Všichni Autoři a témata

Ben Schott (1)

Ben Schott se narodil v severním Londýně dne 26. 5. 1974 jako syn neurologa a zdravotní sestry. Má jednoho bratra, který se stal neurologem stejně jako jejich otec. Ben chodil na Universitu College School Hampstead. Dále také navštěvoval Gonville a Caius College v Cambridge, kde studoval sociální vědy a politologii. Právě zde se začal naplno věnovat fotografování jako fotograf studentských novin Varsity. Na universitě hrál hokej, kriket a kroket. Byl také členem rady stravovacích společností stejně jako tajemníkem Shakespearovské společnosti. Po absolvování Cambridge dostal Schott práci v reklamní agentuře London J. Walter Thompson, avšak po pouhých čtyřech měsících rezignoval a stal se nezávislým fotografem. Píše také sloupky do novin The Daily Telegraph, The New York Times, The Times.

E. R Slingenberg-Hoogeveen (1)

Francis Newton (1)

Britský levicově orientovaný profesor ekonomické a sociální historie a politologie, též autor monografie o podstatě a historii džezu.

E. C Bentley (1)

Edmund Clerihew Bentley studoval na St. Paul's School, kde se spřátelil na celý život s G. K. Chestertonem. Pokračoval na studiích v Oxfordu, kde získal právnický titul. Od roku 1902 začal psát do Daily Telegraph a Daily News. Roku 1905 debutoval knihou rozmarných veršíků Biography for Beginners, kterou mu ilustroval právě Chesterton. Ten jej také přivedl na myšlenku napsat detektivní román. Kniha Trent's Last Case porušila celou řadu tehdejších pravidel kvalitní detektivky: byla vyprávěne nevážně, mírně parodicky a s vytříbeným literárním stylem bez snahy o senzaci, navíc se její detektiv Markham Trent zamiluje do podezřelé. Román měl ohromný úspěch a jeho autor se po Chestertonově smrti stal druhým předsedou Detection Clubu. Přes velký úspěch své první knížky nestal se profesionálním autorem detektivek, a podle jeho původního úmyslu měl být Trentův první případ skutečně i jeho posledním. Svědčí o tom fakt, že se k této postavě vrátil teprve bezmála po čtvrt století: r. 1936 objevil se věkem nedotčený Trent znovu v románu „Trentův vlastní případ" a r. 1938 naposled ve sbírce povídek „Trent zakročuje".

Rudolf Kurel (1)

Známý maskér Rudolf Kurel, který byl léta v Národním divadle, autor několika knih o technice divadelní masky.

Vladimír Wolf (1)

Vladimír Wolf byl historik, archivář, vysokoškolský profesor a editor. Narodil se dne 4. února 1942 v Jaroměři v rodině železničáře. Po maturitě na jaroměřském gymnáziu absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor historie–čeština . Zde jej ovlivnil zejména profesor dr. Ladislav Hosák, za jehož žáka se považuje. Mezi lety 1965 a 1970 pracoval jako historik v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově. V šedesátých letech byl členem KSČ. Za normalizace musel pro své politické názory odejít, od r. 1970 byl brigádníkem-kopáčem Archeologického ústavu ČSAV, pak podnikovým archivářem n. p. Texlen v Trutnově , od r. 1989 náměstkem pro personální a sociální práci. Po roce 1989 působil v městském zastupitelstvu Trutnova. V roce 1991 se stal vysokoškolským pedagogem na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, později Univerzita Hradec Králové . Na škole vedl Ústav historických věd, 1996–1999 byl proděkanem, 1999–2005 děkanem Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Jako školitel doktorského studia českých a československých dějin působil na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Již před lety kontaktoval historiky ze Slezského ústavu, posléze se stal členem Vědecké rady Slezské univerzity a nato Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU. Ujal se trutnovského pracoviště Fakulty veřejných politik Slezské univerzity, vede bakalářský obor Veřejná správa a regionální politika, semináře, v nichž se zaměřuje na tematiku Evropské unie a evropské integrace, a neopomíjí ani historii. Ve své vědecké a publikační činnosti se věnoval hlavně historii Trutnovska, lnářského a textilního průmyslu a kastelologii. Může se vykázat dlouholetou redaktorskou a editorskou praxí, mj. noviny Krkonošská pravda, jako editor založil či připravil různé sborníky, např. Krkonoše – Podkrkon...

Adolf Kříž (1)

Grafik, autor publikace kresleného humoru.

Åsa Schwarz (1)

Švédská spisovatelka Asa Schwarz se narodila roku 1973 ve Stockholmu. S manželem Mikaelem Ahlinem a dcerou Fanny žije ve městě Stuvsta na jih od Stockholmu. Věnuje se psaní knih a je konzultantkou v oblasti bezpečnosti IT. Ráda čte a poslouchá rockovou hudbu, s potěšením také lyžuje a objevuje svět. Je autorkou pěti knih. Sama říká, že její díla představují směs krimi, hororu a mystiky. Román Nefilim zaujal čtenáře v mnoha zemích světa.

James Jr. Kimmel (1)

Jessica Abel (1)

Jessica Abelová se narodila v roce 1969 v Chicagu. První komiks vydala ve studentské antologii Breakdown, ještě za studií na Chicagské univerzitě, což bylo v roce 1988. Po skončení školy začala pracovat na komiksové sérii Artbabe, kterou vydávala zpočátku vlastním nákladem – to znamená množila ji na kopírce, vlastnoručně sešívala a také sama distribuovala. Díky grantu se jí nicméně podařilo vydat pátý díl „oficiálně“. První ucelené dílo, grafický román La Perdida, vycházel v letech 2000 až 2005 na pokračování u Fantagraphics Books, v roce 2006 získal podobu samostatné knížky v nakladatelství Pantheon a byla později přeložena do francouzštiny, italštiny a španělštiny. Inspiraci našla Abelová v Mexiku, kam v roce 1998 odcestovala se svým nynějším manželem Mattem Maddenem a strávila tam dva roky. Za La Perdidu získala v roce 2002 ocenění Harwey Award v kategorii Nejlepší nová série. Další její samostatný grafický román nazvaný Carmina vyšel v roce 2007. Kromě toho spolupracuje s jinými autory – například s Irou Glassem na dokumentárním komiksu Radio: An Illustrated Guide, který pojednává o tom, jak vzniká rozhlasový pořad This American Life, nebo s Gabem Soriou a Warrenem Pleecem na romantickém grafickém románu o upírech, nazvaném Life Sucks. Vedle toho je s manželem spolueditorem série The Best American Comics. S manželem a dcerou žije v Brooklynu a vyučuje na newyorské Škole vizuálních umění .

Gabriel Soria (1)

Americký spisovatel, autor komiksu.

Jason King (1)

Jason King je uměleckým ředitelem oddělení hudebních nahrávek Clivea Davise na Tischově umělecké škole při newyorské univerzitě. Jeho články o hudbě se objevily mimo jiné také v časopisech Vibe, Village Voice a Blender .

Bedřich Hamák (1)

Publicista, autor fortifikační literatury. Autor publikací o pohraničním opevnění.

Jan Slavíček (1)

Narozen 22. 1. 1900 v Praze, zemřel 5. 4. 1970 v Praze. Malíř.

Aleksandr Vasil'jevič Mišulin (1)

Historik. Autor publikací z oboru starověkých dějin.

Zdeněk Jaroš (1)

Regionální jihlavský současný historik Muzea Vysočiny v Jihlavě. Absolvent Pedagogické a Filozofické fakulty UJEP . Předlistopadový režim mu původně znemožňoval VŠ studium, pracoval v dolech a slévárnách. Studium nastoupil dálkově v roce 1968. Od konce sedmdesátých let minulého století pracoval v jihlavském muzeu. V roce 1994 úspěšně kandidoval do Zastupitelstva města Jihlavy, kde působí doposud.V roce 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu PČR v obvodě č. 52. za ČSSD. V současném volebním období zastává funkci radního města Jihlavy.

Raffael (1)

Raffael Santi, známý také jako Raffaello Sanzio da Urbino nebo jen Raphael , byl italský malíř a architekt v období vrcholné renesance. Spolu s Michelangelem a Leonardem da Vinci je považován za nejvýznamnějšího výtvarného umělce té doby. Jeho dílo mělo vliv na vývoj malířství hluboko do 19. století. Základním pramenem pro Raffaelovu biografii je pojednání malíře, architekta a spisovatele Giorgo Vasariho. První vydání jeho třísvazkového díla Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů vyšlo v roce 1550 a obsahuje mj. podrobný Raffaelův životopis. Raffael se narodil v Urbinu. Jeho otec, Giovanni Santi, byl rovněž malířem na urbinském dvoře. Měl i literární ambice, jak dokazuje jeho chvalozpěv na vévodu Federica da Montefeltro. V roce 1491 zemřela Raffaelovi matka Magia z rodiny Ciarlo. O tři roky později i otec, který se ještě stačil jednou oženit a zplodit dceru. Jedenáctiletý Raffael byl svěřen do péče svého strýce Simona Ciarla. Renesanční kulturní centrum vytvořil z Urbina vévoda Federico da Montefeltro, který zde vládl v letech 1444 – 1482. Na jeho dvoře působili význační italští umělci jako Donato Bramante, rodák z blízkého Fermignana, Piero della Francesca či Paolo Uccello, prostředí dvora popsal Baldassare Castiglione. Kultivované rodinné poměry a později i atmosféra vévodského zámku, vybaveného rozsáhlou knihovnou a naplněného uměleckými předměty, přispěly k rychlému zrání mladého Raffaela. Není jisté, zda Raffaela svěřil do péče malíře Pietra Perugina v Perugii ještě jeho otec. Písemně je jeho pobyt v Peruginově dílně doložen až v roce 1496. Od Perugina Raffael převzal zejména metodu přípravy každého jednotlivého díla. Spočívala ve vypracování skic, které se od předběžného náčrtu blížily k definitivnímu tvaru. Práce na jednotlivých částech obrazu pak byly rozděleny mezi mistra a jeho pomocníky. Tuto praxi Raffael aplikoval později v Římě, kdy sám řídil velkou dílnu. Z...

Jaroslav Vonka (1)

Narozen 20. 10. 1932 v Praze, zemřel 17. 12. 2015. Doc., Ing., CSc., autor prací z oblasti železniční a osobní dopravy.

Boris Nikiforovič Suslov (1)

Ruský chemik, autor populárněvědeckých publikací.

Milan Hlinomaz (1)

Narodil se roku 1959 v Praze, kde prožil i většinu života. Po absolvování středoškolského studia a dvouleté základní vojenské služby v Brně nastoupil jako pracovník fyzické ochrany archiválií do Státního ústředního archivu v Praze. Zde při zaměstnání absolvoval dvouletý archivní kurs a stal se archivářem druhého oddělení zmíněné instituce. Roku 1986 byl přijat ke studiu archivnictví a historie na Filozofické fakultě UK. Tamtéž složil v roce 1992 rigorózní zkoušku z pomocných věd historických a obhájil práci Vývoj československé státní symboliky v letech 1918-1990 . Roku 1990 přešel do Archivu Národního muzea, kde uspořádal několik písemných pozůstalostí různých osobností . V letech 1993-1995 působil jako archivář a knihovník v knihovně premonstrátského kláštera na Strahově a externě v knihovně cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě, kde byl odborným garantem převzetí a uložení restituovaného klášterního archivního fondu ze SOA Třeboň. V letech 1990-1996 byl rovněž členem heraldické komise při Parlamentu České republiky, jejíž vznik inicioval, a měl podíl na vytvoření československé a roku 1993 české státní symboliky. Od května 1996 do dubna 2009 působil jako knihovník a archivář kláštera premonstrátů v Teplé. Zde měl na starosti katalogizaci fondů a také se podílel na vydání soupisu tepelských rukopisů. Dále sepsal a vydal přehledy tepelských prvotisků a paleotypů , čímž prakticky umožnil prohlásit tepelský fond za kulturní památku. V současné době vede spisovou službu na České inspekci životního prostředí v Praze.

Zbyněk Dach (1)

Zbyněk Dach žije a pracuje v Plzni. Je prodavačem ve Valhalle , patří k nejlepším hráčům go v České republice, dále hraje Magic a Wastelands, nepohrdne ani DrD nebo dobrou deskovou hrou. Kdysi vydával fanzin Mormegil, do šuplíku si píše básně, do Legendy články o Chronopii.

Vladimír Škaroupka (1)

Horolezec, autor turistických a horolezeckých průvodců.

František Veverský (1)

Jacint Verdaguer (1)

Jacint Verdaguer i Santaló byl katalánský kněz a básník. Je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků a nejvýznamnější postavou katalánského národního obrození . Narodil se v městečku Folgueroles, ve věku jedenácti let vstoupil do kněžského semináře. V osmnácti letech začal pracovat jako vychovatel v rodinách, v roce 1865 se poprvé zúčastnil květinových her , jakýchsi katalánských básnických soutěží. Při první účasti získal čtyři ceny, v následujícím roce dvě. V roce 1870 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1873 cestoval po Evropě a psal náboženskou a vlasteneckou poezii. Z cest se vrátil v roce 1877. V témže roce publikoval epos Atlandida , v němž vylíčil potopení Atlantidy a vznik Středozemního moře. Tímto dílem se jako básník proslavil. V roce 1878 podnikl cestu do Říma, kde o své básni hovořil s papežem Lvem XIII. V roce 1880 publikoval báseň Montserrat, v roce 1883 Ódu na Barcelonu, jedno z jeho nejoblíbenějších děl. Poté se opět vydal na cesty. V roce 1886 publikoval katalánský národní epos Canigó, pojednávající o katalánských národních hrdinech na pozadí geografických popisů Pyrenejí. Poté vykonal pouť do Jeruzaléma. Po několika problémech se v roce 1894 vzdal církevních funkcí a v roce 1902 definitivně odešel do důchodu. Téhož roku zemřel. Verdaguerovo dílo, ať již rozsáhlé epické básně či drobnější náboženská lyrika, vynikající formální jednoduchostí a výrazovou prostotou, je v Katalánsku velmi známé. Mnoho jeho kratších básní bylo zhudebněno a jsou dodnes velmi oblíbené. Verdaguer je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacint Verdaguer na anglické Wikipedii.

Marie Vorlíčková (2)

PhDr., Autorka bibliografií a soupisů o Aloisi Jiráskovi.

Costanzo Costantini (1)

Josef Bartocha (1)

Narozen 21.3.1859 v Lověšicích u Přerova, zemřel 4.11.1927 v Olomouci. Klasický filolog a dialektolog, středoškolský profesor, historické práce, publicista, překladatel, literárně-vědné práce.

Josef Vladyka (1)

Narozen 28.8.1891 v Lovosicích, zemřel 7.8.1964 v Osově u Berouna. Původním jménem Josef Vobejda. Středoškolský profesor, literární monografie, próza, překlad z ruštiny.

Marta Vávrová (1)

Ing., CSc., právnička, poskytovatelka služeb v oboru správy nemovitostí, práce z oboru bydlení.

Jack Cope (1)

Robert Knox ″Jack″ Cope byl jihoafrický novelista, povídkář, básník a editor.

Rádžéndra Jádav (1)

Hindský prozaik.

Thomas Michael Zottmann (1)

Dětský psychoterapeut, spisovatel, autor knih pro mládež, populárně naučných knih, rozhlasových her a televizních scénářů.

Giorgio Manganelli (1)

Narodil se 15.listopadu roku 1922 v Miláně. Později vyučoval anglistice na pedagogické fakultě v Římě. Představoval jednoho z nejaktivnějších členů neoavantgardní Skupiny ´63 nejen jako autor , ale i jako její teoretik a literární kritik. Je považován za čelného představitele experimentální linie italské prózy 60. - 80. let 20.století, zásluhou mimořádné analytické inteligence spojené s mimořádnou erudicí a mimořádnou lehkostí fabulační i lexikální. Zemřel 28.května roku 1990 v Římě.

Wolfgang Köppen (1)

Wolfgang Koeppen byl německý spisovatel. Dle literárního kritika Marcela Reicha-Ranického patří k nejvýznamnějším německým poválečným autorům. Narodil se jako nemanželské dítě, v jeho dvou letech se odstěhoval spolu s matkou z Greifswaldu ke strýci do polského Ortelsburgu, odkud se zase roku 1919 navrátil zpět do rodného Greifswaldu. Proslavil se především trilogií Tři romány . Trilogie pochází z počátku padesátých let a skládá se z románů Holubi v trávě , Skleník a Smrt v Římě . Autobiografický charakter má např. prozaické dílo Jugend .

Janet Sacks (1)

Autorka populárně-naučných publikací z různých oborů.

Josef Nový (1)

Autor publikací vydaných v Praze roku 1919, nákladem spisovatele.

Nick Kent (1)

Nick Kent se narodil v severním Londýně. Jako student literatury na Bedford College začal přispívat články a recenzemi do undergroundových časopisů a později i do New Musical Expressu, který, spolu s dalšími autory, pozvedl na první místo mezi hudebními časopisy. V sedmdesátých letech rovněž hrál na kytaru mj. s ranou inkarnací Sex Pistols, a také s vlastní skupinou The Subterraneans. Spolu s autory jako Paul Morley, Charles Shaar Murray a Danny Baker patří k nejdůležitějším a nejvlivnějším britským rockovým žurnalistům 70. let. Od 90. let žije v Paříži s manželkou Laurence Romance a synem Jamesem, a občas píše pro noviny, hlavně pro The Guardian.

Moström Jonas (1)

narozen 6. května 1973 Švédsko Švédský lékař píše detektivky jen v úterý, zbytek týdne ordinuje… Vystudoval medicínu na univerzitě v Uppsale. Už od dětství projevoval tvůrčí sklony, neomezoval se jen na jednu formu. Psal básně, písňové texty, scénáře k revuím. K završení nejvyšší tvůrčí mety – napsání vlastní knihy – přišel čas až na otcovské dovolené. V té době sloužil v nemocnici v oblasti Sundsvall, jejíž prostředí ho inspirovalo k napsání detektivky. Námět Moströma tak chytl, že využíval každou chvilku, kdy dcera usnula, a psal a psal. Nakonec tandem vyšetřovatelů inspektor Axberg a lékař Jensen vydržel autorovi na dalších sedm pokračování. Od roku 2014 píše novou sérii s novou hrdinkou – psychiatričkou Nathalií Svenssonovou, expertkou na psychopaty. Série má zatím tři díly a česky vydalo první díl nakladatelství XYZ. Jonas Moström žije se svou rodinou na kraji Stockholmu, kde pracuje jako rodinný lékař. Pouze v úterky vypíná mobil a relaxuje nad otevřeným rukopisem…

Vincenc Beneš (1)

Vincenc Beneš byl český malíř, činný i jako výtvarný kritik a publicista. V letech 1902–1904 studoval na Uměleckoprůmyslové škole a 1904–1907 na Akademii výtvarných umění v Praze . V době studií podnikl studijní cesty do Drážďan, Berlína, Mnichova a Paříže. Seznámil se s díly Matisse, van Gogha, Toulouse-Lautreca, Vuillarda a po návratu se nechal inspirovat i Bohumilem Kubištou, se kterým sdílel ateliér. Roku 1913 založil spolu s Otakarem Nejedlým v Praze soukromou malířskou školu. Spolu s Nejedlým maloval francouzská bojiště 1. světové války. Ve 20. a 30. letech podnikl řadu cest do zahraničí a maloval krajiny na různých místech v Čechách. V letech 1909–1911 a 1917–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 členem kuratoria Moderní galerie v Praze, v roce 1933 byl přijat do České akademie věd a umění. Byl aktivním členem Osmy a Skupiny výtvarných umělců. Publikoval v Uměleckém měsíčníku. Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově. Jeho styl byl zpočátku ovlivněn francouzským moderním malířstvím a tvorbou členů Osmy a Skupiny výtvarných umělců, zejména kubismem a fauvismem. Později se od kubismu odklonil a tvořil portréty a expresivně stylizované figurální kompozice. S Otakarem Nejedlým maloval krajiny z bojišť legií pro památník na Vítkově, Z francouzského bojiště , dále jsou to například Zimní zátiší nebo Loreta na jaře . Řada prací byla s intimními náměty. V pozdních krajinomalbách navazoval na impresionismus Slavíčka a Bonnarda. Mezi jeho nejvýznamnější poválečná díla patří cyklus krajin pro malý foyer Národního divadla . V roce 1963 byl jmenován národním umělcem....

Jana Jeřábková (1)

Narozena 27.5.1951 v Brně. MUDr., redaktorka prací z historie školství ve Skryjích.

Andrea de Nerciat (1)

Jiří Malinský (1)

Narozen 1929 v Olomouci. Prof., MUDr., DrSc. Lékař, zabývá se mikroskopickými metodami. Autor prací z oboru, také autor autobiografické knihy.

Peggy Claude-Pierre (1)

Kanadská autorka a léčitelka, zabývá se poruchami příjmu potravy. Publikace z oboru.

Ludwig Kapeller (1)

Ludwig Kapeller byl populární německý autor kriminálních románů v letech 1940–1960. Používal také pseudonym Hans Nirwan.

Otto Sverdrup (1)

Otto Neumann Knoph Sverdrup byl norský námořník, polárník a objevitel. Spolu s Nansenem a Amundsenem patří mezi tři nejvýznamnější norské polárníky. V roce 1888 se Sverdrup a další čtyři muži zúčastnili Nansenovy grónské expedice, během které na lyžích překonali ostrov z východu na západ. Jednalo se o první zdokumentovaný přejezd Grónska v historii. V roce 1892 pomáhal Nansenovi při stavbě lodi Fram, která byla určena pro norské polární expedice. Když se Fram vydala v roce 1893 na slavnou Nansenovu expedici na sever, loď byla pod Sverdrupovým velením. Během cesty se Nansen a Johansen oddělili od posádky lodi a pokusili o postup na severní pól. Expedice trvala až do roku 1896 a Sverdrup bezpečně dovedl Fram zpět do Osla. V letech 1898–1902 se Sverdrup, opět na palubě lodi Fram, pokusil o obeplutí Grónska. Pokus se nezdařil a posádka přezimovala na Ellesmerově ostrově. V této části světa stále zůstávala bílá místa na mapě a Sverdrup pokračoval v mapování východní části Kanadského arktického souostroví, některé jím objevené ostrovy nesou jeho jméno, Sverdrupovy ostrovy. Expedice měla vědecký charakter, na palubě lodi byl kromě lékaře a kartografa též geolog, botanik a zoolog. Místo plánovaných tří zim se kvůli ledovému sevření zdrželi o jednu zimu déle. Tato Sverdrupova expedice se stala historicky nejúspěšnější polární expedicí co se týče rozlohy zmapovaného území – zmapovala 150 000 km² kanadské Arktidy. Historik vědy William Barr nazývá tuto expedici „jedním z nejpůsobivějších úspěchů, jakého kdy bylo dosaženo v polárním průzkumu“, a Peter Dawes ji považuje za „nejúspěšnější expedici v historii arktického výzkumu“. Sverdrup se později též zúčastnil dalších polárních výprav. Bylo to ve spolupráci s ruskými expedicemi v Karském moři....

Alois Palme (1)

Narozen 3.3.1793 ve Varnsdorfu, zemřel 25.4.1864 tamtéž. Autor práce o dějinách Varnsdorfu.

Birgit Essich (1)

Spoluautorka příručky o výrobě ovocných destilátů.

Jan Holeňa (1)

Silvia von Rudzinski (1)

Německá autorka knihy o šití a šicích strojích.

Josef Jiří Kolár (1)

Josef Jiří Kolár, vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel. V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků. Byl ženat s Annou, rozenou Manetinovou . Jejich dcera Augusta Auspitz-Kolářová byla koncertní pianistka. Zemřel na zápal plic v pražské Všeobecné nemocnici. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo Josef Kajetán Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla . Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla . V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil . Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské . Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schiller, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelněj...

Bohdan Kopecký (1)

Bohdan Kopecký byl akademický malíř, krajinář a autor řady ilustrací. Bohdan Kopecký se narodil v rodině litomyšlského skláře Antonína Kopeckého a jeho manželky Julie, rozené Malochové . Jako patnáctiletý se začal učit fotografem u litomyšlské firmy Tachezy, kvůli chronické oční vadě musel tento obor opustit a přešel do učení do otcova sklenářství, v němž setrval až do konce 2. světové války. Okamžitě po válce se přihlásil k přijímacím zkouškám na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat přímo do 2. ročníku všeobecné krajinářské školy vedené Otakarem Nejedlým. Na AVU studoval až do roku 1950 a patřil k nejlepším žákům. V roce 1950 byl označen jako „absolutní odpůrce socialistického zřízení lidově demokratické republiky“ a nastoupil vojenskou službu jako horník u Pomocných technických praporů v Záluží u Mostu. Hornickou profesi vykonával až do roku 1956, kdy se stal členem severočeské pobočky Svazu československých výtvarných umělců. Plně se věnoval malování, objevoval mosteckou krajinu. Stal se uznávaným malířem, pravidelně vystavoval. V roce 1962 byl natočen krátký film Svět Bohdana Kopeckého . Aktivně se zapojovovl do dění během tzv. pražského jara, za což během následujících let pykal. Bohdan Kopecký je několikrát vyzýván, aby se od svých názorů na politickou a společenskou situaci distancoval, on to ale odmítá. V roce 1970 již není přijat do nově vzniklého Svazu českých výtvarných umělců, musí opustit svůj litvínovský ateliér a v roce 1979 se natrvalo stěhuje do Litomyšle. Nemůže vystavovat, mezi lety 1977 –1979 je zaměstnán jako pracovník propagace v JZD Obránců mírů v Dolním Újezdě u Litomyšle, mj. navrhuje loga, vlaječky, odznaky. Zapojuje se do společenského a kulturního dění v Litomyšli, aktivně se zasazuje o záchranu místního Portmonea. Nová společenská a politická situace mu umožňují realizovat sen o návštěvě sopečné krajiny, v roce 19...

Gottfried Andreas (1)

Německý autor publikací o společenském chování.

Leopold Vrzgula (1)

Práce z oboru veterinární medicíny.

D. D Raphael (1)

Britský filozof.

Jürgen Kemmler (1)

Německý autor publikací o lyžování.

Jindřich Malát (1)

Bedřich Hoffmann (1)

se narodil 10. července 1906 v německém Steinkirchenu nedaleko Zhořelce. Maturoval již ve Valašském Meziříčí a teologii studoval v Olomouci, kde byl roku 1932 arcibiskupem Prečanem vysvěcen na kněze. Byl kaplanem ve Vracově a v Lipníku nad Bečvou. V roce 1936 se stal farářem v Horní Bečvě, kde se stal i starostou obce. V r. 1940 byl v Horní Bečvě zatčen, posléze vězněn a prošel koncentračními tábory Buchenwald a Dachau. Příčina zatčení zněla: "Jako kazatel podvracel odolnost německé říše, štval proti ní a konal slavné bohoslužby ve zrušené svátky. Vadí také jeho veřejná činnost." V Dachau se setkal i s později svatořečeným polským biskupem Michalem Kozalem, kterému tajně podával svaté přijímání. V únoru 1945 se přihlásil k ošetřování nemocných spoluvězňů nakažených skvrnitým tyfem. Nakazil se od nich a přidal se i zápal plic, ale přežil. Po osvobození Dachau slavil tam první veřejnou mši svatou. Po válce byl krátce posledním předrevolučním předsedou Matice svatokopecké, majetek sdružení ale musel odevzdat komunistickému státu. V letech 1948 až 1974 byl farářem u svatého Michala v Olomouci. Zemřel 6. června 1975 v Olomouci a je tam i pohřben. Hoffmann je autorem unikátní knihy A kdo vás zabije, mapující život a jména křesťanských i muslimských duchovních v KT Dachau.

Akio Morita (1)

Akio Morita byl japonský podnikatel, který je znám především tím, že založil spolu s Mr. Masaru Ibuka společnost Sony Corporation .

Edwin M Reingold (1)

Mitsuko Shimomura (1)