Všichni Autoři a témata

Julius Seidlitz (1)

Narozen 3. září 1814 v Praze, zemřel 8. března 1857 ve Vídni. Spisovatel, žurnalista a vydavetel časopisů.

Jan Bém (1)

Jan Bém byl československý sportovec, atlet, který se specializoval na skok o tyči. S atletikou začínal v roce 1934 v Telči, později pokračoval v pražských oddílech VS, NSK a VSK a Sokol Královské Vinohrady. V roce 1946 v Oslo vybojoval na mistrovství Evropy bronzovou medaili . Celkem pětkrát zlepšil československý rekord ve skoku o tyči . Většina jeho dvanácti domácích mistrovských titulů pochází z doby druhé světové války. Po skončení sportovní kariéry působil jako atletický funkcionář a docent Stavební fakulty ČVUT.

Slavomír Kittner (1)

Narozen 31.12.1903 Brno, okr. Brno-město, malíř, grafik.

Josef Falta (1)

Narozen 17. 10. 1895 v Železném Brodě, zemřel 9. 6. 1973 v Chicagu v USA. Sociálnědemokratický novinář, redaktor Práva lidu, později šéfredaktor exilového časopisu Svobodné Československo, též autor politických spisů a překladatel.

Karel Žitný (1)

Narozen 3.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1967 tamtéž. Učitel, básně, výchovné spisy.

Ludvík Hess (1)

Ludvík Hess je novinář, spisovatel a chovatel koní. Od roku 2005 zakládá babyboxy. Při studiu SVVŠ Na Zámečku v Libni založil se spolužákem Emilem Machálkem v roce 1964 literární časopis Divoké víno. V tištěné podobě vycházel do roku 1972, nyní vychází na internetu jako www.divokevino.cz. Než bylo vydávání časopisu zakázáno cenzurou, vyšlo celkem 58 tištěných čísel Divokého vína. Národní knihovna ČR a Nakladatelství Slovart vydaly jeho knihu Antologie Divoké víno 1964–2007. Je autorem knížek Satyr a nymfičky, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech, Balady o koních a romance o holkách, Čtyřúhelník. V roce 2010 vydalo nakladatelství Petrklíč Hessovu knížku Romance o klisničkách a balady o ženách a v roce 2011 Stařec a Kuře. V Nakladatelství Slovart vyšla v roce 2017 jeho další kniha jako druhý díl Antologie pod názvem Antologie Divoké víno 2007–2017 čili Pegas? Kentaur? Satyr...? Časopis Divoké víno měl v druhé polovině 60. let základní význam pro prvotní literární uplatnění i osobní sbližování básnické generace takzvaných Pětatřicátníků, kteří se později stali určujícími osobnostmi české poezie 70. a 80. let. Někteří zde pravidelně publikovali , jiní stáli časopisu nablízku jako nezávislí novináři a jeho podporovatelé. Divoké víno se mimo jiné zasloužilo o uvedení díla "českého beatnika" Václava Hraběte do čtenářského povědomí. Byly zde otištěny jeho juvenilní reportáže a rozhovor s Allenem Ginsbergem, řada veršů z pozůstalosti i jediná próza Horečka. V roce 2005 zřídil Ludvík Hess v České republice první babybox, pokračuje ve zřizování dalších. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Věnuje se chovu anglických plnokrevníků. Jeho největším chovatelským úspěchem bylo vítězství jím odchovaného hřebce Marco Polo ve Velké jarní ceně v roce 1985. ...

Modest Morariu (1)

Básník, esejista, prozaik a překladatel z francouzštiny .

Jan Sázavský (1)

Narozen 7.12.1950 v Praze. Mgr., absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu, působil jako sekretář svazu lyžování a později karate při ÚV ČSTV. Od roku 1992 je sekretářem pražského tenisového svazu, věnuje se také alternativní medicíně.

Luboš Švec (1)

Pracovník Historického ústavu AV ČR se specializací na novodobé dějiny východní Evropy a pobaltských zemí.

Světlana Procházková (1)

Narozena 9.10.1962. Ing., spolumajitelka prodejní Galerie Procházka a firmy TRANS ARS Procházka, spol. v Českých Budějovicích, věnuje se obchodu s uměním, zabývá se zprostředkovatelskou činností v oblasti lidových řemesel a hudby, pořádá odborné kurzy, školení a jiné vzdělávací akce včetně lektorské činnosti, je autorkou kuchařky.

Peter Francis Lobkowicz (1)

Jacqueline Hickey (1)

Mary O'Keef Young (1)

Stefanie Roediger-Streubel (1)

Německá autorka publikací o výživě a minerálech.

Donald M Goldstein (1)

Podplukovník USAF v.v. . Profesor veřejných a mezinárodních vztahů University of Pittsburgh.

Norman Manea (1)

Americký spisovatel rumunského původu, autor románů a esejí o holokaustu a o každodenním životě v komunistickém státě a v exilu. Též vysokoškolský učitel.

Anna Blahová (1)

PhDr., slovenská redaktorka, překladatelka z francouštiny a češtiny.

Antonín Zatloukal (1)

Prof. dr. Antonín Zatloukal studoval na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1935-1939. Jeho učiteli byli mj. profesoři F. Stiebnitz, F. Novotný, J. Kopal a V. Černý. V letech 1940-1945 vykonával různá, převážně manuální zaměstnání. Po 2 světové válce začal působit na filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci na katedře romanistiky, kde se stal docentem a později řádným profesorem. Olomoucké univerzitě zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu. Byl členem našich i zahraničních společností a dlouholetým korespondentem Revue d'Histoire Littéraire de la France a L'Année balzacienne.

Milan Obst (1)

Od začátku 50. let publikoval v Národním divadle, Divadle, Javisku , Divadelních a filmových novinách, Divadelních novinách a České literatuře . Příznačné bylo Obstovo neustálé spojení s divadelní praxí. Pohostinsky režíroval v profesionálních divadlech, ale především spolupracoval s ochotnickými spolky jako instruktor, porotce amatérských přehlídek, režisér a příležitostně i jako herec. Sporadicky používal šifry MO, při práci na slovníkových heslech šifry mob. Z bohaté a všestranné Obstovy teatrologické práce jsou nejvýznamnější příspěvky k poznání českých divadelních dějin, především první poloviny 20. století. Soustavný zájem o uměleckou činnost svého vysokoškolského učitele Jindřicha Honzla, projevovaný řadou dílčích časopiseckých studií, péčí o režisérovu pozůstalost i editorskou prací, využil Obst v monografické studii Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých ; na základě obsáhlé dokumentace a konkrétní analýzy jednotlivých tvůrčích etap v ní sleduje Honzlovu divadelně teoretickou i praktickou režisérskou činnost v letech 1919–1931: od prvních režií v dělnických souborech přes období poetistického experimentování v Osvobozeném divadle až po angažmá v brněnském Národním divadle. Historii smíchovského divadla a jeho souborů mapuje příležitostná publikace Švandovo divadlo 1881–1981, na vztahy mezi českou a německou divadelní kulturou se soustřeďuje text přednášky Max Reinhardt a české divadlo. Významnou část Obstovy vědecké práce tvořily divadelněteoretické studie, zabývající se jevištní řečí a výstavbou dramatu , dramatickými druhy , otázkami vztahu literatury a divadla nebo di...

Stanislav Pošusta (1)

Stanislav Pošusta byl český a československý politik Československé sociální demokracie, později Komunistické strany Československa, a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Po roce 1968 působil v disentu. Za druhé světové války byl aktivní v odboji a od srpna 1941 byl vězněn v koncentračním táboře. Po roce 1945 spoluzakládal Svaz české mládeže a stal se jeho ústředním tajemníkem. V roce 1948 se uvádí jako generální tajemník Svazu české mládeže a člen představenstva Československé sociální demokracie, bytem Praha. Během únorového převratu v roce 1948 patřil k frakci, která v sociální demokracii převzala moc, stranu proměnila na loajálního spojence komunistického režimu a ještě během roku ji sloučila s KSČ. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Opava. V červnu 1948 přešel v souvislosti se splynutím ČSSD s KSČ do poslaneckého klubu komunistů. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. V červnu 1948 byl kooptován náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho potvrdil ve funkci. Na post rezignoval v prosinci 1952. V roce 1968 byl vedoucím odboru umění ÚV KSČ. Během normalizace byl aktivní v disentu, spoluzakládal Společnost pro studium demokratického socialismu. Když byla v listopadu 1989 obnovena sociálně demokratická strana, rozhodli členové zakládající schůze , že do strany nebudou přizváni žijící předúnoroví sociální demokraté, kteří ale po roce 1948 byli členy KSČ, a explicitně byl zmíněn Stanislav Pošusta. I po roce 1989 působil jako publicista. Angažoval se v sociálně demokratickém hnutí a podílel se na zakládání Masarykovy dělnické akademie. Jeho dcerou je překladatelka Stanislava Pošustová....

Otakar Zachar (1)

Otakar Zachar byl český chemik. Vystudoval chemii v oboru pivovarnictví a sladovnictví na Českém vysokém učení technickém v Praze. Otec Otakara Zachara, Šebestián, byl druhým sládkem z rodu Zacharů v kročehlavském pivovaru. Za jeho spravování byl pivovar zmodernizován a dočkal se velkého rozmachu. Otakar převzal pivovar roku 1898 a v práci svého otce úspěšně pokračoval. Vynalezl pivo v prášku. Věnoval se také literární činnosti, byl redaktorem časopisů Kvas, Sládek a Český sládek. Přátelil se s četnými českými umělci, např. s malířem Mikolášem Alšem, se kterým se seznámil během studií. Jako přílohu časopisu Sládek vydal roku 1909 antologii Čeňka Zíbrta s názvem Pivo v písních lidových a znárodnělých , v níž Zíbrt sebral "v celek popěvky, písně lidové, staré i nové, české, moravské, slezské a slovenské o pivu." Zvláštní zájem projevoval o dějiny chemie a zvláště o alchymii. Studoval alchymistické rukopisy nejprve v knihovně Národního muzea v Praze, přičemž vydal v roce 1899 z rukopisu Mistra Antonia z Florencie Cestu spravedlivou v alchymii z roku 1457. Později pokračoval studiem v holandském Leydenu, kde se seznamoval s českými alchymickými knihami, které se tam dostaly z Uppsaly jako kořist odvezená Švédy za Třicetileté války z Čech. Stal se jedním z prvních historiků české alchymie. V Národním technickém muzeu v Praze založil alchymistické oddělení a rekonstruoval alchymistickou dílnu z 16. století.

Virgine Andrews (1)

Michail Michajlovič Bachtin (1)

Michail Michajlovič Bachtin byl ruský literární vědec a teoretik kultury, původce pojmů chronotop, monologičnost/polyfoničnost, karnevalismus. Navazují na něj mj. Tzvetan Todorov a Julia Kristeva. Narodil se ve staré ruské šlechtické rodině. Jeho otec byl ředitelem banky a často se stěhoval. Z tohoto důvodu Bachtin strávil své dětství v Orlu, Vilniusu a Oděse, kde v roce 1913 nastoupil ke studiu na místní univerzitě. Studoval historii a filologii. Později přešel na Petrohradskou státní univerzitu. Zde ho výrazně ovlivnil polský klasický filolog Tadeusz Stefan Zieliński. Studium dokončil v roce 1918. Poté se přestěhoval do malého města Něvel v západním Rusku, ve Pskovské oblasti. Zde dva roky působil jako učitel. Tehdy vznikl první "Bachtinův kruh", skupina intelektuálů diskutujících pravidelně o literárních, náboženských a politických tématech. V této skupině byli Valentin Vološinov a později Pavel Medveděv. Hlavním tématem diskusí byla německá filozofie. Bachtin tehdy pracoval na rozsáhlé práci týkající se morální filozofie, která nebyla nikdy plně publikována, v roce 1919 byla otištěna pouze malá část tohoto díla. V roce 1921 se Bachtin oženil s Elenou Alexandrovnou Okolovičovou. V roce 1923 u něj diagnostikovali osteomyelitidu, kostní onemocnění, které nakonec vedlo k amputaci nohy v roce 1938. V roce 1924 se Bachtin přestěhoval do Leningradu, kde získal post v Historickém ústavu. Chtěl časopisecky publikovat text O otázce metodiky estetiky v písemných dílech, avšak časopis, ve kterém se měl článek objevit, byl zastaven. Tato práce byla nakonec publikována až o 51 let později. Špatné publikační možnosti Bachtina provázely po celou kariéru. V roce 1929 nicméně vyšla práce Problematika Dostojevského děl, Bachtinovo první velké dílo, kde zavádí koncept dialogismu. Pocity triumfu však netrvaly dlouho. Bachtin v Leningradě občas navštívil schůze zvláštní skupiny, která se nazývala Voskresenije. Podporovala s...

Allan Massie (1)

Narodil se v roce 1938 v Sungapuru a vyrostl v Aberdeenu. Vzdělání dosáhl na Glenalmondu a trinity College v Cambridgi, kde studoval historii. Je autorem několika historických románů, ale zabývá se i literaturou faktu. Mimo to je významným recenzentem a členem Královské literární společnosti.

Pravoslav Nesrovnal (1)

Narozen 12.10.1952 v Pelhřimově. Malíř, ilustrátor.

Karel Šandera (1)

Narozen 25.1.1903 v Mohelně na Moravě, zemřel 8.7.1959 v Praze. Ing., RNDr., DrSc., profesor technologie a fyzikální chemie potravin na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Práce v oboru.

Helga Königsdorf (1)

Německá matematička a spisovatelka.

Aleksandr L'vovič Kljačkin (1)

Sovětský technik, autor publikace o letadlových reaktivních motorech.

Icchokas Meras (1)

Litevský prozaik židovského původu. Od roku 1972 žil v Izraeli.

Victor Ion Popa (1)

Rumunský učitel, herec, překladatel, dramatik a autor populárních písní.

Jan Dreys (1)

Jaroslav Andrejs byl první český autor, který komplexně literárně zpracoval příběh atentátu na Heydricha . Úředník, od roku 1936 žurnalista. Plodný spisovatel chlapecké, dokumentární a zpočátku i sentimentální četby, povídkář Hvězdy čs. paní a dívek. Knižně debutoval vzpomínkovou prózou Za našich mladých let . Zprvu psal pod pseudonymem Jan Dreys, pod jehož zčeštěnou podobou Jan Drejs vyšlo ještě první vydání reportáže Za Heydrichem stín. Své mládí trávil cestami po Evropě a severní Africe. Na těchto cestách sbíral náměty pro některá svá pozdější literární díla. Po válce pátral po dokumentech, týkajících se atentátu na Heydricha. Dostal se k unikátním informacím, které se staly podkladem jeho nejčtenější knihy „Za Heydrichem stín“, vydané v Našem vojsku. Jedná se o první literární zpracování tohoto tématu; i když od té doby byla řada informací výzkumem zrevidována, je kniha dodnes působivá. Zpracování rozšířil v knize „Smrt boha smrti“ v roce 1997. Zemřel ve více než čtyřiadevadesáti letech.

František Čech-Vyšata (1)

František Čech-Vyšata, vlastním jménem František Vyšata, byl český cestovatel a spisovatel. Narodil se v rodině zedníka jako čtvrtý v pořadí, posléze se vyučil bednářem v Českých Budějovicích. František Čech-Vyšata byl ve své době znám svými cestami po Jižní Americe, kterou navštívil v letech 1910–1913, 1914–1925, 1927–1937. Jeho vypravování vyšlo v denním tisku i knižně.

Henning Haslund (1)

Osa Johnson (1)

Americká cestovatelka, fotografka, dokumentaristka a autorka cestopisů.

C. Court Treatt (1)

Francis de Croisset (1)

Francouzský dramatik, libretista a prozaik belgického původu.

Bohumil Karel Vendyš (1)

Narozen 5.4.1866 v Brandýsku, zemřel 19.11.1928 v Praze. Pedagog, beletrista.

Tomáš Šimůnek (1)

Místopředseda Sdružení pro záchranu hradu Kumburku, fotograf.

Nikolaj Petrovič Stremouchov (1)

Ruský spisovatel.

Machado de Assis (1)

Joaquim Maria Machado de Assis sa narodil v Riu de Janeiro, kde strávil prakticky celý život. Napriek tomu, že nikdy neopustil rodnú Brazíliu, stal sa najvýznamnejším predstaviteľom brazílskeho realizmu a patrí medzi uznávaných autorov v rámci svetovej literatúry. Vzdelával sa prevažne ako samouk a publikovať začal ešte skôr, než dovŕšil 15 rokov. Pracoval ako novinár, prekladateľ, spisovateľ, básnik a divadelný kritik. Bol spoluzakladateľom a dlhoročným predsedom Brazílskej literárnej akadémie. Jeho tvorba, ktorá presahuje hranice jazykov, štátov i storočí, dodnes ovplyvňuje spisovateľov a umelcov v rôznych krajinách sveta.

Zdeněk Kondelík (1)

Grafik, ilustrátor.

Cyril Kotyšan (1)

Narozen 11.1.1899 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Emil Cimbura (1)

Emil Jan Cimbura je český akademický malíř, grafik, textilní výtvarník, scénograf a ilustrátor. V letech 1939–1946 vystudoval Emil Cimbura v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, resp, od roku 1945 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové monumentální a dekorativní malbu u profesorů Arnošta Hofbauera, Jaroslava Bendy, Antonína Strnadela, Antonína Pospíšila. a Aloise Fišárka, u kterého byl po skončení studia dva roky asistentem. Těžiště jeho tvory tkví v oboru monumentální malby, tapiserie, tištěného textilu, skla, keramiky, mozaiky, scénografie, designu a volné a užité grafiky. Ilustroval také několik knih, především pro děti a mládež. Zúčastnil se řady vnitrostátních i zahraničních výstav a pravidelně vystavuje se Spolkem výtvarných umělců Mánes, jehož je dlouholetým členem .

Simon Tofield (1)

Studoval grafiku a animaci na De Montfortově univerzitě a v současné době pracuje v Lodýně jako výtvarník a ředitel společnosti Tandem Films.

Kumiko Kakehashi (1)

Japonská spisovatelka a novinářka.

Zdeněk Baloun (1)

Narozen 1918, zemřel 1978. Malíř a ilustrátor, výtvarný redaktor nakladatelství Orbis a Odeon.

Jozef Čabelka (1)

Jozef Čabelka byl československý vědec a pedagog, akademik SAV, korespondent ČSAV, mikrometalurg a expert v oboru svařování. Jozef Čabelka se narodil 15. února 1910 ve městě Holíč v Záhorské nížině, na západním Slovensku. Navštěvoval Reálné gymnázium v Hodoníně, které ukončil v roce 1928. Ve stejném roce nastoupil ke studiu oboru strojního inženýrství konstrukčního směru na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1932 nastoupil ještě ke studiu oboru silnoproudé elektrotechniky. Studia na VUT ukončil v roce 1934 titulem Ing. Po studiích na VUT jej tamní profesoři – Rysek a Píšek – doporučili k praxi v laboratoři prof. Portevina v Paříži. Po jednom roce nastoupil na svářečskou školu ESSA – École Supérieure de Soudure Autogéne, ze které si v roce 1937 odnesl diplom Ing. ESSA . Před návratem do Československa ještě absolvoval krátké praxe ve francouzské společnosti Air Liquid a americké Babcock-Wilcox. Poté začal pracovat v Železárnách a drátovnách Bohumín, kde začal budovat oddělení pro výrobu přídavných svařovacích materiálů. Během zaměstnání mu byly umožněny studijní pobyty v ESABu v Göteborgu, Königshütte, Bismarckhütte a v závodech Krupp. Po přemístění oddělení do továrny ve Vamberku – Železárny Vamberk – vybudoval jeden z nejmodernějších provozů na výrobu obalovaných elektrod ve světě. Čabelka se stal vedoucím výroby továrny ve Vamberku, které se stala jedním z největších výrobců elektrod ve střední Evropě. V roce 1942 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1946 řádným profesorem Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě v oboru mechanické technologie. V roce 1943 založil Katedru fyzikální metalurgie na Strojní fakultě SVŠT, kterou i vedl. Za svého působení v Železárnách Vamberk přišel s vlastní metodikou stanovení svařitelnosti uhlíkových ocelí. Ta byla předmětem jeho dizertační práce, kterou úspěšně obhájil...

Ueda Akinari (1)

Vlastním jménem Ueda Sendžiró, autor prozaických žánrů jomihon, ukijozóši, básník formy tanka, kokugakuša. Používal též pseudonymy Mučó, Wajakutaró, Uzurai a Senšikindžin. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl údajně samuraj. V dětství byl adoptován do obchodnické rodiny Ueda coby dědic jména a pokračovatel rodu. Po těžké nemoci částečně ochrnul na obou rukou. Neradostný osud jej poznamenal, věřil v nadpřirozeno, magii a vůli božstev. Od mládí se věnoval psaní básní a četl knížky gesaku stejně jako japonské i čínské klasiky. Měl hluboký zájem o „národní vědu“ kokugaku, kterou studoval u význačného učence Kató Umakiho a v níž dosáhl významného postavení. Prózu, která jej proslavila nejvíce, začal psát až ve 30 letech, velice jej přitahovaly strašidelné příběhy a vyprávění o nadpřirozených jevech. Jeho mistrovským dílem se stalo Vyprávění za měsíce a deště, inspirované čínskými motivy. Knihu dopsal v roce 1768, ale vydána byla až roku 1776. Sbírka devíti romantických, strašidelných příběhů je psána vybroušeným slohem, částečně i s použitím mluveného jazyka. Ovlivnila řadu pozdějších autorů. Povídky jsou plné nadpřirozených jevů, protagonisté se například setkávají s duchy historických osobností, v některých příbězích dochází k převtělování lidí v tvory z živočišné říše a naopak. Druhou Uedovu sbírku povídek „Harusame monogatari“ tvoří rovněž devět příběhů, ale ve srovnání s předchozí sbírkou obsahuje mnohem méně nadpřirozených prvků. Ve 37 letech přišel Ueda při požáru o domov a začal studovat medicínu, později si v Ósace otevřel lékařskou praxi a získal reputaci výborného lékaře. Třebaže ke konci života částečně oslepl, věnoval se vědeckému studiu fonologie, staré klasické literatury, čajovému obřadu a poezii....

Lucie Kracíková (1)

Lucie Kursová, dívčím příjmením Kracíková je česká archeoložka, historička architektury a publicistka. Pracuje v teplickém Regionálním muzeu, kam byla roce 2009 přijata na pozici vedoucí Archeologického oddělení. Ve své odborné praxi se zaměřuje středověkou a raně novověkou architekturu. Kursová se též podílí na archeologických průzkumech .

František Petřík (1)

Narozen 12. 4. 1857 v Doubravčicích u Českého Brodu, zemřel 18. 1. 1925 ve Vysokém Mýtě. Pedagog, práce v oboru, prozaik pro mládež.

Thierry Maitre-Allain (1)

Jaroslav Kubeček (1)

Vlastimil Vávra (1)

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.

Robert Fikari (1)

Literatura o grafických technikách.

Raul Trojan (1)

Narozen 5.12.1922 v Praze. Výtvarník, autor loutkových her.

Platon Ivanovič Dějev (1)

Narozen 30.3.1901 v Cetynji v Černé Hoře , zemřel 1.6.1981 v Praze. Akademický malíř, překladatel z ruštiny.

Dominik Karel Čermák (1)

Narozen 2.2.1835 v Praze, zemřel 6.12.1890 tamtéž. Katolický kněz, knihovník, náboženská literatura.

Josef Němeček (1)

Narozen 2.3.1824 v Rožďalovicích, zemřel 23.8.1912 v Turnově. Katolický kněz, náboženské práce.

Zdeněk Farkaš (1)

Slovenský historik, archeolog a muzejní pracovník.

Július Alberty (1)

Slovenský pedagog a historik, zaměřený na regionální historii středoslovenského kraje a didaktiku dějepisu.