145201–145260 z 145523 Autoři
Jiří Žižka (1)
Doc. PhDr., sokolský funkcionář, organizátor sokolských sletů, ale i spartakiád, po roce 1989 se stal náčelníkem obnoveného Sokola.
Více od autora
Josef Zíka (1)
Studoval na Státní knihovnické škole v Praze a na Filozofické fakultě UK. Do Univerzitní knihovny v Praze nastoupil v září 1942. Podílel se na přípravě bibliografie světové literatury o divadle. Stal se vedoucím předmětového katalogu. Byl však povolán na min. školství a osvěty – do odboru pro lidové knihovny. Podílel se na budování základů poválečného knihovnictví. Ve druhé polovině 40. let byl autorem knihovnických publikací: Knížka pro čtenáře , Knižní recenze a Knihovnické dílo Antonína Sovy . Byl redaktorem časopisu Knihovna. Angažoval se ve spolkovém životě. V r. 1945 byl jednatelem přípravného výboru Svazu českých knihovníků, v r. 1947 byl zvolen místopředsedou. V 50. letech přešel do oblasti nakladatelské činnosti, o knihovnictví se však zajímal celý život a spolupracoval s knihovníky. V edičním odboru min. informací a osvěty vedl postupně veškerou vydavatelskou činnost u nás. Byl ředitelem Nakladatelství ČSAV. Na začátku 60. let vyjížděl do zahraničí, snažil se prosazovat nové formy spolupráce se západními vydavateli, organizoval vydávání koedic. V r. 1963 se podílel na organizaci liblické konference o F. Kafkovi a v nakl. Akademia vydal sborník z této konference. V r. 1971 byl odvolán z funkce ředitele nakl. Akademia a pak působil jako tajemník Jednoty matematiků a fyziků. Ve volném čase se věnoval literární historii. Je ceněna jeho monografie Antonín Sova . Ještě v r. 1970 vyšla jeho publikace Otakar Březina, další práce však zůstaly nezveřejněny. I když byl již nemocen, přispěl padesátistránkovou statí Masaryk a literatura do třísvazkového Masarykova sborníku VII., který vyšel v samizdatu v r. 1980.
Více od autora
Pat Conroy (1)
Narozen 26. října 1945 v Atlantě v Georgii .Americký spisovatel a autor řady románů. Do češtiny byly přeloženy dva: Pán přílivu a Hudba na pláži. Zemřel 4. března 2016 na rakovinu slinivky.
Více od autora
Vladimír Kosil (1)
Narozen 16.6.1898 v Praze, zemřel 16.8.1977 tamtéž. Ing., Dr.techn., DrSc., literatura z oboru meteorologie, klimatologie a půdoznalství.
Více od autora
Eva Jílková (1)
Eva Jílková-Nonfriedová byla česká spisovatelka, básnířka, překladatelka a publicistka. Eva Jílková-Nonfriedová vystudovala v Praze klasické gymnázium – maturovala roku 1941. Roku 1943 se provdala, s rodinou se postupně přestěhovala do Litoměřic, Loun a Rakovníka. Roku 1953 byla z politických důvodů zatčena a odsouzena na 2 roky do vězení. Po 16 měsících strávených v Jáchymové, Ruzyni a Pankráci byla jako matka nezletilých dětí amnestována. Po rozvodu roku 1960 se vrátila do Prahy, kde pracovala jako úřednice, redaktorka v SNDK a jako spisovatelka a publicistka v Českém rozhlasu. Do důchodu odešla roku 1987. Je známa jako lyrická básnířka, autorka pohádek a veršů pro děti, překladatelka dětské literatury z polštiny, němčiny a ruštiny.
Více od autora
Jaromír Knotek (1)
Narozen 18.2.1949 v Rozdělově u Kladna. Akademický malíř, ilustrátor.
Více od autora
Jan Konzal (1)
Jan Konzal je tajně vysvěceným ženatým biskupem působícím ve skryté církvi, nekonformním teologem, organizátorem podzemních vzdělávacích kursů a spisovatelem. Publikoval též pod pseudonymy Karel Malý, Karl Klein , Hans H., v konspirační síti skryté církve měl přezdívku 99. V současné době spolupracuje zejména s časopisem Getsemany a nakladatelstvím Síť. Jan Konzal se narodil 5. května 1935 jako páté ze šesti dětí v rodině úředníka. . Otec mu zemřel v 11 letech. Od osmi let vyrůstal, podobně jako tři z jeho starších bratrů, v redemptoristickém internátním institutu pro ministranty na Svaté Hoře. Klášter přepadli v dubnu 1950 představitelé komunistického režimu a obyvatele včetně starších Janových bratrů internovali například v koncentračním táboře v Králíkách. Jan tehdy uvězněn nebyl. Podle vlastních slov byl v dětství a mládí, až do zážitku uvěznění v šedesátých letech, vyloženě bigotní. V dětství a mládí nenavázal žádná hlubší kamarádství, protože je vedení internátu ani nepřipouštělo, v mládí nepěstoval ani osobnější vztahy se ženami a plně se věnoval svým zájmům a náboženskému aktivismu. Od dětství chtěl být redemptoristickým knězem, vážně uvažoval také o studiu hudby na konzervatoři i o studiu matematiky a fyziky. Studoval nejprve v soukromém gymnáziu v Libějovicích u Vodňan. V roce 1953 maturoval v Praze na Vančurově gymnáziu. Protože teologická fakulta byla pod vlivem komunistického režimu, studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, kterou absolvoval roku 1958. V roce 1976 dokončil studium na Vysoké škole dopravy a spojů. Po roce 1963 pracoval jako dělník v podnicích Tatra a Armabeton, jako projektant ve scénografickém ústavu a jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu spojů. Poté, co usoudil, že již nemá šanci stát se knězem, se 4. května 1968 oženil s Magdalenou Mazancovou. Je bezdětný. Společně se snažili adoptovat dít...
Více od autora
Eberhard Hiob (1)
Novou zemi pro divoká zvířata je název dobrodružného příběhu pro mládež od německého spisovatele Eberharda Hioba. Hlavním hrdinou románu je osmnáctiletý syn vrchního hlídače jedné velké zoologické zahrady. Se svým otcem se účastní významné výpravy uspořádané Světovou organizací pro ochranu přírody , jejímž úkolem je zachránit divoká zvířata, jimž hrozí v rezervaci Rhula-Rhula nebezpečí. Je tomu tak proto, že vláda africké země Tonangy se rozhodla, že území Rhula-Rhula má být použito pro zemědělské účely. Plány na záchranu zvěře, které byly po zevrubném projednání schváleny, jsou založeny na tom, že sloni, nosorožci, žirafy, antilopy atp. budou přemístěni na území Anuri, ležící na sever od stávající rezervace. Takováto akce na ochranu přírody se doposud neuskutečnila. Spojeným úsilím USA, Sovětského svazu, Německa, Velké Británie, Francie a dalších členských zemí WNOC přesun skončí úspěšně a navíc se podaří zlikvidovat nebezpečnou bandu pytláků, kteří zvířata pro zisk hromadně pobíjeli. O životě německého spisovatele Eberharda Hioba se nepodařilo zjistit žádné podrobnosti, než že je autorem publikací pro děti a mládež, ve kterých ideálně spojuje dobrodružný žánr s naučným. Eberhard Hiob je autorem těchto knih:
Více od autora
Ivan Nikitovič Kožedub (1)
Ivan Nikitovič Kožedub byl sovětský pilot a spojenecké letecké eso druhé světové války s 62 samostatnými sestřely . Byl trojnásobným Hrdinou Sovětského svazu a od roku 1985 byl maršálem letectva. Z dalších vyznamenání obdržel Leninův řád, Řád rudého praporu , Řád Alexandra Něvského, Řád Vlastenecké války 1. stupně, Řád rudé hvězdy . Narodil se jako nejmladší z pěti děti v ukrajinské rolnické rodině 8. června 1920 ve vesnici Obražijevka v Černigovské guernii v Ukrajinské SSR. 6., 7. a 8. července sestřelil po jednom nepřátelském Ju-87. Kožedub byl brzy povýšen do hodnosti mladšij lejtěnant, 9. července v jednom dni sestřelil dva stroje Messerschmitt Bf 109G a 16. července měl na svém kontě již 8 vítězství. V srpnu 1943 byl pověřen velením letky. Během tohoto měsíce v leteckých soubojích zničil tři Bf 109G, jeden Ju 87 a 22. srpna nad Charkovem jeden Focke-Wulf Fw 190. V sérii úspěchů pokračoval 9. září, kdy mu za oběť padl jeden Bf 109G a 30. září další Ju 87. Velkých úspěchů dosáhl během bojů v oblasti Dněpru v po...
Více od autora
G. B Harrison (1)
Britský literární historik a kritik, univerzitní profesor, editor edice děl W. Shakespeara.
Více od autora
Ivan Krejčí (1)
Ivan Krejčí je český politik a divadelní režisér, stínový ministr kultury v ČSSD, od roku 2009 člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání , člen ČSSD. V letech 1980 až 1983 se vyučil důlním elektromontérem, v roce 1985 složil maturitu na SPŠ stavební. Po absolvování základní vojenské služby se na začátku 90. let postupně živil jako umyvač oken, posunovač a redaktor TV 19 Plzeň. Zároveň v letech 1992 až 1997 vystudoval režii na DAMU v Praze. Následně působil jako režisér ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a jako režisér a umělecký šéf v Městském divadle v Karlových Varech . Krátce působil jako pedagog na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Od roku 2005 je divadelním režisérem a uměleckým šéfem Komorní scény Aréna v Ostravě. V květnu 2009 byl zvolen členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Dne 5. března 2014 byl zvolen předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání . V dubnu 2015 jej ČSSD opět nominovala do RRTV, ale v prvním kole nebyl zvolen. Do druhého kola postoupil s bývalým šéfem Českého rozhlasu Radiožurnálu Miroslavem Konvalinou, kterého nominovala hnutí ANO 2011. Ve druhém kole nakonec vyhrál a zůstává tak členem RRTV. Na začátku června 2015 byl navíc opět zvolen předsedou RRTV. Je členem ČSSD, pracoval jako oblastní volební manažer této strany a asistent poslance Lubomíra Zaorálka. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako člen ČSSD do Zastupitelstva Městského obvodu Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, ale neuspěl. Po 37. sjezdu ČSSD vystřídal v dubnu 2013 na postu ministra kultury ve stínové vládě ČSSD poslance Vítězslava Jandáka. Při sestavování kandidátek pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 usiloval o místo v Moravskoslezském kraji, ale na kandidátku se nedostal....
Více od autora
Eduard Polívka (1)
Pro ty kteří ho třeba osobně neznali, šlo o významného sběratele našich mincí a medailí, známého autora numismatických článků i publikací, bývalého jednatele a čestného člena ČNS, spolupracovníka Numismatického oddělení Národního muzea i Akademie věd ČR, pořadatele spolkové činnosti, popularizátora numismatiky a jistě i mnohem více.
Více od autora
Jiří Čížek (1)
Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů.
Více od autora
Blake Clark (1)
Americký spisovatel, editor, autor publikací a povídek z oblasti anglického dramatu a historie Anglie 18. století, historie Havaje a druhé světové války.
Více od autora
Liz Linahan (1)
Anglická spisovatelka, zabývá se výzkumem nadpřirozených úkazů v severní Anglii.
Více od autora
Vladimír Resl (1)
Vladimír Resl je bývalý československý sáňkař. V závodech dvojic startoval s Jindřichem Zemanem. Na XII. ZOH v Innsbrucku 1976 skončil v závodě jednotlivců na 23. místě a v závodě dvojic na 6. místě. Na XIII. ZOH v Lake Placid 1980 v závodě jednotlivců nebyl klasifikován a v závodě dvojic skončil na 8. místě. Na mistrovství Evropy 1978 ve švédském Hammarstrandu skončil v závodě dvojic na 3. místě.
Více od autora
Jaromír Kalus (1)
Jaromír Kalus je český muzejník a politik, dlouholetý ředitel Slezského zemského muzea v Opavě, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS. Od počátku 90. let 20. století působil jako ředitel Slezského zemského muzea v Opavě. Publikoval odborné práce. Zaměřoval se na numismatiku. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS . Zasedal v zahraničním výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát obhájil ve volbách v roce 1996. V lednu 1996 patřil mezi několik českých poslanců, kteří v Radě Evropy hlasovali proti přijetí Ruska do této organizace. Prohlásil tehdy: „přijmout Rusko znamená popřít základní principy Rady Evropy.“ V únoru 1996 ho sněmovna zvolila vedoucím stálé české delegace při Radě Evropy. Během vládní krize a rozkolu v ODS na přelomu let 1997-1998 zůstal loajální k ODS. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Opava. Opětovně byl do tamního zastupitelstva zvolen v komunálních volbách roku 2006, opět za ODS. Profesně se uvádí jako ředitel muzea. Mandát neobhájil v komunálních volbách roku 2010, kdy kandidoval opětovně za ODS. Od roku 2009 působil v Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2010 ho nový ředitel této instituce Jiří Pernes jmenoval prvním náměstkem ředitele. Poté, co ale krátce po svém nástupu Jiří Pernes v čele ústavu skončil, odešel z postu náměstka i Kalus.
Více od autora
Jiří Kučera (1)
Jiří Kučera je bývalý český hokejový útočník, bývalý reprezentant České republiky a Československa. V roce 2015 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. V nejvyšší československé lize debutoval v sedmnácti letech v sezóně 1983/84. S výjimkou dvou ročníku , kdy jako voják působil v Dukle Jihlava, hrál ve Škodě Plzeň až do roku 1990. Dvakrát se stal nejlepším střelcem klubu v sezóně. V roce 1990 přestoupil do finského klubu Tappara Tampere, kde strávil čtyři úspěšné sezóny. Od roku 1994 pak hrával nejvyšší švédskou ligu za Luleå HF. Po dvou letech se vrátil domů do tehdy ambiociozního týmu Plzně, týmu se však příliš nedařilo a následující ročník odehrál opět v zahraničí v Klotenu. Poté hrál ještě tři sezóny opět ve švédské Elitserien za Luleu. Pro zdravotní potíže ukončil v roce 2001 aktivní kariéru a začal se věnovat trenérství. V současnosti pracuje jako hokejový trenér. Vedl několik prvoligových celků, v extralize působil především v týmu HC Litvínov, kde pracoval nejen jako asistent, ale i jako hlavní trenér. Kučera reprezentoval Československo, ČSFR a Česko celkem na osmi světových šampionátech – 1987, 1989, 1990, 1991, 1993, 1994, 1995 a 1996, kde se stal mistrem světa. Na tomto mistrovství vstřelil pět branek a byl ve finále proti Kanadě autorem poslední branky šampionátu. Zúčastnil se také Zimních olympijských her 1994 a neúspěšného Světového poháru 1996.
Více od autora
Vladimír Sychra (1)
Vladimír Sychra byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století. Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu a dále též pražskou Akademii výtvarných umění , kde jej připravoval Max Švabinský. Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království. Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory. Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby. Běh...
Více od autora
František Voráček (1)
Autor válečné literatury, publikace o sebevraždách, překlad z němčiny.
Více od autora
Jakub Likovský (1)
nar. 1972 v Praze, vystudoval 3. lékařskou fakultu UK v Praze a postgraduálně antropologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ve své profesi se věnuje paleopatologii - studiu chorobných stavů na kosterních pozůstatcích z období pravěku a středověku.
Více od autora
Jindřich Wankel (1)
Jindřich Wankel byl lékař, archeolog a speleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka. Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku. Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“. V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes. V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu . V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu z...
Více od autora
Roman Podhola (1)
Narozen 3.9.1967 v Českém Krumlově.Autor knihy Výlety za zajímavostmi Českokrumlovska.
Více od autora
Jaroslav Zástěra (1)
PhDr. Jaroslav Zástěra je znám jako badatel a historik, autor odvážné hypotézy, týkající se původu velkomoravských Mojmírovců, Přemyslovců, města Znojma, a dokládané z velké části rozborem symboliky unikátních nástěnných maleb v Rotundě sv. Kateřiny. Přestože jeho hypotézy byly historickou vědou přijaty rezervovaně či zamítavě, jejich publikováním vyvolal oživení zájmu o výzkum a zpřístupnění znojemské rotundy. Narodil se 21. března 1921 v chorvatské Crikvenici moravským rodičům, mládí prožil už na Jižní Moravě, gymnázium absolvoval v Hustopečích. Za druhé světové války působil v odboji, byl zatčen a odsouzen na 9 let, před popravou v Bayreuthu ho osvobodila americká armáda. Po 2. světové válce dokončil Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1952 byl v Brně v Pisárkách opět zatčen, obviněn z pokusu o ilegální opuštění republiky a odsouzen na 3 roky. Po propuštění v roce 1955 zastával různá povolání a v letech 1960 – 65 dálkově studoval dějiny pedagogiky na Filosofické fakultě UJEP v Brně. V roce 1968 byl rehabilitován a stal se nakrátko šéfredaktorem Brněnského večerníku. V období normalizace místo ztratil a byl i vyloučen ze Svazu novinářů Poprvé publikoval svou hypotézu v roce 1983 v populárním článku Co ukrývá znojemská rotunda v časopise Zápisník. Časem publikoval další práce a stal se zakládajícím členem Moravského národního kongresu i Klubu přátel znojemské rotundy. Zemřel v Brně dne 21. listopadu 2001 Na základě interpretace historických pramenů, vlastních výzkumů a úvah, a zejména rozboru symboliky nástěnných maleb ve znojemské rotundě, zformuloval Zástěra odvážnou teorii, která měla změnit pohled na naše nejranější dějiny. Jedná se o poměrně obsáhlou řadu hypotéz, nedostatečně doložených a sám Zástěra navrhl provést některé archeologické průzkumy, které by jeho hypotézu mohly podepřít. Hypotézy mimo jiné předpokládají: Zástěrovy hypotézy byly odbornou veřejností př...
Více od autora
Ivan Starha (1)
Ivan Štarha je český archivář, historik, heraldik, vexilolog a sfragistik, bývalý ředitel Moravského zemského archivu v Brně. Narodil se v roce 1935 v rodině obchodníka v Ujčově. V letech 1941–1946 navštěvoval obecnou školu ve Štěpánově a v letech 1946–1950 měšťanskou školu v Nedvědici a střední školu ve Štěpánově, odkud v roce 1950 přešel na gymnázium v Tišnově, kde jeho zájem o historii umocnili někteří profesoři. V Tišnově roce 1953, poté co absolvoval prázdninový kurz, který nahrazoval oktávu, odmaturoval. V témže roce začal studovat obor archivnictví - historie na Filozofické fakultě brněnské univerzity, kde si u profesora Jindřicha Šebánka osvojil lásku k archivní práci projevující se v celém jeho díle a důkladnost při vědecké činnosti. Během studia na filozofické fakultě začal objevovat své publikační schopnosti. Studium ukončil v roce 1958, kdy obhájil diplomovou práci K otázce právního naučení brněnského městského práva. Studie z městské diplomatiky 16.–17. století. K tomuto tématu se ve své odborné práci často vracel. Později, když již byl v Brně, se mimo jiné opět začal zabývat tématem městské diplomatiky, jež bylo jeho oblíbeným. V roce 1970 je rozšířil a po odevzdání disertační práce Právní naučení brněnského práva v době předbělohorské a složení rigorózních zkoušek získal doktorát filozofie . Již během vysokoškolských studií pracoval v Telči v srpnu 1956, v období, kdy byl telčský archiv bez vedoucího, společně s dalšími brigádníky z brněnské fakulty. Většina zpřístupňovacích prací byla totiž vzhledem k nedostatku zaměstnanců prováděna brigádnicky, přičemž odbornější úkoly byly zajišťovány studenty v rámci placených brigád konaných v době prázdnin. Hned poté, co absolvoval vysokou školu, začal pracovat jako archivář. Dne 6. června 1958 nastoupil jako mladší archivní pracovník do Státního archivu v Telči.. Zde zpracoval rozsáhlý archivní fond Okresní úřad Nové Město na Moravě. V ...
Více od autora
Jaroslav Pašek (1)
Ing., CSc., ředitel Geologického ústavu Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, publikoval též anglicky.
Více od autora
Jiří Fiedler (1)
Jiří Fiedler byl český historik, redaktor, překladatel a muzejník. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Zároveň také překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Ačkoli sám nebyl židovského původu, zhruba od 70. let aktivně dokumentoval židovské památky v Čechách a na Moravě, z nichž mnohé byly v dalších letech zničeny. Svou činnost v této době musel provádět navzdory značné nevůli tehdejších úřadů a StB. Po pádu komunistické diktatury vydal knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, unikátní dílo, které zachycuje mnoho dnes již neexistujících židovských obcí. Od roku 1996 byl odborným spolupracovníkem Židovského muzea v Praze. V polovině února 2014 byl nalezen zavražděný společně se svou manželkou Dagmar v jejich bytě v pražských Stodůlkách. Policie pachatele dopadla 19. února 2015 a ten se k činu přiznal. Jeho motivem byla snaha získat peníze – z bytu ukradl pár šperků a knih, které prodal asi za pět tisíc korun. V srpnu 2015 byl Dalibor Škopán odsouzen k 28 letům ve věznici s nejpřísnějším režimem. Rozsudek je pravomocný. Dlouhý nekrolog byl Jiřímu Fiedlerovi věnován v amerických novinách The New York Times.
Více od autora
Dimitrij Škrobal (1)
Narozen 16.11.1919 v Prostějově. RNDr., včelařský odborník, práce z oboru.
Více od autora
Inocenc Ladislav Červinka (1)
Inocenc Ladislav Červinka, křestní jméno uváděno též Innocenc , byl moravský archeolog konce 19. a první poloviny 20. století, sběratel a organizátor archeologické činnosti na Moravě. Zkušený terénní praktik – pozitivista s velkou znalostí materiálu i terénu, patří též k zakladatelům české numismatiky, zajímal se o vlastivědu a historickou topografii. Narodil se v rodině stolařského mistra Tomáše Červinky a jeho manželky Františky, rozené Kozáčkové. Původně zeměměřič v Uherském Hradišti a Kojetíně vytvořil od 90. let 19. století jednu z největších soukromých archeologických sbírek na Moravě. Konzervátor státní památkové péče pro velkou část Moravy, zakladatel Moravského archeologického klubu. Od roku 1920 pracoval jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu, od roku 1924 v Moravském zemském museu nejprve jako smluvní úředník pro instalaci pravěku, poté jako správce prehistorických sbírek; pravěké oddělení MZM vedl do roku 1933 a nákupy sbírek vybudoval jeho fondy. V roce 1927 získal na Masarykově univerzitě doktorát filosofie , nikoli však pozici vedoucího později zde zřizované katedry archeologie – přednost byla dána mladšímu Emanuelu Šimkovi. Jeho první sbírku zakoupilo počátkem 20. století. Moravské zemské museum v Brně, další sbírku později Národní museum v Praze. Dne 4. června 1911 se v Kojetíně oženil s Růženou Jančíkovou, s kterou měl syna, pozdějšího architekta Ladislava Červinku a dceru Olgu .
Více od autora
Lord Byron (1)
George Gordon Noel Byron, lord Byron byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť žánrově byronská povídka, která zůstala nedokončena. Je považován za jednoho z největších evropských básníků. Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat svobodu po staletém područenství v rámci Osmanské říše. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě. Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron. Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů. Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Jeho chůva jej jako malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány, odtud zřejmě pocházejí rytířské ideály pozdějšího básníka. Okolo třináctého roku zdědil po prastrýci titul barona a pozemky a brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení ...
Více od autora
Otakar Vaněk (1)
Narozen v roce 1882 v Kostelci nad Černými lesy. Důstojník československých legií v Rusku, od r. 1926 spolumajitel a redaktor nakladatelské a knihkupecké společnosti Za svobodu, vydavatel vojenských a branněvýchovných časopisů a příležitostný nakladatel, redaktor, autor pamětí.
Více od autora
Richard Adamík (1)
Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži odešel studovat do Prahy na českou univerzitu. R. 1899 byl promován na doktora. Poté strávil 2 roky v cizině a to 1 rok ve Vídni a 1 rok v Berlíně na klinikách nervových V r. 1902 se usadil v Praze – Vinohrady jako odborný lékař chorob nervových a duševních. Napsal publikace: Hygiena duševní práce, 1904; Moderní názor životní, 1909; Síla vůle a životní energie, 1913, 2. vyd. 1922; Zdravé a churavé nervy, 1915; Krise a bolesti dnešního manželství, 1920; Morálka a manželství, 1923; Otázky života, 1923; Vůdčí reformační ideje Masarykovy, 1927. Sborníky: Studentská otázka a studentské sebevraždy, Patologické charaktery, 1904. Čas. přísp.: O náboženství a zbožnosti, jak soudí A. Sabatier, profesor protestantské fakulty v Paříži, ČM 1901; Degenerace a regenerace ve společnosti lidské, Česká mysl 1902; O citu životním a jeho poruchách, ČM 1906; Evoluční filosofie H. Spencera, Přehled 1906. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 5.
Více od autora
Igor Audy (3)
Narozen r. 1941. Ing., fotograf a speleolog, majitel vydavatelství specializovaného na speleologickou literaturu.
Více od autora
Ladislav Jurkovič (1)
Ladislav Jurkovič je pseudonym PhDr. Ladislava Soldána, CSc., vědeckého pracovníka brněnské pobočky Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Soldán vystudoval Filozofickou fakultu v Brně, obor filozofie - dějepis. Mj. vysokoškolský pedagog Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Též literární historik, kritik a editor. V roce 2000 působil jako hostující profesor na Katedře slavistiky v Bělehradě.
Více od autora
Kamil Ševela (1)
Narozen 1946. Doc. MUDr., CSc., internista . Publikuje v oboru interního lékařství.
Více od autora
Aleš Mučka (1)
Narozen 8. 11. 1934 ve Velké Polomi, zemřel 19. 11. 2008 v Ostravě. Profesor Vysoké školy báňské v Ostravě a soudní znalec. Odborně se podílel na zavádění techniky do hornictví a posudcích o vlivu dolování na povrch. Publikoval z geodezie a důlního měřictví.
Více od autora
Miloš Kreps (1)
Narozen 19.6.1924 v Novém Městě na Moravě, zemřel 9.10.1981 tamtéž. Muzejní pracovník, historik, literární publicista, autor odborné literatury.
Více od autora
Marie Červinková (1)
M. Červinková-Riegrová byla česká spisovatelka, dcera Františka Ladislava Riegra a Marie Riegrové-Palacké. Roku 1874 se provdala za Vácslava Červinku. Publikovala i uměleckou literaturu, povídky, překládala a také tvořila libreta.
Více od autora
Dmitrij Aleksejevič Ol'derogge (2)
Ruský afrikanista, etnograf, historik a jazykovědec.
Více od autora