Všichni Autoři a témata

Vicki Lansky (1)

Americká spisovatelka a nakladatelka. Autorka knih o rodičovství.

Anton Neumayr (1)

Rakouský specialista na interní lékařství, lékařský historik, klavírista.

Carroll Seton (1)

Gabriel Guth (1)

Narozen 12. 1. 1931 v Praze, zemřel 18. 9. 2018. Bývalý agent Státní bezpečnosti, který v roce 1968 přešel na Západ. Odborník v problematice mezinárodních dezinformací, profesor Bostonské univerzity v USA.

Eduard Hanslick (1)

Eduard Hanslick, příjmení psáno též Hanslik , byl rakouský hudební kritik českého původu. Měl zásadní význam pro hudební estetiku. Byl synem písaře knihovny Josefa Hanslika a jeho manželky Karoliny , nejstarší z pěti sourozenců. Přestože vystudoval práva, začal se záhy, už v polovině 40. let 19. století v Praze, věnovat hudební kritice a dějinám hudby. Od roku 1852 působil trvale ve Vídni, kde se stal vůbec prvním profesorem v oboru dějin hudby na tamní univerzitě . Své hudební kritiky a fejetony publikoval v největších vídeňských listech své doby, ve Wiener Zeitung, Presse a Neue Freie Presse. Svým prosazováním pohledu na hudbu jako na absolutní umění, které nenese konkrétní významy a jeho krása nespočívá v ničem mimo hudbu samotnou , se postavil do přímého protikladu k názorům Richarda Wagnera, který byl protagonistou tzv. programní hudby. Největší ohlas měla jeho habilitační práce, stať O hudebním krásnu z roku 1854. V ní se vyslovil proti programní hudbě a na obranu absolutní hudby. Rozsáhlé badatelské úsilí stojí za dvojsvazkovými Dějinami koncertního života ve Vídni a devítisvazkovým dílem Moderní opera . V roce 1894 vyšly v Berlíně jeho vzpomínky Aus meinem Leben. Do češtiny byl přeložen jeho spisek O hudebním krásnu . V roce 1992 vyšel výběr z jeho pamětí, fejetonů a kritik v překladu Jitky Ludvové pod titulem Dokonalý antiwagnerián. Jeho hudební dílo je skromné a obsahuje dvě písně na české texty Český houslista a Milostná píseň pod Vyšehradem. Eduard Hanslick zasáhl významným způsobem do skladatelské dráhy Antonína Dvořáka. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu, skladatele Johannese Brahmse, který jej posléze...

Karel DEDIKACE Konrád (1)

Manfred Griehl (1)

Německý autor. Knihy o německých válečných letadlech.

Thomas Romanus (1)

Romanus Thomas, narozen 1971, studoval literaturu a dějiny umění, je mistrem v psaní mezilidských zpráv, které mluví z duše.

Antonín Stejskal (1)

Narozen 11.6.1909. Odborný učitel, zeměpisné publikace.

Ingvar Ambjørnsen (1)

Ingvar Ambjørnsen je norský spisovatel. Nedokončil střední školu, pracoval jako typograf, první sbírku básní vydal v roce 1976. Jeho nejčtenějšími díly jsou román Bílí negři, odehrávající se v prostředí alkoholiků a narkomanů, a tetralogie o přemýšlivém podivínovi Ellingovi, z níž vyšel česky třetí díl Pokrevní bratři, který byl také v roce 2001 zfilmován Petterem Næssem, film byl nominován na Oscara. Dramatizace knihy od Axela Hellstenia byla uvedena i v českých divadlech. Autor těží ze své osobní zkušenosti s životem na okraji společnosti a často používá slang. Ambjørnsen je také úspěšným autorem dětských knih a detektivek a přispívá do novin Verdens Gang. V roce 1988 získal Cappelenovu cenu, v roce 2001 Cenu Telenor a v roce 2009 Cenu Norské akademie. Od roku 1984 žije v Hamburku, jeho manželka Gabriele Haefs je spisovatelka a překladatelka. Jeho bratrancem je spisovatel Bernt Kristian Børresen.

Kateřina Miler (2)

Výtvarnice, malířka a kreslířka, ilustrátorka dětské literatury, autorka leporel, též ilustrace učebnic pro základní školy. Dcera otce slavné postavičky krtečka - Zdeňka Milera. Malého Krtka nosí jako ozdobu na kabelce. S postavičkou, již milují děti několika generací, je spjatá. Pokračuje v díle svého otce, jež obohacuje o vlastní prvky. S hrdinou mnoha dětských snů začala v roce 1986, kdy spolupracovala na knížkách Krtek a paraplíčko a Krtek a medicína. Ještě předtím dělala sama krtečkovská leporela na téma ročních období, k nimž vymýšlela příběhy. Zdeněk Miler dceru podporoval. „Nějak mi to šlo, protože jsem s Krtkem vyrůstala. Byla to milá postavička, se kterou jsem byla sžitá,“ říká.

Tim Laming (1)

Autor prací z oboru vojenství.

Jill Brady (1)

Otakar Zeman (1)

Narozen 25.5.1929 v Praze, zemřel 10.2.2001. Docent na katedře geotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze.Publikace v oboru.

Aleksej Aleksejevič Bogdanov (1)

Ruský a sovětský geolog, profesor dějin geologiea regionální geologie.

Ivo Vodička (1)

Narozen 15. února 1962, absolvoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem v oboru český jazyk a literatura, občanská nauka v roce 1986. Je učitelem; v současné době učí na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v Litoměřicích. Od studentských let se věnuje vazbě knih, ke které se dostal přes vlastní literární a výtvarnou činnost; od roku 1985 píše autorské knihy a ilustruje je, zabývá se typografií, konkretistickou poezií, kolážemi, vytváří objekty z papíru a knižní objekty. Zaměřuje se hlavně na netradiční pojetí knihy, experimenty s texty a materiály na pomezí literatury a výtvarného umění; takto vydává tvorbu svou, svých přátel i texty klasické. Od roku 1985 se zúčastnil mnoha kolektivních i samostatných výstav knižní vazby, knižních objektů i volné typografické tvorby u nás i v zahraničí, největší výstavu svých prací uspořádal v galerii zámku Duchcov v roce 2005. Jako kytarista prošel několika hudebními tělesy a pro svou potřebu zkonstruoval několik jazzových elektrických kytar a ukulelí, na které hraje ve swingovém bandu. Povolání učitele leváka, otce dvou synů leváků a dlouhodobých grafických aktivit zúročil v pracích o problematice leváctví, zejména metodice psaní a kreslení leváků, o které vydal knihu Nechte leváky drápat, Portál, 2008. V současné době pracuje na rozsáhlejší publikaci o levácích s pracovním názvem Být levákem, z níž jsou na těchto webových stránkách uvedeny ukázky také.

Chris Lavers (1)

Chris Lavers vystudoval paleontologii, geologii a biologii. V současné době působí na universitě v Nottinghamu, kde se zabývá problematikou evoluce, ekologie a metabolismu obratlovců. Je konzultantem řady organizací, zabývajících se ochranou přírody, jako například Britisch Nature či Royal Society for the Protection of Birds. Je autorem řady odborných článků a studií, jeho kniha Why Elephants Have Big Ears již byla přeložena do několika jazyků.

Helmar Frank (1)

Helmar Frank byl československý vědec německé národnosti, pracující zejména v oblasti fyziky a technologie polovodičů, mezi jejichž zakladatele v Československu patřil. Publikoval 165 původních prací, byl autorem nebo spoluautorem 12 knih vydaných v češtině, němčině, angličtině, ruštině. Helmar Frank se narodil v Brně 10. května 1919 rodičům německé národnosti a československé občanské příslušnosti. Jeho otec Edmund Frank měl stavební firmu v Mohelnici na Moravě, a tak malý Helmar vychodil německou obecnou školu tam, a následně v létech 1930 až 1938 osmileté německé Státní reálné gymnasium v Olomouci. Po maturitě v roce 1938 byl přijat na přírodovědeckou fakultu Německé univerzity v Praze. Při studiu univerzity na ní pracoval jako pomocný vědecký pracovník . Po promoci na doktora přírodních věd zůstal na této univerzitě a přednášel v létech 1943–1945 jako přednáškový asistent profesora Bernharda Guddena. Ještě jako student sepsal učebnici základů fyziky, která vyšla v roce 1944. Rok 1945 znamenal pro něj jako pro velkou většinu českých Němců pohromu. Příbuzní byli odsunuti do poválečného Německa, on byl zadržen v novém Československu jako část poválečných reparací . V létech 1945–1950 pracoval jako civilní smluvní zaměstnanec Vojenské správy v Praze, 1950–1968 jako výzkumný a vědecký pracovník podniku Tesla Elektronik, později přejmenovaného na VÚPEF a následně na VÚST v Praze. Současně přednášel na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1968 se habilitoval jako docent na Katedře inženýrství pevných látek Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, v roce 1972 se stal vedoucím katedry a v roce 1983 profesorem . V léte...

Ladislav Gruncl (1)

Autor publikací z oblasti elektrotechniky.

Karina Vartanian (1)

Sestavovatelka knihy ruských pohádek.

Matthew Bunson (1)

Americký historik, římskokatolický teolog, autor a spoluautor encyklopedií.

Belinda Hadden (1)

Britská autorka, publikuje články o cestování, módě a životním stylu.

Amanda Christie (1)

Autorka romantických a milostných příběhů.

Roman Franta (1)

Roman Franta je český malíř, docent Akademie výtvarných umění v Praze, Art & Design Institut „Roman Franta rozehrál složitou, mnohovrstevnatou a vnitřně strukturovanou hru o malbě jako iluzi - a tak si vlastně otevřel možnost užívat oněch malířských prostředků, které podrobil svému zkoumání. Jistě se mu tedy jako další kvalita objevila i ryzí radost z malby, ba dokonce z krásné malby, kterou tak učinil opět ještě jednou legitimní v kontextu současného umění.“ Jiří Valoch, umělec a teoretik umění Roman Franta, 1962, je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze a San Francisco Art Institute 1993-1994. Od konce 90. let je nepřehlédnutelnou malířskou osobností s bohatým rejstříkem formálního i obsahového sdělení. Do širšího diváckého povědomí vstoupil sérií hmyzích obrazů, za kterou byl v r. 1997 nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a o rok dříve obdržel 1. cenu za malbu v Evropské soutěži SBC v Londýně. Frantova živelná mnohovrstevnatá malba se pohybuje od realistického iluzivního ztvárnění přes geometrickou abstrakci až po ležérní anti-estetický projev. Svou malbou reflektuje dění kolem sebe. Současnou společnost i své osobní prožitky komentuje s hravě ironickým odstupem v nezvykle provokativních souvislostech. Roman Franta do svých obrazů přenesl svobodu projevu, odvahu, experiment i klasické postupy. Je svérázným a nezaměnitelným autorem současné umělecké scény. Nadále si buduje svou vlastní cestu a vytváří si uměleckou identitu. Frantova tvorba logicky dospěla od společenství brouků ke společenství lidskému, od brouka asociujícího člověka, k lidskému jedinci. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie, Hluboká n./Vltavou, Muzeum umění, Olomouc, GASK, Galerie Klatovy/Klenová, Městská galerie Kubus, Hannover, Swiss Bank Coorporation Foundation, Londýn… Vystavuje doma i v zahraničí. ] ] „Roman Frant...

26.5.2020B (1)

Patrick Swayze (1)

Patrick Wayne Swayze byl americký filmový herec a taneční hvězda v Hollywoodu 80. a 90. let 20. století a v začátku 21. století. Jeho matka Patricia Swayze byla profesionální tanečnice v texaském Houstonu, později choreografka a taneční pedagožka v Hollywoodu. Otec Jessie Wayne Swayze byl zprvu rodeový kovboj, pak se stal kresličem stavebních výkresů. Zemřel předčasně v 57 letech. První baletní průpravu získal Patrick Swayze v dětství v taneční škole své matky Patricie Swayze. Tanec posléze studoval i na baletních školách v New Yorku. Profesionálně tančit začal v zájezdovém divadle Disney on Parade, nicméně tak jako mnoho jiných amerických herců a tanečníků posléze pracoval na newyorské Broadwayi. Později začal vystupovat v amerických televizních seriálech. Mezi americké herecké hvězdy jej vynesl právě film Hříšný tanec z roku 1987. V roce 1975 se oženil s tanečnicí, později herečkou a režisérkou Lisou Niemi , se kterou žil až do své smrti. V roce 2008 mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní. Následně podstoupil chemoterapii a nové terapeutické postupy. Zemřel 14. září 2009 v losangelském rodinném sídle. Patrick Swayze byl v letech své slávy jedním z nejúspěšnějších filmových herců a tanečníků ve Spojených státech. Českým filmovým divákům je Patrick Swayze patrně ponejvíce znám ze snímku Hříšný tanec a z filmu Duch .

Lisa Niemi (1)

Narodila se jménem Lisa Anne Haapaniemi 26. května 1956 v Houstonu rodičům finského původu. Svůj životní úspěch si přivodila dost nechtě, když ve svých 15 letech začala chodit na kurs baletu – k matce Patricka Swayzeho! Ten si severské krásky samozřejmě všiml a za 5 let se slavila svatba. Vydržela s ním neuvěřitelných 34 let. Po svatbě se pár živil do konce sedmdesátých let výukou tance v New Yorku, než se přestěhovali dál na západ. K výuce tance si pak přibrali ještě natáčení filmů, stavařinu a chov koní. Lisa vždy věděla, že se chce stát herečkou, takže absolvovala hereckou školu a v závěsu za úspěšným manželem si splnila svůj sen. Od roku 1985 žili na farmě u Los Angeles, kde chovali psy, arabské hřebce a býky na rodeo. V interview v roce 2008 Patrick potvrdil, že ho Lisa inspirovala při psaní jeho hitu z roku 1987 „She's Like the Wind". Niemi je nejen herečkou, ale i autorkou, producentkou a režisérkou. Jejím největším dílem je film POSLEDNÍ TANEC, v kterém s Patrickem hrála a režírovala jej na základě jejich hry , kterou napsali před 18 lety. Ta byla velice úspěšná a získala šest cen Drama Critics Awards. Film i hra byla o tanečních zkušenostech získaných v New Yorku, nicméně film zdaleka nebyl tak úspěšný jako hra. Před Patrickovou smrtí režírovala epizodu seriálu THE BEAST - MY BROTHER'S KEEPER, která se vysílala v dubnu 2009.

Niall Stokes (1)

Editor irského časopisu Hot Press , zaměřený na irskou hudbu, zejména na hudební skupinu U2.

Heinrich Hunke (1)

Německý ekonom.

Jan Prokop (1)

Polský literární kritik, literární historik, básník, prozaik, vysokoškolský pedagog, překladatel z francouzštiny, němčiny a angličtiny do polštiny.

Innocenc Mueller (1)

Gina Ogden (1)

Americká sexuoložka.

Bhakti Vikáša Svamí (1)

Bhakti Vikáša Svámí se narodil britským rodičům v Anglii v roce 1957 a k ISKCONu se připojil roku 1975, kdy byl také zasvěcen jako Ilápati dás Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou, zakladatelem-áčarjou ISKCONu . V letech 1977-1979 působil Ilápáti dás v Indii, kde většinu času cestoval po Západním Bengálsku a distribuoval knihy Sríly Prabhupády. Následujících deset let strávil jako průkopník v kázání v Bangladéši, Barmě, Thajsku a Malajsii. V roce 1989 mu byl udělen řád sannjás a dostal jméno Bhakti Vikáša Svámí. Znovu si za své působiště zvolil Indii. Od té doby neustále cestuje po celé Indii a přednáší o vědomí Krišny v angličtině, hindštině a bengálštině. Bhakti Vikáša Svámí káže také v jiných částech světa a pokračuje v psaní knih a článků do časopisů. Jeho knihy byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Bláha (1)

PhDr. Ľuboš Blaha, PhD., je filozof, politológ a sociálny kritik. Aktuálne aj poslanec Národnej rady Slovenskej republiky za stranu SMER-SD a predseda výboru Národnej rady Slovenskej republiky pre európske záležitosti. Pôsobí na Ústave politických vied SAV. Je autorom viacerých vedeckých monografií; najznámejšou je jeho kniha Späť k Marxovi? , za ktorú získal aj rôzne prestížne ocenenia, napr. Cenu Literárneho fondu v roku 2010 či Cenu prezidenta Slovenskej republiky za prínos k rozvoju filozofických vied v roku 2011. Opakovane je kritizovaný pre internetový trolling a šírenie ľavicového extrémizmu, zla a nenávisti na sociálnych sieťach.

Milan Begovič (1)

Milan Begović byl chorvatský spisovatel a dramaturg. Milan Begović navštěvoval základní školu v rodném městě Vrlika a gymnázium ve Splitu . Pokračoval studiem slavistiky a romanistiky na Filosofické fakultě Univerzitě v Záhřebu a Vídni . Kromě toho působil i jako pomocný učitel ve Splitu a Zadaru. V roce 1909 začal jako elév v hamburském divadle Deutsches Schauspielhaus a o rok později zde pracoval jako dramaturg. Mimo to působil na tamní Divadelní akademii. Od roku 1912 byl Begović dramaturgem a režisérem v divadle Neue Wiener Bühne ve Vídni a od roku 1913 v divadle Srpsko narodno pozorište v Novém Sadu. Během první světové války žil ve Vídni, poté od roku 1920 v Záhřebu. Podnikl řadu cest po Evropě. V roce 1927 se stal ředitelem divadla Drama, od roku 1929 byl přeložen na gymnázium a v roce 1932 odešel na penzi. Od roku 1936 byl členem-korespondentem akademie. Po smrti byl pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Milan Begović se zabýval všemi druhy literární činnosti, ale jeho největší láskou bylo divadlo. Na Západě byl známý jako dramatik a jeho hry byly uváděny i na zahraničních scénách. Západní vliv v jeho tvorbě je patrný . V jeho dílech věnujících se psychologické problematice je patrný vliv Sigmunda Freuda. Begović používal pseudonymy Tugomir Cetinski, Xeres de la Maraja nebo Stanko Dušić. Do srbochorvatštiny přeložil nesčetně dramat světové literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Begović na německé Wikipedii.

Zdenka Suledrová (1)

Narozena 22.3.1926 ve Zvoleněvsi. Rozhlasová pracovnice, dramatička, prozaička.

Nikolaj Kallinikovič Gudzij (1)

Ruský a ukrajinský literární historik.

Vojtěch Tomášek (1)

Historik a antropolog, zabývá se moderními církevními dějinami.

Cezar&apos Solodar' (1)

César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie . Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl. 45. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem. Roman Polański proměnil ve vítězství i pátou nominaci v kategorii nejlepšího režiséra. Na protest vůči jeho ocenění opustilo v průběhu večera sál několik hereček včetně Adèle Haenelové. Ve Spojených státech obviněný Polański ze znásilnění nezletilé v roce 1977, již před ceremoniálem avizoval svou nepřítomnost během večera. Jeho kritici považovali za nemorální aplaudovat takto obviněnému umělci. Producent Polańského snímku Žaluji!, oceněného třemi Césary, odvolal celý štáb před vlastním předáváním sošek na protest proti výroku ministra kultury Francka Riestera, že „cena pro Polańského b...

Samojlovič (1)

Rudolf Lazarjevič Samojlovič byl ruský a sovětský polární badatel, geograf, geolog, profesor a doktor věd. Proslavil se jako velitel výpravy ledoborce Krasin, která zachránila trosečníky ze vzducholodi Italia. Byl zatčen a popraven v období stalinských čistek.

Aleksandr Petrovič Štejn (1)

Ruský spisovatel, dramatik a scenárista.

Boris Andrejevič Pil'njak (1)

Boris Andrejevič Pilňak, rusky: Борис Андреевич Пильняк, vlastním příjmením Borau, rusky: Вогaу; byl ruský prozaik sovětský prozaik. Narodil se v rodině veterináře, který pocházel z Povolžských Němců. Dětství a mládí prožil mezi zemskou inteligencí. Zpočátku inklinoval k filozofii dekadence a vitalistického modernismu, později razil v ruské próze 20. let typ tzv. sekané prózy, uplatňující kinematografickou montáž dokumentárních faktů, reportážních líčení i rozjímání o osudu Ruska za občanské války i v dalších letech . Autor psychologických povídek, v nichž zachytil kontrast totalitní filozofie a doktríny i tradičních humanistických hodnot lidské společnosti. 28.10.1937 byl uvězněn kvůli údajnému spojení s trockisty a 21.4.1938 odsouzen k trestu smrti za špionáž ve prospěch Japonska . Rozsudek - trest smrti zastřelením - byl vykonán téhož dne v Moskvě.

Andrej Dvorský (1)

MUDr. Andrej Dvorský, CSc. Popredný sovenský gastroenterológ. Atestoval v Bratislave v r. 1966. Patrí medzi zakladajúcich pracovníkov Výskumného ústavu výživy ľudu , kde pracoval ako samostatný vedecký pracovník, zástupca riaditeľa a aj ako riaditeľ. Sledoval metabolické poruchy po cholecystektómii, podrobne rozpracoval metabolické a nutričné zmeny po resekcii tenkého čreva a ich ovplyvnenie výživou, skúmal otázky výživy tukmi pri cirhóze pečene. V ústave založil endoskopické pracovisko a veľa lekárov do endoskopií zacvičil. Založil endoskopickú sekciu pri SSGV a veľa rokov bol jej predsedom. Ako prvý na Slovensku používal gastrofibroskop ACMI, navrhnutý Hirschowitzom a s ním aj o jeho výhodách a nevýhodách priamo diskutoval. Aj vo svete sa preslávil svojou metódou nepriamej bulboskopie. Ako prvý u nás endoskopicky sledoval hojenie vredov duodéna. Je autorom a spoluautorom niekoľkých kuchárskych kníh - snaha zvýšiť kultúru stravovania a povedomie o racionálnej a zdravej výžive.

Miloslav Středa (1)

Narozen 1.4.1929 v Červeném Kostelci. MUDr., CSc., docent interny.

Nikolaj Vasil'jevič Gogol' (1)

Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství. Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře. Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele. V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ost...

Kulhánek (1)

Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...

Maksim Gor'kij (1)

Lukáš Babka (1)

Lukáš Babka je český slavista, ředitel Slovanské knihovny, která je samostatnou části Národní knihovna České republiky Zaměřuje se zejména na studium sovětského vězeňského a represivního aparátu a na komunistické režimy střední a východní Evropy.

Paul Hawken (1)

Paul Hawken je ekolog, podnikatel, novinář a spisovatel. Svůj život zasvětil udržitelnosti a proměňování vztahů mezi podnikáním a životním prostředím. Zajímá se o ekologické podnikání. Píše a vyučuje o dopadu obchodování na živé systémy.

Jaroslav Jíru (1)

Jaroslav Jírů byl český novinář a publicista. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1967 až 1970 byl redaktorem zahraniční rubriky Československého rozhlasu. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ. V roce 1977 podepsal Chartu 77. V letech 1990 a 1990 byl redaktorem a krátce také zástupce šéfredaktora deníku Lidové noviny. Od roku 1992 byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí, v jehož službách působil také jako tiskový atašé v Paříži. V roce 1999 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Zemřel 11.3.2013. Jaroslav Jírů profil na portálu Českého rozhlasu

Irena Zítková (1)

Irena Zítková vystudovala češtinu a estetiku na FF UK. Dlouhá léta byla redaktorkou nakladatelství Mladá fronta; zabývala se zejména vyhledáváním nových prozaických talentů a ediční přípravou jejich děl k tisku. V tomto směru mívala šťastnou ruku: nastartovala např. literární dráhu Arnošta Lustiga, Bohumila Hrabala, Vladimíra Párala, také však básnířky Z. Bratršovské, kritika Jana Lukeše, Karla Miloty a dalších. Od dokončení vysokoškolských studií píše a publikuje recenze o knižních novinkách.

Yvetta Bartoňová (1)

Autorka románů pro dívky.

Lou Paget (1)

Americká sexuoložka.

František Kobík (1)

František Kobík byl český kreslíř a významná postava českého komiksu. Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kterou dokončil v roce 1953. Pracoval dlouhá léta v leteckém průmyslu. Proslavil se jako výtvarník řady komiksů a vystřihovánek v časopise ABC od poloviny 70. až do konce 80. let. Dlouhodobě spolupracoval s Václavem Šorelem.

Drainac Rade (1)

Bohumír Bartoš (2)

Narozen 8.1.1917 v Dobré u Frýdku, zemřel 20.2.1981 v Praze. PhDr. ing., profesor žurnalistiky, práce z oboru a z oblasti psychologie a sociologie, beletrie, překlady.

Václav František Kocmánek (2)

Václav František Kocmánek byl český básník, spisovatel a kronikář. Narodil se v rodině vysloužilého císařského vojáka, který se usadil v Čáslavi. V letech 1621–1626 studoval v Uherském Brodě, ale kvůli bojům třicetileté války musel studium přerušit a vrátit se do Čáslavi. V roce 1627 přesídlil do Prahy a zároveň konvertoval ke katolictví, což mu umožnilo pokračovat ve studiích na jezuitské akademii, kde nakonec získal titul bakaláře. Poté působil jako učitel, nejprve v Německém Brodě a poté v Ledči nad Sázavou. V roce 1639 se usadil v Praze, kde již dožil. Učil u sv. Petra na Poříčí, v roce 1644 byl jmenován rektorem kůru u sv. Jindřicha, v roce 1650 získal stejnou pozici u sv. Štěpána. V roce 1640 se výhodně oženil, díky čemuž se stal pražským měšťanem. Kostelu sv. Jindřicha odkázal značné jmění. Ve Strahovské knihovně je uchován rukopis jeho sborníku, který obsahuje 28 básnických či písňových skladeb . Za jeho života nikdy nevyšel. Významněji se do české literatury zapsal svým dílem dějepisným . Dále psal různé hádanky, patrně zejména k výuce. K té byly určeny i jeho příležitostné verše. V jeho díle nalézáme i humoristické skladby a divadelní hry, z toho dvě mají náboženský charakter , sedm pak světský - jde o komické hříčky určené patrně k předvádění o masopustu . Ve všech se objevuje komický typ hloupého sedláka, známý už od Kocm...

Antonín Řezáč (1)

Technické spisy z oboru obrábění kovů, konstruktérské technologie a strojírenství.

Aneta Hauznerová (1)

Narozena 20.7.1989 v Liberci. Básnířka.

Stanislav Prokeš (1)

Práce o obrábění dřeva.