Všichni Autoři a témata

Marit Reiersgård (1)

Marit Reiersgårdová debutovala roku 2007 románem pro mládež Alt jeg ser er sant . V roce 2010 vydala knížku pro děti s názvem Valpen til Vilde . Roku 2012 publikovala svou první detektivku Stolpesnø a o dva roky později další s názvem Jenta uten hjerte . Děj obou knih situovala do míst, kde vyrostla a kde dodnes žije, a roli vyšetřovatelů svěřila dvojici velice rozdílných postav: kulatoučké a veselé matce-samoživitelce Bitte Røedové a dlouhovlasému Verneru Jacobsenovi vyznačujícímu se zálibou v pletení. Oba romány jsou tradiční detektivky odehrávající se v lokálním prostředí s omezeným počtem postav, nestříká v nich krev a neobjevují se v nich násilné scény, jen poctivá mravenčí policejní práce – přesto jim nechybí napětí ani momenty překvapení a dokážou čtenáře zcela strhnout.

Jan Jirák (1)

Jan Jirák je český mediální teoretik, publicista a překladatel. Maturoval v roce 1977 na pražském Gymnáziu Arabská. V roce 1982 vystudoval český a anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze. V roce 1983 získal titul PhDr., v roce 2002 se stal docentem v oboru masová komunikace a žurnalistika, v roce 2006 získal titul Ph.D. v oboru mediální studia a v roce 2008 se pro tento obor stal profesorem. V letech 1984–1990 byl odborným asistentem na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy , na fakultě působí dodnes . Dále vyučuje na Metropolitní univerzitě Praha. Překládá z angličtiny odbornou literaturu s tematikou médií, filmové scénáře a beletrii; k překládaným autorům patřili například Paul Auster, John Grisham, Jerzy Kosiński, John le Carré, John Updike, Kurt Vonnegut. Jako publicista psal fejetony pro Lidové noviny, dále přispíval do časopisů Týden, Nový Prostor a Květy, pravidelně přispívá komentáři pro Český rozhlas . V letech 1997–2000 byl předsedou Rady České televize.

Silvio Pellico (2)

Silvio Pellico byl italský spisovatel a dramatik. Narodil se v italském městě Saluzzo v Piemontu. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Turína, kde také Pellico strávil své dětství. Už tehdy byl veden k lásce k literatuře a k vlasti, v čemž ho podporoval hlavně jeho otec Onorato, sám vzdělaný spisovatel a vlastenec. Pellico už jako mladý pilně a se zájmem studoval. Svá vysokoškolská studia strávil v Lyonu, kam ho pozval jeho zámožný strýc. Na své mládí Pellico rád vzpomínal, jak ukazuje jeho kniha pamětí, která se však více zabývá jeho vězněním a další persekucí ze strany rakouské vlády. Díla tohoto autora byla přeložena českým překladatelem Matějem Netvalem. Po studiích se Pellico opět vrátil do Itálie, konkrétně do Milána, kde opět žil u svých rodičů, kteří se mezitím přestěhovali. V Miláně z počátku dále studoval a po studiích se stal profesorem francouzštiny na místní universitě. našel si zde dobré a vlivné přátele, jako byli Don Pietro Borsieri, hrabě Federico Confalonieri nebo hrabě Luigi Porro Lamberthengi, u něhož dokonce pracoval jako vychovatel jeho dětí. V Porrově domě se také scházel s místními vzdělanci a umělci, ale i s umělci z ciziny . V roce 1818 byla v Miláně uvedena Pellicova hra Francesca z Rimini. Francesca z Rimini je tragédií, jejíž děj se odehrává v italském městě Rimini a jde o příběh nešťastné lásky mezi Francescou a jejím švagrem Paolem. Hra je pojata ve vlasteneckém duchu a vlastenecké myšlenky jsou často citovány v textech postav, nejvíce se však projevují v monologu hrdiny Paola. Hra se setkala u publika s velkým úspěchem. V roce 1818 stál u zrodu časopisu Conciliatore, který byl z počátku ryze literární, později se v něm začaly projevovat vlastenecké názory a dokonce požadavky na sjednocení Itálie. Asi touto dobou vstoupil Pellico do ilegální karbonářské organizace. Karbonáři byli členové tajných revolučních spolků, které vznikaly na...

Miroslav Zavoral (1)

Miroslav Zavoral je český lékař, internista - gastroenterolog. Je jedním z hlavních organizátorů a propagátorů screeningového programu rakoviny tlustého střeva v Česku. Svůj výzkum zaměřuje také na časnou diagnostiku nádorů slinivky břišní a další onemocnění trávícího traktu. Působí v Ústřední vojenské nemocici v Praze, kde od roku 2010 zastává také funkci ředitele nemocnice. Studia na 1. lékařské fakultě v Praze ukončil v roce 1980, z vnitřního lékařství atestoval v letech 1983 a 2000, z gastroenterologie v roce 1987. V roce 2000 ukončil postgraduální studium na Vojenské lékařské akademii. Habilitoval v roce 2003 a v roce 2008 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. Nejprve působil v nemocnici v Ústí nad Labem, později v pražské Všeobecné fakultní nemocnici a od roku 1997 zastával post přednosty 2. interního oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Toto pracoviště se později změnilo na Kliniku gastroenterologie a hematologie a od roku 2005 na interní kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů. Je místopředsedou České gastroenterologické společnosti a členem řady mezinárodních odborných gastroenterologických společností. Hlavním předmětem jeho vědecké práce je výzkum možností diagnostiky a léčby časných forem rakoviny tlustého střeva, rakoviny slinivky břišní či dalších částí zažívacího ústrojí a onemocnění, které k těmto nádorům vedou. Je hlavní postavou národního programu screeningu kolorektálního karcinomu, od roku 2003 zastává funkci předsedy příslušné komise ministerstva zdravotnictví. V roce 1999 v Římě převzal ocenění Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii za organizaci osvětové kampaně prevence kolorektálního karcinomu. Je autorem více než 70 odborných publikací a podílí se na vzdělávání lékařů v oboru gastroenterologie. V polovině roku 2010 byl jmenován do funkce ředitele Ústřední vojenské nemocnice. ...

Jan Hladík (1)

Jan Hladík byl český grafik, textilní výtvarník, malíř a ilustrátor. V letech 1942–1944 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Vodrážky a prof. Müllera, jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka, Mikuláš Medek. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde si jej pak do svého ateliéru užité malby a textilního výtvarnictví vybral prof. A. Fišárek. Se studenty jeho ateliéru podnikl r. 1947 měsíční poznávací zájezd za současným francouzským a světovým uměním do Paříže a Bretaně. Studia ukončil roku 1950 diplomovou prací - kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku. Po komunistickém převratu 1948 byla rodina pronásledována. Jan Hladík byl povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka později zatčen a vězněn. Po úrazu na vojně a návratu do civilu i přes podporu prof. Fišárka těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby, privátně tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy. Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 utkal první tapiserie s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvoří grafické listy , kresby temperou a olejomalby. V roce 1960 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a vystavoval textilní díla na trienále v Miláně, 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne, kam je pak vybrán ještě v letech 1967, 1969, 1977 a 1979. Stal se jedním ze zakladatelů Assotiation Pierre Pauli . Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami ...

George Soulié de Morant (1)

Francouzský diplomat a sinolog, propagátor akupunktury.

Edogava Lampo (1)

Neil Wallington (1)

Britský profesionální hasič, publikace z oboru.

Vincenzo Arangio-Ruiz (1)

Italský právník, vysokoškolský učitel, politik. Autor prací o římském právu.

Johanna Richter (1)

Příručky ručních prací.

František Kusovský (1)

Autor publikace o historii nákladních vozidel značky Škoda.

Josef Kousal (1)

Narozen 15. 1. 1856 v Benešově u Semil, zemřel 24. 10. 1935 v Praze. Katolický kněz, publikace z oboru penologie a náboženství, též autor cestopisu.

Hans-Joachim Wiehager (1)

Autor publikace o historii firmy Ducati, výrobce motocyklů.

Zdeněk Deyl (1)

Narozen 5.2.1902 v Třesovicích u Hradce Králové. Autor próz pro mládež.

Markéta Jablonská (1)

Narozena 1.12.1920 ve Vídni, zemřela 1.8.2001. MUDr., DrSc., doc. vnitřního lékařství. Gastroenteroložka.

Frederick Moore (1)

Americký spisovatel dobrodružných románů, zahraniční korespondent amerických a anglických novin .

Alena Lobovská (1)

Narozena 28.10.1936 v Plzni. Doc., MUDr., CSc., lékařka, práce z oboru infekčních a tropických nemocí, zejména o malárii.

Jiří Kaliba (2)

Narozen 30.9.1916 v Praze. Režisér Divadla Spejbla a Hurvínka, autor divadelních her.

Joseph Dietzgen (1)

Německý filozof-samouk, původním povoláním koželuh, sociálně-demokratický politik a činitel I. internacionály.

Julian Bell (1)

Julian Bell je synovec slavného anglického básníka Juliana Hewarda Bella . Julian Bell, anglický malíř a spisovatel, se narodil v roce 1952 v Londýně, v rodině s výraznými uměleckými kořeny, jeho otec byl keramik a spisovatel Quentin Bell a jeho babička malířka Vanessa Bellová. Dětství prožil v Newcastlu a Leedsu, v letech 1970–1973 studoval v Oxfordu anglickou literaturu na koleji Magdalen, kde získal bakalářský titul, pokračoval ve studiu v Londýně na umělecké škole City & Guilds. Od poloviny roku 1970 se živil v podstatě jako malíř, maloval na zakázku především portréty, hospodské znaky, krajiny, nástěnné malby, knižní ilustrace a svoji práci vnímal jako přípravu na studium uměleckých škol. Po ukončení studia pokračuje ve výtvarné práci, od roku 1990 začíná psát pro přílohu Současní malíři listu The Guardian o práci jiných současných malířů, později je spolupracovníkem redaktora nakladatelství Macmillan Publisher, od roku 1993 vystavuje svá díla ve Francis Kyle Galerie. V období 1997–2008 vyučuje v Londýně na uměleckých školách, současně stihl napsat a vydat několik básní a začít pracovat na své knize Zrcadlo světa: Nová historie umění, kterou dokončil a kterou vydalo v říjnu 2007 nakladatelství Thames & Hudson.

Vladimír Pachman (1)

Docent Vladimír Pachman byl československý šachový skladatel a publicista, bratr Luďka Pachmana. Pachman skládal své šachové skladby především podle zásad české školy úlohové. V letech 1952 a 1958–1964 byl předsedou československé organizace pro kompoziční šach a v letech 1956–1963 působil jako delegát Československa ve stálé komisi FIDE pro kompoziční šach. Roku 1956 se Pachman stal mezinárodním rozhodčím soutěží kompozičního šachu, v období 1951–1981 získal celkem třináct titulů mistra Československa v kompozičním šachu. Mezinárodním mistrem kompozičního šachu se stal roku 1960 a titul mezinárodního velmistra kompozičního šachu získal roku 1976. V Albech FIDE dosáhl 112,33 bodu a je v tomto směru nejlepším českým šachovým skladatelem všech dob. V letech 1952–1953 a 1958–1965 byl Pachman redaktorem úlohové části časopisu Československý šach. Napsal rovněž celou řadu knih – například Problémový šach , Šachová úloha , Vybrané šachové skladby V. Pachmana a Vybrané šachové skladby .

Karel Ardelt (1)

Narozen roku 1889 v Praze, zemřel 14.2.1978 v Černošicích. Ing. arch., tenista, práce o tenise.

Suzi Malin (1)

Anglická malířka, portrétistka.

Emma Forrest (1)

Emma Forrest je britsko-americká novinářka, spisovatelka a scenáristka. Narodila se v Londýně v židovské rodině. Její matka, Judy Raines, byla také spisovatelka. Její spisovatelská kariéra začala ve 13 letech, kdy napsala článek do londýnských noviny London Evening Standard. Později dále publikovala ve Vogue, Vanity Fair, Harper’s Bazaar, Time Out, The Guardian, NME, Interview and Blackbook, kde přispěla rozhovory s celebritami jako Snoop Dogg a Brad Pitt. Napsala tři novely: Namedropper , Thin Skin , Cherries in the Snow . V červnu 2012 si vzala herce Bena Mendelsohna v Los Angeles, kde v současné době žije.

Anthony Louis (1)

Anthony Louis je psychiatr s velkými klinickými zkušenostmi, který svá studia rozšířil o různé divinační systémy včetně tarotu. Je to uznávaný učitel přednášející o astrologii a divinaci.

Slavomil Daněk (2)

Slavomil Ctibor Daněk byl evangelický duchovní, teolog a vysokoškolský pedagog. Do obecné školy chodil v Lounech a maturoval na olomouckém gymnáziu. V letech 1904 – 1906 studoval teologii v Basileji, kde patřil mezi jeho učitele především Bernhard Duhm. Ten jej také jako přední reprezentant Wellhausenovy historicko-kritické školy pravděpodobně inspiroval k zaměření na studium Starého zákona. Jeho fotografie také stála na Daňkově pracovním stole. Daněk musel absolvovat jako každý český bohoslovec ve Vídni . Vídeňským starozákoníkem byl v té době Ernst Sellin. Dne 22. května 1908 vykonal S. C. Daněk zkoušku opravňující jej k vyučování na středních školách Rakousko-Uherska a stal se kandidátem evangelické teologie h.v. Vikářskou zkoušku Examen pro ministerio složil 20. října 1908 v Brně. V listopadu téhož roku se stal vikářem čáslavského faráře Františka Kozáka. Čáslavským vikářem byl mezi lety 1908 a 1909. Následujícího roku nastoupil v reformovaném sboru v podkrkonošském Libštátě a 23. dubna 1914 zde byl potvrzen jako farář. Daňkova žena popisuje velmi poutavě ve svých vzpomínkách léta strávená v Podkrkonoší, jmenuje návštěvníky fary, členy sboru i místa, kam S. C. Daněk vyrážel na návštěvy, do kazatelských stanic či vyučovat náboženství. K libštátskému sboru H. V. patřila totiž i Stará a Nová Paka, Lomnice nad Popelkou, Jičín, Turnov, Liberec a Jablonec nad Nisou. Protože v té době bylo nádraží až v Košťálově, většinu cest absolvoval Daněk na kole. V roce 1910 se S. C. Daněk rozhodl pokračovat ve studiu, tentokrát však již v Čechách, na pražské filozofické fakultě. V té době studoval u profesorů Drtiny, Čády, Masaryka, Krejčího, Peroutky. Taktéž zde přednášeli R. Dvořák , J. Bidlo, R. Růžička , J. Zubatý, F. Groh, Novák, Vysoký, Janko a jiní. Rigorózní zkoušku složil roku 1917, a...

Václav Ivičič (1)

Narozen 28. 9. 1893 v Hovoranech u Hodonína, zemřel 21. 12. 1979 v Trenčíně. Příslušník československých legií v Rusku, důstojník. Práce v oboru československých moderních dějin.

Zuzka Selecká (1)

Slovenská lidová umělkyně.

Petr Škach (1)

Sportovní publicista. Publikace se zaměřením na lední hokej.

Karel Hlubuček (1)

Narozen 1. 1. 1905 v Pardubicích, zemřel 18. 3. 1968 v Trhových Svinech. Původně zubní lékař, pracovník památkové péče v Trhových Svinech, v 50. letech odsouzen v zinscenovaném procesu a uvězněn. Autor několika novel a románů.

Martin Strouhal (1)

Martin Strouhal je český kameraman a režisér televizních dokumentů. Snaží se popularizovat osobu Jana Eskymo Welzla. Mimo Welzla realizoval další projekty s Českou televizí, iDNES TV, Českým rozhlasem, TV NOE a pořady jako Babylon, Dobré ráno, Toulavá kamera apod. Stál u zrodu projektů charity na Haiti a účastnil se první mise z České republiky do této země. Mnoho energie vložil do vzniku zábřežské televize. Martin Strouhal se zabýval námětem, scénářem, kamerou a režií. Český rozhlas

T Hardt-Pokorný (1)

Melvin L DeFleur (1)

Michael Kunczik (1)

Michael Kunczik se narodil v roce 1945 v saském Colditzu. Studoval hospodářské a sociální vědy v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1971 obhájil svou diplomovou práci o obyvatelstvu. Doktorát z politických věd získal taktéž v Kolíně, a to v roce 1974. O osm let později byl habilitován profesorem. Od roku 1972 do roku 1974 působil jako vědecký asistent na Výzkumném institutu sociologie na kolínské univerzitě. Od roku 1975 sedí v akademické radě Sociologického semináře bonnské univerzity. V akademickém roce 1980/81 vyučoval na Institutu pro publicistiku na univerzitě v Münsteru. Poté vystřídal několik dalších univerzitních pracovišť v Mohuči, Berlíně či Hohenheimu. Od roku 1987 je profesorem publicistiky na univerzitě Jana Gutenberga v Mohuči a je zároveň jedním z předních současných německých mediálních analytiků. Svou vědeckou dráhu započal v polovině sedmdesátých let a systematicky se věnuje tematice násilí v médiích. V osmdesátých letech k tomu přidal syntetizující práce z teorie masové komunikace a především sociologické analýzy z oblasti veřejného mínění a public relations. Publikoval více než stovku článků a studií a taktéž řadu monografií. Je členem několika mezinárodních společností pro výzkum médií a komunikace.

Jack Jackson (1)

Potápěč, vůdce expedic, spisovatel, fotograf. Práce na téma život pod vodou, potápění, adrenalinové sporty.

Stefan Dech (1)

Německý autor publikací z oboru geologie, sociologie, ekologie, informatiky, politologie; pedagog.

Dorling Kindersley (1)

Dorling Kindersley je anglické nakladatelství knih pro děti. Je známé především svými výukovými tituly. V poslední době vydává i dětská výuková CD. Bylo založeno v roce 1974 a má pobočky po celém světě. V roce 2006 koupilo BradyGames, specializující se na průvodce videoher, nebo například na karetní hry.

Adolf Langer (1)

Adolf Langer byl český klarinetista, hudební skladatel, kapelník, překladatel a publicista. V roce 1929 maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku. Současně se vzdělával na tamější hudební škole . V letech 1929–1935 studoval hru na klarinet a klavír na Německé hudební akademii v Praze, současně navštěvoval po čtyři semestry přednášky na Právnické fakultě Karlovy univerzity . Během studií hrál ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky. Od roku 1930 působil jako hudebník a kapelník několika tanečních a džezových souborů. V roce 1933 založil vlastní orchestr, s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a vězněn několik měsíců v koncentračním táboře . Po válce obnovil svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–1956 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého. Adolf Langer je autorem asi 60 skladeb zábavní a taneční hudby, pozornost věnoval také skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Psal drobné informativní příspěvky do zahraničních časopisů. Působil v kvalifikačních komisích a v různých festivalových a soutěžních porotách, zvláště pro dechové orchestry mladých. Napsal tři školy pro akordeon a upravil pro něj přes 170 vlastních i cizích skladeb. Je spoluautor publikací Hrajeme na foukací harmoniku a Instrumentationslehre für Blasorchester . Spolupracoval také na knize Moderní instrumentace. Přeložil do němčiny kolem 310 českých vokálních kompozic, jako například kantáty, opery či písně...

František Jejkal (1)

Autor beletristické knihy.

Mode Heinz (1)

Josef Fabian (1)

Josef Fabián byl český regionální kulturní pracovník, divadelník a publicista z Valašského Meziříčí, po sametové revoluci československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu povolání. Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník podniku Urxovy závody Valašské Meziříčí, bytem Valašské Meziříčí. Působil jako předseda občanského sdružení Valašské Athény a porevoluční ředitel Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí. Byl hlavní postavou valašskomeziříčského divadla Schod, které v roce 1973 s několika přáteli zakládal a v němž působil coby scenárista , režisér a umělecký vedoucí. Ze souboru odešel koncem roku 2008. Napsal několik knih . Redigoval list Objektiv a časopis Šipinky, byl šéfredaktorem a v letech 1993-1994 i vydavatelem listu Valašské noviny, psal novinové sloupky. Získal Cenu města Valašského Meziříčí za rok 2011. V listopadu 1989 se podílel na stávce divadelníků ve Valašském Meziříčí. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990. Působil rovněž jako komunální politik . V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva Vsetína jako nezávislý kandidát. Za formaci Volba pro městokandidoval v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen.

Edgard Le Docte (1)

Překladatel francouzského, německého, anglického a španělského jazyka. Autor vícejazyčného právnického slovníku.

Jaroslav Trojan (1)

Jaroslav Trojan byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1956–1963 byl tajemníkem Krajského výboru KSČ v jižních Čechách a poté do roku 1968 vedoucím tajemníkem jihočeského Krajského výboru KSČ. 13. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. K roku 1968 se zmiňuje coby odborný referent z volebního obvodu Prachatice. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do své smrti v srpnu 1970. V oficiální posmrtné vzpomínce ve Federálním shromáždění se o něm uvádí, že „v kritickém období let 1968 a 1969, jako věrný člen Komunistické strany Československa, bojoval nekompromisně proti všem kontrarevolučním a protisocialistickým silám.“ Zemřel tragicky po těžké dopravní nehodě při převozu do českokrumlovské nemocnice.

Manuel Tiago (1)

Vlastním jménem Álvaro Cunhal. Byl politikem a předním funkcionářem Portugalské komunistické strany a jedním z hlavních odpůrců Salazarovy diktatury. Cunhal, jehož rodina se přestěhovala do Lisabonu, se stal aktivním členem PCP roku 1931. Ve 30. letech byl předsedou komunistické mládeže a navštívil Sovětský svaz. Současně studoval právo, které dokončil licenciátem na téma legality a ilegality potratu. Coby komunista byl Cunhal od roku 1937 zatýkán, případně se skrýval. Roku 1960 se mu za pomoci druhů podařilo prchnout z vězení v pevnosti v Peniche a odejít do Moskvy a posléze do Paříže; v letech 1961—1992 byl generálním tajemníkem PCP, která za salazarovského režimu působila ilegálně a byla řízena z exilu. V koloniálních válkách podporovala Cunhalova PCP antikoloniální odboj; v roce 1968 Cunhal výslovně podpořil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po Karafiátové revoluci se mohl vrátit do Portugalska a stát se členem parlamentu . Pod pseudonymem Manuel Tiago napsal několik historických románů, kromě toho maloval a překládal. Ke stáru trpěl zeleným zákalem a postupně slepl. Jeho pohřeb v roce 2005 byl masovou událostí. O dva roky později byl v televizní show Os Grandes Portugueses zvolen 2. největším Portugalem v dějinách ; podle mnoha historiků a pozorovatelů nemá tato show přílišnou vypovídací hodnotu. Cunhal je však dosud živým symbolem portugalské radikální levice.

Lev Pučkov (1)

František Maršík (1)

Publikace v oborech Biofyzika, Kardiovaskulární nemoci vč. kardiochirurgie, Obecná matematika, Termodynamika, Mechanika tekutin.

Ladislav Andrej (1)

František Dřevíkovský (1)

Mgr. František Dřevikovský je majitelem stejnojmenného českobudějovického hudebního nakladatelství, které vzniklo v 90. letech minulého století. Citováno z jeho webu : Jako dlouholetému hráči na klavír a klávesové nástroje se mi podařilo sestavit čtyřdílnou školu hry na klávesové nástroje Každý se může stát kouzelníkem, kde se naučíte hrát na klávesy s automatickým doprovodem na známých písních z oblasti pop music, jazzu, country i klasické hudby. Využitelné pro úplné začátečníky i pokročilé hráče. Počátkem tohoto století jsem využil mezery na trhu a začal sestavovat zpěvníky současných hitů Hity přelomu tisíciletí s melodií, textem a akordy, čímž jsem vlastně navázal na známé zpěvníčky Zpíváme s kytarou, vydávané v 60. až 80. letech minulého století. Dosud vydáno 14. dílů.

David Spark (1)

Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc., hydrogeolog, vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu vodohospodářském. Narozen roku 1957. Autor prací z oboru, také autor beletrie.

M. G Veselov (1)

Guan Hanqing (1)

Kuan Chan-čching byl čínský dramatik z období dynastie Jüan, nejvýznamnější představitel klasické čínské dramatické tvory ca-ťü, která se vyznačovala funkčním střídáním mluvené prózy, zpívaných veršovaných partií a recitovaných veršů. Kuan Chan-čching se narodil ve městě Ta-tu , získal zde lékařský diplom, ale odmítl spolupracovat s vládnoucími Mongoly, ačkoliv mu to zajišťovalo bohatství a slávu. V Ta-tu žil do roku 1279 a poté se přestěhoval do Chang-čou. Vynikl jako profesionální divadelní autor i jako herec. Je mu přičítáno šedesát tři divadelních her žánru ca-ťü, z nichž se dochovalo sedmnáct. Vyznačují se sevřeným syžetem a syntetickým divadelním projevem a vynikají dějovým spádem. Náměty svých her bral většinou ze starých literárních předloh, prolínají se však do nich poměry jeho doby, rozbujelá korupce i národnostní útlak za nadvlády Mongolů. Zabývají se zejména ponižujícím postavením a útiskem žen, zobrazují pletky intrikánů, proradnost boháčů, drsnost života chudých, nespravedlivou justicí, která si vynucuje doznání mučením atp. Spravedlnost v nich ale nakonec zvítězí. Přes určitou naivnost zápletek jsou jeho hry prvořadým činem ve vývoji čínského dramatu. Kromě divadelních her se dochovalo i několik jeho básní čchü, které byly hlavní formou písňových árií v jeho hrách.

Inazo Nitobé (1)

Japonský úředník, pedagog, autor publikací z oboru etiky a filozofie.

Hana Bláhová (1)

- narozena v Berouně 22.7.1953 - VŠZ absolvovala v roce 1977 - fyzioterapii se věnuje od roku 1996 - poradce pro detoxikační medicínu od roku 2001

Kathi Dittrich (1)

Německá výživová poradkyně. Publikace z oboru.

Karel Schück (1)

Autor publikací z oboru strojnictví, překladatel.

Milan Hanák (1)

Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Městské, oblastní a dopravní plánování, Stavebnictví, Umění, architektura, kulturní dědictví, Právní vědy.

Zdeňka Illeková (1)

Autorka duchovně zaměřené literatury.

Josef Mírumil Pohořelý (1)

Narozen 15. 3. 1805 v Kutné Hoře, zemřel 27. 3. 1887 tamtéž. Katolický kněz, prozaik, náboženské a didaktické spisy, překlady z němčiny.

Miroslav Bázlik (1)

Miroslav Bázlik je slovenský hudební skladatel a klavírista. Od roku 1990 působí jako pedagog na VŠMU v Bratislavě. Je autorem opery Peter a Lucia, oratórií , orchestrálních i komorních děl, elektroakustických skladeb i vokální tvorby. Podává taktéž filosofický rozbor a výklad děl zejména Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a skladatelů z období romantismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miroslav Bázlik na slovenské Wikipedii.

Tennālirāman Katai (1)