Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 61 - 120 z celkem 4498 záznamů
Sue Grafton
Sue Graftonová byla americká spisovatelka detektivních románů. Sue Graftonová se narodila v Louisville v Kentucky, jejím otcem byl spisovatel C. W. Grafton. Vystudovala University of Louisville, poté pracovala jako úřednice ve zdravotnictví a pokladní v kalifornských městech Santa Monica a Santa Barbara. První román dokončila ve 22 letech a pokračovala v psaní dalších, z nichž dva byly vydány. Vzhledem k tomu, že nebyly příliš úspěšné, se v následujících letech Graftonová věnovala scenáristické tvorbě. V roce 1982 vydala první román ze své detektivní série podle abecedy. Graftonová je známá především sérií detektivních románů, jejichž názvy začínají písmenem a tvoří abecední posloupnost. Děj románů se odehrává v kalifornském městě Santa Teresa a okolí a hlavní postavu v nich představuje soukromá vyšetřovatelka Kinsey Millhoneová. Doba děje prvního románu řady odpovídá roku vydání, časové mezery mezi ději následujících románů jsou však kratší než mezi vydáváním. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sue Grafton na anglické Wikipedii.
Více od autora
Bedřich Golombek
Bedřich Golombek, pseudonymy Karel Hrozek, Vladimír Choleva , byl český novinář a spisovatel-prozaik. Jeho otec byl ostravský havíř Josef Golombek , který pracoval jako vážný v ostravských dolech, matka Kristina, rozená Tomášková . Otec mu zemřel, když mu bylo sedm let. V roce 1919 vystudoval klasické gymnázium, poté pracoval jako reportér v brněnské redakci Lidových novin a zároveň s tím studoval čtyři semestry práva na Masarykově univerzitě v Brně. Po studiích pracoval jako referent ze soudních síní. Od roku 1930 byl hlavním redaktorem nedělní přílohy Lidových novin, od roku 1933 pak šéfredaktorem odpoledního vydání tohoto listu, po druhé světové válce se stal šéfredaktorem pražské redakce Lidových novin. Po převratu v roce 1948 z redakce Lidových novin odešel a pracoval v jedné brněnské továrně, kde se vyráběly rentgenové přístroje. Bedřich Golombek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil 14. května 1927 s Marií Dostalovou . Toto manželství bylo rozloučeno v roce 1934. Podruhé se oženil 3. února 1938 s Josefinou , rozenou Korcovou, rozloučenou Vláčilíkovou, později Valentovou. Bedřich Golombek byl třetím manželem Josefiny Golombkové. Jejím druhým manželem byl v letech 1924–1934 spisovatel a Golombkův spoluautor Edvard Valenta. Společně Edvardem Valentou zaznamenal a literárně upravil příběhy Jana Eskymo Welzla, českého cestovatele a eskymáckého náčelníka. Tyto příběhy byl nejprve vydávány v letech 1929–1930 jako literární seriál v Lidových novinách a později, v 1930 a 1934, byly publikovány knižně ve třech samostatných knihách: O tehdejší popularitě dnes už polozapomenutých autorů Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, stejně jako o popularitě jejich díla o Eskymu Welzlovi, svědčí román Válka s Mloky . Karel Čapek v něm v části Pan Golombek a Pan Valenta nechal své redakční kolegy, coby reportéry...
Více od autora
William Golding
William Gerald Golding byl anglický spisovatel, básník, esejista a dramatik, oceněný Nobelovou cenou . Golding se narodil v St. Columb Minor, vesnici poblíž Newquay v Cornwallu. Začal psát již ve svých sedmi letech. O jeho cornwallském původu se zřídkakdy mluví, nicméně jako mladík se učil kornsky. Jeho otec byl místním učitelem a intelektuálem s radikálním politickým přesvědčením a silnou vírou ve vědu. S rodinou se přestěhovali do Marlborough, kde navštěvoval gymnázium. Později na Oxfordské univerzitě studoval přírodní vědy a angličtinu. Jeho první kniha, sbírka básní, spatřila světlo světa rok předtím, než získal bakalářský titul za umění. V roce 1939 se oženil s Ann Brookfieldovou, analytickou chemičkou. V Salisbury se stal učitelem angličtiny a filosofie na Bishop Wordsworth's School. Během druhé světové války sloužil u královského loďstva, a pomohl tak k potopení německé nejmocnější bitevní lodě Bismarck. Účastnil se vylodění v Normandii a na konci války se mohl vrátit k psaní a vyučování. V roce 1961 mu jeho úspěšné knihy dovolily opustit učitelský post a strávit rok psaním na Hollins College ve Virginii. Později se stal spisovatelem z povolání. Stejně jako James Lovelock žil ve Wiltshiru a když Lovelock vysvětloval svoji teorii, Golding navrhl nazývat ji Gaia podle řecké bohyně země. Goldingova alegorická beletrie často používá narážek na klasickou literaturu, mytologii a křesťanskou symboliku. Ačkoli žádné konkrétní vlákno nespojuje jeho romány a jeho technika se mění, Golding se principiálně vypořádává se zlem, čímž vzniká druh temného optimismu. Goldingův první román Pán much představuje jedno z opakujících se témat v jeho románech – konflikt mezi lidským přirozeným barbarstvím a civilizujícím vlivem rozumu. Dědicové zasahuje do prehistorického období a rozvíjí tezi o evolučních předcích lidstva, vítězících nad jemnější rasou jak n...
Více od autora
Patricia Gibney
Irská spisovatelka, autorka kriminálních románů, autorka knihy pro děti.
Více od autora
Leonard S Goldberg
Leonard S. Goldberg je lékař, profesor medicíny a mezinárodně úspěšný autor série lékařských thrillerů s Joannou Blalock. Jeho romány, vyzdvihované kritiky i jeho kolegy spisovateli, byly přeloženy do desítek jazyků a prodalo se jich více než milion kopií po celém světě. Leonard Goldberg pracuje jako lékař-konzultant a je spjat s UCLA Medical Center, kde zastává funkci jako klinický profesor medicíny. Je velice žádaným znalcem při soudních pří ohledně zanedbání lékařské péče, jeho specializací je interní lékařství, hematologie a revmatologie. Publikoval více než sto vědeckých studií. Jeho spisovatelská kariéra začala se zájmem o onemocnění krve. Zatímco se podílel na výzkumném projektu na UCLA, setkal se s nejneobvyklejší krevní skupinou. Červené krvinky pacienta byly O-Rh nula, což znamená, že mají úplný nedostatek faktorů A, B a Rh a mohly by být podávány prakticky každému bez obav z transfúzní reakce. V podstatě, pacient byl příslovečný \"univerzální\" dárce krve. Toto zjištění vyvolalo představu o příběhu, ve kterém se jedinec narodil bez typu tkáně, což z jeho orgánů dělalo univerzálního dárce bez obav z odmítnutí transplantovaného orgánu. Jeho první román, Transplantát, se točí kolem mladé ženy, u která bylo zjištěno, že je univerzální dárce orgánů a pronásleduje ji bohatý, mocný muž, zoufale potřebující novou ledvinu. Kniha se rychle dočkala několika dotisků. Goldberg se s ohledem na skvělé přijetí knihy vrhl na psaní dalších knih se stejnou hlavní postavu.
Více od autora
Klement Gottwald
Klement Gottwald byl československý komunistický politik, jenž byl od roku 1929 poslancem Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí . Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Přesné místo narození je nejasné. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou. Ta, stejně jako on, měla nemanželský původ. Narodila se Rosálii Holubové, vdově po Augustínu Žitníkovi, čeledínu v Kopřivnici. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Dceru Martu měli za svobodna, sezdáni byli až 21. března 1928. Jejich dcera byla manželkou Alexeje Čepičky. V letech 1915–1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu – Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni. V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920–1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník. Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou org...
Více od autora
Kahlil Gibran
Chalíl Džibrán byl původem libanonský malíř, básník a spisovatel, který strávil většinu času v USA. Chalíl Džibrán se narodil roku 1883 ve městě Bašrré v oblasti severního Libanonu v rodině maronitských křesťanů. Jelikož pocházel z velmi chudých poměrů, během svého mládí stráveného v Libanonu se mu nedostalo žádného oficiálního vzdělání. Nicméně navštěvovali jej kněží, kteří ho vzdělávali v oblasti arabského jazyka a učili jej o Bibli. Během tohoto období se začali v hlavě Chalíla rozvíjet myšlenky které se později objevily v jeho dílech. Poté co byl jeho otec uvězněn za podvody a daňové úniky, turecké úřady zkonfiskovaly jejich rodinný majetek. Džibránův otec byl propuštěn roku 1894, ale rodina neměla žádný domov a proto se jeho matka Kamilah rozhodla následovat jeho strýce, a emigrovat do USA, jeho otec se rozhodl v Libanonu zůstat. Tak tedy Kamilah spolu se svými dětmi Chalílem, jeho mladší sestrou Marianou, Sultanou a polovičním bratrem Peterem odcestovali 25. června 1895 do New Yorku. Toho času byla druhá největší libanonsko-americká komunita v Bostonu a jeho okolí, což bylo důvodem proč se Džibránovi usadili právě zde. Aby jeho matka uživila rodinu, začala pracovat jako podomní prodejce. V Bostonu také začal Chalíl od 30. září 1895 navštěvovat školu. Protože v Libanonu nenavštěvoval žádnou školu, byl v Americe zařazen do speciální třídy pro imigranty, kde byla rozšířená výuka angličtiny. Roku 1898 se rozhodl vrátit do své rodné země studovat arabskou literaturu. Téhož roku se rozhodl vydavatel Fred Holland Day použít některé Džibránovy kresby na přebal knihy. Roku 1902 se Chalíl dozvěděl, že jeho matce byla nalezena rakovina a jeho sestra Sultana má tuberkulózu. Okamžitě se vydal na cestu, avšak přijel příliš pozdě. Sultana zemřela 4. dubna 1902 ve věku 14 let. Rok na to zemřel i jeho bratr Peter 12. března 1903. Matka podstoupila operaci pro odstranění nádoru. Nakonec však 28. č...
Více od autora
Jiří Grossmann
Jiří Grossmann byl československý zpěvák, textař, herec a humorista, známý svým přínosem československému zábavnímu průmyslu, zejména v 60. a 70. letech 20. století. Narodil se 20. července 1941 v Praze a zemřel v mladém věku 34 let 5. prosince 1971. Grossmann byl členem slavného dua "Suchý & Grossmann", které vystupovalo po boku Jiřího Suchého. Společně byli stěžejními postavami pražského divadla Semafor, které se významně podílelo na formování kulturní scény v této době.
Více od autora
Christopher Golden
Je losangeleský autor mnoha bestsellerů a cenami odměněných knih jako je například Strangewood, třídílná Shadow Sága, Hellboy: The Lost Army , Hellboy: Bones of Giants, a řady thrillerů pro mladší čtenáře Body of Evidence , které se průběžně objevují v televizi. Sám nebo ve spolupráci napsal řadu věcí od románů a faktografií až ke komiksovým sériím a minisériím založeným na populárních televizních seriálech, např. Buffy the Vampire Slayer a její odvozenou větev Angel. Goldenovy nejnovější komiksové práce zahrnují pokračování série Angel, Wolverine, Punisher: Revelation, Batman: Real Worlds a Mike Mignolas B.P.R.D. Golden se narodil a vyrostl v Massachusetts, kde žije se svou rodinou dodnes. Vystudoval Tufts University. V současnosti dokončil další sbírku povídek s Hellboyem Hellboy: Odder Jobs a román Wildwood Road.
Více od autora
Olivia Goldsmith
Olivia Goldsmithová žije v Hollywoodu a snad proto mají její knihy až filmový spád. Je autorkou řady úspěšných titulů, dokonce podle jednoho z nich byl natočen film Klub odložených manželek. Další díla : Hořkost slávy, Záměna, Bestseller a Mladé manželky. I moderní emancipované ženě se těžko přiznává, že ji opustil manžel- pro mladší, pro krásnější, pro bohatší. Zvláště, když ví, že k výsadnímu postavení vyšší společnosti těch nejbohatších a nejvýznamnějších mu pomohla vlastně ona sama nemalou měrou.
Více od autora
František Gel
František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...
Více od autora
David Gemmell
David Gemmell byl anglický spisovatel fantasy literatury. Gemmellovy knihy v Česku vydávalo nakladatelství Návrat, nyní je ve stejné edici publikuje Perseus. Již v 16 letech byl vyloučen ze školy za organizování hazardních her a musel začít pracovat. V noci si přivydělával jako vyhazovač z nočních klubů, k čemuž mu značně dopomáhala jeho robustní postava, ale k násilí se uchyloval jenom minimálně a to díky své neobyčejné výřečnosti. Pracoval také jako novinář na volné noze pro několik významných deníků . Zemřel 28. července 2006 po prodělané operaci srdce. Každou jeho knihu lze číst samostatně a další díly jen volně navazují. Následuje seznam jeho knih .
Více od autora
Trygve Gulbranssen
Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.
Více od autora
Nick Gerrard
Učitel, spisovatel a editor, autor poezie a prózy, též autor literární adaptace pro jazykovou výuku, pochází z Birminghamu, žije v Olomouci.
Více od autora
Locomotiv GT
Locomotiv GT , často zkráceně LGT, byla významná maďarská rocková skupina založená v roce 1971. Skupinu založili kytarista Gábor Presser, baskytarista Tamás Barta, bubeník József Laux a zpěvák a kytarista Károly Frenreisz. Rychle se stali jednou z předních kapel maďarské rockové scény a byli známí svou fúzí rocku, funku, blues a jazzových prvků. Jejich debutové album s vlastním názvem " Locomotiv GT " vyšlo v roce 1971 a prosadilo se jako významná síla v hudebním průmyslu.
Více od autora
Anna Gavalda
Anna Gavalda je francouzská spisovatelka. Když se narodila, jako Anne-Gaëlle Coche, její otec prodával informační systémy bankám a maminka malovala šátky. Se svými rodiči a třemi sourozenci žila na starém opatství v Eure-en-Loire. Když jí bylo 14 let, její rodiče se rozvedli. Po maturitě na katolické internátní škole Saint-Pie X de Saint-Cloud vystudovala moderní literatury na Sorbonně. Než se stala spisovatelkou „na plný úvazek“, vystřídala řadu zaměstnání – od servírky, přes au-pair po učitelku francouzštiny. Svou literární kariéru začala v 90. letech. Jejím prvním úspěchem byl milostný dopis, s nímž vyhrála soutěž La plus belle lettre d’amour organizovanou rozhlasovou stanicí France Inter. Její první kniha, Kdyby tak na mě někdo někde čekal byla vydána roku 1999 nakladatelstvím La Dilettante. Kniha byla velkým úspěchem: prodalo se celkem 1 885 000 výtisků, získala cenu RTL-Lire; i přesto ji ale několik nakladatelství, které Anna oslovila před La Dilettante, odmítlo vydat. Podobných úspěchů jako Kdyby tak na mě někdo někde čekal dosáhla i další její díla: A taková to byla láska... se prodalo 1 259 000 výtisků, Prostě spolu 2 040 000 výtisků. Úspěchem byl i film podle románu Prostě spolu , který navštívilo 2,4 milionu diváků. Zfilmován byl i román A taková to byla láska... Vede rubriku časopisu Elle týkající se dětské literatury a je také členkou poroty Mezinárodního festivalu komiksu v Angoulême. Anna Gavalda je rozvedená, má dvě děti, Louise a Félicité . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Gavalda na francouzské Wikipedii.
Více od autora
Anita Ganeri
Indická spisovatelka, žije ve Velké Británii. Autorka populárně-naučných publikací pro děti a mládež.
Více od autora
Laurent Gounelle
Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, odborník na neuro-lingvistické programování , autor knih o rozvoji osobnosti. Vystudoval ekonomii a přednáší na seminářích pro manažery velkých firem. Vyučuje na univerzitě v Clermont-Ferrand. Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli, ať už jde o americké experty v oblasti neurologie a neurolingvistiky, peruánské šamany nebo balijské mudrce. Jeho první kniha "Muž, který chtěl být šťastný" o hledání smyslu života a štěstí se stala během několika měsíců světovým bestsellerem. V Evropě a Americe se ji prodalo přes 600 tisíc výtisků. O překonávání zábran, strachu a naučených vzorců chování píše ve své druhé knize "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" .
Více od autora
Diana Gabaldon
Diana Gabaldon je americká autorka, známá především svou sérií Cizinka. Její knihy spojují několik žánrů od historické fikce, romance, mystery, adventur, až po science fiction a fantasy. V roce 2014 byl na základě jejích knih uveden seriál Cizinka. Gabaldon se narodila 11. ledna 1952 v Arizoně. Její otec Tony Gabaldon byl mexicko-amerického původu, matka Jacqueline Sykesová pak anglicko-amerického původu. Tony Gabaldon byl šestnáct let v Arizoně senátorem. Gabaldon vyrostla v arizonském Flagstaffu. V roce 1973 získala bakalářský titul v oboru zoologie na Northernské arizonské univerzitě. O dva roky později získala magisterský titul v oboru mořské biologie na kalifornské univerzitě v San Diegu. V roce 1978 získala doktorát v oboru behaviorální ekologie na Northernské arizonské univerzitě. Gabaldon byla v roce 1984 zakládajícím editorem Science Software Quarterly, zatímco byla zaměstnaná v Centru environmentálních studií pod Arizonskou státní univerzitou . V polovině 80. let psala recenze softwarů a technické články pro počítačové publikace, stejně jako populárně-vědecké články a komiksové knihy pro The Walt Disney. Na ASU také 12 let vyučovala environmentální vědu, než se začala na plný úvazek věnovat psaní. V roce 1988 se Gabaldon rozhodla napsat román, aby "cvičila, jak se to dělá", neměla v úmyslu ho někomu ukázat. Jako vědkyně a profesorka se rozhodla, že pro ni nejsnazším žánrem bude historický román, neměla ale vymyšlené žádné historické pozadí ani konkrétní časové období. Potom náhodou zhlédla epizodu sci-fi seriálu Doctor Who, nazvanou The War Games. Jeden z doktorových společníků byl Skot z roku 1745, mladý, asi sedmnáctiletý muž jménem Jamie McCrimmon, který poskytl primární inspiraci pro její hlavní mužskou postavu - Jamese Frasera, stejně jako pro její umístění románu do poloviny 18. století ve Skotsku. Gabaldon pak vymyslela postavu Angličanky, kte...
Více od autora
Philippa Gregory
Philippa Gregory se narodila v Keni, ale od dvou let žije ve Velké Británii. Na univerzitě v Edinburghu získala doktorát v oboru anglické literatury 18. století. Napsala mnoho zajímavých historických románů, i příběhu ze současnosti, do češtiny byly však přeloženy jen některé z nich. Jejím bestsellerem se stal román Králova přízeň , který byl dokonce roku 2008 zfilmován a hrály v něm takové hvězdy jako jsou Eric Bana, Scarlett Johansson a Natalie Portman.
Více od autora
Ivan Aleksandrovič Gončarov
Ivan Alexandrovič Gončarov byl ruský spisovatel. Počátky jeho tvory jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Romány: Hrdinou Strže je šlechtic Rajskij, člověk inteligentní a umělecky nadaný, který však nedokáže žádný svůj projekt dovést do konce. Rozčarován petrohradskou společností, odjíždí k příbuzným na venkov, kde poznává tři podoby ženství, symbolizující tři možnosti dalšího vývoje Ruska: babička je přísná, ale spravedlivá a ušlechtilá aristokratka, staromódní, ale velmi schopná statkářka. Sestřenice Marfinka je dobrosrdečná, poddajná a prostoduchá hospodyně, která je šťastná ve svém jednoduchém venkovském životě. Její sestra Věra je romantická a hrdá intelektuálka, která prožije tragické milostné vzplanutí k místnímu anarchistovi Volochovovi. Strž, ve které se spolu scházejí, symbolizuje temné síly, které ohrožují tradiční pořádek.
Více od autora
David Gruber
David Gruber je český autor, podnikatel a propagátor technik duševní práce. Po střední škole nastoupil na Vysokou školu báňskou Ostrava, obor systémové inženýrství. Asi v polovině Gruberových studií byl jeho obor zařazen pod nově vzniklou Ekonomickou fakultu VŠB, na níž Gruber také v roce 1979 promoval diplomovou prací psychologického zaměření – o systému v oblasti lidských potřeb. Později se účastnil postgraduálního studia pedagogiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Olomouc, kde absolvoval závěrečnou státní zkoušku v září 1984. Studium ukončil závěrečnou vědeckou prací „Technika duševní práce jako složka dovednosti samostatně studovat“. V této práci splnil všechny požadavky na vznik nové odborné disciplíny - definoval její předmět, metodiku, položky, klasifikační systém a způsob začleňování položek do něj. David Gruber vytvořil námět, scénář a moderoval v Československu tři televizní vzdělávací seriály – o rychločtení , o time managementu a využití osobních počítačů , o práci s informacemi pro děti . Jeho časopisecké seriály o technikách duševní práce se objevovaly např. v Mladém světě, časopise Československá televize, Květech aj.) nebo v řadě slovenských novin a časopisů. Od 1. září 1986 pracoval jako lektor, konzultant a kouč na volné noze. Od roku 1990 dosud pracuje již na živnostenský list převážně samostatně, ale též pro domácí i zahraniční školicí firmy, a publikuje. Pořádá kurzy rychločtení, racionálního čtení, koncentrace, paměti a tvořivosti, veškerých relevantních manažerských měkkých dovedností, efektivního rychlostudia cizích jazyků a dalších dovedností. V roce 2011 sestavil scénář desetidílného televizního seriálu „Kurz rychlého čtení“, v němž vystupoval spolu s moderátorkou Evou Jurinovou v TV Metropol. David Gruber publikoval celkem přes 50 klasických papírových knih; dohromady s publikovanými e-knihami a audioknihami pak přes 100 samostatných publika...
Více od autora
Stanislav Grof
Stanislav Grof je americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. Kromě teoretického nástinu tohoto hnutí zkoumal také využití změněných stavů vědomí pro léčení. Vyvinul metodu holotropního dýchání, napsal několik knih s poznatky z aplikace této metody a na téma psychospirituální krize. Jeho práce mu přinesla několik ocenění, např. cenu VIZE 97 manželů Dagmar a Václava Havlových. Na druhou stranu ho jeho kritikové obviňují z podporování nevědecké psychologie a je nositelem dvou Bludných balvanů. Pochází z České Třebové, jeho matka pocházela z katolické rodiny, rodina jeho otce byla bez náboženského vyznání. Dohodli se, že malého Stanislava i jeho bratra budou vést k náboženství a nechají je rozhodnout se v pozdějším věku, „aby si našli svoji vlastní cestu“. Na vysokou školu se dostal na přelomu 40. a 50. let 20. stol. Původně se chtěl stát psychoanalytikem – uchvátil ho Freudův Úvod do psychoanalýzy. Pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze Bohnicích pod doc. Jiřím Roubíčkem, jenž v průběhu 50. let dostal v rámci výzkumu zásilku LSD, které následně Grof osobně vyzkoušel. Grof byl jedním z desítek lékařů, kteří s diethylamidem kyseliny lysergové v socialistickém Československu legálně experimentovali. Pocity a stavy vědomí spjaté s použitím této drogy na něj udělaly zásadní dojem. Grof poté začal studovat použití psychotropních látek v jiných kulturách a náboženstvích včetně mysticismu a různých koncepcí spirituality jako protipól západní medicíny, která se podle jeho slov tyto zážitky snaží patologizovat. V roce 1967 dostal stipendium do Spojených států amerických – v Maryland Psychiatric Research Centre v Baltimore. Zde se účastnil několika výzkumných projektů . Po srpnu '68 se rozhodl v USA zůstat, v marylandském výzkumném ústavu povýšil na vedoucího výzkumu. V té době dostal nabí...
Více od autora
Martin Goffa
Martin Goffa je český spisovatel detektivních příběhů a thrillerů. Spisovatel vystupující pod pseudonymem Martin Goffa působil od 90. let 20. století u Policie ČR. Tři roky pracoval jako pochůzkář, poté se jako kriminalista věnoval převážně majetkové trestné činnosti. Po 15 letech policejní kariéru ukončil a začal se věnovat psaní. Literární kritik Pavel Mandys řadí Goffu mezi nejzajímavější nové české autory detektivek, oceňuje to, jak využívá své policejní zkušenosti, a domnívá se, že se jako spisovatel s každým dalším dílem zlepšuje. Za román Dítě v mlze obdržel Goffa Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku 2016.
Více od autora
Linda Goodman
Mary Alice Kemery, známá jako Linda Goodman byla známá astroložka zabývající se horoskopy, též básnířka, autorka bestselerů. Narodila se a vyrůstala v Parkersburgu ve Virginii. Začínala jako novinářka a postupně se stala velice úspěšnou spisovatelkou. Vydala knihy Hvězdná znamení, Znamení lásky, a román Gooberz, věnovaný reinkarnaci, astrologii a náboženství. Zemřela roku 1995.
Více od autora
Elizabeth Gilbert
Elizabeth M. Gilbertová je americká spisovatelka románů, esejí, povídek, biografií a autobiografických knih. Nejvíce ji proslula svojí vzpomínkovou kniho kniha Eat, Pray, Love z roku 2006 , která se nacházela k prosinci 2010 po 199 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times a podle které byl v roce 2010 natočen stejnojmenný film. Narodila se ve městě Waterbury, ve státě Connecticut. Její otec byl chemický inženýr a matka pracovala jako zdravotní sestra. Gilbertová vyrůstala spolu se sestrou Catherine Gilbert Murdockovou, spisovatelkou a historičkou, na malé rodinné farmě v Litchfieldu, ve státě Connecticut . Jelikož Gilbertovi žili na samotě, bez televize a gramofonu, byla hlavní zábavou četba a sestry se bavily tím, že si psaly vlastní knížky a hry. Roku 1991 získala titul Bachelor of Arts z politologie na Newyorské univerzitě a poté vystřídala různá zaměstnání: kuchařka, servírka a novinářka. Své zkušenosti kuchařky na ranči popsala v několika povídkách a také se objevily v její knize The Last American Man . V roce 1993 jí otiskl magazín Esquire povídku Pilgrims , díky čemuž se stala po Normanu Mailerovi druhou dosud nepublikovanou spisovatelkou povídek, která debutovala v Esquiru. To jí přineslo stálé zaměstnání novinářky v různých magazínech, jako např. SPIN, GQ, The New York Times Magazine, Allure, Real Simple, a Travel + Leisure. O své kariéře dobře placené spisovatelky na volné noze píše Gilbertová i v knize Eat, Pray, Love. Ve svém článku z roku 1997 "The Muse of the Coyote Ugly Saloon" vzpomíná na práci barmanky v baru "Coyote Ugly" v newyorské části East Village. Článek se později stal předlohou celovečerního filmu Coyote Ugly . Za adaptaci článku "Eustace Conway is Not Like Any Man You've Ever Met", životopis moderního přírodově...
Více od autora
Andre Gide
André Paul Guillaume Gide byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny , kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista , Těsná brána , Vatikánské kobky i Pastorální symfonie , které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí. Roku 1909...
Více od autora
Michael Grant
Michael Grant byl anglický historik a numismatik, který si jako jeden z mála historiků získal opravdové uznání od vědecké a čtenářské veřejnosti. Napsal a editoval více než sedmdesát knih a překladů, které se zabývaly tématy od římských mincí přes erupci Vesuvu až po starověké náboženství. Poté, co studoval a zastával řadu akademických funkcí, odešel do brzkého důchodu, aby se mohl plně oddávat psaní knih — sám sebe popisoval jako „vzácný úkaz — jednoho z velmi mála nezávislých badatelů na poli vědy“. Kromě odborných publikací a překladů sepsal roku 1994 autobiografii, nazvanou My First Eighty Years . Roku 1946 byl vyznamenán řádem OBE, roku 1958 pak řádem CBE. Michael Grant se narodil v Londýně jako syn plukovníka Maurice Granta. Navštěvoval Harrow School a poté vystudoval antiku na Trinity College v Cambridge. V rámci svého výzkumu se věnoval numismatice a jeho dizertační práce se stala základem pro jeho první knihu From Imperium to Auctoritas , která pojednávala o Římských bronzových mincích. Během následujícího desetiletí napsal na toto téma další čtyři knihy. Vyznával názor, že jistý rozpor mezi výstředností římských vládců a tradičním přístupem římských mincoven udělalo z mincí unikátní záznam o společnosti této doby. Během druhé světové války sloužil jako důstojník tajné služby v Londýně. Po deseti měsících však musel armádu opustit. Předseda British Council mu ve stejném období nabídl pozici vyslance British Council v Turecku. Úkolem British Council bylo mimo jiné vyúka anglicého jazyka a šíření britské kultury. Během svého pobytu v Turecku se rovněž oženil s Anne-Sophie Beskow , se kterou měl dva syny. Ke konci války se manželský pár vrátil do Spojeného království. Z Turecka si odvezl sbírku téměř 700 římských mincí . V Londýně pak ještě krátce pokr...
Více od autora
Elizabeth George
Susan Elizabeth George, americká autorka detektivních románů, se narodila 26. února 1949 ve Warren v Ohiu. Vystudovala angličtinu na University of California a získala magisterský titul v oboru psychologie a poradenství. Je autorkou dvaceti románů. Podle série jedenácti příběhů, které popisují případy inspektora Lynleyho, byla natočena televizní adaptace pro BBC.
Více od autora
Eleonóra Gašparová
Narodila sa 31. augusta 1925 v Opatovciach nad Žitavou v remeselníckej rodine. Do ľudovej školy a gymnázia chodila v Zlatých Moravciach. V rokoch 1945-1950 študovala slovenčinu a francúzštinu na FF UK v Bratislave a zároveň spev na Štátnom konzervatóriu. Po skončení vysokoškolských štúdií sa stala redaktorkou vydavateľstva Smena, odkiaľ roku 1953 prešla za redaktorku Slovenského nakladateľstva detskej knihy, roku 1956 premenovaného na Mladé letá. Tu s menšími tvorivými prestávkami pracovala až do roku 1979. Potom sa stala spisovateľkou v slobodnom povolaní. Po počiatočnej publicistickej činnosti sa sústredila na tvorbu pre deti a mládež. Debutovala knihou drobných príbehov zo života malého chlapca Jurkove obrázky , ktorá v rozšírenej podobe vyšla v ďalších dvoch vydaniach . Personifikovanou autorskou rozprávkou je kniha Ceruzky a góly . Najmladším školákom sú určené aj knihy Ahoj, prvá trieda a Prázdniny s rozprávkou . Súborom príbehov zo života druháka Paľka a jeho psa Bruta je kniha Poklad na Zvonovej hore . V nasledujúcom období sa venovala písaniu širšie koncipovaných kníh pre starších čitateľov. Prvou z nich je súbor próz Slávna ľavačka , v ktorom poukázala na detskú túžbu po hrdinstve a vyniknutí, ale i na potrebu húževnatosti a vytrvalosti. Podobný charakter má a podobné ciele sleduje aj ďalšia kniha motivicky prepojených próz pre deti Stopa na asfalte , v ktorej do popredia vystupujú aj dievčenské hrdinky. V dievčenskom románe Spievajúce drevo Helena vyrozprávala príbeh talentovaného dievčaťa, ktoré chce byť speváčkou, no narazí na nepochopenie práve zo strany najbližších. Nepatetickým svedectvom o prvom rozlete mladosti je ďalší dievčenský román Fontána pre Zuzanu , ktorý sa stal literárnou predlohou rovnomenného filmu režiséra Dušana Rapoša. Do života stredoškolákov školy umeleckého zamerania tematicky siahla v ďalšom románe Koncert bez ruží . K tvorbe pre najmladších čitateľov sa...
Více od autora
Zdeněk Galuška
Zdeněk Galuška byl moravský spisovatel, malíř a ilustrátor, lidový vypravěč a písmák, autor populárních soudniček, jež byly posléze vydány v povídkovém souboru pod názvy Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí . Obě knihy posléze velice zpopularizoval stejnojmenný televizní seriál Slovácko sa nesúdí scenáristy Petra Tučka, v němž hlavní roli stařečka Pagáča ztvárnil slovenský herec Jozef Kroner, kterému zdatně sekundoval Oldřich Velen. Obě knihy jsou zajímavé a půvabné nejen svým osobitým a vkusným lidovým humorem, ale také svým nezvyklým jazykem, neboť jsou psány v původním slováckém nářečí.
Více od autora
Kenneth Grahame
Kenneth Grahame byl skotský spisovatel. Narodil se v Edinburghu a když mu bylo pět let, zemřela mu matka. Jeho otec jej spolu se sourozenci nakonec poslal žít k babičce. Chtěl studovat na Oxfordské univerzitě, avšak kvůli financím mu to nebylo umoženěno. V roce 1879 začal pracovat pro Bank of England. Svou nejznámější knihu s názvem The Wind in the Willows publikoval v roce 1908 . Zemřel v anglickém Pangbourne ve věku 73 let.
Více od autora
Jiří Grossmann
Narozen 20.7.1941 v Praze, zemřel 5.12.1971 v Praze. Herec, dramatik a prozaik.
Více od autora
Bear Grylls
Edward Michael Grylls přezdívaný Bear, je britský dobrodruh, spisovatel a moderátor. Proslavil se jako průvodce v seriálu Nutné k přežití vysílaném na stanici Discovery Channel. Ve věku 23 let se stal v roce 1998 nejmladším Britem, který zdolal Mount Everest. V červenci 2009 se stal nejmladším hlavním náčelníkem britských skautů ve Spojeném království. Je synem sira Michaela Gryllse a Sally Gryllsové. Vyrůstal na ostrově Isle of Wight u britského pobřeží, kde se s otcem začal věnovat horolezení a společně vyráželi na plachetnici. Má starší sestru Laru, která mu dala přezdívku Bear, když mu byl pouhý týden. Studoval na Eton College a zakončil studium španělštiny na Londýnské univerzitě. Mluví plynule anglicky, španělsky, německy a francouzsky. Má černý pásek v karate. V květnu roku 1998 se stal tehdy nejmladším Britem, který kdy zdolal Mount Everest. V roce 2000 si vzal svoji ženu Sharu, s níž má 3 syny – Jesseho , Marmaduka a Huckleberryho . Po studiích odešel do armády. Sloužil 3 roky v SAS, kde prošel tvrdým výcvikem. Ve 21. pluku absolvoval parašutistický výcvik, a poté pracoval jako instruktor pro přežití v extrémních situacích. Dvakrát se zúčastnil i mise v Severní Africe. Při jedné z nich se mu stala nehoda v Keni. Ve výšce 4900 metrů se mu natrhl padák a on si při dopadu zlomil tři obratle. Strávil potom 18 měsíců v nemocnici na lůžku. V roce 2004 byl povýšen do čestné hodnosti poručík komandér. Obeplutí Velké Británie – v roce 2000 obeplul Velkou Británii na vodním skútru za účelem získat peníze pro záchranný člun. Také vesloval nahý 22 mil podél řeky Temže, aby získal peníze pro kamaráda, který přišel o nohy při sestupu. Přeplutí severního Atlantiku – v roce 2003 přeplul severní Atlantik kousek pod polárním kruhem z Halifaxu do skotského John o' Groats s pětičlenným týmem na nafukovacím člunu. Museli čelit vichřici, ledovcům a p...
Více od autora
Winston Groom
Winston F. Groom byl americký romanopisec a spisovatel literatury faktu, nejvíce se proslavil svoji knihou Forrest Gump, která byla zfilmována v roce 1994. Winston Groom se narodil ve Washingtonu. Vyrůstal v Mobile v Alabamě, kde také absolvoval střední školu . Rodiče chtěli, aby se stal právníkem jako jeho otec, ale tato myšlenka ho příliš nenadchla. Po střední škole začal studovat na Alabamské univerzitě , kde dostal nabídku na editora školního časopisu a svá studia ukončil. Od roku 1965 do roku 1969 sloužil v armádě a zažil na vlastní kůži vietnamskou válku. Po jeho návratu z Vietnamu pracoval jako reportér pro Washington star, ale brzy toho nechal a začal se věnovat psaní svého prvního románu Better Times Than These , který byl publikován v roce 1978. Jeho další román As Summers Die si získal větší popularitu a jeho kniha Conversations with the Enemy , byla nominována na Pulitzerovu cenu v roce 1983. V roce 1985 se Groom přestěhoval zpátky do Mobile, kde začal pracovat na románu Forrest Gump, který byl publikován v roce 1986 a který nesklidil takový úspěch, jaký si jeho autor přál, dokud nebyla kniha zfilmována pod stejným názvem v roce 1994 s Tomem Hanksem v roli Forresta. Film udělal z románu bestseller a bylo ho prodáno na 1,7 miliónu kopií po celém světě.
Více od autora
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, původním jménem Jiří Guth, křtěný Jiří Karel byl český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty. V letech 1900–1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Známý je zejména jako autor publikací o správném a slušném chování. Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bařinové, v noci z 23. na 24. ledna, matrikové datum narození je 24. ledna, podle rodinné tradice se narodil ještě 23. Pokřtěn byl jako Jiří Karel Guth. Z jeho tří bratrů byli dva lékaři, třetí byl radou zemského soudu. V letech 1870—1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Od roku 1888 do vzniku Československa učil na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské a Klatovech a na dívčí škole Minerva. V roce 1919 byl Jiří Guth jmenován odborovým radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, kdy navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby. Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875 - 3. června 19...
Více od autora
Robert Galbraith
Joanne Rowlingová CH, OBE, HonFRSE, FRCPE, FRSL , píšící pod jménem J. K. Rowlingová či pseudonymem Robert Galbraith, je britská spisovatelka, známá zejména díky osmidílné řadě knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi, která získala celosvětový úspěch včetně řady ocenění a nyní více než 500 milionů prodaných kopií. Kromě psaní knih je Rowlingová známá také svým životním příběhem, kdy se z života na sociálních dávkách stala během pěti let multimilionářkou. Nedělník The Sunday Times v roce 2008 odhadl její majetek na 560 milionů liber a označil ji za 12. nejbohatší ženu v Británii. Forbes ji označil jako 48. nejvlivnější celebritu roku 2007. Stala se filantropkou, podporuje organizace jako Comic Relief, One Parent Families a Multiple Sclerosis Society of Great Britain. Úřední jméno spisovatelky je Joanne Rowling nikoliv Joanne Kathleen Rowling, jak se často uvádí. Vydavatelství Bloomsbury při vydání prvního dílu Harryho Pottera chtělo, aby se křestní jméno autorky na obálkách objevilo jen jako dvě iniciály. Obávalo se totiž menšího prodeje úvodního dílu, pokud by bylo zřejmé, že jeho autorem je žena. Joanne se zkrátilo na J., a protože Rowlingová nemá žádné prostřední jméno, použila jako druhou iniciálu jméno po své babičce Kathleen. Na obálkách se tak objevilo J. K. Rowling . Sama si vždy křestním jménem nechávala říkat „Jo“. Joanne Rowlingová se narodila v Yate, Gloucestershire ve Spojeném království v roce 1965. Společně se svou matkou, otcem a sestrou Dianne se přestěhovala do Winterbourne, Bristolu a nakonec do Tutshillu. Navštěvovala Wyedeanskou střední školu, kde často svým přátelům vyprávěla příběhy. V roce 1990 podlehla její matka ve věku 45 let dlouhotrvajícímu boji s roztroušenou sklerózou. Jako vysokoškolské zaměření si na nátlak rodičů vybrala francouzštinu, což později označila za životní chybu. Po ro...
Více od autora
Pauline Gedge
Narodila se na Novém Zélandu, strávila část svého dětství v Anglii a potom emigrovala se svojí rodinou do Kanady. Ve svých románech se věnuje historii, konkrétně starověkému Egyptu.
Více od autora
Arnošt Goldflam
Arnošt Goldflam je český herec, dramatik, režisér, pedagog a spisovatel pro děti. Narodil se v Brně v židovské rodině. Po absolutoriu Střední všeobecně vzdělávací školy začal studovat medicínu, po dvou semestrech odešel. Pracoval postupně jako slévač, jádrař a dále v Královopolské jako rozpočtář. Následovalo studium JAMU, již tehdy hrál drobné role na divadle. Po studiu působil v brněnských divadlech Satirické divadlo Večerní Brno a Divadlo X, od studijního věku taktéž vystupoval v Divadle na provázku. V letech 1978 až 1993 působil v divadle HaDivadlo. V 80. letech začal být obsazován do menších filmových a televizních rolí. Největší ohlas měly role Arnošta ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Lustiga ve snímku Lotrando a Zubejda. Další filmy a seriály, kde se objevil, jsou např. Otesánek, Modrý Mauritius, František je děvkař či Proč bychom se netopili. V nynější době režíruje divadelní hry a učí na JAMU a DAMU, profesorem pro obor dramatická umění byl jmenován s účinností od 5. listopadu 2007. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělou dceru. Jeho nynější manželkou je výtvarnice a scénografka Petra Goldflamová-Štětinová, se kterou má syna a dceru. Během období normalizace byl členem KSČ, na podzim roku 1989 ze strany vystoupil.
Více od autora
Andy Griffiths
Andrew Noel Griffiths je australský spisovatel dětských knih a komediální spisovatel. Nejpozoruhodnější je jeho seriál Just!, který byl adaptován do animovaného televizního seriálu s názvem Co je Andy?, jeho román The Day My Bum Went Psycho, který byl také adaptován do televizního seriálu, a Ztřeštěný dům na stromě, který byl adaptován do několika divadelních her. Dříve byl zpěvákem alternativních rockových skupin Gothic Farmyard a Ivory Coast, v roce 1992 se začal věnovat psaní. Je známý spoluprací s Terrym Dentonem. Griffiths je znám jako stoupenec dětí proti tomu, co považuje za dětství z „bavlněné vlny“, a spolu s Dentonem byl známým stoupencem klimatických stávek v září 2019. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Griffiths na anglické Wikipedii.
Více od autora
Nicolai Gedda
Nicolai Gedda byl proslulý švédský operní tenorista, jehož kariéra trvala několik desetiletí, od 50. let 20. století do počátku 21. století. Gedda se narodil 11. července 1925 ve Stockholmu a byl známý svou všestranností a šíří repertoáru, který zahrnoval role ve francouzských, ruských, německých, italských, anglických a rodných švédských operách. Profesionálně debutoval v roce 1952 ve Švédské královské opeře jako Chapelou v Adamově "Le postillon de Lonjumeau", což ho vyneslo mezi mezinárodní hvězdy.
Více od autora
Maxim Gorkij
Maxim Gorkij , vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov , , byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář. Bývá považován za průkopníka socialistického realismu. Maxim Gorkij se narodil v Nižném Novgorodě v rodině truhláře Maxima Savatjeviča Peškova, který byl synem důstojníka a zemřel na choleru v Astrachani. Gorkého matka ho vinila ze zapříčinění otcovy smrti, proto byl vychováván u despotického děda Kaširina. V roce 1879 osiřel úplně. Od té doby se musel živit samostatně, střídal různá zaměstnání – byl poslíčkem v obchodě, umývačem nádobí na volžském parníku, učedníkem v dílně malíře ikon, pracoval jako nakladač v přístavu, jako pekařský dělník apod. Od patnácti let se toulal po Rusku a vzdělával se jako samouk, v této době se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Roku 1884, se neúspěšně pokoušel o přijetí na univerzitu v Kazani. Od podzimu 1885 do jara 1887 pracoval v Kazani v pekárně V. S. Semjonova. V roce 1887 se v Kazani pokusil o sebevraždu, tento pokus o sebevraždu později popsal v autobiografické povídce Případ z Makarova života. Roku 1888 pracoval u kaspických rybářů a poté pracoval jako železniční hlídač. V roce 1889 jel přes Tambov a Moskvu do svého rodiště k vojenskému odvodu, ale ze zdravotních důvodů byl vojenské služby trvale zproštěn. Poté byl zatčen pro styky s revolučními narodniky a po propuštění byl dán pod stálý policejní dozor, který skončil až roku 1902. Na jaře roku 1891 se opět vydal na cestu po Rusku, procestoval celé jižní Rusko, donské stepi, Ukrajinu, Besarábii, Krym a přes Kavkaz došel do Tbilisi, kde se na necelý rok usadil. Zde pracoval v železničních dílnách a v září 1892 v tbiliském listě Kavkaz uveřejnil svou první povídku Makar Čudra. Koncem roku 1892 se vrátil do Nižního Novgorodu, od roku 1895 žil v Samaře, kde pod pseudonymem Jegudijil Chlamida přispíval do Samarské gazety, v jejíž redakci se seznámil s Jekatěri...
Více od autora
František Götz
František Götz byl český literární historik, kritik, dramatik, dramaturg a programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu. V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921–1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce . V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla. V letech 1928–1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů . Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939. Na krátké období sezóny 1944/1945 byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech. V roce 1947 se vrátil do Národního divadla, kde byl do roku 1948 šéfem činohry, pak dva roky náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965–1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND. Významná byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK , v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952–1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU. Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor – konzultant. Velmi významné bylo jeho kritické působení, a to literárn...
Více od autora
Fedor Gál
Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.
Více od autora
Desider Galský
Desider Galský byl československý spisovatel a publicista židovského původu pocházející ze Slovenska. Po studiu historie v Praze pracoval v rozhlase a na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1951 se však musel osm let živit jako dělník v ČKD Praha. V roce 1959 mohl začít pracovat jako nakladatelský redaktor a začal také publikovat. Postupně se také stal význačným činitelem české židovské komunity. Od roku 1979 řídil Věstník Židovských náboženských obcí a Židovskou ročenku a roku 1980 byl zvolen předsedou Rady židovských náboženských obcí v České republice. Zemřel na následky automobilové nehody. Jako spisovatel se zaměřoval na historické náměty a jako publicista řešil především problematiku mezinárodních vztahů. Zemřel roku 1990 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech.
Více od autora
William Gibson
William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.
Více od autora
Vincent van Gogh
Vincent Willem van Gogh či byl nizozemský malíř a kreslíř. Jedná se o jednu z největších osobností světového výtvarného umění, která je dnes pravděpodobně nejznámější postavou nizozemské historie. Van Gogh vytvořil v relativně malém časovém intervalu deseti let zhruba 900 maleb a 1100 kreseb. Goghovo dílo bylo za jeho života takřka neznámé . Za života se Van Gogh nedočkal výraznějšího uznání. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí; zejména po výstavě v Paříži 17. března 1901, tedy 11 let po jeho smrti. Svým stylem zapadá van Gogh nejvýrazněji mezi fauvisty, expresionisty, zčásti pak i mezi ranou abstrakci. Novátorským pojetím reality změnil náhled na tradiční impresionistickou malbu a z uměleckého hlediska významně ovlivnil především první polovinu 20. století. Vůlí vyjádřit vlastní pocity se stal mimoděk jedním ze zakladatelů právě nastupující umělecké větve zvané expresionismus . Některé z Goghových maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších maleb na světě. 30. března 1987 byl prodán Goghův obraz Kosatce za tehdy rekordních 53,9 milionu dolarů a 15. května 1990 zlomil jeho Portrét doktora Gacheta další rekord, když se ho podařilo prodat za 82,5 milionu dolarů. Narodil se do protestantské rodiny v Zundertu jako syn Anny Kornelie Carbentové a Theodora van Gogha. Jeho sestra ho popisovala jako neustále vážného a uzavřeného. V roce 1857 se narodil jeho bratr Theo van Gogh, který Vincenta finančně podporoval po celý jeho umělecký život. V šestnácti letech začal van Gogh pracovat pro galerii Goupil & Cie v Haagu. Jeho o čtyři roky mladší bratr Theo Vincenta později následoval. Přátelství obou bratrů bylo zdokumentováno v 652 osobních dopisech, jež byly uveřejněny v roce 1914. V roce 1873 ho firma přeřadila do Londýna,...
Více od autora
Marcel Grün
Marcel Grün byl český popularizátor kosmonautiky a astronomie a spisovatel. Přes 15 let působil jako ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Marcel Grün se zajímal o astronomii a astronautiku již od dětství. V patnácti letech začal pracovat jako demonstrátor ve Štefánikově hvězdárně. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT a postgraduálně i pedagogiku. V 60. letech byl členem neoficiálního klubu SPACE, který sdružoval aktivní znalce tehdy vznikajícího oboru astronautiky. V roce 1967 nastoupil do pražského planetária. Zde se dlouhodobě zabýval především astronautikou. Přispěl k růstu aktivit v tomto oboru i k mezinárodním úspěchům, jako byl studentský projekt Perun, který v roce 1979 zvítězil v mezinárodní studentské soutěži, nebo studie o sluneční plachetnici, která stejný úspěch zopakovala. V roce 2000 se stal ředitelem spojené organizace Hvězdárna a Planetárium hl. m. Prahy. Působil v mnoha českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo kosmonautikou. Řadu let například aktivně působil v České astronomické společnosti, kde byl vedoucím Astronautické sekce . Byl členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře, byl předsedou její dozorčí rady a také předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií. V 70. a 80. letech minulého století úzce spolupracoval s československým fandomem. V lednu 2018 slavnostně předal vedení Hvězdárny a planetária svému nástupci, Jakubu Rozehnalovi. Při této příležitosti mu primátorka Prahy Adriana Krnáčová předala čestné občanství města. Věnoval se zejména výuce a popularizaci astronomie a kosmického výzkumu. Sám, nebo ve spolupráci s dalšími autory sepsal řadu příruček, přehledů, encyklopedických hesel, scénářů k pořadům i diafilmům, učebnic, skript a pomocných textů pro učitele a pracovníky hvězdár...
Více od autora
Lisa Gardner
Lisa Gardnerová je přes svůj křehký zjev autorkou, jejíž thrillery si nijak nezadají s podobnými díly jejích mužských konkurentů. Najdeme v nich spoustu napětí, nezbytnou logiku, mrazivou brutalitu, radost z konečného vítězství dobra nad zlem a samozřejmě i pravou a nefalšovanou lásku. Svůj první román vydala Lisa ve věku pouhých dvaceti let. V roce 1993 absolvovala Pensylvánskou univerzitu a stala se odbornicí na mezinárodní vztahy. Po dvou letech práce poradkyně u jisté bostonské firmy se ale rozhodla zaměstnání zanechat a věnovat se psaní na plný úvazek. Zdá se, že to bylo moudré rozhodnutí, protože v současné době je v plné práci na jednom ze svých dalších napínavých románů. Přestože je dnes Lisa Gardnerová známá spíše jako autorka thrillerů, svou literární kariéru začínala jako autorka romantických příběhů pod pseudonymem Alicie Scott. Thrillery Lisy Gardnerové jsou vydávány ve dvou řadách. Tou první je série s policejním psychologem Piercem Quincym a vyšetřovatelkou Lorraine Connerovou, jejíž první kniha vyšla v roce 1998. Druhou řadou nás provází bostonský městský policista Bobby Dodge. Značně podivná je soutěž na autorčiných stránkách, která má název: Zabij přítele, zmrzač kamaráda, jejíž výherce má právo pojmenovat osobu, která zemře... Lisa Gardnerová nyní žije s manželem a dcerou v New Hampshire.
Více od autora
Karel Gut
Karel Gut byl hokejový hráč, trenér a funkcionář. Jako trenér získal s mužstvem v letech 1976 a 1977 zlaté medaile z mistrovství světa. Jako mladý hrával fotbal i lední hokej zároveň. V roce 1949 odešel na vojnu, kde nastupoval za tým ATK Praha. Tentýž rok na Silvestra se oženil se svojí ženou Irenou. Po dvou letech přestoupil do Tatry Smíchov. Roku 1952 byl nominován na mistrovství světa v ledním hokeji v Norsku, v tomtéž dresu se objevoval až do roku 1960. Na šampionátu v roce 1955 byl vyhlášen nejlepším obráncem. Roku 1953 se objevil v dresu Sparty Praha. Zde strávil následujících 11 sezon. Roku 1964 ukončil hráčskou kariéru. Od té doby začal působit jako trenér. V letech 1974–1980 trénoval národní tým, se kterým vyhrál v letech 1976 a 1977 zlaté medaile. Po olympijských hrách v roce 1980 opustil reprezentaci. Následně byl angažován v Landshutu. Následující léta se také věnoval mapování historie českého hokeje ve vlastních knihách. Roku 1994 úspěšně kandidoval na funkci předsedy českého hokejového svazu, ze kterého odešel v roce 2004. Národní tým 114 utkání, poprvé 18. 8. 1951 v Berlíně v utkání proti NDR , naposledy 28. 2. 1960 ve Squaw Valley na ZOH proti USA ; 34 gólů , první 29. 9. 1952 v Berlíně proti NDR , poslední 9. 2. 1960 v Los Angeles přátelsky proti USA . V lize 263 utkání v letech 1950 – 1964, 90 gólů; mistrovský titul 1954. Mistrovství světa Mistrovství světa Olympijské hry
Více od autora
Ivan Gariš
Narozen 7. 5. 1923 v Jihlavě, zemřel 20. 5. 1996 v Praze. Filmový scénárista, prozaik, básník. V 50. letech 20. stol. působil jako vysoký funkcionář Státní bezpečnosti.
Více od autora
Guðmundur Kamban
Gudmundur Kamban, vlastním jménem Guðmundur Jónsson byl islandský dramatik, romanopisec a filmový režisér, autor známého historického románu Skálholt. Kamban patřil k těm islandským spisovatelům, kteří odešli ze země do blízké ciziny, aby se tam pokusili literárně prorazit v přístupnějších jazycích, než je islandština. Roku 1908 si zvolil příjmení Kamban. Příležitostí se pro něj stalo kodaňské divadlo, neboť Dánsko tehdy nemělo významnějšího dramatika. Po vzoru svého předchůdce Jóhanna Sigurjónssona psal Kamban nejprve novoromantická dramata z islandského prostředí, ale brzy přešel k realističtějšímu stylu a začal se zabývat společenskými otázkami. Za ženu si vzal herečku Agnete Egeberg a měli spolu dceru, která se narodila roku 1921. Za pobytu v New Yorku ho zaujala psychologie zločinu a problematika zločinu. Zabýval se jím ve svých dalších dramatech a to z univerzálního pohledu, takže dramata byla určena mezinárodnímu publiku. Dramatem My vrazi pak zahájil sérii her o manželských problémech. Druhým Kambanovým žánrem se stal román. I v nich se nejprve zabýval univerzální tematikou zločinu. Pak se ale pro náměty vrátil na Island. V románu Třicátá generace například s nadšením vylíčil tehdejší rozvoj Reykjavíku. Nejvíce ho však proslavily romány z islandské historie. Do této kategorie patří románová adaptace staroislandských ság o objevení Grónska a amerického kontinentu, které dal název Vidím krásnou širou zemi z roku 1936. Druhým zásadním dílem je čtyřdílný román Skálholt týkající se nejprve tématu zakázané lásky dcery biskupa Brynjólfa Sveinssona Ragnheidy ke knězi a pak zachycuje poslední biskupovy roky a společenské změny, kterými Island v té doby procházel. V letech 1935–1938 žil Gudmundur Kamban v Berlíně, poté se vrátil do Kodaně, kde zemřel. Během německé okupace Dánska byl zavražděn dánskými vlastenci, kteří ho považovali za kolaboranta. Stalo se tak v restauraci za přítomnost...
Více od autora
Christiane Gohl
Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.
Více od autora
Tomáš Graja
Narozen 8. 1. 1977 v Uherském Hradišti. Mgr., středoškolský učitel matematiky a fyziky.
Více od autora