Výpis všech autorů

Till Gottheinerová

Dr., asistentka katedry anglistiky, práce z oboru, překladatelka do angličtiny, autorka učebnic pro angličtinu.

Mario Grazia

Italský kuchař, cukrář a instruktor kuchařského umění.

Michael Grant

Michael Grant byl anglický historik a numismatik, který si jako jeden z mála historiků získal opravdové uznání od vědecké a čtenářské veřejnosti. Napsal a editoval více než sedmdesát knih a překladů, které se zabývaly tématy od římských mincí přes erupci Vesuvu až po starověké náboženství. Poté, co studoval a zastával řadu akademických funkcí, odešel do brzkého důchodu, aby se mohl plně oddávat psaní knih — sám sebe popisoval jako „vzácný úkaz — jednoho z velmi mála nezávislých badatelů na poli vědy“. Kromě odborných publikací a překladů sepsal roku 1994 autobiografii, nazvanou My First Eighty Years . Roku 1946 byl vyznamenán řádem OBE, roku 1958 pak řádem CBE. Michael Grant se narodil v Londýně jako syn plukovníka Maurice Granta. Navštěvoval Harrow School a poté vystudoval antiku na Trinity College v Cambridge. V rámci svého výzkumu se věnoval numismatice a jeho dizertační práce se stala základem pro jeho první knihu From Imperium to Auctoritas , která pojednávala o Římských bronzových mincích. Během následujícího desetiletí napsal na toto téma další čtyři knihy. Vyznával názor, že jistý rozpor mezi výstředností římských vládců a tradičním přístupem římských mincoven udělalo z mincí unikátní záznam o společnosti této doby. Během druhé světové války sloužil jako důstojník tajné služby v Londýně. Po deseti měsících však musel armádu opustit. Předseda British Council mu ve stejném období nabídl pozici vyslance British Council v Turecku. Úkolem British Council bylo mimo jiné vyúka anglicého jazyka a šíření britské kultury. Během svého pobytu v Turecku se rovněž oženil s Anne-Sophie Beskow , se kterou měl dva syny. Ke konci války se manželský pár vrátil do Spojeného království. Z Turecka si odvezl sbírku téměř 700 římských mincí . V Londýně pak ještě krátce pokr...

Martin Goffa

Martin Goffa je český spisovatel detektivních příběhů a thrillerů. Spisovatel vystupující pod pseudonymem Martin Goffa působil od 90. let 20. století u Policie ČR. Tři roky pracoval jako pochůzkář, poté se jako kriminalista věnoval převážně majetkové trestné činnosti. Po 15 letech policejní kariéru ukončil a začal se věnovat psaní. Literární kritik Pavel Mandys řadí Goffu mezi nejzajímavější nové české autory detektivek, oceňuje to, jak využívá své policejní zkušenosti, a domnívá se, že se jako spisovatel s každým dalším dílem zlepšuje. Za román Dítě v mlze obdržel Goffa Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku 2016.

Ivan Aleksandrovič Gončarov

Ivan Alexandrovič Gončarov byl ruský spisovatel. Počátky jeho tvory jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Romány: Hrdinou Strže je šlechtic Rajskij, člověk inteligentní a umělecky nadaný, který však nedokáže žádný svůj projekt dovést do konce. Rozčarován petrohradskou společností, odjíždí k příbuzným na venkov, kde poznává tři podoby ženství, symbolizující tři možnosti dalšího vývoje Ruska: babička je přísná, ale spravedlivá a ušlechtilá aristokratka, staromódní, ale velmi schopná statkářka. Sestřenice Marfinka je dobrosrdečná, poddajná a prostoduchá hospodyně, která je šťastná ve svém jednoduchém venkovském životě. Její sestra Věra je romantická a hrdá intelektuálka, která prožije tragické milostné vzplanutí k místnímu anarchistovi Volochovovi. Strž, ve které se spolu scházejí, symbolizuje temné síly, které ohrožují tradiční pořádek.

Jane Goodall

Valerie Jane Morris Goodallová je anglická bioložka zabývající se výzkumem primátů – zejména šimpanzů. Již v mládí se zajímala o zvířata. Po ukončení studií krátce pracovala na Oxfordské univerzitě a ve svých 23 letech odcestovala na pozvání svého přítele do Keni. Začala zde pracovat spolu se slavným primatologem Louisem Leakeyem; ten rozvinul její zájem o šimpanze a podpořil ji při jejím rozhodnutí studovat tato zvířata ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii. Během dlouhé doby udělala mnoho objevů – zjistila například, že šimpanzi používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce a že jsou masožravci, ale také např. to, že se mezi sebou vraždí. Šimpanze v Gombe studovala 45 let a získala si tak světovou pověst jako odborník na chování primátů. Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila The Jane Goodall Institute, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Jane Goodallová i ve svém věku stále cestuje po celém světě a s nadšením se dělí o své cenné životní zkušenosti.

Dmitrij Aleksejevič Gluchovskij

Ruský spisovatel a novinář.

Olivia Goldsmith

Olivia Goldsmithová žije v Hollywoodu a snad proto mají její knihy až filmový spád. Je autorkou řady úspěšných titulů, dokonce podle jednoho z nich byl natočen film Klub odložených manželek. Další díla : Hořkost slávy, Záměna, Bestseller a Mladé manželky. I moderní emancipované ženě se těžko přiznává, že ji opustil manžel- pro mladší, pro krásnější, pro bohatší. Zvláště, když ví, že k výsadnímu postavení vyšší společnosti těch nejbohatších a nejvýznamnějších mu pomohla vlastně ona sama nemalou měrou.

Martin Gregora

Martin Gregora je český lékař v oboru pediatrie, autor populárně naučných publikací a politik. V roce 1989 promoval na II. Lékařské fakultě UK, kde získal atestaci z pediatrie I. a II stupně. V současnosti pracuje jako primář Dětského oddělení Nemocnice Strakonice a.s. Je členem pracovní skupiny dětské endokrinologie MESPE . Martin Gregora se věnuje také publikační činnosti, je autorem či spoluautorem několika populárně naučných knih pro rodiče. V roce 2006 až 2010 působil jako zastupitel města Strakonice za hnutí Nestraníci. V roce 2010 uspěl na jihočeské kandidátce TOP 09 ve volbách do Poslanecké sněmovny, v průběhu volebního období 2010 až 2013 se v Poslanecké sněmovně podílel na prosazení několika novel zákona především v oblasti zdravotnictví. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval za TOP 09 a STAN v obvodu č. 12 – Strakonice. Se ziskem 19,03 % hlasů vyhrál první kolo a postoupil tak do kola druhého. V něm však prohrál poměrem hlasů 48,74 % : 51,25 % se sociálním demokratem Karlem Kratochvíle.

Nick Gerrard

Učitel, spisovatel a editor, autor poezie a prózy, též autor literární adaptace pro jazykovou výuku, pochází z Birminghamu, žije v Olomouci.

Locomotiv GT

Locomotiv GT , často zkráceně LGT, byla významná maďarská rocková skupina založená v roce 1971. Skupinu založili kytarista Gábor Presser, baskytarista Tamás Barta, bubeník József Laux a zpěvák a kytarista Károly Frenreisz. Rychle se stali jednou z předních kapel maďarské rockové scény a byli známí svou fúzí rocku, funku, blues a jazzových prvků. Jejich debutové album s vlastním názvem " Locomotiv GT " vyšlo v roce 1971 a prosadilo se jako významná síla v hudebním průmyslu.

František Gel

František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...

Federico García Lorca

Federico García Lorca byl španělský básník a dramatik. Byl jednou z vůdčích postav generace 27 společně s básníky a spisovateli jako byli Vicente Aleixandre, Dámaso Alonso, Rafael Alberti, Pedro Salinas, Jorge Guillén nebo Gerardo Diego. Byl zastřelen frankisty v Granadě . Federico García Lorca se narodil v malé vesničce Fuente Vaqueros poblíž Granady ve španělské provincii Andalusie do rodiny zámožného statkáře. Měl ještě tři sourozence: bratra a dvě sestry. Jako dítě byl často nemocný, ale velmi vnímavý a všestranně talentovaný. Již od čtyř let chodil do školy, měl hudební nadání a dlouhá léta se věnoval hře na kytaru a na klavír. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Granady, kde Federico studoval na koleji Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Po maturitě v roce 1914 se zapsal ke studiu práv na tamní univerzitě. Navázal přátelské styky se známými osobnostmi granadského kulturního prostředí a stále více inklinoval k literatuře a vlastní tvorbě. Své první verše napsal asi v roce 1916. Se svými spolužáky podnikl několik cest po Andalusii, které mu byly inspirací pro sbírku cestopisných próz a esejí. Knížku lyrických próz s názvem Dojmy a krajiny vydal vlastním nákladem v roce 1918. V následujícím roce se přestěhoval do Madridu, kde byl přijat do studentského kampusu vybudovaného podle vzoru anglických univerzit. Pobýval zde až do roku 1928 a spřátelil se s mnohými pozdějšími významnými umělci, především Luisem Bunuelem a Salvadorem Dalím. Dalí se stal jedním z nejdůležitějších lidí v jeho životě a ovlivnil Lorcovu tvorbu svým surrealistickým viděním světa. Navázal kontakty s osobnostmi z oblasti divadla a literatury, jako byli Manuel de Falla nebo Juan Ramón Jiménez . V roce 1919 napsal hru Uhrančivý motýl , která byla uvedena v Madridu v následujícím roce. V červnu 1921 vyšla Lorcova první básnická sbírka Kniha...

Anna Gavalda

Anna Gavalda je francouzská spisovatelka. Když se narodila, jako Anne-Gaëlle Coche, její otec prodával informační systémy bankám a maminka malovala šátky. Se svými rodiči a třemi sourozenci žila na starém opatství v Eure-en-Loire. Když jí bylo 14 let, její rodiče se rozvedli. Po maturitě na katolické internátní škole Saint-Pie X de Saint-Cloud vystudovala moderní literatury na Sorbonně. Než se stala spisovatelkou „na plný úvazek“, vystřídala řadu zaměstnání – od servírky, přes au-pair po učitelku francouzštiny. Svou literární kariéru začala v 90. letech. Jejím prvním úspěchem byl milostný dopis, s nímž vyhrála soutěž La plus belle lettre d’amour organizovanou rozhlasovou stanicí France Inter. Její první kniha, Kdyby tak na mě někdo někde čekal byla vydána roku 1999 nakladatelstvím La Dilettante. Kniha byla velkým úspěchem: prodalo se celkem 1 885 000 výtisků, získala cenu RTL-Lire; i přesto ji ale několik nakladatelství, které Anna oslovila před La Dilettante, odmítlo vydat. Podobných úspěchů jako Kdyby tak na mě někdo někde čekal dosáhla i další její díla: A taková to byla láska... se prodalo 1 259 000 výtisků, Prostě spolu 2 040 000 výtisků. Úspěchem byl i film podle románu Prostě spolu , který navštívilo 2,4 milionu diváků. Zfilmován byl i román A taková to byla láska... Vede rubriku časopisu Elle týkající se dětské literatury a je také členkou poroty Mezinárodního festivalu komiksu v Angoulême. Anna Gavalda je rozvedená, má dvě děti, Louise a Félicité . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Gavalda na francouzské Wikipedii.

Anita Ganeri

Indická spisovatelka, žije ve Velké Británii. Autorka populárně-naučných publikací pro děti a mládež.

Théophile Gautier

Théophile Gautier byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik. Narodil se v rodině royalistického úředníka v Tarbes v departmentu Hautes-Pyrénées. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s Gérardem de Nerval. Původně studoval tři roky malířství u Louis-Édouard Rioulta. Pétrus Borel a Gérard de Nerval jej představili Victoru Hugovi. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku Le Petit-Cénacle , jehož členy byli Prosper Mérimée, Théophile Gautier, Gérard de Nerval, Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku 1830 se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry Hernani v divadle Comédie-Française známé jako „Bitva o Hernaniho“. Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii. Gautier byl přítelem řady romantiků, Charles Baudelaire mu věnoval své Květy zla . Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do Passy. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na Balzacovu přímluvu začal psát do Chronicle de Paris, kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do Figara a později do La Presse. Zde debutoval článkem o malbách Eugèna Delacroix. Dále napsal drtivou kritiku obrazu Cromwell nad rakví Karla I.. Tímto článkem napadl měšťanského malíře Hippolyte Delaroche na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Ze své cesty do Belgie s Gérardem de Nerval napsal první cestopisnou reportáž, později otištěnou v knize Zigzags. V květnu 1840 odjel do Španělska, kde krát...

Patricia Gibney

Irská spisovatelka, autorka kriminálních románů, autorka knihy pro děti.

Bedřich Golombek

Bedřich Golombek, pseudonymy Karel Hrozek, Vladimír Choleva , byl český novinář a spisovatel-prozaik. Jeho otec byl ostravský havíř Josef Golombek , který pracoval jako vážný v ostravských dolech, matka Kristina, rozená Tomášková . Otec mu zemřel, když mu bylo sedm let. V roce 1919 vystudoval klasické gymnázium, poté pracoval jako reportér v brněnské redakci Lidových novin a zároveň s tím studoval čtyři semestry práva na Masarykově univerzitě v Brně. Po studiích pracoval jako referent ze soudních síní. Od roku 1930 byl hlavním redaktorem nedělní přílohy Lidových novin, od roku 1933 pak šéfredaktorem odpoledního vydání tohoto listu, po druhé světové válce se stal šéfredaktorem pražské redakce Lidových novin. Po převratu v roce 1948 z redakce Lidových novin odešel a pracoval v jedné brněnské továrně, kde se vyráběly rentgenové přístroje. Bedřich Golombek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil 14. května 1927 s Marií Dostalovou . Toto manželství bylo rozloučeno v roce 1934. Podruhé se oženil 3. února 1938 s Josefinou , rozenou Korcovou, rozloučenou Vláčilíkovou, později Valentovou. Bedřich Golombek byl třetím manželem Josefiny Golombkové. Jejím druhým manželem byl v letech 1924–1934 spisovatel a Golombkův spoluautor Edvard Valenta. Společně Edvardem Valentou zaznamenal a literárně upravil příběhy Jana Eskymo Welzla, českého cestovatele a eskymáckého náčelníka. Tyto příběhy byl nejprve vydávány v letech 1929–1930 jako literární seriál v Lidových novinách a později, v 1930 a 1934, byly publikovány knižně ve třech samostatných knihách: O tehdejší popularitě dnes už polozapomenutých autorů Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, stejně jako o popularitě jejich díla o Eskymu Welzlovi, svědčí román Válka s Mloky . Karel Čapek v něm v části Pan Golombek a Pan Valenta nechal své redakční kolegy, coby reportéry...

William Golding

William Gerald Golding byl anglický spisovatel, básník, esejista a dramatik, oceněný Nobelovou cenou . Golding se narodil v St. Columb Minor, vesnici poblíž Newquay v Cornwallu. Začal psát již ve svých sedmi letech. O jeho cornwallském původu se zřídkakdy mluví, nicméně jako mladík se učil kornsky. Jeho otec byl místním učitelem a intelektuálem s radikálním politickým přesvědčením a silnou vírou ve vědu. S rodinou se přestěhovali do Marlborough, kde navštěvoval gymnázium. Později na Oxfordské univerzitě studoval přírodní vědy a angličtinu. Jeho první kniha, sbírka básní, spatřila světlo světa rok předtím, než získal bakalářský titul za umění. V roce 1939 se oženil s Ann Brookfieldovou, analytickou chemičkou. V Salisbury se stal učitelem angličtiny a filosofie na Bishop Wordsworth's School. Během druhé světové války sloužil u královského loďstva, a pomohl tak k potopení německé nejmocnější bitevní lodě Bismarck. Účastnil se vylodění v Normandii a na konci války se mohl vrátit k psaní a vyučování. V roce 1961 mu jeho úspěšné knihy dovolily opustit učitelský post a strávit rok psaním na Hollins College ve Virginii. Později se stal spisovatelem z povolání. Stejně jako James Lovelock žil ve Wiltshiru a když Lovelock vysvětloval svoji teorii, Golding navrhl nazývat ji Gaia podle řecké bohyně země. Goldingova alegorická beletrie často používá narážek na klasickou literaturu, mytologii a křesťanskou symboliku. Ačkoli žádné konkrétní vlákno nespojuje jeho romány a jeho technika se mění, Golding se principiálně vypořádává se zlem, čímž vzniká druh temného optimismu. Goldingův první román Pán much představuje jedno z opakujících se témat v jeho románech – konflikt mezi lidským přirozeným barbarstvím a civilizujícím vlivem rozumu. Dědicové zasahuje do prehistorického období a rozvíjí tezi o evolučních předcích lidstva, vítězících nad jemnější rasou jak n...

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, původním jménem Jiří Guth, křtěný Jiří Karel byl český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty. V letech 1900–1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Známý je zejména jako autor publikací o správném a slušném chování. Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bařinové, v noci z 23. na 24. ledna, matrikové datum narození je 24. ledna, podle rodinné tradice se narodil ještě 23. Pokřtěn byl jako Jiří Karel Guth. Z jeho tří bratrů byli dva lékaři, třetí byl radou zemského soudu. V letech 1870—1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Od roku 1888 do vzniku Československa učil na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské a Klatovech a na dívčí škole Minerva. V roce 1919 byl Jiří Guth jmenován odborovým radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, kdy navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby. Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875 - 3. června 19...

Daniil Aleksandrovič Granin

Ruský spisovatel.

Linda Goodman

Mary Alice Kemery, známá jako Linda Goodman byla známá astroložka zabývající se horoskopy, též básnířka, autorka bestselerů. Narodila se a vyrůstala v Parkersburgu ve Virginii. Začínala jako novinářka a postupně se stala velice úspěšnou spisovatelkou. Vydala knihy Hvězdná znamení, Znamení lásky, a román Gooberz, věnovaný reinkarnaci, astrologii a náboženství. Zemřela roku 1995.

Koyoharu Gotoge

Japonský ilustrátor, autor komiksů manga.

Günter Grass

Günter Wilhelm Grass byl německý spisovatel. V roce 1999 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Proslul zejména románem Plechový bubínek, jenž se řadí ke klíčovým textům evropské poválečné literatury. Narodil se roku 1927 ve Svobodném městě Gdaňsku. Otec Wilhelm Grass byl etnický Němec protestantského vyznání, matka Helene římská katolička původem z kašubského etnika. Rodiče vlastnili malý koloniál, což se také odrazilo v jejich nepříliš dramatickém životě katolicky orientované nižší střední třídy. Günter Grass studoval na gdaňském gymnáziu Conradinum; roku 1942 narukoval do pomocných sborů válečného námořnictva , odkud o dva roky později přestoupil k Waffen SS. V únoru 1945 se účastnil bojové operace s 10. tankovou divizí SS „Frundsberg“. 20. dubna však byl zraněn a později zajat americkou armádou, rekonvalescenci podstoupil v Mariánských Lázních. Rozhodnutí vstoupit do armády ve svých pamětech popisuje jako „útěk z měšťáctví, které jej stísňovalo v domě rodičů“. Dlouhou dobu však tuto skutečnost tajil a vyjevil ji až ve svých pamětech , které údajně zneužil pro vlastní reklamu. V následujících dvou letech se učil kameníkem v Düsseldorfu, kde si osvojil základy práce s kamenem. Studoval sochařství a kresbu na Umělecké akademii v Düsseldorfu a později, v rozmezí let 1953–1956, na berlínské Universität der Künste. Mezitím se stal členem Skupiny 47. Často zdůrazňuje, že: „Ve výtvarném umění jsem se vyučil, v literatuře jsem pouze samouk.“ Vystavil celou řadu soch a kamenických prací, sám si pak ilustruje své knihy. Většina výše uvedeného je patrná i v jeho knihách, jež nejsou autobiografií, ale často se odehrávají v jeho rodném Gdaňsku . Roku 1954 se Grass oženil se švýcarskou studentkou baletu Annou Schwarzovou; zde lze vysledovat pravděpodobný původ záliby jedné z hrdinek Psích...

Golem

Andre Gide

André Paul Guillaume Gide byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny , kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista , Těsná brána , Vatikánské kobky i Pastorální symfonie , které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí. Roku 1909...

Stanislav Grof

Stanislav Grof je americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. Kromě teoretického nástinu tohoto hnutí zkoumal také využití změněných stavů vědomí pro léčení. Vyvinul metodu holotropního dýchání, napsal několik knih s poznatky z aplikace této metody a na téma psychospirituální krize. Jeho práce mu přinesla několik ocenění, např. cenu VIZE 97 manželů Dagmar a Václava Havlových. Na druhou stranu ho jeho kritikové obviňují z podporování nevědecké psychologie a je nositelem dvou Bludných balvanů. Pochází z České Třebové, jeho matka pocházela z katolické rodiny, rodina jeho otce byla bez náboženského vyznání. Dohodli se, že malého Stanislava i jeho bratra budou vést k náboženství a nechají je rozhodnout se v pozdějším věku, „aby si našli svoji vlastní cestu“. Na vysokou školu se dostal na přelomu 40. a 50. let 20. stol. Původně se chtěl stát psychoanalytikem – uchvátil ho Freudův Úvod do psychoanalýzy. Pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze Bohnicích pod doc. Jiřím Roubíčkem, jenž v průběhu 50. let dostal v rámci výzkumu zásilku LSD, které následně Grof osobně vyzkoušel. Grof byl jedním z desítek lékařů, kteří s diethylamidem kyseliny lysergové v socialistickém Československu legálně experimentovali. Pocity a stavy vědomí spjaté s použitím této drogy na něj udělaly zásadní dojem. Grof poté začal studovat použití psychotropních látek v jiných kulturách a náboženstvích včetně mysticismu a různých koncepcí spirituality jako protipól západní medicíny, která se podle jeho slov tyto zážitky snaží patologizovat. V roce 1967 dostal stipendium do Spojených států amerických – v Maryland Psychiatric Research Centre v Baltimore. Zde se účastnil několika výzkumných projektů . Po srpnu '68 se rozhodl v USA zůstat, v marylandském výzkumném ústavu povýšil na vedoucího výzkumu. V té době dostal nabí...

John Grant

Skotský spisovatel a editor sci-fi a fantasy literatury. Narozen jako Paul le Page Barnett. Píše pod vlastním jménem , jako Eve Devereuxová a dalšími pseudonymy . Kromě knih, které napsal jako „ghostwriter“ je autorem celkem okolo 70 knih.

David Gruber

David Gruber je český autor, podnikatel a propagátor technik duševní práce. Po střední škole nastoupil na Vysokou školu báňskou Ostrava, obor systémové inženýrství. Asi v polovině Gruberových studií byl jeho obor zařazen pod nově vzniklou Ekonomickou fakultu VŠB, na níž Gruber také v roce 1979 promoval diplomovou prací psychologického zaměření – o systému v oblasti lidských potřeb. Později se účastnil postgraduálního studia pedagogiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Olomouc, kde absolvoval závěrečnou státní zkoušku v září 1984. Studium ukončil závěrečnou vědeckou prací „Technika duševní práce jako složka dovednosti samostatně studovat“. V této práci splnil všechny požadavky na vznik nové odborné disciplíny - definoval její předmět, metodiku, položky, klasifikační systém a způsob začleňování položek do něj. David Gruber vytvořil námět, scénář a moderoval v Československu tři televizní vzdělávací seriály – o rychločtení , o time managementu a využití osobních počítačů , o práci s informacemi pro děti . Jeho časopisecké seriály o technikách duševní práce se objevovaly např. v Mladém světě, časopise Československá televize, Květech aj.) nebo v řadě slovenských novin a časopisů. Od 1. září 1986 pracoval jako lektor, konzultant a kouč na volné noze. Od roku 1990 dosud pracuje již na živnostenský list převážně samostatně, ale též pro domácí i zahraniční školicí firmy, a publikuje. Pořádá kurzy rychločtení, racionálního čtení, koncentrace, paměti a tvořivosti, veškerých relevantních manažerských měkkých dovedností, efektivního rychlostudia cizích jazyků a dalších dovedností. V roce 2011 sestavil scénář desetidílného televizního seriálu „Kurz rychlého čtení“, v němž vystupoval spolu s moderátorkou Evou Jurinovou v TV Metropol. David Gruber publikoval celkem přes 50 klasických papírových knih; dohromady s publikovanými e-knihami a audioknihami pak přes 100 samostatných publika...

Arnould Galopin

Narodil se v Marbeuf v Normandii. Autor více než 50 dobrodružných, detektivních a sci-fi románů, převážně pro mládež. Roku 1918 získal za své dílo cenu Francouzské akademie. Jeho detektivní postava inspektor Allan Dickson si získal ve své době mnoho čtenářů a byl prototypem pro postavu Harry Dicksona belgického spisovatele Johna Raye .

Marcel Grün

Marcel Grün byl český popularizátor kosmonautiky a astronomie a spisovatel. Přes 15 let působil jako ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Marcel Grün se zajímal o astronomii a astronautiku již od dětství. V patnácti letech začal pracovat jako demonstrátor ve Štefánikově hvězdárně. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT a postgraduálně i pedagogiku. V 60. letech byl členem neoficiálního klubu SPACE, který sdružoval aktivní znalce tehdy vznikajícího oboru astronautiky. V roce 1967 nastoupil do pražského planetária. Zde se dlouhodobě zabýval především astronautikou. Přispěl k růstu aktivit v tomto oboru i k mezinárodním úspěchům, jako byl studentský projekt Perun, který v roce 1979 zvítězil v mezinárodní studentské soutěži, nebo studie o sluneční plachetnici, která stejný úspěch zopakovala. V roce 2000 se stal ředitelem spojené organizace Hvězdárna a Planetárium hl. m. Prahy. Působil v mnoha českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo kosmonautikou. Řadu let například aktivně působil v České astronomické společnosti, kde byl vedoucím Astronautické sekce . Byl členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře, byl předsedou její dozorčí rady a také předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií. V 70. a 80. letech minulého století úzce spolupracoval s československým fandomem. V lednu 2018 slavnostně předal vedení Hvězdárny a planetária svému nástupci, Jakubu Rozehnalovi. Při této příležitosti mu primátorka Prahy Adriana Krnáčová předala čestné občanství města. Věnoval se zejména výuce a popularizaci astronomie a kosmického výzkumu. Sám, nebo ve spolupráci s dalšími autory sepsal řadu příruček, přehledů, encyklopedických hesel, scénářů k pořadům i diafilmům, učebnic, skript a pomocných textů pro učitele a pracovníky hvězdár...

Leonard S Goldberg

Leonard S. Goldberg je lékař, profesor medicíny a mezinárodně úspěšný autor série lékařských thrillerů s Joannou Blalock. Jeho romány, vyzdvihované kritiky i jeho kolegy spisovateli, byly přeloženy do desítek jazyků a prodalo se jich více než milion kopií po celém světě. Leonard Goldberg pracuje jako lékař-konzultant a je spjat s UCLA Medical Center, kde zastává funkci jako klinický profesor medicíny. Je velice žádaným znalcem při soudních pří ohledně zanedbání lékařské péče, jeho specializací je interní lékařství, hematologie a revmatologie. Publikoval více než sto vědeckých studií. Jeho spisovatelská kariéra začala se zájmem o onemocnění krve. Zatímco se podílel na výzkumném projektu na UCLA, setkal se s nejneobvyklejší krevní skupinou. Červené krvinky pacienta byly O-Rh nula, což znamená, že mají úplný nedostatek faktorů A, B a Rh a mohly by být podávány prakticky každému bez obav z transfúzní reakce. V podstatě, pacient byl příslovečný \"univerzální\" dárce krve. Toto zjištění vyvolalo představu o příběhu, ve kterém se jedinec narodil bez typu tkáně, což z jeho orgánů dělalo univerzálního dárce bez obav z odmítnutí transplantovaného orgánu. Jeho první román, Transplantát, se točí kolem mladé ženy, u která bylo zjištěno, že je univerzální dárce orgánů a pronásleduje ji bohatý, mocný muž, zoufale potřebující novou ledvinu. Kniha se rychle dočkala několika dotisků. Goldberg se s ohledem na skvělé přijetí knihy vrhl na psaní dalších knih se stejnou hlavní postavu.

Kerstin Gier

Kerstin Gierová je německá spisovatelka, autorka románů pro ženy a mládež. Píše také pod pseudonymy Jule Brandová a Sophie Bérardová. S psaním románů prý tato diplomovaná pedagožka začala v roce 1995, když přišla o práci. Již její prvotina Muži a jiné katastrofy byla velmi úspěšná a dočkala se zfilmování. V březnu 2013 byl do kin uveden film podle knihy Rudá jako rubín s hvězdným obsazením. A hned s velkým úspěchem - její román Mafie matek i další se již dávno staly kultovními a patří mezi nejprodávanější. Její knihy pro mládež jsou bestsellery po celém světě. Kerstin Gierová žije na volné noze se svým mužem a dvěma kočkami nedaleko Kolína nad Rýnem.

Eleonóra Gašparová

Narodila sa 31. augusta 1925 v Opatovciach nad Žitavou v remeselníckej rodine. Do ľudovej školy a gymnázia chodila v Zlatých Moravciach. V rokoch 1945-1950 študovala slovenčinu a francúzštinu na FF UK v Bratislave a zároveň spev na Štátnom konzervatóriu. Po skončení vysokoškolských štúdií sa stala redaktorkou vydavateľstva Smena, odkiaľ roku 1953 prešla za redaktorku Slovenského nakladateľstva detskej knihy, roku 1956 premenovaného na Mladé letá. Tu s menšími tvorivými prestávkami pracovala až do roku 1979. Potom sa stala spisovateľkou v slobodnom povolaní. Po počiatočnej publicistickej činnosti sa sústredila na tvorbu pre deti a mládež. Debutovala knihou drobných príbehov zo života malého chlapca Jurkove obrázky , ktorá v rozšírenej podobe vyšla v ďalších dvoch vydaniach . Personifikovanou autorskou rozprávkou je kniha Ceruzky a góly . Najmladším školákom sú určené aj knihy Ahoj, prvá trieda a Prázdniny s rozprávkou . Súborom príbehov zo života druháka Paľka a jeho psa Bruta je kniha Poklad na Zvonovej hore . V nasledujúcom období sa venovala písaniu širšie koncipovaných kníh pre starších čitateľov. Prvou z nich je súbor próz Slávna ľavačka , v ktorom poukázala na detskú túžbu po hrdinstve a vyniknutí, ale i na potrebu húževnatosti a vytrvalosti. Podobný charakter má a podobné ciele sleduje aj ďalšia kniha motivicky prepojených próz pre deti Stopa na asfalte , v ktorej do popredia vystupujú aj dievčenské hrdinky. V dievčenskom románe Spievajúce drevo Helena vyrozprávala príbeh talentovaného dievčaťa, ktoré chce byť speváčkou, no narazí na nepochopenie práve zo strany najbližších. Nepatetickým svedectvom o prvom rozlete mladosti je ďalší dievčenský román Fontána pre Zuzanu , ktorý sa stal literárnou predlohou rovnomenného filmu režiséra Dušana Rapoša. Do života stredoškolákov školy umeleckého zamerania tematicky siahla v ďalšom románe Koncert bez ruží . K tvorbe pre najmladších čitateľov sa...

Bear Grylls

Edward Michael Grylls přezdívaný Bear, je britský dobrodruh, spisovatel a moderátor. Proslavil se jako průvodce v seriálu Nutné k přežití vysílaném na stanici Discovery Channel. Ve věku 23 let se stal v roce 1998 nejmladším Britem, který zdolal Mount Everest. V červenci 2009 se stal nejmladším hlavním náčelníkem britských skautů ve Spojeném království. Je synem sira Michaela Gryllse a Sally Gryllsové. Vyrůstal na ostrově Isle of Wight u britského pobřeží, kde se s otcem začal věnovat horolezení a společně vyráželi na plachetnici. Má starší sestru Laru, která mu dala přezdívku Bear, když mu byl pouhý týden. Studoval na Eton College a zakončil studium španělštiny na Londýnské univerzitě. Mluví plynule anglicky, španělsky, německy a francouzsky. Má černý pásek v karate. V květnu roku 1998 se stal tehdy nejmladším Britem, který kdy zdolal Mount Everest. V roce 2000 si vzal svoji ženu Sharu, s níž má 3 syny – Jesseho , Marmaduka a Huckleberryho . Po studiích odešel do armády. Sloužil 3 roky v SAS, kde prošel tvrdým výcvikem. Ve 21. pluku absolvoval parašutistický výcvik, a poté pracoval jako instruktor pro přežití v extrémních situacích. Dvakrát se zúčastnil i mise v Severní Africe. Při jedné z nich se mu stala nehoda v Keni. Ve výšce 4900 metrů se mu natrhl padák a on si při dopadu zlomil tři obratle. Strávil potom 18 měsíců v nemocnici na lůžku. V roce 2004 byl povýšen do čestné hodnosti poručík komandér. Obeplutí Velké Británie – v roce 2000 obeplul Velkou Británii na vodním skútru za účelem získat peníze pro záchranný člun. Také vesloval nahý 22 mil podél řeky Temže, aby získal peníze pro kamaráda, který přišel o nohy při sestupu. Přeplutí severního Atlantiku – v roce 2003 přeplul severní Atlantik kousek pod polárním kruhem z Halifaxu do skotského John o' Groats s pětičlenným týmem na nafukovacím člunu. Museli čelit vichřici, ledovcům a p...

Ann Granger

Anglická konzulka v Československu Patricia Ann Granger se narodila v roce 1939 v Portsmouthu v Anglii, kde také navštěvovala gymnázium pro dívky. Ve studiích pokračovala na Londýnské univerzitě, kde vystudovala moderní filologii a mohla tak rok učit angličtinu ve Francii. Pak začala pracovat na britské ambasádě v Jugoslávii, Československu a Rakousku. Provdala se za svého kolegu z diplomatických služeb a odjela s ním do Zambie a Německa. Posléze se spolu se svými dvěma dětmi vrátili natrvalo do Anglie. Jejími prvními knihami byly historické romány, které psala pod pseudonymem Ann Hulme. Po návratu do Velké Británie vydala v roce 1991 svou první detektivku Na to vem jed, která je první z její nejúspěšnější detektivní řady. V současnosti má Ann Granger na svém kontě okolo dvaceti detektivek a více než deset historických románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Například v Německu získala roku 2004 prestižní literární ocenění „Deutche Phantastik Preis” za nejlepší sbírku krátkých povídek

Andy Griffiths

Andrew Noel Griffiths je australský spisovatel dětských knih a komediální spisovatel. Nejpozoruhodnější je jeho seriál Just!, který byl adaptován do animovaného televizního seriálu s názvem Co je Andy?, jeho román The Day My Bum Went Psycho, který byl také adaptován do televizního seriálu, a Ztřeštěný dům na stromě, který byl adaptován do několika divadelních her. Dříve byl zpěvákem alternativních rockových skupin Gothic Farmyard a Ivory Coast, v roce 1992 se začal věnovat psaní. Je známý spoluprací s Terrym Dentonem. Griffiths je znám jako stoupenec dětí proti tomu, co považuje za dětství z „bavlněné vlny“, a spolu s Dentonem byl známým stoupencem klimatických stávek v září 2019. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Griffiths na anglické Wikipedii.

Alan Grant

Alan Grant je fiktivní postava románu a série filmů Jurský park. Jde o paleontologa z Montany , specializovaného na teropodní dinosaury. Grant v době děje filmu má asi 40 let a je pověstný svou mrzutostí a špatným vztahem k dětem jakéhokoliv věku. Vydá se spolu s kolegyní , paleobotaničkou Ellie Sattlerovou na pozvání milionáře Johna Hammonda prozkoumat a odborně posoudit novou úžasnou atrakci - Jurský park, plný genetickým inženýrstvím naklonovaných dinosaurů. Hammond potřebuje dobrozdání experta na dinosaury a tak je přizván i Grant, kterému předtím milionář dlouhodobě sponzoroval vykopávky. Výprava se tedy vydá na kostarický ostrov Isla Nublar, kde je park umístěn. Dinosauři se však dostanou mimo kontrolu a mnoho lidí zemře. Grant tento nebezpečný „výlet“ přežije a je mu dopřáno stát se hlavní postavou i ve třetím díle série . Granta v obou případech ztvárnil novozélandský herec Sam Neill. Knižní předloha paleontologa se od filmové podoby lišila jen v několika drobnostech. Grant je v knize popisován s plnovousem, oproti hladce oholenému Samu Neillovi, a jeho vztah k dětem je oproti filmovému postoji opačný. V druhé knize je pouze zmiňován a z pera Michaela Crichtona žádná další knižní pokračování nejsou, třetí film již nevychází z knižní předlohy.

Tomáš Graja

Narozen 8. 1. 1977 v Uherském Hradišti. Mgr., středoškolský učitel matematiky a fyziky.

Nicolai Gedda

Nicolai Gedda byl proslulý švédský operní tenorista, jehož kariéra trvala několik desetiletí, od 50. let 20. století do počátku 21. století. Gedda se narodil 11. července 1925 ve Stockholmu a byl známý svou všestranností a šíří repertoáru, který zahrnoval role ve francouzských, ruských, německých, italských, anglických a rodných švédských operách. Profesionálně debutoval v roce 1952 ve Švédské královské opeře jako Chapelou v Adamově "Le postillon de Lonjumeau", což ho vyneslo mezi mezinárodní hvězdy.

Maxim Gorkij

Maxim Gorkij , vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov , , byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář. Bývá považován za průkopníka socialistického realismu. Maxim Gorkij se narodil v Nižném Novgorodě v rodině truhláře Maxima Savatjeviča Peškova, který byl synem důstojníka a zemřel na choleru v Astrachani. Gorkého matka ho vinila ze zapříčinění otcovy smrti, proto byl vychováván u despotického děda Kaširina. V roce 1879 osiřel úplně. Od té doby se musel živit samostatně, střídal různá zaměstnání – byl poslíčkem v obchodě, umývačem nádobí na volžském parníku, učedníkem v dílně malíře ikon, pracoval jako nakladač v přístavu, jako pekařský dělník apod. Od patnácti let se toulal po Rusku a vzdělával se jako samouk, v této době se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Roku 1884, se neúspěšně pokoušel o přijetí na univerzitu v Kazani. Od podzimu 1885 do jara 1887 pracoval v Kazani v pekárně V. S. Semjonova. V roce 1887 se v Kazani pokusil o sebevraždu, tento pokus o sebevraždu později popsal v autobiografické povídce Případ z Makarova života. Roku 1888 pracoval u kaspických rybářů a poté pracoval jako železniční hlídač. V roce 1889 jel přes Tambov a Moskvu do svého rodiště k vojenskému odvodu, ale ze zdravotních důvodů byl vojenské služby trvale zproštěn. Poté byl zatčen pro styky s revolučními narodniky a po propuštění byl dán pod stálý policejní dozor, který skončil až roku 1902. Na jaře roku 1891 se opět vydal na cestu po Rusku, procestoval celé jižní Rusko, donské stepi, Ukrajinu, Besarábii, Krym a přes Kavkaz došel do Tbilisi, kde se na necelý rok usadil. Zde pracoval v železničních dílnách a v září 1892 v tbiliském listě Kavkaz uveřejnil svou první povídku Makar Čudra. Koncem roku 1892 se vrátil do Nižního Novgorodu, od roku 1895 žil v Samaře, kde pod pseudonymem Jegudijil Chlamida přispíval do Samarské gazety, v jejíž redakci se seznámil s Jekatěri...

Karel Gut

Karel Gut byl hokejový hráč, trenér a funkcionář. Jako trenér získal s mužstvem v letech 1976 a 1977 zlaté medaile z mistrovství světa. Jako mladý hrával fotbal i lední hokej zároveň. V roce 1949 odešel na vojnu, kde nastupoval za tým ATK Praha. Tentýž rok na Silvestra se oženil se svojí ženou Irenou. Po dvou letech přestoupil do Tatry Smíchov. Roku 1952 byl nominován na mistrovství světa v ledním hokeji v Norsku, v tomtéž dresu se objevoval až do roku 1960. Na šampionátu v roce 1955 byl vyhlášen nejlepším obráncem. Roku 1953 se objevil v dresu Sparty Praha. Zde strávil následujících 11 sezon. Roku 1964 ukončil hráčskou kariéru. Od té doby začal působit jako trenér. V letech 1974–1980 trénoval národní tým, se kterým vyhrál v letech 1976 a 1977 zlaté medaile. Po olympijských hrách v roce 1980 opustil reprezentaci. Následně byl angažován v Landshutu. Následující léta se také věnoval mapování historie českého hokeje ve vlastních knihách. Roku 1994 úspěšně kandidoval na funkci předsedy českého hokejového svazu, ze kterého odešel v roce 2004. Národní tým 114 utkání, poprvé 18. 8. 1951 v Berlíně v utkání proti NDR , naposledy 28. 2. 1960 ve Squaw Valley na ZOH proti USA ; 34 gólů , první 29. 9. 1952 v Berlíně proti NDR , poslední 9. 2. 1960 v Los Angeles přátelsky proti USA . V lize 263 utkání v letech 1950 – 1964, 90 gólů; mistrovský titul 1954. Mistrovství světa Mistrovství světa Olympijské hry

Jiří Grossmann

Narozen 20.7.1941 v Praze, zemřel 5.12.1971 v Praze. Herec, dramatik a prozaik.

Elizabeth George

Susan Elizabeth George, americká autorka detektivních románů, se narodila 26. února 1949 ve Warren v Ohiu. Vystudovala angličtinu na University of California a získala magisterský titul v oboru psychologie a poradenství. Je autorkou dvaceti románů. Podle série jedenácti příběhů, které popisují případy inspektora Lynleyho, byla natočena televizní adaptace pro BBC.

Christopher Golden

Je losangeleský autor mnoha bestsellerů a cenami odměněných knih jako je například Strangewood, třídílná Shadow Sága, Hellboy: The Lost Army , Hellboy: Bones of Giants, a řady thrillerů pro mladší čtenáře Body of Evidence , které se průběžně objevují v televizi. Sám nebo ve spolupráci napsal řadu věcí od románů a faktografií až ke komiksovým sériím a minisériím založeným na populárních televizních seriálech, např. Buffy the Vampire Slayer a její odvozenou větev Angel. Goldenovy nejnovější komiksové práce zahrnují pokračování série Angel, Wolverine, Punisher: Revelation, Batman: Real Worlds a Mike Mignolas B.P.R.D. Golden se narodil a vyrostl v Massachusetts, kde žije se svou rodinou dodnes. Vystudoval Tufts University. V současnosti dokončil další sbírku povídek s Hellboyem Hellboy: Odder Jobs a román Wildwood Road.

Winston Groom

Winston F. Groom byl americký romanopisec a spisovatel literatury faktu, nejvíce se proslavil svoji knihou Forrest Gump, která byla zfilmována v roce 1994. Winston Groom se narodil ve Washingtonu. Vyrůstal v Mobile v Alabamě, kde také absolvoval střední školu . Rodiče chtěli, aby se stal právníkem jako jeho otec, ale tato myšlenka ho příliš nenadchla. Po střední škole začal studovat na Alabamské univerzitě , kde dostal nabídku na editora školního časopisu a svá studia ukončil. Od roku 1965 do roku 1969 sloužil v armádě a zažil na vlastní kůži vietnamskou válku. Po jeho návratu z Vietnamu pracoval jako reportér pro Washington star, ale brzy toho nechal a začal se věnovat psaní svého prvního románu Better Times Than These , který byl publikován v roce 1978. Jeho další román As Summers Die si získal větší popularitu a jeho kniha Conversations with the Enemy , byla nominována na Pulitzerovu cenu v roce 1983. V roce 1985 se Groom přestěhoval zpátky do Mobile, kde začal pracovat na románu Forrest Gump, který byl publikován v roce 1986 a který nesklidil takový úspěch, jaký si jeho autor přál, dokud nebyla kniha zfilmována pod stejným názvem v roce 1994 s Tomem Hanksem v roli Forresta. Film udělal z románu bestseller a bylo ho prodáno na 1,7 miliónu kopií po celém světě.

William Gibson

William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.

Kenneth Grahame

Kenneth Grahame byl skotský spisovatel. Narodil se v Edinburghu a když mu bylo pět let, zemřela mu matka. Jeho otec jej spolu se sourozenci nakonec poslal žít k babičce. Chtěl studovat na Oxfordské univerzitě, avšak kvůli financím mu to nebylo umoženěno. V roce 1879 začal pracovat pro Bank of England. Svou nejznámější knihu s názvem The Wind in the Willows publikoval v roce 1908 . Zemřel v anglickém Pangbourne ve věku 73 let.

Guðmundur Kamban

Gudmundur Kamban, vlastním jménem Guðmundur Jónsson byl islandský dramatik, romanopisec a filmový režisér, autor známého historického románu Skálholt. Kamban patřil k těm islandským spisovatelům, kteří odešli ze země do blízké ciziny, aby se tam pokusili literárně prorazit v přístupnějších jazycích, než je islandština. Roku 1908 si zvolil příjmení Kamban. Příležitostí se pro něj stalo kodaňské divadlo, neboť Dánsko tehdy nemělo významnějšího dramatika. Po vzoru svého předchůdce Jóhanna Sigurjónssona psal Kamban nejprve novoromantická dramata z islandského prostředí, ale brzy přešel k realističtějšímu stylu a začal se zabývat společenskými otázkami. Za ženu si vzal herečku Agnete Egeberg a měli spolu dceru, která se narodila roku 1921. Za pobytu v New Yorku ho zaujala psychologie zločinu a problematika zločinu. Zabýval se jím ve svých dalších dramatech a to z univerzálního pohledu, takže dramata byla určena mezinárodnímu publiku. Dramatem My vrazi pak zahájil sérii her o manželských problémech. Druhým Kambanovým žánrem se stal román. I v nich se nejprve zabýval univerzální tematikou zločinu. Pak se ale pro náměty vrátil na Island. V románu Třicátá generace například s nadšením vylíčil tehdejší rozvoj Reykjavíku. Nejvíce ho však proslavily romány z islandské historie. Do této kategorie patří románová adaptace staroislandských ság o objevení Grónska a amerického kontinentu, které dal název Vidím krásnou širou zemi z roku 1936. Druhým zásadním dílem je čtyřdílný román Skálholt týkající se nejprve tématu zakázané lásky dcery biskupa Brynjólfa Sveinssona Ragnheidy ke knězi a pak zachycuje poslední biskupovy roky a společenské změny, kterými Island v té doby procházel. V letech 1935–1938 žil Gudmundur Kamban v Berlíně, poté se vrátil do Kodaně, kde zemřel. Během německé okupace Dánska byl zavražděn dánskými vlastenci, kteří ho považovali za kolaboranta. Stalo se tak v restauraci za přítomnost...

Fedor Gál

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.

Elizabeth Gilbert

Elizabeth M. Gilbertová je americká spisovatelka románů, esejí, povídek, biografií a autobiografických knih. Nejvíce ji proslula svojí vzpomínkovou kniho kniha Eat, Pray, Love z roku 2006 , která se nacházela k prosinci 2010 po 199 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times a podle které byl v roce 2010 natočen stejnojmenný film. Narodila se ve městě Waterbury, ve státě Connecticut. Její otec byl chemický inženýr a matka pracovala jako zdravotní sestra. Gilbertová vyrůstala spolu se sestrou Catherine Gilbert Murdockovou, spisovatelkou a historičkou, na malé rodinné farmě v Litchfieldu, ve státě Connecticut . Jelikož Gilbertovi žili na samotě, bez televize a gramofonu, byla hlavní zábavou četba a sestry se bavily tím, že si psaly vlastní knížky a hry. Roku 1991 získala titul Bachelor of Arts z politologie na Newyorské univerzitě a poté vystřídala různá zaměstnání: kuchařka, servírka a novinářka. Své zkušenosti kuchařky na ranči popsala v několika povídkách a také se objevily v její knize The Last American Man . V roce 1993 jí otiskl magazín Esquire povídku Pilgrims , díky čemuž se stala po Normanu Mailerovi druhou dosud nepublikovanou spisovatelkou povídek, která debutovala v Esquiru. To jí přineslo stálé zaměstnání novinářky v různých magazínech, jako např. SPIN, GQ, The New York Times Magazine, Allure, Real Simple, a Travel + Leisure. O své kariéře dobře placené spisovatelky na volné noze píše Gilbertová i v knize Eat, Pray, Love. Ve svém článku z roku 1997 "The Muse of the Coyote Ugly Saloon" vzpomíná na práci barmanky v baru "Coyote Ugly" v newyorské části East Village. Článek se později stal předlohou celovečerního filmu Coyote Ugly . Za adaptaci článku "Eustace Conway is Not Like Any Man You've Ever Met", životopis moderního přírodově...

Edward Gibbon

Edward Gibbon byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým. Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzských jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návratu k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie. V letech 1760–1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále starověkému Římu. 1776 vyšel první díl Úpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel. Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly...

Desider Galský

Desider Galský byl československý spisovatel a publicista židovského původu pocházející ze Slovenska. Po studiu historie v Praze pracoval v rozhlase a na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1951 se však musel osm let živit jako dělník v ČKD Praha. V roce 1959 mohl začít pracovat jako nakladatelský redaktor a začal také publikovat. Postupně se také stal význačným činitelem české židovské komunity. Od roku 1979 řídil Věstník Židovských náboženských obcí a Židovskou ročenku a roku 1980 byl zvolen předsedou Rady židovských náboženských obcí v České republice. Zemřel na následky automobilové nehody. Jako spisovatel se zaměřoval na historické náměty a jako publicista řešil především problematiku mezinárodních vztahů. Zemřel roku 1990 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

Vladimíra Gebhartová

* 4.ledna 1931, vystudovala knihovnictví, češtinu a literární vědu na Karlově Univerzitě v Praze,kritikou a historií literatury pro děti a mládež se zabývá od studentských let. Učila na malotřídce, na filosofické fakultě, i na fakultě pedagogické, kde působí externě dodnes. Od roku 1973 do roku 1986 řídila časopis pro děti Sluníčko. Sestavila řadu čítanek pro základní i zvláštní a speciální školy, uspořádala výbor z české poezie pro děti od obrození po dnešek "Voňavá jablíčka", výbor z díla Mileny Lukešové" Aby oslíci měli kde spát", výbor z díla Václava Čtvrtka "Pohádkový rok". Je autorkou přehledné učebnice "Literatura pro děti" a literárního atlasu "Tvůrci dětské knihy", spoluautorkou prvního českého kurikula "Rok v mateřské škole".

Mahátma Gándhí

Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí , byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha , založeného na jogínském principu ahimsá , který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma , „Velký duch“, které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, „otec“. V Indii se neformálně nazývá „Otec národa“ a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti . 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za „Mezinárodní den nenásilí“. Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžarátu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami. Gándhiové se hlásili k višnuismu, což je spíše monoteistická forma hinduismu, která zdůrazňuje modlitbu a zbožnost. Do domu však přicházeli i věřící jiných forem hinduismu, stejně jako muslimové, pársové a přívrženci džainismu. Toto staré náboženství bylo v Gudžarátu velmi rozšířeno a trvalo na přísném nenásilí a na spojení duše a těla. Matka Putlíbáí byla v domácnosti, byla velmi zbožná a měla na Gándhího veliký vliv. Roku 1876 se rodina přestěhovala do města Rádžkót, politického střediska státu Gudžarát, kde byl otec smírčím soudcem a m...

Lisa Gardner

Lisa Gardnerová je přes svůj křehký zjev autorkou, jejíž thrillery si nijak nezadají s podobnými díly jejích mužských konkurentů. Najdeme v nich spoustu napětí, nezbytnou logiku, mrazivou brutalitu, radost z konečného vítězství dobra nad zlem a samozřejmě i pravou a nefalšovanou lásku. Svůj první román vydala Lisa ve věku pouhých dvaceti let. V roce 1993 absolvovala Pensylvánskou univerzitu a stala se odbornicí na mezinárodní vztahy. Po dvou letech práce poradkyně u jisté bostonské firmy se ale rozhodla zaměstnání zanechat a věnovat se psaní na plný úvazek. Zdá se, že to bylo moudré rozhodnutí, protože v současné době je v plné práci na jednom ze svých dalších napínavých románů. Přestože je dnes Lisa Gardnerová známá spíše jako autorka thrillerů, svou literární kariéru začínala jako autorka romantických příběhů pod pseudonymem Alicie Scott. Thrillery Lisy Gardnerové jsou vydávány ve dvou řadách. Tou první je série s policejním psychologem Piercem Quincym a vyšetřovatelkou Lorraine Connerovou, jejíž první kniha vyšla v roce 1998. Druhou řadou nás provází bostonský městský policista Bobby Dodge. Značně podivná je soutěž na autorčiných stránkách, která má název: Zabij přítele, zmrzač kamaráda, jejíž výherce má právo pojmenovat osobu, která zemře... Lisa Gardnerová nyní žije s manželem a dcerou v New Hampshire.

Laurent Gounelle

Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, odborník na neuro-lingvistické programování , autor knih o rozvoji osobnosti. Vystudoval ekonomii a přednáší na seminářích pro manažery velkých firem. Vyučuje na univerzitě v Clermont-Ferrand. Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli, ať už jde o americké experty v oblasti neurologie a neurolingvistiky, peruánské šamany nebo balijské mudrce. Jeho první kniha "Muž, který chtěl být šťastný" o hledání smyslu života a štěstí se stala během několika měsíců světovým bestsellerem. V Evropě a Americe se ji prodalo přes 600 tisíc výtisků. O překonávání zábran, strachu a naučených vzorců chování píše ve své druhé knize "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" .

Katherine Garbera

je žena, kterou vždy zajímaly mezilidské vztahy. Tvrdí o sobě, že na psaní příběhů ji láká právě to, že může vytvářet mezi svými hrdiny jenom ty hezké mezilidské vztahy. Svou první knížku napsala jenom proto, aby sama sebe přesvědčila, že to dokáže, a tehdy ji to začalo bavit. Její osobní život se podobá jejím zamilovaným příběhům. Svého manžela potkala v Disneylandu a má s ním dvě překrásné děti. Mezi její koníčky patří čtení, nakupování a hraní si s dětmi. Vždycky věřila tomu, že co si člověk moc přeje, to se mu splní. Katherine je přesvědčena, že v dnešním přetechnizovaném světě potřebujeme stále více romantických a zamilovaných příběhů, aby se nám ze života nevytratila láska. Katherine je narozena ve znamení Berana a jejím heslem je: " neusilujte o chiméry, ale o to, co vás činí šťastnými".

Dorothy Garlock

Dorothy Garlock byla americká spisovatelka, autorka více než 50 historických romancí, z nichž většina se odehrávala na Americkém Západě. Publikovala také pod pseydonymy Dorothy Glenn, Dorothy Phillips a Johanna Phillips. Narodila se v Texasu, USA. S psaním knih začala v roce 1976, a to po 14 letech práce jako účetní a redaktorka místních novin. Její knihy byly přeloženy do 15 jazyků a prodalo se jich více než 8 milionů v USA a více než 20 milionů ve světě. Od roku 1955 žije tato rodilá Texasanka v Clear Lake v Iowě, a to se svým manželem Herbem Garlockem. Dorothy je dvojnásobnou matkou, s manželem mají dceru a syna a jsou i trojnásobnými prarodiči.

Christiane Gohl

Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.