Výpis všech autorů

Jan Grossman

Jan Grossman byl český divadelní dramaturg a režisér, literární a divadelní kritik. Publikovat začal již během středoškolských studií, maturoval na gymnáziu v roce 1944. V průběhu druhé světové války byl členem Hnutí za svobodu. Po válce studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací literaturu a estetiku, souběžně byl redaktorem deníku Mladá fronta, a od roku 1946 lektorem činohry Národního divadla. Po únoru 1948 neprošel při prověrkách a byl ze studií na filosofické fakultě vyloučen, následně musel odejít i z ND a na delší dobu mu byla znemožněna publikační činnost. Zprvu působil jako dramaturg Státního divadla v Brně, ale poprvé se zde představil také jako režisér . V roce 1953 přešel jako dramaturg do Burianova Armádního uměleckého divadla a opět se prosadil i jako režisér . V roce 1956 se vrátil k práci literární, nastoupil do nakladatelství Československý spisovatel. Jako redaktor znovu uvedl do literatury členku Skupiny 42 Jiřinu Haukovou, připravil sbírku Monology Milana Kundery, redigoval také například debuty Jana Skácela, Miroslava Holuba a Miloše Macourka, jako editor se věnoval dílu Františka Halase, Jiřího Ortena a Bertolta Brechta. Po propuštění z nakladatelství v roce 1958 krátce spolupracoval s Alfrédem Radokem jako externí dramaturg v Laterně magice a v letech 1959–1962 působí jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Kladně. V roce 1961 nastupuje jako dramaturg a režisér do pražského Divadla Na zábradlí, kde se v následujícím roce stal i uměleckým šéfem činohry. Grossmanovo působení v šedesátých letech v Divadle Na zábradlí je považováno za jednu z nejvýznamnějších kapitol historie českého poválečného divadla. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 musel z Divadla Na zábradlí odejít. Protože mu to nebylo umožněno doma, režíroval v lete...

Jan Gotthard

Narozen 22.9.1872 v Plzni, zemřel 6.10.1960 v Mariánských Lázních. Knihkupecký odborník, redakční a publikační práce z oboru.

James E Gunn

James Edwin Gunn, profesor angličtiny a žurnalistiky, píše romány, povídky a eseje o SF, tvůrce antologií. Roku 1983 získal cenu Hugo za nonfiction knihu Isaac Asimov: Základy Science fiction . Roku 2007 byl jmenován Velmistrem žánru SF.

Jakub Guziur

Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .

Jakub Gantner

Bc., nakladatelský redaktor, spoluautor obrazové publikace.

Ivan Galambica

Narozen 4. 4. 1974. Spisovatel a bloger, autor povídek, básní, divadelních her a klubových knih.

Ilse Gutjahr

Německá zdravotní poradkyně.

Ian Graham

Ian Graham se narodil v roce 1953 v Belfastu . V roce 1970 získal titul aplikované fyziky a postgraduální diplom v oboru žurnalistiky, na City University v Londýně. Pracoval jako novinář a redaktor časopisu v Londýně, než se stal spisovatelem na volné noze a přestěhoval se na venkov do Norfolku.Ian je autorem více než 240 knih, převážně ilustrované populárně naučné knihy pro děti a mládež, v oblasti vědy a techniky, v oblastech výzkumu vesmíru, letectví a forenzní vědy na energii, vynálezů a vědeckých experimentů.

Hermann Geesing

Německý lékař, práce z oblasti přírodní medicíny.

Helen Gustafson

Americká autorka publikací z oblasti kulinářství.

Heinrich Gemkow

Německý historik.

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen byl nejvýznamnější německý barokní spisovatel, autor pikareskních románů a novel , v nichž v protikladu k tehdejší dvorské literatuře zobrazil život prostého lidu a hrůzy třicetileté války. Grimmelshausen pocházel z řemeslnické rodiny. Roku 1635 byl při přepadení svého bydliště a vyvraždění rodiny odvlečen hesenskými žoldáky. V letech 1636 až 1640 žil v Soestu a Lippstadtu jako voják a zúčastnil se bojů třicetileté války. Ačkoliv neměl školy ani vzdělání stal se vojenským písařem a roku 1646 se vykoupil z vojenské služby. Po skončení třicetileté války konvertoval Grimmelshausen ke katolicismu, vstoupil do služeb štrasburského biskupa Franze Egona z Fürstenberga, stal se majitelem hostince a roku 1667 rychtářem v bádenském městě Renchen, kde také zemřel. Literárně činný byl Grimmelshausen od roku 1660. Svá díla vydával pod různými pseudonymy , jeho autorství zjistil Hermann Kurz až roku 1837. Z jeho díla vynikají Simpliciánské spisy , což je deset volně na sebe navazujících svazků pikareskních próz, , jejichž rámec tvoří alegorie člověka na jeho pozemské pouti k věčné spáse a jejichž náplní je střet člověka se světem, který ho ohrožuje. Více než polovinu z nich zabírá román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, ve kterém Grimmelshausen vytvořil vynikající obraz válečných a politických poměrů v době třicetileté války. Grimmelshausenovy Simpliciánské spisy jsou tvořeny deseti volně na sebe navazujícími svazky pikareskních románů a novel:

Hans Gruhl

* 25.12.1921 † 11.10.1966 Vystudoval medicínu a stal se praktickým lékařem, později rentgenologem. V roce 1955 vystudoval v Mnichově ještě filozofii. Napsal několik humoristických knih, řadu povídek a zhruba desítku kriminálních románů. Na podzim 1966 se ve svém bytě zastřelil.

Gyp

Hraběnka Sibylle Marie Antoinette Gabrielle Riquetti Mirabeau známá jako Gyp byla francouzký spisovatel.

Günter Giesener

Gunnar Gunnarsson

Gunnar Gunnarsson byl islandský spisovatel, který psal především dánsky . Gunnar pocházel ze zemědělské rodiny. Dříve, než dosáhl 17 let, publikoval dvě sbírky veršů v islandštině. Poté odešel do Dánska, kde se rozhodl stát profesionálním spisovatelem. Prožil dva nejisté roky jako student a spisovatel na volné noze . V roce 1912 vyšel první díl jeho románu Rod na Borgu, který se stal skandinávským bestsellerem. Další tři části byly vydány v letech 1912–1914. S manželkou Dane žil a psal v Dánsku do roku 1939, kdy se vrátil na Island. Stal se na několik let farmářem a současně psal, tentokrát v islandštině. V islandštině vydal dva romány a do islandštiny překládal svá původní díla, i když už existovaly překlady. V roce 1948 se přestěhoval do Reykjavíku, kde zůstal až do své smrti. Gunnar Gunnarsson byl opakovaně nominován na Nobelovu cenu za literaturu, a to v letech 1918, 1921, 1922, 1955, 1960 a 1961.

Guillaume de Machaut

Guillaume de Machaut, někdy psán Machault byl francouzský básník a hudební skladatel. Působil jako sekretář Jana Lucemburského a poté jeho dcery Jitky, stáří strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Jako básník dosáhl již za života evropské proslulosti, byl učitelem Deschampse a ovlivnil Chaucera. Je nejvýznamnějším hudebním skladatelem 14. století, čelným reprezentantem stylu ars nova a zároveň jedním z nejstarších hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje. Machaut se pravděpodobně narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky..." Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy. Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské, Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel , doživ se na tehdejší dobu vysokého věku. Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal: Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle franco...

Gui Gedda

Francouzský kuchař.

Gillian G Gaar

Americká spisovatelka a fotografka.

Gereon Goldmann

Německý františkánský duchovní a teolog, působil v Japonsku a v Indii.

George Gipe

George Gipe byl americký spisovatel, jehož knihy "novelizace", knihy založené na filmovém scénáři. V roce 1985 napsal brožované knihy, zpátky do budoucnosti, publikované podle scénáře filmu návrat do budoucnosti . Gipe, nezávislý spisovatel, napsal dvě díla faktu, Velká americká sportovní kniha a Poslední chvíle kdy...a byl spolu spisovatel scénáře pro dva filmy Steve Martin, Mrtví muži nenosí skotskou sukni a Muž se dvěma mozky. Gipe napsal také novelizaci Gremlins. Gipe také přispěl k Sports Illustrated a MAD Magazine. 6. září1986, Gipea píchla včela a utrpěl extrémní alergickou reakci. Zemřel na srdeční infarkt v nemocnici poblíž jeho domu v Glendale v Kalifornii. Novelizace pro druhou a třetí část trilogie místo napsal Craig Shaw Gardner

George Gamow

George Gamow, narozený jako Georgij Antonovič Gamov byl všestranný americký fyzik původem z ruské Oděsy , jeden z předních kosmologů 20. století. Základy fyzikálního vzdělání získal v rodné Oděse. Roku 1926 ukončil studium na Leningradské univerzitě a roku 1928 zamířil na slavnou německou univerzitu v Göttingenu. Téhož roku se mu podařilo vysvětlit mechanismus alfa rozpadu. V letech 1931–1933 pracoval v leningradském fyzikálním ústavu, odkud byl vyslán na fyzikální kongres do Bruselu. Roku 1934 odešel do Spojených států amerických. Do roku 1956 přednášel na George Washington University, poté na University of Colorado. Zabýval se kvantovou mechanikou, atomovou a jadernou fyzikou, astrofyzikou a kosmologií. Koncem 40. let teoreticky předpověděl, že celý vesmír rovnoměrně vyplňuje chladné mikrovlnné záření, které je pozůstatkem prvotního výbuchu. Jeho revoluční myšlenka zněla: „Náš vesmír je vlastně obrovská exploze, která pokračuje dodnes!“ Jako první přišel s teorií vzniku vesmíru, kterou jeho odpůrce Hoyle posměšně označil jako „velký třesk“ . Tato teorie však byla roku 1965 potvrzena americkými astronomy a paradoxně začala být označována právě Hoyleovým znevažujícím názvem. Gamow se zabýval také biologií a v 50. letech významně přispěl k objasnění genetických mechanismů v buňce. Proslavil se také řadou populárních knih, mimo jiné pro děti sérií příběhů o panu Tompkinsovi.

George Dawes Green

Americký spisovatel.

Gaskellová

Friedrich Glauser

Friedrich Glauser byl švýcarský spisovatel, známý především jako autor detektivních románů. V češtině vyšel soubor tří jeho detektivních románů pod názvem 3x strážmistr Studer. Praha 1992. ISBN 80-207-0392-6. Na Glauserovu počest je pojmenována Friedrich-Glauser-Preis, která se každoročně uděluje za nejlepší německojazyčný detektivní román.

Franz-Olivier Giesbert

Narodil se 18. ledna 1949 ve Wilmingtonu v americkém státě Delaware, kořeny má ale francouzské, německé, skotské a židovské. V útlém věku se s rodiči vrátil do francouzské Normandie, kde vyrůstal pod vlivem silně věřící matky a v tradičně levicově orientované rodině. Už jako dítě se chtěl stát spisovatelem a v devatenácti začal spolupracovat s literární rubrikou deníku Paris-Normandie. Absolvoval práva, později studoval také žurnalistiku. Stal se politickým novinářem v Nouvel Observateur, známým pod svou značkou FOG, později byl šéfredaktorem tohoto listu; . Jeho kariéra pokračovala ve vedení deníku Le Figaro a týdeníku Le Point. V posledních letech je střídavě hlavní postavou několika kulturních, politických a ekonomických pořadů na různých kanálech France Télévisions. Většina Giesbertových knih je beletrie – od moderních bajek po detektivní romány –, u čtenářů velice dobře přijímaná pro svěží styl a nápaditost. Za román Ohava získal Velkou cenu Francouzské akademie, za knihu Chlívek jednu z nejstarších francouzských literárních cen – Cenu Interrallié, podle knihy Nesmrtelný byl Richardem Berrym natočen film, v němž hrál hlaví roli Jean Reno .

Franz Grassler

Autor publikací z oboru horolezectví.

František Grundel

Narozen 25. 3. 1906. Technolog, práce z oboru umělých hmot.

František Goldscheider

Narozen 6.4.1924 v Plzni, zemřel 14.1.1991 ve Frankfurtu nad Mohanem . Filmový kritik a publicista, redaktor.

František Gašpierik

Françoise Gilot

Françoise Gilot je francouzská malířka. Narodila se roku 1921 ve městě Neuilly-sur-Seine nedaleko Paříže jako dcera podnikatele a výtvarnice. Malířství se začala věnovat již v dětství. Nejprve studovala anglickou literaturu na Cambridgeské universitě a později na Britském institutu v Paříži. První výstavu svých děl měla v Paříži roku 1943. Téhož roku se dala dohromady s o čtyřicet let starším malířem Pablem Picassem. Měli spolu dvě děti, syna Clauda a dceru Palomu . Rozešli se roku 1953. Picassovou manželkou byla v té době ruská baletní tanečnice Olga Khokhlova . Po rozchodu s Picassem začala žít s výtvarníkem Lucem Simonem, za kterého se roku 1955 provdala; manželství se rozpadlo o sedm let později. Roku 1970 se jejím manželem stal lékař Jonas Salk. Toto manželství skončilo jeho smrtí v roce 1995. V roce 1964 vydala knihu Život s Picassem .

Francis Goya

Filip Gregor

Autor detektivních povídek z vyřešených případů autorovy kariéry policisty.

F. L Green

Britský spisovatel.

Eva García Sáenz

Narodila se v roce 1972 ve Vitorii v Álavě. Vystudovala optiku a optometrii, pracovala jako knihovnice a navštěvovala různé psací workshopy, například ve Fuentetaji v Madridu. Tři roky se každou noc věnovala psaní svého prvního románu: La saga de los longevos , který se stal fenoménem kritiky a prodeje a byl přeložen do angličtiny, s velkým ohlasem ve Spojených státech i ve Velké Británii. V roce 2014 vyšlo druhé pokračování ságy Los hijos de Adán a také historický román „Pasaje a Tahiti“ Její romány se dostaly na první místo v seznamech bestsellerů v zemích jako Německo, Polsko, Kolumbie, Mexiko, Argentina nebo USA. Mezi její oblíbené autory patří Dennis Lehane, Pierre Lemaitre nebo Margaret Mazzantini. Je vdaná a matka dvou dětí.

Ernst J Grube

Původem Rakušan, vystudoval v Berlíně, působil v Metropolitním muzeu umění v New Yorku a získal profesuru na Kolumbijské univerzitě. Poté působil na univerzitě v Benátkách, pracoval na vykopávkách v Iránu a v roce 1988 se odstěhoval do Londýna se svou druhou manželkou Eleanor Simsovou, specialistkou na perské malířství, kde psal o umění a založil Islamic Art Journal.

Ernst Genri

Novinář píšící rusky.

Emma Goldrick

Pod pseudonymem Emma Goldrick se skrývá manželský pár Emma Elizabeth Jean Sutcliffe a Robert N. Goldrick , kteří napsali společně 41 romantických románů. Řadu knih napsali ve spolupráci s dalšími autory.

Elsbeth Gugger

Německá autorka cestovního průvodce.

Elena Ginanneschi

Italská historička umění.

El Greco

Doménikos Theotokópoulos známý jako El Greco byl malíř řeckého původu, známý jako hlavní představitel španělského pozdního manýrismu a počínajícího baroka. Jako významný inovátor byl objeven uměleckou veřejností až koncem 19. století. Jeho dílo bylo jednou z inspirací pro malíře 20. století, zejména Pabla Picassa. Moderní literatura se shoduje na tom, že se El Greco narodil v Candii, dnešním Heraklionu na Krétě. Ostrov v té době patřil Benátské republice. O malířově mládí existuje jen minimálně informací. Rok narození se odvozuje pouze z dokumentu vzniklém v roce 1606, kdy El Greco tvrdil, že mu je 65 let. Jeho otec Georgios Theotokopoulos byl výběrčím daní a obchodníkem, obchodu se věnoval i starší bratr Manoussos. O matce není známo nic. Před svým odchodem z Kréty byl Theotokópulos malíř ikon. V letech 1563 a 1566 se o něm v písemnostech hovoří jako o "mistrovi", což předpokládá členství v malířském cechu. Školení získal zřejmě v některé z malířských škol, která se specializovala na produkci ikon a obrazů s náboženskou tematikou, jež byly ve východním Středomoří i v Benátkách žádané. V těchto dílnách se počátkem 16. století mísily západní a východní umělecké vlivy. Na Krétě byl El Greco rovněž ženatý, o jeho manželce ale není nic známo. Datum příchodu El Greca do Benátek nelze přesně určit. Pravděpodobně se tak stalo v létě 1567. V srpnu 1568 je jeho pobyt ve městě na laguně doložený i písemně. Tehdy poslal z Benátek do rodné Candie svému učiteli, kartografu Siderisovi soubor map. V Benátkách ho velmi ovlivnily Tizianovy obrazy; není vyloučené, že dokonce po nějakou dobu pracoval v jeho dílně. Za práci z jeho benátského období bývá považován obraz Kristus uzdravuje slepce, vystavený v Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech. Malba prokazuje, že si El Greco osvojil jak Tizianovo zacházení s barvami, tak pojetí figurální kompozice prostorové hloubky dalšího benátského malíře Tintoretta. Po dvouletém poby...

Eduard Goldstücker

Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Dušan Grečner

Slovenský ilustrátor zejména knih pro děti, grafik, malíř.

Deborah Gray

Již přes dvacet let studuje keltská kouzla a bílou magii. Starobylým obřadem získala druidské jméno "Bellthane", které jí napomáhá v osvojování si moudrosti metafyziky. Deborah získává ze svých studií duševních schopností inspiraci pro svou uměleckou tvorbu - je úspěšnou jazzovou zpěvačkou a filmovou herečkou. "Kouzla mne naučila zbavit se strachu ve svém pracovním i duševním životě. V téhle šílené době lidé hledají způsob, jak si vnést do života trochu harmonie a pocitu naplnění." Začala provozovat psychické služby po telefonu - "Bellthanina magická psychická linka" - a je spoluzakladatelkou Mezinárodní vesmírné školy. V současné době pracuje na mystické rockové opeře určené pro filmové a televizní zpracování.

David M Glantz

Americký historik. Vynikající znalec sovětské armády.

Dave Grusin

Dave Grusin je uznávaný americký skladatel, aranžér, producent a klavírista, jehož kariéra trvá již několik desetiletí. Narodil se 26. června 1934 v Littletonu v Coloradu a je známý svou prací v oblasti jazzové i filmové hudby. Grusin složil hudbu k více než 100 filmům a televizním pořadům, za což získal řadu ocenění a nominací. Mezi jeho ocenění patří Oscar za nejlepší původní hudbu k filmu "The Milagro Beanfield War" a několik cen Grammy za jeho práci jazzového umělce a přínos filmové hudbě.

Danielle Girard

DANIELLE GIRARD je americkou autorkou thrillerů. Umístila se na prvním místě žebříčku USA Today a Amazonu, a to za knihy.

Dana Göpfertová

Narozena 7. 6. 1951 v Příbrami. Epidemioložka. Publikace z oboru.

Dagmar Garciová

Narozena v roce 1994. Bohemistka a literární publicistka. Na internetových stránkách recenzarium a vaseliteratura.cz publikuje knižní recenze.

Claudia Gray

Pracovala jako právnička, novinářka, DJ a nesmírně špatná číšnice. Její celoživotní zájem o staré domy, klasické filmy, staromódní styl a dějiny hrál významnou roli při stvoření světa Evernightu.

Claire Gordon

Britská psycholožka. Publikace z oboru.

Christos N. Gage

Christopher Gravett

Autor prací o životě ve středověku, kurátor královské zbrojnice v londýnském Toweru.

Carol Gino

Spisovatelka.

C. W Gortner

Christopher W. Gortner ke významný americký autor historických románů se narodil ve Washingtonu, ale vyrůstal ve španělské Malaze. Nyní žije v Severní Kalifornii. Vysokoškolský titul získal na kalifornské New College v oboru Psaná tvorba se zaměřením na renesanční studia, sám také vyučuje na univerzitě semináře o 16. století. K tomu ještě hodně cestuje, aby lépe probádal témata ke svým knihám. Vyzkoušel si žít na španělském středověkém hradě, tancoval dobové tance ve starých palácích Tudorovců, hledal podklady v literárních archivech a muzeích po celé Evropě. Věnuje se i problematice ochrany životního prostředí a je znám také jako horlivý obhájce zvířecích práv.

Boris Gaydečka

Narozen 1949 v Praze. Zakladatel a ředitel Klubu Lávka.

Bohumil Geist

Středoškolské studium započal na Slovensku v Ružomberoku na Státním reál. gymnáziu, které musil po vzniku Slovenského štátu a vypovězení Čechů přerušit a navázal na měšťan. škole ve Studené, poté na reál. gymnáziu O. Březiny v Telči, po jeho zrušení studoval 2 roky na reál.gymnáziu v Třebíči a skončil opět v Telči, kde maturoval v r. 1946. Jeho otec byl za protektorátu a německé okupace zatčen gestapem pro odbojovou činnost a vězněn až do konce války postupně v různých nacistických věznicích, z čehož byly i proti němu vyvozovány důsledky, kdy se stěží udržel na škole. Situace rodiny byla v té době velmi svízelná. Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a estetiku u Jos. Huttera a Jana Mukařovského a filozofii, psychologii a sociologii u Krále, Kozáka, Patočky, Stavěla, Doležala a Machotky. Promoval v r. 1950. Osobně zakusil „kádrové“ problémy s dostudováním vzhledem ke svým společenským názorům a postojům k současné politické situaci po r. 1948. Navíc byl jeho otec po únorovém puči v r. 1948 znovu uvězněn, větší část si odseděl v Plzni na Borech, později byl v plném rozsahu rehabilitován. Po absolvování vojenské služby a krátkých přechodných pracovních poměrech, kdy nemohl uplatnit své znalosti v oboru sociologie, která byla v té době považována za nepřátelskou „buržoazní pavědu“, byl v letech 1953 – 1960 zaměstnán jako lektor pro instrumentální hudbu v Poradně lidové umělecké tvořivosti, v letech 1960 – 1968 jako vedoucí archivu a knihovny Pražské konzervatoře, kde rovněž vyučoval a byl redaktorem české části projektu Fontes artis musicae , členem International Folk Music Council , později Internationale Carl Maria von Weber Gesellschaft . Za svou práci „Původ hudby“ získal cenu nakladatelství Supraphon; původní dílo nakladatelství rozdělilo ve 2 díly, avšak 2. díl nikdy nevyšel a rukopis se pak během časových průtahů a různých změn ztratil. Od r. 1968 až do svého odchodu do důchodu praco...

Bernard Philippe Groslier

Francouzský archeolog.

Beat Glogger

Studoval biologii a biochemii v Curychu. Po fakultě pracoval 14 let jako novinář, moderátor a vedoucí redakce pro vědecký magazín švýcarské televize. Poté prožil několik let ve Střední Americe, odkud dodával reportáže pro různé noviny, časopisy a televizní stanice v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Dnes je i se svou rodinou opět zpátky ve Švýcarsku a pracuje jako redaktor pro vědu na volné noze pro vysoké školy, vědecké instituce a média.

B. M Gill

Barbara Margaret Trimble se narodila v Holyhead, Anglesey, Wales. Původně učitelka. Autorka devíti detektivních románů pod pseudonamem B. M. Gill , 1989) a osmi romantických thrillerů pod jménem Margaret Blake . info z knihy Hojivý čas - B. M. Gill - její prvotina "Krůpěj krve" měla ohlas.Také její další romány, vytvořené v poklidné atmosféře malého britského ostrůvku Anglesey v Irském moři, svou přesvědčivou PSYCHOLOGIÍ a schopností gradovat NAPĚTÍ měly tak spontánní ohlas, že na sebe nedaly dlouho čekat ani prestižní literární ceny. B. M. Gillová dokonce jako jedna z mála evropských spisovatelek získala ocenění Americké asociace autorů píšících PŘÍBĚHY SE ZÁHADOU. Tisk o B. M. Gillové: "... dokazuje neobyčejnou schopnost skloubit PSYCHOLOGICKOU KRESBU postav s výjimečným NAPĚTÍM" "... je jedním z pilířů literatury, která se věnuje PŘÍBĚHŮM SE ZÁHADOU" "Křehkou hranici mezi světem záhad a realitou zvládá B.M.G. s neobyčejnou virtuozitou." "Výjimečná schopnost vytvořit atmosféru strachu, kdy čtenář ze všech sil drží palce hlavní hrdince."