Výpis všech autorů

Petr Flachs

Narozen 1969. Autor historických a vlastivědných prací ze západočeského regionu, autor pověstí.

Peter Fiebag

Peter Fiebag je německý spisovatel, autor literatury faktu v oblasti okrajové vědy.

Pavel Fojtík

Pavel Fojtík je český historik specializovaný zejména na historii pražské dopravy a vexilolog, od roku 2005 vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy, autor či spoluautor stovek dokumentárních, instrukčních, výukových a propagačních filmů a také mnoha publikací o historii pražské dopravy i jiných tématech. Absolvoval gymnázium a vystudoval obor dokumentární tvorby na filmové a televizní fakultě AMU. V 80. letech působil jako režisér a scenárista dokumentárních filmů, od roku 1992 na volné noze. Historii dopravy se začal věnovat v roce 1977. Od roku 2005 pak pracuje jako vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy. Od poloviny 70. let se věnuje také vexilologii a heraldice. Je členem výboru České vexilologické společnosti a cca od roku 1996 či 1999 je jedním z expertů parlamentního podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Pavel Fojtík je autorem či spoluautorem stovek dokumentárních, instrukčních, výukových a propagačních filmů. Ve filmových databázích jsou dohledatelné:

Pavel Fink

Pavel Fink byl český spisovatel a novinář, legionář v Rusku. Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové. Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci. V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy. Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre. Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě. Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka. Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice. Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem, též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko. V polovině roku 1939 odešel do důchodu a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce. Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i hu...

Miquel Ferrón Geis

Španělský profesor výtvarného umění, knižní ilustrátor.

Luděk Frýbort

Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...

Liz Fielding

Narodila se v Berkshire a vychodila klášterní školu v Maidenhead. Když jí bylo dvacet, přesídlila na africký kontinent a pracovala jako sekretářka v Lusace. Tam také potkala svého budoucího manžela Johna, stavebního inženýra. Následujících deset let strávili společně v Africe a na Středním východě. Liz začala psát za dlouhých večerů, kdy její manžel pobýval pracovně mimo domov. Nyní bydlí ve Walesu spolu se svými dětmi, Amy a Williamem.

Lenka Fukalová

Editorka a korektorka, spolupracuje s nakladatelstvím Krásná paní.

Karel Fleissig

Karel Fleissig byl český rozhlasový redaktor, básník, prozaik a knihovník. Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945. Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra. Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum. Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze. Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově. Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století, avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal z vietnamštiny či perštiny. Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.

Josef Feigl

Český lexikograf a překladatel.

Josef Fanta

Narozen 18.11.1919 v Plzni. PhDr., germanista, učebnice němčiny, překlad do němčiny.

Jolán Földes

Maďarská spisovatelka, v roce 1941 emigrovala do Londýna a svá pozdější díla psala v angličtině.

Johannes Fiebag

Johannes Fiebag byl německý spisovatel, novinář, geolog, vědec a ufolog.  Narodil se v roce 1956 v Northeimu v Německu. Na univerzitě ve Würzburgu vystudoval geologii, paleontologii a fyziku. Během svého doktorského studia vydal několik článků o dopadu meteoritu Azaura, který podrobně zkoumal. Po ukončení studií pracoval jako geolog, od roku 1991 však zejména jako novinář a spisovatel na volné noze. Stal se šéfredaktorem časopisu "Ancient Skies", publikačního periodika "Ancient Astrnaut Society". Johannes Fiebag se zabýval především neznámými objekty pozorovanými na obloze. Zkoumané záhady se snažil podložit vědeckými fakty, osobně navštěvoval konkrétní lokality. Zaměřil se především na tzv. únosy do UFO. Založil projekt s názvem Výměna, v němž se setkávali lidé, kteří něco takového zažili. První setkání se uskutečnilo roku 1994 v Berlíně, kde si zúčastnění mohli vyměňovat zkušenosti a bez zábran hovořit o svých zážitcích. Ve svých knihách Fiebag dokonce vyzýval další lidi s podobnými zkušenostmi, aby jej kontaktovali a rozšířili dosavadní skupinu "unesených" jedinců. Svou první knihu uveřejnil v roce 1982. Později publikoval i se svým bratrem, germanistou Peterem Fiebagem. Spolu pátrali také v české minulosti, v roce 1995 navštívili Česko, kde je zaujaly zejména židovské památky, konkrétně legenda o Golemovi. I touto záhadou se chtěl Johannes Fiebag zabývat, ale roku 1999 zemřel. Hlavním překladatelem jeho knih je Dr. Rudolf Řežábek. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Fiebag na německé Wikipedii.

Jiří Fuchs

Narozen 1947, člen dominikánského řádu, práce z oboru filozofie a logiky.

Jiří Frejka

Jiří Frejka byl český režisér, divadelní teoretik a pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy. Pocházel ze staré lesnické rodiny, jeho otec Josef Frejka byl lesním správcem v Útěchovicích , matka Kateřina, rozená Hájková, pocházela z Červené Řečice. Jiří byl nejmladší ze šesti dětí. Dětství a dospívání v kultivované rodině uprostřed krásné přírody mělo vliv na jeho pozdější umělecké vnímání. Čtyři roky chodil do obecné školy, potom na gymnázium v Praze, kde vynikal v literatuře, filozofii, latině, řečtině a němčině. Začal se zajímat o divadlo, i když pro svou extrémně plachou a ostýchavou povahu nemohl vystoupit ve školních představeních jako herec. Sblížil se se skupinou posluchačů pražské konzervatoře a pro jejich veřejné vystoupení napsal v roce 1923 svou dramatickou prvotinu, antickou frašku Kithairon. Představení se konalo v Měšťanské besedě a hráli v něm mj. Václav Trégl, František Salzer, Nina Bártů, bratři Rádlové a Ella Posnerová. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě UK historii, filozofii a estetiku. Vzdělání zakončil absolutoriem v říjnu 1929. Hlavním smyslem života však pro něho bylo divadlo. Při studiu pokračoval Frejka v divadelní činnosti a krátce navštěvoval dramatické oddělení pražské konzervatoře. Jeho formální studium konzervatoře mu umožnilo stát se členem žákovského spolku a usednout u režisérského stolku při mnoha představeních, pořádaných s oficiálním souhlasem ředitelství pod hlavičkou sdružení posluchačů konzervatoře, např. v Legií malých a na Scéně adeptů, kde se scházela skupina elévů činohry Národního divadla a posluchačů dramatického oddělení konzervatoře. Pod Frejkovým vedením pak nastudovali a uvedli mladí konzervatoristé v únoru 1925 ve vyšehradském divadle Na slupi úpravu hry George Dandin od Molièra, pod názvem Cirkus Dandin a několik dal...

Jiří Fotr

prof. Ing. Jiří Fotr, CSc. působí jako profesor na katedře managementu Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Specializuje se na oblast rizikového rozhodování. Je autorem publikací „Jak připravit optimální podnikatelský projekt“, „Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko“, „Podnikatelský plán a investiční rozhodování“ a dále je spoluautorem mnoha publikací z oblasti manažerského rozhodování.

Jan Filipský

Jan Filipský je český indolog a překladatel. Jan Filipský se narodil v roce 1943 v Moravských Budějovicích, jeho otcem byl železniční výpravčí. Mezi lety 1957 a 1960 studoval na JŠŠ Moravské Budějovice, následně mezi lety 1960 a 1965 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1966 působil na Orientálním ústavu AV ČR, tam také získal v roce 1969 aspiranturu, v roce 1980 pak získal titul kandidáta věd a roku 1983 získal titul doktora filozofie. V Orientálním ústavu působil až do roku 1993, následně pak znovu od roku 1996. Mezi lety 1994 a 1996 pracoval jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR, za svůj život napsal několik monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků.

Ján Fabini

Narozen 2.9.1913 v Olcnavě, zemřel 24.1.1981 v Bratislavě. Chemik.

Ivo Fischer

Ìvan Franko

Ivan Jakovyč Franko byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel. Vystudoval gymnázium v Drohobyči , později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće . Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ , která obsahuje prvky modernismu a dekadence. Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství a realistické zobrazení života všech společenských vrstev. V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově. Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk . Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky. Frankova díla vydaná v češtině: Po nim bylo pojmenováno:...

Iva Frýzová

Narozena 1977 ve Vítkově. Mgr., pedagožka, učebnice, pracovní sešity a didaktické materiály pro výuku biologie na ZŠ.

Gardner F Fox

Americký spisovatel, autor komiksů a sci-fi románů.

Carlo Fruttero

Italský spisovatel, novinář, překladatel a editor sborníků. Narodil se v Turíně a po vysoké škole v roce 1947 odchází do Francie, kde prošel mnoha řemesly, ale především začal překládat. V roce 1952 došlo k nejdůležitějšímu střetnutí, kdy potkal Franca Lucentiniho. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Bruno Frank

Bruno Frank byl německý spisovatel, básník, dramatik a humanista.

Bob Frídl

Andrej Ferko

Narozen 19.1.1955 v Bratislavě. Slovenský prozaik, dramatik, matematik, počítačový grafik a vysokoškolský pedagog.

Alex Frith

Publicista. Britský autor příručky pro dospívající chlapce.

Zdeněk Fleischer

Zdeněk Fleischer byl už od svého mládí dobrým pěstitelem, který posléze vyrostl v nejlepšího odborníka československého kaktusářství, uznávanou, ctěnou a největší autoritu v naší botanické zálibě. Jeho vnímavost, hluboký zájem o kaktusy a konečně 50 let praxe, prováděné na nejvyšší teoretické úrovni se staly dnes již symbolem a pojmem. Nejeden kaktusář používá při výsevech tzv. fleischerovou metodu do zavařovacích láhví. Je to starý způsob vysévání, sám Fleischer uvádí, že obrázek viděl ve staré literatuře, jen celý způsob propracoval, aby při výsevech byly co nejmenší ztráty. Takových dobrých pěstitelských nápadů bylo spousty, se všemi se rád podělil se svými přáteli. Neznám téma, na které by neznal odpověď, ani tehdy, když přednášel u nás v Ostravě 25. 2. 1962, a kde jeho slova začínala typicky takto: „Vážení přátelé, můj nejdražší přítel Zavadil mě pověřil, abych si vybral nějaké téma, kterému nejmíň rozumím, protože se nejlépe mluví o tom, čemu se nerozumí, a to je o výživě a hnojení kaktusů. Myslím, že nikdo neodolal pokušení, aby občas si ty kaktusy nějak nepřihnojil. Říkám pokušení, protože máme tu školu Fričovu, který byl jaksi odpůrcem hnojení a razil heslo: „Kdo čím zachází – tím také končí”. No tak slovo hnojař, jako on propagoval bylo jakousi příhanou. Ale myslím, že se mezi staršími kaktusáři nenajde nikdo kdo by nehnojil. Ovšem, přesto, že je to takové zajímavé téma, takové pikantní, řek bych, že tomu nikdo nerozumí.” Skromný úvod do přednášky na stále aktuální téma, bylo však vyvrcholením fantastického povídání. Celá přednáška by se dala shrnout pod jedno Fleischerovo nezapomenutelné heslo: „Kráva má v zadku více rozumu, než všichni kaktusáři dohromady.” Já sám nikdy nezapomenu přednášky Zd. Fleischera, které jsem navštívil. Jeho osobité kouzlo vypravěče upoutalo všechny posluchače. Př. Zavadil některé tyto přednášky zaznamenával na magnetofonový pásek. V jednom dopise Emil Zavadil píše, že má 20 pásků s nahrávkami různých kaktusářů, z toho 7 hodin...

Zdeněk Fišera

Od mládí se věnuje středověké historii; zpočátku jen hradům, později i dalším historickým památkám, mj. středověkým strážním stavbám a lokalitám. V letech 1969–72 absolvoval Odborné železniční učiliště v Kořenově, do roku 2002 zaměstnanec Českých drah v Jilemnici. Ženatý od roku 1991, bezdětný. V letech 2000–04 pracoval pro Národní památkový ústav při zpracování některých okresů pro Státní archeologický seznam. Roku 1988 založil Klub přátel historie "Transsaltum"; v Jilemnici, jehož je předsedou. Roku 1999 se podílel na založení občanského sdružení Nístějka – sdružení na záchranu hradu. Zakládající člen Klubu Augusta Sedláčka a amatérský člen České archeologické společnosti. Od roku 2003 se plně věnuje publikační činnosti. Nehledě na články je autorem pěti knih, které s výjimkou první vydalo nakladatelství Libri: Skalní hrady zemí Koruny české , Jeskynní hrady střední Evropy , Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , na dalších čtyřech knihách se podílel jako spoluautor . V současné době dokončuje ve spolupráci s ing. arch. Karlem Kibicem dvousvazkovou encyklopedii Historické radnice Čech, Moravy a Slezska .

Zdeněk Faktor

Ing. Zdeněk Faktor se narodil 16. února 1934. V letech 1953-1958 absolvoval studium na Vojenské technické akademii v Brně. V září roku 1958, nastoupil do Československé státní zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu nejprve jako asistent tehdejšího ředitele Ing. Jana Valníčka. Ředitel Valníček, vzhledem ke svému legionářskému původu, režimu nevyhovoval, takže jej zakrátko Ing. Faktor ve funkci ředitele vystřídal a na své pozici zůstal až do roku 1985, neuvěřitelných 27 let. Během jeho působení se Československo stalo v roce 1965 členem Bruselské úmluvy z roku 1914 o jednotných pravidlech pro vzájemné uznávání značek při zkoušení palných zbraní, jejímž výkonným orgánem byla Stálá komise pro zkoušení zbraní a střeliva , a novelizovaný text Úmluvy podepsalo Československo 9. května 1970. Pro potřeby prezentace zkušebny sepsal Ing. Faktor v roce 1966 útlou, avšak výtěžnou dvojjazyčnou brožurku s názvem 75 let zkoušení zbraní v Československu, která obsahovala řadu informací o zkoušení zbraní u nás už od doby založení zkušeben v rakousko-uherské monarchii v roce 1891. První publikací, kterou Ing Faktor napsal, byla kniha Lovecké zbraně a střelivo, kterou poprvé vydalo tehdejší Státní zemědělské nakladatelství Praha v roce 1972. O rok později znovu byla kniha vydána znovu. Ing. Faktor v jistém smyslu navázal na Dřímalovu knihu Lovecké střelectví, vydanou stejným nakladatelstvím v roce 1955. Lovecké střelectví již nebylo možné koupit a odborná kniha s podobným zaměřením na našem trhu scházela. Po deseti letech od prvního vydání Loveckých zbraní a střeliva vydalo SZN navazující knihu Rukověť loveckého střelectví. Měla dva autory, ale Ing. Faktor po letech vzpomínal, že podstatnou část textu napsal sám. Společně s Janem Gargelou z Kriminalistického ústavu v Praze vydali v nakladatelství Artia knihu o značkách palných zb...

William R Forstchen

William R. Forstchen je americký historik a spisovatel. V roce 1972 získal bakalářský titul na Rider College, magisterský pak v roce 1991 na Purdue University a o tři roky později i doktorát z Amerických dějin. Disertační práce byla na téma „The 28th USCTs: Indiana\'s African Americans Go to War, 1863–1865“. William R. Forstchen je asistentem na katedře historie a vzdělávání na Montreat-Anderson College a zaměřuje se na archeologii a dějiny americké občanské války. Publikoval řadu knih v žánru SF i fantasy, z nichž některé spadají do sérií Magic či Wing Commander. Sám je tvůrcem ságy Lost Regiment a společně s R. E. Feistem napsal první část Legend trhlinové války, román Čestný nepřítel. Knihy ze série Star Trek - Nová generace obohatil titulem The Forgotten War . Forsten žije v Black Moutain v Severní Karolíně s manželkou Sharon a dcerou Megan. Knihu Hvězdná akademie napsal pro svou dceru Megan Marii Forstchenovou, narozenou 28. července 1993 s tímto věnováním: \"Ať se některé ze snů v této knize stanou skutečností ve světě, v němž jednou budeš žít.\"

Vladimír Francev

Autor se zabývá obrněnými vozidly.

Vladimír Eddy Fořt

Czech songwriter. born 5 February 1904, Vetlá u Litoměřic - died 27 December 1982, Prague

Táňa Fischerová

Taťana Fischerová , známá převážně jako Táňa Fischerová, byla česká herečka, spisovatelka, moderátorka, politička a občanská aktivistka. Mezi lety 2008 a 2018 byla předsedkyní a lídryní Klíčového hnutí, založeného na principech sociální trojčlennosti rakouského filozofa a humanisty Rudolfa Steinera. V červnu 2002 byla na kandidátce US-DEU zvolena jako nezávislá poslankyně do Parlamentu ČR. Mandát jí skončil v červnu 2006. V historicky první přímé volbě v roce 2013 kandidovala na prezidentku České republiky. Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze židovským rodičům. Otec Jan Fischer byl divadelní režisér, za války vězněný v Terezíně a Osvětimi. Matka byla baletkou a stejně tak jako její otec byla za války vězněná v Terezíně a Osvětimi. Táňa měla mladšího bratra Jana. Na filmovém plátně se poprvé objevila pod režijním vedením Vladimíra Čecha v československém dramatu Kohout plaší smrt v roce 1961. Studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po dvou letech studia nastoupila do pražského Činoherního klubu, kde působila šest sezón do roku 1973, kdy ji odtud z normalizačních důvodů vyhodili. O tomto období prohlásila: „Činoherní klub a celá ta éra byla pro mě ztraceným divadelním rájem, který se už nikdy nevrátil.“ Podobně jako dalším tehdejším hercům v souboru jí nebyla prodloužena smlouva. Po odchodu hostovala v různých divadlech, spolupracovala zejména s Janem Kačerem a Evaldem Schormem, točila filmy s Antonínem Mášou, Jaromilem Jirešem, Miloslavem Lutherem a Karlem Kachyňou. Odešla do Divadla Jiřího Wolkera, kde strávila čtyři roky. Divadlo opustila po narození syna Kryštofa, jehož otcem byl Petr Skoumal. Poté působila na volné noze. Po dobu 70. a 80. let však byla prakticky vytěsněna z uměleckého života. Hrála například společně s Petrem Čepkem ve filmu Hotel pro cizince , v komedii Prodloužený čas s Milošem Kopeckým , Hanele ...

Tami Fischer

Německá knihkupkyně, blogerka a spisovatelka. Autorka blogu o knihách, románů pro ženy a fantasy románů pro mládež.

Štěpán Filípek

PhDr. Štěpán Filípek, Ph.D., absolvoval Fakultu sociálních věd UK, mediální a komunikační studia a zabývá se historií médií se zaměřením na významné osobnosti žurnalistiky první republiky.

Shea Fontana

Americká komiksová, filmová a televizní scénáristka.

Rudolf Fišer

Rudolf Fišer je český historik, pedagog, autor a spoluautor prací z české historie. Od roku 2011 je čestným občanem města Třebíče. Také je držitelem nejvyššího ocenění Kraje Vysočina. Rudolf Fišer je rodákem z Domaželic u Přerova, v obci však strávil jen několik let svého dětství. Jeho otec byl četníkem, který obdržel i několik vyznamenání. Po tom, co byl otec převelen do Zlatých Hor, tak se spolu s ním přestěhovala i celá rodina. Roku 1946 ve Zlatých Horách Rudolf Fišer nastoupil na základní školu, kde vychodil dvě třídy. V té době mu onemocněla matka, a tak se celá rodina stěhovala znovu, a to do Třebíče, kde v té době bydlely sestry Rudolfovy matky. V Třebíči Rudolf Fišer dochodil základní školu na tehdejší "jedenáctiletce" na Václavském náměstí, docházku zakončil maturitou v roce 1957. Po maturitě Rudolf nastoupil na tehdejší Univerzitu Jana Evengelisty Purkyně v Brně, dnešní Masarykovu univerzitu. V té době se na studiích volil hlavní a vedlejší obor. Hlavním oborem pro Fišera byl dějepis, vedlejším pak český jazyk. Po absolvování vysoké školy se Rudolf Fišer zaměřoval především na středověk, měl nastoupit do historického ústavu v Brně, ale kvůli nástupu na vojnu na toto místo nenastoupil. Po dvou letech vojenské služby se stal učitelem na Základní škole Tasov. Potom nějaký čas působil opět jako učitel na Obchodní akademii v Třebíči. Od února 1971 učil historii na již zmiňované Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, kde napsal i svoji kandidátskou práci. Poté se vrátil zpět do Třebíče, kde se stal zástupcem ředitele na Gymnáziu Třebíč. V této funkci setrval 23 let, poté odešel do důchodu. Ve svých začátcích se věnoval především ranému středověku, ale vzhledem k problematice získávání informací z Polska se dostal k třebíčské historii. V knihách zjistil určité nesrovnalosti, případně nevhodné překlady slov, a tak se začal o historii Třebíče zajímat podrobněji. Zkoumal Kosmovu kroniku, kde je ve vsuvce...

Rudolf Faukner

Rudolf Faukner byl český učitel, ředitel školy, vydavatel časopisů a spisovatel. Použil i pseudonym R. V. Fauchar pro vědeckofantastické romány psané s Čeňkem Charousem. Byl jedním z prvních českých autorů sci-fi literatury. Napsal také řadu odborných prací z oblasti elektrotechniky. Byl ředitelem měšťanské a průmyslové školy v Praze 1. V Sadské u Poděbrad vydával v letech 1924 až 1941 časopisy Laboratoř a Radiolaboratoř KNN a dále v letech 1930–1931 časopis Svět práce. V letech 1922–1931 redigoval knižnici Knihovna nových názorů a v období let 1939–1940 Knihovnu Laboratoře. Po svém prvním SF románu s detektivní zápletkou se odmlčel na 23 let, pak se k románové tvorbě vrátil. Napsal řadu vědeckofantastických románů sám, či společně s Čeňkem Charousem. Pro tyto společné romány použili společný pseudonym R. V. Fauchar. Dále byl autorem řady povídek a článků s různou, tedy i odbornou tematikou. Jedná se o jedny z prvních českých vědeckofantastických románů. Vyznačují se však přemírou do děje neústrojně zařazovaných technických detailů, nepravděpodobností zápletek, absencí psychologie hrdinů a vírou v komunistickou budoucnost lidstva. Následující seznam je výborem z autorových populárně naučných a odborných prací. Kromě zde uvedených je Faukner autorem mnoha propagandistických statí oslavujících sovětskou vědu a její úspěchy .

Roger Frison-Roche

Francouzský alpinista, cestovatel a spisovatel. Pocházel ze Savojska, studoval v Paříži. Byl z organizátorů prvních zimních olympijských her v Chamonix 1924. V roce 1928 potkal Marguerite Landotovou, s níž zůstal po zbytek života. Je pohřben v Chamonix.

Radomír Fiksa

Narozen 18. 10. 1980 v Novém Městě na Moravě. Ing., tatér, též vydavatel a autor prací o uměleckém tetování.

Rachel Field

Rachel Fieldová nar. 19.9. 1894 New York - 15.3. 1942 Beverly Hills . Studovala na Harvardu psaní dramat v slavné tvůrčí skupině prof. George P. Bakera. Jejím spolužákem byl spisovatel Thomas Wolfe. Napsala řadu úspěšných knih pro dívky, např. Hitty 1929. Vrcholné dílo: bestseller r. All This, and Heaven Too 1938 . Posmrtně vyšel r. And Now Tomorrow 1942 . Vybráno ze Slovníku spisovatelů USA.

Petr Fingal

Petr Fingal, vlastním jménem František Antonín Fingl , byl český spisovatel, novinář a dramatik. Za svůj život napsal 19 divadelních her, 15 románů a okolo 300 povídek. Narodil se 13. června 1889 v Radnicích č. p. 112 jako první dítě Františka Fingla a Anny Finglové rozené Bezděkové. Obecnou školu navštěvoval v Radnicích. Gymnázia navštěvoval v Českých Budějovicích a v Praze. Měl se stát učitelem, ale kvůli zájmu o žurnalistiku opustil učitelský ústav. Do novin začal psát v roce 1905 pod různými pseudonymy. První kroky v redaktorském oboru dělal v Královodvorských listech , poté působil například v novinách Plzeňský kraj, Lidový deník či Venkov. Když pobýval v Plzni, založil a vedl s vydavatelem S. K. Beníškem měsíčník Vzlet, který se věnoval osvětovému a uměleckému ruchu západních Čech. Během působení v novinách již používal svůj pseudonym Petr Fingl. Prakticky tento pseudonym i v normálním životě začal používat již okolo roku 1909. V Radnicích je knihovna Petra Fingala, která se nachází v archivu muzea Josefa Hyláka. Na knihách jsou jeho podpisy. Před rokem 1908 se objevuje pouze František Fingl , v roce 1909 uvádí jak František, tak Petr Fingal a od roku 1910 se podepisoval pouze Petr Fingal. V roce 1935 postihla Petra Fingala těžká choroba a musel odstoupit z veřejného života. Této chorobě také 5. srpna 1940 podlehl. Jeho úmrtí je zapsáno v královodvorské kronice.

Peter H Feist

Německý historik umění, narozen ve Varnsdorfu.

Pavol Fabian

Veterinář, autor knihy úsměvných příběhů o zvířatech a zvěrolékaři.

Otakar Antoň Funda

Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...

Mitsuo Fuchida

Mitsuo Fuchida byl japonským kapitánem v japonském císařském námořním letectvu a leteckým bombardérem v japonském námořnictvu před druhou světovou válkou a během ní. Snad je nejlépe známý tím, že vedl první vlnu leteckých útoků na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941.

Milan Freiberg

Regionální novinář.

Milan Fibiger

Milan Fibiger je český akademický malíř, ilustrátor, grafik a hudebník. Milan Fibiger vystudoval v Praze na Střední uměleckoprůmyslové škole v letech 1979–1983 propagační grafiku a následně v letech 1984–1990 u profesora Jiřího Šalamouna ilustraci a grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je autorem obálek a ilustrací knih žánru sci-fi a dobrodružných, hororových a pohádkových knih. Používá klasické malířské techniky. Vystavuje pravidelně doma i v zahraničí. Je také rockovým hudebníkem. Hraje na basovou, elektrickou a akustickou kytaru a na některých hudebních projektech se podílí i autorsky. Se skupinou Ohnivá voda vydal CD, kde složil všech čtrnáct písní. Nyní působí ve skupině Rollover. Žije v Praze Od Akademie Science Fiction, Fantasy a Hororu obdržel v letech 2002, 2003 a 2007 cenu Výtvarník roku.

Massimo Felisatti

Massimo Felisatti je režisér, scénarista a italský spisovatel.

Marie Flieglová

Narozena 8.9.1915 v Říčanech u Prahy. Literatura pro děti.

Mariana Ferusová

Leonore Fleischer

Americká spisovatelka.

Léo Ferré

Léo Ferré byl známý francouzský zpěvák, textař a skladatel, který se stal vůdčí osobností francouzského šansonu. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vytvořil bohaté dílo zahrnující hudbu, poezii a alba, která často odrážela jeho anarchistické přesvědčení a vášeň pro literaturu a poezii. Ferréovy skladby se vyznačovaly poetickou hloubkou a silným, emotivním hlasem. Zhudebňoval díla mnoha slavných básníků, například Charlese Baudelaira, Arthura Rimbauda a Louise Aragona.

Laurie Forest

Americká autorka fantasy románů pro mládež.

Kerry Fisher

Pochází z anglického Peterborough. Studovala na univerzitě v Bathu a posléze učila angličtinu v řadě evropských zemí a procestovala celou Asii a Ameriku. Po narození dětí si našla jiný způsob, jak zůstat na dosah nepoznaným horizontům; začala totiž psát. Bydlí v Surrey s manželem a dvěma dětmi.

Kateřina Frumarová

Narozena 1976. Doc., JUDr., Ph.D., právnička a vysokoškolská pedagožka zaměřená na oblast správního práva.

Karel Foltin

Autor knihy Karel Foltin se narodil v Prostějově, kde žil 25 let. Přestěhoval se do Ptení, kde působil jako ředitel tamní základní školy. „Napsáním knihy jsem chtěl vyrovnat dluh, který k Prostějovu cítím. Před pár lety jsem sepsal pověsti z oblasti, kam jsem se přestěhoval, a napadlo mě, že bych se mohl věnovat i svému rodnému městu," prohlásil Foltin. Přítomný primátor Prostějova Miroslav Pišťák ale opáčil: „Karel Foltin rozhodně žádný dluh k Prostějovu nemá."

Josef Fryš

Narozen 10.1.1944 v Praze. Ing., pedagog, spisovatel, redaktor Quido magazinu.

Josef Filgas

Josef Filgas byl známý ostravský rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel. Narodil se v Chropyni dne 16. října 1908, avšak dětství prožil na ostravské periferii, když jeho otec získal práci ve Vítkovických železárnách. Po vychození měšťanky se vyučil pekařem a až do roku 1933 vystřídal celou řadu zaměstnání – pracoval na stavbách, v hutích, prodával na ulicích noviny. Kromě toho procestoval pěšky střední Evropu a své zážitky po návratu zveřejnil v denním tisku. V roce 1933 si ho jako nezaměstnaného všiml uznávaný rozhlasový reportér F. K. Zeman a uvedl ho do světa rozhlasu. Do roku 1938 pak Filgas odvysílal více než sto třicet fejetonů a reportáží. Na podzim roku 1944 se stal pomocným dělníkem. Po druhé světové válce krátce pracoval jako úředník Zemského národního výboru v Ostravě a nakonec redigoval deník Nová svoboda a závodní časopisy Jiskra a Nová Ostrava. Kromě toho se činil i na poli spisovatelském a v roce 1942 tak spatřila světlo světa jeho kniha pro děti Koníček Ivánek. Dojímavý a laskavý příběh o životě důlního koníčka popisuje jeho životní pouť od narození na malém statku až po příhody na šachtě. Svým námětem je kniha v české literatuře pro děti a mládež zcela unikátní. A přesto, že důlní koníčci z českých šachet zmizeli již v šedesátých letech 20. století, Filgasovo poselství je dodnes platné. Ke stému výročí spisovatelova narození proto nakladatelství Repronis vydalo v roce 2008 již páté vydání Ivánkových dobrodružství, které ozdobily ilustrace Viléma Wünscheho. Ty mj. doprovodily druhé vydání z roku 1946. Další významnou spisovatelovou knihou je Zapomenutá Ostrava z roku 1948, kterou autor vydal vlastním nákladem a opatřil podtitulem Sbírka feuilletonů a reportáží z dávné i nedávné minulosti města. Obsahem je výběr Filgasových rozhlasových fejetonů a reportáží. Pravdivostí a upřímností sdělení, schopností umělecké zkratky a vrchovatou měrou empatie tato kniha dodnes bere čt...