Výpis všech autorů

Christiane F

Christiane F., celým jménem Christiane Vera Felscherinow , je ústřední postava knihy My děti ze stanice ZOO a později stejnojmenného filmu. Christiane F. je autentická postava, jejíž životní příběh se stal podkladem pro knihu i pro film, jde o její autobiografické vyprávění o svém osudu. Christiane F. vyrostla v rodině, kde násilí a alkoholismus byly na pořadu dne. Když jí bylo šest let, rodina se přistěhovala do již tehdy problematického sídliště Gropiusstadt v západoberlínské čtvrti Neukölln. Při jedné příležitosti, kdy ji otec fyzicky ohrožoval, se pokusila skočit z okna bytu v 11. patře. Rodinné problémy, zejména pak násilí proti dětem, byly v této době v Německu ještě tabu. Christiane F. neviděla východiska a dostala se ve věku dvanácti let do drogové scény. Napřed hašiš, marihuana, ve věku třinácti let se seznámila s heroinem. Aby si své dávky mohla opatřit, začala se prostituovat na nechvalně známém západoberlínském nádraží Bahnhof ZOO. Její mezitím rozvedená matka si toho všimla až o rok později. Roku 1978, ve věku šestnácti let, vypovídala Christiane F. v jednom procesu jako svědkyně. Její výpověď zaujala dva reportéry známého časopisu Stern a ti ji pozvali na dvě hodiny k rozhovoru. Z dvou hodin se staly dva měsíce a posléze autobiografické dílo, které v jistém slova smyslu zvrátilo tehdejší názory západoněmecké společnosti na mladistvé, kteří jsou závislí na drogách. Ze seriálu časopisu se stala kniha, která byla později zfilmována. Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili. Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do vesnice blízko Hamburku k příbuzným, kde se seznámila se svým budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu – potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řeck...

Alex Frith

Publicista. Britský autor příručky pro dospívající chlapce.

Zdeněk Fleischer

Zdeněk Fleischer byl už od svého mládí dobrým pěstitelem, který posléze vyrostl v nejlepšího odborníka československého kaktusářství, uznávanou, ctěnou a největší autoritu v naší botanické zálibě. Jeho vnímavost, hluboký zájem o kaktusy a konečně 50 let praxe, prováděné na nejvyšší teoretické úrovni se staly dnes již symbolem a pojmem. Nejeden kaktusář používá při výsevech tzv. fleischerovou metodu do zavařovacích láhví. Je to starý způsob vysévání, sám Fleischer uvádí, že obrázek viděl ve staré literatuře, jen celý způsob propracoval, aby při výsevech byly co nejmenší ztráty. Takových dobrých pěstitelských nápadů bylo spousty, se všemi se rád podělil se svými přáteli. Neznám téma, na které by neznal odpověď, ani tehdy, když přednášel u nás v Ostravě 25. 2. 1962, a kde jeho slova začínala typicky takto: „Vážení přátelé, můj nejdražší přítel Zavadil mě pověřil, abych si vybral nějaké téma, kterému nejmíň rozumím, protože se nejlépe mluví o tom, čemu se nerozumí, a to je o výživě a hnojení kaktusů. Myslím, že nikdo neodolal pokušení, aby občas si ty kaktusy nějak nepřihnojil. Říkám pokušení, protože máme tu školu Fričovu, který byl jaksi odpůrcem hnojení a razil heslo: „Kdo čím zachází – tím také končí”. No tak slovo hnojař, jako on propagoval bylo jakousi příhanou. Ale myslím, že se mezi staršími kaktusáři nenajde nikdo kdo by nehnojil. Ovšem, přesto, že je to takové zajímavé téma, takové pikantní, řek bych, že tomu nikdo nerozumí.” Skromný úvod do přednášky na stále aktuální téma, bylo však vyvrcholením fantastického povídání. Celá přednáška by se dala shrnout pod jedno Fleischerovo nezapomenutelné heslo: „Kráva má v zadku více rozumu, než všichni kaktusáři dohromady.” Já sám nikdy nezapomenu přednášky Zd. Fleischera, které jsem navštívil. Jeho osobité kouzlo vypravěče upoutalo všechny posluchače. Př. Zavadil některé tyto přednášky zaznamenával na magnetofonový pásek. V jednom dopise Emil Zavadil píše, že má 20 pásků s nahrávkami různých kaktusářů, z toho 7 hodin...

Zdeněk Faktor

Ing. Zdeněk Faktor se narodil 16. února 1934. V letech 1953-1958 absolvoval studium na Vojenské technické akademii v Brně. V září roku 1958, nastoupil do Československé státní zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu nejprve jako asistent tehdejšího ředitele Ing. Jana Valníčka. Ředitel Valníček, vzhledem ke svému legionářskému původu, režimu nevyhovoval, takže jej zakrátko Ing. Faktor ve funkci ředitele vystřídal a na své pozici zůstal až do roku 1985, neuvěřitelných 27 let. Během jeho působení se Československo stalo v roce 1965 členem Bruselské úmluvy z roku 1914 o jednotných pravidlech pro vzájemné uznávání značek při zkoušení palných zbraní, jejímž výkonným orgánem byla Stálá komise pro zkoušení zbraní a střeliva , a novelizovaný text Úmluvy podepsalo Československo 9. května 1970. Pro potřeby prezentace zkušebny sepsal Ing. Faktor v roce 1966 útlou, avšak výtěžnou dvojjazyčnou brožurku s názvem 75 let zkoušení zbraní v Československu, která obsahovala řadu informací o zkoušení zbraní u nás už od doby založení zkušeben v rakousko-uherské monarchii v roce 1891. První publikací, kterou Ing Faktor napsal, byla kniha Lovecké zbraně a střelivo, kterou poprvé vydalo tehdejší Státní zemědělské nakladatelství Praha v roce 1972. O rok později znovu byla kniha vydána znovu. Ing. Faktor v jistém smyslu navázal na Dřímalovu knihu Lovecké střelectví, vydanou stejným nakladatelstvím v roce 1955. Lovecké střelectví již nebylo možné koupit a odborná kniha s podobným zaměřením na našem trhu scházela. Po deseti letech od prvního vydání Loveckých zbraní a střeliva vydalo SZN navazující knihu Rukověť loveckého střelectví. Měla dva autory, ale Ing. Faktor po letech vzpomínal, že podstatnou část textu napsal sám. Společně s Janem Gargelou z Kriminalistického ústavu v Praze vydali v nakladatelství Artia knihu o značkách palných zb...

Věra Faltová

Věra Faltová byla česká malířka a ilustrátorka. Byla známá jako ilustrátorka komiksů pro časopisy Ohníček a Čtyřlístek. a další.

Tatsuki Fujimoto

Japonský tvůrce manga komiksů.

Tarryn Fisher

Americká spisovatelka románů pro ženy, zakladatelka módního blogu. Tarryn Fisher je autorkou deseti románů pro New York Times a USA Today Bestseller . Narodila se jako " nepřítel slunce " ; v současné době žije se svými dětmi, manželem a psychotickým huskym v Seattlu ve Washingtonu. Tarryn píše o darebácích. ...

Stephen Fry

Stephen John Fry je britský herec, komik, spisovatel, televizní moderátor a filmový režisér. Poprvé se kulturně zviditelnil televizní produkcí herecké skupiny Cambridge Footlights Review jménem The Cellar Tapes, jež se uskutečnila roku 1982. Známým se stal převážně svou tvorbou s Hughem Lauriem v komickém duu známém jako Fry and Laurie. Nejznámějším televizním počinem této dvojice byl šestadvacetiepizodový televizní komediální seriál A Bit of Fry and Laurie sestávající z krátkých skečů. S Hughem Lauriem také hrál v televizním seriálu Jeeves and Wooster inspirovaném knihami P. G. Wodehouse a v seriálu Černá zmije. Fry je také úspěšným spisovatelem. Na tomto poli debutoval roku 1991 románem The Liar. Další z jeho populárních knih byla například autobiografie pokrývající jeho prvních dvacet let života Moab is my Washpot, vydaná roku 1997. V roce 2010 se rozešel po 14letém partnerském vztahu s Danielem Cohenem. Fry trpí bipolární poruchou a v roce 2012 se pokusil o sebevraždu. Na přelomu let 2014 a 2015 ohlásil zasnoubení s 27letým partnerem Elliottem Spencerem.

Peter Fiebag

Peter Fiebag je německý spisovatel, autor literatury faktu v oblasti okrajové vědy.

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz byl český filmový knihovník, encyklopedista, publicista a fotograf. Po maturitě na vysokomýtském gymnáziu absolvoval nástavbové studium na střední knihovnické škole v Praze. Od roku 1981 působil jako odborný knihovník Národního filmového archivu v Praze. Od poloviny 80. let 20. století publikoval odborné texty a fotografie v různých filmových periodikách – např. časopisy Film a doba, Záběr, Kino, Filmový přehled. Své portrétní snímky českých i zahraničních uměleckých a kulturních osobnosti zejména z oblasti filmu, literatury, divadla a hudby prezentoval na několika vlastních i kolektivních výstavách doma i v zahraničí. Nejčastěji zveřejňované jsou dokumentární portréty Václava Havla z let 1987–1989 a amerického herce Leonarda DiCapria z karlovarského festivalu 1994. Od počátku 90. let se věnoval hlavně vlastním i kolektivním encyklopedickým projektům. Je autorem dvousvazkového Slovníku zahraničních filmových herců konce XX. století a třísvazkového slovníku Český film: Herci a herečky . Redakce různé filmové literatury a festivalových katalogů – např. MFF Karlovy Vary, Febiofest, Finále Plzeň, Letní filmová škola Zde se jedná především o portrétování různých osobností z oblasti kultury, zejména však o fotografie filmových tvůrců a osobností s filmem spojených.

Josef Frolík

Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...

José Frèches

José Frèches je francouzský historický romanopisec s romány odehrávajícími se v Číně. Jeho první trilogie Jade Disk je příběh, odehrávající se v období válčících států v nejednotné Číně.

Jiří Frejka

Jiří Frejka byl český režisér, divadelní teoretik a pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy. Pocházel ze staré lesnické rodiny, jeho otec Josef Frejka byl lesním správcem v Útěchovicích , matka Kateřina, rozená Hájková, pocházela z Červené Řečice. Jiří byl nejmladší ze šesti dětí. Dětství a dospívání v kultivované rodině uprostřed krásné přírody mělo vliv na jeho pozdější umělecké vnímání. Čtyři roky chodil do obecné školy, potom na gymnázium v Praze, kde vynikal v literatuře, filozofii, latině, řečtině a němčině. Začal se zajímat o divadlo, i když pro svou extrémně plachou a ostýchavou povahu nemohl vystoupit ve školních představeních jako herec. Sblížil se se skupinou posluchačů pražské konzervatoře a pro jejich veřejné vystoupení napsal v roce 1923 svou dramatickou prvotinu, antickou frašku Kithairon. Představení se konalo v Měšťanské besedě a hráli v něm mj. Václav Trégl, František Salzer, Nina Bártů, bratři Rádlové a Ella Posnerová. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě UK historii, filozofii a estetiku. Vzdělání zakončil absolutoriem v říjnu 1929. Hlavním smyslem života však pro něho bylo divadlo. Při studiu pokračoval Frejka v divadelní činnosti a krátce navštěvoval dramatické oddělení pražské konzervatoře. Jeho formální studium konzervatoře mu umožnilo stát se členem žákovského spolku a usednout u režisérského stolku při mnoha představeních, pořádaných s oficiálním souhlasem ředitelství pod hlavičkou sdružení posluchačů konzervatoře, např. v Legií malých a na Scéně adeptů, kde se scházela skupina elévů činohry Národního divadla a posluchačů dramatického oddělení konzervatoře. Pod Frejkovým vedením pak nastudovali a uvedli mladí konzervatoristé v únoru 1925 ve vyšehradském divadle Na slupi úpravu hry George Dandin od Molièra, pod názvem Cirkus Dandin a několik dal...

Jana Frolíková

Autorka kuchařských receptů.

Ivo Fleischmann

Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny. Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940. Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v truhlářské dílně a byl zapojen do protifašistického odboje. V květnu roku 1945 byl spoluzakladatelem deníku Mladá fronta a podílel se i na založení stejnojmenného nakladatelství. Od roku 1946 byl Ivo Fleischmann kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Paříži, v dalších letech působil na ministerstvu kultury v Praze , jako redaktor Lidových novin, publikoval v řadě novin a časopisů. Od roku 1964 vykonával Ivo Fleischmann funkci kulturního rady v Paříži, kde v roce 1969 požádal o politický azyl.

Ivo Fischer

Ivo Fencl

Narozen 16. 4. 1964 v Plzni. Textař, spisovatel, básník a publicista, autor komiksů, věnuje se i teoretické tvorbě věnované dětské literatuře.

Helena Fialová

Vysokoškolský pedagog, inženýrka, docentka, kandidátka věd, publicistka. Mimo jiné autorka skript - Základy Makroekonomiky.

Fermáta

Fermáta je slovenská jazzrocková fusion skupina, známá jako jedna z průkopnických skupin tohoto žánru na východoevropské hudební scéně. Skupina vznikla v roce 1973 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa. Zakládajícími členy byli František Griglák , Tomáš Berka , Anton Jaro a Peter Szapu . Fermáta Hudba kapely se vyznačuje složitými aranžemi, virtuózním muzikantstvím a prolínáním různých hudebních stylů včetně jazzových, rockových a klasických vlivů.

Emil Filla

Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...

Dian Fossey

Dian Fosseyová byla americká bioložka zabývající se studiem života goril horských. Po setkaní se známým primatologem Louisem Leakeym při cestě po Africe v roce 1963 se rozhodla studovat život gorily horské v pohoří Virunga. Po krátké zastávce v Zairu se kvůli tamním občanským nepokojům přemístila do Rwandy, kde v národním parku Volcanoes založila výzkumnou stanici Karisoke ležící mezi horami Karisimbi a Visoke. Své výzkumy začala v roce 1967 a prožila zde 18 let, které zasvětila svým milovaným gorilám. Když pytláci zabili jejího oblíbence Digita, založila Digitův fond a zahájila kampaň proti pytláctví a za záchranu goril. Dne 26. prosince roku 1985 byla ve své chýši nalezena zavražděná. Její vražda zůstává neobjasněná. Poslední záznam v jejím deníku zněl: „Když si uvědomíme cenu všeho živého, budeme méně lpět na minulosti a můžeme se tak více soustředit na záchranu budoucnosti.“ Její kniha „Gorily v mlze“ byla vydána dva roky před její tragickou smrtí . Poutavý příběh byl pod stejným názvem v roce 1988 i zfilmován. Roli Dian Fosseyové zde ztvárnila Sigourney Weaver. Ovšem pozorování Fosseyové jsou zkreslená a násilí goril se ukazuje jako běžné.

Claude Farrère

Francouzský prozaik.

Becca Fitzpatrick

Becca Fitzpatricková se narodila 3. února 1979 a čtenářsky ji odkojily Nancy Drew a Trixie Belden. Jako dítě si prošla dvěma etapami. Nejdřív, když ve svých osmi letech poprvé zhlédla Honbu za diamantem, se rozhodla, že se stane spisovatelkou, protože jí tahle profese učarovala. Sama sebe viděla, jak pobíhá v kolumbijské džungli a záda jí hrdinsky kryje Michael Douglas. Pak se na čas rozhodla spisovatelskou dráhu opustit ve prospěch ještě dobrodružnější profese. Umanula si, že bude agentkou CIA, ale naštěstí jen do chvíle, kdy si přečetla memoáry skutečné agentky a změnila názor. Psát či nepsat? Její vysokoškolský titul nemá kupodivu s literaturou nic společného, právě naopak, její profesor angličtiny ji chtěl dokonce nechat propadnout. Psaní se tudíž nevěnovala až do svých čtyřiadvacátých narozenin, kdy její osud definitivně zpečetil její manžel. Nemohl se totiž rozhodnout, jestli své ženě dát k narozeninám kurz japonské kuchyně nebo osmitýdenní kurz tvůrčího psaní. Proč ho vůbec psaní napadlo, když jeho žena do té doby nenapsala ani čárku není jasné, ale co víme jistě je, že se nakonec rozhodl udělat ze své ženy spisovatelku. Intuice a osud v jejich rodině očividně řídí všechno. Manžel intuitivně vybral kurz psaní a Becca, ačkoliv díky svému profesoru angličtiny neměla k psaní žádný vztah, se přesto rozhodla do toho jít. A povedlo se. Román Zavržený začala psát v roce 2003 prakticky ihned po skončení kurzu. Fascinující je, že dokázala napsat koncept celé knihy za pár týdnů, aniž by věděla, jak chce vlastně příběh zaplést. S většinou ale nebyla spokojená, a tak ho odložila a po několika měsících se k němu vrátila, jen proto, aby ho až na první tři kapitoly celý seškrtala a začala od začátku. A Stephenie má další konkurentku Až napotřetí se knihu podařilo dokončit. Správný vydavatel, správná reklama, chytlavá obálka i motto a zrodila se nová autorská hvězda romantické fantasy. Úspěch knihy Zavržený je vzhledem k přesycenosti amerického trhu opravdu působivý a vsa...

Alessandra Fregolent

Italská historička umění.

Tomáš Feřtek

Tomáš Feřtek je dramaturg, scenárista a publicista. Věnuje se zejména vzdělávání, je spoluzakladatelem informačního centra o vzdělávání EDUin. Absolvoval učební obor mechanik-elektronik, během osmdesátých let minulého století studoval na Pedagogické fakultě UK, pracoval v antikvariátu a jako čerpač vody jezdil s maringotkou po Čechách a Moravě. V letech 1992 až 2007 pracoval pro týdeník Reflex jako reportér a šéfreportér. Od roku 2007 působil ve vývoji televize Nova a firmy Media Pro Production jako dramaturg, kreativní producent a později scenárista při vývoji a výrobě docusoapů a detektivního seriálu Kriminálka Anděl. S Českou televizí spolupracoval při přípravě série skutečných kriminálních případů Případy 1. oddělení a návratu do kriminální historie v sérii Četníci z Luhačovic. Jako dramaturg se podílel na seriálu Svět pod hlavou . Je autorem několika turistických průvodců po Česku, kromě toho se věnuje propagaci vzdělávání v obecně prospěšné společnosti EDUin. S Martinem Janoškou napsal průvodce Křížem krážem po českých a moravských horách, 2011) a podílel se na knize Proměny sudetské krajiny . V roce 2015 navázal spolupráci s nakladatelstvím Nová beseda, pro nějž napsal knihu Co je nového ve vzdělávání, která se stala bestsellerem celé edice Co je nového.

Roger Frison-Roche

Francouzský alpinista, cestovatel a spisovatel. Pocházel ze Savojska, studoval v Paříži. Byl z organizátorů prvních zimních olympijských her v Chamonix 1924. V roce 1928 potkal Marguerite Landotovou, s níž zůstal po zbytek života. Je pohřben v Chamonix.

Robert Fabbri

Robert Fabbri přednášel dramatické a scénické umění na Londýnské univerzitě a 25 let působil ve filmu a televizi. Jako pomocný režisér se podílel na seriálu Hornblower a na filmech Hellraiser, Vysoká hra patriotů a Billy Elliot. V současnosti se věnuje své lásce – starověkým dějinám a psaní historických románů. Je autorem románového cyklu o císaři Vespasiánovi. Žije v Londýně a Berlíně.

Petra Fantová

Autorka učebnic pro žáky 1. stupně ZŠ.

Petr Frank

Narozen 1947. Psycholog, autor populárně-naučných publikací z oboru psychologie a parapychologie.

Paul Herbert Freyer

Německý spisovatel, autor divadelních her, též autor historických prací s tématem dějin 2. světové války.

Miroslav Frydrich

Narozen 1.6.1927 v Praze. PhDr., filolog, autor slovníků. Nordista. Skandinávské jazyky. Anglista.

Lukás Fasora

prof. Mgr. Fasora Ph.D. působí na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především dějinami městské společnosti v českých zemích a střední Evropě v 18. - 20. století, otázkami sociální mobility, vzdělání a problematikou sekularizace.

Ľudovít Fulla

Ľudovít Fulla byl slovenský malíř a grafik, nositel titulu národní umělec. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního malířství a grafiky. Studoval v Praze na Akademii umění u profesora Kysely. Inspirací mu byl slovenský lid, jeho tradice i současný život a práce, lidové písně a pověsti. Byl mnohostranným umělcem, věnoval se malbě, dřevořezům, návrhům na gobelíny, jevištní výpravě a ilustraci. Je také autorem rubu nevydané bankovky v hodnotě 5000 Sk.

Lucy Foley

Lucy Foley vystudovala angloamerickou literaturu a potom pracovala jako redaktorka beletrie. Miluje cestování a Londýn, v němž žije.

Karel Fleissig

Karel Fleissig byl český rozhlasový redaktor, básník, prozaik a knihovník. Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945. Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra. Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum. Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze. Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově. Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století, avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal z vietnamštiny či perštiny. Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.

Josef Fronk

Josef Fronk je český akademický malíř.

Josef Fiala

Narozen 1953. JUDr., docent katedry občanského práva právnické fakulty Masarykovy university v Brně. Práce z oboru.

Josef Fiala

Josef Fiala byl český hudební skladatel, pedagog a virtuos na různé nástroje, včetně violy da gamba a hoboje. Během své kariéry zastával několik prestižních funkcí, mimo jiné působil jako hudebník ve dvorním orchestru salcburského knížete-arcibiskupa Hieronyma Colloreda, kde pracoval po boku Wolfganga Amadea Mozarta. Fialovy skladby odrážejí klasicistní styl jeho doby a proslavil se zejména komorní hudbou a koncerty. Zvláště významné jsou jeho skladby pro hoboj a další dechové nástroje, které přispívají k poměrně omezenému repertoáru pro tyto nástroje z tohoto období. Fialova hudba byla oceňována pro svůj melodický půvab a technické nároky na interprety. Přestože se na konkrétních albech, jako jsou "Musique Tchèque", "Koncerty Pro Dva Lesní Rohy A Orchestr" a "Hobojové koncerty", mohou objevit jeho skladby, je důležité ověřit jejich existenci a obsah ze spolehlivých zdrojů, aby byla zajištěna přesná reprezentace jeho diskografie.

Jon Fosse

Norský spisovatel, dramatik.

Jiří Frel

Jiří Frel, původním jménem Jiří Fröhlich byl česko-americký klasický archeolog, historik antického umění, zejména znalec řeckého sochařství a vázového malířství, a vysokoškolský pedagog. Narodil se jako první potomek v rodině učitele a regionálního historika Antonína Fröhlicha a jeho manželky Marie, rozené Tomanové, která také pravoala jako učitelka. Po absolutoriu gymnázia strávil válku doma na venkově, kde pracoval manuálně v zemědělství a učil se jazyky. V září 1945 nastoupil jako jeden z prvních studentů Karlovy univerzity ke studiu klasické archeologie a dějin umění . Za vynikající výsledky dostal stipendium na École normale superiére v Paříži, kam odjel se spolužákem Bohumilem Soudským, dělal volontéra v Louvru. Roku 1948 obhájil diplomovou práci na UK a získal další stipendium do Itálie. Roku 1949 se vrátil do Československa a stal se asistentem na katedře antického starověku filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vstoupil do KSČ a brzy se habilitoval, v roce 1967–1969 jako profesor přednášel dějiny antického umění. Byl znalcem zejména řeckého umění, řecké klasické sochařství, funerální plastiku a keramiku. Česky napsal monografii Řecké vázy a řadu statí. Podle svědectví prof. Jana Bouzka byl vynikajícím pedagogem, neublížil ani nepřispěl k uvěznění svých v 50. letech politicky pronásledovaných kolegů, profesorů Jindřicha Čadíka, Růženy Vackové, aní k propuštění Milady Vilímkové. V době železné opony trpěl uzavřením hranic, podnikl alespoň archeologický výzkum v Bulharsku . Po uvolnění poměrů od roku 1963 začal jezdit do Řecka, zabýval se například parthenonským vlysem z Atén, barevností řecké architektury a v českých sbírkách objevil neznámý portrét řeckého sochaře Feidia. Roku 1969 emigroval do USA, kde stal profesorem na Princetonské univerzitě. V letech 1970–1973 pracoval jako asistent kurát...

J Fišer

Ivan Fontana

Narozen 1. 6. 1946 v Jičíně, vlastním jménem Mojmír Soukup. Zemědělský inženýr, básník, autor aforismů a próz. Pod svým vlastním jménem publikuje vědecké práce z oblasti ochrany půdy.

Gabriel Ferry

Francouzský spisovatel a cestovatel, autor dobrodružných knih.

Federico Fellini

Federico Fellini byl italský filmový režisér a scenárista. Je držitelem pěti Oscarů, čtyři získal za nejlepší cizojazyčný film a jednoho za celoživotní dílo . Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku 1938 odešel do Florencie, kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420. Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio, kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu Giuliettu Masinu, kterou si v roce 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury. Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Robertem Rossellinim, s nímž psal scénář pro film Řím – otevřené město , za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně s Albertem Lattuadou svůj první film, Světla variété. Samostatný režijní debut přišel v roce 1952 s filmem Bílý šejk s Albertem Sordim v hlavní roli. O rok později natočil Darmošlapi, v niž hrála i Lída Baarová. Ale úspěch měl až roku 1954 s filmem Silnice , ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor Luchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí, například Stříbrného lva za nejlepší režii na festivalu v Benátkách. Po neúspěchu filmu Il bidone natočil s pomocí Piera Paola Pasoliniho snímek Cabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch. Felliniho nejslavnější film je Sladk...

Delia Fiallo

Delia Fiallo se narodila na Kubě, kde začala svou kariéru jako spisovatelka v roce 1952. Už po pět desetiletí píše nejúspěšnější romány pro ženy. Její telenovely, jichž napsala už 35, se natáčí v Mexiku, v Peru, na Kubě, v USA, ve Venezuele i v Argentině. Přes 1,6 bilionu diváků po celém světě dokazuje, že hispánská produkce byla vždy velice mezinárodně úspěšná. Sama Delia vlastní doktorát z filozofie a literatury na havanské univerzitě. Úspěch jí přinesl bohatství a především popularitu. Dnes pobývá v Miami na Floridě a píše zejména pro venezuelskou televizi. Je proslulá tím, že nekončí samotným napsáním scénáře, ale také se účastní natáčení a velmi ochotně vyhoví hereckým i režijním požadavkům. Její příběhy posléze dostaly nový rozměr - zaměřila se také na širší společenské problémy.

Charles Forth

Americký autor Charles Forth, narozený roku 1916 v Traversse City ve státě Michigan, patří k nejuznávanějším veličinám v oblasti experimentální psychologie, parapsychologie a psychokineze. Působil jako profesor fyziky na univerzitách v Indianapolis, v St. Louis a v Chicagu. Od roku 1981 řídí periodikum Záhady a tajemství.

Alena Fridrichová

Adele Faber

Americká psycholožka, autorka příruček o komunikaci v rodině.

Zdeněk Frankenberger

Zdeněk Frankenberger byl lékař, univerzitní profesor histologie, embryologie a patologie, přírodovědec, zoolog, malakozoolog, isopodolog a entomolog. Byl členem několika vědeckých společností a institucí. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1911. V témže roce se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se v letech 1914-1915 stal nejdříve demonstrátorem a později asistentem v Ústavu pro obecnou biologii a experimentální morfologii. Doktorem všeobecného lékařství byl promován v roce 1917. Po skončení I. světové války byl jmenován asistentem histologicko-embryologického ústavu Prof. Otakara Srdínka, kde habilitoval. Po habilitaci odešel pracovat do Pařížě a Lublaně, odkud se vrátil v roce 1922, kdy byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1927 byl jmenován řádným profesorem. Současně, v letech 1929-1936 vykonával funkci přednosty Anatomického ústavu Univerzity Komenského v Bratislavě. Po převzetí politické moci Hlinkovou Slovenskou lidovou stranou v roce 1938 byl jako učitel české národnosti ze služeb propuštěn a odešel do Čech . Zde byl v roce 1939 jmenován řádným profesorem a přednostou histologicko-embryologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol v Čechách pracoval na patologicko-anatomickém oddělení Vinohradské nemocnice. Po osvobození Československa znovu obnovil a v letech 1954-1962 vedl histologicko-embryologický ústav Karlovy univerzity. V roce 1962 odešel do důchodu. Profesor MUDr. Zdeněk Frankenberger byl všestranným vědcem, který dokonale ovládal několik vědních oborů. Jsou obecně známy jeho práce paleontologické, obecně biologické, anatomické, histologické, fylogenetické, lékařské a zoologické. První jeho zoologickou prací bylo v roce 1910 zpracování měkkýšů Šumavy v článku Měkkýší fauna Šumavy. Zabý...

Zdeněk Fejfar

Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.

Werner Forman

Werner Forman byl český fotograf, známý zejména svými uměleckými knihami o starověkých civilizacích a neevropských kulturách. Od roku 1936 spolupracoval s Československými státními aeroliniemi, pro které fotografoval letadla. Za druhé světové války fotografoval válečné zločiny v Terezíně, byl zajat, uprchl, byl znovu zajat a nasazen u Mnichova, kde málem zemřel na spálu. Protože jeho matka byla Židovka, byl nacisty poslán s rodiči i bratrem ke konci války do koncentračního tábora. Po druhé světové válce se specializoval na orientální umění. Jeho první kniha byla věnována umění Číny, kde poté strávil šest měsíců na pozvání. Publikoval více než 80 knih se svými fotografiemi. Texty v nich byly většinou psány specialisty v dané oblasti. Od roku 1968 žil a pracoval převážně v Londýně, ale navštívil také mnoho světových míst a muzeí. V roce 1994 vyšla v češtině jeho kniha Posmrtný život na Nilu. V roce 1997 se v Národním muzeu konala výstava jeho fotografií pod názvem Kouzlo starého Egypta: umění čtyř tisíciletí ve fotografii Wernera Formana. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Werner Forman na anglické Wikipedii a Werner Forman na německé Wikipedii.

Tom Fletcher

Anglický hudebník, spisovatel dětské literatury a youtuber.

Tana French

Tana Frenchová je irská spisovatelka psychologických detektivních románů a divadelní herečka. Tana Frenchová se narodila ve Spojených státech. Jelikož se zaměstnání jejího otce Davida Frenche týkalo rozvojových zemí, rodina žila v různých státech, kromě Irska také například v Itálii, Spojených státech a Malawi. Frenchová studovala herectví na Trinity College v Dublinu, od 90. let 20. století v Dublinu žije. Je vdaná a má jednu dceru. Již první román Frenchové, psychologický detektivní příběh ze současného Irska nazvaný V lesích, se stal bestsellerem a obdržel cenu Edgara Allana Poea za nejlepší prvotinu roku 2008. Další romány jsou stejného žánru a jsou volně propojeny některými postavami z dublinského oddělení vražd. Každý román má jiného vypravěče, jeho postava se přitom objevuje v románu předcházejícím. Výjimku představuje samostatně stojící román Temná zahrada. V češtině vydává romány Frenchové nakladatelství Argo, a to zpravidla v překladu Petra Pálenského, román Temná zahrada přeložila Petra Pechalová. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tana French na anglické Wikipedii.

Tami Fischer

Německá knihkupkyně, blogerka a spisovatelka. Autorka blogu o knihách, románů pro ženy a fantasy románů pro mládež.

Sylva Fischerová

Sylva Fischerová je česká básnířka, prozaička a klasická filoložka. Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna . V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? . Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy. Je dcerou českého filosofa a prvního poválečného rektora Univerzity Palackého Josefa Ludvíka Fischera a psycholožky Jarmily Fischerové . Byla nevlastní sestrou básnířky Violy Fischerové a švagrovou spisovatelů Karla Michala a Josefa Jedličky. Její dcera Ester Fischerová také píše poezii, je autorkou dvou básnických sbírek.

Shin'ichi Fukuda

Japonský komiksový kreslíř.

Ruvim Isajevič Frajerman

Ruský spisovatel.

Robert Fabian

Robert Fabian je český spisovatel literatury převážně military science-fiction. Kromě data narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle vyjádření nakladatelství Straky na vrbě, ve kterém vydává své knihy, si autor přeje setrvat v anonymitě. Je známo, že autor dlouhá léta působí v ozbrojených složkách.

Rachel Firth

Anglická spisovatelka, autorka populárně naučné publikace o prehistorických zvířatech.

Peter Field

Autor více než osmi desítek westernů a populárně-naučných knih, zdůrazňujících reálie dopravy a dopravnících prostředků Západu.