Všichni Autoři a témata

Marta Munzarová (2)

Narozena 17.1.1941 v Brně. Prof. MUDr., CSc. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ukončila v roce 1963. Po promoci pracovala jako lékařka na lůžkových interních odděleních v Třinci, ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také v Brně. Působila též jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu pediatrickém na oddělení zaměřeném na léčbu nádorů u dětí a v Ústavu klinické a experimentální onkologie. V roce 1992 založila Ústav lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vedla do roku 2006.

Boris Michajlovič Javorskij (1)

Ruský fyzik, práce z oboru.

Ewald Haufe (1)

Německý pedagog.

Oleg Grigor'jevič Drobnickij (1)

Ruský filozof.

Daniel Blackman (1)

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Libanios (1)

Libanios z Antiochie Syrské byl slavný pohanský učitel rétoriky, představitel pozdní sofistiky. Byl učitelem budoucího císaře Juliana a řady významných křesťanských osobností . Usiloval o vzájemnou toleranci mezi křesťany a zastánci tradičního náboženství. Je autorem řady řečí, školních řečnických cvičení a dopisů.

Martin Justan (1)

Sarah Newman (1)

Anglická autorka , původně vystudovala historii, zabývá se speciální pedagogikou. Kniha o výchově postižených dětí.

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Brigitte Sindelar (1)

Prof. Dr. Brigitte Sindelar je rakouská psycholožka a psychoterapeutka, vysokoškolská pedagožka. Specializuje se na dětskou a dorostovou psychoterapii a poruchy učení. Ve Vídni provozuje "Sindelar Center", kde kromě ní pracuje celý tým specialistů.

Vladimír Gregor (1)

Narodil se 10. prosince 1916 v Olomouci. Zemřel 5. února 1986 v Ostravě. Byl docentem katedry hudební výchovy, získal titul kandidáta věd.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

Rudolf Švábenický (1)

JUDr. Rudolf Švábenický se narodil 11. 2. 1915. Mj. působil jako notář ve Vysokém nad Jizerou. Dlouhá léta působil jako skautský činovník. Nějaký čas byl členem autorského klubu spisovatelů v Liberci.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Eduard Jírů (1)

Ing., absolvent ČVUT, specialista osobní ochrany pracujících. Autor odborných statí z oboru.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Ferdinand Valenta (1)

Narozen 1.1.1910 v Nekoři u Letohradu, zemřel 9.6. 1987 ve Vimperku. Regionální publicista, autor fejetonů, povídek, črt, reportáží a románových příběhů.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Roland M Horn (1)

Novinář a spisovatel. Zabývá se výzkumem nezvyklých fenomenů, neobvyklých jevů.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Bohuslav Hála (1)

Narozen 12.1.1894 v Praze, zemřel 18.8.1970 v Praze. PhDr. DrSc., profesor fonetiky, práce z oboru, rozhlasová hra, překlady z francouzštiny.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Dorothee Eisenreich (1)

Německá autorka odborných průvodců přírodou.

Johann Joachim Winckelmann (1)

Johann Joachim Winckelmann byl německý estetik, jeden ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie, především klasické archeologie. Jako první rozlišil starověké umění na řecké a římské. Nebyl jen archeolog a kunsthistorik, ale také jeden z teoretiků klasicistického hnutí v umění 2. polovině 18. století. Winckelmann pocházel z prostých poměrů. Narodil se v rodině ševce ve městě Stendalu ve Staré Marce na území Saska-Anhaltska. Jeho učitel na městské škole mu jako mimořádně nadanému studentovi dopomohl k přijetí na známé Köllnské gymnázium v Berlíně. Studoval na univerzitě v Halle a na univerzitě v Jeně. Už během studií se stal velkým obdivovatelem antické literatury a umění. Roku 1743 se stal učitelem, což ho však nenaplňovalo, proto změnil místo a roku 1748 se stal knihovníkem hraběte Bühna na jeho zámku Nöthnitz u Drážďan. Zde měl k dispozici více než 40 000 svazků, které mu umožňovaly čerpat další znalosti. Navázal kontakty s místními umělci a pracovníky drážďanských uměleckých sbírek, se kterými sdílel obdiv k antickému umění. Postupně se z něj stával opravdový znalec umění. V Drážďanech vydal v roce 1755 své první dílo s názvem Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství. Přineslo mu popularitu a dvouleté stipendium k pobytu v Římě. V Římě konvertoval ke katolictví, což mu pomohlo v jeho další kariéře. S pomocí svého nového přítele, malíře Antona Raphaela Mengse, se Winckelmann věnoval studiu římských starožitností a postupně si osvojil hluboké znalosti starověkého umění. Ve Florencii zpracovával katalog sbírek bohatého sběratele a získal si autoritu jako znalec umění. Stal se členem římské Akademie San Luca, londýnské Society of Antiquity a Etruské akademie. Od roku 1758 působil jako bibliotekář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Římě, odkud podnikal archeologické výpravy do různých částí Itálie. Světovou proslulost získal svými výzkumy v Pompejích a Herculaneu, řím...

Paul Sutter (1)

Farář.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

Luigi Solari (1)

Italský matematik a ekonom, autor publikace o vynálezci Marconim.

Bohuslav Pavlík (1)

Narozen 14.9.1905 v Praze. RNDr., práce v oboru teoretické matematiky a základů fotografování.

Martha Ostenso (1)

Spisovatelka.

Vlasta Řezníčková (1)

Publikace o zařízení bytu.

Pavel Weigel (1)

Pavel Weigel byl český spisovatel a překladatel z polštiny a ruštiny. Roku 1960 maturoval na Střední průmyslové škole chemické v Brně a poté začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Po jejím ukončení roku 1965 pracoval do roku 1970 jako technolog v Severočeských chemických závodech v Lovosicích, pak do roku 1972 ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky v Praze, v letech 1972–1991 na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSR, resp. na Ministerstvu životního prostředí ČSR, a v letech 1991–1992 na pražském magistrátu v odboru ochrany prostředí. V letech 1987 až 1990 pracoval též jako redaktor časopisu Ochrana ovzduší. Od roku 1992 byl v invalidním důchodu. Byl předsedou Dozorčí rady DILIA, členem PEN klubu, Obce překladatelů, Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů. Publikoval v oboru ochrany životního prostředí a literatury faktu. Je autorem esejů a sbírek poezie. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou však překlady z polštiny a ruštiny zejména v oblasti science fiction. Za svou práci obdržel Pavel Wigel řadu ocenění:

Nicci Talbot (1)

Britská novinářka, autorka článků o životním stylu, duševním zdraví, ženské sexualitě.

Aleksej Fedorovič Fedorov (1)

Ruský prozaik.

Gilberte Millour (1)

Francouzská autorka děl pro děti.

Jiří Hrala (1)

Narozen 19.4.1931 v Kolíně, zemřel 13.9.2002 v Praze. Archeolog, práce z oboru.

Jaroslav Vaniš (1)

Jaroslav Vaniš byl český historik. Zabýval se dějinami středověku a raného novověku, historickou geografií a dějinami hudby. Pracoval v Historického ústavu. Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Poválečná studia na Karlově univerzitě zakončil v roce 1953 doktorátem. Zároveň studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky skladbu. Diplomovou práci zde napsal na téma Palestrinovy melodiky. Po studiích nastoupil do Historického ústavu, v němž prožil celý svůj profesní život. Od roku 1954 pracoval v oddělení historické geografie. V oblasti dějin hudby spolupracoval s Československým rozhlasem. Jeho pozůstalost je uložena v Archivu Národního muzea. Bibliografie dějin českých zemí, zpracovaná Historickým ústavem AV ČR, ukazuje šíři Vanišova badatelského záběru. Historik patřil k zakladatelům historické geografie jako samostatné vědní disciplíny v Čechách. Vanišovým hlavním dílem je monumentální, téměř tisícistránková edice latinsky vedené účetní knihy Loun z 2. poloviny 15. století. Kniha je jedinečným pramenem k hospodářským dějinám nejen Loun. Zachycuje mj. náklady na městské stavby, opravy a novostavby hradeb, výdaje na výkon městské samosprávy včetně soudnictví, popisuje hospodaření Loun ve vlastní režii, příjmy z poddanských vesnic, správu záduší, péči o městskou školu a mnoho dalších aspektů městské každodennosti včetně dějin cen a mezd.

Aleksander Svijaš (1)

John R. W Stott (1)

John Robert Walmsley Stott byl britský kazatel a teolog, jeden z vůdců britského a světového evangelikálního hnutí.John Stott je autorem asi 50 knih, které vyšly ve více než 70 jazycích, včetně češtiny. Mimo to je autorem stovek projevů a klíčových teologických dokumentů uznávaných řadou evagelikálních církví.

Jan Šrůtek (1)

Narozen 23.12.1916 v Chýnově, zemřel 26.4.1980 v Písku. Publicista, spisovatel.

David Eagleman (1)

David Eagleman je neurovědec a autor populárních knih. Vede Laboratory for Perception and Action při Baylor College of Medicine, kde vede navíc také Initiative on Neuroscience and Law. Je známý zejména díky své práci v oblastech vnímání času, synesthezie a neuropráva. Po nocích píše. Jeho beletristická kniha "Suma" , je mezinárodním bestsellerem publikovaným v 27 jazycích. Jeho kniha o internetu a civilizaci, "Why the Net Matters", je dostupná jako aplikace pro iPad a jako eBook. "Wednesday is Indigo Blue" se zabývá neurologickým stavem známým jako synestezie, ve kterém se mísí vjemy z různých tělesných smyslů. Jeho nejnovější kniha, "Inkognito aneb Tajný život mozku" , se věnuje neurovědě "pod pokličkou" vědomé mysli -- jinými slovy tedy všemi aspekty neurálních funkcí ke který nemáme vědomý přístup.

Alois Spisar (1)

Alois Spisar byl český římskokatolický reformistický kněz a náboženský spisovatel, poté duchovní Církve československé , teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS v Praze a Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Absolvoval katolický arcibiskupský konvikt v Kroměříži a již jako římskokatolický kněz–modernista a středoškolský profesor náboženství se v letech po skončení první světové války a založení Československé republiky zúčastnil moravského zápasu o reformu Římskokatolické církve, mj. po boku kněze Matěje Pavlíka . V průběhu tzv. pravoslavné krize se postavil na stranu ThDr. Karla Farského a od roku 1921 se stává knězem Církve československé, působícím v olomouckém a kroměřížském regionu. Na konci dvacátých let je již oprávněně chápán jako ideový pracovník s celocírkevní autoritou. Mimořádná úloha mu připadla na pokračujícím I. řádném sněmu CČS v roce 1931, který přijal jeho koncepci Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé za směrodatnou věroučnou normu; formálně platila až do roku 1971, kdy byly sněmem po téměř patnáctileté celocírkevní diskusi promulgovány Základy víry CČS/H. V letech 1932-1934 stanul v řídící funkci prvního samostatného teologického ústavu CČS v její historii, Vysoké školy bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž zastával místo profesora systematické teologie. V lednu 1934 se teologové i bohoslovci CČS vrátili na Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou . Jako výraz smíření s evangelíky byla na ní v roce 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé, Aloisu Spisarovi byl po zásluze 30. 4. téhož roku udělen čestný doktorát teologie a byl jmenován prvním řádným profesorem za CČS pro obory věrouka a etika. Ve své další pedagogické, vědecké i publicistické činnosti „…dovedl ...

Philippa Pearce (1)

Ann Philippa Pearceová byla nejmladší ze čtyř dětí mlynáře a obchodníka s obilím Ernesta Alexandera Pearce a jeho ženy Gertrudy Alice, rozené Ramsdenové. Narodila se v obci Great Shelford v Cambridgeshiru a vystudovala angličtinu a historii na Cambridgeské univerzitě. V roce 1951 se léčila z tuberkulózy. Při dlouhém pobytu v nemocnici často vzpomínala na dávný výlet po řece na kanoi, který se stal inspirací pro její první knihu Minnow on the Say, Oxford 1955, . Asi nejúspěšnější byla její druhá kniha Tom’s Midnight Garden, Oxford 1958, která se dočkala filmového I divadelního zpracování a autorka za ni obdržela Carnegieho medaili za nejlepší kihu pro děti a mládež v roce 1958. Celkem napsala přes třicet knih. Pracovala 13 let pro BBC jako autorka a produkční rozhlasových programů pro školy. Dva roky byla editorkou dětské literatury v nakladatelství Oxford University Press a v letech 1960-67 zastávala tutéž funkci ve vydavatelství André Deutsch. Ann Philippa Pearce zemřela v roce 2006. Od roku 2008 Homertonská kolej Cambridgeské univerzity pořádá k uctění její památky každé září slavnostní přednášky o vynikajících dílech literatury pro děti. Přednášejícími bývají autoři dětských knih, učenci a kritici a jejich přednášky kladou obzvláštní důraz na neochabující důležitost tohoto druhu kvalitní literatury. Většina přednášek bývá publikována na internetu.

Zdeněk Frýbort (1)

Zdeněk Frýbort byl český redaktor a překladatel z italštiny, francouzštiny, španělštiny, latiny a angličtiny. Pracoval jako redaktor pro různá nakladatelství a uspořádal řadu knižních výborů poezie a prózy. Společně s Jaroslavem Bezděkem vytvořil kapesní Italsko-český a česko-italský slovník . Těžištěm jeho překladatelské práce je italská umělecká próza. Věnoval se rovněž překladùm odborných děl s uměleckou a historickou tematikou. V době normalizace publikovali pod jeho jménem některé své překlady Jaroslav Putík a Sergej Machonin. Evidován jako agent StB pod krycím jménem EDA.

Petr Pihlík (1)

Autor učebnice latinské gramatiky.

Ján Oliva (1)

Ján Oliva byl slovenský a československý bankéř, politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Prozatímního Národního shromáždění. Narodil se v Holíči jako syn Jána Olivy a Marie, rozené Pukančíkové. Angažoval se v evangelické církvi augsburského vyznání na Slovensku. Zúčastnil se prvního sjezdu evangelické mládeže v Liptovském Svätém Mikuláši. Pracoval jako bankéř. Roku 1925 začínal coby účetní úředník v Bance československých legií v Bratislavě. Od roku 1927 působil v Národní bance Československé, kde postupně zastával různé posty. Po vzniku samostatného Slovenského státu se stal v dubnu 1939 pracovníkem slovenské centrální banky jako náměstek přednosty ústřední účtárny. Vedl rovněž kontrolní službu banky. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji. Po obnově Československa se stal členem dočasné správy Národní banky Československé, od ledna 1946 náměstkem vrchního ředitele obchodní správy této banky v Praze a viceguvernérem banky. V roce 1947 byl jmenován prvním místopředsedou Likvidačního fondu měnového. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Později po vzniku Státní banky československé zastával post ředitele emisní a pokladniční správy, vedoucího odboru 41 a později vedoucího odboru kontroly mzdových fondů. 1. července 1955 byl odsouzen na šest let odnětí svobody v souvislosti s uvolňováním vázaných vkladů po roce 1945. V roce 1969 byl rehabilitován. Zemřel v Praze, ale urna s jeho popelem byla uložena ve Švýcarsku.

Jaroslav Vácha (1)

Narozen v Praze. Redaktor a překladatel. Vystudoval estetiku, sociologii a filozofii na UK. V roce 1949 vyloučen ze studia na filmové fakultě AMU. Prošel pak různými profesemi a nakonec pracoval jako redaktor v Nakladatelství ČSAV. Překládal z němčiny, angličtiny a francouzštiny.

Josef Hrbek (2)

Narozen 14. 10. 1927 v Praze, zemřel 9. 8. 1997. Ing., CSc., hydrometeorolog, výzkumný pracovník v oboru agrometeorologie, autor prací o vlivu počasí na sklizeň zemědělských plodin.

Ulrike Lieb-Schäfer (1)

Německá novinářka, autorka cestovních průvodců.

Joseph Brown Furst (1)

Publikuje v oblastech: neurózy; psychiatrie

Alexander Friedrich (1)

Německý publicista, práce o energii a energetickém hospodářství.

Pierre Merle (1)

Francouzský novinář a spisovatel.