Výpis všech autorů

Marta Ehlová

Narozena 2.6.1946. Advokátka. Spisovatelka. Historická tematika, biografie.

Mark Elvin

Britský vysokoškolský učitel se zaměřením na kulturu, historii a jazyky Asie, především Číny.

Maria Edgeworth

Maria Edgeworthová byla anglo-irská spisovatelka literatury pro mládež i pro dospělé. Maria Edgeworthová se narodila v hrabství Oxfordshire v domě svých prarodičů. Většinu svého života strávila v Irsku na venkovském statku svého otce, kde vyrůstala v prostředí irské venkovské šlechty, ve společnosti rodin Kitty Pakenhamové , lady Moiry a její tety, Margaret Rustonové. Měl na starosti správu majetku svého otce, což byla zkušenost, kterou později využila při psaní románů o Irech. Její rané spisovatelské úsilí bylo méně realistické a melodramatičtější; jeden z jejích textů obsahuje postavu darebáka, který jako masku nosí kůži staženou z obličeje mrtvoly. V roce 1802 se rodina vydala na cesty, nejprve do Bruselu a později - během krátkého příměří v době napoleonských válek známého jako amienský mír - do Francie. Rodina se seznámila s řadou významných osobností a Maria dostala nabídku sňatku od jistého švédského hraběte. Po návratu do Irska začala znovu psát. Otec Marie Edgeworthové Richard Lovell Edgeworth, známý spisovatel a vynálezce, podporoval psaní své dcery; trval však na tom, že její práce musí napřed schválit a upravit. Žádný z příběhů publikovaných v The Parent’s Assistant nesměla autorka ani přečíst svým sourozencům , dokud je neschválil. Příběh Castle Rackrent napsala za jeho zády a zveřejnila anonymně. Po smrti svého otce v roce 1817 vydala Maria Edgeworthová jeho paměti, které rozšířila o životopisné komentáře. Působila jako spisovatelka až do své smrti a ke konci života se snažila co nejvíce zmírnit utrpení rolníků, kteří byli postiženi velkým hladomorem . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Edgeworth na německé Wikipedii....

Marcela C Efmertová

Prof. PhDr. Marcela Efmertová, CSc., se narodila r. 1959 v Praze. Historička, práce z oboru českých dějin a dějin elektrotechniky, koordinátora humanitní skupiny katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Elektrotechnické fakulty ČVUT.

Ludvík Eger

Narozen 24.5.1961 v Broumově. PaeDr., CSc., pedagog, publikace v oboru tělesné výchovy a sportu, marketingu, obchodu a služeb.

Lincoln Ellsworth

Klaudia Eibenová

Mgr. Klaudia Eibenová pedagožka s 44-letou praxí, filoložka, rusistka, teoretička recitace v ruštině. Jako pedagožka se specializuje na poruchy učení. Je autorkou vlastní metodiky výuky jazyka a spoluautorkou učebnic ruštiny pro ZŠ a nižší ročníky gymnázií a publikací k výuce angličtiny a francouzštiny. Externě působí na Ostravské univerzitě, kde vyučuje ruštinu na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty.

Kenny Rogers & The First Edition

Kate Eberlen

Britská spisovatelka.

Karel Effa

Karel Effa, původní jménem Karel Effenberger , byl český herec. Jako voják z povolání za 2. světové války sloužil ve Vládním vojsku v období Protektorátu Čechy a Morava, které bylo odveleno do Itálie. Zde posléze zběhl k československým jednotkám bojujícím na straně západních spojenců. Po válce zůstal v armádě v hodnosti četaře, hrál a zpíval dva roky v nově vzniklém Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Odtud pak přešel do Divadla satiry, z něj do Divadla státního filmu, odtud pak do Hudebního divadla v Karlíně, z něj si nakrátko odskočil do Divadla ABC, aby se opět vrátil do karlínského divadla. Od roku 1979 byl členem divadla Semafor. Karel Effa byl velmi výrazný komediální herec, jenž za svůj život vytvořil 71 menších a epizodních filmových rolí – např. padoucha Pancho Kida v české komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera, černého Gustava ve známém Zemanově filmu Ukradená vzducholoď, či strážce pokladu v pohádkovém filmu Pyšná princezna. Karel Effa po mnoho let působil jako člen hereckého souboru Československého státního filmu, resp. Filmového studia na Barrandově, zahrál si i v Divadle na Fidlovačce, či v někdejším hudebním divadle v pražských Nuslích, působil i v poválečném Divadle satiry. Kromě vystupování v divadle a ve filmu uskutečnil za svůj život na šest tisíc zájezdových vystoupení, kde uplatnil svůj lidový humor, hru na kytaru a zpěv trampských písní. Celý život také zůstal trampem, jezdil do Brd, často do osady Ztracenka. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.

Julius Ehrler

Středoškolský profesor, autor učebnic angličtiny.

Juan Eslava Galán

Španělský historik, esejista a překladatel, autor románů, životopisů a naučných publikací zejména z období starého Egypta, Řecka a Říma.

Josef Emler

Josef Emler byl český historik, archivář a nejvýznamnější vydavatel edic. V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné . V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých. V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891. V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města . Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.

Jiří Eichner

Kuchař, publikace z oboru.

Jeffrey Eugenides

Jeffrey Kent Eugenides je americký romanopisec a povídkář. Knižně debutoval roku 1993 románem Sebevraždy panen, který o šest let později zfilmovala režisérka Sofia Coppola. Dosud největšího úspěchu dosáhl Eugenides se svým následujícím románem Hermafrodit , který byl oceněn Pulitzerovou cenou a nominován na celou řadu dalších ocenění. Jeffrey Kent Eugenides se narodil 8. března 1960 v Detroitu do rodiny s řeckými a jižanskými kořeny. Vyrůstal na detroitském předměstí Grosse Pointe, které je dějištěm některých jeho próz, především románu Sebevraždy panen. Už od mládí toužil stát se spisovatelem, přičemž věřil, že odborná znalost děl jiných autorů mu v tomto směru pomůže. Na studium anglické literatury na Brownově univerzitě, které dokončil roku 1983, si Eugenides vydělával různě, třeba jako číšník a řidič taxislužby. V mezičase strávil rok na poznávací cestě po Evropě a Asii, kde v indické Kalkatě mj. působil jako dobrovolník Matky Terezy. Po dokončení bakalářského studia přešel na Stanfordovu univerzitu, kde v magisterském programu roku 1986 vystudoval literaturu a tvůrčí psaní. Na sklonku 80. let se Eugenides přestěhoval do New York City, kde zprvu pracoval v administrativě Akademie amerických básníků a ve volném čase se věnoval psaní. Roku 1990 vyšel v časopise The Paris Review úryvek z autorova pozdějšího úspěšného debutu Sebevraždy panen. Od roku 1995 je Eugenides ženatý s fotografkou Karen Yamauchi, s níž má dceru Georgii. V letech 1999 až 2004 žila celá rodina v Berlíně. Od roku 2007 vyučuje Eugenides tvůrčí psaní na univerzitě v Princetonu. Ukázky Recenze

Jaroslav Etlík

Narozen 15.8.1956 v Českém Brodě. Dramaturg, pedagog na DAMU, autor řady odborných statí, článků a recenzí v novinách a časopisech.

Jack Everett

Spisovatel, autor románů z amerického západu.

Irenäus Eibl-Eibesfeldt

Rakouský etolog Irenäus Eibl-Eibesfeldt , jeden z nejvýznamnějších zakladatelů etologie člověka a žák Konrada Lorenze .

Helen Epstein

Helen Epstein je americká spisovatelka a novinářka židovského původu, narozená v Praze. Helen Epstein se narodila v Čechách, bylo jí však pouhých osm měsíců, když se její rodiče koncem 1948 rozhodli emigrovat z Prahy do New Yorku. Jejím otcem byl český vodní pólista Kurt Epstein, který reprezentoval Československo na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928 a v Berlíně v roce 1936. Pro svůj židovský původ byl vězněn v Terezíně a Osvětimi, koncentračními tábory prošla i její matka Frances. Její babička Pepi v Praze po 1. světové válce vedla oděvní Salon Weigert. Helen Epstein vyrostla v New Yorku. Vystudovala žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě, studovala i na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Poté působila jako novinářka na volné noze. Vyučovala také kurzy tvůrčího psaní, židovská, ženská i evropská studia. V knize Děti holocaustu Helen Epstein přinesla svědectví a životní pocity potomků těch, již přežili holocaust. Podnětem ke vzniku knihy Nalezená minulost, v níž historii své rodiny prezentuje v kontextu dějinných událostí, se stala smrt její matky v roce 1989. Kromě knih se židovskou tematikou zpracovala životopis newyorského divadelníka Josepha Pappa, producenta muzikálu Chorus Line. V knize Music Talks publikovala své rozhovory s významnými hudebníky , původně napsané pro The New York Times.

George Robert Elford

Autor knih o cizineckých legiích.

Georg Ebers

Georg Ebers byl německý egyptolog a romanopisec, objevitel egyptského lékařského papyru s vědomostmi o léčivých rostlinách. Papyrus nalezený v zimě na přelomu let 1873–1874 v egyptském Luxoru se datuje asi do roku 1550 před naším letopočtem. V současné době je uložen v Německu v knihovně Lipské university. Tento Ebersův papyrus je jedna ze dvou nejstarších dochovaných medicínských písemností. Georg Moritz Ebers vystudoval v německém Dolnosaském univerzitním městě Göttingenu práva a v Berlíně orientální jazyky a archeologii. Po studiu egyptologie se v roce 1865 stal docentem egyptského jazyka a starožitností v Jeně . V roce 1868 se stal profesorem a následně v roce 1870 byl jmenován v Lipsku profesorem v obou těchto oborech. Do Egypta podnikl Georg Moritz Ebers v roce 1867 první dvě vědecké výpravy. V letech 1867–1868 publikoval své významné literární dílo „Ägypten und die Bücher Moses“ . V roce 1873 koupil v Luxoru papyrus . V roce 1875 vydal knihu „Papyros Ebers: Das Hermetische Buch über die Arzneimittel der alten Ägypter in hieratischer Schrift“ . Georg Moritz Ebers žil myšlenkou na popularizaci egyptských tradic a objevů egyptologů prostřednictvím historických románů. V roce 1864 vyšla jeho kniha „Eine Ägyptische Königstochter“ , která byla značně úspěšná. Následovala tematicky obdobná díla: jež byla vesměs čtenářskou veřejností dobře přijata. Ebersova díla z oblasti historické beletrie situovaná převážně do doby 16. století ; „Die Gred“ ) ale popularity a úspěšnosti jeho románů s egyptskou tematikou nedosáhla. Ebersovy další spisy pojednávaly...

Francová Eva

Frances Eales

Felicity Everett

Britská spisovatelka, zpočátku se věnovala psaní knih pro děti a populárně naučných knih.

Emil Edgar

Emil Edgar, vlastním jménem Emilian Kratochvíl , byl český architekt, teoretik architektury a publicista. Na základě jeho návrhu nechal evangelický sbor v Olomouci vypracovat projekt nového kostela. Podle jeho společného projektu s Františkem Sýkorou, ředitelem vinohradského hřbitova byl na kroměřížském hřbitově v roce 1930 založen urnový háj. V meziválečném období působil jako šéfredaktor Stavitelských listů.

Elin Pelin

Elin Pelin, bulharsky Елин Пелин, rodným jménem Dimitar Ivanov Stojanov, bulharsky Димитър Иванов Стоянов byl bulharský spisovatel. Představitel realismu a vesnické prózy, proslul krátkými humorně laděnými povídkami i tvorbou pro děti a mládež . Od roku 1941 byl akademikem Bulharské akademie věd. Slovo Pelin, které si zvolil jako pseudonym, znamená v bulharštině pelyněk. Od roku 1950 se po něm v Bulharsku jmenuje město . V anketě Velcí Bulhaři , kterou roku 2006 uspořádala bulharská veřejnoprávní stanice BNT , a jejímž cílem bylo určit největší osobnost bulharských dějin, skončil na 67. místě.

Edward Z Epstein

Americký autor biografických knih o amerických hercích.

e.p.energy

Autorka a vydavatelka knih z oblasti pozitivního myšlení.

Dwight David Eisenhower

Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v Evropě . Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v  tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pensylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pensylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, ...

David Erica

Dave Eggers

Dave Eggers je americký spisovatel a lidskoprávní aktivista. Na základní školu chodil v Chicagu, jeho spolužákem byl herec Vince Vaughn. Nedokončil studia žurnalistiky, živil se jako reklamní grafik a komiksový kreslíř. Je zakladatelem nezávislého nakladatelství McSweeney's a nadace 826 Valencia, podporující výuku tvůrčího psaní mezi chudinskou mládeží. Jeho manželkou je spisovatelka Vandela Vida, mají dvě děti a bydlí v San Francisku. Angažoval se ve prospěch liberální politiky: kritizoval politiku George W. Bushe, podporoval súdánské utečence, žádal více peněz pro státní školy. V roce 2008 obdržel cenu konference TED pro lidi přinášející plány na zlepšení světa. Píše pro časopis ESPN články o sportu, hlavně o fotbale. Spolu s mladším bratrem Cristophem napsal knihu nonsensové poezie pro děti Zvířata v oceáně, především chobotnice. Je autorem scénáře k filmové komedii Všude dobře, proč být doma. Jeho nejznámějším dílem je Srdceryvné dílo ohromujícího génia , autobiografické rodinné drama kombinované se satirickým pohledem na americkou společnost devadesátých let. Vypravěčem je mladý intelektuál, který se po předčasné smrti rodičů musí starat o nezletilého bratra. Odstěhuje se s ním do San Franciska, kde pracuje pro malý undergroundový časopis. Se smyslem pro sebeironii popisuje své milostné nezdary a každodenní trapasy, hádky mezi sourozenci, marnou snahu stát se televizní hvězdou, atmosféru posthipíckého Friska i vliv popkultury na myšlení dnešních lidí. Tragikomická próza využívá postmoderních postupů, jako je mísení fikce se skutečností nebo využívání neliterárních útvarů: např. úřední formuláře, reklamní texty nebo vědecké protokoly. Kniha se stala bestsellerem, časopis Time ji označil za nejlepší román roku 2000. Eggers byl označen za mluvčího Generace X pro svou reflexi mediálního světa a nesentimentální zobrazení osobní tragédie. Nick Hornby napsal podle Srdceryvnéh...

Christiane Eda-Pierre

Christiane Eda-Pierre byla významná francouzská operní sopranistka martinického původu, proslulá svou všestranností a šíří repertoáru. Narodila se 24. března 1932 ve Fort-de-France na Martiniku, poté se přestěhovala do Francie, kde studovala na pařížské konzervatoři. Eda-Pierre debutovala v roce 1958 v pařížské Opéra-Comique a rychle si získala uznání za své výkony v barokních i klasických operních rolích.

Birgit Essich

Spoluautorka příručky o výrobě ovocných destilátů.

Betty J Eadie

V roku 1973 podstúpila tridsaťjedenročná Betty Eadieová ťažkú operáciu, ale na druhý deň zomrela... Predtým než sa ju lekárom podarilo oživiť, okúsila to, čomu sa hovorí zážitok na prahu smrti. Trvalo dlhé roky, kým sa odvážila svoje faktograficky presné spomienky zvečniť do knižnej podoby a ponúknuť tak svetu jeden z najpresvedčivejších dôkazov o existencii života po smrti.

Benjamin Charles Elton

Ben van Eijsselsteijn

Ben Elton

je nejpopulárnější a nejkontroverznější humorista dnešní Británie. Má ze sebou veleúspěšnou dráhu pódiového komika a televizního scénáristy. Jeho hry plní divadla londýnského West Endu a jeho romány se pravidelně umisťují na špici seznamu bestsellerů.

Andreas Eschbach

Andreas Eschbach je německý spisovatel a je jeden z nejznámějších zástupců moderní německé science fiction. Po maturitě na gymnáziu v Ehingenu studoval ve Stuttgart techniku letecvtví a astronautiky, tato studia ale nedokončil a místo toho začal pracovat jako softwarový vývojář a podnikatel. Po svém spisovatelském úspěchu se zcela koncentroval na psaní. Od roku 2003 žije v Bretani. Eschbach je ženatý a má jednoho syna . Napsal knihy jako Bilion dolarů, Poslední svého druhu, Dokonalý dvojník, Video s Ježíšem a další úspěšné knihy. Ale jeho největším bestsellerem se stala kniha Tkalci gobelínů, která sklidila v Německu i po světě velký úspěch.

Adéla Elbel

Adéla Elbel, rozená Komárková, je česká nederlandistka a překladatelka z nizozemštiny, zpěvačka, performerka, textařka, herečka a komička. Byla členkou ženského hudebního dua Čokovoko. Jako komička vystupuje např. na televizním kanálu Prima Comedy Central, v televizním pořadu a show Na stojáka nebo v brněnské stand-up comedy show NaMikrofon. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudovala bakalářský a navazující magisterský obor nizozemský jazyk a literatura.

Zdeněk Eminger

Narozen 31.5.1922 v Plzni, zemřel 7.2.1977 tamtéž. DrSc., technik, profesor vysoké školy strojní a elektrotechnické, literatura o slévárenství.

Zdena Effová

Autorka knih pro opakování učiva pro 1. stupeň ZŠ.

Zak Ebrahim

Pacifista, syn teroristy El-Sayed Nosair , autor knihy.

Werner J Egli

Egli studoval dějiny umění.Poté cestoval po Americe a Evropě což značně ovlivnily jeho knihy. Napsal hlavně westerny a dobrodružné knihy. Dnes Egli píše historické romány a knížky pro mladé dospělé. V současné době pracuje jako spisovatel na volné noze.

Watt Erin

Walter Dumaux Edmonds

Narozen 15.7.1903 v Boonville , zemřel 24.1.1998 v Concordu . Americký prozaik, autor historických románů.

Waldemar Erfurth

Německý generál a historik.

Vojta Erban

Erban Vojta, vlastním jménem Adalbert Eckstein, 19. 8. 1913 Praha – 28. 1. 1981 Praha, politik a publicista. 1935-38 vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V létě 1939 odešel do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do SSSR, kde 1942 vstoupil do čs. vojenské jednotky, posléze se stal náčelníkem její rozvědky a tajným spolupracovníkem sovětské zpravodajské služby. 1945 krátce vedoucí kabinetu ministra průmyslu; 1945-48 zástupce generálního tajemníka Čs. sociální demokracie a současně poslanec Národního shromáždění. Před únorem 1948 zastával ve vedení ČSSD dvojaké postoje, ve skutečnosti zde plnil úlohu komunistického agenta. V červnu 1948 odešel z politického života, 1948-50 a 1952-62 zastával různé hospodářské funkce ve sféře vnitřního obchodu. Začátkem 50. let vězněn, poté spolupracoval se Státní bezpečností a jako agent-provokatér nasazován proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům . 1962-76 šéfredaktor nakladatelství Academia, 1971-76 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; od 1962 člen ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a redakční rady časopisu Hlas revoluce, kde hojně publikoval. Autor válečných memoárů Běženci a vítězové ; spoluautor vzpomínkové knihy Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy . V 70. letech přední normalizační publicista, zaměřený na ideologickou desinterpretaci nedávné minulosti.

Věra Eliášková

Věra Eliášková se narodila 20. září 1947 v Praze. Po absolvování gymnázia pokračovala ve studiu na DAMU, obor dramaturgie. Po skončení školy jí bylo nabídnuto místo lektora v Divadle na Vinohradech, kde setrvala třináct let. Její manžel Karel Makonj pracoval jako režisér převážně v loutkových divadlech a na volné noze jezdil od divadla k divadlu. Autorka se pokoušela v normalizačních časech psát a napsala několik her a dramatizací, jak pro domovské divadlo, tak pro Českou televizi. / V divadle dramatizaci Rollandovy prózy „Dobrý člověk ještě žije“ a vlastní hru „ …a ten měl tři dcery“, v televizi např. hříčku „Zmatky budoucí matky“/.  ideologickém tlaku setrvávala poměrně dlouhou dobu, protože se jí zdálo, že nikudy jinudy cesta nevede. eměla odvahu otevřeně vystoupit proti režimu, ale přesto se v roce 1985 vzmužila a z divadla na vlastní žádost odešla. V roce 1981 totiž s manželem konvertovali ke katolické víře a tak po čtyřech letech konečně našla odvahu a začala dělat pečovatelku na Praze 7. V té době jejího muže vyhodili kvůli konverzi ze dne na den z divadla a tak také začal pracovat ve zdravotnictví jako zdravotní bratr na dětském oddělení v nemocnici Motol. Pokud jde o tvorbu, vystupovali v té době po kostelích v rámci „Desetiletí duchovní obnovy“ a hráli s partou kamarádů herců o světcích daného roku pásmo s živou hudbou, jejichž scénáře autorka připravovala. Pouze na sv. Václava a Prokopa už nedošlo, protože přišel rok 1989 a byly jiné starosti. Svatého Václava pak autorka napsala pro Divadlo Minor / dříve Ústřední loutkové divadlo/, kde byla po revoluci se svým manželem v angažmá. Pro toto divadlo rovněž napsala hru „Kdo mi to uvěří, pane Moody“, s Janem Potměšilem v hlavní roli a hru „ Prenatálové“ o životě před životem, založené na rozhovoru dvojčat před narozením/ 1994/. V roce1991 napsala knížku Paní M., která vyšla v nakladatelství Portál. V současné době spolupracuje s Českým rozhlasem, naposled byla realizována její hra o putování do Compostelly....

Václav Ertl

Václav Ertl byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog. Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK . Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně , reálných gymnáziích Praha-Žižkov a Náchod , od roku 1904 až do svého skonu působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva . V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého, publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč. Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926. Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny , příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957....

Tomáš Edel

Tomáš Edel byl český historik, který učinil objevy ze středověkých dějin Českého Dubu, ředitel českodubského Podještědského muzea. Vyrůstal v Praze na Malé Straně, v letech 1974–1980 studoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor národopis-historie. Pracoval v Národním muzeu mezi lety 1972–1980, po skončení školy učil na střední škole a od roku 1985 začal ředitelovat Podještědské muzeum, kde působil až do své smrti. V roce 1991 se podařilo objevit ve sklepích obytných domů na místě starého zámku rozsáhlé pozůstatky původní pozdněrománské johanitské komendy . V roce 1992 objevil ve věži českodubského kostela skříň s gotickou šablonovitou výzdobou . Psal články národopisné i historické o Podještědí. Svůj zájem o johanity také využil v kontroverzní práci identifikující autora tzv. Dalimilovy kroniky jako komtura Jindřicha z Varnsdorfu.

Stasi Eldredge

Stasi Eldredgeová se na práci svého muže, Johna Eldredge, podílí jako spoluautorka některých knih a vedoucí ženských programů v Ransomed Heart Ministries. Za Johna je vdaná 25 let a má s ním tři syny. John Eldredge je autor spirituální literatury, terapeut a ředitel společenství pro duchovní poradenství Ransomed Heart Ministries v americkém Coloradu.

Snorre Evensberget

Norský editor turistických průvodců a historických prací o Norsku.

Shanti Evans

Rudolf Elias

Narozen 19.4.1878 v Pavlově u Telče, zemřel 29.6.1964 v Ostravě. Učitel, kulturní pracovník na Těšínsku, redaktor, básně, próza, historické monografie, literatura pro mládež.

Robert John Weston Evans

Prof. Robert John Weston Evans , člen British Academy, vystudoval slavistiku, historii a germanistiku na Jesus College v Cambridgi. Dnes působí jako Regius Professor novověkých dějin na Oxfordu, je zálověň fellow na oxfordské Oriel College. Je znám svými kontakty s českými historiky, ovládá dokonale češtinu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert John Weston Evans na anglické Wikipedii.

Rita von Eggeling

Německá germanistka, autorka učebnic němčiny. Též se zabývá mediální výchovou. Působila též ve Španělsku, Spojených státech amerických a Singapuru.

Ralph Ellison

Ralph Waldo Ellison byl americký spisovatel, romanopisec, esejista, literární kritik a akademik. Nejvíce se proslavil románem Neviditelný , díky kterému získal v roce 1953 cenu National Book Award. Román pojednává o zkušenosti marginalizovaného černocha. Napsal také sbírku politických, společenských a kritických esejí Shadow and Act a sbírku Going to the Territory . Posmrtně vyšel jeho román Juneteenth , který byl sestaven z rozsáhlých rukopisných poznámek, které po sobě zanechal. Ralph Waldo Ellison dostal své jméno po básníkovi Ralphu Waldo Emersonovi. Narodil se v Oklahoma City, Oklahoma otci Lewisovi Alfredu Ellisonovi a matce Idě Millsapové. Výzkum životopisců Lawrence Jacksona a Arnolda Rampersanda zjistil, že se narodil v roce 1913, tzn. rok předtím, než se obvykle udává. Byl druhým ze tří bratrů; prvorozený Alfred zemřel ještě jako dítě, mladší bratr Herbert Maurice se narodil v roce 1916. Lewis Alfred Ellison byl majitelem malého obchodu a stavebním mistrem, zemřel v roce 1916 na následky úrazu, když mu do břicha vnikly úlomky z přibližně pětačtyřicetikilového kusu ledu, který spadl při nakládání do násypníku. Ellisonův otec miloval literaturu a zbožňoval svoje děti, takže Ellison v dospělosti zjistil, že jeho otec doufal, že se jeho syn stane básníkem. Ellisonova matka se po smrti svého manžele Lewise třikrát znovu provdala. I tak byl ale jejich rodinný život poměrně nejistý a Ellison musel během mládí a dospívání pracovat v rozličných zaměstnáních, aby rodinu finančně podpořil. Během toho, co navštěvoval Douglas High School, si také našel čas, aby hrál za školní tým amerického fotbalu. Školu dokončil v roce 1931, rok pracoval a vydělal si dostatek peněz, aby mohl zaplatit zálohu na trubku, aby mohl hrát s místními hudebníky a zdokonalovat se dalšími hudebníi lekcemi. Díky stipendiu se v roce 1933 dostal na Tuskegee Institute v Al...

Petiška Eduard

Percy Thomas Etherton

Nová Edna