141961–142020 z 142563 Autoři
Claire Kendal (1)
Claire Kendal sa narodila v Amerike a vyštudovala v Anglicku, kde strávila celý svoj dospelý život. Kniha o Tebe je jej prvý román. Kniha bude preložená do viac než dvanástich jazykov. Claire učí anglickú literatúru a tvorivé písanie, a žije juhozápade Anglicka s rodinou. Teraz pracuje na jej ďalšom psychologickom thrilleri.
Více od autora
Sloboda Rudolf (1)
Rudolf Sloboda byl slovenský prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Narodilse a dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Jeho život byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Vydal 26 knih, napsal 2 divadelní hry a 4 scénáře k filmům. Po vydání svého prvního románu roku 1965 se vrátil na Slovensko a působil jako redaktor, dramaturg a odborný pracovník. Od roku 1988 až do svého dobrovolného odchodu z tohoto světa 6. října 1...
Více od autora
Věra Kohnová (1)
Věra Kohnová byla židovská dívka deportovaná s rodinou nejprve v lednu 1942 z Plzně do koncentračního tábora Terezín a v březnu 1942 do koncentračního tábora Izbica. Věra Kohnová proslula svým deníčkem, který si psala od srpna 1941 do ledna 1942. Deník, ve kterém sledovala dětskýma očima poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně, přestala psát jen několik dní před deportací do Terezína. Věra Kohnová je jednou z dětských obětí holokaustu. Kvůli svému věku a psaní deníku bývá přirovnávána k Anně Frankové. Věra Kohnová se narodila 26. června 1929 v Plzni, v rodině Otakara Kohna , úředníka plzeňské továrny na železné a kovové zboží Gustav Teller. Otakar Kohn pocházel z obchodnické rodiny žijící v Týně nad Vltavou. Do Plzně přišel v roce 1908 a roku 1913 se za ním přistěhoval i jeho mladší bratr Rudolf . Maminka Věry Kohnové se jmenovala Melanie. Melanie Langerová se narodila v Dobřívě u Rokycan, kde měl její otec David Langer, původně židovský učitel z Dolního Cetna u Mladé Boleslavi, obchod, trafiku a výčep. V roce 1912 se Melanie s rodiči přestěhovala do Plzně a koncem března 1923 se zde provdala za Otakara Kohna. Manželé Kohnovi měli dvě dcery. Prvorozená Hanka se narodila v lednu 1924. Věrka byla tedy o pět let mladší než její sestra a několik dní před příchodem německých vojsk do Plzně oslavila své desáté narozeniny.. Vedle strýce Rudolfa Kohna měly Hanka a Věra Kohnovy v Plzni také babičku Otýlii Langerovou, která zemřela v roce 1936. Dědečka Davida Langera, zaměstnance plzeňského velkoobchodu ovocem František Vojtěch & spol., již Věra nepoznala, protože zemřel v roce 1927. Společně s babičkou Otýlií je pohřben na židovském hřbitově v Plzni, na Rokycanské třídě. Před deportací do Terezína se rodina Kohnových navíc velmi přátelila s manžely Marií a Jaromírem Kalivodovými z Dobříva u Rokycan. Toto přátelství je opřed...
Více od autora
Michael Castleman (1)
Michael Castleman píše i žurnalistiku a beletrii. Jeho žurnalismus se zaměřuje na zdraví, tradiční medicínu, alternativní terapii a sexualitu. On také píše detektivní romány v San Franciscu.
Více od autora
Milan Palička (1)
Milan Palička je dlouholetý vášnivý rybář a nadšený kuchař, připravující nápaditá jídla ze svých úlovků i sladkovodních ryb koupených v českých obchodech. Na internetu vede vlastní blog Mánkův rybí restaurant, v němž čtenářům kromě spousty rybích receptů nabízí i rady do kuchyně nebo kontakty na prodejny ryb v ČR.
Více od autora
Antonín Jaroslav Vrťátko (2)
Antonín Jaroslav Vrťátko , byl český spisovatel, překladatel a knihovník. Narodil se v Benátkách nad Jizerou, v rodině hrnčíře Josefa Vrťátka. V Mladé Boleslavi vystudoval piaristické gymnázium a v Praze filosofickou a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy Univerzity. Byl vychovatelem v různých českých šlechtických rodinách, od roku 1851 žil výhradně v Praze a věnoval se především literatuře. Byl členem komise pro ustanovení vědeckého názvosloví, v roce 1854 redigoval almanach Perly České, od roku 1861 redigoval Muzejník. po Václavu Hankovi se stal knihovníkem Národního muzea a věnoval se literární historii. Zemřel nešťastnou náhodou . Ve své poslední vůli odkázal spolku Svatobor 6 000 zlatých. Od roku 1835 publikoval časopisecky literárně historické články a kritiky, cestopisné črty a drobné básně, pokoušel se také o romanitcké historické povídky po vzoru Waltera Scotta, které měly sice relativně velký čtenářský úspěch, ale pro svůj sentimentální charakter nevelkou literární ani historickou úroveň. Někdy se ve svých fikcích dopouštěl velmi odvážných konstrukcí, např. v povídce Jan Šťastný se pokoušel dokázat, že Johannes Gutenberg byl ve skutečnosti Čech. Překládal prózu, a to z němčiny a italštiny. Patří také k překladatelům filosofické literatury; přeložil do češtiny Aristotelovy Kategorie a tím založil tradici překládání aristotelských spisů do češtiny. Jeho pokračovateli jsou například Pavel Julius Vychodil, Ferdinand Stiebitz, Antonín Kříž, Milan Mráz či Karel Berka.) V pozdějším věku zanechal literárních pokusů a psal články literárně vědecké, populárně historické a pedagogické. Napsal mnoho historických črt, některé byly ve své době použity v čítankách. Psal i drobné didaktické dětské verše, dokonce i veršovaný vodopis českých zemí, a rozsáhlejší novely s historickou tematikou, nejčastěji biblickou (např. Život Josefa...
Více od autora
Zbyněk Ludvík (1)
Vlastním jménem Zbyněk Ludvík. Zbyněk Ludvík Gordon se narodil v Jičíně 19.2. 1961, do tří let žil s rodiči a sourozenci na Vlkavě, dětství a mládí prožil v malé vesnici Košátky, dále žil dva roky v Čelákovicích a v současné době žiji v Brandýse nad Labem. Pracoval v různých profesích, jako technik na tel. ústředně, jezný, redaktor, vydavatel, production manager v RA, vedoucí obchodního úseku, starožitník či obchodní zástupce. Vlastní literární tvorbou se vážněji začal zabývat asi v 19 letech. V roce 1986 se seznámil s kruhem mladých autorů, kteří si začali říkat Skupina XXVI. S těmito, ale i dalšími autory, udržuje kontakt dodnes. Jeho básně lze nejspíše zařadit mezi reflexivní lyriku, v poslední době se věnuje i limeriku. Časopisecky publikuje od roku 1986 Jeho básně byly zařazeny do různých almanachů a literárních revue, např. almanachy Skupiny XXVI, almanach K.H. Máchy, almanach Žleby, Přetržená nit, Co si myslí andělíček, aj. Samostatné básnické sbírky: Ve spárech holubice – Protis 1995 , Ve spárech holubice – Protis 1996 , Dvář – Krásné nakladatelství 1997, Zrakovina - Protis 2004, Pontifikát empatie - Eminent 2013. V médiích Gordonovy básně zazněly například v televizním pořadu Básnické safari na ČT2 či v několika rozhlasových pořadech. Autor se zabývá i textařskou činností, otextoval několik písní z oboru klasické a duchovní hudby. Své básně Gordon v rámci večerů autorského čtení recitoval v různých městech a místech, např. Kroměříž – Forfest, Praha- Viola aj., Moravské Budějovice, Brandýs n.L - Valentinské poetické večery, Třebíč, Vimperk-Arkády, Brno, Jemnice, Paříž , atd. V současné době pracuje na své čtvrté samostatné sbírce básní. Skladby s jeho texty má na programu několik pěveckých sborů. Některé Gordonovy básně byly zhudebněny skupinou Zpětné zrcátko z Prahy....
Více od autora
Václav Bureš (1)
Narozen 28. 9. 1947 v Mariánských Lázních. Malíř, autor autobiografických vzpomínek psaných v "meltouštině", žijící v Německu.
Více od autora
Jaroslav Válek (1)
Jaroslav Válek byl český redaktor, herec, humorista a komik známý jako „Smutný muž“. Jaroslav Válek se narodil 17. září 1932 v Kroměříži jako druhorozený . Jeho otcem byl Antonín Válek , matkou Marie Válková. Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v Kroměříži, ve studiu pak pokračoval na Obchodní akademii, kde svoje středoškolské studium ukončil v roce 1951 maturitou. První zaměstnání Jaroslava Válka bylo v zemědělské škole, kam nastoupil jako účetní a pokladník. Svá vysokoškolská studia absolvoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Během svých studií se věnoval i jazykové přípravě – uměl německy, anglicky, španělsky, rusky a částečně též francouzsky. Učitelování se Jaroslav Válek věnoval po skončení fakulty jen krátce, protože se poměrně záhy orientoval na herectví: začínal jako ochotník a pak se z něj stal estrádní komik. Již od mládí inklinoval k legraci, měl dobrou paměť a velice snadno se učil. Přesto byl ve studiu svědomitý. Sám si vymýšlel vtipné výstupy a svými nápady přispíval i humoristovi Jiřímu Štuchalovi, který mu byl ochoten „za povídku“ zaplatit i 35 korun. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 emigroval Jaroslav Válek do Švýcarska. Československo propagoval při každé vhodné příležitosti, pracoval v krajanských spolcích, pro švýcarský Sokol navrhl a zhotovil prapor k příležitosti sletu ve Vídni. V obci Therwil ve Švýcarsku si koupil solidní byt. Později si pořídil patro vily na pláži u Středozemního moře ve španělském městě Peniscola . Rád hrával pravidelně tenis. Dne 3. května 1982 po odpálení míčku na kurtu vykřikl, chytil se za srdce a zemřel ...
Více od autora
Václav Brožík (1)
Václav Brožík byl český akademický malíř. Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“. Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legiea řádným členem České akademie věd a umění . Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř. Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu. Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku....
Více od autora
Jiří Červený (1)
JUDr. Jiří Červený byl český kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel, otec české herečky a operní pěvkyně Soni Červené, její sestry Jiřiny Drobné roz. Červené a vnuk známého výrobce, vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného. Jeho druhou manželkou se stala herečka Erna Červená roz. Luhanová. Původním povoláním byl právník. V roce 1909 založil kabaret Červená sedma, v letech 1918–1922 byl jeho ředitelem. Po zániku Červené sedmy provozoval v letech 1923–1949 soukromou advokátní praxi. Hudebně se vzdělával soukromě. Již za středoškolských studií se stal spoluorganizátorem literárně vzdělávacího a zábavního kroužku hradeckých studentů pod názvem Mansarda. Na sklonku svých vysokoškolských studií práv pak založil se šesti přáteli v roce 1910 v Praze kabaretní skupinu Červená sedma. První vystoupení měli 6. června 1910. Vedle povolání advokátního koncipienta vedl či programově ovlivňoval tuto amatérskou skupinu s různými přestávkami do roku 1918, kdy se Červená sedma osamostatnila a zprofesionalizovala. Poté se stal jejím ředitelem a vedl ji až do jejího zániku v roce 1922. Vedle zakladatele a uměleckého vedoucího byl také společně s dalšími členy hlavním autorem písní tohoto sdružení. Jeho skladby nalezneme i pod pseudonymem Karel Gersten a Geo Frank, u pozdějších textových překladů též Kačer. Do roku 1922 se skladatelsky, textařsky a překladatelsky podílel – ať sám nebo ve spolupráci s ostatními členy Červené sedmy – na více než 400 písničkových a kupletních titulech. Tři desítky jich nahráli na gramofonové desky , zpravidla pod vedením dirigenta R. A. Dvorského. Byl jedním z prvních průkopníků náročnějšího přednesového šansonu. Jako příslušník studentské generace před první světovou válkou také dokázal včas zaregistrovat, organizačně podchytit a do českého prostředí přenést nový typ kabaretní zábavy, k...
Více od autora
Libor Balák (1)
Libor Balák je český malíř, ilustrátor, kreslíř, autor komiksů a počítačových her. Libor Balák již v průběhu studia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně navštěvoval soukromé přednášky z oboru etnografie a antropologie u antropologa Jana Jelínka. Dále konzultoval realizace prehistorických rekonstrukcí s paleobotanikem Antonínem Hluštíkem, spolupracoval s antropologem Josefem Wolfem a učil se u malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. Po ukončení studia nastoupil roku 1980 do geologicko-paleontologické oddělení Moravského zemského muzea v Brně, v letech 1985–1987 působil též jako pedagog na Lidové škole umění a od roku 2004 učil na střední škole. Roku 2010 začal spolupracovat s vývojovými společnostmi Pterodon a Illusion Softworks, které produkovaly 2D a 3D počítačové hry , ke kterým vytvářel kreslené animace. Nyní se zabývá zejména knižními ilustracemi a vytvářením obrazových rekonstrukcí a didakticko-popularizačních ilustrací z oboru antropologie, archeologie a paleoantropologie. Ve své tvorbě užívá akvarel, kvaš, olejomalbu a kresbu tužkou či pastelem. Jeho práce lze označit za unikátní ukázku kombinace experimentální archeologie s uměleckou rekonstrukcí světa dávno zmizelých prehistorických kultur. Jeho obrazy jsou zastoupeny ve stálých expozicích doma i v zahraničí. Je autorem několika publikací a pravidelně i nepravidelně aktualizovaných naučných webových stránek uložených například na webu Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně.
Více od autora
Antonín Satke (4)
Antonín Satke byl český folklorista, etnograf a dialektolog. Patří k nejvýznamnějším československým folkloristům 2. poloviny 20. století, primárně byl zaměřený na oblast Slezska a Opavska. PhDr. Antonín Satke, CSc. se narodil 12. listopadu 1920 v Komárově u Opavy. Vyrůstal v příměstském prostředí jako syn koláře. Po občanské škole nastoupil na Obchodní akademii v Ostravě, kde studoval v letech 1935 až 1939. Již během dospívání se začíná více zajímat o literaturu, jazyk a projevy folkloru. Další Satkeho studia však byla přerušena nástupem druhé světové války. Za války byl Antonín Satke totálně nasazen. Nejprve v Ratiboři, od roku 1943 ve zbrojovce v Chuchelné a nakonec u Krakova. Po roce 1945 si Satke splnil doplňkovou maturitu v Ostravě a začíná studovat bohemistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se, jako se svými vyučujícími, setkal například s dialektologem a znalcem staré češtiny Václavem Vážným či fonetikem Bohuslavem Hálou. Odborně se Satke na univerzitě věnoval zejména dialektologii. Jeho další zájem, slovanský folklor, nebyl dosud samostatným oborem. Po úspěšném zakončení studia se stal roku 1948 učitelem na gymnáziu v Opavě, zanedlouho byl však režimem donucen k přestupu na střední průmyslovou školu strojnickou. V soukromí se věnoval sběratelské i odborné práci dialektologa, což zúročil v roce 1953, kdy byl přijat do Slezského studijního ústavu jako externí pracovník - referent pro folkloristiku. O dva roky později byl již řádným zaměstnancem. Na počátku 60. let byl Satke, spolu s dalšími členy spolku Společenství laiků, obviněn z rozvracení republiky a v květnu roku 1961 byl zatčen a odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně. Byl mu zkonfiskován majetek, zejména rodný dům v Komárově. Veškeré instituce, v nichž dříve pracoval, se od něj odklonily, Slezský ústav s ním ukončil smlouvu, vyloučila ho Národopisná společnost, nesměl praco...
Více od autora
Alois Hora (1)
Narozen 1885 v Chrasti u Chrudimi, zemřel v prosinci 1942 v Kolumbii. Ing., geometr, stavitel, stati o vodních stavbách, beletrie pro mládež.
Více od autora
Ladislav Buzek (3)
PhDr. Ladislav Buzek pochází z Jindřichova Hradce. Jeho snem bylo popularizovat lidovou kulturu prostřednictvím krátkých filmů, proto v letech 1946–1951 studoval dějiny umění a archeologii a zároveň filmovou kameru u prof. Plicky, kterou však z politických důvodů nedokončil. Téměř dvě desetiletí pracoval jako novinář, v pražské redakci Svobodného slova, od roku 1968 jako vedoucí redaktor v Ostravě. Pobyt na Moravě prohloubil jeho zájem o lidovou kulturu, tradice a umění, což ho přivedlo ke studiu etnografie a folkloristiky, které absolvoval v letech 1964–1968. Počátkem 70. let se přestěhoval do Vsetín a našel uplatnění ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde působil až po odchod do důchodu. Odborně se věnoval především zvykosloví a lidovému divadlu a na tato témata publikoval i články v odborných časopisech. Pro muzeum vytvořil řadu programů, např. mikulášské průvody, tradiční jarmarky, rekonstrukci hry o sv. Dorotě a další. Neocenitelná je především jeho dokumentace mizejících projevů života v lidovém prostředí, zejména lidových zvyků a obyčejů na Valašsku, které velmi citlivě zachycoval jednak filmovou kamerou, jednak objektivem fotoaparátu. Jako autor několika etnografických dokumentů stál u zrodu rožnovského Etnofilmu , prvního festivalu amatérských filmů s národopisnou tematikou. Dlouholeté odborné a jazykové zkušenosti zúročil i v důchodovém věku jako aktivní průvodce cestovních kanceláří, lektor vzdělávací akademie ve Vsetíně a dlouholetý spolupracovník Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně.
Více od autora
Božena Viskupová (1)
Narozena 1913. Prof., hudební pedagožka, zaměřená na hudebně pohybovou výchovu dětí.
Více od autora
Ladislav Jeništa (1)
Lékař, od r. 1903 primář nemocnice ve Vysokém Mýtě. Po r. 1900 přispíval do Revue pro neurologii, Časopisu lékařů českých, ČM, ND, Pražské revue, Rozhledů a Noviny. Jeho lékařské studie obsahují i zřetel sociologický. Úvahy z psychologie a etiky jsou založeny na jemném pozorování lékaře a vedeny mravním soucitem. Ve spise Kam život cílí hlásá kult života, založený na hodnotě práce a na životní harmonii. Zdůrazňuje povinnost každého pečovat o své zdraví a prodloužit život co nejvíce. Nemoc a bolest jsou oprávněné a nezbytné prvky života; bolest a utrpení člověka dokonce obrozují. Smrt je třeba brát jako zákonitou nutnost.
Více od autora
Vladimír Halada (1)
Narozen 1899 v Oudoleni, zemřel 11.5.1956. Ing., profesor a inspektor odborných škol, pedagogické práce.
Více od autora
Joanna Gutmann (1)
Poradkyně a lektorka v oblasti administrativy a komunikačních dovedností. Práce z oboru.
Více od autora
Karel Šrom (1)
Karel Šrom byl český hudební skladatel a publicista. Absolvoval gymnázium v Praze a pokračoval studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci pracoval v právním oddělení Obce pražské až do roku 1945. Hudbu studoval soukromě. Byl mimo jiné žákem Karla Háby. V letech 1927–1929 byl hudebním dramaturgem Osvobozeného divadla. Působil jako hudební referent časopisů Československá republika, Venkov a Rytmus. Po skončení války se stal vedoucím hudebního odboru Československého rozhlasu a redaktorem hudebního oddělení nakladatelství Orbis a Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V letech 1954–1960 působil jako ředitel Českého hudebního fondu. Byl autorem mnoha publicistických prací propagujících českou hudbu a české umělce. Napsal stovky textů pro hudební vysílání Československého rozhlasu. Má velkou zásluhu na vybudování a organizaci Českého hudebního fondu. Komponoval rovněž taneční skladby a scénickou hudbu.
Více od autora
Antonín Opravil (1)
Narozen 25.12.1886 ve Velké Bystřici u Olomouce, zemřel 1961. Důstojník, spoluautor vojenské terminologie, publikace a redakční činnost v oboru kultury řeči a jazykové správnosti češtiny.
Více od autora
Jan Löwenbach (1)
Narozen 29. 4. 1880 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel v srpnu 1972 v New Yorku . JUDr., advokát, hudební kritik, básník, práce v oboru práva, muzikologie a hudebních dějin, autor libret k operám, překladatel z němčiny.
Více od autora
Reinhold Niebuhr (1)
Karl Paul Reinhold Niebuhr byl americký protestantský teolog a politický filozof, profesor Union Theological Seminary v New Yorku. Byl představitelem tzv. křesťanského realismu. Jeho bratr Helmut Richard Niebuhr byl rovněž známý teolog. Reinhold Niebuhr byl autorem tzv. Pokojné modlitby , kterou si osvojilo hnutí Anonymních alkoholiků . Roku 1964 obdržel z rukou Lyndona Johnsona Prezidentskou medaili svobody. K jeho nejznámějším knihám patří Moral Man and Immoral Society a The Nature and Destiny of Man. V mládí koketoval s levicovými teologickými proudy , později se však stal jejich velkým odpůrcem, stejně jako komunismu, marxismu a Sovětského svazu. Byl považován za intelektuálního oponenta Johna Deweyho. Velmi ovlivnil americkou politickou filozofii a teorii mezinárodních vztahů, k jeho vlivu se přihlásili George F. Kennan, Hans Morgenthau, Kenneth Waltz, Richard Hofstadter či Christopher Lasch. Podobně ovlivnil americké politiky Jimmyho Cartera, Hillary Clintonovou, Madeleine Albrightovou a Johna McCaina. Roku 2007 ho za svého oblíbeného teologa prohlásil prezident Barack Obama, což znovu podnítilo v USA zájem o Niebuhrovo dílo. Arthur Schlesinger ho označil za nejvlivnějšího amerického teologa 20. století.
Více od autora
Štěpán Mareš (1)
Štěpán Mareš je český kreslíř komiksů, veřejnosti známý především z časopisu Reflex , Lidových novin a zábavných pořadů na TV Prima , ilustrátor řady knih, obalů na CD . V letech 1984 a 1985 vyhrál výtvarnou soutěž Děti pozor červená, v roce 1989 byl členem stávkového výboru na Gymnáziu Třebíč, kde studoval. Ve svých začátcích ilustroval časopis Zvonek Gymnázia Třebíč. V letech 1990–1992 kreslil komiksy pro časopisy Kometa, Stadión a Pivní kurýr, v letech 1993–1995 pro Nedělní Blesk a deník Práce, od roku 1995 spolupracuje s časopisem Reflex. V pořadu Dementi se poprvé objevil v roce 2004. Štěpán Mareš uvádí, že postava Zeleného Raoula vznikla při debatě o náplni časopisu Reflex. Jméno Raoul bylo inspirováno jménem Raoula Schránila, označení zelený proto, že je mimozemšťan. Postava se měla podobat postavičce jménem Muf Supermuf , kterou vytvořil Stanislav Holý. Píše si příběh , který je parafrází Otesánka, pracuje na komiksu Nevadská poušť a s Ondřejem Neffem, který je autorem komiksového scénáře, připravuje další komiks. Zájem státních represívních institucí vyvolal v roce 2004 jeho plakát v Třebíči, parodující billboardy ČSSD, s fotografií bin Ládina, který to také „myslí upřímně“. V roce 2006 mu týdeník Mladá fronta plus vypověděl spolupráci, protože se přes „zákaz“ vrátil ke karikaturám tehdejšího premiéra. V roce 2013 se podílel na založení projektu Toxicards.cz. V rozhovoru pro deník Metro, uveřejněném 17. května 2010, Štěpán Mareš říká, že mu je stále anonymně vyhrožováno, a to včetně výhrůžek fyzickou likvidací. Dostává dopisy elektronickou i klasickou poštou a jednou obdržel dokonce 320 výhrůžných e-mailů za jeden den. V rozhovoru se dále uvádí, že někteří politici usilovali o to, aby vedení Reflexu Mareše propustilo....
Více od autora
Aimé Agnel (1)
Aimé Agnel je psychoanalytik a bývalý předseda Francouzské společnosti analytické psychologie.
Více od autora
Paul Clark (1)
Odborník na čínský jazyk a čínskou kulturu, vysokoškolský pedagog působící na Novém Zélandu, specializace na čínštinu, současnou čínskou populární kulturu, včetně filmů, problémy kulturní čínské revoluce a na čínské sociální dějiny od roku 1949.
Více od autora
Trevor Lord (1)
Americký autor obrazových publikací o automobilech, motocyklech a jízdních kolech.
Více od autora
František Matouš (1)
Narozen 29.11.1895 v Českých Budějovicích, zemřel 30.12.1969 tamtéž. PhDr., vědecký pracovník Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd v Praze, práce z oboru.
Více od autora
Álex Rovira Celma (1)
Španělský autor, odborník na obchod, marketing, publikace z oboru.
Více od autora
Radim Brázda (1)
Narozen 1965 v Nové vsi u Oslavan. Po studiích filozofie a politické ekonomie asistent na katedře filozofie MU v Brně, přednášky a práce ze soudobé filozofie a etiky, člen hudebního sdružení.
Více od autora
Ippolito Nievo (1)
Ippolito Nievo se narodil jako syn právníka Antonia Nieva a benátské šlechtičny Adely Marinové. Roku 1848 když mu bylo 17 let vstoupil do občanské gardy, stal se mazziniovcem a členem různých revolučních výborů. Roku 1855 dostudoval práva a odešel s otce do Udine, odkud podnikal spolu s bratrem pěší výlety po friulském kraji a blízkých Alp. Byl obviněn rakouskou vládou z podvratné činnosti a ujel do Milána, kde se horlivě věnoval novinařině a kde začal psát své knihy. Prožil tu také velkou lásku k sestřence Bice Melziové. Roku 1859, když vypukla válka proti Rakousku, vstoupil dobrovolně do jižního pluku, kde statečně bojoval. Po válce byl jmenován plukovníkem a hlavním interdantem. Dne 4. března 1861 se nalodil na starý parník Ercole, ale do cíle už s parníkem nedojel.
Více od autora
J. W. N Sullivan (1)
Spisovatel, literární novinář, popularizátor vědy a autor studie o Beethovenovi.
Více od autora
František Klempa (1)
Narozen 20.2.1911 ve Znojmě. Asistent katedry tělesné výchovy, publikace z oboru.
Více od autora
Alois Fišárek (1)
Alois Fišárek je český filmový střihač, pedagog, syn malíře Aloise Fišárka. V roce 1968 dokončil studia na katedře střihu FAMU. Jako střihač působil v letech 1965–1972 u Československého armádního filmu, 1974–1996 u Krátkého filmu. V letech 1968–2002 vyučoval na FAMU, kde vedl katedru střihové skladby, dnes vyučuje na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Je držitelem Českého lva za střih u filmů Akumulátor 1, Kolja, Kanárek, Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. V roce 2018 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.
Více od autora
Adolf Vrána (1)
Adolf Vrána, válečný letec, stíhač. Narodil se 27. 10. 1908 v Nové Pace. Zemřel 25.2. 1997 v Anglii v SUTTON VENY HOUSE. Adolf Vrána začal vojenskou dráhu v 1928. Po složení maturity se stal pilotem – poručíkem a nato velitelem noční letky. Svoji činnost v Československé armádě začal jako poručík – profesor v Prostějově. Při obsazení naší republiky roku 1939 byl degradován a propuštěn do civilu. Do zahraničního odboje odešel přes Polsko a stal se četařem cizinecké legie ve Francii. V bitvě o Francii působil v hodnosti nadporučíka. Roku 1940 se účastnil bitvy o Anglii a bitvy o Atlantik v anglické letce – 312. Po nalétání 580 hodin v bojích končí v zahraničním odboji jako Flight Lieutenant u radar – control. Po osvobození působil v ČSR jako major u MNO v Praze, později jako podplukovník a velitel zkušební komise v Letňanech. Po roce 1948 by komunisty degradován. Před pronásledováním odešel do exilu zpět do Anglie, kde působil do roku 1973 u letectva. Až do své smrti žil v Anglii. Sám napsal v devadesátých letech minulého století: "Zdůrazňuji, že s hrdostí zůstávám ve výslužbě RAF Officer v hodnosti Flight Lieutenant . " Dekret o povýšení odmítl.
Více od autora
Jan Fiala (1)
Narozen 17. 12. 1936 Brno. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.
Více od autora
Eva Del Risco Koupová (4)
Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.
Více od autora
Vlasta Matoušová (1)
Narozena 16.7.1955 v Turnově. Grafička, ilustrátorka, ilustrace převážně vědeckých knih s botanickými náměty.
Více od autora
Anna Skoumalová-Hadačová (1)
Narozena 21.12.1946 v Pardubicích. Ilustrátorka a grafička, věnuje se vědecké ilustraci v oborech botaniky a medicíny.
Více od autora
Michail Ivanovič Glinka (1)
Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi, a osobnost, jež je považována za otce ruské klasické hudby. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, opera Život za cara a další opera Ruslan a Ludmila z roku 1842. Dílo Michaila Ivanoviče Glinky mělo vliv na několik celosvětově známých skladatelů i na populární Ruskou pětku, jejíž pět členů pod vedením Milije Balakireva věnovalo svou pozornost zvláště Glinkovi jako skladateli, který komponoval ruský druh klasické hudby. Michail Ivanovič Glinka se narodil ve vesnici Novospasskoje nedaleko řeky Desny v ruském Smolensku. Jeho otcem byl bohatý vysloužilý armádní kapitán, který žil v rodině se silnou vazbou pro služby pro cara. I v této rozsáhlé rodině se několik jejích členů věnovalo umění . Jako malé dítě trávil hodně času se svou babičkou, která ho vychovávala, ale také dosti rozmazlovala a neustále krmila různými sladkostmi a oblékala jej do luxusních kožešin. To se mu později stalo osudným, zejména co se týče jeho zdraví. Často navštěvoval lékaře a vícekrát se stál obětí šarlatánů. V raných letech moc hudby neslyšel. Často jen slýchával zvuky odbíjejících zvonů na vesnickém kostele a rád poslouchával lidové písně kočujících pěveckých sborů. Zvuky zvonů však nebyly na poslech nijak přívětivé pro své naladění na nelibozvučný akord, a právě to bylo příčinou přivyknutí jeho sluchu na pronikavou harmonii. Po smrti babičky se přiklonil spíše ke strýci, který bydlel přibližně 10 km daleko a hrál v orchestru díla Haydna, Mozarta a Beethovena. U strýčkova orchestru trávil Glinka mnoho volného času. V deseti letech přišel další hudební zážitek, když slyšel hrát finského skladatele Bernharda Crusella na klarinet, což ho v...
Více od autora
Stefan Lochner (1)
Stefan Lochner, též Stephan Lochner nebo Meister Stephan byl německý gotický malíř, nejvýznamnější zástupce Kolínské malířské školy. Údaje o Lochnerově životě byly zčásti zničeny při francouzské okupaci Kolína. Předpokládá se, že pocházel z Meersburgu u Bodamského jezera, neboť zde při morové epidemii roku 1451 zemřeli jeho rodiče. Ve dvou dokumentech z roku 1444 a 1448 je uváděn jako Stefan Lochner od Bodamského jezera. Albrecht Dürer ve svém deníku z roku 1520 zmiňuje oltářní obraz Tří králů v Kolíně nad Rýnem, jehož autorem je Meister Stephan. Lochner se patrně školil ve Vlámsku a mohl být žákem Roberta Campina nebo pracoval v dílně Jana van Eycka. O jeho příchodu do Kolína existují údaje z roku 1442, kdy dostal zakázku na výzdobu města v souvislosti s návštěvou císaře Fridricha III. Habsburského. V té době již byl mistrem a připadla mu hlavní úloha vytvořit oltář pro Kolínský dóm. Z roku 1442 jsou záznamy o Lochnerově koupi domu a svatbě s Lysbeth . Roku 1444 koupil dva další domy a vzal si půjčku, roku 1447 byl členy malířského cechu zvolen radním . Po roce 1447 měl finanční problémy a proto jeho hlavní díla patrně vznikla před tímto datem. Stefan Lochner byl znovu zvolen do Rady města roku 1450, ale onemocněl a patrně zemřel v zimě 1450-51 během epidemie moru. Roku 1451 již neměl kdo převzít majetek jeho zemřelých rodičů a Lochnerův dům v Kolíně byl na prodej roku 1452. Žádné z Lochnerových děl není podepsáno a identifikace Lochnera s dříve uváděným tzv. Dombild Meister je nepřímá. Stejně tak nepanuje shoda o jeho autorském podílu a práci jeho dílenských spolupracovníků u děl, která jsou mu připisována na základě historiografické srovnávací analýzy. Do roku 1420 ovlivňoval kolínskou malbu Mistr Svaté Veroniky a Lochnerova malb...
Více od autora
Adolf Roubal (1)
Narozen 1887, zemřel 28.7.1949 v Chudenicích. Kulturní pracovník Chudenicka, publikace z oboru.
Více od autora
Jonathan Miles (1)
Jonathan Miles je americký novinář a spisovatel. Jeho první kniha, Dear American Airlines, vyšla v roce 2008 v nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt. Jonathan Miles se narodil v Clevelandu ve státě Ohio. Jeho rodina se později přestěhovala do města Phoenix v Arizoně, Miles však v 17 letech utekl z domu a usadil se v Oxfordu, kde posléze navštěvoval University of Mississippi. Začal si přivydělávat jako reportér a nadějný jazzový hudebník a seznámil se se spisovatelem Larrym Brownem, s nímž si dobře porozuměl. Miles nakonec univerzitní studia nedokončil, Brown jej však přesvědčil, aby se psaní věnoval pořádně. Miles později prohlásil: "Naučil jsem se od něj tolik věcí. Někdo musí jet do Iowy, kde pořádají kurzy pro spisovatele, já měl Larryho." Ačkoliv se Miles na univerzitě žurnalistice nikdy nevěnoval, jeho texty byly brzy zveřejněny v místním literárním časopisu Oxford American, kam v dalších letech přispíval eseji a kritikami. Jeden kamarád mu navrhl, aby se stal reportérem místního deníku, a Miles místo skutečně získal. V jednom rozhovoru později řekl, že měl tehdy nízký plat, ale povinnost přijít každý den s nějakým novým textem zlepšila jeho schopnost psaní - naučila ho, jak se o složitých a emocionálních tématech vyjadřovat klidněji a neutrálněji. V rámci stejného interview Miles dále uvedl, že ho deník o několik let později propustil kvůli nekrologu člověka, který se přiznal, že jedné z předních postav města často prodával alkohol, což Miles v textu uvedl. Milesovy texty zaujaly jednoho z redaktorů časopisu Esquire, jenž otiskl jeho zprávu o geniálním útěku z vězení, kterým se zabýval během svého působení v oxfordském deníku. Rychle si získal pověst bystrého pozorovatele zvyků a kultury v Mississippi a jeho eseje se začaly objevovat v časopisech Food & Wine, Men's Journal a The New York Times Magazine. Miles říká, že za styl svých raných textů vděčí především městu Oxford, přesto se později rozhodl, že se p...
Více od autora
Keith Willey (1)
Keith Grenville Willey , novinářka a spisovatelka, se narodila 14. srpna 1930 v Boonah, Queensland, jako druhá ze čtyř dětí Grevilla Maynarda Willeyho, bankovního úředníka, a jeho ženy Eileen May, rozené Kuskey.
Více od autora