Všichni Autoři a témata

Anton Vavruš (1)

Slovenský diplomat a publicista. V letech 1968-1971 byl generálním konzulem ČSSR v Kanadě. Autor publikací o Kanadě, později též autor textů o křesťanských poutních místech.

Anton Tyrol (1)

Slovenský teolog a biblista, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Anton Tschechov (1)

Anton Trnka (1)

Anton Szanya (1)

Historik, v letech 1985-1990 předseda Svazu volnomyšlenkářů Rakouska.

Anton Šurda (1)

Anton Sundin (1)

Švédský zahradník, odborník na kapradiny a udržitelné zahradničení.

Anton Steiger (2)

Anton Stamitz (1)

Anton Stamitz byl německý hudební skladatel a houslista, narozený v roce 1750 v Deutschbrodě v Čechách, který se dnes nachází v České republice. Byl synem Johanna Stamitze, významného skladatele a houslisty, a starším bratrem Carla Stamitze, kteří byli významnými představiteli mannheimské školy. Anton se proslavil svým přínosem k rozvoji symfonické a komorní hudby v období klasicismu.

Anton Srholec (1)

Slovenský římskokatolický kněz, salesián, publicista, charitativní pracovník, člen Slovenského Helsinského výboru.

Anton Springer (1)

Učitel na reálce ve Vysokém Mýtě. Autor katechismu z roku 1865.

Anton Sopko (1)

Prof.. Ing., slovenský odborník v oblasti hutnictví, vysokoškolský pedagog.

Anton Šmotlák (1)

Stenograf, fotograf, novinář, dokumentarista.

Anton Schwetter (1)

Anton Schommers (1)

Anton Scheber (1)

Slovenský odborník na databázové systémy, vysokoškolský pedagog v oboru informatiky.

Anton Rotzetter (1)

Švýcarský kapucín.

Anton Rippon (1)

Britský novinář, spisovatel a vydavatel zaměřující se na dějiny sportu.

Anton Rauscher (1)

Německý jezuita, katolický kněz a vysokoškolský pedagog sociální etiky a sociálního katolicismu.

Anton Rada (1)

Slovenský dirigent.

Anton Puškár (1)

Narozen 1939. Prof.Ing., DrSc. Profesor na VŠ dopravy a spojů v Žilině. Práce z oboru materiálové inženýrství, vlastnosti materiálů.

Anton Prídavok (1)

Slovenský básník, prozaik, novinář a publicista.

Anton Ponťuch (1)

Slovenský lékař, gynekolog a porodník. Práce z oboru.

Anton Pogorel'skij (1)

Anton Petrov (1)

Anton Pavlovich Chekhov (1)

Anton Neuwirth (1)

Slovenský lékař, politický vězeň, myslitel a diplomat.

Anton Müller (1)

Diecézní kněz.

Anton Moucha (1)

Narozen 1. 1. 1882 v Praze, zemřel 29. 11. 1945 tamtéž. PhDr., knihovník, instruktor pro německé menšinové knihovny, publikace z oboru.

Anton Menger (1)

Rakouský právník a politik.

Anton Meiser (1)

Německý voják, účastník 2. světové války. Autor vzpomínkové knihy.

Anton Mayer (1)

Narozen 26.6.1780 v Dobrši, zemřel 27.8.1854 v Linci . Hudebník.

Anton Marec (1)

Slovenský prozaik a dramatik, autor knih o Tatrách, bývalý horský vůdce, chatař, člen Horské služby a lyžařský instruktor. Také autor literatury pro děti a mládež a autor rozhlasových her.

Anton Malloth (1)

Příslušník nacistických oddílů SS, dozorce v terezínské káznici gestapa, za zločiny odsouzen na doživotí.

Anton Magula (1)

RNDr., editor a zodpovědný redaktor Atlasu slovenských miest, kartograf.

Anton Lučanský (1)

Anton Leonťjev (1)

Anton Kret (1)

Slovenský spisovatel, divadelní dramaturg, publicista a překladatel z ruštiny.

Anton Kozák (1)

Ing., vojenský geograf, práce z oboru.

Anton Kostráb (1)

Slovenský autor prací o projekční technice.

Anton Košťál (1)

Slovenský filolog, romanista a germanista, překladatel.

Anton Kollár (1)

Narozen 4.10.1933 v Bojné. Prof., MUDr., DrSc., lékař, sběratel naivního umění, práce z oboru otorinolaryngologie, foniatrie a naivního umění.

Anton Kersjes (1)

Anton Karabinoš (1)

Spoluautor publikace z oboru filmového umění.

Anton Kallinikovič Skorochod'ko (1)

Ruský veterinář, publikace z oboru.

Anton Jusko (1)

Slovenský teoretik umění, výtvarný pedagog a vysokoškolský učitel, zaměřený na estetiku a didaktiku výtvarné výchovy. Též malíř.

Anton Jurovský (1)

Slovenský psycholog a pedagog.

Anton Joseph Kirchweger (1)

Rakouský filosof.

Anton Joachimsthaler (1)

Autor knihy o Adolfu Hitlerovi.

Anton Ioukhnovets (1)

Anton Hrubiak (1)

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Anton Hlaváč (1)

Anton Hirner (1)

Slovenský lesní ing., fotograf volně žijící zvěře, autor pamětí.

Anton Heinrich Springer (1)

Narozen 13. 7. 1825 v Praze, zemřel 31. 5. 1891 v Lipsku . Česko-německý historik, spisovatel a publicista, estetik, filozof.

Anton Heimerl (1)

Anton Hauser (1)

Anton Greguss (1)

Anton Gerinec (1)

Slovenský lékař, oftalmolog.

Anton Geesink (1)

Antonius Johannes „Anton“ Geesink , byl reprezentant Nizozemska v judu. Jde o největší osobnost evropského sportovního juda v jeho historii. Vyrůstal v dělnické čtvrti v Utrechtu. Odmala rád sportoval – hrál fotbal, závodil na kole, zápasil, vzpíral apod. Nejvíce ho však uchvátilo judo. Seznámil se s ním, když jejich tělocvičnu navštívil instruktor z Francie. Geesink nebyl dobrým žákem, proto hned po základním škole šel pracovat na stavbu jako pomocný dělník. Při této práci nabral svoji pověstnou sílu. Vítězil převážně na zemi. Soupeře unavil a následně dostal na zem a do držení. S věkem a s pravidelnými návštěvami Japonska se naučil obstojně i techniku v postoji – velmi účinná byla především jeho uči-mata. Od poloviny padesátých let 20. století neměl v Evropě konkurenta. Na začátku 60. let měl již dostatečné zkušenosti a techniku na to, aby v kombinaci se svými parametry mohl zástupce kolébky juda porazit. Na mistrovství světa v roce 1961 porazil ve finále Kodži Soneho a zapsal se nesmazatelně do dějin juda jako první západní judista, který získal vítězství na úkor zástupců kolébky juda. V roce 1964 svůj úspěch zopakoval na olympijských hrách v Tokiu, kdy nedal šanci domácímu Kaminagovi. Geesink se dá považovat za prototyp nového sportovního směřovaní juda. Sportovec odhodlaný a fyzicky zdatný, mající respekt k soupeři, ale ne strach, zná své možnosti. Tyto vlastnosti jsou ve sportovním judu daleko důležitější než vytříbená technika. Geesink ukončil sportovní kariéru celkem čtyřikrát. Poprvé po vyhraném mistrovství světa v roce 1961, podruhé po olympijských hrách v roce 1964, potřetí v roce 1965. V tomto roce ho sužovala různá zranění – na mistrovství Evropy si v soutěži týmů natrhl sval a v individuálních soutěžích potom nestačil v semifinále na své soupeře. V roce 1967 ohlásil comeback, získal svůj další titul mistra Evropy, ale před mistrovstvím světa ...