140041–140100 z 142586 Autoři
Anna Maixnerová (1)
Narozena 9. 5. 1958. Mgr., novinářka, publicistka, regionální publicistika o Znojemsku.
Více od autora
Stanislav Haňka (1)
Pedagog, autor učebnic přírodopisu pro základní devítileté školy.
Více od autora
Sergio Bambarén (1)
Narodil se v Limě, absolvoval British High School, vydal se do Ameriky, kde vystudoval na chemického inženýra na texasské univerzitě. Jeho velkou láskou je oceán a surfing. Procestoval centrální Ameriku, Mexiko, Kalifornii a Hawai. Nyní žije v Austrílii, v Sydney, kde pracuje jako manažer pro mnohonárodní organizaci.
Více od autora
James F Twyman (1)
Americký spisovatel, hudebník, filmový režisér a mírový aktivista, autor publikací z oblasti duchovních nauk a náboženství.
Více od autora
Ludvík Hájovský (1)
Narozen 19.2.1905, zemřel 15.5.1978. Ing. Dr.techn., profesor fakulty báňských strojů, práce z oboru.
Více od autora
Pavel Kohn (1)
Pavel Kohn byl židovský autor žijící v Německu, kam v roce 1967 emigroval z rodného Československa. Byl manželem malířky Rut Kohnové, měl tři děti a 8 vnoučat. Pavel Kohn se narodil v Praze židovským rodičům. Za druhé světové války prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, holokaust přežil jako jediný z celé své rodiny. V prvních dnech po osvobození se stal účastníkem "akce zámky" : ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví byly zřízeny ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později byla "akce zámky" rozšířena i na německé děti z českých internačních táborů. Po válce se Pavel Kohn rozhodl setrvat v Československu a vystudoval dramaturgii na AMU. Po studiích pracoval jako dramaturg, publicista a překladatel. Na přelomu 50. a 60. let byl z politických důvodů perzekvován, v roce 1967 emigroval s celou svou rodinou do Německa. V letech 1968–1990 pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1989 vydával své publikace i v ČR. Věnoval se i básnické tvorbě. Námětem řady jeho textů se stal život a dílo humanisty Přemysla Pittra. Pavel Kohn byl dlouholetým členem Ediční rady Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, aktivně se účastnil řady seminářů a konferencí, rád pracoval se studenty a mladými lidmi. V roce 2021 byla na jeho počest pojmenována ulice Pavla Kohna v Třebíči.
Více od autora
Guillaume de Machaut (1)
Guillaume de Machaut, někdy psán Machault byl francouzský básník a hudební skladatel. Působil jako sekretář Jana Lucemburského a poté jeho dcery Jitky, stáří strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Jako básník dosáhl již za života evropské proslulosti, byl učitelem Deschampse a ovlivnil Chaucera. Je nejvýznamnějším hudebním skladatelem 14. století, čelným reprezentantem stylu ars nova a zároveň jedním z nejstarších hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje. Machaut se pravděpodobně narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky..." Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy. Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské, Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel , doživ se na tehdejší dobu vysokého věku. Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal: Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle franco...
Více od autora
Jan Křtitel Vaňhal (1)
Jan Křtitel Vaňhal také Johann Baptist Wanhal či dokonce van Hall byl český hudební skladatel druhé poloviny 18. století. Jan Křtitel Vaňhal se narodil v rodině koláře Jana Vaňhala a již od raného dětství projevoval hudební nadání. První hudební vzdělání mu poskytl vesnický učitel a varhaník Kozák v Maršově. Poté se vzdělával pod vedením nechanického učitele Antonína Erbana ve hře na housle, klavír, varhany a ve zpěvu. V 18 letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně a později přešel do Hněvčevse jako varhaník a ředitel kůru. V roce 1760 se o jeho nadání dozvěděla majitelka panství Nechanice hraběnka Schafgotschová a vzala jej do Vídně, kde mu umožnila studium u předních hudebních pedagogů té doby. Kompozici ho zde učil Carl Ditters von Dittersdorf. Vaňhal se během pěti let stal jedním ze známých hudebníků Vídně. Získal si oblibu ve šlechtických kruzích a podařilo se mu též vykoupit z poddanství. Baron Riesch mu roku 1769 umožnil dvouletý studijní pobyt v Itálii. V Benátkách poznal Christopha Willibalda Glucka. V Římě zkomponoval dvě opery na libreta Pietra Metastasia , které tam také byly provedeny. Po návštěvě dalších italských měst se v roce 1771 vrátil do Vídně. Po návratu mu Baron Riesch vyjednal místo kapelníka v Drážďanech. Vaňhal však nabídku odmítl. Zápasil v té době s duševní chorobou. Psychickou rovnováhu poté hledal mj. na statcích hraběte Erdödyho ve Varaždíně . Pro Varaždin zkomponoval oratorium Umučení Páně. Do Vídně se znovu vrátil až roku 1780. Získal si proslulost jako symfonik i jako skladatel chrámové a komorní hudby. Stal se také členem prestižního smyčcového kvarteta ve složení Karl Ditters von Dittersdorf – první housle, Joseph Haydn – druhé housle, Wolfgang Amadeus Mozart – viola a Vaňhal – violoncello. V závěru života vyučoval hudbě a stal se vyhledávaným ...
Více od autora
Pavel Havlík (1)
Pavel Havlík také Louis Havlík byl hudební skladatel, textař, kytarista, rozhlasový publicista a hudební pedagog. Byl zakladatelem skupiny ...a Hosté, ve které působil s Miroslavem Ošancem, Ivou Sekotovou a Janem Nikendeyem. Spolupracoval i s dalšími českými folkovými a bluesovými skupinami, například Jarret, Jen tak, Pohromadě na přehradě či Těla. Věnoval se i výuce hry na kytaru, spolu s Miroslavem Ošancem byl spoluzakladatelem Nové hudební školy ve Vratislavicích. Věnoval se i psaní hudby k divadelním hrám. Byl spoluautorem hudby k divadelní hře Vánoce s Kulišákem v Naivním divadle v Liberci. Společně s Frederikem Velinským, synem písničkáře Jaroslava Velinského vydal hudební publikaci 1419 kytarových akordů, a dále publikaci Je to brnkačka. Působil jako hudební publicista v Českém rozhlase v Ústí nad Labem, kde více než 13 let připravoval týdeník Zvukový Portýr. Žil převážně v Liberci, kde byl dlouhá léta činný v Experimentálním studiu, ve kterém působil od jeho začátků v Barvířské ulici, a stejně tak i po jeho přestěhování do Lidových sadů. Od Zuzany Navarové dostal svého času nabídku ke spolupráci, kterou odmítl. Několik let pečoval o svou postiženou dceru Kateřinu. Přibližně od roku 2015 žil až do konce svého života v Osečné.
Více od autora
Ferdinand Mládek (1)
Narodil se 3. řijna .1881 v Hlinsku. Pracoval jako středoškolský profesor v Pardubicích, stal se také autorem několika populárně vědeckých prací. Zemřel 11. 7. 1966 v Pardubicích.
Více od autora
Peter Zvon (1)
JUDr. Vladimír Sýkora byl slovenský dramatik, divadelní kritik a režisér. Narodil se v rodině státního úředníka. Vyrůstal na Slovensku, kam po vzniku Československa přijel jeho otec Čeněk Sýkora. Lidovou školu absolvoval v Bratislavě a gymnázium pro problémy s prospěchem dokončil v roce 1932 ve slovenském městě Zlaté Moravce. Po ukončení gymnázia začal studovat práva v Praze, ale po uzavření českých vysokých škol nacisty studium dokončil v Bratislavě. Po ukončení vysoké školy byl zaměstnán jako právník ve Všeobecné úvěrové bance, později pracoval v Tatrabance jako vedoucí právního oddělení. Zemřel předčasně na tyfus ve věku 29 let. Od roku 1940 začal psát do časopisu Elán divadelní kritiky pod pseudonymem Juraj Valach. Svými kritikami a referáty se dostal mezi přední slovenské divadelní kritiky. Jeho referáty vyšly také knižně pod názvem Divadelní články a kritiky. V témže roce pod pseudonymem Peter Zvon také napsal svoji první divadelní hru, kterou nazval Tanec nad plačom . Byla to jemná komedie, ve které autor podal konfrontaci starého a nového světa, zprostředkovanou tak, že se v textu střídá próza s verši . Hra je kritikou tehdejší společnosti – kultury, politiky i společenského života. Jeho druhá divadelní hra Vzdálená země je komedie, jejíž děj se odehrává v době druhé světové války na opuštěném ostrově. Také v této hře se střídá próza s verši. Rok 1940 byl pro něho významný také tím, že v tomto roce pojal za manželku herečku činohry Slovenského národního divadla Oľgu Kadancovou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Sýkora na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Michael Mettler (1)
Michael Mettler je veterinární lékař specializující se na chov a ošetřování hlodavců..
Více od autora
Simon Blackburn (1)
Simon Blackburn je anglický filozof, představitel analytické filozofie. Zaobírá se především etikou. Je v ní představitelem tzv. quasi-realismu, který se snaží navázat na dílo Davida Humea. Hlásí se k humanismu.
Více od autora
Marie-France Toinet (1)
Vědecká pracovnice na Fondation Nationale des Science Polituques v Paříži se specializovala na politologii USA. Je autorkou řady monografií z této oblasti. Přednášela na amerických univerzitách .
Více od autora
Jan Tschichold (1)
Jan Tschichold byl typograf, knižní grafik, učitel a spisovatel. Tschichold prohlašoval, že je jedním z nejdůležitějších typografů 20. století. Málokdo se jeho prohlášení pokusil popřít. Byl synem písmomalíře a učil se kaligrafii, s typografií začal pracovat ve velmi raném věku. Vyrostl v Německu, úzce spolupracoval s Paulem Rennerem a po vzestupu nacistické strany uprchl do Švýcarska. Jeho důraz na novou typografii a sans-serifová písma byl považován za hrozbu pro kulturní dědictví Německa, které tradičně používalo gotickou typografii. Nacisté se zmocnili většiny jeho práce, než se mu podařilo uprchnout ze země. Jeho kniha Die Neue Typographie systematizovala principy modernistické tvorby počínajíc požadavkem nejpřímočařejší a nejjednodušší grafické komunikace a končíc definováním konkrétních výrazových prostředků, prosazoval pravidla pro standardizaci postupů týkajících se moderního typu použití. Podobnou "učebnicí" moderny v grafickém designu se ve Švýcarsku stala jeho další kniha Typographische Gestaltung , kterou vydal už ve Švýcarsku roku 1935. Zmínku si zaslouží skutečnost, že zanedlouho po jejím vydání revidoval Tschichold své ortodoxní stanovisko a ve jménu hlouběji chápané funkčnosti komunikace opustil formálně definované principy tvorby. Rehabilitoval například symetrickou kompozici i patková písma. Ve Švýcarsku měl již tehdy mnoho následovníků, kteří jeho názorový posun považovali za odsouzeníhodnou zradu. Odsoudil všechny typy písma, s výjimkou sans-serifových typů, obhajoval standardizované formáty papíru a stanovil obecné zásady pro vytvoření typografické hierarchie při použití typu písma v designu. Zatímco má text dodnes stále mnoho relativních použití, vrátil se nakonec Tschichold ke klasicistní teorii, v níž byly centrální vzory a římské typy písma favorizovány před bloky kopií. Část své kariéry strávil s Pengui...
Více od autora
Mike Henry (1)
Mike Henry je americký hlasový herec, komik a producent. Je známý svou prací na animovaném televizním seriálu Griffinovi, kde mimo jiné píše a produkuje epizody a namlouvá Clevelanda Browna, Herberta, Bruce a Consuela. Spoluvytvořil spin-off Cleveland show , ve kterém také hrál. V televizním seriálu The Orville ztvárnil vedlejší roli, Danna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mike Henry na anglické Wikipedii.
Více od autora
Karel Malich (1)
Karel Malich byl český sochař, malíř a grafik. Karel Malich strávil raná léta v Holicích, kde absolvoval školu. Jeho dědeček pocházel z Újezda u Hořic a pracoval jako kameník, otec amatérsky maloval. Karel Malich od dětství kreslil a zdejší krajina s táhlými oblouky kopců významně ovlivnila i jeho pozdější tvorbu. V mládí byl vynikajícím atletem a fotbalistou. Reálné gymnázium absolvoval během války v Pardubicích , v letech 1943–1945 byl totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny. V letech 1949–1950 pracoval v Holicích v podniku Botana. Roku 1950 byl přijat do 4. ročníku speciálky profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Po ukončení studia se usadil v Praze a roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou. V letech 1953–1955 absolvoval základní vojenskou službu v Českých Budějovicích. Po návratu se rozvedl a živil se jako grafik a ilustrátor. Roku 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. Roku 1958 se stal členem SČUG Hollar, získal ateliér a byt v Nitranské ulici na Vinohradech a začal se intenzivně věnovat malbě. V témže roce založil se svými spolužáky z Pedagogické fakulty Milanem Albichem, Miroslavem Radou a s fotografem Janem Šplíchalem tvůrčí skupinu Proměna, se kterou vystavoval do roku 1967. Během cesty do Polska, kterou organizoval SČVU, se spřátelil s Jiřím Kolářem a Josefem Hiršalem a stal se členem jejich stolní společnosti v kavárně Slavia. Roku 1961 se Karlovi a Haně Malichovým narodila dcera Kateřina. Roku 1963 byl Malich spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka. Malichovy reliéfy, volné plastiky a kresby představila roku 1966 Ludmila Vachtová ve výstavní síni na Karlově náměstí v Praze. Výstava obdržela cenu SČSVU za nejlepší výstavu roku. V následujícím roce byla Malichova Černobílá pla...
Více od autora
Igor Bruzl (1)
Dlouholetý sportovní žurnalista, který dostal nabídku fotbalového klubu Baníku Ostrava, aby se stal jeho zaměstnancem a staral se o vztahy s veřejností. Později se stal také členem představenstva fotbalového klubu, politik regionálního rozsahu bez politické příslušnosti, Člen rady města Bohumína a předseda komise sportu. Dosud napsal jedinou knihu: Baníčku, my jsme s tebou, rekapitulující historii nejslavnějšího ostravského fotbalového klubu
Více od autora
Jaroslav Dejmek (1)
Narozen 15. 2. 1935 v Kruhu , zemřel 18. 6. 2022. Středoškolský učitel matematiky, kronikář obce Horní Branná.
Více od autora
Martin Velický (1)
Získal cenu pre najmladšieho finalistu v súťaži Cena Gustáva Reussa 1997 za poviedky "Kožušinová panvica" a "Pozoruhodná cesta L a A". V čase súťaže uviedol bydisko: Trnava.
Více od autora
Jarmil Sekera (2)
Autor anekdot a satirických textů. Publikoval také pod grafonymem J & S
Více od autora
Peter Huchel (1)
Peter Huchel byl německý básník, dramatik a editor. V letech 1923 až 1926 studoval literaturu a filosofii v Berlíně, Freiburgu a Vídni, v letech 1927 až 1930 cestoval po Francii, Rumunsku, Maďarsku a Turecku. První básně uveřejnil v letech 1931 až 1936, od roku 1934 psal rozhlasové hry. Za války bojoval na východní frontě a skončil v sovětském zajetí. Po návratu opět pracoval pro východoněmecký rozhlas a redigoval literární revue Sinn und Form. V roce 1961 se dostal do konfliktu s východoněmeckým režimem, následujícího roku byl nucen vzdát se pozice šéfredaktora Sinn und Form a žil pak v izolaci pod dohledem státní bezpečnosti Stasi. Roku 1971 mu bylo dovoleno emigrovat na Západ. Peter Huchel byl autorem především poesie, k jeho známějším básním patří např. 'Thrakien'.
Více od autora
Blažena Przybylová (1)
Blažena Przybylová byla česká archivářka a ředitelka Archivu města Ostravy. Po absolvovaní Střední všeobecně vzdělávací školy v Ostravě v roce 1970 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně v roce 1975 obor archivnictví. V letech 1975–77 pracovala v Okresním archivu v Blansku a poté do roku 1992 jako vedoucí podnikového archivu Železáren a drátoven Bohumín. V Archivu města Ostravy pracovala od roku 1993 jako archivářka a od 1. července 1995 jako ředitelka. Zemřela 31. října 2017 po střetu s trolejbusem u křižovatky Sokolská třída a Na Hradbách.
Více od autora
Andrej Dmitrijevič Sacharov (1)
Andrej Dmitrijevič Sacharov byl přední sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv, nositel Nobelovy ceny míru a manžel Jeleny Bonnerové. Narodil se v Moskvě v rodině ruské inteligence. Jeho otec, Dmitrij Sacharov, přednášel fyziku na vysoké škole a psal učebnice a populárně vědecké knihy. Jeho matka Jekatěrina Sacharova se plně věnovala rodině. Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou. Svou nešikovnost a neústupnost, jak uvedl, zdědil po své matce a babičce. Byl to introvert soustředěný na své pocity a myšlenky. Mimo jiné se též zajímal o poezii a život Alexandra Sergejeviče Puškina. Měl zvláštní schopnost psát oběma rukama najednou. V roce 1938, když začal studovat na Moskevské státní univerzitě na fakultě fyziky, probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. Poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl s ostatními univerzitními studenty a učiteli evakuován do Ašchabadu v Turkmenistánu, kde v roce 1942 dokončil studium s vyznamenáním. Během války Sacharova zařadili k laboratorní práci v muničním skladě. Roku 1945 po skončení války na území Ruska se Sacharov vrátil ke studiu teoretické fyziky. V roce 1946 byl Sacharov přizván k účasti na projektu sovětské atomové bomby, ale tuto nabídku odmítl. V témže roce obdržel doktorát za svou práci v oboru fyziky částic. V roce 1948 byl v pomocné skupině Jakova Zeldoviče, která se zabývala výzkumem termonukleární fúze, a spolupracoval na vývoji vodíkové bomby. Tento projekt vodíkové bomby byl označován jako „truba“. Sacharov odhalil závažné nedostatky projektu „truba“ a navrhl zcela odlišné schéma pod názvem „slojka“. Vývoj probíhal v utajeném městečku , kde se zabývali vývojem jaderných zbraní. Slojka se stala první vodíkovou bombou, úspěšně otestována byla 12. 8. 1953. Téhož roku se stal čle...
Více od autora
Marie Vojtová (1)
Marie Vojtová byla česká a československá politička a bezpartijní poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako dělnice. Ve volbách roku 1971 zasedla do české části Sněmovny národů . Ve FS setrvala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1976.
Více od autora
František Kolísek (1)
Moravský katolický kněz, hudební znalec a spisovatel, působil u dómu v Brně. Věnoval se povznesení církevního zpěvu na Moravě. Jeho Cyrilský kancionál vyšel v mnoha tisícových vydáních. Podobně jako jeho bratři-kněží byl velkým mariánským ctitelem.
Více od autora
Otakar Nováček (1)
Muzikolog, publicista a prozaik, autor prací o brněnském hantecu. Navštěvoval hodiny fonetiky u Leoše Janáčka na brněnské pobočce mistrovské školy pražské konzervatoře. Na FF MU byli jeho učiteli Vladimír Helfert, Otakar Zich. Zabýval se logopedií. Studoval brněnskou plotnu přímo v jejím prostředí a také z policejních a soudních záznamů. Publikoval v časopisech Opus Musicum, Hudební rozhledy, Smetana, Cesta, Host, Salon aj. Byl vydavatelem edice On, která obsahovala překlady z francouzštiny a jeho práce. Redigoval měsíčník Hantýrka, literárně-vědeckou revue pro studium argotu, slangu a řeči lidové vůbec , kterého vyšlo pět čísel.
Více od autora
Michael Brooks (1)
Michael Edward Brooks je anglický spisovatel, autor populárně vědeckých knih. Má doktorát z kvantové fyziky na University of Sussex, dříve pracoval jako editor pro časopis New Scientist. Píše své eseje i pro další britské časopisy.
Více od autora
Tomáš Weiss (1)
Mgr. Tomáš Weiss, M.A., Ph.D. vystudoval evropská studia v Hamburku a v Praze. Doktorský titul z mezinárodních teritoriálních studií získal na Fakultě sociálních věd UK, kde v současné době působí na Katedře západoevropských studií FSV UK, kterou od roku 2013 vede. Zabývá se zahraniční a bezpečnostní politikou EU a jejích členských států a transatlantickými vztahy.
Více od autora
John Dare (1)
Americký publicista.Zakladatel Providenského konspiračního spolku.Spoluzakladatel časopisu o konspiračních teoriích "Paranoia".Autor teorií o popírání původních verzí událostí 20.století.
Více od autora
Katrin Kaiser (1)
Německá spisovatelka, redaktorka. Vystudovala politologii, komunikaci a novodobé dějiny.
Více od autora
Martin Humpál (1)
vzdělání: Mgr. 1991, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Ph.D. 1996, Texaská univerzita v Austinu Doc. 2005, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Působí nav Ústavu germánských studií FF UK, specializuje se na skandinávské literatury 19. a 20. století, teorie vyprávění, modernismus, Knut Hamsun, Søren Kierkegaard
Více od autora
Viola Parente-Čapková (1)
Doc. PhDr. Viola Parente-Čapková, FL je česká ugrofinistka a literární vědkyně, specializující se na finskou literaturu. Vystudovala finštinu a angličtinu na FF UK v Praze a také získala v roce 2003 finský licenciát filozofie na Univerzitě v Turku, na níž nyní akademicky působí. V roce 2007 se úspěšně habilitovala prací „Moderní finská literatura 1870 – 2000“ pro obor Teorie literatury na FF UK v Praze. Žije s finským manželem Antoniem Parentem ve Finsku.
Více od autora
Katrin Martin-Fröhling (1)
Německá lektorka oboru feng-šuej. Manželka Thomase Fröhlinga. Publikace z oboru.
Více od autora
Thomas Fröhling (1)
Novinář, spisovatel, fotograf, vedoucí výcviku a hlavní poradce německého Feng Šuej ústavu.
Více od autora
Julius Bous (1)
Julius Bous byl český akademický malíř, ilustrátor, středoškolský pedagog, literární a divadelní kritik a scénograf. Narodil se jako jedno z osmi dětí řídícího učitele a muzikanta Františka Bouse , z obce Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Marie, roz. Bubeníkové ze Žíželic. Vystudoval gymnázium v Novém Bydžově a Státní textilní školu v Ústí nad Orlicí. Následně nastoupil na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, studoval u prof. E. K. Lišky a ve speciálce pro dekorativní malbu prof. V. Maška. Po jejím úspěšném ukončení absolvoval ještě kurz figurální malby na Akademii výtvarného umění v Mnichově. Zabýval se především kresbou, kolorovanou kresbou, pastely a akvarely. Zobrazoval krajinu i všední život. Náměty hledal v jižních Čechách , na dalších místech českých zemí, na Moravském Slovácku, na Slovensku, v jižní Francii a v Jugoslávii. Věnoval se také užitkové grafice – vytvořil řadu ex-libris, plakátů k výstavám, koncertům a divadelním představení, diplomů, pozvánek a příležitostných slavnostních tisků. V roce 1903 nastoupil jako asistent kreslení na reálce v Jičíně. V roce 1906 působil na reálce v Kladně, v letech 1907 až 1914 pak na C. K. Státní české reálce na Malé Straně v Praze. Od roku 1914 působil na České státní vyšší reálce v Českých Budějovicích. Do Českých Budějovic se však poprvé dostal již dříve, kdy tam byl jako jednoroční dobrovolník povolán k osmitýdennímu vojenského cvičení dislokovaného praporu pražského 28. pěšího pluku. Za první světové války pak sloužil na srbské frontě v hodnosti poručíka. Po válce pokračoval ve výuce jako profesor kreslení na České státní vyšší reálce v Českých Budějovicích , později i jako ředitel této školy, a to až do roku 1938, kdy odešel do výslužby. V roce 1926 spoluzakládal Sdružení jihočeských výtvarníků, působil zde mnoho let jako předseda a později místopředseda...
Více od autora
Rudolf Stroß (1)
Rudolf Stöbinger se narodil 5. března 1931 v Milíčovicích na jižní Moravě. Za sebou zanechal i řadu knih literatury faktu. Zajímal se především o témata z moderních dějin, mimo jiné z historie tajných služeb a zákulisí druhé světové války. Byl členem PEN klubu, kde v posledních letech pracoval pro Český rozhlas 6, přispíval hlavně do pořadu Názory a argumenty. Spolupracoval i s rádiem Impuls, psal také do Lidových novin nebo regionálních deníků. Jeho články vycházely i v evropských časopisech v Lucembursku, Belgii, Norsku či Rakousku. Mezi jeho známé knihy patří Stopa vede k Renému, Mata Hari či díla o smrti maršála Tuchačevského a Raula Wallenberga. Jeho díla se dočkala překladů do několika jazyků. Od roku 1950 pracoval v redakci Lidové denokracie, stal se vedoucím zahraničně politického oddělení. Při svém novinářském působení vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově. V roce 1968 byl zástupcem šéfredaktora, několik měsíců po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy odešel do německého exilu. V Kolíně nad Rýnem se stal nakrátko vedoucím československé redakce rozhlasové stanice Deutsche Welle, později zastával důležité funkce v PEN klubu. Od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Byl novinář a spisovatel. Zemřel 2. prosince 2005 ve věku 74 let. V severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil, podlehl těžké nemoci.
Více od autora
Pelíšek Antonín (1)
Narozen 1. 3. 1952 v Českých Budějovicích, redaktor Mladé fronty Dnes. Vzdělání středoškolské, absolvent střední průmyslové školy strojnické. Vystřídal několik povolání. V roce 1971 nastoupil do Jihočeské pravdy jako kmenový spolupracovník vysílání rozhlasového sobotního studia mladých, do pořadu přispíval povídkami. Po poznání normalizačních tendencí ve sdělovacích prostředcích upustil od vytouženého povolání novináře a plánovaného studia žurnalistiky a po půl roce odešel po vzájemné dohodě. Další profese: Nákupčí, technik v národním podniku Motor, vedlejším povoláním hrobník, po založení rodiny slévárenský dělník – cidič odlitků, kontrolor v českobudějovické Škodovce. Dva neúspěšné pokusy o přijetí na vysokou školu – zaměstnavatel studium nedoporučil. V roce 1989 na stipendiu Českého literárního fondu, během této doby napsal svou třetí knihu Znamení touha, která vyšla v roce 1990. Po listopadu 1989 se vrátil k původní profesi novináře. Působil nejprve v týdeníku Nový život, Železničář, v soukromém Rádiu 21, dále v denících Prostor a Lidová demokracie, naposledy v České tiskové agentuře. Přispíval do deníků Telegraf, Kurýr, Zemské noviny, Jihočeská pravda, Svobodné slovo, týdeníku Reflex.
Více od autora
Ladislav Böhm (1)
Narozen 1886. Farář Církve československé husitské, práce o včelařství.
Více od autora
Raymond Roussel (1)
Raymond Roussel byl francouzský spisovatel, nezávislý na jakémkoliv vlivu. Raymond Roussel se věnoval poetickému a narativně verbálnímu výzkumu. Vypracoval a spoléhal na svůj vlastní antilogický „proces“ . Ve 20. letech 20. století byl objeven a ceněn surrealisty a byl pozván k účasti na aktivitách surrealismu, avšak dával přednost jisté distanci. Byl typem spisovatele, který se z celého srdce věnuje tvůrčí technice, zcela upřednostňující imaginaci , a to i v případě, kdy se obrací zády k zdravému rozumu a k „obyčejnému realismu“. Raymond Roussel rovněž adaptoval svá díla Impressions d'Afrique a Locus Solus pro divadlo. Poté napsal ještě dvě divadelní hry La Poussière de soleils "v pěti aktech a dvacetičtyřech obrazech", a hru L’étoile au front „ve třech obrazech v próze“. Poté, co dokončil vysvětlující esej Comment j’ai écrit certains de mes livres , který byl vydán až posmrtně, Raymond Roussel spáchal sebevraždu ve věku padesáti šesti let. Česká vydání "Roussel je surealistou v anekdotě" .
Více od autora
Nikolaj Nikolajevič Krasnov (1)
Nikolaj Nikolajevič Krasnov mladší se narodil 24. května 1918 v Moskvě a zemřel 22. listopadu 1959 v Buenos Aires. Pocházel ze slavného kozáckého rodu. Jeho děd, legendární generál, bojoval za občanské války proti bolševikům a znovu se synem a vnukem za druhé světové války. Všichni tři byli za toto souzeni v roce 1945 v Moskvě. Rodina N. N. Krasnova emigrovala v roce 1920 ze Sovětského svazu do Jugoslávie. V době mezi válkami vstoupil do armády SHS a byl vyřazen jako poručík ženijního vojska. V krátké válce s Německem padl do zajetí a byl z něho brzy propuštěn. Podle německé evidence měl být jako poručík příslušníkem 7. výcvikového pluku divize Brandenburg, ale podle poválečného šetření příslušníků 7. pluku , kteří se vrátili ze zajetí, ho nikdo neznal. Další údaje nebyly zjištěny. Jeho příslušnost k armádě potvrzují jeho fotografie, na konci války byl údajně nadporučíkem. S kozáky v Kozáckém stanu v severní Itálii se údajně spojil až na vánoce roku 1944, když se vrátil z vojenské nemocnice. V Kozáckém stanu velel četě ženistů a setkal se zde se svou rodinou. Zpráva o kapitulaci Německa přiměla kozáky přejít hranice do Rakouska. Setkali se s anglickou divizí a byli odzbrojeni. Pokládali se za zajatce Angličanů, ale 28. května 1945 po odjezdu na údajnou konferenci byli vydáni britskou armádou do rukou Rudé armádě. Krasnov byl vězněn v moskevském vězení Lefortovu a Butyrce, odsouzen na deset let nucených prací. Jako zázrakem přežil. Jako jugoslávský státní příslušník nemohl absolvovat návrat do komunistické Jugoslávie. V roce 1955 se mu podařilo dostat ze zajetí s pomocí švédského Červeného kříže. V prvním měsíci svobody napsal v Argentině svědectví o svých zážitcích v knize "Nezapomenutelné". V roce 1959 náhle zemřel za záhadných okolností, které nevylučují pomstu KGB za svědectví o sovětských lágrech....
Více od autora
