Všichni Autoři a témata

Bedřich Swieteczký (1)

Autor historické publikace.

Bedřich Svatoň (1)

Narozen 14. 2. 1922 ve Dvoře Králové, zemřel 19. 9. 2009. Loutkář, divadelní režisér, dramaturg, divadelní ředitel a autor loutkových her a scénářů.

Bedrich Suchý (1)

Autor publikací z oblasti turistiky.

Bedřich Stýblo (1)

Narozen 31.7.1817 ve Vídni, zemřel 5.8.1891 v Praze. Tiskař, knihař, knihkupec, vydavatel dětských a modlitebních knížek.

Bedřich Stožický (1)

Autor byl jeden z prvních českých námořníků a posléze i kapitánem lodi. Napsal řadu zajímavých publikací o moři a svém působení jako námořníka. Po 1. světové válce studoval na Královské námořní akademii v Bakru, kterou absolvoval, oženil se zde

Bedřich Šťastný (1)

Narozen 1.12.1892 v Klech, zemřel 6.12.1960 tamtéž. Redaktor, komunistický pracovník.

Bedřich Šponar (1)

Bedřich Šplíchal (1)

Narozen 16.5.1855 v Praze, zemřel 5.4.1929 tamtéž. Učitel, pedagogické a historické práce.

Bedřich Soukup (1)

Bedřich Skočdopole (1)

Narozen 30.3.1928 v Praze, zemřel 28. 6. 2010 v Říčanech. PhDr., matematik, romanopisec, dramatik.

Bedřich Skála (1)

Autor za totality emigroval a projel na jachtě, kterou si postavil se svými kamarády světová moře. Později se vrátil do vlasti. Autor je radioamatér a tato profese byla potřebná při jeho cestách kolem světa. V knize popisuje i problematiku našich emigrantů.Kniha je koncipována formou telepatického rozhovoru mezi Bedřichem Skálou a Irenou.

Bedřich Ševčík (1)

Bedřich Saxl (1)

Bedřich Saňa (1)

Narozen 2.11.1901, zemřel 1993. Výtvarník, malíř.

Bedřich Ryant (1)

Práce o obalové technice.

Bedřich Runge (1)

Bedřich Rudolf (1)

Práce o tvářecích strojích.

Bedřich Řezník (1)

Narozen 12.2.1869 v Pardubicích, zemřel 7.1.1911 v Jindřichově Hradci. Středoškolský profesor, publikace z oboru fotografie, mikroskopie a přírodopisu.

Bedřich Řezníček (1)

Narozen 1875, zemřel 12.3.1943 v Praze. Zahradník, odborný učitel zahradnické školy, publikace z oboru.

Bedřich Rattinger (1)

Narozen 1.11.1911 v Brně. JUDr., profesor, vedoucí katedry státního práva na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Bedřich Rasocha (1)

Bedřich Profeld (1)

Narozen 30.1.1876 v Hirschenstandu u Kraslic, zemřel 14.1.1949 v Roudnici. Středoškolský profesor, historik Náchodska, časopisecké články a monografie osobností a míst.

Bedřich Pospíšil (1)

Bedřich Pospíšil byl český a československý organizátor katolické tělovýchovy, politik a meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Původním povoláním byl strojní inženýr. Nejprve působil jako středoškolský učitel v rodném Přerově, později jako strojní inženýr v Praze u firmy Breitfeld a Daněk. Byl odborníkem na stavbu cukrovarů. Roku 1919 se stal předsedou okresní organizace ČSL v Karlíně a členem obecního zastupitelstva v tomto tehdy ještě samostatném městě. Angažoval se v katolickém politickém táboře. Je považován za jednoho ze zakladatelů katolické tělovýchovy, konkrétně spolku Orel. Jeho přičiněním byla svolána takzvaná žofínská porada, na které bylo rozhodnuto obnovit tělovýchovné hnutí Orel v Praze. Dodnes se jedna ze žup Orla nazývá Župou Pospíšilovou. V letech 1918–1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Byl profesí inženýrem. Zemřel přečasně v 38 letech na tyfus.

Bedřich Pokorný (1)

Narozen 22.10.1877 v Nekmíři u Plzně. PhDr., středoškolský profesor, historik, historická a pedagogická literatura.

Bedřich Placák (1)

Narozen 16. 2. 1914 ve Vídni, zemřel 1. 3. 1993 v Praze. Vojenský lékař, chirurg, práce z oboru. Též autor pamětí. Překladatel z němčiny. Signatář Charty 77.

Bedřich Piskač (2)

Narozen 8. 5. 1898 v Bělé u Havlíčkova Brodu , zemřel 26. 3. 1929 v Lyonu . Malíř.

Bedřich Pilotti (1)

Bedřich Peška (2)

Narozen 25.10.1820 v Ústí nad Orlicí, zemřel 15.6.1904 v Praze. Básník a satirik, beletrista, publicista, překladatel z polštiny, francouzštiny a němčiny.

Bedřich Nosek (1)

Bedřich Nosek absolvoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory české dějiny a archivnictví, později i hebraistiku. V letech 1968 až 1991 působil jako samostatný odborný a vědecký pracovník Státního židovského muzea v Praze. Navíc byl v letech 1969 až 1982 externím učitelem moderní hebrejštiny na Státní jazykové škole v Praze, poté, v letech 1982 až 1985, byl externím učitelem na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filosofické fakulty UK v Praze. Od roku 1991 až do současnosti působí na Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializuje zejména na Talmud a rabínskou literaturu. Navíc je od tohoto roku úředním překladatelem z hebrejštiny do češtiny a naopak a je externím učitelem moderní hebrejštiny .

Bedřich Mudroch (1)

Narozen 11.8.1898 v Bavorově, zemřel 24.5. 1962 v Mladé Boleslavi. Malíř.

Bedřich Mlčoch (2)

RNDr., geolog, specialista na kvartérní geologii a geomorfologii, autor prací o geologických výzkumech a geologickém mapování.

Bedřich Mládek (1)

Bedřich Meinecke (1)

Bedřich Macháč (2)

Narozen 1. 3. 1899. PaedDr., odborný pracovník Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru metodiky vyučování společenských věd.

Bedřich Linhart (1)

Narozen 6.3.1858 v Ronově u Nymburka, zemřel 22.5.1927 v Praze. JUDr., advokát, práce v oboru mezinárodního práva, národohospodářské stati.

Bedřich László (1)

Bedřich Ladislav Lašek (1)

Narozen 25.2.1863 v Čáslavi. Hudební skladatel a učitel hudby, práce z oboru.

Bedřich Kruis (1)

Narozen 7.1.1904 v Praze. Ing., CSc, publikace z oboru geodesie.

Bedřich Krákora (1)

Narozen 12. 5. 1892 ve Štíhlicích u Českého Brodu, zemřel 14. 1. 1943 v Českém Brodě. Učitel, publikace z oboru pedagogiky a archeologie, román.

Bedřich Kopřiva (1)

Narozen 19. 3. 1929 v Nymburce, zemřel 21. 6. 2012. Doc. Ing. CSc., publikace v oboru sacharidů.

Bedřich Kopecný (1)

Narozen 1. 3. 1913, zemřel 1. 11. 1972. Satirik, autor námětů ke kreslenému humoru Jiřího Wintera-Neprakty.

Bedřich Kocera (1)

Bedřich Kedroň (1)

Autor publikací z oboru koksárenství.

Bedřich Karen (1)

Bedřich Karen, vlastním jménem Bedřich Fremmr, byl český divadelní a filmový herec. Narodil se jako syn škodováckého dělníka, avšak záhy coby student plzeňské reálky začal projevovat silnou náklonnost k divadlu a literatuře. Později školu opustil, aby se mohl zcela věnovat herectví. Již v roce 1905 se stal na radu Vendelína Budila členem venkovské divadelní společnosti J. E. Sedláčka. Později prošel společnostmi J. Tuttra, A. Kučery a operetní společností M. Zieglerové. V roce 1910 pak přijal angažmá v plzeňském divadle , později v letech 1917 až 1921 v Divadle na Vinohradech. V roce 1921 odešel za Karlem Hugo Hilarem do Národního divadla a zde působil až do roku 1959, kdy odešel do důchodu. Bedřich Karen za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících a různorodých rolí, a to jak na divadelních jevištích, tak v rámci rodícího se československého filmu. Za zmínku stojí zejména nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil postavy záporné, či lépe „záporné“ Zejména zde zazářilo v pravém světle jeho mistrovství, kdy si divák může marně lámat hlavu, čímpak si ho postava lotra získala, že k ní cítí prazvláštní vztah souznění a nelhostejnosti k jejímu osudu. Opověď není jednoduchá, přesto ne nemožná – jde totiž v pravdě o koncert starého divadelnického umu, talentu a herecké geniality. Přestože existují i filmy, které v současnosti lze považovat za mírně úsměvné, poplatné době vzniku. Ovšem i zde lze nalézt značné kouzlo ryzího herectví, jakožto hlavní devizu starých dobrých herců, ke kterým bude provždy patřit i Bedřich Karen.

Bedřich Jičínský (4)

Učitel na Janáčkově akademii muzických umění v Brně. Překladatel z ruštiny a slovinštiny.

Bedřich Javor (1)

Narozen 5.12.1903 v Přerově, zemřel 23.3.1931 v Ostravě. Moravský novinář, básník.

Bedřich Hohaus (1)

Překladatel z angličtiny a němčiny. Činný okolo roku 1930.

Bedřich Hoffmann (1)

se narodil 10. července 1906 v německém Steinkirchenu nedaleko Zhořelce. Maturoval již ve Valašském Meziříčí a teologii studoval v Olomouci, kde byl roku 1932 arcibiskupem Prečanem vysvěcen na kněze. Byl kaplanem ve Vracově a v Lipníku nad Bečvou. V roce 1936 se stal farářem v Horní Bečvě, kde se stal i starostou obce. V r. 1940 byl v Horní Bečvě zatčen, posléze vězněn a prošel koncentračními tábory Buchenwald a Dachau. Příčina zatčení zněla: "Jako kazatel podvracel odolnost německé říše, štval proti ní a konal slavné bohoslužby ve zrušené svátky. Vadí také jeho veřejná činnost." V Dachau se setkal i s později svatořečeným polským biskupem Michalem Kozalem, kterému tajně podával svaté přijímání. V únoru 1945 se přihlásil k ošetřování nemocných spoluvězňů nakažených skvrnitým tyfem. Nakazil se od nich a přidal se i zápal plic, ale přežil. Po osvobození Dachau slavil tam první veřejnou mši svatou. Po válce byl krátce posledním předrevolučním předsedou Matice svatokopecké, majetek sdružení ale musel odevzdat komunistickému státu. V letech 1948 až 1974 byl farářem u svatého Michala v Olomouci. Zemřel 6. června 1975 v Olomouci a je tam i pohřben. Hoffmann je autorem unikátní knihy A kdo vás zabije, mapující život a jména křesťanských i muslimských duchovních v KT Dachau.

Bedřich Hejda (1)

Narozen 13.5.1901 v Praze, zemřel 3.12.1974 tamtéž. MUDr., docent patologie a terapie vnitřních nemocí , literatura z oboru.

Bedřich Havránek (1)

Bedřich Havránek byl český malíř, ilustrátor a pedagog. Narodil se jako druhý syn kriminálního rady Antonína Havránka v Praze, Spálené ulici v domě zvaném U Myslíků. Jeho matka, Antonie rozená Dequoy, byla původem Francouzka, dcera železničního inženýra, který emigroval v době napoleonských válek do Čech. Bedřich Havránek vyrůstal v intelektuálním prostředí a dostalo se mu dobrého vzdělání. V patnácti letech začal studovat na pražské Akademii krajinomalbu u Antonína Mánesa. Po jeho smrti pokračoval ve studiu nejprve u Christiana Rubena a později u Maxe Haushofera. Po ukončení studií navštívil Francii, Polsko, Švýcarsko, Anglii, Bavorsko, Rakousko a Německo. Žil v Praze jako svobodný mládenec bez finančních starostí a malování bylo jeho koníčkem a náplní života. Byl oblíbeným společníkem a o jeho obrazy byl zájem mezi sběrateli. Patřil k oblíbeným malířům rakouského arcivévody a cestovatele Ludvíka Salvátora Toskánského, který byl jeho žákem. Podle skic, které mu arcivévoda posílal z cest a později i Havránkových vlastních fotografií zpracoval obrazový doprovod několika cestopisů. Zemřel roku 1899 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pod vlivem svého učitele Antonína Mánesa si vypěstoval lyrický vztah k české krajině. Až do pozdního věku chodil malovat se skicákem do plenéru. Haushoferův německý romantismus se v Havránkově díle projevil volbou pitoreskních motivů, zpočátku zejména z okolí jezer Chiem a König v Alpách nebo ze Šumavy. Od Haushofera se naučil zaznamenat kresbou celkové rozvržení kompozice a velmi podrobně také jednotlivé krajinné detaily. Obrazy ale maloval až v ateliéru a v souladu s tehdejší koncepcí krajinářství se nepokoušel o přesné zobrazení krajiny, která byla předlohou. Maloval také veduty měst a hradů a do krajin často komponoval části architektur. V pozdějším díle opustil romantické pojetí krajiny a soustředil se na zachycení atmosféry dne a modelaci pomocí ...

Bedřich Havlíček (1)

Narozen 6.10.1922 ve Valašských Kloboukách, zemřel 16.1.1994 v Českém Těšíně. Středoškolský profesor, pořadatel vlastivědného a historického sborníku.

Bedřich Hamák (1)

Publicista, autor fortifikační literatury. Autor publikací o pohraničním opevnění.

Bedřich Hájek (1)

Autor kuchařky.

Bedřich Hájek (1)

Bedřich Hájek byl rakouský soudce a politik české národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se 31. července 1828 v Čejkovicích na Sázavě . Jeho otec byl později nájemcem dvora, pivovaru a lihovaru v Uhersku na Novomýtsku a svého syna dal na studia. Bedřich Hájek vychodil gymnázium v Litomyšli a Německém Brodě, pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Podílel se na dění během revolučního roku 1848. Patřil mezi přátele Františka Ladislava Riegera a Franze Schmeykala. Byl posledním velitelem studentské legie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1850 nastoupil na praxi k c. k. okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, později k finanční prokuratuře v Praze. Od prosince 1854 byl neplacený auskultant u okresního soudu ve Vysokém Mýtě, od května 1855 aktuárem v Ústí nad Orlicí. Působil pak na soudech v Jičíně, Kolíně a Kutné Hoře. Roku 1870 se stal radou krajského soudu v Hradci Králové. V březnu 1877 byl přeložen k obchodnímu soudu v Praze, ale již od dubna 1877 působil na vrchním zemském soudu v Praze a ještě toho roku jmenován radou vrchního zemského soudu v Praze. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Praha . Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Friedrich Hájek, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Praha. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Sám patřil mezi staročechy. Roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu . Zemřel 16. srpna 1912 na Vinohradech v domě čp. 1163 . Některé zdro...

Bedřich Glazar (1)

Bedřich Fritt (1)

Bedřich Fišer (1)

Spoluautor publikace v oblasti metalurgie, se zaměřením na statistiku.

Bedřich Feigl (1)

Narozen 6.3.1884 v Praze, zemřel 17.12.1965 v Londýně. Malíř, grafik a ilustrátor, jeden ze zakládajících členů skupiny "Osma".

Bedřich Eimut (1)

Spis o valivých ložiscích.

Bedřich Dubský (1)

Bedřich Dubský byl jihočeský archeolog. Bedřich Dubský, archeolog - amatér, byl syn Františka Dubského, učitele v Komárově a jeho manželky Rosalie, rozené Komzákové. Po vystudování soběslavského Učitelského ústavu působil na venkovských školách v Jiníně, Paračově, Podsrpu u Strakonic a Řepici . Roku 1938 odešel do penze, usadil se nejdříve v Čejeticích , pak krátce v Březnici a potom v Písku . Vedle svého povolání prováděl od roku 1911 archeologické výzkumy, věnoval se zejména pravěké a raně středověké archeologii. Výzkumy dělal především na Strakonicku a Písecku . Také se podílel na výzkumu na vrchu Tábor-Burkovák poblíž Bechyně. Spolupracoval s ČSAV a s Národním muzeem Praha a pracoval pro Státní archeologický ústav na jihu Čech. Výzkumu se věnoval takřka 50 let, zasloužil se o poznání jihočeského pravěku. Jako „venkovský kantor“ Dubský prakticky celý život často zápasil nejen o své uznání, ale i důstojné životní podmínky. Zejména ve 30. a 40. letech 20. století si však tisk poměrně často všímal jeho archeologických objevů. Stejně tak si celostátní denní tisk povšimnul jeho šedesátin, sedmdesátin i pětasedmdesátin. Některé objevy Bedřicha Dubského: