Všichni Autoři a témata

Jaroslav Haidler (10)

Narozen 14. 6. 1933 v Liberci, zemřel v březnu 2023. Novinář a spisovatel.

Jaroslav Děták (7)

Narozen 6. 1. 1913 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 2. 2. 1987 v Českých Budějovicích. PhMr., RNDr., lékárník, autor farmakologické literatury a průvodců po jižních Čechách.

Jaromír Slomek (4)

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Jarmila Otradovicová (8)

Provdaná Bodláková. Pochází z rodiny stavbyvedoucího, otec padl v první světové válce . 1924–34 pracovala jako úřednice u různých firem. Při zaměstnání absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku a večerní kurzy na obchodní akademii . 1930 se provdala za básníka a esejistu Karla Bodláka. Spolu se svým manželem pracovala za nacistické okupace v odboji, kde se přátelsky sblížila s Františkem Halasem, jenž měl zásadní vliv na její literární činnost. S manželem také vydávala revui Strom . 1945 se zapsala jako externí posluchačka na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň působila jako externí literární lektorka ministerstva informací a Svazu československých spisovatelů. Po roce 1945 rovněž pracovala v literárním odboru Umělecké besedy. V 50. letech se aktivně zúčastňovala tzv. sbližování tvůrčích pracovníků s dělnickou třídou a intenzivněji se věnovala žurnalistice a literární tvorbě, kam se promítly zejména její patronáty nad horníky . Byla členkou literární skupiny Pevný bod.

Jarmila Hamplová-Šusterová (12)

Narozena 27.2.1904 v Praze,zemřela 1992. PhDr., středoškolská profesorka, práce z francouzštiny.

Janis Joplin (12)

Janis Joplin byla americká rocková, soulová a bluesová zpěvačka a skladatelka, všeobecně považovaná za jednu z největších a nejvlivnějších umělkyň své doby. Proslavila se koncem 60. let jako zpěvačka psychedelicko-kyselé rockové skupiny Big Brother and the Holding Company a později jako sólová umělkyně s vlastními doprovodnými skupinami The Kozmic Blues Band a The Full Tilt Boogie Band. Její syrový, silný vokál a elektrizující pódiová prezentace uchvátily publikum a zapsaly ji do hudební historie.

Jana Müllerová (12)

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Jana Hanšpachová (10)

Narozena 1963. PhDr., filosofka, kombinace český jazyk-pedagogika. Publikace z oboru pedagogiky předškolního věku, též autorka učebnic angličtiny a němčiny pro předškolní a mladší školní věk.

Jana A Brabcová (7)

Historička výtvarného umění.

Jan-Uwe Rogge (10)

Jan-Uwe Rogge je rodinný a komunikační poradce a autor. Přednášel a vedl semináře v tuzemsku i zahraničí.

Jan-Michal Mleziva (13)

Narozen 1965. Učitel němčiny, překladatel, věnuje se projektům zaměřeným zejména na rozvíjení jazykových schopností dětí.

Jan-Erik Fjell (7)

Jan-Erik Fjell je najmladší nórsky autor, ktorý získal za svoje dielo prestížne Ocenenie nórskych kníhkupcov v dvadsiatich ôsmich rokoch a považujú ho za druhého Nesba. Lovkyňa šťastia je piaty román v sérii o Antonovi Brekkem.

Jan Váňa (12)

Jan Váňa byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů , v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady. Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě. V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky i s konkrétními představiteli veřejného života. Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku. Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen. Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu...

Jan Souček (8)

Jan Souček byl český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1955–1957 se vyučil sklářem v Novém Boru. V letech 1957–1961 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě pod vedením profesora Stanislava Libenského. Poté studoval v letech 1963–1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kresleného filmu profesora Adolfa Hoffmeistra. Soustředil se na malířství a volnou i užitou grafiku. Stěžejním bodem jeho zájmu byly historické, fantastické a utopické krajiny, ztvárňované staromistrovskou technikou olejovými barvami s vrstvou lazur na rozměrných plátnech. Obdivoval jinotaje malby rudolfinského manýrismu a romantismus období rokoka . Z ilustrací vytvořil například samostatnou monografii Apokalypsa na biblické motivy. Z grafických technik vyhledával barevný lept, suchou jehlu a akvatintu. Spolupracoval také na filmové scénografii. Jeho staroměstský ateliér ve starobylém domě v Karlově ulici 25 byl sám o sobě uměleckým dílem. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, Belgii, Finsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Byl členem SČUG Hollar. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Památníku národního písemnictví v Praze, Ministerstva kultury ČR, Galerie hl. m. Prahy, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Ministerstva zahraničí ČR, v budovách německého a brazilského velvyslanectví, a dalších. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/26145-turris-babel/

Ján Šmok (9)

Ján Šmok byl československý kameraman, fotograf, teoretik obecné komunikace, specializovaný teoretik filmového a televizního obrazu i fotografie a vysokoškolský pedagog pracující s vlastními, velmi promyšlenými výukovými metodami. Působil na pražské FAMU. V řadě rovin přispěl k etablování fotografie jako uměleckého směru v Československu. Zasazoval se také o vzdělávání neprofesionálních fotografů a rozvoj výuky fotografie v základním uměleckém školství. S tím souviselo také jeho předsednictví Svazu českých fotografů v 80. a 90. létech 20. století, kde založil galerii fotografie v pražské Kamzíkově ulici a podpořil rozvoj sbírky fotografie. Jako pedagog byl autorem řady publikací a učebnic o komunikaci, filmu, televizi a fotografii. Byly přeloženy také do angličtiny a francouzštiny a sloužily k výuce i na zahraničních školách . Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm. Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem . V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy . Na většině tradiční...

Jan Říha (8)

Narozen 7.7.1853 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 12.7.1922 tamtéž. Zahradník, pomolog, publikace z oboru.

Jan Rejžek (8)

Jan Rejžek je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky. V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie . Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu. Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů. Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšímí hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček. Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15. Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený konc...

Jan Petrus (12)

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Ján Pavol (11)

Jan Nejedlý (11)

Vlastimil Vondruška je český historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy dlouhodobě patří k nejpůjčovanějším titulům v českých veřejných knihovnách. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let. Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V roce 1983 nastoupil do Národního muzea v Praze. V roce 1984 byl Vlastimil Vondruška jmenován ředitelem Historického muzea NM. Na této pozici působil až do konce roku 1989. V letech 1988–1990 působil v redakční radě Časopisu Národního muzea. Po odchodu z Národního muzea v roce 1990 se věnoval podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretičkou uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce byla zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť sponzorovala mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála. Sklárnu v Doksech provozoval do roku 2009. Literatuře se věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populárně naučných, asi čtyřicet historických románů pro dospělé a několik knih pro mládež. ...

Ján Navrátil (8)

Slovenský básník a prozaik, původně učitel, autor literatury pro děti a mládež.

Jan Michl (9)

Narozen 1975. PhDr., historik a politolog, práce z vojenských apolitických dějin 20.století.

Jan Macků (7)

Dr. Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě. Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka. Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do n...

Ján Králik (11)

Jan Králík je autor píšící naučnou literaturu o dopravě, sportu či o pragensiích. Je úzce spojen s Národním technickým muzeem, pravidelně přispívá do časopisu Motor Journal, kde je členem jeho redakční rady. Po maturitě pracoval v ČTK, v časopise Svět motorů a v Nakladatelství dopravy a spojů, poté pracoval na volné noze. V roce 1985 začal spolupracovat se Studiem Shape – skupina výtvarníků, architektů a scénáristů. Po dvou letech přešel do agentury Studio Beam. Vymysleli animovaný spot na holící strojek, za který dostali cenu Louskáček. V roce 1993 společně s jeho kamarády uspořádal v Praze International Veteran Cycle Association Rally. Ještě tento rok resuscitovali Český klub velocipedistů 1880, nejstarší svého druhu ve střední Evropě. V letech 2004 a 2005 byl prezidentem International Veteran Cycle Association. --- Jan Králik ako jediný akreditovaný československý novinár sledoval zblízka zákulisie legendárnej rely Dakar 1988. Zo zážitkov uprostred dní a nocí strávených medzi pretekármi napísal knihu Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar, vyšla dnes už v nepredstaviteľnom náklade 100-tisíc kusov.

Jan Konůpek (8)

Jan Konůpek byl český grafik, malíř, ilustrátor a rytec, příležitostný výtvarný kritik. Absolvoval gymnázium v novém Bydžově a roku 1901 maturoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štěchem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat uměleckou školu. V letech 1906–1908 absolvoval AVU v Praze, kde studoval v ateliéru Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a grafika A. de Pian. S malířem Emilem Pacovským založil ještě na AVU grafickou revui Veraikon, později se stává členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1911 spoluzaložil skupinu symbolistních grafiků Sursum, spoluzakládal i družstvo Artěl . Stal se i členem Spolku výtvarných umělců Mánes . Roku 1923 se vrátil do Prahy, kde vyučoval na Státní grafické škole až do roku 1932. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění. Publikoval články o výtvarném umění a grafice v časopise Veraikon, Vzlet, Přerod, Hollar, Okénko do dílny umělcovy, Panorama, Typografia, aj. Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho grafiky jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, v některých dílech se dostal a...

Jan Jiskra (11)

MUDr. Jan Jiskra, Ph.D. , internista, endokrinolog . Publikace z oboru vnitřního lékařství.

Jan Havránek (8)

Narozen 7. 6. 1928 v Teplicích, zemřel 1. 9. 2003 v Praze. PhDr., CSc., docent československých dějin zaměřený na dějiny 19. století, dějiny univerzit a sociální dějiny, literatura a překlady z oboru.

Jan Budík (10)

Narozen 28.6.1915, zemřel 1995.. Promovaný pedagog, autor zpěvníků a litertury o hudební výchově.

Jan Adam (9)

Narodil sa v rodine baníka Jána Horáka a jeho manželky Kataríny ako jedno z ich štyroch detí. Jeho otec zomrel v roku 1914 v 1. svetovej vojne a o rodinu sa starala len matka, ktorá zomrela v roku 1923. Študoval na gymnáziu v Banskej Štiavnici, neskôr v učiteľskom ústave. Pôsobil ako učiteľ v Teplej, v rokoch 1946 - 1948 pôsobil ako ľudovýchovný referent v Matici slovenskej v Martine, kde bol tiež redaktorom detského časopisu Slniečko a redigoval edície Most a Kvety. Po odchode z Matice slovenskej pôsobil od roku 1953 ako riaditeľ na škole v Svätom Antone, neskôr v Podsitnianskej a v rokoch 1964 - 1967 v Banskej Štiavnici. Zomrel 11. júna 1974 v Prešove, no pochovaný je v Banskej Štiavnici. Jeho beletristické diela čerpali z banskoštiavnického prostredia, odkiaľ pochádzal. Napísal takmer štyri desiatky knižiek. Debutoval v roku 1927 básňou Ecce! v regionálnom periodiku Hlasy spod Sitna, zbierkou povestí Sitniansky vartár. Dielo: Próza pre dospelých: 1940 - Biele ruky, novela 1942 - Legendy, poviedky 1942 - Zlaté mesto, historický román 1943 - Táliky, román 1946 - Zahmlený návrat, novela 1947 - Hory mlčia, povstalecký román 1950 - Vysoká pec, zbierka noviel a poviedok 1953 - Šachty, román 1954 - Na baňu klopajú, zbierka noviel a poviedok 1962 - Lukavická škola 1964 - Prípad na bani Joachim 1968 - Smrť kráča k zlatému mestu, historický román 1974 - Volanie lesa, životopisný román, ktorý vyšiel pre dospelých až posmrtne Próza pre deti a mládež: 1937 - Sitniansky vartár, zbierka povestí 1939 - Zvonárik od svätého Ilju, zbierka povestí 1940 - Sitnianska biela skala, zbierka povestí 1941 - Víchrica, román 1942 - Oceľový tátoš, vlastenecké dielo 1944 - Na perutiach vtáka Ohniváka, vlastenecké dielo 1945 - Hudcov vrch, zbierka povestí 1946 - Mašinový doktor, rozprávka 1947 - Sebechlebskí hudci, historický román 1948 - Zlatá jaskyňa, rozprávka 1948 - Tri citróny, rozprávka 1949 - Pikulík, rozprávka 1950 - St...

James Grippando (9)

Narodil se v roce 1958 a prvních osmnáct let života strávil s rodiči a čtyřmi sourozenci v americkém státě Iliinois. Tam také začal studovat na univerzitě. Později se rodina přestěhovala na Floridu a Grippando pokračoval ve vysokoškolských studiích na University of Florida. Kromě toho, že byl příkladným studentem, působil také jako redaktor odborného školního časopisu. Po dokončení studia pracoval u soudu, ale zároveň se ve volném čase věnoval psaní. Nakonec zvítězila literatura a z Jamese Grippanda se stal spisovatel na plný úvazek. V českém překladu vyšly tituli Mimo podezření, Prosba o milost, Nalezené peníze, Výkupné a Informátor.

Jacques Thomas-Bilstein (10)

Francouzský spisovatel, knihy pro děti.

J. L (11)

Ivo Wiesner (10)

Ing. Ivo Wiesner , absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii, později tu vedl výzkum v oblasti epoxidových pryskyřic a plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Jedni ho měli za fantastu a blázna, druzí zase za ústeckého Dänikena. Ať už to s Ivo Wiesnerem bylo jakkoliv, všechny jeho knihy z pultů knihkupectví rychle zmizely. Nejsháněnější je dodnes jeho překlad Vimaanika Shaastra, staroindického manuálu létání. Tedy, supermoderního létání. Ten přeložil se svou manželkou Ludmilou z dostupného anglického překladu. Pro mnoho lidí je Wiesner někým, kdo se nebál poukázat na to, že dějiny jsou do určité míry manipulované a váží si ho za to. Zemřel náhle v Ústí n. L. 17.9.2008.

Ivar Otruba (5)

Ivar Otruba je český krajinářský architekt 20. a začátku 21. století. Profesor krajinářské architektury, je autorem návrhů krajinářských staveb v ČR i v zahraničí a autorem odborné literatury a učebnic pro výuku zahradní a krajinářské architektury. Je autorem architektonické úpravy Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity a úprav Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Dlouhodobě působil na Mendelově univerzitě v Lednici a v Brně jako pedagog. V současnosti působí na Ústavu zahradní a krajinářské architektury MENDELU v Brně. Žije v Brně, v městské části Soběšice. V roce 1999 obdržel ocenění Cena města Brna za architekturu a urbanismus a roku 2019 byl oceněn Poctou České komory architektů, udělovanou osobnostem, které se významně zapsaly do moderní historie české architektury. Narodil se 18.8.1933 v Kyjově. V Brně absolvoval Vysokou školu zemědělskou, zahradnický obor . Praktické zkušenosti v oboru získával na státním statku v Želešicích od roku 1958. V roce 1965 nastoupil jako odborný asistent na VŠZ v Lednici, kde působil do roku 1970. Po vynucené přestávce v pedagogické práci, která trvala do roku 1989, se vrátil na MZLU v Lednici jako odborný asistent, později získal titul docent a roku 1995 profesor v oboru krajinářská architektura. Za nejdůležitější část jeho díla je považována jeho praktická tvorba, která dosahuje až stovky prací. Ivar Otruba je jedním z architektů, kteří své návrhy sami také pomáhali skutečně technicky realizovat. Cennou částí jeho prací je brněnské arboretum s úpravami napodobujícími přirozené biotopy, zajímavé jsou ukázky použití hornin a stavebního materiálu a využití mnoha kultivarů okrasných rostlin. Jeho knihy z první dekády 21. století provázející klasikou evropské zahradní architektury jsou určeny spíše obdivovatelům zahrad a barevných fotografií. Své písemné práce a příspěvky v časop...

Ivana Kocmanová (10)

Šéfredaktorka nakladatelství Axióma. Toto vydavatelství vydává nejen knihy pro děti, ale i leporela či omalovánky. Ivana Kocmanová je nejen šéfredaktorkou, ale také grafičkou a tudíž je podepsaná pod velikou spoustou knížek pro děti jako spoluautorka.

Ivan Suk (12)

nar. 17. 2. 1901 v Nové Pace – zemřel 23. 11. 1958 v Praze Redaktor Českého slova, soudničkář. Do literatury vstupoval jako básník a povídkář z okruhu devětsilské avantgardy , brzy se však zaměřil na senzační a reportážní četbu z velkoměstského prostředí, dobrodružnou a detektivní tvorbu. Díla: Lesy a ulice , Sluneční lásky , Vyloupení Evropy , Srdce na kovadlině , Holčičky pod lucernou , Štefka, holka z ulice , Benátská bludička , Hildin román , Čokoládová Venuše a jiné povídky o tropický láskách , Animírka Lola , Srdce v žáru miliónů , Voda mezi prsty .

Ivan Slavík (10)

Ivan Slavík byl český básník, spisovatel, překladatel a editor. Narodil se do rodiny dělníka, po maturitě v Praze roku 1939 se zapsal na Filozofickou fakultu UK, ta byla však vzápětí zavřena a Slavík totálně nasazen. Po roce 1945 studoval češtinu, francouzštinu a filosofii na Filozofické fakultě UK, roku 1946 konvertoval ke katolictví a redigoval časopis Vyšehrad. Roku 1948 promoval prací o Karlu Tomanovi a působil jako profesor na gymnáziu v Praze a v Domažlicích, od roku 1952 na průmyslové škole a od roku 1972 na gymnáziu v Hořovicích, kde pak žil od roku 1980 v důchodu a věnoval se literatuře. Napsal řadu básnických sbírek, například Snímání , Deník Arnošta Jenče , S očima otevřenýma , Suspiria , Dvacet pozdních básní , které vycházely s nesnázemi jako bibliofilie nebo v samizdatu a přispíval do mnoha časopisů a samizdatových sborníků. Překládal z francouzštiny , z angličtiny , z němčiny , z ruštiny a španělštiny . Soustavně se věnoval kultuře předkolumbovské Ameriky a vydal o ní několik knih a překladů z původních jazyků: Sláva a pád Tenočtitlanu , Popol Vuh . Jeho deníkové záznamy vyšly pod titulem Hory roků, souborné Básnické dílo a výbor pod názvem Moje Velikonoce . Významná je rovněž i jeho editorská činnost, jejímž prostřednictvím vřadil do kontextu české literatury pozapomenuté autory , ale také i Richarda Weinera .

Iva Hadj Moussa (9)

Narozena 3. 5. 1979 v Písku. Psycholožka, autorka beletrie pro mládež, scénáře k večerníčku, reklamní textařka a kreativní ředitelka agentury zaměřené na obsahový marketing a media relations, moderátorka rozhlasového pořadu.

Iva Frýzová (11)

Narozena 1977 ve Vítkově. Mgr., pedagožka, učebnice, pracovní sešity a didaktické materiály pro výuku biologie na ZŠ.

Isaak Emmanuilovič Babel' (11)

Isaak Emmanuelovič Babel byl ruský spisovatel a dramatik. Spolupracoval s novinami a filmem a napsal řadu scénářů. Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 . Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů. Aby byl přijat do přípravné třídy oděské Obchodní akademie Nikolaje I., Babel musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou. Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou. Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale tato se nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ . Poté, na radu M. Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí. V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ a „Rudá novina“ publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“. V „Oděských povídkách“ Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru „Západ Slunce“, v roce 1935 hru „Marija“. Na základě křivého obvinění byl v roce 1939 v rámci stalinských čistek zatčen a po zmanipulovaném procesu zastřelen. V roce 1954 byl rehabilitován.

Irmela Arnsperger (6)

Německá publicistka, autorka publikací o bylinách, zdravé výživě, kuchařek.

Irena Tatíčková (9)

Česká publicistka a sestavitelka knih pro děti.

Irena Sehnerová (10)

PhDr. Irena Sehnerová , novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, prozaička, autorka kuchařek a publikací o výchově psů.

Irena Pelikánová (11)

Irena Pelikánová je česká právnička a univerzitní profesorka. Roku 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2004 byla členkou Legislativní rady vlády; v letech 1999–2002 byla členkou prezídia Komise pro cenné papíry; mimoto působila jako advokátka. Od 12. května 2004 je soudkyní Tribunálu Soudního dvora Evropské unie. V roce 2013 se spekulovalo o jejím konci u Soudního dvora EU s tím, že by se jejím nástupcem stal ministr bez portfeje ČR Petr Mlsna. Vláda ČR jeho nominaci v únoru 2013 dokonce schválila, v květnu téhož roku ji však odmítl Soudní dvůr EU. V červenci 2013 tak nová vláda Jiřího Rusnoka schválila jako kandidátku znovu Pelikánovou. Dne 16. října 2013 vlády členských států EU potvrdily prodloužení jejího mandátu, ve funkci by tak měla setrvat až do roku 2019. Irena Pelikánová je vdaná. S manželem Dragutinem Pelikánem má syny Tomáše a Roberta. Je autorkou pětisvazkového komentáře k českému obchodnímu zákoníku a učebnic obchodního práva; zabývá se též srovnávacím právem obchodním, zejména ve vztahu k právu francouzskému.

Irena Camutaliová (10)

Narozena 24. 4.1926 v Praze, zemřela 17. 1. 2008. PhDr., rusistka, překladatelka z ruštiny.

Ingo F Walther (8)

Německý historik umění a literatury.

Ina Brandt (8)

Německá autorka literatury pro děti, bývalá lektorka. Vystudovala germanistiku.

Immanuel Birmelin (8)

Švýcarský biolog a ornitolog. Autor chovatelských příruček.

Iain Banks (8)

Iain Banks, píšící také jako Iain M. Banks byl skotský spisovatel. Psal beletrii i sci-fi a jeho knihy jsou v Čechách, na Moravě a na Slovensku hojně překládány. Prorazil už svou prvotinou Vosí továrna a do své smrti vydal dvacet sedm románů a jednu sbírku povídek. New York Times nazvaly Bankse „nejvýznamnějším autorem sci-fi současnosti“, britské The Times ho umístily v roce 2008 na seznam největších britských spisovatelů po roce 1945. Banksova matka byla profesionální krasobruslařka, jeho otec úředník u námořnictva. Rodina se původně jmenovala Banks Menzies, jeho dědeček z otcovy strany změnil pořadí na Menzies Banks. Ačkoli byl při narození zaregistrován jako Iain Banks, již od dětských let užíval Menzies jako své prostřední jméno. Ve čtrnácti letech se Banks rozhodl stát spisovatelem. O dva roky později dokončil svou první povídku. Do roku 1974 studoval ve Stirlingu filozofii, angličtinu a psychologii. Po vysoké škole pracoval jako vrátný v nemocnici, zaměstnanec, zahradník a technik. Všechna zaměstnání mu ponechávala dostatek času, aby se věnoval svým literárním ambicím. Poté stopem procestoval Evropu a pracoval jako technik pro firmu British Steel. V roce 1978 projel Spojené státy z Washingtonu do Los Angeles, krátce pracoval v Greenocku u IBM a v následujícím roce se vrátil do Londýna. Tam v roce 1980 napsal román Vosí továrna, který ho naráz proslavil po celém světě. Od té doby psal romány a příležitostně krátké příběhy, které se v Británii téměř všechny staly bestsellery. Od vydání své prvotiny žil se svou budoucí ženou Annie v Kentu, po dočasném rozchodu se v roce 1998 vrátil do Skotska. V roce 2007 oznámili manželé rozchod. V červnu 2010 se zúčastnil 20. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. V dubnu 2013 zveřejnil Banks na svém blogu oznámení, že před nějakou dobou byla u něj diagnostikována rakovina žlučníku, která se již rozšířil...

Hortense Ullrich (12)

Hortense Ullrichová je německá spisovatelka a publicistka, autorka humorných dívčích románů. Původním povoláním průmyslová návrhářka a designérka. Po ukončení svých studií pracovala jako publicistka a redaktorka v odborných časopisech.

Henri Troyat (9)

Henri Troyat , původním jménem Lev Aslanovič Tarasov byl rusko-francouzský spisovatel a historik, člen Francouzské akademie. Jeho rodina uprchla z Ruska před Říjnovou revolucí, do Paříže dorazila roku 1920, kdy mu bylo 9 let. Naučil se rychle řeč a již ve 27 letech dostal Goncourtovu cenu . Roku 1959 byl zvolen členem Francouzské akademie, vydával 1-2 romány ročně až do smrti, poslední vyšel roku 2010. Je pohřben na hřbitově Montparnasse. Proslavil se především svými životopisy, zejména o ruských osobnostech: Antonu Pavloviči Čechovovi, Fjodoru Dostojevském, Alexandru Sergejeviči Puškinovi, Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi, Nikolaji Vasiljeviči Gogolovi, Borisi Pasternakovi, Maximu Gorkém, Rasputinovi, Ivanu Hrozném či Kateřině Veliké. Napsal ovšem i sérii biografií francouzských spisovatelů . Jeho nejznámějším románem je zřejmě La neige en deuil , roku 1956 byl podle něj natočen hollywoodský film se Spencerem Tracym v hlavní roli.

Henri Lhote (8)

Henri Lhote ) byl francouzský etnograf, spisovatel a cestovatel, objevitel skalních maleb na Sahaře. Byl žákem abbé Henriho Breuila, paleontologa zaměřeného na výzkum jeskynního malířství. Při pobytu v Alžírsku se roku 1933 v Djanetu setkal s vojákem jménem Brenans, který mu vyprávěl o tom, jak v jednom údolí liduprázdného pohoří Tassili objevil na skalách malby zvířat. Lhote se na místo vypravil a datoval petroglyfy do období 6. tisíciletí př. n. l., kdy byla Sahara travnatou savanou s množstvím zvěře, které uživilo početnou loveckou a pasteveckou populaci, nazývanou Bovidiáni. Ve spolupráci s pařížským Musée de l'Homme pořídil soupis více než osmi set bovidiánských artefaktů a v roce 1957 uspořádal velkou výstavu jejich kopií v Musée des arts décoratifs. O svých nálezech také napsal řadu úspěšných publikací, dvě z nich byly přeloženy i do češtiny. Kontroverzi vzbudil Lhote svými pokusy interpretovat některé malby jako doklady o návštěvách mimozemšťanů, které ovlivnily vznik lidské civilizace. Například postavu s kulatou hlavou připomínající přilbu nazval „Velký marťanský bůh“.

Helga Torsten (13)

Helga Torsten je pseudonym

Helena Haraštová (10)

Narozena 1987 v Brně. MgA., divadelní dramaturgyně, autorka divadelních programů a recenzí, lektorka dramaturgických kurzů, překladatelka z angličtiny. Též autorka publikací pro děti.

Helena Fialová (11)

Vysokoškolský pedagog, inženýrka, docentka, kandidátka věd, publicistka. Mimo jiné autorka skript - Základy Makroekonomiky.

Helena Dvořáková (8)

Narozena 19.12.1931. Autorka detektivních příběhů vydaných převážně v nakladatelství Naše vojsko a v Západočeském nakladatelství.

Hela Volanská (10)

Hela Volanská, vlastním jménem Friedmanová - †23.12. 1996 v Praze), lékařka, slovenská prozaička, byla autorkou reportáží, literatury faktu i prózy o partyzánském boji. Narodila se v chudé židovské rodině. Vystudovala medicínu na UK v Bratislavě. Za 2. světová války byla internována v koncentračním táboře v Novákách. Odtud utekla a aktivně se zúčastnila Slovenského národního povstání. Od roku 1946 žila v Praze, svá díla však psala slovensky. V sedmdesátých letech se otevřeně postavila proti normalizačnímu procesu, proto byla v roce 1971 vyloučena ze Svazu slovenských spisovatelů. Publikovat mohla až po roce 1989.

Heiko Böck (6)

Heiko Böck získal magisterský titul z oboru Informatika na technické univerzitě v Mnichově v Německu. Je respektovaným členem vývojářské komunity kolem platformy NetBeans.

Heather Morris (11)

Heather Elizabeth Morris je americká herečka, zpěvačka a tanečnice. Její nejznámější rolí je roztleskávačka Brittany Pierce v hudebním seriálu Glee. Heather se narodila v Kalifornii ve městě Thousand Oaks. Vyrůstala ve Scottdale v Arizoně. Tanci se začala věnovat už od svého jednoho roku. V mladém věku soutěžila v kategoriích jako jazz, step nebo moderní tanec. Má skotský vzhled po svém otci. Její otec zemřel, když jí bylo čtrnáct let, což těžce nesla. Po absolvování střední školy se chtěla přihlásit na místní univerzitu, ale pochopila, že je na špatném místě, tak se místo toho v devatenácti letech odstěhovala do Los Angeles. Její první významné vystoupení bylo v roce 2006 v tanečním pořadu So You Think You Can Dance. Pak se přestěhovala do Los Angeles a chtěla se soustředit na svou taneční kariéru. To se jí také povedlo. Její velký zlom přišel v roce 2007, kdy se stala jednou z tanečnic na koncertním turné Beyoncé Knowles. Byla jedinou tanečnicí, která po zkušenosti z Beyoncé tour s ní ještě spolupracovala na klipu Single Ladies a vystupovala v různých pořadech. V roce 2008 se objevila v malé roli ve filmu Fired Up, kde se seznámila s choreografem Zachem Woodleem, který ji přinesl další pracovní nabídky, ke kterým dělal choreografii, jako epizody seriálů Eli Stone, Swingtime, Bedtime Stories a nakonec Glee. Morris začala brát hodiny herectví a začala aktivně usilovat o hereckou kariéru. Byla požádána Zachem, aby naučila herce z Glee choreografii k písničce Single Ladies , která v seriálu zazněla. Ve stejný čas seriál hledal někoho na roli třetí roztleskávačky a nakonec ji obsadili do role Brittany. Zpočátku to byla malá role, která zřídkakdy mluví, ale postupně její role rostla. Heather si také píše do scénáře vlastní hlášky, které bude Brittany říkat. Od druhé série Glee byla role Brittany oficiálně povýšena na hlavní. Ve druhé epizodě druhé série s názvem Britney/Brittany (e...

Hayden McAllister (11)

Anglický spisovatel.