Všichni Autoři a témata

ASPM (5)

Arthur Honegger (6)

Arthur Honegger byl významný švýcarský skladatel 20. století, člen skupiny Les Six, která sdružovala avantgardní skladatele v Paříži. Narodil se 10. března 1892 v Le Havre ve Francii, většinu života strávil ve Francii a stal se klíčovou postavou tamní scény klasické hudby. Honeggerův kompoziční styl je známý spojením francouzské průzračnosti a německé struktury, často obsahuje modernistické prvky a zároveň si zachovává lyrické cítění.

Arnošt Denis (10)

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Arnošt Caha (12)

Arnošt Caha byl český spisovatel, kulturní historik a profesor na učitelském ústavu v Brně. Arnošt Caha byl předsedou představenstva nakladatelství Dědictví Havlíčkovo a zde také publikoval většinu svých děl. Kromě učebnic a dějepisných příruček je také autorem dvou sci-fi románů určených mládeži.

Arno Anzenbacher (10)

Arno Anzenbacher je rakouský filosof a teolog. V letech 1958–1964 studoval filosofii a katolickou teologii v Innsbrucku a ve švýcarském Fribourgu. Roku 1965 získal doktorát z filosofie a roku 1971 u profesora Ericha Heintela se habilitoval na univerzitě ve Vídni. V následujících letech působil na filosofické a katolické teologické fakultě Vídeňské univerzity, od roku 1981 byl univerzitním profesorem křesťanské antropologie a sociální etiky na Katolické teologické fakultě Univerzity v Mohuči. Tamtéž je v současné době emeritním profesorem.

Antoninus Marcus Aurelius (8)

Antonín Robek (10)

Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.

Antonín Pospíšil (5)

Narozen 2. 6. 1909 v Kutné Hoře, zemřel 8. 9. 2008 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor knih pro děti a naučné literatury.

Antonín Polách (9)

Antonín Polách je český lékař a spisovatel historických románů. Po maturitě v roce 1978 studoval na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1984. Vojenskou službu si odbyl na Slovensku, na Vysoké letecké škole v Košicích, poté pracoval až do roku 1995 na interním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Popradě. Odtud odešel do Rakouska, do nemocnice ve štýrském Stolzalpe, kde dodnes pracuoval do roku 2012 jako zástupce primáře interního oddělení. Poté přešel do nemocnice ve Wagně v Jižním Štýrsku, kde pracuje ve funkci Ausbildungsoberarzta, tedy lélaře zodpovědného za vzdělávání mladých lékařů. Vedle oboru vnitřního lékařství získal i specializace v oborech nefrologie a gastroenterologie . V době svého popradského působení vstoupil v roce 1989 do komunální politiky a pracoval jako poslanec městského zastupitelství v Popradu a člen městské rady. Po vzniku samostatné Slovenské republiky patřil k zakládajícím členům Českého spolku na Slovensku. Do literatury vstoupil v roce 1989 rozsáhlým historickým románem Stín Persepole, ve kterém vylíčil vznik perské říše jako tehdejší velmoci za králů Kýra, Kambýse a Dareia v 6. století př. n. l. Mladý autor, ani ne třicetiletý, prokázal nejen hluboké znalosti historie, ale i vypravěčské mistrovství, připomínající slavného Miku Waltariho. Po jeho vzoru nechává celý příběh vyprávět očitého svědka, Dareiova přítele z dětství, který se po Dareiově boku zúčastnil Kambýsovy dobyvačné výpravy do Egypta a po králově nečekané smrti pomohl Dareiovi na trůn a stát se největším ze všech perských panovníků. Významnou postavou románu je i prorok Zarathuštra. V dalším románu, Bratři ze Soluně, použil kombinovanou metodu. V římském klášteře umírá Konstantin, od mládí zvaný pro své neobyčejné vzdělání a schopnosti Filozof, který nedávno přijal mnišské jméno Cyril. Každý den ho navštěvuje jeho starší bratr Michal, mnišským jménem Metoděj, kterému Konstantin vypráví o sv...

Anthony Bourdain (8)

Anthony Michael Bourdain byl americký kuchař, novinář a moderátor. V roce 1978 vystudoval The Culinary Institute of America, působil jako šéfkuchař v restauraci Brasserie Les Halles na Manhattanu. Vydal knihu ze zákulisí haute cuisine Důvěrnosti z kuchyně a detektivní thriller Kost v krku. Moderoval televizní pořady, v nichž cestoval po světě a poznával různé národní kuchyně, jako Anthony Bourdain: Bez předsudků, Anthony Bourdain: Kulinářská zastavení a Anthony Bourdain: Neznámé končiny. Objevil se také v cameo roli ve filmu Sázka na nejistotu. Anthony Bourdain byl aktivním podporovatelem obětí Harvey Weinsteina a kampaně Me Too, především na sociálních médiích.. Jeho poslední interview pojednávalo mj. i o Weinsteinovi a bylo zveřejněno až po jeho smrti. Přítelkyně Bourdaina Asia Argento byla jedna z hlavních tváří Weinsteinovy aféry. Týden před svou smrtí Bourdain koupil obraz od Johna Lurie s názvem „Padající obloha a jak s tím žít“. 8. června 2018 byl nalezen oběšený v pokoji hotelu Le Chambard ve Kaysersberg-Vignoble ve francouzském departementu Haut-Rhin, kde natáčel další díl Parts Unknown. Z líčení jeho přítele Érica Riperta vyplývá, že byl znepokojen, když se Bourdain neobjevil u večeře ani u snídaně. Christian de Rosquiry du Fayel, soudní znalec Colmaru, řekl, že Bourdainovo tělo neneslo žádné známky násilí a že jeho sebevražda nesla známky „impulsivního aktu“. V těle Bourdaina se nenašly žádné drogy, jen známky léčiv.

Anne Tyler (10)

Anne Tyler je americká spisovatelka, autorka 20 románů. V Česku i přes svůj vysoký kredit je málo překládaná, známé je zfilmování knihy Náhodný turista . V roce 1989 získala za román Breathing Lessons Pulitzerovu cenu a v roce 2015 se s novinkou A Spool of Blue Thread ocitla v užší nominaci na Booker Prize. Narodila se v Minnesotě , ale vyrůstala v Severní Karolíně. Tam i absolvovala Dukeovu univerzitu v oboru Ruská literatura a ještě rok pokračovala ve slovanských studiích na Kolumbijské univerzitě . Poté se vrátila na Dukeovu univerzitu, kde potkala i svého budoucího manžela, íránského emigranta a dětského psychiatra Taghi Modarressi . Mají spolu dvě dcery. Anne Tyler si chrání soukromí a velmi zřídka poskytuje rozhovory. Nechává tak za sebe promlouvat svoje knihy, které jsou jistě pozoruhodné. Zabývá se převážně rodinnými vztahy, což je velmi obecná charakteristika – zaujme však především u ženských autorek neobvyklou ironií.

Anne Suess (13)

Německá ilustrátorka dětské literatury.

Anna Horynová (12)

Anna Horynová byla česká vědkyně, pedagožka a spisovatelka. Rodiče Anny byli: Josef Horyna správce statku Lichtensteinů a Františka Horynová-Kolihová , svatbu měli 7. 11. 1896. Měla dvě sestry: Jiřinu Novotnou-Horynovou a Jarmilu Bylinskou-Horynovou . Anna Horynová byla inženýrka a doktorka zemědělských věd, ředitelka dívčí zahradnické školy v Praze-Krči, jediné v ČSR. Roku 1950 byla zvolena do Masarykovy akademie práce nejmladší vědecké společnosti, spolu s Boženou Krchovou . MAP byla zrušena roku 1952 vznikem Československé akademie věd. Přispívala do časopisů: Zahradní listy, Ovocný rozhlad, Pestrý týden, Čsl. zemědělec. V Praze XIV Krč bydlela v dívčí zahradnické škole.

Anna DePalo (13)

Americká autorka milostných románů.

Andrej Andrejevič Voznesenskij (5)

Andrej Andrejevič Vozněsenskij byl ruský básník, okrajově též prozaik, občanským povoláním architekt. Vozněsenskij má kratičkou roli v oceňovaném filmu Moskva slzám nevěří – hraje sám sebe při pouliční básnické recitaci. Snažil se zachytit dobu od konce 50. do počátku 60. let. Debutoval roku 1958. Jeho básně byly vícekrát dramatizovány a zhudebněny, zpívali je mj. i Alla Pugačova a Vladimir Vysockij. Sbírky: Vedle státních vyznamenání byl oceněn tím, že po něm byla r. 1976 pojmenována planetka  Voznesenskij.

André Aciman (11)

André Aciman je americký spisovatel egyptského původu. Narodil se a vyrůstal v Alexandrii. Jeho rodiče byly Židé s tureckými a italskými kořeny, a v rodině se hovořilo francouzsky, italsky, řecky a arabsky. Jeho rodina ale kvůli svému židovskému původu nemohla získat egyptské občanství a v roce 1965 musela Egypt opustit. Utekli nejprve do Říma, kde získali italské občanství, a v roce 1968 se přestěhovali do New Yorku. Aciman v USA vystudoval Anglický jazyk a literaturu. V roce 1988 získal doktorát ze Srovnávací literatury na Harvardu. Následně vyučoval tvůrčí psaní na univerzitě v New Yorku a francouzskou literaturu na Princetonu a Bard College. Už v roce 1994 vydal svoji první knihu, biografii Out of Egypt, za kterou obdržel cenu Whiting Award. Prozatím největší uznání mu ovšem vynesl román Dej mi své jméno, za který v roce 2007 získal cenu Lambda Literary Award v kategorii Gay Fiction. Aciman je v současné době profesorem na Graduate Center of City University v New Yorku. Jeho oborem jsou literární teorie a díla Marcela Prousta. Je ženatý a má tři děti.

Alina Centkiewiczowa (9)

Alina Centkiewiczowa – 11. března 1993, Varšava) byla polská spisovatelka a cestovatelka, autorka knih pro děti a mládež. Většinu svých děl napsala společně se svým manželem Czesławem Centkiewiczem. Narodila se roku 1907 v obci Hłuszki jako Alina Giliczyńska. Od roku 1918 žila se svou rodinou ve Varšavě. Roku 1923 odjela se svým otcem, který pracoval pro Sdružení zabývající se emigranty, do Brazílie. Další cesta se již neuskutečnila, protože otec onemocněl a po neúspěšné operaci ochrnul. Roku 1925 začala studovat práva na univerzitě v Grenoblu. Roku 1926 poznala na jedné cestě do Alp svého budoucího manžela Czesława Centkiewicze. Ten studoval rovněž v Grenoblu elektrotechniku, ale od roku 1928 pokračoval ve studiu v Lutychu. Alina ukončila studia v roce 1929 a vrátila se do Varšavy, aby se mohla starat o nemocného otce. To jí natolik bránilo ve vykonávání její profese, že po absolvování knihovnického kurzu na Varšavské univerzitě začala roku 1932 pracovat jako vedoucí knihovny Národní zemědělské banky. Když se Czesław vrátil z polární výpravy do Varšavy, jejich známost se obnovila a roku 1939 uzavřeli sňatek. Oba se zúčastnili Varšavského povstání v roce 1944 a po jeho porážce byli posláni do koncentračních táborů, Czesław do Neuengamme u Hamburku a Alina do Ravensbrücku. Na konci války byla Alina převedena do tábora ve Stuttgartu, kde se dočkala osvobození. Po návratu do Polska našla svého manžela, který rovněž přežil, a usadila se s ním v Jelení Hoře, kde Czesław zastával pozici technického ředitele energetického podniku Dolního Slezska. V té době se začala silně společensky angažovat. V letech 1946–1950 vykonávala funkci místopředsedkyně Ligy žen v Jelení Hoře, byla členem Společnosti přátel dětí a Společnosti polsko-sovětského přátelství, bojovala proti negramotnosti a roku 1949 vstoupila do Polské sjednocené dělnické strany. Protože její manžel byl již před válkou uznávaným autorem populárních cestop...

Alfred Technik (9)

Alfréd Technik byl český spisovatel, reportér Československého rozhlasu a scenárista. Rozhlasovým reportérem se Alfréd Technik stal ještě jako student ČVUT , když musel svá studia přerušit kvůli válečným událostem. Během svého působení v rozhlase odvysílal nebo napsal asi 1500 rozhlasových pásem, reportáží, besed a rozhlasových her.

Alfred Döblin (6)

Alfred Döblin byl německý expresionistický spisovatel a lékař. Döblin pocházel z asimilované židovské rodiny. Jeho otec Max byl původně krejčí, oženil se ale s dcerou bohatého továrníka. V roce 1898 se rodina přestěhovala do Berlína, kde Alfred začal studovat medicínu nejprve na Humboldtově univerzitě v Berlíně a později na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu . Během studií se začal zajímat o německou filosofii a to převážně o díla Immanuela Kanta, Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho. Po vystudování začal pracovat jako žurnalista v Řezně a v Berlíně, než si otevřel svoji psychiatrickou ordinaci v sousedstvi náměstí Alexanderplatz. Lékařskou praxi prováděl v letech 1911-1914 a 1918-1933. V letech 1914-1918 byl vojenským lékařem. Byl hluboce ovlivněný expresionismem, který byl hlavním myšlenkovým proudem německé avantgardy v prvních dvou desetiletích 20. století. Přihlásil se k němu v časopise Der Sturm, který od roku 1910 v Berlíně vydával Herwarth Walden. Spřátelil se s Ernstem Ludwigem Kirchnerem, expresionistickým malířem a jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Die Brücke, který namaloval jeho portrét. Během vykonávání praxe napsal několik prací, ale žádná z nich nebyla veřejně publikována do roku 1913, kdy vydal sbírku povídek Die Ermordung einer Butterblume . V roce 1915 vydal román Die Drei Sprünge des Wang-Lung , který pojednával o čínském povstání v 18. století. Tato kniha vyhrála cenu Theodora Fontana za rok 1916. V roce 1933 uprchl do Francie, kde získal v roce 1936 občanství. V roce 1940 uprchl před nacisty do Spojených států amerických. V roce 1941 konvertoval ke katolické církvi. V roce 1945 se vrátil do Německa, kde byl z pověření francouzské vlády inspektorem kulturní politiky. Po vzniku NDR se podílel na založení Akademie věd a literatury v Mohuči (D...

Alfred de Vigny (11)

Alfred Victor, hrabě de Vigny byl francouzský romantický spisovatel, básník a dramatik. Do francouzské literatury vnesl tón romantického pesimismu a úzkosti z „Boží nepřítomnosti“. Pocházel ze šlechtické rodiny, do jejichž osudů zasáhla revoluce. Svoje dětství a rané mládí strávil v Paříži, zčásti v nynějším Elysejském paláci, který byl tehdy nájemním domem. Navštěvoval Lycée Bonaparte a snil o vojenské kariéře. V roce 1814 vstoupil do služeb Ludvíka XVIII., vracejícího se do Francie z anglického exilu, a následoval ho do Bruselu, když na sto dní na sebe strhl vládu Napoleon Bonaparte . Po Napoleonově definitivní porážce vystřídal řadu posádek, kde pokračoval v budování své vojenské kariéry, často se ale zdržoval v Paříži. První básně uveřejňuje v roce 1817 a o pět let později vychází jeho první básnická sbírka Poèmes. V roce 1825 se žení s bohatou Angličankou a nechává se odeslat na dovolenou, aby se mohl cele věnovat básnické tvorbě. Vojenskou službu opouští definitivně v roce 1827. V roce 1826 vydává svazek Poèmes antiques et modernes s básní Le Cor , která líčí Rolandovu hrdinnou smrt. Téhož roku mu vychází historický román „Cinq Mars“. V letech 1827–1829 pracuje na překladech Shakespearových děl Romeo a Julie, Othello a Kupec benátský.

Alexandra Ivy (9)

Nejsem si úplně jistá, když jsem se zamiloval do knih. Vzpomínám si, že jsem byla sotva dost stará na to, abych přešla přes ulici sama, když jsem nalezla potěšení z místní knihovny. Během let jsem si zamilovala například Victorii Holt, Jane Austen, Agathu Christie, a JRR Tolkiena. Četla jsem poezii, eseje, biografie, a hry. Autorka je dodnes vášnivou čtenářkou.

Alexandra Berková (12)

Alexandra Berková byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda a Československý spisovatel , později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem vzešla dcera Nikola Nováková , malířka, a syn Ernest Novák Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela. Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčskýc...

Alexander Jiroušek (13)

Alexander Jiroušek sa narodil v roku 1934. Fotografickej tvorbe sa začal venovať už počas gymnaziálneho štúdia, prešiel viacerými žánrovými etapami, venoval sa dokumentárnej, reportážnej, technickej i výtvarnej fotografii, až nakoniec dominantnou sa stala fotografia prírody a architektúry. Od roku 1975, kedy sa stal členom Zväzu slovenských výtvarných umelcov, pôsobí ako výtvarník v slobodnom povolaní. S fotoaparátom precestoval nielen Slovensko, ale aj viaceré krajiny sveta – Rusko, najmä horstvo Kaukazu, Španielsko, Japonsko, Grécko, Nemecko, Švajčiarsko, Holandsko, Maďarsko, Poľsko, Juhosláviu, Írsko, USA,, Juhoafrickú republiku... Ich výsledkom je bohatý fotografický archív, sústavne využívaný pri publikačnej i výstavnej tvorbe. Doposiaľ usporiadal viac ako 180 samostatných výstav a zúčastnil sa viacerých kolektívnych výstav doma i v zahraničí. V roku 2004 vošiel do povedomia Ministerstva zahraničných vecí, ktoré si objednalo reprezentačný súbor fotografií o Slovensku, na predstavenie Slovenska ako novej krajiny v Európskej únii. Kolekcie pod názvom „Od Tatier k Dunaju“ boli prezentované v Lisabone, Madride, v Taliansku , Budapešti, Viedni, Grazi, Krakove, Varšave, Miskolci, Sárospataku, La Valette, Bruseli, Írsku , Montreale, Washingtone a niekoľkých ďalších mestách v USA, ale aj v Juhoafrickej republike v Kapskom Meste a Pretorii. V roku 2009 mu pri príležitosti životného jubilea – 75. narodenín udelili Cenu predsedu Košického samosprávneho kraja za úspešnú dlhoročnú dokumentáciu a prezentáciu Košického kraja na Slovensku i v zahraničí formou umeleckej, dokumentárnej, fotografickej a publikačnej činnosti. Autor žije a tvorí v Košiciach.

Alex Aster (13)

Alain Thiéry (7)

Současný francouzský autor mladší generace, píšící rovněž pod jménem Arnaud Thierry, je původně vystudovaný lékař.Kromě psaní románů se věnuje také scénáristické práci.

Alain Robbe-Grillet (4)

Alain Robbe-Grillet byl francouzský spisovatel a literární teoretik a filmový režisér, jeden ze zakladatelů nového románu. Robbe-Grillet střední školu vystudoval v Brestu. Během druhé světové války pracoval v německé továrně na tanky. Po válce studoval v Paříži vysokou zemědělskou školu se zaměřením na tropické a subtropické zemědělství, po jejím absolvování pracoval v národním statistickém a ekonomickém ústavu, kde se zabýval výzkumem hormonů. Působil rovněž na Martiniquu a v Západní Indii, kde se věnoval kultivaci banánu, čehož později využil ve své literární kariéře. Od roku 1955 působil jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit. Od té doby se věnuje literatuře a filmu, při této činnosti ještě přednášel na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i v USA. Svůj první román, Un régiside, napsal Robbe-Grillet už na konce 40. let, ale kniha byla publikována až v roce 1949. Jeho první vydanou knihou byl detektivní román Les Gommes z roku 1953, který jej okamžitě zařadil mezi vůdčí osobnosti tzv. nového románu. Ve stejném duchu vznikly i jeho další práce, romány La Jalousie z roku 1957, který Vladimir Nabokov nazval nejlepším románem století, a Dans le Labyrinte z roku 1959. V roce 1963 vydal teoretickou stať o umění románu Pour un Nouveau Roman . Přestože La Jalousie znamenala pro francouzského nakladatele značný finanční neúspěch, byla v brzké době přeložena do řady cizích jazyků. Robbe-Grillet napsal několik filmových scénářů. Nejznámějším z nich je L'Année dernière à Marienbad natočený v roce 1961. V roce 1975 vytvořil spolu s malířem René Magrittem knihu La Belle captive, ve které se propojuje Robbe-Grilletův text a Magrittovy kresby. Poslední knihou Alaina Robbe-Grilleta je detektivní román se špionážní zápletkou La Reprise, odehrávající se v poválečném Berlín...

Al Ewing (10)

Britský komiksový scenárista a autor komediálního superhrdinského blogu.

Abraxas (4)

Česká rocková skupina. Založil ji Slávek Janda v roce 1976 a zpočátku působila do roku 1988. Na počátku 80. let 20. století jeden z průkopníků české žánrové varianty "nové vlny", známé jako "nová vlna". Znovuobnovena v roce 1995, v roce 2009 stále aktivní.

A. E Hartink (9)

Nizozemský specialista na střelné zbraně a střelivo.

Zdenka Pudilová (8)

Práce z oboru ručních prací.

Zdenka Kabátová-Táborská (4)

Narozena 3.6.1933 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Zdeněk Urbánek (4)

Zdeněk Šmíra (8)

Autor anglického slovníku a gramatiky.

Zdeněk Šimanovský (9)

Narozen 1. 5. 1950. Překladatel, dramaturg, prozaik, básník, autor rozhlasové hry, literární pásma, po studiu psychologie spolupracuje s pedagogy na příručkách o využití divadla a her v pedagogice a psychoterapii.

Zdeněk Rejdák (4)

Zdeněk Rejdák byl český vědec, zakladatel psychotroniky, člen Řádu maltézských rytířů. V roce 1967 zavedl název psychotronika na místo názvu parapsychologie užívaného ve světě, aby se vyhnul jejím negativním konotacím. V roce 1973 zorganizoval první mezinárodní konferenci psychotroniků, kde psychotroniku definoval jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronika zkoumá jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze , jejichž existenci považuje za prokázanou. Téhož roku založil Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky a byl zvolen jejím prezidentem. Byl významně ovlivněn prací zakladatele české parapsychologie Břetislava Kafky. Jeho vědecká kariéra počala v roce 1967, kdy se stal členem „Koordinační skupiny pro výzkum otázek psychotroniky“. Znal se s Františkem Kahudou, pod jehož vedením od roku 1973 pracoval v Psychoenergetické laboratoři na VŠCHT v Praze. Od téhož roku pracoval i v laboratoři psychotroniky při UK Praha na fakultě všeobecného lékařství u Jaroslava Stuchlíka. V roce 1980 se stává vedoucím výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. Činnost jeho pracoviště je ukončena v r. 1992, kdy zakládá občanské sdružení „Společnost pro psychotroniku a juvenologii“ a to pokračuje v propagaci a výzkumu psychotroniky na území bývalého Československa. Společnost dosud nezanikla, ale její aktivity skončily v roce 2004. Rejdákovi byl v roce 1999 Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen historicky první zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců a to za „mimořádné zásluhy v oboru experimentální telepatie jogurtu a za celoživotní psychotronické dílo“. Rejdák se ceny vzdal ve prospěch Jiřího Grygara....

Zdeněk Pokluda (10)

Narozen 10. 11. 1946 ve Zlíně. Historik a archivář, historické a vlastivědné práce ze zlínského regionu. Vystudoval obory historie-filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1982 absolvoval odbornou archivní stáž v Národním archivu v Paříži. Pracoval jako archivář ve Státním okresním archivu v Mikulově, historik v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně; nyní působí v knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě jiných témat se zabýval hospodářskými dějinami 19. - 20. století, specializuje se na vývoj a působení firmy Baťa.

Zdeněk Mikulášek (8)

Zdeněk Mikulášek je český astronom, který se zabývá především fotometrií a interpretací spekter proměnných hvězd. Vyučuje také na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a věnuje se i popularizaci astronomie. Zdeněk Mikulášek vystudoval fyziku v roce 1972 Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Zpočátku vyučoval fyziku na Vysokém učení technickém. Od roku 1972 pracoval na Hvězdárně a planetáriu Brno, kde se v roce 1977 stal nakrátko ředitelem. Brněnskou hvězdárnu poté vedl i po sametové revoluci. Pod svým řízení vytvořil v letech 1990–2002 z této instituce významné osvětové, ale i odborné astronomické zařízení. Souběžně pak od roku 1995 však začal přednášet astronomii a astrofyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, V roce 2001 zde byl jmenován docentem a v roce 2012 profesorem.. Ve své vědecké práci se věnuje zejména výzkumu chemicky pekuliárních hvězd, zákrytovým proměnným hvězdám a studiu změn astroklimatu. Do roku 2016 publikoval 155 vědeckých prací, které až získaly 595 citací, tj. 3,8 citace na práci. Jeho Hirschův index h = 14. Zasloužil se však také významně o popularizaci astronomie: např. kniha Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru, kterou v roce 1988 napsal spolu se Zdeňkem Horským a Zdeňkem Pokorným, se dočkala 135 tisíc výtisků.

Zdeněk Kopal (4)

Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí – v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století. Zdeněk Kopal se narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli jako druhorozený syn v rodině budoucího profesora Univerzity Karlovy, a člena Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění, Josefa Kopala . Jako malého jej k zájmu o přírodní vědy přivedl jeho dědeček, učitel na měšťance v Jičíně, Josef Lelek . A tak nebylo divu, že po přestěhování rodiny do Prahy, se ve věku 15 let stal členem České astronomické společnosti. Zde, na Štefánikově hvězdárně, zahájil svůj výzkum proměnných hvězd a již jako student gymnázia publikoval odborné články v zahraničních časopisech. V roce 1933 odmaturoval Kopal na gymnáziu s vyznamenáním a přihlásil se, vzdor naléhání rodičů, kteří uvažovali o dráze právníka či lékaře, ke studiu matematiky, fyziky a astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studií na univerzitě jej nejvíce ovlivnili fyzikové prof. Vincenc Nechvíle a prof. Erwin Finlay Freundlich . O vřelém vztahu s profesory svědčí i to, že mu šli za svědky, když si v roce 1938 bral za manželku Ing. Alenu Müldnerovou, bývalou spolužačku z gymnázia. Kopal se ještě za studií účastnil sjezdu Mezinárodní astronomické unie v Paříži v roce 1935, kde byl okamžitě, na základě svých již publikovaných prací, zvolen za jejího člena. V roce 1936 se účastnil výpravy vedené dr. Hubertem Sloukou za zatměním Slunce do Japonska. V roce 19...

Zdeněk Jančařík (9)

PhDr. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Zdeněk Hampl (10)

doc. PhDr. Zdeněk Hampl, CSc. byl český vysokoškolský učitel a romanista, zaměřením lusitanista a portugalista, letitý vyučující na FF UK v Praze. Jeho druhou manželkou byla významná česká romanistka prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc. . Zdroje: a) http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/doc-phdr-zdenek-hampl-hampejs-csc-ff-uk b) aleph.nkp.cz c) KDO BYL KDO - Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

Zdeněk Birner (6)

Zdeněk BIRNER se narodil 13.3.1927. Jeho trvalým bydlištěm byla Plzeň.. Rodiče ho přivedli ke skautingu a to byl hlavní pramen k pozdější práci v turistice. Byl zaměstnán v hornobřízských keramických závodech, kde zastával náročné technické funkce a přesto dokázal věnovat mnoho energie právě turistice. Stal se členem a také jedním ze zakladatelů odboru turistiky při plzeňské tělovýchovné jednotě Prazdroj. Byl typem vzdělaného a přemýšlivého tělovýchovného funkcionáře, metodika. Jako představitel turistiky, v tomto případě Českého svazu turistů a později Svazu turistiky ČSTV kdy vykonával funkci předsedy Městského výboru ST ČSTV, zastupoval turistiku i ve vyšších orgánech ČSTV. V roce 1961 byl vedoucím autorského kolektivu turistického průvodce PLZEŇSKEM a BRDY ve sportovním a turistickém nakladatelství v Praze. V roce1966 pak vedl kolektiv ZÁPADOČESKÁ LÁZEŇSKÁ OBLAST ve stejném nakladatelství..Jako modernější představitel turistiky usiloval v roce 1967 – 1968 o obnovu JUNÁKA a těsnou spolupráci s Junákem, především v oblasti mládeže. V letech 1970 – 1974 byl předsedou Českého svazu turistů. Vždy se osvědčil jako výborný organizátor turistických akcí. Je autorem myšlenky etapového pochodu „OD KONEČNÉ KE KONEČNÉ“, který přilákal mnoho turistů. Kromě organizační činnosti byla velmi významná i jeho publikační činnost. Přispíval do časopisu TURISTA i do denního tisku články o turistice. Největší význam mají jeho turistické průvodce a texty na mapách..Velkou pozornost věnoval ve svých publikacích historii a uměleckým památkám. Za tuto výjimečnou turistickou činnost byl oceněn Čestným uznáním I.stupně, dále získal státní vyznamenání „ZA VYNIKAJÍCÍ PRÁCI“, a Vzorný cvičitel. 13.10.1985 náhle umírá což znamenalo velkou ztrátu pro turistickou veřejnost. Uveden do Síně slávy české turistiky Plzeňského kraje dne 6.2. 2010....

Zdena Krausová (10)

Yuka Tachibana (7)

William Paul Young (11)

William Harrington (6)

Autor napínavých příběhů inspektora Columba William Harrington je bývalý právník, který se v průběhu své vynikající profesionální kariéry specializoval na kriminální případy. Také proto se mu postavu inspektora Columba podařilo vykreslit tak výjimečně plasticky. Autor jej představuje v takovém světle, že čtenář nemůže být od samého počátku na pochybách, komu patří jeho sympatie. Pod Harringtonovým perem však ožívají rovněž další zajímavé postavy a figurky. Zejména však musíme docenit jeho dokonalou znalost prostředí, do něhož nás uvádí. William Harrington žil ve městě Greenwich v americkém státě Connecticut. Vydal již celou řadu případů okouzlujícího inspektora Columba...

William Eastlake (8)

Americký romanopisec, žurnalista a rančer. Studoval dva roky v Paříži, kam se dobrovolně vrátil během druhé světové války jako člen spojeneckých vojsk. Odsoudil americkou invazi ve Vietnamu, kde působil jako novinář. Jakožto humanista s demokratickým cítěním se zastával menšinových kultur . Na několika univerzitách přednášel literaturu.

Werner Forman (9)

Werner Forman byl český fotograf, známý zejména svými uměleckými knihami o starověkých civilizacích a neevropských kulturách. Od roku 1936 spolupracoval s Československými státními aeroliniemi, pro které fotografoval letadla. Za druhé světové války fotografoval válečné zločiny v Terezíně, byl zajat, uprchl, byl znovu zajat a nasazen u Mnichova, kde málem zemřel na spálu. Protože jeho matka byla Židovka, byl nacisty poslán s rodiči i bratrem ke konci války do koncentračního tábora. Po druhé světové válce se specializoval na orientální umění. Jeho první kniha byla věnována umění Číny, kde poté strávil šest měsíců na pozvání. Publikoval více než 80 knih se svými fotografiemi. Texty v nich byly většinou psány specialisty v dané oblasti. Od roku 1968 žil a pracoval převážně v Londýně, ale navštívil také mnoho světových míst a muzeí. V roce 1994 vyšla v češtině jeho kniha Posmrtný život na Nilu. V roce 1997 se v Národním muzeu konala výstava jeho fotografií pod názvem Kouzlo starého Egypta: umění čtyř tisíciletí ve fotografii Wernera Formana. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Werner Forman na anglické Wikipedii a Werner Forman na německé Wikipedii.

Vlasta Baránková (7)

Vlasta Baránková je česká výtvarnice, známá především jako autorka ilustrací pro děti. Žije a pracuje v Brně, má dva syny. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Brně pracovala v oblastech vývoje a užití hraček, drobných uměleckých předmětů a divadelních loutek. Pracovala také jako výtvarník Kulturního domu v Brně. V 70. letech 20. století se věnovala grafickému designu, výstavní grafice a typografické úpravě časopisů a knih. Od 80. let se věnovala také malbě. Od 90. let 20. století se těžištěm její tvorby staly knižní ilustrace. Výčet ilustrovaných knih čítá přes sto titulů. Od roku 1986 spolupracovala s curyšským vydavatelstvím Bohem Press, mezi českými vydavatelstvími jsou to například Albatros, Fragment nebo Euromedia Group. Své dílo prezentovala na desítkách českých i mezinárodních výstav a obdržela několik ocenění. Její první ilustrovaná kniha vyšla již v roce 1971 . Od 90. let spoluvytvářela dětské animované seriály, např. Lískulka. Její ilustrace doprovázejí zpěvníky pro děti od autorské dvojice Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.

Vladimir Vysockij (3)

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Vladimír Vaclík (5)

Vladimír Vaclík byl český publicista, betlémista a středoškolský profesor. Narodil se roku 1925 na Křivoklátě. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor etnografie a bohemistika . Jeho první povolání bylo středoškolský profesor, ale žurnalistika jej lákala více a tak se stal redaktorem Svobodného slova. Literárně debutoval v roce 1947. Jeho odborné práce vyšly knižně i v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Itálii. Po srpnu 1968 musel z politických důvodů opustit nejen učitelskou profesi, ale bylo mu zakázána i literární činnost. Když nemohl dělat novinařinu, začal v tajnosti pomáhat své manželce Marii budovat malé muzeum v Třebechovicích pod Orebem a přeměňovat je v opravdové muzeum betlémů. Vlastníkem známého Třebechovického betlému byl tehdy František Skřivan. Marie Vaclíková mu pomáhala od roku 1955. V roce 1966 byl betlém převezen a vystaven na Světové výstavě v Montréalu 1968. Při návratu zpět byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v Londýně. Po jeho návratu do Československa se začala budovat stála expozice. V tehdejší době však nebylo možné betlém s náboženskou tematikou vystavit samotný a tak mu kulisu tvořil zároveň památník dělnického hnutí v Třebechovicích. Správou zařízení byla pověřena Marie Vaclíková, původním povoláním učitelka, která činnost vykonávala za podpory svého muže Vladimíra. Postupně spolu připravovali přeměnu památníku v řádné muzeum. V tehdejší době to však nebylo lehké, ale výsledek se podařil a roku 1984 bylo v Třebecho­vicích otevřeno první specializované muzeum betlémů v Československu. Zejména díky Vladímírovi Vaclíkovi, Jiřímu Šimkovi a Zdeňku Škvárovi vzniklo 10. listopadu 1990 v Hradci Králové České sdružení přátel betlémů, jehož se stal prvním předsedou. Než odešel do důchodu, byl doktor Vladimír Vaclík, po smrti manželky na krátko...

Vladimír Teyssler (12)

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vladimír Šmejkal (10)

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M. Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky a financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi. Je členem vědeckých rad vysokých škol, autorem či spoluautorem řady knih a mnoha článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu. Podílí se také na legislativních pracích v ČR a je členem Legislativní rady vlády. Působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze.

Vladimír Šiška (8)

Vladimír Šiška je bývalý první náměstek ministra ministra práce a sociální věcí. Vystudoval obor ekonomika a management na Vysoké škole podnikání v Ostravě a management na A&W Business School, Mc Artur & Mc Wide, s. r. o., v Praze. Působil v oblasti telekomunikačních a informačních systémů např. jako náměstek ministra na Ministerstvu informatiky ČR, poradce pro kritickou infrastrukturu na Ministerstvu vnitra ČR nebo poradce pro informatiku na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. V letech 2004 až 2008 byl tajemníkem úřadu Hospodářské komory ČR. V roce 2008 se stal ředitelem národního výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR. V roce 2009 patřil s darem 400 000 korun mezi významné sponzory TOP 09. Po volbách v roce 2010 si ho za svého prvního náměstka vybral ministr Jaromír Drábek taktéž z TOP 09. Když byl ve funkci náměstka ministra devět týdnů, odeslal ředitelům úřadů práce e-mailem výzvu, aby s okamžitou platností zastavili všechny zakázky na dodávky hardwaru, softwarových licencí, služeb v oblasti informačních a komunikačních technologií či zakázky na projekty školení včetně e-learningu. Za svoji činnost na ministerstvu bral kromě platu i vysoké odměny. V roce 2009 to bylo 460 000 korun a v roce 2011 obdržel 1 000 000 korun. 1. října 2012 protikorupční policie Šišku obvinila společně s ředitelem odboru informatiky ministerstva práce a sociálních Milana Hojera z podplácení. Podle deníku Mladá fronta DNES policie Šišku několik měsíců sledovala, pravděpodobně nahrála uplácení a má dost důkazů, aby na něj byla uvalena vazba. Podle deníku Právo měl Šiška spolu s Milanem Hojerem, šéfem IT oddělení MPSV, nabízet firmě OKsystem umělé nadhodnocení veřejné zakázky o 20 miliónů korun za to, že firma stáhne svou stížnost k antimonopolnímu úřadu na nezákonný postup ministerstva při vypisování jiných tendrů. 2. října 2012 jej ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek odvolal z funkce. Podle analytika Nadačního f...

Vladimír Sís (8)

ŠIŠKA Vladimír – teoretik, ufolog, 4. 9. 1955 Praha, ženatý , m. Olga, roz. Ambrožová , děti: Petr , Jitka . ST SPŠ potravinářská chemie 74. ZÁJMY archeoastronautika, UFO, kosmonautika, letectví, Keltové. D spoluautor knihy UFO i nad Československem II, UFO - návraty bohů?; člen red. rady čas. Fantastická fakta. SF zájem o SF probudila Součkova trilogie, 87 V. Soukupem přiveden do klubu RUR, člen Čs. archeoastronautické asociace, ved. projektu Záře – akce zaměřené na sběr a vyhodnocování informací o UFO fenoménech. VÁŽÍ SI všech osobností v SF, které aktivně vyvíjejí tvořivou činnost. OBLIBA L. Souček, Clarke, Bradbury, F. Brown aj. DÍLO přáteli nazýván Systematik, někdy též šílený. SA Kociánova 1581/7, 155 00 Praha 5, tel. 02/6522810, http://torzo.mumu.net/zare.

Vladimír Šerý (7)

Narozen 5.4.1923. MUDr., CSc., docent, publikace z oboru tropického lékařství. Zemřel 4.7.2003.

Vladimír Sattran (10)

RNDr. Ing. Vladimír SATTRAN, CSc., nar. 1930, ředitelem od r. 1990 do r. 1991. Odborné zaměření: ložisková geologie, strukturní geologie, petrologie. V SGÚ působil v letech 1955–1992. Před nástupem do funkce ředitele pracoval hlavně v odborech krystalinika a ložisek nerostných surovin. Po odchodu z SGÚ se stal velvyslancem České republiky v Maroku. Zabýval se výzkumem krystalinika, metalogeneze Českého masivu, numerickou klasifikací rudních ložisek a použitím matematických metod v geologii. Studoval krystalinikum Krušných hor, variské magmatity a jejich vztah k metalogenezi či obecné problémy metalogeneze po celém Českém masivu. Spoluautor metalogenetické mapy Československa. Z titulu své funkce zpracoval řadu analýz o činnosti geologické služby.

Vladimír Poštulka (10)

Vladimír Poštulka byl český textař, spisovatel a gurmet-kritik. Byl autorem textů k mnoha písničkám, ale také hodnotitelem jídla. Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo a brněnské nebo ostravské zpěváky , později pro zpěváky divadla Semafor a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou. Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka, Proč přicházíš tak pozdě lásko. Autor divadelních her a filmových scénářů . V roce 2006 získal za Blues pro Stalina druhé místo v soutěži Cena Sazky o nejlepší zatím nerealizovaný scénář, která se uděluje v rámci výročních filmových cen Český lev. Autor knihy Dějiny pornografie v datech . Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004 vydal román Půdorys harému. V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina. Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa. Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televi...

Vladimír Malík (8)

Slovenský chovatel drobného hospodářského zvířectva, práce z oboru.

Vladimír Kupka (11)

Český vojenský historik. Narozen 1957 v Praze. PhDr., PhD., historik, práce o pevnostech a opevněních.

Vladimír Kouřil (9)

Vladimír Kouřil je jazzový publicista. Od roku 1949 žije v Praze. Maturant vodohospodářské průmyslovky. 1965–68 organizační a publicistická činnost na rockové scéně. Od 1972 členem a aktivistou Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Publikuje v materiálech Jazzové sekce . Podílí se na organizaci Pražských jazzových dnů Jazzové sekce 1974–1981. 1979-1990 dopisovatelem časopisu Jazz Forum International Jazz Federation. 1984 byla činnost Jazzové sekce zakázána. Píše pro samizdaty Lógr a Druhá strana. 2. září 1986 zatčen s celým výborem Jazzové sekce . 1991 celý výbor soudně rehabilitován . Spoluzakladatel následnických organizací Jazzové sekce Svazu hudebníků Artforum a Unijazz. V roce 2015 mu bylo uděleno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Další spolupráce: Gramorevue, Rock&Pop, Lidové noviny, Musicae, Stereo a Video, Dotek, JAM, Rádio Kobra, Rádio Echo, AZ Zlín. V současnosti: His Voice, Harmonie, Hudební rozhledy, A2, UNI, Music Czech Quaterly, ČRo 3 – Vltava. Spolupráce na TV seriálu Bigbít . Průvodní texty LP a CD. Člen redakční rady měsíčníku UNI. Od roku 1998 poslechové pořady Jazzmánie aneb Aktuality v souvislostech.