Všichni Autoři a témata

František Patočka (10)

Narozen: 10. března 1909 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 30. června 1996 v Liberci. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Studoval u F. Kysely na UMPRUM v Praze, věnoval se malbě, kresbě a grafice, zachycoval především zákoutí Lomnice a jejího okolí.

František Kaucký (6)

Publikoval převážně literaturu faktu. Byl znám jako novinář z reportáží ve Večerní Praze. V období normalizace nesměl psát a pracoval většinou jako řidič u stavebního podniku. Z jeho pera často vycházela pod pseudonymem František Kavan četné story z prostředí našich letců na Západě, zejména v časopisech Hlas revoluce a Letectví a Kosmonautika.

František Kameníček (8)

Narozen 7.12.1856 v Chvalkovicích u Bučovic, zemřel 23.3.1930 v Praze. PhDr., profesor kulturních dějin, literatura z oboru historie.

František Jura (9)

František Jura je český politik, manažer, bývalý fotbalista a od roku 2016 zastupitel Olomouckého kraje , od roku 2018 primátor města Prostějov, člen hnutí ANO 2011. Jako fotbalista působil v menších klubech na Prostějovsku . Vystudoval obor management sportu a trenérství na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a andragogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského . V letech 1992 až 2000 pracoval u Městské policie v Prostějově a v letech 2000 až 2010 pak u Vězeňské služby ČR. V roce 2011 se stal generálním manažerem 1. SK Prostějov. V roce 2017 kandidoval do vedení Fotbalové asociace ČR. František Jura žije ve městě Prostějov. Je ženatý a má tři děti. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za hnutí NEZ na posledním 35. místě kandidátky subjektu "Koalice SNK ED, NEZ" do Zastupitelstva města Prostějov, ale neuspěl. Jako povolání uváděl státní zaměstnanec a fotbalový trenér. Ve volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za TOP 09, ale opět neuspěl. Tentokrát jako povolání uváděl sportovní ředitel fotbalového klubu. Zastupitelem města se tak stal až po volbách v roce 2014, kdy byl zvolen jako člen hnutí ANO 2011 na jeho prostějovské kandidátce. Jako povolání uváděl generální sportovní manažer. Působil v kontrolním výboru zastupitelstva a ve sportovní komisi rady. Ve volbách v roce 2018 byl lídrem hnutí ANO 2011 a post zastupitele města obhájil. Novou koalici složily vítězné hnutí ANO, třetí hnutí Pévéčko, čtvrtá ODS a nezávislé osobnosti města Prostějova a pátá ČSSD. Dne 30. října 2018 byl Jura zvolen novým primátorem města Prostějov, ve funkci vystřídal Alenu Raškovou. V krajských volbách v roce 2008 kandidoval jako nestraník za stranu Moravané do Zastupitelstva Olomouckého kraje, ale neuspěl. V ...

František Jirásek (7)

Narozen 8.12.1896 ve Štětkovicích u Sedlčan. Inspektor botanické zahrady v Brně. Práce v oboru botaniky a zahrádkářství.

František Hroník (9)

František Hroník byl důstojníkem francouzských legií a v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. Jako voják se účastnil rovněž bojů 1. světové války na straně Rakouska-Uherska a Ruska. Získal řadu vojenských ocenění. František Hroník vystudoval v letech 1903–1910 českou vyšší reálku v Praze na Smíchově, kde ukončil středoškolská studia začátkem července 1910 úspěšně složenou maturitní zkouškou. V letech 1910–1911 absolvoval v rakouské armádě u pěšího pluku 75 v Jindřichově Hradci školu důstojníků v záloze a při mobilizaci byl v září 1914 přidělen k činné službě u pěšího pluku 45 jako velitel čety. Od začátku 1. světové války převládaly mezi českými vojáky protirakouské nálady a tak ppor. Hroník převedl 24/12/1914 svoji četu na frontě v Karpatech k Rusům. Byla to jedna z prvních ucelených českých jednotek, která „zradila císaře pána“ a dezertovala. V roce 1916 se jako dobrovolník přihlásil do čs. zahraničního vojska na Rusi, kde absolvoval jednoroční důstojnickou školu a v září 1917 byl jmenován poručíkem ruských legií. Na podzim 1917 se přihlásil k lodnímu transportu vojáků z Ruska do Francie , kde se jako střelec francouzských legií zúčastnil bojů u Verdunu, za což mu byla udělena Verdunská medaile. Poté absolvoval kurz pro důstojníky a na podzim 1918 byl jmenován poručíkem francouzských legií – stal se zástupcem divizního pokladníka v Cognacu. Zřejmě zde zapůsobil fakt, že v roce 1913 František Hroník absolvoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze kurz státní účtovědy. Do poloviny roku 1919 dosáhl hodnosti kapitána francouzských legií a jako takový byl začátkem roku 1920 ustaven výnosem MNO členem likvidační komise čs. státního dluhu vůči Francii. Od března 1920 pak působil jako předseda této komise. Koncem roku 1921 byl povýšen na štábního kapitána, byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva a na podzim 1922 vyslán na studia na Vy...

František Erik Šaman (10)

Narozen 13.2.1889 v Josefově, zemřel 18.1.1942 v Praze. Úředník, romanopisec, dramatik, autor knih pro mládež a rozhlasových her, reportér.

František Bílý (13)

František Bílý byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků. Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého. Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy. Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech. Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl. Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech. Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký. Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského . Knižně vydal: Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctv...

Frank Edwards (5)

Frank Allyn Edwards - novinář, moderátor, publicista. Věnoval se fenoménu UFO a hraničním jevům. Golfový profesionál. Posléze pracuje ve špičkových televizích WTTV Indianapolis, WXLW a WLWI-TV. Pracoval i jako korespondent Bílého domu a pedagog žurnalistiky na Butler University. V letech 1957-1967 člen rady guvernérů Národního výboru pro výzkum vzdušných a létajících fenoménů.

François Gayot de Pitaval (7)

François Gayot de Pitaval byl francouzský advokát, nakladatel a spisovatel. Od roku 1734 vydal 20 svazků kriminálních reportáží pod názvem Slavné a zajímavé případy a rozsudky, jimiž byly rozhodnuty, sebrané panem Gayotem de Pitaval, parlamentním advokátem v Paříži, a položil tak základy kriminální reportáže a zpravodajství ze soudní síně. Slovo pitaval se pak stalo zkráceným označením pro žánr sociální a kriminální reportáže. Na Pitavala navázala řada pokračovatelů, Egon Erwin Kisch například nazval jednu svou knihu Pražský pitaval. Studoval v Paříži teologii, ale posléze opustil církev a vstoupil do armády. Ve svých 50 letech pokračoval ve studiích a stal se advokátem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Gayot de Pitaval na francouzské Wikipedii.

François Cavanna (8)

François Cavanna byl francouzský spisovatel a novinář. Narodil se francouzské matce a italskému otci ve městě Nogent-sur-Marne nedaleko Paříže. V roce 1945 začal pracovat pro deník Libération. V roce 1960 spoluzaložil satirický měsíčník Hara-Kiri a později stál u zrodu magazínu Charlie Hebdo. Později se věnoval například psaní autobiografických textů. Za svůj román Les Russkoffs získal v roce 1979 cenu Interallié. Zemřel v roce 2014 ve věku devadesáti let.

Francis Fitzgerald, (10)

Francis Carco (9)

Francouzský prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik a novinář narozený na Nové Kaledonii. Autor románů ze života pařížské spodiny a bohémy a biografií francouzských prokletých básníků. Krátce pracoval i jako námezdný autor pod pseudonymy.

Flop (2)

Česká poprocková skupina založená v roce 1976. Doprovodná skupina Karla Zicha.

Ferdinand Havlík Orchestra (4)

Ferdinand Havlík byl český hudebník, skladatel a dirigent, známý především svou tvorbou v žánru jazzu a swingu. Byl vedoucím souboru Ferdinand Havlík Orchestra , který byl významným souborem zejména v 60. a 70. letech 20. století. Orchestr byl známý svými svižnými swingovými melodiemi a podílel se na soundtracku české kulturní scény. Havlíkova tvorba se často prolínala s populárním pražským divadlem Semafor, kde spolupracoval s významnými českými umělci, jako byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Repertoár orchestru zahrnoval směs původních skladeb a úprav populárních standardů, což ukázalo jeho všestrannost a Havlíkovu aranžérskou zručnost.

Fayrene Preston (11)

Fayrene Preston Nevyrůstala jsem s touhou stát se spisovatelkou. Kdyby mi byl někdo řekl, že jednoho dne budu psát romance pro známé vydavatelství, byla bych mu odsekla, ať si lehne do postele a vstane, až mu bude lépe. O moc lépe! Moje spisovatelská kariéra to bylo skutečné dobrodružství. Plánovala jsem si život a on se mi vymknul z rukou a zahnul kamsi za roh. A pokračoval úplně jiným směrem. Svou první romanci jsem začala psát, abych si zkrátila dlouhé chvíle během rekonvalescence po rozsáhle operaci. Asi po osmi letech jsem ji objevila a na návrh přítelkyně jsem ji oprášila, upravila a poslala do nakladatelství. To, co následovalo, je jako román – nádherný, rozkošný s překvapivým rozuzlením. Od té doby píšu romance a mám radost, že mohu dělat to, co mě baví. Dostávám áopisy od věrných čtenářů romantických příběhů a jejich ohlasy mě,vždy dojímají. Jsem plachá, vyrovnaná a beznadějně romantická. Když mi bylo třináct let přečetla jsem si poprvé a naposledy Odváté větrem. Byla jsem z toho úplně vedle kvůli tomu, jak ta kniha skončila. Snila jsem o jiném, šťastnějším konci, kde by se Rhett Butler vrátil zpět k Scarlett O’Harové. Dodnes se nemohu dívat na filmy, anebo číst knihy, které se neskončí šťastně. A proto tak ráda píšu romance. Jsem si jistá, že všechny postavy mých příběhů budou žít šťastně na věčné věky.

Evžen Vítkovský (11)

Ing. Evžen Vítkovský, nar. 16.6.1944 v Praze. Vystudoval ČVUT v Praze a v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde podnikal ve strojírenském odvětví. Po listopadu 1989 se začal postupně vracet do své vlasti. Bydlí střídavě v Praze a ve Všetatech-Přívorech, zabývá se sběratelstvím historických předmětů a zejména spisováním. Je autorem čtyř knížek: Poločas najád , Legendy mladé Libuše , Sámova říše žen a Něžněnky .

Eva Hauserová (10)

Eva Hauserová, rozená Černá , je česká publicistka zaměřená na přírodní zahradničení, permakulturistka, spisovatelka, překladatelka, feministka. Po základní a střední škole vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Pak krátce nastoupila do Ústavu molekulární genetiky ČSAV, zde se zabývala genovým inženýrstvím. Po mateřské dovolené pracovala jako skladnice, knihovnice a jako redaktorka časopisů ABC , STORY a sci-fi časopisu Ikarie. Odtud odešla do knižního nakladatelství Harlequin Publishers a pracovala jako reklamní copywriterka. V letech 1995 až 1997 se živila překlady z angličtiny a zároveň byla ekologickou aktivistkou v Klubu žen Zeleného kruhu. Poté byla redaktorkou v časopisech Jackie a Marianne. Nyní je na volné noze. Je členkou STUŽ, českého PEN klubu a sdružení Přírodní zahrada, a také čestnou členkou spolku Permakultura CS. V 90. letech byla činná ve sci-fi hnutí, často se účastnila Parconů a s organizací Československý fandom úzce spolupracovala. Mimo psaní povídek a románů se zabývala tvorbou televizních scénářů zaměřených na ekologii a ženy, např. televizní pořady Nedej se, Ženský hlas, ABCDEkologie, Zpátky pod došky, Vybydlená planeta. V roce 1979 se vdala za Františka Hausera, se kterým se v roce 1993 se rozvedla. Má dva syny Jana a Jakuba.

Eva Hartmanová (10)

Pedagožka, autorka studijních materiálů ke zkouškám z českého jazyka a literatury.

Eva Gmentová (14)

Narozena 12. 2. 1965. Ing., autorka a vydavatelka literatury pro děti. Povoláním manažerka, odbornice na pojištění v oblasti obchodu.

Eugen Brikcius (12)

Eugen Brikcius je český spisovatel píšící rovněž latinsky, básník, filosof, esejista a výtvarník. Po maturitě vystřídal mnoho zaměstnání . V letech 1966 až 1968 dálkově studoval filosofii a sociologii na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze, v letech 1968–1970 studoval filosofii na University College v Londýně, na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání. V letech 1973–1974 byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu. V roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Studia dokončil v roce 1982 disertační prací Ontological Argument. V roce 1984 se oženil se Zuzanou, se kterou se mu narodil syn Eugen. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“. Se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu. Dvě z jeho dětí, Anna a František, jsou violoncellisté. Jeho třetím potomkem je syn Eugen ml.

Ernest H Shepard (11)

Britský ilustrátor knih pro děti.

Erdogan Ercivan (8)

Německý spisovatel a publicista tureckého původu. Je autorem knih o tzv. zakázané archeologii a alternativních pohledech na historii lidstva. Svůj zájem soustředí především ne staroegyptskou civilizaci.

Emma Richmond (14)

Émile Gaboriau (11)

Émile Gaboriau byl francouzský spisovatel a novinář, jeden z průkopníků detektivní literatury, v jehož díle vrcholí proměna povídky s kriminální tematikou v román. Émile Gaboriau se Narodil v malém městečku Saujon v departmentu Charente-Maritime. Střední školu vychodil v Jonzacu, krátce pracoval jako písař v kanceláři notáře, v roce 1852 vstoupil do armády a sloužil v Africe. Po čtyřech letech se vrátil do Paříže a sanžil se uchytit jako novinář. Cestu k literatuře mu otevřela právě žurnalistika a také to, že se stal tajemníkem Paula Févala staršího. Začal psát pro noviny a časopisy romány na pokračování. Skutečný úspěch mu pak přinesl jeho detektivní román z roku 1866 L'Affaire Lerouge , ve kterém pod vlivem Edgara Allana Poea a jeho detektiva C. Augusta Dupina představil světu mladého policistu pana Lecoqa, který se stal hrdinou všech jeho dalších detektivních knih. V nich vytvořil skutečný detektivní román s propracovanou technikou logického rozvíjení zápletky i jejího řešení. Gaboriau zemřel v sedmatřiceti letech na plicní embolii. Vytvořením policisty pana Gastona Lecoqa se Gaboriau stal předchůdcem Lerouxe a Leblanca a jedním z průkopníků detektivní literatury vůbec. Vzorem pro vytvoření této postavy byl jednak detektiv C. Auguste Dupin z povídek Edgara Allana Poea, jednak detektiv Gregory Temple a vyšetřující soudce Remy d'Arx z románového cyklu Černé hábity od Paula Févala staršího a jednak Eugène-François Vidocq, původně zločinec, později policista a tajný agent, který se stal zakladatelem a velitelem Brigade de Sûreté, první moderní policejní organizace ve Francii. Lecoqova postava se pak stala vzorem pro postavu Sherlocka Holmese Sira Arthura Conana Doyla, která však svého předchůdce naprosto zastínila. O Lecoqovi napsal Gaboriau pět románů: ...

Emil Votoček (9)

Emil Votoček byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební. Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život. V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle. S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek. Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracova...

Emil Kraemer (13)

Narozen: 3. října 1910 v Praze Emil Kraemer absolvoval v roce 1928 malostranskou reálku a v roce 1933 ukončil studium matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Až do roku 1946 vyučoval na dlouhé řadě středních škol, těsně před válkou v Dolnom Kubíně, poté v Písku, Brouně a v Praze. Krátce učil na pražském učitelském ústavu. Od roku 1944 pracoval ve skupině profesora Vyčichla, která připravovala reformu našeho školství po válce. V roce 1946 se stal asistentem na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1953 se stal docentem geometrie. V letech 1954-59 byl proděkanem a pak děkanem na fakultě přírodních věd Vysoké školy pedagogické v Praze. V roce 1959 vybudoval při Karlově univerzitě Ústav pro dálkové studium učitelů a stal se jeho ředitelem .V roce 1963 byl jmenován profesorem a v roce 1969 byl prorektorem Karlovy univerzity. V letech 1972-79 byl vedoucím katedry matematiky na pedagogické fakultě, kromě toho v letech 1977-80 vedl katedru teorie vyučování i na fakultě matematicko-fyzikální. V roce 1981 byl penzionován. Ve své vědecké práci se Emil Kraemer zabýval zejména elementární geometrií a teorií vyučování matematice. Je autorem vysokoškolských učebnic Perspektiva a Analytická geometrie lineárních útvarů . Pro učitele matematiky napsal Branné prvky v matematice , Sbírka řešených úloh z matematiky , Přehled elementární matematiky . Od roku 1953 se podílel na dvanácti učebnicích matematiky a rýsování pro různé typy škol. Napsal dále kolem padesáti metodických prací. Mnoho let byl vedoucím redaktorem Pokroků matematiky, fyziky a astronomie a Rozhledů matematicko-fyzikálních. Od roku 1973 byl předsedou předmětové komise pro vyučování matematice a rýsování při ministerstvu školství....

Elke Meinardus (11)

Německá spisovatelka, autorka pohádek pro děti.

Elias Vella (12)

P. Elias Vella OFM Conv. je katolický kněz, exorcista z Malty. Narodil se 28.února 1941 na Maltě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1964. V letech 1980 - 1986 byl provinciálním představeným františkánů minoritů na Maltě a od roku 1993 působí v diecézi jako hlavní exorcista a prezident diecézní komise pro okultismus a satanismus. Je žádáným kazatelem na duchovních cvičeních, seminářích a konferencích po celém světě. Je také autorem mnoha knih, které byly vydané v maltštině, angličtině, italštině, portugalštině, slovenštině a také v češtině.

Eduard Mörike (9)

Eduard Friedrich Mörike byl německý romantický básník, prozaik a překladatel, vrcholný představitel tzv. švábské romantiky. Jeho tíhnutí k harmonii je někdy označováno za literární biedermeier. Eduard Mörike pocházel z lékařské rodiny, do které se narodil jako sedmé dítě. Po maturitě na stuttgartském gymnáziu vystudoval v letech 1822 až 1826 teologii v Tübingenu. Působil pak jako evangelický farář na různých místech ve Württembersku a od roku 1834 devět let v Cleversulzbachu poblíž Weinsbergu. Roku 1843 se pro nemoc místa vzdal a žil v soukromí v Mergentheimu. Od roku 1851 působil jako profesor literatury na Kateřinském ústavu ve Stuttgartu a roku 1866 odešel do výslužby. Zemřel roku 1875 a je pohřben na hřbitově Pragfriedhof ve Stuttgartu. Za svého života vešel Mörike ve známost díky své poetické novele Mozartova cesta do Prahy , dnes je však ceněn jako jeden z nejvýznamnějších německých básníků 19. století. Díky své uzavřené povaze se vyhýbal společenským stykům, což zvýšilo jeho vnímavost pro přírodu a lidové cítění. Proto je jeho přírodní, reflexivní i milostná lyrika vyznačující se čistou citovou intonací a smyslovou svěžestí považována za dokonalou. Jeho básnické modlitby, zbavené programové ideovosti, dekorativnosti i rétoriky, jsou směsí radosti a stesku a zamýšlejí se nad podstatou bytí. Mörike psal rovněž básně výpravné i dramatické. Rovněž dovedl vynikajícím způsobem zachytit postavy lidové fantazie ve svých pohádkách. Skvěle ovládal též klasické básnické formy a hexametr. Působil také jako překladatel. Uspořádal a přeložil výbor antických řeckých a římských básní pod názvem Klasická antologie , S Friedrichem Notterem vydal roku 1856 překlady bukolických básní Theokrita, Bióna ze Smyrny a Moscha a roku 1864 přeložil básnické dílo Anakreóntovo ....

Edison Marshall (7)

Edison Tesla Marshall byl americký povídkář a novelista. Edison Tesla Marshall se narodil v městě Rensselaer, Indiana. Vystudoval University of Oregon. Byl důstojníkem armády USA v hodnosti podporučík. Autor kovbojek, dobrodružných románů a detektivek. Používal ještě pseudonym Hall Hunter.

Douglas Murray (9)

Douglas Kear Murray je britský spisovatel, novinář a politický komentátor. Je zakladatelem Centra pro sociální soudržnost , přidruženým ředitelem Společnosti Henryho Jacksona a přidruženým editorem britského politického a kulturního časopisu The Spectator. Je autorem knih Neoconservatism: Why We Need It , Bloody Sunday: Truths, Lies and the Saville Inquiry , The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam a The Madness of Crowds: Gender, Race, and Identity . Často vyjadřuje své postoje v britských médiích na témata jako jsou svoboda projevu, imigrace a práva homosexuálů z pohledu neokonzervatismu. Je kritikem islámu a západní imigrační politiky. Je ateista, ačkoli do svých dvacátých let byl praktikující anglikán. Sám sebe popisuje jako kulturního křesťana, přičemž tvrdí, že křesťanství se do britské a evropské kultury silně promítá. Otevřeně se hlásí k homosexualitě.

Donna Leon (11)

Americká spisovatelka, autorka detektivek.

Desmond Bagley (7)

Britský spisovatel, převážně thrillerů, a novinář.

Demis Roussos (10)

Demis Roussos řecký zpěvák a umělec, který se v 60. a 70. letech 20. století proslavil na mezinárodní scéně. Narodil se 15. června 1946 v Alexandrii v Egyptě řeckým rodičům jako Artemios Ventouris Roussos a proslavil se především svým výrazným hlasem a melodramatickým stylem vystupování. Roussos zahájil svou hudební kariéru již v mládí a první výraznější úspěch zaznamenal jako člen progresivní rockové skupiny Aphrodite's Child po boku Vangelise a Loukase Siderase. Skupina dosáhla na přelomu 60. a 70. let značného úspěchu v Evropě díky hitům jako "Rain and Tears".

Decimus Iunius Iuvenalis (4)

Decimus Iunius Iuvenalis, počeštěně Juvenál byl římský satirik. O jeho životě se dochovalo poměrně malé množství informací. Pocházel z dost zámožné rodiny, v Římě studoval gramatiku a rétoriku. Později sloužil jako tribun v Británii. Konec svého života prožil ve vyhnanství, kde i zemřel. Není úplně jasné kde byl ve vyhnanství, některé prameny hovoří o Británii, ale z mnoha indicií lze usoudit, že se jednalo spíše o Egypt. Do vyhnanství se dostal za narážku na oblíbence císaře Hadriana. Jeho dílo je z větší části neznámé, z citací pozdějších autorů je patrné, že bylo rozsáhlejší než zachované části. Zachovalo se 16 satir, které jsou rozděleny do pěti knih. V těchto satirách je líčen úpadek mravů. V rámci československé edice Antická knihovna vyšlo Iuvenaliovo dílo pod souborným názvem Satiry. Kniha obsahuje všech 16 dochovaných Iuvenaliových satir: Mezi Juvenaliovy nejznámější výroky bezesporu patří věta "Orandum est ut sit mens sana in corpore sano.", tedy "Přej si, aby byl ve zdravém těle zdravý duch". Jeho druhá část je někdy prezentována jako "v zdravém těle zdravý duch", tedy naprosto v jiném smyslu. Tato věta je někdy používána jako argument pro nevhodnost dokazování čehokoliv citátem autority, protože vytržením z kontextu lze měnit smysl.

Dean Dixon (9)

Dean Dixon byl afroamerický dirigent, který v polovině 20. století významně přispěl k rozvoji klasické hudby. Dixon se narodil v New Yorku a studoval na Juilliard School a Kolumbijské univerzitě. Svou kariéru zahájil ve Spojených státech, ale potýkal se s rasovými překážkami, které omezovaly jeho možnosti. Navzdory těmto problémům se v roce 1941 stal prvním Afroameričanem, který řídil Newyorskou filharmonii.

David Oistrach (11)

David Oistrach byl proslulý sovětský houslista, označovaný za jednoho z nejvýznamnějších houslistů 20. století. Narodil se 30. září 1908 v Oděse, která byla tehdy součástí Ruského impéria, a získal mezinárodní uznání díky své výjimečné technice a bohatému tónu. Jeho kariéra trvala mnoho desetiletí, během nichž vystupoval s předními orchestry a dirigenty po celém světě.

David Frawley (8)

David Frawley , 1950, je americký Hind učitel a autor, který napsal více než třicet knih o tématech jako jsou Védy , hinduismus , jóga , Ayurveda a Vedic astrologie .Publikoval jak v Indii tak i ve Spojených státech. Je zakladatelem a ředitelem Amerického institutu védská studia v Santa Fé , New Mexico , které nabízí vzdělávací informace o filozofii jógy, ajurvédy a Vedic astrologie.

David Fontana (8)

David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.

David Brin (9)

David Brin, spisovatel, veřejný mluvčí a vědec v jedné osobě, se narodil v roce 1950 v Glendale . Dostalo se mu značně různorodého vzdělání. Nejdříve získal titul bakaláře vědy na Caltechu a začal pracovat jako inženýr ve výzkumu . Zároveň ještě studoval, a stal se magistrem v elektroinženýrství . Ani to mu však nestačilo, a tak se od roku 1981 může pyšnit doktorátem z fyziky, který získal na University of California v San Diegu. Posléze, ještě než se od roku 1986 stal spisovatelem na volné noze, učil několik let fyziku a psaní na téže univerzitě. Tou dobou však již byl známým sci-fi spisovatelem. Nejdříve vydal v roce 1980 knihu Sundriver , ve které dal vzniknout základům svého vesmíru, v němž se odehrávají i některé další jeho romány. A hned další kniha, Startide Rising , která na Slunečního poutníka volně navazuje, získala všechny tři nejznámější ceny - Hugo, Nebula, i Locus. Následovaly romány The Practice Effect , a The Postman , který se později stal námětem pro film Kevina Costnera . Poté už byla sláva i finanční přínosy dostačující na to, aby se Brin mohl stát profesionálním spisovatelem. Z dalších jeho děl je nutné vyjmenovat ještě The Uplift War , kterou rozšířil řadu knih o "pozvednutých" na trilogii. Roku 1989 napsal ekologický thriller Earth, který předpovídal hrozbu globálního oteplování, kybernetické hrozby, trendy podobné www atd. Jeho novely a romány se dočkaly překladů do více než dvaceti jazyků. V devadesátých letech napsal další tři díly, které tvoří tzv. New Uplift Trilogy. David Brin samozřejmě píše i dále, věnuje se však rovněž editorské výpomoci mladým autorům. Jednou z jeho novějších knih je Foundation's Triumph , kterou uzavírá trilogii nových románů o Asimovově Nadaci, jejíž p...

Daniel Goleman (9)

Daniel Jay Goleman je americký psycholog. Je autorem řady publikací, v nichž se zabývá tématy z oblasti emoční a sociální inteligence nebo pozornosti. Dvanáct let přispíval na téma behaviorální psychologie a výzkumu mozkové činnosti do deníku The New York Times. Přednášel na Harvardově univerzitě. . Dvakrát byl nominován na Pulitzerovu cenu. Kromě světového bestselleru „Emoční inteligence“ napsal knihy „Práce s emoční inteligencí“ a „Sociální inteligence“ nebo „Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti“. Jako spoluautor se podílel na knize „Primal Leadership“. Daniel Goleman vyrůstal v židovské rodině ve městě Stockton v Kalifornii. Jeho matka Fay Golemanová byla profesorkou sociologie , otec Irving Goleman byl profesorem humanitních věd. Vystudoval Harvardovu univerzitu, studoval v Indii, kde se zajímal o spirituální nauku, a postdoktorandské studium absolvoval na Social Science Research Council. Svoji první knihu napsal na základě zážitků z cest po Indii a Srí Lance a popsal v ní metody meditace. Po návratu z cest učil na Harvardově univerzitě, kde během 70. let 20. století proslul svými semináři psychologie. Jeho mentorem byl David McClelland, americký psycholog, který ho doporučil pro práci pro časopis Psychology Today. V roce 1984 začal Goleman psát pro The New York Times. Je výkonným ředitelem agentury Emotional Intelligence Services v Sudbury ve státě Massachusetts. Žije v Berkshires. Goleman byl dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Získal několik ocenění, mezi jinými například cenu Career Achievement za žurnalistiku od Americké psychologické asociace nebo Wahsburn Award za vědeckou žurnalistiku. Kniha Emoční inteligence je považována za Golemanovu přelomovou práci, jež mění pohled na to, co znamená „být chytrý“. Goleman uvádí, že chytrost není udávána úspěšností v IQ testech. Ukazuje, že chápání lidské inteligence bylo dosud zúžené a že klíčová je schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů n...

Dana Roučková (12)

Narozena 1975. Mgr., právnička, zaměřuje se na pracovní právo, též se zabývá legislativou.

Dana Olšovská (8)

Autorka, ilustrátorka a překladatelka zjednodušeného učebního materiálu angličtiny.

Dagmar Janošková (9)

Pedagožka, autorka materiálů pro výuku Občanské výchovy.

Czesław Jacek Centkiewicz (9)

Polský spisovatel a novinář. Publikoval též se svou manželkou Alinou Centkiewicz .

Cugumi Óba (9)

Je známý jakožto autor manga příběhu Desu Nōto , který ilustroval Takeshi Obata. Jeho pravá identita je přísně hlídaným tajemstvím, ale někteří čtenáři se domnívají, že jde o autora jménem Hiroshi Gamō.

Ctirad Mašín (3)

Ctirad Mašín byl syn československého důstojníka Josefa Mašína, člen protikomunistické guerrillové skupiny bratří Mašínů. Pocházel z rodiny příslušníka československých legií v Rusku a pozdějšího hrdiny protinacistického odboje Josefa Mašína, který byl v červnu 1942 nacisty popraven. Po druhé světové válce byl Ctirad vyznamenán prezidentem Benešem československou medailí Za chrabrost. V té době absolvoval Kolej krále Jiřího v Poděbradech, v letech 1950 až 1951 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Následně pracoval v různých dělnických profesích. Na počátku padesátých let založil s bratrem Josefem protikomunistickou skupinu. Při přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti , kterých se skupina dopustila na podzim 1951, podřezal Ctirad příslušníka SNB, který byl při usmrcení omámený a svázaný. V srpnu 1952 byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státní hranice. Až do propuštění v červnu 1953 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech. V září 1953 pak spolu s Václavem Švédou v okolí Pivína zapálil několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči vystřelil jednomu z nich oko. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Ctirad se tam dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové ...

Compton Mackenzie (4)

Sir Compton Mackenzie, nositel Řádu britského impéria, byl skoský nacionalista, spisovatel, autor románů, biografií a historických knih, zakladatel Scottish National Party.

Citron (4)

Citron je česká rocková skupina, která vznikla koncem 70. let 20. století v Ostravě v Československu. Během své kariéry byla známá svým hardrockovým a heavy metalovým zvukem, díky němuž si získala značnou oblibu ve své zemi i mezi rockovými nadšenci ve východní Evropě. Kapela v průběhu let prošla několika změnami v sestavě, ale dokázala si udržet stálou pozici na české hudební scéně.

Christopher Golden (14)

Je losangeleský autor mnoha bestsellerů a cenami odměněných knih jako je například Strangewood, třídílná Shadow Sága, Hellboy: The Lost Army , Hellboy: Bones of Giants, a řady thrillerů pro mladší čtenáře Body of Evidence , které se průběžně objevují v televizi. Sám nebo ve spolupráci napsal řadu věcí od románů a faktografií až ke komiksovým sériím a minisériím založeným na populárních televizních seriálech, např. Buffy the Vampire Slayer a její odvozenou větev Angel. Goldenovy nejnovější komiksové práce zahrnují pokračování série Angel, Wolverine, Punisher: Revelation, Batman: Real Worlds a Mike Mignolas B.P.R.D. Golden se narodil a vyrostl v Massachusetts, kde žije se svou rodinou dodnes. Vystudoval Tufts University. V současnosti dokončil další sbírku povídek s Hellboyem Hellboy: Odder Jobs a román Wildwood Road.

Christopher Fowler (8)

Christopher Fowler je anglický romanopisec žijící v Londýně a bývá nejčastěji spojován s literárním stylem, kterému se říká "dark urban fiction". Všechny jeho knihy obsahují prvky černé komedie, téma úzkosti a sociální satiru. Kromě románů píše povídky, scénáře, články do novin a kritiky. Narodil se v Greenwichi v roce 1953. V Londýně mimo jiné provozuje společnost The Creative Partnership, která poskytuje marketingové služby pro většinu hlavních i nezávislých filmových společností v UK. On a jeho zaměstnanci vytvořili a produkovali materiály pro dokumenty, trailery apod. pro osobnosti jako John Cleese, Eddie Murphy, Almodovar, Bertolucci, Zeffirelli, nebo třeba Tarantino. .....

Christine Merrill (13)

Žije ve Spojených státech na farmě ve Wisconsinu se svým manželem, dvěma syny a spoustou domácích mazlíčků. A ti všichni se snaží zvednout ji od počítače, aby si mohli přečíst svou e-mailovou poštu. Christine střídá práci divadelní kostýmní návrhářky, při níž si může vyhrát třeba i s dobovými plesovými šaty, s prací v knihovně, kde tráví celé dny ve společnosti knížek. Při psaní historických romancí tak může spojit všechno, co ji baví a zajímá a pro co má talent: zálibu v dobrých příbězích, pohádkových šatech a schopnost vymýšlet si zajímavé postavy a napínavé příběhy. Necudný návrh, který vychází v češtině v listopadu, napsala proto, že jí postava St Johna z její předchozí romance Nevhodná vévodkyně přirostla k srdci a chtěla ukázat, že i tento muž je ve svém jádru romantický, a když pozná správnou ženu se smyslem pro dobrodružství, je navždy ztracen.

Christiane Verdoux (8)

Francouzská lékařka, specializace gynekologie a interní medicína.

Chris Bonington (7)

Sir Chris Bonington je anglický horolezec, cestovatel a mořeplavec, o horolezectví napsal také řadu knih. Horolezectví se začal věnovat ve svých šestnácti letech, v roce 1951. Později působil v armádě. V roce 1960 vystoupil na vrchol Annapurna II. Účastnil se i dalších expedic do Himálaje, například jižní stěnou na Annapurnu . Třikrát se neúspěšně pokoušel o dosažení vrcholu Mount Everestu . Roku 1962 vylezl spolu s Ianem Cloughem severní stěnou na Eiger. Roku 1983 dosáhl nejvyššího vrcholu Antarktidy Vinson Massif. : : :

Charles-Louis Philippe (7)

Charles-Louis Philippe byl francouzský spisovatel. Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl výrobcem dřeváků. Po maturitě odešel do Paříže, kde nebyl přijat na vysokou školu ani do armády, nakonec se uchytil jako státní úředník. Roku 1897 vydal svoji první knihu Čtyři příběhy o ubohé lásce. Jeho prózy jsou ovlivněny naturalismem, odehrávají se v prostředí pařížských chudých vrstev. Nejznámějším Philippeovým dílem je román z prostředí pouliční prostituce Bubu z Montparnassu, který byl přeložen do řady jazyků a v roce 1971 ho zfilmoval Mauro Bolognini. Patřil do okruhu časopisů La Revue blanche a Nouvelle Revue Française, přátelil se s Andrém Gidem, Paulem Claudelem nebo Octavem Mirbeauem, který Philippea neúspěšně navrhl na Goncourtovu cenu. Zemřel na břišní tyfus ve věku 35 let. Philippeovo dílo mělo v českém prostředí značný ohlas: Vítězslav Nezval o něm napsal svoji dizertační práci, Emil František Burian složil operu Bubu z Montparnassu. František Xaver Šalda napsal ve svém nekrologu: „Philippe byl básník světa vyděděnců a ubožáků, básník prostý vší sentimentality, velmi autentický, a proto ve svých chvílích i veliký a monumentální.“ Jan Keller věnoval Philippeovi jeden z esejů ve své knize Odsouzeni k modernitě. Rozsáhlou studii o něm napsal také György Lukács, autorem předmluvy k anglickému vydání Bubu z Montparnassu byl Thomas Stearns Eliot. Od roku 1935 se jeho odkazu věnuje literární společnost L'Association internationale des Amis de Charles-Louis Philippe.

Charles Whiting (9)

Charles Henry Whiting napsal na válečné téma řadu knih. V příbězích frontových vojáků i důstojníků vycházel z vlastních zážitků a materiálů získaných přímo na bojištích, neboť sám peklo této války prožil. Publikoval pod vlastním jménem a také pod několika pseudonymy. Narodil se roku 1926 v anglickém Yorku a už v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do britské armády. Prošel aktivní službou v Evropě - sloužil v Belgii, Holandsku a Německu u 52. průzkumného pluku. Po válce vystudoval univerzitu a poté, co prošel různými zaměstnáními , rozhodl se pro profesionální dráhu spisovatele. Vydal přes 200 knih, které zahrnují celou škálu témat a žánrů od vojenské historie a špionážní faktografie až po beletristická zprcování oné děsivé kapitoly lidstva, která zanechla své krvavé stopy po celém světe. Zemřel v srpnu roku 2007.

Čestmír Vránek (5)

Narozen 1.6.1901 v Praze, zemřel 14.3.1978 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, překlady z latiny a řečtiny, básně, loutková hra.

Cathy Maxwell (8)

Autorka romantických příběhů.

Catherine Walter (12)

Narozena 1946. Autorka jazykových učebnic.