Všichni Autoři a témata

Rachael Lippincott (10)

Americká autorka young adult románu, podle něhož vznikl stejnojmenný film.

Pravoslav Kneidl (5)

Pravoslav Kneidl byl český knihovník, bibliograf a literární historik, který dlouhá léta působil v Památníku národního písemnictví v Praze. Po studiu na Filozofické fakultě UK v Praze se Kneidl zúčastnil budování expozice Památníku národního písemnictví na Strahově, v letech 1955–1964 pracoval v knihovně Národního muzea, kde vedl oddělení zámeckých knihoven a založil jejich souborný katalog. Významně se podílel na expozici Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou. V letech 1964–1974 byl vedoucím Strahovské knihovny, která tehdy patřila Památníku národního písemnictví. a v letech 1990–1992 ředitelem Památníku. Od roku 1995 až do své smrti byl předsedou Spolku českých bibliofilů. Vydal řadu odborných článků o knihovnách různých významných osob, o dějinách knihoven a knihovnictví, o počátcích a dějinách knihtisku atd. Roku 1976 v časopisecké polemice hájil názor, že Kronika trojánská skutečně vyšla v Plzni už roku 1468. Více než 20 let vydával také ročenky "Strahovská knihovna".

Pospíšilová Zuzana (12)

Philip J Carter (9)

Philip J. Carter patří mezi přední odborníky na vytváření inteligenčních testů ve Velké Británii. Pracuje v redakci britského časopisu Mensa

Petra Hederová (11)

Petr Horák (8)

Petr Horák , je český filosof a emeritní profesor Akademie věd ČR . Středoškolské vzdělání získal Petr Horák na Francouzském gymnáziu v Brně a po maturitě v roce 1953 nastoupil na FF MU, kde promoval v roce 1958. V roce 1966 obhájil ve Filosofickém ústavu AV ČR kandidátskou práci z oboru filozofie a začal tam působit jako vědecký pracovník. Habilitoval se roku 1990 na FF MU a získal titul docent. V roce 1993 se stal profesorem dějin filozofie. Delší dobu byl šéfredaktorem Filosofického časopisu. Od roku 2009 přednáší na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice. Je ženatý, má dceru.

Petr Hora (6)

Petr Eidler (8)

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. Bohemista, polonista, spisovatel, redaktor a fotograf, věnuje se živé fotografii, autor cyklu barevných fotografií o Praze, autor prací z oboru dějin fotografie a románů, pod pseudonymem publikuje detektivky.

Petr Dillinger (12)

Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...

Petr Bartůněk (11)

Narozen 1939 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista - kardiolog a angiolog, věnuje se převážně kardiální formě lymeské boreliózy. Autor článků a prací z oboru. Také autor cestopisných reportáží a sběratel medicínských historek.

Peter Milan, (12)

Peter Ackroyd (9)

Peter Ackroyd je britský spisovatel. Byl vychováván pouze matkou, otec je opustil krátce po Peterově narození. V pěti letech začal Peter číst noviny, v devíti napsal hru o Guy Fawkes. Studoval angličtinu na Clare College v Cambridge a poté na Yale University. Po ukončení studia pracoval v období 1973 až 1982 pro britské noviny The Spectator. V roce 1984 se stal členem Royal Society. V současnosti působí jako hlavní literární kritik Times a rozhlasový komentátor. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Ackroyd na německé Wikipedii.

Pedro Antonio de Alarcón (10)

Pedro Antonio de Alarcón y Ariza byl španělský spisovatel a politik. V současnosti je z jeho díla nejznámější humoristický román Třírohý klobouk , jedno z nejpopulárnějších děl španělské literatury. V roce 1917 na motivy tohoto románu španělský skladatel Manuel de Falla složil stejnojmenný balet. Alarcón se narodil ve městě Guadix poblíž Granady. V roce 1859 se zúčastnil španělských vojenských operací v Maroku. První literární uznání získal za knihu Svědkův deník z africké války , vlastenecký popis tohoto tažení. Třírohý klobouk je založen na staré španělské romanci, popisuje zmatek, který nastane, když se mlynář domnívá, že ho jeho manželka podvádí se starostou. Třírohý klobouk je živým líčením života na vesnici v Andalusii, autorově rodném kraji. Dalším populárním kratším románem byl Kapitán Veneno , dále napsal čtyři delší romány, jeden z nich, Skandál je známý pro své ostré psychologické vhledy. Dále napsal tři cestopisy a řadu povídek a esejů.

Pavlína Klemm (11)

Narodila se r. 1970 v ČR, žije v Německu. Věnuje se alternativním léčebným metodám. Publikace z oboru.

Pavlína Jurková (10)

Narozena 18. 3. 1977. Herečka a spoluautorka knihy pro děti.

Pavla Michňová (10)

Autorka kuchařek.

Pavel Spunar (8)

Prof. PhDr. Pavel Spunar, CSc. , filozof, historik a kulturolog, vědecký pracovník a pedagog. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Bubenči studoval na FF UK hudební vědu, dějiny výtvarných umění, pomocné vědy historické a filozofii. Současně absolvoval Knihovnické kurzy na FF a r. 1949 složil druhou státní zkoušku. Studia ukončil doktorátem filozofie po předložení dizertační práce Česká bastarda. Krátce byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, ale od 1. 1. 1953 pracoval v ČSAV. Nejprve působil v Kabinetu filologické dokumentace, později od r. 1954 v Ústavu pro českou literaturu a konečně v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, dnes Ústavu pro klasická studia AV ČR. R. 1967 získal hodnost kandidáta věd . Po r. 1989 začal přednášet na vysokých školách, 1992 byl habilitován pro obor dějiny a teorie kultury na FF MU v Brně a tamtéž byl 1995 jmenován profesorem. R. 1996 byl zvolen členem Učené společnosti ČR. Je členem několika mezinárodních vědeckých společností, např. Comité internationale de paléographie latine , Comité international du vocabulaire des institutions et de la Communication intellectuelle au Moyen Age a Union académique internationale . Vědecký profil S. určovala práce se středověkými rukopisy. Věnoval se paleografii, kodikologii a heuristice středověkých literárních pramenů. Postupně však rozšiřoval svůj úhel pohledu a věnoval se dějinám středověké kultury. Filozoficky vyšel z pozitivismu, postupně se otvíral podnětům pražského strukturalismu francouzské školy Annales a skupiny kolem britského časopisu Past and Present. Ateistické přesvědčení uplatňuje i v religionistice.

Pavel Řezníček (9)

Pavel Řezníček je český surrealistický básník a prozaik. Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Prošel mnoha zaměstnáními, nyní je v důchodu. Po absolvování povinné vojenské služby se přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutnák. Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih. Žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v Sešitech pro literaturu. Jeho básně jsou zastoupeny v mnoha zahraničních antologiích surrealistické poezie a vyšly přeloženy v literárních časopisech po celém světě. V roce 1983 vyšel francouzsky v nakladatelství Gallimard román Strop , který se dočkal i italského vydání. Po roce 1989 vydal mimo jiné sbírky Kráter Resnik a jiné básně , Plovací sval , Hrozba výtahu , Kakodémonický kartáč ; surrealistické romány Vedro , Zvířata , Zrcadlový pes a další, humoristickou trilogii o tzv. brněnské bohémě Hvězdy kvelbu , Popel žhne , Blázny šatí stvol s volným pokračováním Natrhneš nehtem hlavy jejich .

Pavel Petrovič Bažov (8)

Pavel Petrovič Bažov byl ruský spisovatel. Je znám díky pohádce Malachitová skříňka, publikované v roce 1939. Stal se také autorem několika knih o revoluci a občanské válce. Jeho vnukem byl bývalý ruský ministerský předseda Jegor Gajdar. Pavel Bažov se narodil v rodině vedoucího svařovny v ocelárně. Zpočátku se živil různě. V letech 1889 – 1893 studoval v náboženské škole v Jekatěrinburgu. Poté se chtěl dostat i na Tomskou univerzitu, nakonec však byl odmítnut. Dočasně pracoval jako učitel ruštiny, nejprve v Jekatěrinburgu, pak v Kamyšlově. Zde studoval uralský folklór. Když začala první světová válka, připojil se Bažov k bolševikům. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády. V letech 1923–1929 žil v Jekatěrinburgu a pracoval v redakci novin Rolník, kam přispíval esejemi o pracovních podmínkách dělníků. V té době publikoval první knihu Ural byl , která pojednávala o životu na Urale v letech 1880–1890. Byl rovněž poslancem Nejvyššího sovětu. Po druhé světové válce začal Bažov pomalu ztrácet zrak, což mu však nezabránilo v publikační činnosti. Z jeho díla jsou nejznámější pohádky Malachitovaja škatulka . Pod tímto názvem vyšlo v letech 1939–1973 několik sbírek těchto pohádek. Do češtiny je přeložila Olga Mašková. Na námět pohádky Kamenný kvítek napsal Sergej Prokofjev v letech 1948–53 stejnojmenný balet, Op. 118. Byla rovněž zfilmována.

Pavel Petr (12)

Narozen 3.1.1969 ve Zlíně. Básník, podílí se na výtvarném životě Zlínska.

Paul Radley (12)

Jazykové učebnice.

Paul McKenna (7)

Nejznámější světový hypnotizér. Kromě toho kouč, trenér, vedoucí seminářů, televizní dokumentarista a spisovatel.

Paul Cézanne (10)

Paul Cézanne byl francouzský malíř, často nazývaný „otec moderního umění“. Snažil se dosáhnout syntézy realistického zobrazení, osobního výrazu a abstraktního obrazového řádu. Z umělců své generace měl Cézanne zřejmě největší vliv na umění 20. století. Henri Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Po většinu Cézannova života však byla jeho tvorba buď ignorována nebo znevažována a umělec tvořil v izolaci. Nedůvěřoval kritikům umění, měl málo přátel a až do roku 1895 vystavoval jen sporadicky. Odcizil se dokonce i své rodině, která ho považovala za podivína a revoluční povahu jeho umění nechápala. Narodil se v zámožné rodině jako nejstarší ze tří dětí. Jeho otec Louis August byl původně obchodník s plyšovými klobouky a posléze úspěšný bankéř. Matka Anne Elisabeth se za svobodna jmenovala Aubertová a byla dcerou soustružníka pracujícího se dřevem z Marseille. Od roku 1852 navštěvoval v rodném Aix-en-Provence Collège Bourbon. Zde se spřátelil s Émile Zolou a pozdějším inženýrem Jeanem Baptistem Baillem. Nazývali se Nerozluční a jejich přátelství přetrvalo do dospělosti. Cézannův otec chtěl, aby Paul získal kvalitní vzdělání a šel v jeho stopách jako bankéř. Proto Paul po ukončení gymnázia od roku 1859 studoval dva roky práva na univerzitě v Aix. V téže době zakoupil jeho otec poblíž Aix venkovskou usedlost Jas de Bouffan. Cézanne ji vyzdobil nástěnnými malbami a mnohokrát ji zachytil na svých obrazech. Paul se ovšem toužil stát malířem, což mu jeho otec povolil až v roce 1861. V dubnu toho roku odjel Paul do Paříže, kde začal v soukromé Académie Suisse studovat malířství. Académie Suisse ovšem nebyla školou v pravém smyslu slova, nýbrž ateliérem, kde mohli malíři za poplatek malovat živé modely. Cézanne zde poznal mj. Moneta, Renoira, Guillaumina a zejména Pissarra, k němuž měl ze všech malířů lidsky i umělecky nejblíže. Ven...

Patrick Lynch (6)

Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.

Paleček-Janík (6)

České folkové duo Vznik 1967

P. L Travers (4)

Anglická spisovatelka původem z Austrálie. Autorka knih o Mary Poppins. Působila také jako novinářka a herečka.

Otakar Zich (6)

Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...

Olga Sommerová (8)

Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

Oldřich Sládek (5)

Narozen 14. 12. 1937 v Horažďovicích, zemřel 5. 3. 2018 ve Strakonicích. PhDr. CSc., archivář, historik, v letech 1960-1964 vedoucí Sdruženého podnikového archivu při Českých závodech motocyklových Strakonice, od r. 1964 pracovník archivní správy ministerstva vnitra, ředitel archivní správy ministerstva vnitra . Autor prací z oboru archivnictví a z českých dějin období 1938-1945.

Niki Lauda (2)

Andreas Nikolaus „Niki“ Lauda byl rakouský pilot Formule 1, trojnásobný mistr světa z let 1975, 1977 a 1984, spolukomentátor závodů na německé televizi RTL a pilot a majitel letecké společnosti Lauda Air a Niki. Dne 1. srpna 1976 na německé trati Nürburgring měl Niki Lauda potvrdit, že je blízko k obhajobě titulu. Při tomto závodě však měl nehodu. Lauda se řítil po trati svým vozem Ferrari rychlostí více než 250 km/h k místu zvanému Bergwerk, když jeho vůz neovladatelně zatočil doprava a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Do vraku poté narazil pilot Brett Lunger. V té chvíli Laudův vůz začal hořet následkem exploze palivové nádrže. Lauda při srážce s Lungerem ztratil přilbu a tak zůstal uprostřed plamenů s více než 900 °C a i když se ho podařilo vyprostit, byl ve vážném stavu. Měl poškozené plíce, hlavu a i další části těla měl těžce popálené. Musel podstoupit plastickou operaci obličeje. S následky nehody se potýkal až do konce svého života. O 42 dní později se Niki Lauda opět usadil do svého monopostu a bojoval o titul až do konce sezóny. Titul nakonec o jeden bod neuhájil před Jamesem Huntem. O rok později, v roce 1977 opět získal titul mistra světa. Poté ukončil kariéru. V roce 1982 se vrátil zpět do Formule 1 a roku 1984 získal potřetí titul mistra světa. Po odchodu z Formule 1 se začal věnovat létání. Stal se pilotem a majitelem letecké společnosti Lauda Air, kterou později prodal Austrian Airlines. Po čase v roce 2003 založil další leteckou společnost Niki. Společnost vlastnila kromě jiných i dopravní letadla Airbus A330. Zbankrotovala v roce 2017, když už nespadala pod Nikiho Laudu, ale pod zkrachovalou společnost Air Berlin. Lauda se proto rozhodl koupit aerolinky zpět. V srpnu 2018 podstoupil transplantaci plic poškozených následkem nehody z roku 1976. Zemřel 20. května 2019 po vleklých zdravotních problémech....

Nigel Blundell (9)

Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.

Nicci French (12)

Za pseudonymem Nicci French se skrývá autorská i manželská dvojice Nicci Gerrardová a Sean French . Dosud napsali šest knih, brilantně propracovaných psychothrillerů. Všechny jejich knihy se posléze umístily mezi bestsellery. Vzali se v roce 1990 a od roku 1999 žijí v Suffolku. Oba vystudvali anglickou literaturu na Oxford University. Mají spolu dvě dcery, Hadley a Molly, a Gerrard má z prvního manželství ještě dvě děti Edgara a Annu.

Nhất Hạnh (10)

Vietnamský zen-buddhistický mnich, religionista, mírový aktivista, obhájce lidských práv, náboženské svobody, práv zvířat a vegetariánství. Básník a spisovatel. Zakladatel meditačního centra Plum Village ve Francii.

Nesvadbová Barbara (6)

Nataša Velenská (9)

Narozena 8. listopadu 1959, chovatelka exotické zvěře v pražské ZOO, autorka chovatelských příruček a knih s cestovatelským a přírodovědným zaměřením, též překladatelka odborné literatury z angličtiny.

Natálie Kocábová (9)

Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.

Myrtil Frída (10)

Myrtil Frída byl český filmový archivář, historik a publicista. Neobvyklé křestní jméno dostal podle jedné z postav divadelní hry Hippodamie, jejímž autorem byl jeho prastrýc Jaroslav Vrchlický . V roce 1945 začal spolupracovat s Jindřichem Brichtou, zakladatelem filmových sbírek Národního technického muzea a vedoucím Filmového archivu. Myrtil Frída pak pracoval ve filmovém archivu třicet let. Byl znalcem českého němého filmu a amerických němých grotesek, komedií a muzikálů. Byl autorem článků a publikací s filmovou tematikou, scenáristou a spoluautorem televizních seriálů . Po okupaci Československa v srpnu 1968 ukryl ve filmovém archivu zakázané dokumentární filmy. V roce 1978 přijal čestné členství v ineditním spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Ten od května 1976 do prosince 1988 SIE vydával v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. M.F. v SIE, jejímiž zakládajícími členy byli i jeho dcera Eva a zeť, filmový historik Jiří Cieslar, přednášel a v AI též publikoval. Zahrál si také ve filmech Stopa vede do Liptákova a Adéla ještě nevečeřela .

Musici De Praga (3)

Český komorní orchestr založený v roce 1966 violistou Jaroslavem Štěpničkou. Obvykle vystupuje bez dirigenta, současným uměleckým vedoucím a koncertním mistrem je Jan Pellant.

Miroslav Vild (2)

Miroslav Vild bojoval ve druhé světové válce u slavné 311. československé bombardovací perutě jako radiotelegrafista a radar-operátor. Zúčastnil se bombardovacíh, průzkumných a bitevních letů nad Německem, okupovanou Evropou, Atlanských oceánem, Severním mořem a Baltikem. Abslovoval celkem 106 operačních letů s celkovým počtem 1119 hodin a 54 minut. Touto činností se dostal do čela všech československých válečných letců druhé světové války v počtu bojových nalétaných hodin. Za své zásluhy obdržel vysoká naše i spojenecká vyznamenání.

Miroslav Válek (12)

Miroslav Válek byl slovenský básník, publicista, překladatel, spisovatel, autor literatury pro děti a mládež, československý politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a Slovenské národní rady a dlouholetý ministr kultury Slovenské socialistické republiky za normalizace. Pocházel z úřednické rodiny a své vzdělání získal v Trnavě a v letech 1947-1949 v Bratislavě na Vysoké škole obchodní, kterou ale nedokončil. V letech 1949-1963 pracoval jako redaktor ve vícero časopisech a nakonec se stal šéfredaktorem časopisu Mladá tvorba. V roce 1962 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1966-1967 vedl časopis Romboid a zároveň zastával funkci tajemníka Svazu slovenských spisovatelů, později v letech 1967-1968 byl jeho předsedou. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Válek ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, které pak přednesl sjezdu, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti. 20. dubna 1968 opustil Válek a Vojtech Mihálik redakci listu Kultúrny život se zdůvodněním, že časopis jednostranně prezentuje arabsko-izraelskou šestidenní válku ve prospěch Izraele. Historik Jan Rychlík ale za rezignací spatřuje spíše pocit izolovanosti, které oba čelili pro svůj nesouhlas se začínajícím reformním hnutím pražského jara. Aktivně se angažoval i v politice. V letech 1968-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Od roku 1969 byl členem ÚV i předsednictva ÚV KSS. Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V listopadu 1969 byl i č...

Miroslav Mayer (11)

Autor kuchařek a příruček stravování.

Miroslav Marek (8)

Narozen 20. 6. 1962. Prezident agentury "Dobrý den" v Pelhřimově, spoluautor knihy o rekordech a kuriozitách.

Miroslav Jiránek (4)

Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.

Miroslav Buchvaldek (7)

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor prehistorie a národopis. Působil na katedře obecných dějin a pravěku UK v Praze, od r. 1990 profesorem. - Zaměřil se na problematiku eneolitické kultury. Spolutvůrce projektu zmapování všech pravěkých kultur v Evropě. Zastával funkci vědeckého tajemníka Československé společnosti archeologické při ČSAV, redaktor sborníku Praehistorica ad. Autor téměř dvou stovek knih, studií, článků vysokoškolských skript. - Prováděl řadu výzkumů ve středních Čechách. Předmětem jeho studia se staly nálezy z období kultury se šňůrovou keramikou ze slánsko-kladenského regionu.

Mirka Manáková (10)

Slovenská autorka románů pro ženy.

Miloslav Pospíšil (5)

Miloslav Pospíšil byl československý člen protikomunistického odboje. Roku 1951 byl za svou činnost v odbojové skupině Hory Hostýnské odsouzen za velezradu a rozvracení státu k trestu smrti. Narodil se roku 1918 v obci Bystřice pod Hostýnem do dělnické rodiny. V mládí se vyučil kamenosochařem. Roku 1939 nastoupil do armádní služby v době mobilizace. Na podzim roku 1939 již byl nasazen na práci do Říše, kde pracoval na stavbách. Roku 1942 byl zatčen gestapem za drobné sabotáže, za které byl vězněn až do roku 1944. Během spojeneckého náletu se mu podařilo z vězeňského tábora uprchnout zpět na Moravu, kde se přidal k partyzánům. Po válce se usadil v Odrách, kde provozoval kamenosochařství. Živnost řídil až do roku 1948, kdy začal mít po únorovém převratu jako živnostník problémy s komunistickými úřady. V dubnu téhož roku mu bylo odebráno povolení podnikat. Nebyl však ani z daleka jediným komu se to stalo, s dalšími třemi bývalými živnostníky se tedy rozhodl emigrovat. Všichni byli zatknuti SNB již v Olomouci a uvrženi do vyšetřovací vazby, kde strávili dva měsíce než dostali prezidentskou milost. Poté se znovu usadil, přijal práci v kamenické dílně a oženil se. Brzy poté však byl znovu vyšetřován SNB, kdy byl udán, že neohlásil ukryté zbraně z dob působení u partyzánů. Hrozilo mu až patnáct let vězení, a tak uprchl. Spolu s Vlastimilem Perutkou a Ladislavem Palou, které potkal stejný osud, se ukryli v horách a posléze se přidali k odbojové skupině zvané Hory Hostýnské. Jeho skupina poté například odcizila 170 tisíc československých korun z kampeličky v Blazicích, které rozdali rodinám odbojářů. Také stáli za přepadeními lokálních komunistických funkcionářů. Od roku 1949 skupina Hory Hostýnské čelila řadě zátahů, při kterých byla většina členů zatčena. Na jaře roku 1950 se tedy skupina ukryla na severu Moravy, ale brzy se vrátila zpět na Hostýnsko. Mezitím však státní složky s pomocí informátorů zí...

Miloslav Mečíř (10)

MUDr. Miloslav Mečíř, CSc. pracoval ve všech oborech lékařské péče o dítě. Kromě odborných prací napsal řadu populárně naučných publikací z oboru péče o dítě a je spoluautorem několika osvětových krátkých filmů.

Miloš Fikejz (10)

Miloš Fikejz byl český filmový knihovník, encyklopedista, publicista a fotograf. Po maturitě na vysokomýtském gymnáziu absolvoval nástavbové studium na střední knihovnické škole v Praze. Od roku 1981 působil jako odborný knihovník Národního filmového archivu v Praze. Od poloviny 80. let 20. století publikoval odborné texty a fotografie v různých filmových periodikách – např. časopisy Film a doba, Záběr, Kino, Filmový přehled. Své portrétní snímky českých i zahraničních uměleckých a kulturních osobnosti zejména z oblasti filmu, literatury, divadla a hudby prezentoval na několika vlastních i kolektivních výstavách doma i v zahraničí. Nejčastěji zveřejňované jsou dokumentární portréty Václava Havla z let 1987–1989 a amerického herce Leonarda DiCapria z karlovarského festivalu 1994. Od počátku 90. let se věnoval hlavně vlastním i kolektivním encyklopedickým projektům. Je autorem dvousvazkového Slovníku zahraničních filmových herců konce XX. století a třísvazkového slovníku Český film: Herci a herečky . Redakce různé filmové literatury a festivalových katalogů – např. MFF Karlovy Vary, Febiofest, Finále Plzeň, Letní filmová škola Zde se jedná především o portrétování různých osobností z oblasti kultury, zejména však o fotografie filmových tvůrců a osobností s filmem spojených.

Milan Balcar (8)

Milan Balcar byl český hudební skladatel a kritik. Milan Balcar vystudoval reálné gymnázium v Ostravě a začal studovat stavební inženýrství na ČVUT v Praze. V roce 1905 začal studovat na konzervatoři v Praze hru na varhany , na klavír , hudební teorii a skladbu . Konzervatoř absolvoval v roce 1910 Baladou večerní pro střední hlas a orchestr. Odešel do Zadaru v Dalmácii, kde se stal v učitelském ústavu učitelem klavíru a houslí. Kromě toho působil v hudební společnosti Zoranič a řídil srbský pěvecký sbor Branko. V roce 1913 se vrátil do Prahy. Byl učitelem hudby a působil i jako koncertní klavírista a doprovazeč. Za první světové války byl nucen narukovat a bojoval na italské frontě. Po vzniku republiky se stal učitelem hudby v Ostravě a Frenštátu pod Radhoštěm. Kromě toho dále pokračoval v koncertní činnosti. V roce 1927 např. poprvé souborně provedl Fibichův klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky. Intensivně se podílel na hudebně osvětové činnosti v severomoravském kraji. Spolupracoval s rozhlasem, kde uvedl více než 180 hudebních pořadů a přednášek. Pomník Milana Balcara od sochaře Karla Vašuta se nachází ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ve svých skladbách vycházel Milan Balcar z díla Zdeňka Fibicha a Josefa Bohuslava Foerstera. Ve své době byly jeho skladby hrány, nestaly se však trvalou součástí koncertního repertoáru. Těžiště jeho díla tvoří komorní hudba, písně a sbory.

Milada Rezková (11)

Narozena 30. 12. 1979 v Rakovníku. Autorka knih pro děti.

Michel Faber (10)

Michel Faber je spisovatel, který se narodil v Nizozemsku, poté žil a pracoval v Austrálii a poté se přestěhoval do Skotska. Narodil se v Haagu, v roce 1967 spolu s rodiči emigroval do Austrálie. Základní a střední školu navštěvoval na melbournských předměstích Boronia a Bayswater. V roce 1980 absolvoval University of Melbourne, kde studoval nizozemštinu, filozofii, rétoriku, anglický jazyk a literaturu. Poté pracoval jako uklízeč a v podobných profesích. Poté získal kvalifikaci zdravotní sestry a pracoval tak v nemocnici v Sydney až do poloviny 90. let 20. století. V roce 1993 se svou druhou ženou a rodinou emigroval do Skotska. V červenci 2014 jeho druhá žena zemřela na rakovinu. Ve Skotsku je považován za skotského autora. Většinu literárních cen získal ve Skotsku, žije ve Skotsku a jeho díla vydává skotský vydavatel. V Austrálii je považován na Australana, protože zde dlouho žil, absolvoval studia a některé kratší povídky jsou zasazené do Austrálie. V Nizozemsku je považován na Holanďana. V roce 2001, kdy vyšla jeho kniha Kvítek karmínový a bílý, jej přesvědčoval jeho nakladatel Canongate Books, aby zažádal o britské občanství, aby mohl být nominován na Man Bookerovu cenu, která je udělována pouze držitelům pasu zemí Commonwealthu. Faber odmítl, neboť nesouhlasil se zapojením Británie do války v Afghánistánu a Iráku. Faber má stále nizozemské občanství. Sám sebe neoznačuje žádnou národností. Píše od 14 let. Od 90. let 20. století za podpory své druhé ženy Evy se účastnil a vítězil v literárních soutěžích krátkých povídek. První jeho publikovanou knihou je Někdy prostě prší v roce 1998. Jde o sbírku povídek, která obsahuje tři díla, která byla oceněna. Titulní povídka vyhrála soutěž Iana St Jamese v roce 1996, povídka Ryby téhož roku získala Macallan Prize a o rok později s povídkou Půl milionu liber a zázrak vyhrál Neil Gunn Award. Prvn...

Michal Petrov (6)

Michal Petrov je autorem úspěšného televizního cyklu Retro . Nastoupil jako čerstvý absolvent Obchodní fakulty Vysoké školy ekonomické po převratu v roce 1989 do zahraniční rubriky tehdy ještě Československé televize. Jako její zpravodaj v Německu v první polovině 90. let zažil první vlnu tzv. nostalgie, sentimentálního stesku po fenoménech spojených se zaniklou Německou demokratickou republikou. Jako celá řada dalších se stal účastníkem historického procesu změn společenského řádu ve střední a východní Evropě, kdy na místě jednoho mizejícího světa začal vznikat svět nový. Po sbírání zkušeností v celé řadě dalších redakcí se vrátil na Kavčí hory, aby se podílel na vzniku zpravodajského programu ČT24. Této příležitosti využil i ke splnění svého snu – pokusit se alespoň částečně zmapovat socialistický konzum u nás. V roce 2008 se tak stává duchovním autorem magazínu Retro, věnovaného fenoménům čtyř dekád před revolučním rokem 1989. Díky výbornému zázemí archivu České televize, Národního filmového ústavu a nadšení celého přípravného týmu vznikl cyklus o úctyhodných 190 dílech, který si hned zpočátku získal přízeň diváků laických i odborných. Výrazem ocenění profesionálů se stala cena Elsa udělená magazínu Retro v roce 2009. Na televizní práci Petrov navázal v roce 2013 i knižně vydáním publikace Retro ČS, která se v průběhu následujících měsíců setkala s velkým zájmem čtenářů. Byla to určitě i zásluha vysokého podílu obrazového materiálu pocházejícího z autorova osobního archivu, který patří k jedněm z nejbohatších u nás. Titul se dočkal obchodního i odborného ocenění, když získal cenu Český bestseller 2013, 2014 a čestné uznání v rámci mezinárodních cen E. E. Kische za literaturu faktu....

Michaela Merglová (9)

Narozena 1990. Autorka fantasy románů a povídek, žánrová recenzentka a konzultantka, marketérka sociálních médií, copywriterka, fotografka.

Michaela Kaslová (13)

Narozena 21.5.1952 v Praze. PhDr., učitelství matematiky pro 1. stupeň základní školy.

Michaela Duffková (7)

Narozena 1992 v Praze. Blogerka a autorka knihy o alkoholové závislosti. Iniciátorka léčebného a komunitního centra Alkos zaměřeného na prevenci a léčbu alkoholismu. Pracovnice v oblasti destigmatizace a PR v Národním ústavu duševního zdraví.

Michael Tilson Thomas (2)

Michael Tilson Thomas je uznávaný americký dirigent, klavírista a skladatel. Narodil se 21. prosince 1944 v Los Angeles v Kalifornii a jeho kariéra trvá již více než pět desetiletí. Tilson Thomas je známý zejména díky svému působení ve funkci hudebního ředitele Sanfranciského symfonického orchestru, kterou zastával od roku 1995 až do svého odchodu do důchodu v roce 2020. Pod jeho vedením se orchestr proslavil inovativním programováním a angažovaností v oblasti soudobé hudby. Působil také jako šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru a založil New World Symphony v Miami, orchestrální akademii zaměřenou na přípravu mladých hudebníků pro profesionální kariéru.

Michael Gienger (7)

Michael Gienger rostl v jižním Německu na okraji krásné přírody, les a příroda byly jeho skutečným domovem. Od svých rodičů zdědil lásku k horám a jsou zde také vznikla jeho vášeň pro kameny. V osm, začal systematicky sbírat minerály, ve dvanáct absolvoval první kurs geologie na lidové vysoké škole. Ve stejné době objevil skupinách mladých lidí touhu vstoupit do kontaktu s ostatními pro smysluplný život. Už ve 14 letech, Michael Gienger proto začal vést skupiny studentů a sdílet s nimi svoje záliby, s přáteli založil ještě před 16.rokem časopis věnoval se potom i otázkám jako naturopathye, zdravá výživa, ochrana životního prostředí, lidská práva, sociální odpovědnosti, míru a svobody. Z poznání, že vnější mír může vzniknout jen na základě vnitřního klidu, obrátil se Michael Gienger ve věku 18 let na meditace. Následovala intenzivní doba studia ve filozofii, vědomí expanze, holistické terapie a duchovní tradice z celého světa. Po osobní zkušenosti s léčivou sílu kamenů přišel ve věku 21 let, zájem o křišťálové léčení. Michael Gienger přispěl k rozvoji Naturopatie, po dokončení školy po roce 1988, významným dílem. Spolu s přáteli založil v Stuttgartu, první výzkumnou skupinu- křišťálově hojení, a později krystal hojení asociace , v Cairn Elen Life školy , Mohyla Elen Crystal Healing Network a konečně vydání Cairn Elen v Nové Zemi . Kromě vlastních prací a knih mnoha kolegů byly zveřejněny. Publikoval dvacet publikací s celkovým výdáním ve dvanácti jazycích . V současné době pracuje s dvanácti čtyřčlennými týmy na svého největšího projektu, nový Lexikon léčivých kamenů . Informovanost a odpovědnost jsou hlavní témata, která Michael vznesl v r.2005 jako svůj závazek prodejního veletrhu minerálů a drahých kamenů . Od roku 2008 doprovázel v této souvislosti projekt »Honduras Opal" v Lempira / Hondurasu a na jeho podnět byla v roce 2009 založena nezisková Fair Trade- drahokamy a minerály asociace, do které patří, jako člen představenstva. Ve vše...

Michael Borovička (10)

působí v současné době jako nezávislý publicista a překladatel. Specializuje se na české dějiny 19. století. Je autorem knih Kauza Karel Havlíček Borovský , Pearl Harbor 1941. Ze zákulisí jednoho zákeřného přepadu a Tajné dějiny zednářských lóží . Jako spolautor se podílel na vícedílné publikaci Galerie nesmrtelných a dvoudílné knize Drsný střed Evropy . Je kmenovým autorem zeměpisného a cestopisného měsíčníku Lidé a země, kde publikuje cestopisné reportáže a třetím rokem již historický seriál o cestovatelích, polárnících a mořeplavcích. Spolupracuje také s měsíčníkem Dějiny a současnost a deníkem Lidové noviny. Absolvent Fakulty žurnalistiky se zaměřením na studium dějin. V letech 2002-2003 působil v Historickém ústavu armády ČR. PhDr.

Melita Denková (13)

Melita Denková je česká spisovatelka, scenáristka, režisérka, překladatelka a redaktorka. Psát začala až před čtyřicítkou, v době, kdy pracovala jako asistentka režie v České, resp. Československé televizi. Jako autorka dětské literatury debutovala v Československém rozhlase sérií pohádek na dobrou noc v pohádkovém cyklu Hajaja. Její svébytná poetika, smysl pro detail a živý dialog se projevily také v pozdější tvorbě, kdy překročila hranice žánru pohádky. V posledních letech píše též čtivou pohádku historickou, romány z období posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Každý rok připravuje k vydání novou knihu, zároveň pracuje jako redaktorka na volné noze. Žije střídavě v Praze a ve starobylém domě na Českomoravské vysočině. Dále např.: Putování do země Laskominy, Loudavý vlak, Pohádky ze země vysoké trávy, Zuzka Všetečná, řečená Knoflík, Pohádky z růží, Motýl ze skleněnky, Aprílová pohádka, Opice z Jahodové ulice, Pohádky zblízka i zdálky To nejlepší z Hajaji , Albatros 2005

Matěj Anastasia Šimáček (15)

Matěj Anastasia Šimáček , vystupoval také pod pseudonymem Martin Havel, byl český úředník, novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, matka mu zemřela po narození, otec ve čtyřech letech; vychovávala ho babička a teta. Nejdříve absolvoval českou reálku a na technice vystudoval chemii. V letech 1881–1884 pracoval jako úředník , chemik v cukrovaru. Když se vrátil do Prahy, ujal se z pověření svého strýce, nakladatele Františka Šimáčka, redakce Světozoru , Zvonu , a od roku 1903 byl divadelním referentem v Národní politice. Psal i do časopisu Květy. Dne 4. května 1886 se v Hoříně oženil s Marií Trojanovou , dcerou rolníka z Brozánek. Manželé Šimáčkovi měli dvě děti. Dcera Milada se provdala za nakladatele Bohuslava Šimáčka , její syn byl spisovatel Radovan Šimáček. Syn Matěje Anastasia Šimáčka Vladimír Šimáček byl hercem. Po smrti první manželky se v roce 1906 oženil s vdovou Augustou Polívkovou, rozenou Boryštavskou . Je pohřben na pražských Olšanech. Někdy je jeho jméno psáno Matěj Anastazia Šimáček nebo Matěj Anastásia Šimáček. Druhé křestní jméno měl po matce Anastasii Šimáčkové, rozené Prettnerové. Svoji literární dráhu započal básněmi a povídkami. Čerpal z jemu známého prostředí, cukrovarů. Pak začal psát i romány, rozebíral prostředí pražských měšťanských kruhů, jeho romány patří do společensko-psychologických prací. V dramatické tvorbě patřil mezi průkopníky realismu na divadle, včetně zakomponování poznatků ze zmíněného cukrovaru. Výjevy bídy a utrpení nemocných dělníků byly na scéně velice nezvyklé. Nicméně hlavní jeho pozornost patřila novinám a časopisům. V letech 1907–1912 byly vydány Sebrané spisy Šimáčkovy o dvaceti svazcích....