Výpis všech autorů

Iain Douglas-Hamilton

Britský zoolog.

Hana & Dana

Gilles Deleuze

Gilles Deleuze byl významný francouzský teoretik 20. století, který působil v mnoha oblastech a disciplínách, především pak ve filozofii, filmové teorii, teorii umění a literatury nebo kritické teorii současné kultury. Jeho radikální filozofické i politické postoje jsou těsně spjaty s vlivem nacistické okupace a s květnovými událostmi r. 1968 v Paříži a v celé Evropě. Jeho myšlení se prolíná s velkou řadu dalších vědeckých oborů – s psychologií, antropologií, geologií, biologií a jinými. Spolu s J. F. Lyotardem, M. Foucaltem, J. Derridou, J. Lacanem a dalšími je považován za představitele poststrukturalismu – myšlení zaměřeného na kritiku evropské kultury a filozofie. Jeho filozofická práce je originálním příspěvkem k ontologické problematice systematicky rozvíjené v průběhu 20. století počínaje Whiteheadem nebo Heideggerem a jeho ontologická pozice je svébytnou variantou monismu. Ve filozofii také představuje nezanedbatelný hlas v diskuzi o povaze subjektivity a reflexivního vědomí. Jeho pojmy jsou ovšem kromě filozofie používány také v estetice, filmové, literární i divadelní vědě nebo v radikální politické a kulturologické analýze současné civilizace. Deleuzovo myšlení dalece a mnoha směry přesahuje úzce vymezené hranice institucializované filozofie, a v tom je jedním z potomků Nietzscheho, z jehož díla opakovaně čerpá pojmové nástroje pro svou vlastní práci. Svými pojmy a teoretickými postoji překračuje hranice akademického světa. Jeho cílem je vyvést filozofii z jejího školského gheta a propojit ji s dalšími vědami a formami komunikace. Deleuze se kromě Nietzscheho obracel k mnoha dalším autorům západní tradice, např. k Lucretiovi, Spinozovi, Leibnizovi, Peircovi, Bergsonovi, Simonodonovi a mnoha dalším. Své myšlení koncipoval vždy jako rozhovor s mnoha různými současnými i minulými mysliteli, a také jako vášnivou starost o evropskou civilizační tradici, která má počátky v řeckém starověku a během 20. století se pr...

Franz Josef Degenhardt

Německý právník, hudebník a spisovatel.

František Dostál

František Dostál je český fotograf žijící v Praze. Ačkoliv patří mezi uznávané české fotografy, pravdou je, že focení po celý svůj život bral jako „pouhý“ koníček. Námětem jeho fotografií jsou především lidé pražských ulic. Narodil se v Praze. Studoval na průmyslové škole strojnické, kde se i poprvé seznámil s fotografií. Fotografovat začal o něco později, nikdy se však nestal fotografem z povolání. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. Prvotní inspirací mu byla jeho rodná pražská čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi v různých momentkách, zdánlivě obyčejných situacích. Jeho fotografie však nikdy obyčejné nebyly. Doslova propadl kouzlu pražských ulic. František Dostál je dobrým pozorovatelem svého okolí, dokonce i maličkosti a zdánlivě všední věci zachycoval způsobem, kterým se fotografie staly tak „nevšední“. Zmáčknutím spouště uměl vnést do fotografie určitou nadsázku a humor. Uměl zachytit okamžik, tak jako by uměl předvídat a věděl, že tento okamžik nastane. Jeho první snímek byl otištěn v polovině 60. let v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších.

Eilía Dillon

David Drake

Americký spisovatel převážně žánru sci-fi, veterán z vietnamské války. Působil také jako právník.

Aurélia Dugasová

Slovenská autorka knih o léčivých bylinách.

Ashley Davies

Britský překladatel, od roku 1994 působí v Česku.

Araldo De Luca

Italský fotograf, specializuje se na fotografie sochařských děl a šperků.

Ana Doblado

Španělská autorka adaptací děl klasické literatury.

Aleš Doubrava

Narozen 28.1.1935 v Hradci Králové, zemřel 21.2.1993. Historik, regionální historická literatura.

Adam Drda

Adam Drda je český novinář a dokumentarista. V roce 1989 začal pracovat v tehdy ještě samizdatové revui Střední Evropa, kde jako redaktor působil do poloviny devadesátých let. Jeho články vycházely v Českém deníku a Lidových novinách, kde také vedl komentářové rubriky, později jako komentátor spolupracoval s Hospodářskými novinami, s Revolver Revue a s týdeníkem Respekt. V letech 1999 až 2005 byl analytikem domácí politiky a reportérem české redakce BBC. Od roku 2005 se věnuje především moderním čs. dějinám a tematice holocaustu, působí jako externí redaktor Českého rozhlasu, je jedním ze dvou tvůrců dokumentárního cyklu Příběhy 20. století . Spolupracuje též s Českou televizí jako scenárista, m.j. na dokumentárních cyklech Neznámí hrdinové a Příběhy 20. století. Jako autor a editor se od roku 2007 podílí na projektech neziskové organizace Člověk v tísni. V roce 2010 se zastal spisovatele Václava Mika, který rozpoutal v České republice doslova společenskou hysterii svým prohlášením, které poukazovalo na údajně rasistickou pasáž v knize Mikeš Josefa Lady. Drda publikuje především v Revolver Revue, pro kterou například v roce 2014 připravil jako editor spolu s Terezií Pokornou velký výbor z každodenních glos, komentářů a záznamů Události Bohumila Doležala. Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera. V roce 2015 připravil pro RR/100 velký text Český dav, věnovaný tzv. kauze Kundera. Za svou práci získal Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2007.

A. den Doolaard

vlastním jménemCornelis Johannes George Spoelstra junior

Zuzana Drotárová

Slovenská publicistka, manažerka, autorka publikace o Karlu Gottovi. Zabývá se též tvorbou webových stránek.

Zinovij Samojlovič Davydov

Ruský spisovatel.

Zbyněk Dlouhý

Narozen 11.2.1930 v Praze. RNDr., CSc., matematik, literatura z oboru.

Xaver Dvořák

Xaver Dvořák , byl český básník a publicista katolické orientace. Kněz, spolu s J. Š. Baarem spoluzakladatel reformní Jednoty katolického duchovenstva. Byl katechetou při Novoměstské dívčí škole v Praze. Kromě mnoha teologických pojednání a příspěvků do časopisů Čech, Zora, Vesna aj. vydal i celou řadu sbírek básní. Přeložil epigramy B. Verghetiho. K městu Sázavě se váže báseň Kníže a poustevník, která bývala v repertoáru školních čítanek ještě do padesátých let. Autorství bývá často mylně přisuzováno Jaroslavu Vrchlickému, který ale napsal a vydal roku 1884 rozsáhlou epickou báseň Legenda o svatém Prokopu, kterou později pojal do sbírky Mythy. Zemřel roku 1939 a byl pohřben na Hostivařském hřbitově.

Wolf Durian

Wolf Durian byl německý spisovatel, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež. Již od mládí toužil odjet do USA. Ve třinácti letech proto utekl z domova, byl ale zadržen v Antverpách a vrácen domů. Jeho se se splnil až po maturitě. V USA pracoval jako umývač nádobí, dřevorubec, zahradník, kovboj a v Mexiku jako poštovní jezdec. Po návratu studoval němčinu a zoologii a pracoval jako novinář a překladatel pro různé noviny. Počátkem dvacátých let byl redaktorem populárně-vědeckého časopisu Kosmos ve Stuttgartu a roku 1924 se stal šéfredaktorem berlínského čtrnáctideníku pro děti Der heitere Fridolin . Zde roku 1924 publikoval na pokračování své první a nejpopulárnější dílo, román pro děti Kai aus der Kiste . Roku 1926 vyšel tento román knižně, stal se bestsellerem a dočkal se dvou filmových adaptací. V období Třetí říše byl román pro svou proamerickou orientaci zakázán. Po roce 1945 žil v Sovětské okupační zóně, byl spolupracovníkem novin Tägliche Rundschau a Berliner Zeitung a psal fejetony pod pseudonymem Fridolín. Později se stal občanem NDR. Napsal celou řadu knih pro děti a mládež, které byly přeloženy do několika jazyků. Často se odehrávají v cizích zemích a vyznačují se láskou k přírodě a ke zvířatům. Jeho syn z prvního manželství Wolfgang Bechtle byl spisovatel a přírodní fotograf. Jeho dcera Sibylle je autorkou dětských knih a scenáristkou.

Vladimíra Dvořáková

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice. Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“ pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí. Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV . V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003. Dvořáková byla ...

Vladimir Leonidovič Durov

Vladimir Leonidovič Durov byl ruský a později sovětský krotitel, cirkusový artista a spisovatel, společně se svým bratrem Anatolijem Leonidovičem Durovem zakladatel cirkusové dynastie Durov. Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Po ztrátě rodičů byl se svým mladším bratrem vychováván kmotrem, který je připravoval na vojenskou dráhu. Od roku 1873, resp. 1874 proto studovali na vojenském gymnáziu, školu však nedokončili, protože byli oba fascinování cirkusem. Již roku 1880 vstoupil Vladimir do moskevského cirkusového zvěřince Hugo Winklera, kde pracoval jako hlídač zvěře, klaun a akrobat. Později vystupoval v kočovných a provinčních cirkusech jako silák, kouzelník, kupletista a klaun známý svými satirickými výstupy a od roku 1887 v Moskvě již také jako krotitel. Jako slavný cirkusový umělec koupil v Moskvě dům se zahradou a stájemi a na počátku ledna roku 1912 zde otevřel divadlo , ve kterém vystupoval se zvířaty . První světová válka a následná válka občanská jeho práci přerušily. Roku 1919 bylo divadlo znovu otevřeno, ale již jako státní, a Durov byl jmenován jeho ředitelem. Durov se věnoval studiu vlivu životního prostředí na zvířata, používání hypnózy v jejich výcviku a přednáškám o jejich psychologii. Studoval díla Ivana Michajloviče Sečenova a Ivana Petroviče Pavlova a svou výcvikovou metodu postavil na podmíněných reflexech, které u zvířat vyvolával pomocí krmení. Stal se tak průkopníkem nenásilné výcvikové školy založené na humánním a laskavém přístupu ke zvířatům. Kromě publikování odborných studií se Durov věnoval rovněž psaní knih pro děti a mládež, ve kterých vypráví s láskou o zvířatech, s nimiž pracoval a která cvičil. Stal se známým nejen v Sovětském svazu, ale i v zahraničí. Na svých cestách navštívil Německo, Rakousko-Uhersko, Francii, Španělsko a Itálii. Roku 1927 mu byl udělen titul zasloužilé...

Viktor Dusil

Narozen 15. 10. 1931 v Hradci Králové, zemřel 26. 5. 2006. Rozhlasový režisér, dramatik, autor reportáží, rozhlasových a televizních her.

Victor J Drapela

Victor J. Drapela pochází z Čech. Po gymnáziálních studiích v Praze a pracovním nasazení v Německu studoval filozofii a teologii na Karlově univerzitě a ve švýcarském Fribourgu. Do emigrace odešel v roce 1949 a usadil se v USA. Několik let působil jako duchovní v Severní Dakotě, kde také začal studovat psychologii a poradenství. Jako profesor psychologie na Univerzitě jižní Floridy v Tampě se po mnoho let věnoval výuce poradenských psychologů. Od roku 1992 je na odpočinku a žije se svou manželkou – aktivní výchovnou poradkyní – v Tampě. Zemřel tamtéž ve věku 91 let.

Věra Dvořáková-Janů

Narozena 1938. Ing.,CSc., socioložka. Práce z oboru.

Věnceslava Dezortová

Věnceslava Dezortová vystudovala filozofii a psychologii na FF UK, dlouhá léta však pracovala jako novinářka. Nejprve v ČTK a poté v České televizi. Je autorkou několika životopisných knih a sbírek dvou detektivních povídek – Záhadná vražda a Smrt na objednávku. Za své povídky získala Cenu Havrana , Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a třetí místo v soutěži O buřinku rady Vacátka . Její povídky vycházejí pravidelně v časopise Jedním dechem. Partnerka známého fotografa Jovana Dezorta.

Uljana Donátová

Nejvýznamnější osobnost v oboru PR kulturních projektů v České republice. Více než pětadvacet let se věnuje filmu jako specializovanému oboru, ať už jako dramaturgyně, scenáristka či šéfredaktorka. Zastupovala více než 45 domácích filmových titulů, divácky nejúspěšnější snímky české kinematografie uplynulého desetiletí – Vratné lahve, Ženy v pokušení, Líbáš jako Bůh, Líbáš jako ďábel, Muži v naději, Nestyda, Účastníci zájezdu, Odcházení, Román pro muže, Kuky se vrací, Ve stínu, Pohádkář. Již 15 let působí jako ředitelka PR a tisková mluvčí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.

Tor Edvin Dahl

Narodil se 10. září 1943 v Oslo. Píše novely, povídky, knihy pro děti, působí jako televizní scénárista, překladatel, novinář. Od roku 1985 přijal pseudonym David Torjussen, kterým podepisuje své četné kriminální romány. Získal ceny Riverton Prize, Bastian Prize a Gyldendal's Endowment.

Thierry Dutour

Francouzský historik a sociolog.

Tereza Dusíková

Česká publicistka a překladatelka z angličtiny. Autorka prací o internetu a elektronické poště. Ke knihám vytvářela i webové rozhraní CD a DVD.

Sebastian Dickhaut

Německý novinář, autor kuchařských knih.

Rudolf Dašek

Rudolf Dašek byl český jazzový kytarista známý svým přínosem evropské jazzové scéně. Narodil se 10. července 1933 v Kladně v Československu a stal se jednou z výrazných osobností českého jazzu druhé poloviny 20. století. Daškův styl se vyznačoval prolínáním tradičního jazzu s prvky vážné hudby a dalších žánrů, čímž se projevila jeho všestrannost a technická zručnost.

Ruby Dixon

Roman David

Narozen roku 1968. Politolog. Práce z politologie a práva.

Robert Dinwiddie

Publicista, autor populárně-vědeckých prací.

Robert Desnos

Robert Desnos byl francouzský básník. Jeho dílo a život jsou spjaty s vývojem surrealismu v meziválečné Francii. Robert Desnos prožil téměř celý život v Paříži. Narodil se v ní roku 1900 v domě na rue Saint-Martin. Stejně jako ulice i celá čtvrť je pojmenovaná po svatém Martinovi a Desnos na tuto část města, kde prožil své mládí, pak odkazuje i ve své poezii. Vystudoval obecnou a následně obchodní školu, ale na univerzitě již nestudoval. Během první světové války dochází k roztržce mezi Robertem a zbytkem rodiny. Osamostatňuje se, střídá mnoho zaměstnání a stěhuje se pryč z rue Saint-Martin. V roce 1925 se nakonec usadil v ateliéru v rue Blomet, kde před ním bydlel André Masson. V roce 1930 se seznamuje s Youki, ženou japonského malíře Tsuguhara Foujity. Foujita svou manželku během roku 1931 opustil a odstěhoval se zpět do Japonska, a tak začíná Youki žít společně s Desnosem. Nejdříve spolu žijí v ulici Lacretelle, ale v roce 1934 se stěhují do rue Mazarine 19. Byt v rue Mazarine 19 se stal místem pravidelných sobotních setkávání umělců, básníků, spisovatelů, cestovatelů atd. . V roce 1932 a 1935 podniká Desnos s Youki cesty po Španělsku. Při druhé cestě je hostí Pablo Neruda, který byl v té době chilským konzulem v Madridu. Roku 1939 vypukla 2. světová válka. Robert Desnos narukoval, nejdřív působí v Nantes, poté je převelen do Alsaska. Je ovšem zajat a po uzavření příměří se Desnos vrací do civilu a do Paříže. Ale Desnos nezůstává nečinný a v roce 1942 se stává členem ilegální skupiny AGIR. 22. února 1944 je Desnos zatčen gestapem. Je internován ve Fresnes, poté v Compiègne a pak nedaleko saského města Flöha. Z Flöhy je na konci války přesunut do českého Terezína. Desnos se sice dožil osvobození tábora, ale v té době již trpěl tyfovou nákazou následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Zemřel 8. červ...

Richard Dostál

Richard Dostál . Autor historických románů.

Ralf Dahrendorf

Ralf Gustav Dahrendorf byl německo-britský sociolog, politolog, filosof a liberální politik. Byl považován za jednu z předních osobností společenských věd. Osobní svoboda byla pro něj nejvyšším dobrem a její ochrana a zachování jeho životním zájmem. Dahrendorfovým otcem byl sociální demokrat Gustav Dahrendorf, po jehož vzoru byl Ralf odpůrce nacismu, v posledním roce války byl za tuto činnost vězněn v táboře. Studoval na univerzitě v Hamburku, první doktorát zde získal v roce 1952 a pokračoval na London School of Economics v letech 1952–1954. Druhý doktorát získal Dahrendorf v roce 1956. V listopadu 1956 byl spolu s dalšími 40 lidmi vybrán do Německé sociologické asociace, kam patřili i například Hanz Albert, Karl Martin Bolte a mnoho dalších. Z nichž ale vždy vyčníval. Jako první získal místo předsedy v Německé sociologické asociaci. Do politiky se začal angažovat roku 1969.Během studia na London School of Economics se setkal s Karlem Popperem, jehož vědecká teorie ho dovedla až za hranice hermeneutiky a dialektiky, ovšem k jeho hlavnímu zaměření ho dovedla až kniha Citizenship and Social Class od T. H. Marshalla.Založil katedru sociologie v Kostnici, kde i začínal jako teoretik sociální stratifikace. Byl nositelem Řádu britského impéria. V letech 1969–1970 byl poslancem německého Spolkového sněmu za FDP. Později byl též evropským komisařem pro vnější vztahy a obchod, evropským komisařem pro výzkum, vědu a vzdělávání. Roku 1971 se stal členem Komise Evropského společenství a pod pseudonymem zveřejnil články ostře napadající bruselskou byrokracii a „Evropany z povolání“.Kritizoval Evropskou unii a evropské mocnosti zato, že neumožnili státům střední a východní Evropy dřívější členství v EU. Obával se společné měny, o které si myslel, že povede ke štěpení EU. Spolu s Davidem Lockwoodem vytvořili ´´konfliktní sociologii´´. Zabývali se problematikou formování tříd, sociální nerovnosti a sociál...

Rachel Dunne

Americká spisovatelka, autorka fantasy románu.

Pilkey Dav

Petr Dobiáš

JUDr., Ph.D., právník a vysokoškolský pedagog, zaměřen na obchodní právo.

Paul Doiron

Autor je svým vzděláním i povoláním zakotvený v literatuře: vystudoval Yaleovu univerzitu a toužil se stát romanopiscem či filmovým scénáristou. Po škole přesídlil do Hollywoodu, kde dle vlastních slov „živořil na okraji filmového průmyslu“ a marně se snažil uchytit jako posuzovatel scénářů. Doiron má ovšem ještě svou druhou stránku, která se rovněž uplatnila při psaní Pytlákova syna – je certifikovaným průvodcem státu Maine, a dokonale tedy zná prostředí mainské lesní divočiny. Nyní pracuje jako šéfredaktor v časopise Down East, věnovaném nejrůznějším oblastem života ve státě Maine.

Patrick A Davis

Jako syn amerického diplomata a čínské ženy Patrick v mládí dost cestoval. S rodinou pobýval v Pakistánu, Vietnamu, Thajsku, Jižní Korei i jinde. Až v jeho 16 letech se usadili ve státu Washington. Po ukončení střední školy se dal Pat k letectvu. Za svou kariéru létal například s letounem U-2 a dotáhl to do hodnosti majora. V roce 1992 se však zranil tak nešťastně, že jeho vojenská kariéra prakticky skončila. Patrick se vrhnul na dráhu spisovatele. Jeho prvotina, Generál, vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a z jejího autora udělala vyhledávaného spisovatele.

Pascal Durantel

Francouzský novinář, spisovatel, autor encyklopedií a knih o rybářství a myslivosti. Pascal Durantel je biolog. Pracoval na Ministerstvu vnitra předtím, než se obrátil k žurnalismu v přírodě, myslivosti a rybářství. Také pracoval ve vydavatelství více než 20 let. Rád rybaří.

Oskar Danon

Oskar Danon byl jugoslávský skladatel a dirigent, narozený 7. února 1913 v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. Studoval skladbu na Hudební akademii v Bělehradě a později se dále vzdělával v Praze. Danon je uznáván za svůj přínos k rozvoji hudby v bývalé Jugoslávii, kde působil jako významná osobnost kulturní scény.

Nicola Davies

Britská zooložka a spisovatelka. Autorka populárně-naučných knih, moderátorka pořadu BBC o divoké zvěři. Autorka románů pro dospělé pod pseudonymem Stevie Morgan.

Nataša Ďurinová

Slovenská překladatelka a literární publicistka.

Naďa Dubcová

Narozena 27. 2. 1946 ve Vysokém Mýtě. Autorka blogu a knih esejí.

Milan Daniel

Milan Daniel

Narodil se 14.6.1931 v Horažďovicích. Vystudoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity obor zoologie-parazitologie. Pracoval jako vedoucí vědecký pracovník Parazitologického ústavu ČSAV v oboru výzkumu cizopasných členovců, jejich ekologie, zoogeografie a významu v přenosu nákaz. Zúčastnil se řady expedic, které studovaly přírodní ohniskovost nákaz a problémy lékařské geografie v zemích jihovýchodní Evropy . Studijně navštívil Skalnaté hory , byl členem I. a II. čs. expedice do Hindúkuše a III. čs.expedice do Himálaje . Pracoval v Afganistánu , Ugandě a na Kubě . Je autorem a spoluautorem více než 160 vědeckých prací zveřejněných v čs. i zahraničním tisku a velkého počtu odborných pojednání a popularizačních článků. Spolupracoval také na přípravě řady relací Čs.Rozhlasu i Čs.televize.

Milan Damohorský

Narozen 11.4.1963 v Praze. JUDr., právo životního prosředí. Práce z oboru.

Martin Dugard

Americký spisovatel.

Marilynn E Doenges

Specialistka kliniky.

Lumír Dokoupil

Narozen 25. 8. 1935 v Hrabové. Prof. PhDr., CSc., historik a vysokoškolský pedagog, zaměřený na historickou demografii a sociální a ekonomickou historii.

Lucie Drbohlavová

Lucie Drbohlavová vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii na VŠE a nyní pracuje pro společnost Člověk v tísni. Během studia i mezi jednotlivými pracovními výjezdy na zahraniční mise společnosti Člověk v tísni putovala se svým manželem Petrem po Asii, Africe i Latinské Americe. Většinou podnikali několikaměsíční cesty s batohem na zádech, během kterých projeli a poznali určitý region. Střední Asie, Jižní Asie a „Střecha světa“ jim učarovaly nejvíce. Když cestují, učí se místní jazyky a často stopují nebo trekují mezi vesnicemi, aby co nejlépe poznali život obyčejných lidí, jejich kulturu, tradice, náboženství a hodnoty. Lucie ráda bourá mediální stereotypy o zemích, po kterých cestuje. Svými články a knihami se snaží českým čtenářům přiblížit radosti i starosti obyvatel zemí v daleké cizině a přesvědčit je, že všude žijí lidé hodni naší úcty, od kterých bychom se mohli mnohé naučit. Lucie Drbohlavová napsala spolu s Petrem Drbohlavem knihu V rytmu Afriky a na začátku roku 2016 Lucii vyjde kniha o Střední Asii pod názvem Hedvábnou Stezkou ve stopách karavan.

Lucie Depoo

Ing., PhD., odbornice v oblasti managementu a lidských zdrojů. Též vysokoškolská pedagožka.

Luciano De Crescenzo

Luciano De Crescenzo se narodil v roce 1928 v neapolské čtvrti Santa Lucia. Promovaný inženýr, který to dotáhl až na ředitele IBM Italia, vydal své první dílo, když mu bylo 47 let. Ač se jeho prvotina Così parlò Bellavista setkala s velkým čtenářským ohlasem, váhal, zda má ředitelské místo vyměnit za nejistou spisovatelskou dráhu. V televizním pořadu Bontà loro nechal o svém osudu rozhodnout diváky. Luciano De Crescenzo napsal 25 knih, které byly přeloženy do dvaceti jazyků. Věnoval se také režii, scenáristice a herectví. Za svou tvorbu získal řadu prestižních ocenění, včetně čestného občanství Athén za propagaci řecké filosofie.

Louise Doughty

Britská spisovatelka, dramatička, lektorka tvůrčího psaní, literární a divadelní kritička. Autorka beletrie.

Louis Delluc

Franc. spis. a filmový estetik.

Louis A Del Monte

Americký fyzik, uznávaný odborník na umělou inteligienci, věnuje se vědeckým objevům, vesmíru, využití umělé inteligence a technologií ve vojenství.

Lois Duncan

Lois Duncan se narodila 28. dubna 1934 ve Filadelfii Lois Duncan Steinmetz. Je autorkou více než padesáti knih včetně poezie, literatury pro děti a románů pro dospělé. Své první dva romány publikovala pod pseudonymem Lois Kerry. Největší věhlas jí však přinesly napínavé romány určené pro dospívající mládež, které získaly v šestnácti státech USA a třech zahraničních zemích cenu „Mladého čtenáře“, přičemž samotná Duncanová obdržela od různých amerických knihovnických společností několik významných uznání. Lois už od raného dětství věděla, že se stane spisovatelkou. V deseti letech poslala do dětského časopisu svou první povídku a o tři roky později začala publikovat. Během svých středoškolských studií pravidelně přispívala do časopisů pro teenagery, zejména do dodnes oblíbené Sedmnáctky. Jako dospělá vyučovala tvůrčí psaní na katedře žurnalistiky Univerzity Nového Mexika a nadále spolupracovala s řadou časopisů, v nichž zveřejnila na tři stovky článků a povídek. Šest jejích novel posloužilo jako předloha k televizním inscenacím, podle jiných dvou vznikly filmy, promítané v České republice pod názvem Tajemství loňského léta a Hotel pro psy. V autobiografickém románu Kdo zabil mou dceru? hledá Lois Duncan vraha své sedmnáctileté dcery Kaitlyn. Podrobnosti o dosud nevyřešeném zločinu i vývoji pátrání, kterému se neúnavně věnuje rodina zavražděné, lze najít na internetové adrese kaitarquette.arquettes.com. Lois žije se svým manželem Donem Arquettem v Sarasotě na Floridě. Zemřela ve středu 15. června 2016 ve věku 82 let.