Všichni Autoři a témata

Čeněk Charous (11)

Čeněk Charous byl český učitel a spisovatel, autor řady dobrodružných a vědeckofantastických knih pro mládež. Po maturitě na učitelském ústavu v Praze roku 1917 učil do roku 1927 na několika obecných školách a do roku 1931 na měšťanských školách v Uhříněvsi a v Běchovicích. Pak působil v Praze, nejprve v Podolí a od roku 1932 na chlapecké škole Na pražačce. Je autorem řady dobrodružných, didaktických románů pro mládež, knih se sportovní a brannou tematikou a publikací o zvířatech. Po válce napsal společně s Rudolfem Fauknerem pod pseudonymem R. V. Fauchar několik vědeckofantastických románů, čímž se stal jedním z prvních českých autorů sci-fi. Jeho manželkou byla od roku 1921 Marie Charousová-Gardavská, rovněž spisovatelka. Jedná se o jedny z prvních českých vědeckofantastických románů. Vyznačují se však přemírou do děje neústrojně zařazovaných technických detailů, nepravděpodobností zápletek, absencí psychologie hrdinů a vírou v komunistickou budoucnost lidstva.

Cecily Von Ziegesar (17)

Cecily von Ziegesarová sama navštěvovala jednu z elitních středních škol na newyorském Manhattanu, a tak má mnoho příhod z knih řady Gossip Girl a To je ona reálný základ v jejích zážitcích. Po maturitě nastoupila na vysokou školu Colby College ve státě Maine, kde se věnovala umění. Po dokončení studia odešla pracovat do rozhlasu v Budapešti, odkud se po roce vrátila do Spojených států a nastoupila na Arizonskou univerzitu ke studiu uměleckého psaní. Poté se přestěhovala do Londýna, kde pracovala ve vydavatelství. Když se i odtud vrátila domů, našla práci ve společnosti zabývající se balením knih a právě zde ji napadla myšlenka začít se psaním první knížky nesoucí titul Gossip Girl. V současné době se plně věnuje psaní dalších dílů této úspěšné řady, kterou rozšířila o další úspěšnou sérii To je ona. Americká společnost CW natočila televizní seriál Gossip Girl a v Americe se vysílá od poloviny září 2007.

Casalis Anna (18)

Carola von Kessel (17)

Carola von Kesselová dlouho pracovala jako redaktorka odborných publikací o koních a knih pro děti a až posléze začala sama psát. Od té doby píše jako nezávislá autorka pro různá nakladatelství a časopisy. S manželem žije na malém statku v Niederrheinu, kde chová i několik vlastních koní.

Carol Grace (12)

Carl Maria von Weber (13)

Carl Maria von Weber byl klíčovou postavou ve vývoji německé romantické opery a často bývá označován za jednoho z prvních významných skladatelů romantické školy. Narodil se 18. listopadu 1786 v holštýnském Eutinu a byl všestranným umělcem, jehož nadání přesahovalo rámec skladatelského umění a týkalo se i dirigování, hry na klavír a hudební kritiky. Weberovy opery výrazně ovlivnily vývoj romantické opery v Německu a významně určily směřování německé hudby po Beethovenovi.

Brian Lumley (10)

Brian Lumley je britský spisovatel fantasy hororu. V brzkých letech jej nejdříve očaroval svět sci-fi, díky dílům jako Pilot of the Future v britském komiksu Eagle. Později jej však nadobro očaroval a i nadále drží svět fantasy převážně díky klasickým literárním dílům jako Drákula nebo jeho literárním otci H. P. Lovecraftovi a jeho dílům. Ve svých 21 letech vstoupil do britské Královské vojenské policie v Německu, kde se poohlížel po každé literární práci, aby krátce poté se stal profesionálním spisovatelem, kterým je dodnes. Mezi jeho nejznámější díla pro českého čtenáře bude patřit cyklus Nekroskop, který postupně vychází v českých překladech od nakladatelství Polaris a sbírka povídek Nekros. Pentalogie Nekroskop Trilogie Vampíří svět Duologie Ztracené roky Trilogie E-Branch Další knihy

Bohuslav Čepelák (12)

Bohuslav Čepelák, trampskou přezdívkou Irčan byl český novinář, spisovatel, tramp, překladatel z angličtiny a propagátor díla Jaroslava Foglara. Pocházel z rodiny truhláře. Vyučil se knihkupcem a pracoval jako účetní ve Vědeckém knihkupectví v Praze. Ve svých 19 letech začal přispívat do novin a stal se spoluzakladatelem časopisu Tramp, který vycházel do roku 1931. V letech 1930–5 vedl své vlastní nakladatelství „Příležitostné nakladatelství soudobé beletrie v Praze“, vyšly zde však jen čtyři tituly jiných autorů. Později pracoval byl i ředitelem Ústředního studentského knihkupectví. V letech 1937–8 byl šéfem Lucernafilmu a ateliérů A-B. Přezdívku Irčan získal, když se zajímal o boj Irů za samostatnost a svobodu a diskutoval o tom s kamarády. Pod touto přezdívkou psal především do Trampa a později Obrany lidu. Za války se věnoval psaní dobrodružných románů a knih pro děti, příběhům o zvířatech a přírodě. První knihu napsal v roce 1937 a zpočátku psal především kovbojky pro Rozruch a Rodokaps. Za celý svůj život napsal přes 70 knih. Při psaní používal desítky různých pseudonymů, mj. Pavel Soldán, Tim O´Brien, J. O. Henry, J. B. Smith, W. Forest a další. Spolu s R. Madranem-Vodičkou byl spoluautorem scénáře pro film Svátek věřitelů . Po válce se stal ředitelem propagace Českého státního filmu . Od roku 1952 byl redaktorem časopisů, vydávaných Svazarmem a deníku Obrana lidu. V Obraně lidu se mu podařilo vytvořit trampskou rubriku. V časopise Signál prosadil otiskování románu Jaroslava Foglara Kronika Ztracené stopy na pokračování. Je pochován na hřbitově v Kytíně u Mníšku pod Brdy.

Bohuslav Blažek (10)

Bohuslav Blažek byl sociální ekolog. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU a filosofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Jeho zájmové a pracovní rozpětí sahalo od sociologie přes architekturu a vědu až po média a umění. Byl publicistou, filmovým dramaturgem a režisérem, metodologem, překladatelem, prognostikem, myčem výloh, konzultantem a spoluautorem architektů a urbanistů, rozhlasovým a televizním moderátorem, autorem nebo spoluautorem mnoha tzv. měkkých her a necelé dvacítky knih. Od roku 1991 byl ředitelem nadace EcoTerra zaměřené na občanskou participaci a kritickou analýzu médií. Posledních deset let přednášel na třech vysokých školách a věnoval se sociologii a ekologii venkova, nejen publikačně, ale i v rámci občanských iniciativ. Jako vysokoškolský pedagog vyučoval sociální ekologii na fakultě architektury ČVUT , na katedře divadelní antropologie DAMU a na FAMU . Jeho semináře na FA ČVUT vedly studenty k samostatnému uvažování, kritickému myšlení a neobvyklému pohledu na architekturu a životní prostředí. Propagoval různé metody, vedoucí k dialogu architekta s klientem a k participaci veřejnosti na architektonických projektech. V letech 1993–2001 byl po tři volební období místopředsedou Spolku pro obnovu venkova. Roku 1997 spoluzakládal Školu obnovy venkova v Libčevsi. Starostům a dalším aktivním venkovským občanům poskytoval výraznou inspiraci jak pro reflexi venkovské identity, tak pro reálné drobné kroky zaměřené na každodennost. Bohuslav Blažek publikoval stovky článků v mnoha českých i zahraničních novinách a časopisech. V průběhu života byl člen redakčních rad několika odborných časopisů , přispíval do periodik Student, Výtvarná práce, Architektu...

Bohumír Kotlík (11)

Autor učebnic chemie.

Bohumila Grögerová (12)

Autorka próz, rozhlasových her a překladatelka. Jedna z nejvýznamnějších osobností současné české literatury. Ve spolupráci s Josefem Hiršalem vytvořila více než 180 překladových titulů. Bohumila Grögerová je publicistka, překladatelka a především autorka poezie, od padesátých let dlouholetá spoluautorka s Josefem Hiršalem. V dubnu roku 2009 při udílení cen Magnesia Litera v pražském Stavovském divadle se její básnická sbírka Rukopis stala knihou roku. Její rukopis dokončila téměř nevidomá. Zároveň se stala absolutní vítězkou. Bohumila Grögerová maturovala v roce 1940 a po odborné nástavbě pracovala jako sekretářka. Na pražské Filozofické fakultě studovala češtinu a ruštinu, studia ale nedokončila. Jako dokumentaristka pracovala několik let v nakladatelství Naše vojsko. Z politických důvodů musela z místa odejít a byla zařazena mezi ineditní autory. Působila jako redaktorka Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací. Přispívala časopisecky do Plamene, Literárních novin, Tváře, Sešitů aj.

Bohumil Sedláček (12)

Narozen 13. 8. 1914 v Šumicích, zemřel 2006. Učitel, učebnice češtiny, spisy z oboru estetické výchovy a ex libris.

Bedřich Mendl (6)

Bedřich Mendl byl český historik a první profesor hospodářských dějin na Univerzitě Karlově v Praze. Studium dějin opíral o využití nových metodologických hledisek i metodických postupů . Jeho dílo obsahuje prvky strukturálního pojetí oboru, které se v evropském měřítku prosadilo až po druhé světové válce. Zabýval se historií měst , ale i dějinami agrárními a politickými. Připravil významnou edici Knihy počtů města Brna . Používal syntetickou metodu a metodu typologickou. Byl židovského původu a v zoufalství nad perzekucí pro svůj původ i nad poměry v protektorátu spáchal sebevraždu.

Arto Paasilinna (9)

Arto Paasilinna byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků. Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, a Hilda-Maria Paasilinna . Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je také spisovatelem a pracuje ve státní správě. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi . Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány. V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.

Arnošt Kolman (10)

Arnošt Kolman byl český matematik a marxistický filozof. Zabýval se především filozofickými otázkami matematiky, fyziky, dějiny přírodních věd, logiky, dialektiky a historického materialismu. Za kritiku Gottwaldovy vlády jako málo věrné marx-leninské ideologii byl tři a půl roku vězněn v moskevském vězení Lubjanka. Dlouho působil v Sovětském svazu . Byl členem KSSS a sovětským občanem, vyučoval na řadě ruských škol, získal doktorát z přírodních věd a filozofie. V letech 1930–1932 byl předsedou Moskevské matematické společnosti. V Moskvě byl zřejmě také jedním z hybatelů procesů, které ukončily kariéry Dmitrije Fjodoroviče Jegorova a Nikolaje Nikolajeviče Luzina. Po letech se vrátil do Československa, vyučoval na Univerzitě Karlově, stal se akademikem ČSAV, v letech 1959–1962 byl ředitel Filosofického ústavu. Po veřejné kritice prezidenta Antonína Novotného opustil Československo a opět žil v SSSR. Na začátku 70. let vystoupil z komunistické strany a dožil ve Švédsku u svého zetě, fyzika Františka Janoucha. Václav Černý zpochybnil jeho vědeckou kariéru na Karlově univerzitě! Ještě dnes bych rád spatřil podpisy odpovědných lidí pod aktem návrhu na tuto profesuru a zvěděl, co si vůbec myslili: lidé zcela nesvědomití? zastrašenci?“). Vydal první překlad části Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka . Do ruštiny přeložil také Karafiátovy Broučky, ovšem z překladu odstranil náboženská místa. Zástupce vedoucího redaktora „první československé socialistické encyklopedie“ Příručního slovníku naučného.

Arnošt Denis (10)

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Antonín Veselý (11)

Narozen 27.3.1888 v Moravských Křižánkách, zemřel 3.10.1945 v Praze. PhDr., překladatel, redaktor.

Antonín Doležal (13)

Antonín Doležal je český porodník. Nastoupil lékařskou praxi v době po únorové revoluci v roce 1953 na Kladně u ikonického primáře Chmelíka, a od roku 1954 pracoval na bývalé 2. gynekologicko-porodnické klinice, kde byl také svědkem jejího sloučení s 1. gynekologicko-porodnickou klinikou v jeden ústav. Potom odešel, již jako emeritní profesor, pracovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, katedru anatomie a biomechaniky, kde působí dosud. Narodil se a vyrůstal v Praze, na samém začátku druhé světové války mu bylo 10 let. Jeho matka byla sochařka, otec překladatel slovanských jazyků. Pro povolání lékaře se rozhodl jako student gymnázia, inspirován mikrobiologem profesorem RNDr. J. Kořínkem a dalšími pedagogy v té době Němci zavřené přírodovědecké fakulty. Studium na lékařské fakultě začal v roce 1948, na níž jej myšlenkově ovlivnil vývojovým pojetím anatom profesor Ladislav Borovanský. Od prvého semestru se stal demonstrátorem ve fyziologickém ústavu, kde v té době působil pedagog profesor F. Karásek a profesor Vilém Laufberger. Ještě jako studenti tam pracovali – pozdější endokrinolog prof. Vratislav Schreiber, neurofyziologové prof. J. Bureš a doc. Š. Figar. Pod vedením profesorky D. Benešové působil Antonín Doležal také jako dobrovolník na I. patologii v dětské pitevně. Jako student od roku 1951 vedl v pražském ÚPMD v Podolí fyziologickou laboratoř. Na morčatech vypracoval subserózní reliéfovou hysterografii , která dovolovala na rentgenu sledovat děložní motilitu u nenarkotizovaného zvířete. Po aplikaci pituitrinu popsal při kontrakci ascensus partis indivisae, při nocicepčním dráždění kontrakce směřovaly naopak směrem kaudálním, nalezl i inkoordinaci děložních rohů . Montevidejská škola prokázala existenci ascendentního, descendentního gradientu a různé stupně inkoordinace děložní i u člověka. V té době zde také asistoval dr. D. Brucháčovi při experimentech o interocepci na zvířeti. Po promoci v roce 1953 ...

Anne Rooney (10)

Anne Rooney je britská spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, též učitelka anglického jazyka a literatury. Studovala a získala doktorát na Trinity College Univerzity v Cambridgi. Poté vyučovala angličtinu a středověkou francouzskou literaturu. Jako spisovatelka pro děti i dospělé píše knihy o historii, filozofii vědy a z oblasti vědy a techniky. Žije v Cambridge v Anglii spolu s dcerami a zvířaty. Je členkou Royal Society of Arts.

Anne Mather (13)

ANNE MATHER začala psát už jako dítě, zpočátku bláznivé romance pro pubertální mládež a později romány pro ženy, které sama ráda četla. Je vdaná, má dvě děti a žije na severu Anglie. Kromě psaní velmi ráda čte a cestuje po světě. Hledá si tak nová místa, kam později umístí děj svých romancí. Sama o sobě říká, že je velmi šťastná, neboť může dělat práci, která ji nejenom baví, ale navíc za ni dostane i zaplaceno.

Anna Świderkówna (4)

Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.

Anna Kadlecová (6)

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Anna Claybourne (11)

Anna Claybourne již více než 20 let vytváří ve skotském Edinburghu naučné a zábavné knihy pro děti. Pomocí obrázků a skládanek přibližuje malým čtenářům taje přírody a vědeckého zkoumání, ale i Shakespearova díla a dávné mýty. V češtině zatím vyšlo „Vše o lidském těle“ nebo „100 největších FUJ! na světě“.

Andy Griffiths (16)

Andrew Noel Griffiths je australský spisovatel dětských knih a komediální spisovatel. Nejpozoruhodnější je jeho seriál Just!, který byl adaptován do animovaného televizního seriálu s názvem Co je Andy?, jeho román The Day My Bum Went Psycho, který byl také adaptován do televizního seriálu, a Ztřeštěný dům na stromě, který byl adaptován do několika divadelních her. Dříve byl zpěvákem alternativních rockových skupin Gothic Farmyard a Ivory Coast, v roce 1992 se začal věnovat psaní. Je známý spoluprací s Terrym Dentonem. Griffiths je znám jako stoupenec dětí proti tomu, co považuje za dětství z „bavlněné vlny“, a spolu s Dentonem byl známým stoupencem klimatických stávek v září 2019. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Griffiths na anglické Wikipedii.

Andrej Štiavnický (7)

Andrej Štiavnický sa už skoro tridsať rokov venuje štúdiu historických dokumentov o Alžbete Bátoryovej. Výsledkom jeho dlhoročnej práce je úspešná pentalógia o živote tejto kontroverznej osobnosti našich dejín a jej nasledovníčky Anny Rosiny Listhiusovej. Interview: Pred knihami o Alžbete Bátoryovej ste napísali dve iné. O čom boli a čím ste sa v tej dobe zaoberali? Prvá kniha Milovať bez lásky a sexu? vyšla v roku 1996 a obsahovala 111 otázok biskupovi Rudolfovi Balážovi, ktoré sa týkali sexu a morálky. Bolo to vysielané aj v rádiu a kniha mala vynikajúci ohlas. Ďalšia sa volala Európan na križovatke dejín a života a išlo o filozofické otázky o zmysle života. Tieto knihy boli mojimi prvotinami, no už v tom období som sa venoval historickému výskumu. Kedy vás očarila história Čachtického hradu a život Alžbety Bátoryovej? Štúdiu historických dokumentov sa venujem už 28 rokov. Je to náročné a obsiahle štúdium, každý, kto si prečíta moje knihy, pochopí to. Špecializujem sa na obdobie 16. a 17. storočia a život Alžbety Bátoryovej ma veľmi zaujal. Ako osemročný chlapec som si prečítal Čachtickú pani od Joža Nižňanského a chcel som sa dozvedieť, aká je pravda o tejto historickej postave. Zaujímalo ma, či sa skutočne kúpala v krvi a či vraždila mladé dievčatá. To bol prvotný impulz a neskôr aj záujem môjho srdca. Počas štúdia som sa dostal k materiálom doktora Kočiša, ktorý je v tomto smere mojím veľkým vzorom. Je to celoživotné štúdium a stále sa venujem tejto téme, lebo sa zdá, že je nevyčerpateľná. Život Alžbety Bátoryovej študujete už dlhé roky. Čo pre vás táto postava, ako súčasť slovenskej histórie, znamená? Vzhľadom na to, že ide o veľmi negatívnu osobu a vzhľadom k rozsahu jej trestnej činnosti, preniká oveľa vyššie, ako hovoria historici. V dvadsiatom storočí ju spôsobom mučenia prevýšil len Hitler s koncentračnými tábormi a Stalin s gulagmi. Nikto iný pred týmito diktátormi a vrahmi miliónov ľudí nedokázal urobiť s ľudskou dôstojnosťou to, čo urobila Al...

Andre Norton (11)

Andre Norton se narodila jako Alice Mary Norton 17.února 1912 v Clevelandu ve státě Ohio. Její rodiče byli Adalbert Norton a Berta Stemm Norton. Začala psát v Collingwood High School v Clevelandu, pod vedením paní Sylvie Cochrane. Byla redaktorem školního časopisu Collingwood Spotlight, pro který psala povídky. Během této doby, napsala svou první knihu - Ralestone Luck , která byla nakonec vydána jako její druhý román v roce 1938, první byl The Prince Commands v roce 1934. Po absolvování střední školy v roce 1930, měla v plánu stát se učitelem a začala studovat na Flora Stone Mather vysoké škole Western Reserve University. Nicméně v roce 1932 musela odejít z důvodu deprese a začala pracovat pro Clevelandský knihovní systém, kde zůstala po dobu 18 let. V roce 1934 si legálně změnila jméno na Alice Andre Norton, pseudonym zvolila ke zvýšení prodejnosti svých knih. V letech 1940 - 1941 pracovala jako knihovnice ve speciálním katalogizačním oddělení Kongresové knihovny, zapojené do projektu v souvislosti s cizím státním občanstvím. Projekt byl náhle ukončen po vstupu Ameriky do druhé světové války. V roce 1941 si koupila knihkupectví s názvem Mystery House v Mount Rainier ve státě Maryland. Nedařilo se jí a tak se vrátila do Clevelandské veřejné knihovny, kde zůstala až do roku 1950. Pak začala pracovat jako pro Martina Greenberga ve společnosti Gnome Press, kde zůstala do roku 1958. Následně se stala autorkou na plný úvazek. V pozdějších letech se kvůli zdravotním problémům přestěhovala na Floridu a pak do Tennessee. Od 21.února 2005, byla v rámci hospicové péče. Zemřela pokojně doma, 17. března 2005. Byla často nazývána Velká dáma fantasy, měla obrovský vliv na celý žánr. Psala v podstatě 70 let vkuse a s více než 300 vydanými tituly postihla 4 generace čtenářů a spisovatelů

Anders De la Motte (12)

Anders de la Motte je švédský spisovatel. Pracoval jako policista, šéf ochranky v IT firmě a mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb . Proslavil se trilogií knih Game, Buzz a Bubble, kde zpracoval téma nebezpečí zneužívání informační technologie a manipulace .

Alighieri Dante (4)

Alfred Jarry (9)

Alfred Jarry byl francouzský básník, romanopisec a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je Král Ubu, které bývá chápáno jako předchůdce absurdního dramatu. Jarry je rovněž autorem vědecké parodie známé pod jménem 'patafyzika . Alfred Jarry se narodil do velkoobchodnické rodiny. V pěti letech nastoupil do Petit lycée de Laval, aby pak ve studiích pokračoval v Saint-Brieucu a posléze v Rennes. Mezi léty 1885 a 1888 sepsal již několik komedií ve verších i v próze. Na gymnáziu v Rennes jej zaujal profesor fyziky jménem Hébert, který pro své žáky ztělesňoval veškerou směšnost světa. Hébert se stal hlavním hrdinou Jarryho studentské literatury, z níž lze jmenovat především text nazvaný Poláci . Rok před maturitou Jarry tento text přetvořil do formy komedie, čímž vznikla první verze Krále Ubu . V létech 1891–1892 byl Bergsonovým žákem a spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta na Gymnáziu Jindřicha IV. . Po maturitě se neúspěšně pokusil složit přijímací zkoušky na École normale supérieure . Díky své publikační činnosti se Jarry seznámil s Marcelem Schwobem, zvláště pak s Alfredem Valettem a jeho ženou Rachilde, v jejichž domě v roce 1894 poprvé uvedl svou hru Král Ubu . Spolupracoval s Mercure de France a s Revue Blanche. O dva roky později získal místo v blízkosti Lugné-Poa, který mu svěřil program Théâtre de l'Œuvre, kde se 10. prosince 1896 konala premiéra Krále Ubu. Premiéra doslova šokovala francouzské publikum, které se nedařilo několikrát během hry udržet v sedadlech. Od té doby publikoval díla zabývající se především osobností otce Ubu. Od roku 1894 do roku 1895 řídil spolu s Remy de Gourmontem tříměsíčně vycházející Ym...

Alfonz Bednár (12)

Alfonz Bednár , okres Trenčín – †9. listopadu 1989, Bratislava), byl slovenský prozaik, scenárista a překladatel anglické a americké literatury, který použil novátorské tvůrčí postupy při zobrazování společenské situace po druhé světové válce. Obohatil též literární zpracování Slovenského národního povstání. Je autorem scénáře jednoho z nejuznávanějších snímků slovenské kinematografie Slnko v sieti. Alfonz Bednár se narodil v početné rolnické rodině. Na univerzitách v Praze a v Bratislavě vystudoval klasickou filologii, češtinu a slovenštinu. Poté krátce vyučoval na středních školách, ale nakonec působil jako novinář a do roku 1980 jako dramaturg Čs. státního filmu v Bratislavě. V druhé polovině šedesátých let se začal Bednár orientovat na současnost. Svými knihami kladl nepříjemné otázky socialistické přítomnosti. Satiricky a ironicky pranýřoval nedostatky každodenní hovorové slovenštiny, nevhodná slova, zažité slovní mechanismy, nesmyslné slogany a zvláště významovou prázdnotu šlágrových textů. Zvolil si formu alegorie a satiry. Jeho knihy z toho období jsou kritikou lidí moderní doby, kterým chybí pozitivní vnitřní síly a citové rodinné vazby. Napsal také cestopis a je autorem několika televizních a filmových scénářů. V roce 1963 pořídil Alfonz Bednár první svazek Dějin slovenské literatury, vysokoškolské učebnice, v níž uplatnil osobitý pohled na problematiku a novou koncepci literárních dějin.

Alena Vitásková (10)

Alena Vitásková je česká manažerka působící v energetice. Od srpna 2011 do července 2017 zastávala funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Alena Vitásková vystudovala fakultu pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně a od roku 1974 pracovala na různých pozicích v Severomoravské plynárenské, a.s., Ostrava, naposledy ve funkci generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva. V letech 2001–2003 působila ve společnosti Transgas, a.s. a RWE Transgas, a.s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. V období 2004–2007 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a.s. Byla prezidentkou Klubu plynárenských podnikatelů. Obdržela titul Manažerka roku 2002. Po celou svoji profesní kariéru podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně, jako předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových či jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 2018 byla při slavnostním aktu 28. října prezidentem republiky vyznamenána Medailí za zásluhy I. stupně. Dne 20. července 2011 ji vláda pod vedením premiéra Petra Nečase jmenovala předsedkyní Energetického regulačního úřadu, a to s platností od 1. srpna 2011 na funkční období 6 let. Předsedkyni úřadu zastupuje pět místopředsedů. Při svém nástupu do funkce jmenovala hlavní oblasti, na které se hodlá soustředit. „Zaměřím se především na novou agendu vyplývající pro ERÚ z novely energetického zákona, na oblast hospodářské soutěže, obnovitelných zdrojů energie a také na přeshraniční spolupráci v oblasti energetiky“, nastínila své priority Alena Vitásková. V pozici šéfky ERÚ zpochybnila stovky solárních investic, u nichž podle ní existuje podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. „Zelené elektrárny“ mají na podporu nárok po 15 až 20 let po spuštění. V souhrnu tak ERÚ zpochybňuje sumu v řádu desítek mili...

Alena Adlerová (9)

Historička užitného umění, narozena 31.3. 1922 v Uherském Brodě, zemřela 25. 11. 2011 v Krabčicích na Litoměřicku. PhDr., teoretička designu, kurátorka, zaměřená na teorii a výzkum dějin českého užitého umění a designu, vědecká pracovnice muzeí v Ostravě a Praze. Též Alena Adlerová - Kudělková.

Aleksandr Trifonovič Tvardovskij (12)

Aleksander Krawczuk (4)

Aleksander Krawczuk je polský historik, esejista, politik a vysokoškolský pedagog, profesor humanitních věd, bývalý ministr kultury a poslanec polského Sejmu. V době druhé světové války byl vojákem Armie Krajowé, ozbrojené odbojové organizace v Polsku. V roce 1949 úspěšně ukončil studia filozofie a dějin na Jagelonské univerzitě a následně se zde věnoval vědecké práci na katedře starověkých dějin. V ce 1985 získal titul profesora. V letech 1986–1989 zastával funkci ministra kultury ve vládě Zbigniewa Messnera a ve vládě Mieczysława Rakowského a byl také členem Národního výboru Grunwald, instituce založené na podporu Polské armády s památnou bitvou u Grunwaldu v jeho názvu. Od roku 1991 do roku 1997 byl po dvě funkční období poslancem polského parlamentu za Svaz demokratické levice . Jeho srdeční záležitostí se stala dávná historie, zaobírající se otázkami týkajícími se starověku. On sám se snaží toto historické období také popularizovat, což dokládá například dokumentární seriál Antyczny świat profesora Krawczuka . Publikoval také řadu knih, mnohé z nich pak byly později přeloženy do vícero jazyků. V roce 1997 mu polský prezident Aleksander Kwaśniewski za jeho význačný přínos národní kultuře, udělil státní vyznamenání Řád Polonia Restituta. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksander Krawczuk na polské Wikipedii.

Alastair Reynolds (11)

Alastair Reynolds je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu.

Adam Silvera (13)

Adam Silvera se narodil a vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Pracoval ve vydavatelském průmyslu jako prodejce dětských knih a recenzent knih pro děti a mládež. Je autorem bestsellerů They Both Die at the End, More Happy Than Not, and History Is All You Left Me, které se umístily v prestižním žebříčku New York Times.

Adam Bray (7)

Novinář, cestovatel, autor cestopisů, také přispěvatel StarWars.com.

Adam Andres (11)

Veronika Válková je česká spisovatelka fantasy, které svá díla vydává pod pseudonymem Adam Andres. Pod vlastním jménem publikuje beletrii pro děti a učebnice dějepisu. Vystudovala latinu a historii na FFUK a pracuje jako profesorka dějepisu a latiny na víceletém Gymnáziu Na Pražačce. Všechny tyto knížky ilustroval Petr Kopl Veronika Válková publikovala řadu článků v časopise Pevnost, v současné době spolupracuje s časopisem Rodina a škola.

A. E Hartink (11)

Nizozemský specialista na střelné zbraně a střelivo.

Zdeněk Urbánek (5)

Zdeněk Ron (13)

Zdeněk Rón byl vodohospodářský inženýr v Zemském úřadě, prozaik, dramatik, kulturní publicista a básník Podkrkonoší.

Zdeněk Kluzák (3)

Zdeněk Kluzák byl český pedagog, mykolog a spisovatel, který působil především v Českých Budějovicích. Během své profesní kariéry se mimo jiné od 70. let 20. století intenzivně věnoval studiu nových lokalit květnatce Archeova na území Československa, v roce 1971 publikoval v časopisu Živa vůbec první barevné fotografie této houby nalezené na území Čech. Byl objevitelem nového druhu hřibovité houby – než byl hřib platně popsán, autor zemřel a v jeho práci pokračovali mykologové Pavel Špinar a Josef Šutara, kteří tuto houbu na jeho počest pojmenovali hřib Kluzákův.

Zdeněk Hrabica (12)

Narozen 25. 10. 1936 v Jihlavě, zemřel 28. 11. 2022 v Praze. Spisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník a šéfredaktor.

Zdeněk Hanka (9)

Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný byl český spisovatel, pohotovostní specialista a profesionální instruktor St. John Ambulance v Calgary v Kanadě. Zdeněk Hanka žil od školních let v Praze a od roku 1999 žije v Kanadě. Po ukončení studia medicíny v roce 1982 na Karlově Univerzitě v Praze pracoval v nemocnici v Kadani. Po atestaci I. stupně nastoupil v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí jako novorozenecký lékař. Na jaře 1989 podepsal petici Několik vět, aktivně se účastnil demokratických proměn. V roce 1990 absolvoval vědeckovýzkumnou stáž na Univerzitě v Římě v oboru novorozenecké imunologie. Roku 1991 uspěl ve výběrovém řízení na místo ředitele zdravotnického zařízení, dědictví po OÚNZ Praha 4. V roce 1995 byl vybrán v rámci programu HOPE na postgraduální stáž na University of South Florida, kde obhájil tezi v oboru řízení zdravotnictví. Vyučoval na zdravotnické škole, lékařské fakultě Univerzity Karlovy, byl členem redakční rady populárního časopisu pro zdravý životní styl. Jako externí poradce Ministerstva zdravotnictví se podílel na alokaci medicínské technologie. Po obhajobě atestace II. stupně pomáhal rozvíjet program na Škole veřejného zdravotnictví. Vedle klinické, vědecké a řídící práce ve zdravotnictví v devadesátých letech aktivně přispíval k rozvoji humanitárních programů orientovaných na dětskou populaci. Ve druhé polovině devadesátých let předložil privatizační projekt zdravotnického zařízení, jehož byl ředitelem. Projekt byl podpořen vládou a schválen pro realizaci. Tlak vnějších subjektů zainteresovaných na privatizaci ho přinutil odstoupit od privatizace a odstěhovat se s rodinou do Kanady. V Kanadě začínal pracovat jako pomocný dělník v panelárně a také jako pouliční prodavač. Na Bow Valley College absolvoval studium pomocného zdravotnického personálu a začal pracovat v domově pro seniory. S cílem získat prostředky pro příslušné zkoušky k obnovení lékařské licence práci ...

Zdeněk Čech (10)

Narozen v roce 1950 v Praze. Spisovatel a novinář, autor beletrie i populárně naučné literatury, mj. knih o sportu, publikoval i pod pseudonymy. Mgr, v roce 1975 úspěšně absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Zkušený redaktor - v letech 1993-95 působil jako šéfredaktor populárního časopisu Reflex, posléze vedl redakce nakladatelství Knihcentrum a Plejáda. V roce 2005 spoluzakladatel a spolumajiel nakladatelství Daranus. Autor či spoluautor 9 knih.

Zbyněk Kovanda (9)

Literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji . Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky a v roce 1966 byla v plzeňském divadle uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. V době působení v Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého. Na začátku své tvorby se Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh vydal na počátku 70. let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekamerónek a Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí , přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovat...

Xavier Crement (7)

Autor, “původně urolog a nyní psychiatr” píšící pod pseudonymem Xavier Crement, s výraznou nadsázkou a ironií, mnohdy pomocí bonmotů a fiktivních citací odhaluje typické destruktivní chování sebestředných, sobeckých a plytkých individuí, které nazývá kokoty.

Willa Sibert Cather (8)

Americká prozaička-novelistka, nositelka Pulitzerovy ceny.

Waldemar Schulz (6)

Německý autor publikací pro děti.

Vlastimil Macháček (13)

Vlastimil Macháček absolvoval gymnázium v Praze. Po roce 1945 studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Nejdříve učil na gymnáziích v Praze a v Děčíně, pak ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy v Duchcově a Žatci. Zároveň byl aspirantem v Matematickém ústavu ČSAV. Krátkou dobu pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře matematiky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po jejím zrušení v roce 1959 pokračoval na pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry matematiky. Po obnovení pedagogických fakult, v roce 1964, působil na katedře matematiky pražské pedagogické fakulty.

Vlasta Gazdíková (13)

Mgr., pedagožka a metodička, zaměřená na výuku češtiny.

Vladislav Štěpánek (11)

Narozen 1920, zemřel 18.12.1981 v Praze. Novinář, hra.

Vladimír Zemánek (6)

Sportovní redaktor, dlouholetý reportér deníku Sport, v roce 2009 pracoval jako tiskový mluvčí MS v klasickém lyžování v liberci.

Vladimir Vysockij (4)

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Vladimír Venclík (4)

Autor učebnic mechaniky.

Vladimír Urban (7)

Vladimír Urban byl slovenský hokejista, obránce. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a během vojenské služby za Duklu Trenčín. V roce 1979 získal mistrovský titul. V letech 1977 a 1978 reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let, v roce 1977 získal s týmem bronzovou medaili za 3. místo.

Vladimír Teplan (11)

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Atestoval z vnitřního lékařství a z nefrologie. CSc. obhájil v roce 1980, DrSc v roce 2001 a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK v Praze. Publikoval více než 350 prací, je autorem či významným spoluautorem 14 monografií a 70 kapitol v monografiích. Je hlavním řešitelem grantových studií IGA a GAČR a je členem vědecké rady IKEM, IPVZ a 2. LF UK. Je členem redakčních rad časopisů Nieren u. Hochdruckkrankheiten, Nephrology Dialysis Transplantation, Kidney and Blood Pressure Research. Vede postgraduální výuku v nefrologii, v letech 1997-2007 byl přednostou nefrologie IKEM, nyní je zástupcem přednosty. Je členem výboru ČNS a výboru SKVIMP, čestným členem maďarské a slovenské nefrologické společnosti. Je ženatý, má dceru Veroniku a syna Vladimíra . Má rád historii, sport a společenský tanec.

Vladimír Svoboda (7)

Narozen 19. 8. 1927 v Praze. PhDr., nakladatelský redaktor, literatura pro děti, pořadatel a spolupřekladatel výboru angloamerických vědecko fantastických próz, překlady z angličtiny a němčiny.

Vladimír Rogl (10)

Ing. Vladimír Rogl je původním povoláním, jakožto absolvent Zeměměřické fakulty ČVUT, redaktorem map. Téměř 30 let pracoval jako programátor samočinných počítačů. Od roku 1993 spolupracuje s Vydavatelstvím Gelton, po devíti letech začal působit i ve Slánských listech, kde se zaměřuje především na rozhovory, reportáže, krimipříběhy i exkurze do nedávné historie Slaného. V devadesátých letech působil také v pražském Dobrém večerníku a Zemských novinách. Od roku 1945 byl členem Junáka, v letech 1968-1970 působil v Ústřední radě Junáka. Dlouhá léta vedl dětský turistický oddíl v Praze na Vinohradech a je autorem či spoluautorem osmi publikací pro mládež s turistickou a tábornickou tematikou. Jeho kniha U táborového ohně byla v roce 1968 oceněna výroční cenou nakladatelství Olympia. Za svou činnost v Junáku byl v průběhu padesátých až sedmdesátých let několikrát vyšetřován orgány StB.

Vladimír Procházka (8)

Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.