Výpis všech autorů

Silke Demme

Německá autorka učebnic němčiny.

Sebastien De Castell

Sebastien de Castell sotva stačil dokončit studium archeologie, když začal pracovat na svých prvních vykopávkách. O čtyři hodiny později zjistil, jak moc vlastně archeologii nenávidí, a zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Jeho jedinou obranou proti nařčení z bezbřehého diletantismu je, že tyto věci dělá opravdu rád a každý z těchto oborů hraje tak či onak určitou roli při jeho psaní. Pevně se brání tomu, aby byl nazýván renesančním mužem, v naději, že ho za takového označí i další lidé. Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu, The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele. Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Saint-Exupéry de

Ruth Jean Dale

pochází z novinářské rodiny. Sama také pracovala několik let jako reportérka a její manžel je redaktorem jednoho menšího jihokalifornského deníku. V novinářské profesi se dokonce uplatnila i není nejmladší dcera. Své příběhy Ruth Jean často umisťuje do nádherné přírody horských scenérií Colorada, jak tomu bylo v jejích předchozích knížkách, vydaných v češtině pod názvy Svatba na zapřenou, Líbánky na zapřenou, Úprk k oltáři nebo v její poslední knize Princezna z farmy, který vyšla letos v edici Láska a smích.

Robyn Donald

Robyn se narodila roku 1940 na Novém Zélandu. Jako nejstarší dítě v rodině často strašívala své čtyři sestry a jednoho bratra krvavými historkami, obvykle vymyšlenými na základě poslední knihy, kterou si sama přečetla. Za její vlastní spisovatelskou kariéru mohou vlastně dvě nemoci. Tou první byla chřipka mladší sestry, u níž tehdy Robyn bydlela. Tu zimu její sestra trpěla celou sérií chřipek a ukrutně se nudila. Jednou, jak Robyn vzpomíná, zaskřehotala, že by si ráda přečetla něco veselého a optimistického. Robyn jí sehnala pár knížek z nakladatelství Mills & Boon. Samotnou ji příběhy zaujaly natolik, že si chtěla přečíst další. A protože se jí už nepodařilo žádné sehnat, začala si je pro sebe psát sama. Druhou nemocí byl infarkt jejího manžela. Když se z těžké srdeční příhody vzpamatovával, všiml si, že Robyn právě dokončila jeden rukopis. A navrhl jí, aby ho „někam“ poslala. Robyn to odmítala, protože věděla, že rukopis zdaleka není dokonalý, ale když i lékař jejího manžela řekl, že ho text pobavil, provedla poslední korektury a román odeslala… O tři měsíce později jí došla nabídka na uzavření vydavatelské smlouvy! První román vyšel Robyn roku 1977, od té doby jich napsala desítky dalších. V současnosti žije Robyn na severu Nového Zélandu, v zemi, kde nikdy není zima, v domě obklopeném pomerančovníkovými háji, a píše. Občas ji napadá, že psaní knih je vlastně podobné zahradničení. I zde vzniká nová krajina myšlenek ze semínek nápadů, snů a obrazů. A obě tyto činnosti – psaní i zahradničení – mají společné i další věci: dávají možnost zažít pocity naprostého štěstí i nejhlubší beznaděje. A z obou bolí v zádech… Robyn stále píše , oporu jí poskytuje její chápající manžel a dvě dorostlé děti se svými partnery, vnučka a – nesmíme zapomínat! – nesmírně hlasitý, veselý a vždy ke všemu odhodlaný pes rasy, kterou Robyn nazývá skorolabrador....

Robert E Detzler

Spoluzakladatelem metody Spiritual Response Therapy je pan Robert E. Detzler, americký pastor, kterému byly a jsou informace sdělovány jeho Vyšším Já. Pan Detzler metodu rozvíjí a učí od roku 1985.

Richard Dawkins

Clinton Richard Dawkins je britský zoolog, etolog a biolog. Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie. Před svým odchodem do důchodu v roce 2008 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Dále působí jako spisovatel. Proslul především zpopularizováním teorie sobeckého genu, která stála u zrodu současného evolučního paradigmatu – postneodarwinismu. Do Velké Británie se s rodiči přestěhoval jako osmiletý. Ukončil Oundle School v hrabství Northampton a pokračoval studiem zoologie na Balliol College v Oxfordu, kde získal titul bakaláře roku 1962. Zde pokračoval ve studiích jako žák nositele Nobelovy ceny etologa Nikolaase Tinbergena a získal titul magistra a následně i doktorský titul roku 1966. V letech 1967–1969 byl asistentem na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Roku 1970 se vrátil na Oxford vyučovat zoologii. Pozornost světové veřejnosti upoutal v roce 1976 knihou Sobecký gen . Jím částečně vytvořená a částečně popularizovaná teorie sobeckého genu se rychle rozšířila a stala se součástí širokého povědomí. Dawkins dokazuje, že základní evoluční jednotkou jsou geny, které – ač samy pasivní – vyvolávají složité reakce vedoucí až ke vzniku složitých biologických strojů pro zachování a šíření genu, mezi které patří i člověk. V knize píše: „Ve skutečnosti není těžké si představit molekulu, která tvoří své kopie, stačí, aby se vytvořila jednou, berte replikátor jako šablonu či chemický vzor. Předpokládejme, že každá tato molekula má jistou přilnavost vůči molekulám stejného typu. Když se pak do její blízkosti dostane stavební jednotka, vůči které má afinitu, už u ní zůstane.“ Právě teorie sobeckého genu vedla Dawkinse k proklamaci kontroverzní teorie memetické. Podle ní se podobně jako geny replikují i informační řetězce, které pojmenoval mem. Po dlouhých kontroverzích bylo slovo mem zahrnuto do Oxfordského slovníku angličtiny. Počáteční nadšení touto teorií opad...

René Decastelo

René Decastelo je český spisovatel a scenárista. Knihy publikuje ještě pod pseudonymem Božena Svárovská. René Decastelo se narodil v roce 1973 v Želivě. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak vysokoškolské studium nedokončil. Působil v řadě českých lifestylových periodik, byl jedním z novinářů vydavatelství Stratosféra. Byl dlouholetým šéfredaktorem měsíčníku Esquire, podílel se na vzniku týdeníku Redhot a několika dalších časopisů. Do roku 2014 byl kreativním ředitelem vydavatelského domu Mladá fronta a šéfredaktorem časopisu forMEN. Podílel se jako dramaturg, scenárista a kreativní producent na seriálech Doktoři z Počátků, Ordinace v růžové zahradě, Ohnivý kuře, Modrý kód a Krejzovi. V sobotu 11. ledna 2020 odvysílala TV Prima první díl nového televizního seriálu od Decastela s názvem Slunečná. S bývalou manželkou Štěpánkou se jim v roce 2003 narodil syn Elias. V současnosti je podruhé ženatý s herečkou a moderátorkou Evou Decastelo . V září 2009 se jim narodil syn Michael a o rok později dcera Zuzanka.

Rastislav Druga

Rastislav Druga je český lékař – anatom a pedagog. Emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spoluautor několika učebnic anatomie .

Ralf Dahrendorf

Ralf Gustav Dahrendorf byl německo-britský sociolog, politolog, filosof a liberální politik. Byl považován za jednu z předních osobností společenských věd. Osobní svoboda byla pro něj nejvyšším dobrem a její ochrana a zachování jeho životním zájmem. Dahrendorfovým otcem byl sociální demokrat Gustav Dahrendorf, po jehož vzoru byl Ralf odpůrce nacismu, v posledním roce války byl za tuto činnost vězněn v táboře. Studoval na univerzitě v Hamburku, první doktorát zde získal v roce 1952 a pokračoval na London School of Economics v letech 1952–1954. Druhý doktorát získal Dahrendorf v roce 1956. V listopadu 1956 byl spolu s dalšími 40 lidmi vybrán do Německé sociologické asociace, kam patřili i například Hanz Albert, Karl Martin Bolte a mnoho dalších. Z nichž ale vždy vyčníval. Jako první získal místo předsedy v Německé sociologické asociaci. Do politiky se začal angažovat roku 1969.Během studia na London School of Economics se setkal s Karlem Popperem, jehož vědecká teorie ho dovedla až za hranice hermeneutiky a dialektiky, ovšem k jeho hlavnímu zaměření ho dovedla až kniha Citizenship and Social Class od T. H. Marshalla.Založil katedru sociologie v Kostnici, kde i začínal jako teoretik sociální stratifikace. Byl nositelem Řádu britského impéria. V letech 1969–1970 byl poslancem německého Spolkového sněmu za FDP. Později byl též evropským komisařem pro vnější vztahy a obchod, evropským komisařem pro výzkum, vědu a vzdělávání. Roku 1971 se stal členem Komise Evropského společenství a pod pseudonymem zveřejnil články ostře napadající bruselskou byrokracii a „Evropany z povolání“.Kritizoval Evropskou unii a evropské mocnosti zato, že neumožnili státům střední a východní Evropy dřívější členství v EU. Obával se společné měny, o které si myslel, že povede ke štěpení EU. Spolu s Davidem Lockwoodem vytvořili ´´konfliktní sociologii´´. Zabývali se problematikou formování tříd, sociální nerovnosti a sociál...

Petr Dorůžka

Petr Dorůžka je hudební publicista, syn Lubomíra Dorůžky. Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze vystudoval obor zvuková technika na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze a poté do roku 1989 pracoval v oboru výpočetní techniky . Od roku 1968 se věnoval hudební publicistice, zaměřené na anglosaskou rockovou scénu. Spolupracoval s řadou hudebních časopisů., Mladý svět, Populár, Gramorevue, Kruh ). Připravoval texty pro licenčně vydávaná alba v Supraphonu , pořady pro pražské Divadlo Hudby a Československý rozhlas. Od roku 1988 připravuje pořad Hudba na pomezí . Po roce 1989 spolupracoval s vydavatelskou firmou Bonton jako producent. Organizoval také výjezdy českých umělců do Německa. Od 2002 externě přednáší o world music na katedře kulturní ekologie Fakulty humanitních studií University Karlovy a připravuje týdenní pořad Babillon pro kabelovou hudební TV Stanice O.

Petr Den

Petr Den, vlastním jménem Ladislav Radimský byl český právník, diplomat, esejista a publicista publikující převážně pod pseudonymem Petr Den. Některé publicistické příspěvky podepisoval také jako Vilém Kostka. Je znám především díky svým příspěvkům vysílaným v období komunistické totality exilovými stanicemi Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa. Na Karlově univerzitě vystudoval práva. Poté studoval právo ještě v Paříži a v Haagu. V letech 1920-1948 byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí. Pracoval na ČS vyslanectvích v Bukurešti, Berlíně, Ženevě a Bernu. Jako znalec národního hospodářství se zúčastnil mezinárodních konferencí a zasedání společnosti národů. Za druhé světové války odešel z diplomacie a na Ministerstvu zahraničních věcí pracoval v oddělení pro Společnost národů. Roku 1945 byl jmenován členem přípravné komise Organizace spojených národů. V roce 1946 pak odjel do New Yorku jako zplnomocněný ministr a zástupce stálého delegáta Československé republiky v OSN. Po komunistickém puči ukončil spolupráci s ministerstvem zahraničí a zůstal v USA jako emigrant. V roce 1963 spoluzakládal exilovou Československou společnost pro vědy a umění. Vedle diplomatické aktivity byl velmi aktivní literárně. Pracoval jako redaktor několika nikoli nevýznamných exilových časopisů, mj čtvrtletníku Proměny . Je autorem stovek nejrůznějších krátkých textů, které byly publikovány nejen prostřednictvím zmíněných exilových rozhlasových stanic, ale také časopisecky a knižně. Roku 1932 získal první cenu v literární soutěži Nakladatelství Melantrich. Již ve třicátých letech také vydal první publikace . Ještě o něco dříve však začal přispívat i do četných periodik (Lidové noviny, Přítomnost, Zahraniční politika, Naše Doba, Kvart, Listy pro umění a kritiku, Kritický měsíč...

Paula Daly

Britská spisovatelka Paula Daly se narodila v Lancashiru. Než začala psát svůj první román Co jsi to za matku?, byla fyzioterapeutkou na volné noze. Krátkou dobu žila ve Francii, ale vrátila se do Anglie, protože se jí stýskalo po tamním ruchu a shonu. Po úspěchu své prvotiny napsala thrillery Přátele měj nablízku, The Mistake I Made, The Trophy Child a Open Your Eyes; jako e-kniha vyšla povídka No Remorse. Na motivy jejích románů, odehrávajících se v okolí jezera Windermere, natáčí britská televize ITV šestidílnou sérii Deep Water, která bude mít na obrazovkách premiéru v roce 2019. Paula Daly žije v Jezerní oblasti v hrabství Cumbria s manželem, třemi dětmi a vipetem Skippym.

Paul Du Noyer

Paul Du Noyer se anrodil v anglickém Liverpoolu a studoval na London School of Economics. Již přes třicet let se věnuje vývoji hudební scény jak v Liverpoolu, tak v Londýně. Spolupracuje s magazíny Q, MOJO, heat a The Word. Ve středu jeho zájmu stála vždy skupina The Beatles a díky tomu se setkal i s dvěma jejími členy - Paulem McCartneym a Ringo Starrem. Několik interview natočil ale i dalšími výraznými osobnostmi jako je například Madonna nebo Mick Jagger.

Paul Dini

Americký spisovatel, scénárista a producent.

Oldřich Doskočil

PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.

Olav Duun

Olav Duun byl norský spisovatel. Debutoval roku 1907 . Mezi jeho nejznámější a nejcennější díla patří šestisvazkový epos Lidé z Juviku a román Lidé a živly . Duunovy romány se často odehrávají v přímořské oblasti Namdalenu ve středním Norsku, z níž sám pocházel. Tematicky se zaměřuje na boj dobra se zlem, který se odehrává v duši každého člověka a který se v různých podobách projevuje i na povrchu, v lidském jednání. Duun psal menšinovým norským jazykem nynorsk v silně dialektální variantě, což do jisté míry zabránilo světovému rozšíření Duunovy slávy.

Monika Dreykorn

Německá historička a germanistka, žurnalistka a poradkyně v oboru PR, práce z oblasti umění, historie a kultury.

Milan Dus

Milan Dušek se narodil 1.5.1938 v Rosicích nad Labem. Mládí /1946 - 1957/ prožil v Lanškrouně, kde se vyučil zámečníkem.Nastoupil do základní vojenské služby u PS. Po absolvování vojenské školy odešel na Šumavu/1960/.Po pěti letech byl ze zdravotních důvodů zařazen k Okresnímu oddělení VB v Náchodě. V závěru roku 1968 je propuštěn, veřejně neschvaluje okupaci Československa. Začíná jako brusič slévárenských odlitků, vystřídá několik profesí přímo ve slévárenské hale v Novém Městě nad Metují. Následuje práce v lese, tahá s koněm dřevo na skládky v Novém Hrádku. Pak je domovníkem kulturního domu v Černožicích nad Labem. Poté tranzitérem v železniční stanici Letohrad. Od roku 1976 žije v Žamberku. Rehabilitace a důchodu se dočkal jako topič a údržbář léčebny TRN v Žamberku. Psát začal až ve třiceti letech, v době, kdy mu bylo znemožněno vykonávat funkci ve Veřejné bezpečnosti. Začínal vzpomínkami na svůj pobyt na Šumavě. Z nich postupně vznikaly črty a povídky, které sporadicky zveřejňoval v okresních novinách, Pochodni, Československém vojáku, Mladém Světě, Zemědělských kalendářích a jinde. Úspěšně se zúčastnil literárních soutěží v Rychnově nad Kněžnou, v Proseči, v Letohradě a v Sobotce. Díky Dr. Janu Dvořákovi, šéfredaktorovi nakladatelství Kruh v Hradci Králové v roce 1973 poprvé knižně publikuje blok lesáckých povídek ve sborníku Začátek. V Kruhu mu v roce 1977 vychází novela Cesty vysokým lesem a v roce 1982 novela Dědictví. Až do roku 1995 zveřejňuje své prózy pouze časopisecky. Je členem Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Východočeského střediska OS v Pardubicích a AIEP - české sekce světové asociace autorů detektivní literatury.

Michaela Duffková

Narozena 1992 v Praze. Blogerka a autorka knihy o alkoholové závislosti. Iniciátorka léčebného a komunitního centra Alkos zaměřeného na prevenci a léčbu alkoholismu. Pracovnice v oblasti destigmatizace a PR v Národním ústavu duševního zdraví.

Martin Domes

Martin Domes je majitel studia MD webdesign, webdesigner, lektor a autor počítačové literatury. Jako šéfredaktor nakladatelství a vydavatelství Computer Press stál za vznikem více než 500 počítačových knih. Publikoval také interaktivní videolekce na webu JNP.cz. Je autorem online výukového programu SEO akademie a autorem e-knihy Nejlepší obchodník je váš web. Články pravidelně publikuje ve svém blogu.

Marlene Dietrich

Marlene Dietrichová byla německo-americká herečka a zpěvačka německého původu. Maria Magdalena se narodila 27. prosince 1901 v Schönebergu, předměstí Berlína. Jejím otcem byl pruský důstojník Louis Dietrich. Její matkou byla Josefína Felsigová, která pocházela z rodiny zámožného zlatníka. Měla starší sestru Liesel. V roce 1912 dostala Maria Magdalena od své tety k Velikonocům malý deníček z červeného safiánu se zlatým tiskem. Tento „červený deník“ ji doprovázel téměř až do konce života. Zapisovala si do něj svoje niterné pocity a také klíčové události svého života a stal se základním zdrojem pro její autobiografii. V roce 1914 si změnila jméno na Marlene Dietrich. Po vypuknutí první světové války musel její otec Louis Dietrich narukovat, v roce 1915 byl raněn a po vyléčení byl v polovině června roku 1916 odvelen na východní frontu, kde zakrátko zahynul. Ovdovělá Josefína se provdala za Eduarda von Losche, který však v srpnu 1917 rovněž padl na frontě. Kolem roku 1919 poslala Josefína svoji dceru Marlene Dietrichovou do školy do Výmaru. Po milostném románku s profesorem Reitzem, který ji vyučoval hře na housle, se Marlene Dietrichová přihlásila na hereckou akademii Maxe Reinhardta. V té době již hrála v několika drobných rolích v divadlech, které Max Reinhardt vlastnil. Kolem roku 1922 Marlene vystupovala v Berlíně v několika ženských divadelních rolích. V květnu 1923 se provdala za asistenta režie Rudolfa Siebera a jejich vztah trval déle než 50 let. V Berlíně se 13. prosince 1924 manželům Sieberovým narodila dcera Maria Elisabeth . Když Maria trochu povyrostla, odjela Marlene Dietrichová do Vídně, kde přes den natáčela filmy a večer hrála a tančila v hudebním divadle. Doma se naučila hrát na velkou pilu, kt...

Mapleová Daphne

Máňa Dubská

Marie von Ebner - Eschenbach patří k nejúspěšnějším německy píšícím novelistům 19. století. Narodila se roku 1830 ve Zdislavicích u Kroměříže v rodině, která svůj původ odvozovala od staré české šlechty. Ač se doma mluvilo německy, byly mezi lidmi, kteří ji rozhodujícím způsobem ovlivnili na celý život, i dvě české služebné . Roku 1848 se provdala za svého bratrance Moritze, s nímž strávila léta 1851 - 1863 v Louce u Znojma. Od roku 1863 žila většinu času ve Vídni, kde se stýkala s předními tehdejšími rakouskými literáty. Svou literární dráhu začala historickými dramaty, která však byla vcelku málo úspěšná. Později se obrátila k povídkám a novelám, v nichž teprve získala opravdového mistrovství. Z jejích rozsahem větších děl si největší proslulost dvě. "Božena" , v níž idealizovaným vylíčením obětavé moravské chůvy postavila pomník svým vychovatelkám, a "Obecní dítě", v němž popisuje těžký osud chlapce, stojícího na okraji společnosti, který se bez rodičů na vesnici jen namáhavě protlouká. Česky vyšla z díla Ebner-Eschenbachové řada děl, jedná se však bez vyjímky o překlady dosti staré Z doslovu, který napsal Jiří Munzar ke knize "Štědrý večer slečny Zuzanky"

Lubomír Dobrý

Emeritní profesor PhDr. Lubomír Dobrý, CSc. , československý basketbalový trenér a pedagog. Od srpna roku 1953 až do konce února roku 2013, tedy téměř šedesát let působil na katedře sportovních her Institutu tělesné výchovy a sportu, který od roku 1965 nese název Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Dne 22. ledna 2014 byl jmenován emeritním profesorem. Jmenovací dekret mu předal děkan fakulty a předseda fakultní Vědecké rady docent Vladimír Süss. Univerzita Karlova tak ocenila celoživotní přínos profesora Lubomíra Dobrého ve vědecké práci i ve prospěch fakulty. Ve své činnosti propojil akademickou, pedagogickou a trenérskou činnost. V letech 1950 až 1957 byl trenérem Československé basketbalové reprezentace mužů na Mistrovství Evropy v basketbale mužů 1953 v Moskvě a žen na Mistrovství Evropy v basketbale žen 1950 v Budapešti, 1952 v Moskvě, 1956 v Praze, na Mistrovství světa v basketbalu žen 1957 v Rio de Janeiro, Brazílie. Byl asistentem trenéra Vladimíra Hegera na ME 1978 v Polsku a asistentem trenéra Pavla Petery na Mistrovství Evropy v basketbale mužů 1985 ve Stuttgartu a 1987 v Athénách. S basketbalovou reprezentací mužů získal stříbrnou medaili na ME 1985, byl čtvrtý na ME 1953 a osmý na ME 1987, s týmem žen získal celkem pět medailí, stříbrnou za druhé místo na ME 1952 v Moskvě a čtyři bronzové za třetí místa . Od roku 1961 byl předsedou trenérské rady sekce košíkové ÚV ČSTV. V československé basketbalové lize žen byl v roce 1951 trenérem družstva žen Slavia Žabovřesky Brno, které získalo titul mistra Československa, další dvě sezóny 1952 a 1953 v československé basketbalové lize mužů byl trenérem Slavia Pedagog Brno se kterým získal dva tituly mistra Československa. Poté odešel do Prahy a po dobu 10 sezón v letech 1954 až 1964 byl trenérem družstva žen Slavia VŠ Praha . Dalších sedm sezón v letech 1972 až 1979 byl trenér...

Linda Doleželová

Jezdkyně a cvičitelka jezdectví. Autorka publikací o jezdectví a chovu koní.

Kathie DeNosky

Když byla Kathie DeNosky malá, její oblíbené příběhy byly vždy ty, které skončily "a žili šťastně až do smrti." Tak jako teenager četla první Harlequin a zjistila, že je zde stejný šťastný konec, stala se okamžitě celoživotním fanouškem romantiky. Od vydání své první knihy Cože, manželé?! v květnu 2000 Kathie napsala více než dvacet pět knih pro Silhouette. Hledá inspiraci všude, ráda cestuje a zkoumá nová místa, aby její čtenáři měli pocit, že jsou tam a zažívají vše spolu s hrdiny a hrdinkami.

Karel Driml

Karel Driml byl český lékař, popularizátor zdravotnických poznatků, spisovatel a dramatik. Redigoval odborné časopisy a přispíval články do denního tisku. Proslavil se jako autor básní, povídek a loutkových her, ve kterých vedl děti ke zdravému životnímu stylu. Narodil se 2. ledna 1891 v Chocni jako syn učitele. V roce 1914 absolvoval pražskou lékařskou fakultu a do roku 1919 na ní působil jako asistent. Studoval organizaci veřejného zdravotnictví v USA, Kanadě, Anglii a Francii. Roku 1920 byl na studijním pobytu na Johns Hopkins University v Baltimore. Po návratu přijal zaměstnání na ministerstvu zdravotnictví, kde se s úspěchem věnoval popularizaci poznatků. Svou činností probudil široký zájem veřejnosti o zdravotnické otázky. Redigoval časopisy Výživa, Zdraví lidu a Hygiena. Pořádal hygienickou expozici na Pražských veletrzích a na kulturní výstavě v Brně. Psal články do Národních listů. Díky literárnímu nadání se stal známým autorem básniček, povídek a především loutkových her, zaměřených na propagaci zdravého životního stylu u dětí . Nezapomněl ani na rodné město. V Chocni vznikl roku 1922 jeho zásluhou odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze, který finančně podporoval místní spolek na ochranu matek a dětí a přispíval na mléko pro chudou školní mládež. Byl rovněž činný v Československém červeném kříži, pro který tvořil zdravotně-popularizační filmy. Jeho posledním úkolem na ministerstvu zdravotnictví bylo, vybudovat oddělení pro propagaci a zdravotní výchovu při Státním zdravotním ústavu. 20. října 1929 ale náhle zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Driml dokázal spojit odborné znalosti s literárním talentem a praktickým přístupem k šíření poznatků. Zaměřil se zejména na děti. Velmi oblíbené byly jeho říkanky, ale psal i povídky a především loutkové hry, které pokládal za nejvhodnější způsob, jakým oslovit tuto věkovou skupinu. Díla mají výchovn...

Jean Dutourd

Jean Gwenaël Dutourd byl francouzský novinář, kritik a prozaik. Jeho dílo zahrnuje na sedm desítek krátkých i rozsáhlých próz. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy, Vejce pro Maršála a Hrůzy lásky. Narodil se v rodině zubního lékaře Francise Dutourda a Andrée Haasové. Ve svých dvaceti letech byl dva týdny vězněn po německé invazi do Francie za druhé světové války. Po šesti týdnech se mu podařilo utéci a vrátil se do Paříže. Studoval na Sorboně, studia zcela neuzavřel, nezískal osvědčení z psychologie. Na Sorboně se seznámil s filozofem Gastonem Bachelardem. V době studií, 22. května 1942, se oženil s Camille Lemercierovou, měli syna Frédérica a dceru Claru, která zemřela. Na začátku roku 1944 byl zatčen, utekl a podílel se na osvobození Paříže během Pařížského povstání. První knihu vydal v roce 1946. V letech 1963 – 1999 publikoval články ve francouzských novinách France-Soir. 14. července 1978 se stal terčem útoku, který zničil jeho byt v Paříži, nezpůsobil však žádné oběti na lidech. 30. listopadu 1978 byl zvolen do Francouzské akademie. Od roku 1987 do roku 2007 připravoval týdenní sloupky v Radio Courtoisie. 8. května 1989 byl zvolen do Académie nationale des Sciences, Belles-lettres et Arts de Bordeaux. V roce 1997 byl zvolen za člena Serbian Academy of Sciences and Arts, oddělení pro jazyk a literaturu. Spolupracoval s Philippem Bouvardem v programu francouzského radia na RTL Les Grosses Têtes, kde odpovídal od roku 2001 denně telefonicky na dvě otázky a účastnil se osobně vysílání jako čestný host. Svou účast ukončil v roce 2008. Do roku 2009 předsedal Sdružení na obranu francouzského jazyka. Dutourd zemřel 17. ledna 2011 ve věku 91 let. Jeho pohřeb se konal dne 21. ledna 2011 v kostele Saint-Germain-des-Prés v Paříži, pak na hřbitově hřbitově Montparnasse. Zúčastnil se jej také novinář Philippe Bouvard, spisovatelé Alain Decaux a Max Gallo, historička Helene Carrere d'Encausse, vydavatel Raphaël S...

Jaroslav Dostál

Jaroslav Dostál je mezinárodně uznávaný geolog, od roku 2006 emeritní profesor na St.Mary’s Universitě v Halifaxu v Kanadě, kde pracoval od roku 1975. Zabývá se širokým spektrem problémů v mineralogii, geochemii a petrologii vyvřelých hornin. Publikoval přes 300 článků v odborných časopisech a podílel se na mnoha výzkumných projektech. Během působení na universitě významně přispěl k rozvoji katedry geologie i university jako celku. 12 let působil jako vedoucí katedry geologie. Byl členem Akademického senátu i rady guvernérů university. Je vědecký pracovník v oboru geochemie vyvřelých hornin a její aplikaci ke studii pohybu ker zemské kůry a v souvislosti s tím ložisek nerostných surovin. Jaroslav Dostál se narodil roku 1941 v Praze. Po základní škole studoval od roku 1955 na Průmyslové škole geologické v Praze, kterou ukončil maturitou a odbornou prací "Návrh na průzkum tuhového ložiska u Českého Krumlova" v roce 1959. Dále pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, obor geologie se specializací mineralogie. Studium dokončil v roce 1964 jako promovaný geolog. Diplomová práce "Geologické a petrografické podmínky v oblasti Maršíkova". V letech 1964–67 pracoval jako asistent a do roku 1969 jako odborný asistent na katedře ložiskové geologie. V srpnu 1968 byl účastníkem světového geologického kongresu, který předčasně ukončila invaze vojsk. V roce 1967 na konkurz získal stipendium na graduální studium.do Kanady na Mc Master Universitě v Hamiltonu, kam s obtížemi po invazi odjel..Studium dokončil v roce 1974 s titulem PhD. Od roku 1975 přednášel a pracoval na výzkumných úkolech St.Mary’s Universitě v Halifaxu, od roku 1980 do 2006 jako řádný a po roce 2006 emeritní profesor.

Jana Dorčáková

Kontrolní a metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení, práce z oboru důchodového pojištění.

Jana Divišová

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Jan Drozd

Narozen 27.1.1914 v Bordovicích u Frenštátu pod Radhoštěm, zemřel 15.8.2005. Prozaik, učitel a redaktor.

Jan Dienstbier

Narozen 7. 6. 1940. Biolog, překladatel z polštiny, autor publikací o cizokrajných ptácích; bratr politika Jiřího Dienstbiera.

Jan Dědič

Jan Dědič je vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. V roce 1975 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil 4 roky jako odborný asistent na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1979 získal titul JUDr. Potom šest let pracoval jako podnikový právník a v roce 1985 se vrátil na Vysokou školu ekonomickou v Praze opět jako odborný asistent. V roce 1990 se stal advokátem. V roce 1992 získal docenturu a v roce 1995 profesuru. Určitou dobu byl členem Komunistické strany Československa. Je členem Legislativní rady vlády ČR. Dále je také členem Rekodifikační komise nového zákona – občanský zákoník. V neposlední řadě je předsedou Rozkladové komise České národní banky. Stal se právníkem roku 2006 v oboru obchodní právo. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript.

Ivan Dvořáček

MUDr. Ivan Dvořáček, CSc. , vedoucí katedry didaktiky a pedagogiky ILF. Věnoval se metodice tvorby počítačových programů pro modelové problémové situace v oblasti neodkladné péče. Publikace o první pomoci.

Graeme Dingle

Graeme Dingle je novozélandský dobrodruh, horolezec, spisovatel a humanista.

František Drtina

František Drtina – 14. ledna 1925 Praha) byl český filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku. Jeho synem byl politik Prokop Drtina. Pocházel z rodiny drobného rolníka. Roku 1872 odešel na studia do Prahy, nejprve na pražské Akademické gymnázium. Už zde nabyl rozsáhlé znalosti, zejména v jazykové oblasti . Po maturitě se zapsal na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandandovy univerzity, kde v letech 1880–1886 vystudoval klasickou filologii a filozofii. Z učitelů měl na něho vliv zejména Gustav Adolf Lindner na pedagogice a Tomáš Masaryk na filozofii. Za studijního pobytu v Berlíně navštěvoval především seminář historika antické filozofie Eduarda Zellera; Friedrich Paulsen na něj zapůsobil svým panteismem a úsilím o filozofické založení pedagogiky. Na další studijní cestu po západoevropských univerzitách se vydal po doktorátu z filozofie v roce 1889; z Francouzů ho ovlivnil zejména Émile Boutroux. Postupně se zcela zaměřil místo původně vystudované filologie na filozofii. Po vysokoškolských studiích působil v Praze jako profesor na Akademickém gymnáziu, smíchovském gymnáziu a kolem roku 1891 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici. V roce 1891 se na filozofické fakultě pražské univerzity habilitoval v oboru filozofie a v roce 1897 i pro pedagogiku. V roce 1899 byl jmenován mimořádným a 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky. V roce 1899 převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře. Ve školním roce 1905/1906 byl děkanem fakulty. Redigoval časopisy Česká mysl a Pedagogické rozhledy. V praktickém profesním životě byl zastáncem přístupu žen ke vzdělání. V roce 1912 založil první český oddíl vodních skautů při vysokoškolském sportovním klubu. Ještě toho roku členové klubu provedli první dálkovou plavbu, když spluli na vor...

František Dostál

František Dostál je český fotograf žijící v Praze. Ačkoliv patří mezi uznávané české fotografy, pravdou je, že focení po celý svůj život bral jako „pouhý“ koníček. Námětem jeho fotografií jsou především lidé pražských ulic. Narodil se v Praze. Studoval na průmyslové škole strojnické, kde se i poprvé seznámil s fotografií. Fotografovat začal o něco později, nikdy se však nestal fotografem z povolání. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. Prvotní inspirací mu byla jeho rodná pražská čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi v různých momentkách, zdánlivě obyčejných situacích. Jeho fotografie však nikdy obyčejné nebyly. Doslova propadl kouzlu pražských ulic. František Dostál je dobrým pozorovatelem svého okolí, dokonce i maličkosti a zdánlivě všední věci zachycoval způsobem, kterým se fotografie staly tak „nevšední“. Zmáčknutím spouště uměl vnést do fotografie určitou nadsázku a humor. Uměl zachytit okamžik, tak jako by uměl předvídat a věděl, že tento okamžik nastane. Jeho první snímek byl otištěn v polovině 60. let v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších.

Erica David

Americká spisovatelka, autorka komiksů.

Eoin Dempsey

Narodil se v Dublinu. V mládí rád skákal se svými přáteli do tamního moře, a na škole hrál ragby. Jeho snem bylo hrát ragby za Irsko, avšak pro nedostatek talentu se později dal na dráhu rockové hvězdy - hrál v rockové skupině. Bohužel se z něj nestala ani rocková hvězda. Později učinil další špatné rozhodnutí, když se přihlásil na vysokou školu obchodní, která jej moc nebavila. Při pobytu v New Yorku se rozhodl zkusit napsat svůj první román. Odmítlo ho více jak 150 vydavatelů, Eoin se však nevzdával. Strávil rok v Austrálii, kde se mu nedařilo najít stálé pracovní místo, a tak se vrátil zpět do Dublinu a zkoušel znovu psát, zatímco si hledal práci zde. Jeho žena Jill jej však přesvědčila k odchodu za její rodinou do Philadelphie, bohužel právě, když se hroutila ekonomika. V té době si zde snažil udržet své zaměstnání a přitom dopsal román Finding Rebecca, kterého se prodalo přes 150 000 kopií. V roce 2010 konečně našel práci, která ho baví, a začal vyučovat děti na základních školách. Později vydal román The bogside boys o konfliktu v severním Irsku. V roce 2018 mu vyšel román Bílá růže, černý les a nyní má rozpracovaná další díla. S manželkou Jill má dva syny, a společně se věnují Eoinovu oblíbenému sportu - golfu.

Eileen Dreyer

Autorka žije s manželem a dvěma dětmi v St. Luis. Za literární tvorbu byla nominována na řadu cen. Než se stala spisovatelkou, působila šestnáct let jako ošetřovatelka na traumatologii. Vzdělávala se také v oboru soudního lékařství i v patologii. Své odborné zkušenosti skvěle zúročila v románové tvorbě na náměty z nemocničního prostředí.

Dominik Duka

Dominik kardinál Duka je vysoký římskokatolický klerik, dominikán, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český a kardinál. Dříve byl provinciálem České provincie dominikánů , 24. biskupem královéhradeckým a apoštolským administrátorem litoměřické diecéze . V dubnu 2010 byl zvolen předsedou České biskupské konference. Papež Benedikt XVI. jej při papežské konsistoři konané dne 18. února 2012 v Římě jmenoval kardinálem. Jeho titulárním kostelem je kostel sv. Marcelína a Petra v Lateránu. Narodil se v dubnu 1943 na Rožberku v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě britského Královského vojenského letectva. V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu odsouzen k žaláři na Mírově. Zemřel v roce 1991. Matka Anežka Duková pocházela ze šumavských Hor Matky Boží. První roky prožil s rodiči na Pouchově, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval. Před tímto kostelem celebroval v roce 1970 první mši svatou, tzv. primici. Vystudoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřicích. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze. Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze . Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem ...

Djian

Francouzský autor komiksů, dříve hudební skladatel.

Demosthenes

Démosthenés , byl athénský politik, řečník a právník. Tento autor slavných filipik se narodil v zámožné athénské rodině roku 384 př. n. l. a zemřel v roce 322 př. n. l. V mládí, když mu bylo 7 let, ztratil svého otce, který vlastnil zbrojířskou dílnu. Otec tajně doufal, že jeho syn převezme rodinou živnost, ale Démosthenés si už jako mladík vzal do hlavy, že se stane slavným řečníkem, neboť toužil po popularitě: záviděl úspěšným vítězům procesů jejich věhlas, který si svými vystoupeními mezi lidmi získávali. Pro profesi řečníka scházelo Démosthenovi přirozené nadání, dokonce podle svědectví mírně šišlal a drmolil, takže o jeho zarputilých cvičeních se vyprávějí celé legendy. Říká se, že jeho první řeč skončila totálním fiaskem, kdy jako řečník musel odejít z řečniště. Není ostatně divu, Athény se staly centrem rétoriky a diváci byli značně zhýčkaní. Po této řeči prý spěchal domů, kdy jej cestou dohnal přítel a známý herec Satyrka. Ten mu v praxi ukázal, kde dělá chyby a Démosthenés se začal horlivě učit správně mluvit a vyslovovat. Zjistil, že mimika, tón hlasu a gestikulace jsou velice důležité pro přednesení řeči. Začal tvrdě pracovat na své kondici a projevu. Pilně studoval také literaturu, zvláště sloh Thukydida, naslouchal přednáškám Platóna, který byl pokládán za skvělého mistra slohu. Poté začal dělat vše, aby jeho hlas zesílil – přednášel za výstupu na horu nebo se snažil překřičet příboj. Aby dosáhl čisté výslovnosti, dával si do úst kaménky, a přesto se snažil mluvit čistě a hlasitě. Postupem času si Démosthenés získal pověst schopného řečníka a řada Athéňanů projevila zájem o jeho služby. Nejprve se zabýval soukromými procesy, postupem času se čím dál více věnoval politice. Kolem roku 350 př. n. l. pronesl první ze svých slavných filipik – řečí namířených proti králi Filippovi II. Makedonskému. Vladaře označil za úhlavního nepřítele a žádal, aby se athénská politika otočila proti němu. Nedostalo se mu v...

Daniel-Ange

Daniel Ange je francouzský katolický kněz, řeholník a spisovatel. Základní školu navštěvoval ve Švýcarsku, období Druhé světové války prožil na Korsice, střední školu dokončil v Anglii. V roce 1950 vstoupil do kláštera benediktýnů v Clervaux v Lucembursku. V roce 1957 se stal členem klášterní komunity Panna chudých , poté žil 12 let mezi nejchudšími ve Rwandě. Po návratu do Evropy v roce 1971 se setkal s počátky charismatické obnovy a tzv. nových komunit. Pět let prožil jako poustevník na jihu Francie . V roce 1981 dostal od Boha mimořádné povolání nést evangelium mládeži a přijal kněžské svěcení. V roce 1984 založil mezinárodní školu modlitby a evangelizace Mládí – Světlo s myšlenkou, kterou často opakoval Jan Pavel II.: „Prvními apoštoly mladých jsou – mladí“. V roce 2012 dělí svůj čas mezi službu mládeži v Jeunesse – Lumiére a na misiích a kontemplativním životem v poustevně. Uskutečnil více než 220 evangelizačních cest do 42 zemí čtyř kontinentů. Angažuje se také v dialogu mezi katolickou a pravoslavnou církví. Daniel Ange je autorem více než 50 knih s křesťanskou tematikou . Mladým lidem se snaží přiblížit Ježíše i je samé, odpovědět jim na životně důležité otázky a touhu po pravdě a kráse. Dne 24. dubna 2009 obdržel Daniel Ange titul doktorát honoris causa na Katolické univerzitě v Lublinu. Škola Jeunesse Lumiére působí od roku 2004 i v polské Lodži pod názvem Katolická škola kontemplace a evangelizace Děti světla . Od roku 2005 je také v Itálii v diecézi Firenze jako „Ti, kdo vyhlížejí velikonoční ráno“ . Absolventi Jeunesse-Lumiére v Čechách založili občanské sdruže...

Daniel

Autor prosebného listu pro knížete Pereslavl-Zalesského. Identita autora je nejistá.

Burian & Dědeček

Burian & Dědeček je společným dílem českých hudebníků Michala Buriana a Jiřího Dědečka. Jiří Dědeček, narozený v roce 1953, je známý český písničkář, básník a překladatel. Na české hudební scéně působí od 70. let a je uznáván pro své poetické texty a osobitý hlas. V jeho tvorbě se často objevují intelektuální a filozofická témata a má vliv na český folk a šanson.

Aurel Dermek

Študoval v Malackách, priemyslovku v Bratislave. Pracoval v Kovoprojekte a Ústave pre vývoj a projektovanie kultúrnych stavieb. Na dôchodok si postavil v Brodskom dom, ale ho neužil. Zaoberal sa hubárstvom, zbieral, maľoval a písal o hubách, bol hubárskym poradcom. Je autorom alebo spoluautorom radu hubárskych kníh, niektoré vyšli vo viacerých vydaniach a aj v poľskom preklade. Postupne vyšli Naše huby , Hríbovité huby , Poznávajme huby , Atlas našich húb , Malý atlas húb . Ku knihe Huby lesov, polí a lúk napísal venovanie: „Túto knihu úprimne venujem všetkým svojim rodákom z Brodského, s ktorými som prežil najkrajšie roky života v čarokrásnej prírode uprostred lesov a lúk, na brehoch rieky Moravy". Svoje maľby húb uplatnil aj v publikáciách v zahraničí. Zanechal bohatú hubársku knižnicu a korešpondenciu.

Ashley Davies

Britský překladatel, od roku 1994 působí v Česku.

András Dékány

András Dékány byl maďarský spisovatel a novinář. Prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval jako dělník, úředník, ornitolog i námořník, později jako novinář. Působil hodně v zahraničí, především v Anglii. Po roce 1945 byl okresním soudcem a nakonec se věnoval pouze literatuře. Publikovat začal na přelomu dvacátých a třicátých let. Je autorem románů, povídek i divadelních her. Jeho prózy jsou protknuty silnou sociální kritikou. Nejznámější je díky svým dobrodružným knihám pro děti a mládež. Roku 1961 obdržel Cenu Attily Józsefa.

Alan Edward Davis

Zuzana Dzurindová

Slovenská filmová a televizní scenáristka a divadelní dramaturgyně, autorka divadelní hry, spoluautorka knihy pro mládež, autorka překladu divadelní hry, spoluautorka televizního seriálu pro děti.

Zora Dlouhá

Zora Dlouhá, autorka jazykových učebnic angličtiny. Zdroj: aleph.nkp.cz

Zbyněk Dlouhý

Narozen 11.2.1930 v Praze. RNDr., CSc., matematik, literatura z oboru.

Vladimíra Dvořáková

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice. Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“ pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí. Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV . V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003. Dvořáková byla ...

Viliam Dobiáš

doc. MUDr. Viliam Dobiáš, PhD. je slovenský lékař a vysokoškolský pedagog, původně anesteziolog, později specialista v oblasti urgentní medicíny. Od roku 1980 působí ve funkci vedoucího Katedry urgentní medicíny při lékařské fakultě Slovenské zdravotnické univerzity v Bratislavě. Vedoucím je také v Centru pro výuku urgentní medicíny lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2005 je zaměstnán u soukromého provozovatele zdravotnické záchranné služby Life Star Emergency na Slovensku a působí zde ve funkci hlavního lékaře. Kromě toho působí jako konzultant Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí a také jako soudní znalec pro Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky. Několik let je také hlavním rozhodčím mezinárodních soutěží odborné metodické soutěže posádek zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz. Je také prezidentem Slovenské společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. V roce 2013 byl zvolen prezidentem Slovenského Červeného kříže.

Václav Dolejšek

Autor učebnic z oboru strojnictví.

System Tandem Stivín & Dašek

System Tandem bylo československé jazzové duo, které tvořili flétnista a saxofonista Jiří Stivín, známý svou všestranností v různých hudebních žánrech, a kytarista Rudolf Dašek. Duo působilo v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, tedy v období, které se vyznačovalo živou jazzovou scénou navzdory tehdejším politickým problémům ve východní Evropě. Jiří Stivín, narozený 23. listopadu 1942 v Praze, byl nejen výraznou osobností českého jazzu, ale získal si za svou tvorbu i mezinárodní uznání. Studoval na Pražské konzervatoři a Královské hudební akademii v Londýně a měl vliv na prolínání klasické hudby s jazzovou improvizací.

Shane Dix

Narozen 1960. Australský spisovatel.