Všichni Autoři a témata

Peter Lovesey (8)

Narodil se v Anglii v hrabství Middlesex. První detektivku napsal vlastně "pro peníze" - roku 1969 byla vyhlášena soutěž o nejlepší detektivní román s odměnou tisíc liber, a Peter Lovesey, který se v té době živil jako učitel, prý nemohl odolat. Využil své znalosti historie atletiky a během čtyř měsíců napsal příběh z prostředí viktoriánského běžeckého závodu s názvem Klátivá smrt. Ke svému úžasu soutěž vyhrál. Lovesey žije s manželkou, kterou potkal na univerzitních studiích, v anglickém městě Chichester. Na zahradě svého domu má bíle natřený srub s doškovou střechou, v němž píše své příběhy.

Pavla Bořilová (20)

Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.

Pavel Sula (17)

Narozen 3.3.1882 ve Svojšicích, zemřel 27.7.1975 v Praze. Učitel, básník, prozaik, též pro děti, redaktor čítanek, sborníků a časopisů pro mládež, beletristické a pedagogické úvahy v literárních časopisech.

Pavel Dvořák (12)

historik, prozaik, publicista, autor literatúry faktu, scenárista * 13.05.1937 Praha Narodil sa v rodine českého technického úradníka, ktorý sa presťahoval na Slovensko. Literárnu dráhu začal prózami. Poviedky začal publikovať v časopise Mladá tvorba, neskôr sa venoval publicistike v novinách a časopisoch. V 60. rokoch napísal seriály zo staršej slovenskej a ruskej histórie a tiež z histórie vzniku Česko-Slovenska, ktoré vznikali z aktuálnych potrieb. Spájal v nich popularizáciu vedeckého výskumu, najmä v archeológii, s reportážou a konfrontáciou súčasných i minulých postojov. Dominantnou témou sa stala história. Vytvoril však aj seriály z oblasti populárnej hudby. Patrí k najvýznamnejším autorom formujúcim žáner literatúry faktu na Slovensku. Významnou mierou sa zaslúžil o popularizáciu slovenských dejín a prezentáciu historického diania na konkrétnych ľudských osudoch a dramatických udalostiach, kontinuitu osídlenia a jednotlivých kultúr na území Slovenska od praveku do konca 13. storočia, čo vyústilo do vydania štvorzväzkových dejín. Pre jeho tvorbu je tiež charakteristické, že zložitú a dávno zabudnutú sféru najstarších dejín našej krajiny vie ľahko a pre čitateľa príťažlivo podať bez toho, že by unavoval výpočtom suchých čísel či tabuľkami štatistík. Literárne aktivity dopĺňajú aj jeho vydavateľská a editorská činnosť - po prvý raz vydané Kroniky stredovekého Slovenska, Legendy stredovekého Slovenska, Kronika anonymného notára kráľa Bela , či kniha Poctivá obec budmerická Jána Tibenského . Je aj autorom literárnych predlôh k televíznym a rozhlasovým umelecko-náučným reláciám z najstarších období histórie nášho územia a mnohých publicistických seriálov z dejín Slovenska. Vzdelanie: 1944 - 1955 Jedenásťročná stredná škola, Bratislava 1955 - 1960 filozofická fakulta, štúdium histórie, Bratislava Pôsobenie: 1960 - 1968 redaktor v denníku Práca 1968 - 1971 redaktor v časopise Výber 1971 - 1974 redaktor v hudobnom vydavat...

Ovid (2)

Ovid byl římský básník, který žil za vlády císaře Augusta.

Otto Urban (11)

Otto Urban byl český historik, který se zabýval především českými dějinami 19. století. Po maturitě na gymnáziu v roce 1955 začal studovat na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1960 ukončil studium historie obhajobou diplomové práce o českém politikovi Bohumíru Šmeralovi. Od roku 1964 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po roce 1968 mu bylo zrušeno členství v KSČ, přesto mohl dále působit na Univerzitě Karlově. V této době začal intenzivní přípravu na velkou syntézu české společnosti 19. století Kapitalismus a česká společnost . Vrcholem jeho historické práce je kniha Česká společnost 1848–1918 , která byla oceněna cenou Českého literárního fondu, cenou Rakouské akademie věd, tzv. Anton-Gindely-Preis a v roce 1994 se v rozšířené podobě dočkala překladu do němčiny. V roce 1989 se Otto Urban habilitoval a v roce 1991 byl jmenován profesorem. Hrob prof. Otto Urbana je na hřbitově vedle kostela sv. Petra a Pavla na Budči.

Otakar Mohyla (8)

studium sociologie, později germanistiky a rusistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Povolání redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny Zaměstnání 1949-52: redaktor v nakladatelství Orbis 1952-72: redaktor v nakladatelství Československý spisovatel 1973-88: redaktor nakladatelství Olympia Profesní životopis Překládal z ruštiny a okrajově z němčiny.

Oldřiška Ciprová (17)

Oldřiška Ciprová je česká spisovatelka a herečka. Po historických románech, které jí pravidelně vychází od roku 2001, se prosadila i v literatuře pro děti a mládež. Věnuje se i dramatickému umění , v současné době je vidět na jevišti v plzeňském divadle Dialog. Její první kniha, historický román Bůh zemřel, když se narodili, vyšel v roce 2001 v nakladatelství Agave. Popisuje období posledních Přemyslovců a v roce 2005 se dočkal volného pokračování A nebe truchlilo, které vyšlo v nakladatelství Baronet. Po kratším útlumu vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 2008 historická romance opět z dob posledních Přemyslovců Čas žít, čas milovat. Tato kniha byla v její tvorbě určitým mezníkem; od roku 2009 přestoupila k nakladatelství Alpress, kde vydává své romantické historické romány. V září 2014 vyšly autorce v nakladatelství Albatros první pohádky, určené pro děti předškolního a mladšího školního věku. Jsou zaměřené na sebereflexi dítěte a velmi hravou formou nastiňují některé výchovné prvky. Kniha se jmenuje Kam chodí spát Usínáček, ilustrátorkou je Lenka Němcová a kniha zaznamenala fenomenální úspěch. Na jaře 2015 se dělal dotisk. Autorky společně vytvořily další dětskou knihu nazvanou Kde se vzala Duha, která vyšla v dubnu v roce 2015. Na Vánoce 2015 vyšly další pohádky zaměřené na sebereflexi dítěte s názvem Copak snídá Ponožkovník? Dalším počinem Oldřišky Ciprové jsou pohádky o zvířátkách, která se vyskytují v českých příslovích. Kniha se jmenuje Netahej vlka za ocas a vyšla v listopadu 2016. Dne 4. listopadu 2015 vydalo nakladatelstvi Grada Oldřišce další knihu, tentokrát laděnou velmi humorně. Je určená pro děti 6–12 let, kterou si s dětmi rádi přečtou i rodiče. Název je Deník praštěný ségry a šílenýho bráchy. Autorky nadále spolupracují výhradně spolu a v dubnu roku 2016 vydaly vtipné zápisky dvanáctileté Káji trpící nadváhou unikátně obohacené recepty pro náctileté. Kniha nese název Zhubni a nezblbni. V č...

Oldřich Štefan (7)

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Oldřich Staněk (12)

Oldřich Staněk byl český fotograf a pedagog.

Oldřich Králík (12)

Oldřich Králík byl český literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny. Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka v měšťanským domě ve Vodní ulici č.p. 94 , který je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky pod číslem 26932/7-6009. Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium, při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie . Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Dne 2. dubna 1934 byl v Praze - Bubenči sezdán s Boženou Maděrovou. V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde pomáhal budovat obor bohemistiky. V roce 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd a v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem. Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským. Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otokara Březiny . Později vydal originální práce o díle Bezruče, Máchy, Čapka, Nerudy, Olbrachta, Dobrovského, Jungmanna, Palackého a dal...

Oldřich Karásek (11)

Oldřich Karásek byl český fotograf. Narodil se v Praze, kde také studoval na Střední průmyslové škole grafické. V roce 1966 zvítězil na fotografické soutěži pořádané v rámci filmového festivalu v Cannes. Později byl oceněn v Tokiu a Stockholmu. V roce 1968 začal pracovat pro italskou agenturu Vita Press. Fotografoval například Františka R. Krause, Petera Sellerse, Elizabeth Taylorovou a členy skupiny The Beatles. Významná je jeho fotografie zloděje, který ukradl špěrky Jacqueline Kennedyové z vily jejího manžela Aristotla Onassise. Fotografoval také přírodu, například v Patagonii či Himálaji. Zemřel při dopravní nehodě v Ugandě ve věku 66 let. Pohřben byl na Motolském hřbitově. Jeho bratrem byl evangelický farář, hudebník a politik Svatopluk Karásek.

Nikolaj Semenovič Leskov (14)

Nikolaj Semjonovič Leskov byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře , rozešel se i se svými přáteli.

Nagabe (11)

Japonský tvůrce komiksů.

Monika Brýdová (14)

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Miroslava Tomanová (12)

Miroslava Saková, jak se jmenovala za svobodna, se narodila 9.10.1906 v Hradci Králové v rodině inženýra chemie. Útlé dětství strávila v jednom z otcových pracovišť, v Černovicích, patřících k tehdejší rakousko - uherské Bukovině, ale do školy začala chodit již v Olomouci. Brzy po ukončení gymnázia se provdala za Josefa Tomana. Společně se svým manželem pracovala na řadě dramat, ale i knížka pro děti - Táborový oheń , soubor cestopisných črt - Italská paleta a románu "Kde lišky dávají dobrou noc . Tvůrčí a veřejná činnost Miroslavy Tomanové vrcholí v 70. letech 20. století. Tehdy vydává autorka své nejvýznamější dílo - "Stříbrnou Pláň", podílí se na vzniku nového Svazu českých spisovatelů. Umírá po změně režimu, v roce 1991.

Miroslav Střída (15)

Narozen 11. 9. 1923 ve Vyšném Studeném , zemřel 28. 7. 2008 . RNDr., CSc., geograf, práce z oboru.

Miroslav Skála (9)

Miroslav Skála byl český spisovatel a novinář. Vystudoval gymnázium v Kyjově. V průběhu druhé světové války byl totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole. Po válce vystudoval filozofickou fakultu v Brně obor čeština, ruština a divadelní věda. Poté se stal učitelem, lektorem ruštiny, ale již roku 1954 se stal literárním redaktorem Československého rozhlasu. Zde spolu s Vladimírem Fuxem a Vlastimilem Pantůčkem vytvořili trojici, která vytvořila celou řadu úspěšných pořadů. V roce 1959 spolu založili satirické a kabaretní divadlo Večerní Brno, kde působil jako autor. V rozhlase spolupracoval na cyklu zábavných půlhodinek Na shledanou v sobotu . Po roce 1968 byl donucen opustit brněnský rozhlas, někdy se uvádí, že z politických důvodů, jindy bývá uváděno, že důvodem byla jeho nervová choroba. Po svém odchodu z rozhlasu pracoval v letech 1970 až 1976 jako lektor loutkového divadla Radost, někdy zde dělal i vodiče loutek. V roce 1974 dostal částečný invalidní důchod a od té doby se věnoval literatuře. Psal povídky, divadelní hry a napsal i několik knih včetně žánru sci-fi.

Miroslav Náplava (11)

Spisovatel, dokumentarista, editor, autor desítek cestopisných reportáží a dokumentárních filmů. Společně s Petrem Horkým napsali pět knih: Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let , Honba za obřím červem, bestseller Cuba Libre, oceněný mj. Cenou Egona Erwina Kische a Albánie - kráska se špatnou pověstí. Ve dvou vydáních vyšla jeho kniha Plavby „sebevrahů“. Jako editor se podílel na vydání dvousvazkového výboru z díla cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Legenda H+Z: Fenomén českého cestopisu. Je též spoluautorem knihy Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků . Nyní pracuje na „travelpunkovém“ cestopisu po stopách renesančního cestovatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

Miroslav Kapek (15)

Vlastním jménem Miroslav Müller. Narodil se v rodině dělníka kladenských železáren, dětství prožil ve Stehelčevsi u Kladna. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v Kralupech nad Vltavou . V letech 1945–47 studoval estetiku a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a současně pracoval jako propagační referent Společnosti pro obnovu Lidic. 1947 se stal tajemníkem krajského výboru Společnosti přátel SSSR. Po absolvování prezenční vojenské služby začal 1950 pracovat v aparátu Ústředního výboru KSČ. Jako absolvent Vysoké stranické školy Ústředního výboru Komunistické strany SSSR v Moskvě se zde stal vedoucím referentem a od roku 1959 zástupcem vedoucího mezinárodního oddělení. Od konce 60. let byl členem redakční rady časopisu Život strany; 1969 byl jmenován zástupcem vedoucího oddělení mezinárodní politiky a vedoucím odboru pro socialistické státy v ÚV KSČ, počínaje rokem 1972 zde působil jako vedoucí oddělení kultury. Již o rok dříve byl na 14. sjezdu KSČ zvolen členem Ústřední kontrolní a revizní komise a jmenován do ideologické komise ÚV KSČ. Až do jara 1989 tak zastával klíčové postavení v ideologickém řízení kultury komunistickou stranou. 1990 byl z na základě rozhodnutí stranické komise z KSČ vyloučen... Debutoval 1945 v Práci, dále publikoval v novinách a časopisech Rudé právo, Život strany, Literární měsíčník. Režisér Karel Steklý natočil podle jeho námětu film Za volantem nepřítel . Kapek psal pod pseudonymy písňové texty pro skupinu Františka Janečka Kroky. Užíval rovněž pseudonymu Miroslav Miler (1945 verše v deníku Práce

Miroslav Hucek (13)

Miroslav Hucek, vlastním jménem Miroslav Hocek byl český fotograf. Věnoval se dokumentární a reklamní fotografii. Fotografoval od roku 1953. V roce 1957 začal studovat filmovou fotografii na FAMU, ale po roce studia zanechal. Pak do roku 1962 pracoval jako asistent kamery v Československé televizi. V letech 1960–1975 byl fotoreportérem časopisu Mladý svět. Po nuceném odchodu z redakce časopisu se stal fotografem na volné noze. Věnoval se reklamní fotografii a volné tvorbě zaměřené na člověka a výjevy ze života v cyklech Takoví jsme byli, Vesnice, Jak chutná polibek, Všude žijí lidé, U nás ve Zbraslavi, Cesta za snem, z nichž některé byly vydány knižně. Tvorbu Miroslava Hucka ovlivnila Steichenova Lidská rodina a fotografie Cartiera-Bressona a Eugene Smitha. Miroslav Hucek vystavoval od roku 1959, jeho fotografie jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách.

Miloslava Šroufková (13)

Narozena 1926. PhDr., filoložka, rusistka, spoluautorka rusko-českých slovníků a učebnic ruštiny.

Miloslav Fábera (11)

* 15. 7. 1912, Štěnovice † 27. 11. 1988, Praha Prozaik Fábera vyrůstal v rodině pivovarského sládka a legionáře z ruské fronty. Maturoval na reálném gymnáziu v Rokycanech a jako stipendista Podpůrného fondu čs. legií vystudoval práva na UK v Praze . Po absolvování vojenské služby se 1938 stal úředníkem pražské Legiobanky. Od 1942 byl spisovatelem z povolání, 1947–70 působil v Čs. státním filmu jako dramaturg a scenárista, 1970–77 jako ředitel FS Barrandov. 1948–51 byl zároveň externím vedoucím redaktorem nakladatelství Družstevní práce a redigoval její časopis Panoráma.

Milan Kuna (13)

Český muzikolog. Narozen 19.3.1932 ve Zdicích. Promovaný historik, hudební teoretik a redaktor, práce z oboru.

Milan Dušek (17)

Milan Dušek se narodil 1.5.1938 v Rosicích nad Labem. Mládí /1946 - 1957/ prožil v Lanškrouně, kde se vyučil zámečníkem.Nastoupil do základní vojenské služby u PS. Po absolvování vojenské školy odešel na Šumavu/1960/.Po pěti letech byl ze zdravotních důvodů zařazen k Okresnímu oddělení VB v Náchodě. V závěru roku 1968 je propuštěn, veřejně neschvaluje okupaci Československa. Začíná jako brusič slévárenských odlitků, vystřídá několik profesí přímo ve slévárenské hale v Novém Městě nad Metují. Následuje práce v lese, tahá s koněm dřevo na skládky v Novém Hrádku. Pak je domovníkem kulturního domu v Černožicích nad Labem. Poté tranzitérem v železniční stanici Letohrad. Od roku 1976 žije v Žamberku. Rehabilitace a důchodu se dočkal jako topič a údržbář léčebny TRN v Žamberku. Psát začal až ve třiceti letech, v době, kdy mu bylo znemožněno vykonávat funkci ve Veřejné bezpečnosti. Začínal vzpomínkami na svůj pobyt na Šumavě. Z nich postupně vznikaly črty a povídky, které sporadicky zveřejňoval v okresních novinách, Pochodni, Československém vojáku, Mladém Světě, Zemědělských kalendářích a jinde. Úspěšně se zúčastnil literárních soutěží v Rychnově nad Kněžnou, v Proseči, v Letohradě a v Sobotce. Díky Dr. Janu Dvořákovi, šéfredaktorovi nakladatelství Kruh v Hradci Králové v roce 1973 poprvé knižně publikuje blok lesáckých povídek ve sborníku Začátek. V Kruhu mu v roce 1977 vychází novela Cesty vysokým lesem a v roce 1982 novela Dědictví. Až do roku 1995 zveřejňuje své prózy pouze časopisecky. Je členem Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Východočeského střediska OS v Pardubicích a AIEP - české sekce světové asociace autorů detektivní literatury.

Míla Tomášová (15)

RNDr. Míla Tomášová byla významná česká mystička a spisovatelka. Mystické zkušenosti ji provázely již od útlého mládí. V knize Za čas a prostor uvádí popis hlubokého duchovního ponoření , které zažila ve čtyřech letech. Studovala filozofickou a přírodovědeckou fakultu univerzity v Olomouci, studium nakonec dokončila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zde také počátkem 50. let 20. století získala doktorát. Pracovala v různých zdravotních zařízeních zabývajících se mikrobiologií. Po roce 1989, kdy se v Československu otevřely podmínky pro šíření duchovní nauky, vedla řadu přednášek a vydala několik knih. Setkala s mnoha duchovními učiteli, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě František Drtikol. Byla rovněž ovlivněna křesťanskou mystikou a díly Ramany Maharšiho. Ačkoli si duchovních učitelů velmi vážila, vždy je považovala především za své duchovní bratry, necítila se být něčí žačkou. Ve svém díle nejednou zmiňuje ideu, že nejvyšším duchovním učitelem je vnitřní božství člověka. Ke konci života napsala několik knih duchovních vzpomínek a esejů, uvádějících čtenáře nenásilnou formou do duchovní problematiky. Vrcholným dílem Míly Tomášové je sbírka duchovních básní Průzračný svět . Společně se svým manželem Eduardem Tomášem se podílela na řadě knih a přednášek, např.: Mimo psaná díla existují i zvukové nahrávky promluv a některých přednášek. Dílo Míly Tomášové vydává nakladatelství AVATAR.

Michael Koryta (12)

Ve svých osmadvaceti má už na kontě čtyři romány. Michael žije v Bloomingtonu, Indiana. Vystudoval Indianskou univerzitu, kterou ukončil bakalářským titulem v oboru trestního soudnictví. Dříve byl novinář, nyní pracuje pro detektivní agenturu v Bloomingtonu a také učí na Indiana University School žurnalistiku.

Mia Sheridan (13)

Mia Sheridan žije v Cincinnati v Ohiu se svým manželem, policejním důstojníkem, a čtyřmi dětmi. Její literární tvorbu výrazně ovlivnila ztráta pátého dítěte, malé dcerky. Vášnivě ráda čte a ještě raději sama splétá milostné příběhy těch, jimž je předurčeno kráčet životem bok po boku.

Metsy Hingle (17)

Americká autorka milostných románů.

Masaaki Ninomiya (5)

Martin Kmeť (19)

Slovenský redaktor obrazových zeměpisných publikací.

Marta Knauerová (15)

Ing. Marta Knauerová, ekoložka. Kurátorka putovní česko-německé botanické výstavy a autorka ručně vázané knihy o bylinách, která byla vydána k této příležitosti. V prvé řadě maminka a kamarádka dvou báječných dcer s touhou psát laskavě, tajemně a hravě. Šťastná ve své práci botaničky i v jakékoli práci tvůrčí. Zaměstnat ruce pro ni znamená dopřát odpočinek hlavě. A naopak! V podkroví barokního kláštera obutých augustiniánů sepisuje granty a připravuje už roky výukové materiály a programy pro děti. To vše s velkou pokorou a úctou nejen k danému místu, ale především k mnichu Conopeovi, šouravě bloudícímu chodbami rozlehlého kláštera už téměř 400 let.

Marilyn Monroe (17)

Marilyn Monroe , narozená 1. června 1926 jako Norma Jeane Mortensonová, byla kultovní americká herečka, modelka a zpěvačka, která se v 50. a na počátku 60. let 20. století stala významným sexsymbolem. Ačkoli je Monroe známá především díky své herecké kariéře a okouzlujícímu vystupování na veřejnosti, pustila se také do světa hudby. Její pěvecká vystoupení ve filmech jako "Gentlemen Prefer Blondes" se slavným číslem "Diamonds Are a Girl's Best Friend" a "Some Like It Hot", kde zpívala "I Wanna Be Loved by You", ukázala její pěvecký talent a přispěla k jejímu půvabu jako bavičky.

Marie Valtrová (10)

Marie Valtrová roz. Borešová , je česká divadelní historička a publicistka, autorka knih hereckých portrétů. Jako dítě hrála divadlo v táborském divadle. V roce 1967 absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Soběslavi a dále Střední knihovnickou školu v Praze, kterou ukončila v roce 1972. Z Prahy se odstěhovala do Pardubic a začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor divadelní a filmová věda. Poté pracovala v letech 1967–1969 jako náborářka abonmá v Divadla Ivana Olbrachta v Táboře, v letech 1969–1972 pak v pracovala v Okresní knihovně v Táboře. Poté se přestěhovala do Prahy. Od roku 1972 začala pracovat v pražské Městské knihovně v hudebním oddělení. Přestávku ve své práci v pražské knihovně měla v letech 1976–1983. Když byla knihovna zrekonstruována převzala místo vedoucí divadelního oddělení. Podílela se na pořádání čtenářských besed a připravila scénáře výstav k divadelním, literárním a dalším výročím. Dlouhodobě se věnuje publikační činnosti, která se týká českého divadla a filmu. Nejprve publikovala v časopise Divoké víno v roce 1971, později vydala sborníky divadelních Monologů 20. století. Následně napsala a vydala řadu divadelních monografií: Poezie: Rozhlasové pořady

Marie Úlehlová-Tilschová (14)

Marie Úlehlová-Tilschová vlastním jménem Anna Marie Úlehlová rozená Tilschová byla významnou odbornou spisovatelkou, propagátorkou zdravé výživy 20. století. Jméno Marie Úlehlová-Tilschová je literárním pseudonymem, stejně jako zkratka M. Ú. T., kterou později používala. Začínala jako překladatelka beletrie. Záhy se zcela zaměřila na otázky zdravé výživy. Byla autorkou mnoha odborných a populárně naučných publikací, kuchařek, učebnic a příruček z oblasti zdravé výživy. Její publikace i osvětová činnost se věnovaly především správnému přístupu ke stravování, teprve v druhé řadě přinášeli bohatou nabídkou receptů. Mezi nejznámější práce patří Výživa ve světle věků a Česká strava lidová. Byla členkou výboru a později i předsednictva Společnosti pro racionální výživu a dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Výživa lidu. Marie Úlehlová-Tilschová se narodila v rodině univerzitního profesora JUDr. Emanuela Tilsche 13. července 1896. Jméno dostala po své matce spisovatelce Anně Marii Tilschové. Nicméně v rodině, mezi přáteli a později i mezi spoluprácovníky byla oslovována Mimi. V roce 1906 se narodil její bratr Emanuel. Marie Tilschová nechodila do obecné školy, učila se doma. Poté vystudovala osmileté gymnázium Minerva, na němž měla trvale vyznamenání. Její šťastné dětství ve velké, společenské rodině skončilo tragickou smrtí otce v roce 1912. Rodina se ocitla v nelehké situaci, kterou ještě zhoršila 1. světová válka. Během války ztratila její matka dva bratry a otce. Tuto tragickou situaci ulehčoval jí dlouholetý vztah s JUDr. Karlem Chytilem, synem historika umění profesora Karla Chytila, zakladatele Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Svatba se konala 8. června 1918, svědky byli dr. Jaroslav Goll a Alfons Mucha. O čtyři měsíce později, 18. října 1918, Karel Chytil zemřel na španělskou chřipku. Pod vlivem rodinné tradice se přihlásila v roce 1918 ke studiu práv. Ve studiu práv nepokračovala, přihlásila se však...

Marie Podešvová (10)

Marie Podešvová, pseudonym Marie Jensenová byla česká spisovatelka a překladatelka. Velkou část života prožila na Valašsku. Láska k tomuto kraji, jeho lidem a přírodě se odráží i v jejích dílech. Marie Podešvová vyrůstala v Brně, její otec byl vedoucím administrace Lidových novin a starostou brněnského Sokola. V letech 1918–19 absolvovala tři semestry v pařížském Institutu Maintenon. Roku 1922 hrála pod pseudonymem Máňa Jensenová v němých filmech rakouského režiséra Hanse Otto Löwensteina. S manželem žili v Praze, od roku 1938 v Beskydech na Soláni, kde se scházeli s dalšími malíři, spisovateli nebo hudebními skladateli. Podešvová psala do dlouhé řady periodik: Salon, Rozkvět, Zora, Venkov, Červený květ, Lidové noviny, Lidová demokracie, Mateřídouška, Květy, Naše rodina, Výběr, Literární noviny, Ostravský večerník, Literární měsíčník, Tvorba. Někdy přitom využívala pseudonym Marie Jensenová, zejména ve svých překladech z francouzštiny a ruštiny. Ve druhé polovině 50. let se začala více soustředit na literární tvorbu. Zemřela ve věku 93 let, je pochována na Valašském Slavíně. Jejím manželem byl od roku 1926 akademický malíř František Podešva . Její nejstarší dcera Eva Fuková byla významnou fotografkou, 35 let žila v USA.

Lukáš Král (20)

Spoluautor učebnice matematiky. Člen projektu Matika pro spolužáky, kde pomáhá s vývojem a tvorbou učebnic.

Lucia Sasková (14)

Lucia Sasková je pseudonym jedné mladé slovenské spisovatelky. Vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ jej vyšla v poradí už druhá knižka – ZLATOKOPKA. Aj prvú s názvom Neznámych nemiluj napísala pod umeleckým menom LUCIA SASKOVÁ. "Áno, píšem pod iným menom, no nemám na to nejaký konkrétny dôvod. Proste sa mi páči byť pri písaní kníh niekým iným. Moje knihy sú o reálnych ľuďoch, situáciách a osudoch. Každá jedna postava je konkrétny charakter, s ktorým som sa stretla. Inšpirujú ma ľudia okolo mňa a našťastie je ich dosť."

Luboš Pospíšil (6)

Luboš Pospíšil je významný český hudebník a písničkář, uznávaný pro svůj přínos rockovému a bluesovému žánru na české hudební scéně. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. století a proslavil se jako člen skupiny C&K Vocal, která měla v československém hudebním světě velký vliv. Po odchodu z C&K Vocalu se Pospíšil nadále prosazoval jako sólový umělec. Jeho tvorba se často vyznačuje introspektivními texty a osobitým stylem zpěvu, který mu získal oddané fanoušky. V průběhu let vydal Pospíšil několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Jeho přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což upevnilo jeho status významné osobnosti hudebního dědictví jeho země.

Lilly Lucas (6)

Lilly Lucas je německá autorka. Narodila se v Ansbachu a vystudovala němčinu v Bambergu. V současné době žije se svým manželem a nekonečným množstvím knih ve Würzburgu. Když nepíše romány o lásce a životě, ráda sleduje okolní dění, tráví hodiny ponořená do knih nebo se uvelebená na gauči oddává své knižní a filmové závislosti.

Leonard Bernstein (11)

Leonard Bernstein byl významnou osobností světové klasické hudby, proslulý svým všestranným talentem skladatele, dirigenta, klavíristy a pedagoga. Bernstein se narodil 25. srpna 1918 v Lawrence ve státě Massachusetts a proslavil se v polovině 20. století. Když byl v roce 1958 jmenován hudebním ředitelem Newyorské filharmonie, stal se prvním dirigentem narozeným v USA, který vedl významný americký symfonický orchestr. Jeho působení se vyznačovalo inovativním programováním a snahou přiblížit klasickou hudbu širšímu publiku.

Leo Calvin Rosten (6)

Leo Calvin Rosten byl americký učitel a humorista známý zejména svými příběhy o frekventantu večerní školy angličtiny Hymanu Kaplanovi. Leo Rosten pocházel z polské židovské rodiny, která se přestěhovala do New Yorku, když byly Rostenovi pouhé dva roky. Od dětství tak byl vychováván ve dvou jazykových kulturách, což později uplatnil ve své literární práci. V Chicagu vystudoval sociologii, ale v důsledku světové hospodářské krize se dlouho nedokázal prosadit v praxi. Proto si přivydělával jako učitel angličtiny ve večerní škole pro přistěhovalce. Tehdy také začal psát humoristické povídky. V roce 1935 se oženil s Priscillou Ann "Pam" Meadovou , sestrou antropoložky Margaret Meadové. Dílo

Leila Meacham (8)

Leila Meacham je bývalá učitelka anglického jazyka a nyní i úspěšná spisovatelka. Žije v San Antoniu v Texasu. Její dílo Poselství růží se rázem stalo bestsellerem.

Laurence Rees (8)

Laurence Rees je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou. Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců . V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour , sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Ladislav Szalai (13)

Ladislav Szalai je český spisovatel slovenského původu, který se věnuje převážně žánru science-fiction. Ladislav Szalai se narodil roku 1951 v Bratislavě-Petržalce, ale od raného dětství žil v Čechách na Sedlčansku a ve Vojkově. V letech 1966–1969 absolvoval podnikové odborné učiliště v Kladrubech u Vlašimi a v Olbramovicích a vyučil se opravářem zemědělských strojů. Od roku 1969 žil v Praze a vystřídal řadu zaměstnání: stavební dělník u železničního stavitelství, posunovač, lampář, výhybkář, dozorce výhybek, staniční dělník, můstkař, závorář, vrátný, skladník přepravy na železniční stanici Praha-Hlavní nádraží nebo brusič. Ve své literární tvorbě se nejprve věnoval poezii a společně se Zdeňkem Rosenbaumem také psaní písňových textů. Básně mu vyšly v antologiích Rosný bod a Jen jednou ponejprv , písňové texty na gramofonové desce Sváteční poledne . Jeho prozaickým debutem byla lyrická novela ze současnosti Prázdniny s Jackem Londonem, otištěná v antologii Před vyplutím . Ve zcela odlišném stylu jsou však napsány jeho početné sci-fi povídky, které se vyznačující neobyčejnou tematickou pestrostí, velmi často jsou prostoupeny prvky humoru či satiry a vyšly též polsky, rusky, maďarsky a italsky. Roku 1990 založil se společníkem Karlem Smolanem nakladatelství Orfeus, které bylo zaměřené zejména na učebnice a literaturu faktu. Nakladatelství řídil do roku 1993, a po jeho zániku spravoval stejnojmennou výpočetní a informační firmu. V roce 1995 podnikání zanechal a odstěhoval se do Sedlce-Prčic a v roce 1997 do Jizerských hor. Nyní je v invalidním důchodu, ale stále se věnuje psaní.

Květa Fialová (8)

Květa Fialová byla česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová se narodila roku 1929 ve Veľkých Dravcích . Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem Vlastimil Fiala pocházející z Opočnice u Poděbrad, vojenský letec a legionář v Rusku. Fialová o rodičích říkala, že „maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík“. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty ze Slovenska vyhnána. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku. Na konci války, v květnu 1945, ji znásilnili dva vojáci Rudé armády. Sama byla potom svědkem jejich popravy zastřelením před plukem. Ve svých vzpomínkách uvádí, že od té doby si zprotivila sex. Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně , Opavě , Českých Budějovicích , v Kolíně i v Martině na Slovensku . Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav ve více než 120 filmech. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera . Květa Fialová se poprvé krátce provdala v 21 letech za dramaturga Jiřího Joska . Podruhé prožila v manželství půlstoletí, a to s režisérem Pavlem Hášou až do jeho smrti 5. srpna ...

Kosmas (11)

Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...

Kenneth H Blanchard (10)

Americký spisovatel, řečník a konzultant pro management, autor publikací v oboru. Společně se svou manželkou založil The Ken Blanchard Companies.

Karel Stloukal (14)

Karel Stloukal byl český historik, archivář, publicista a redaktor s širokým spektrem působnosti. Narodil se ve Zlíně vdově Josefě Stloukalové. Studoval archivnictví a historie na filozofické fakultě české univerzity v Praze , promován byl 1. června 1911. Pracoval jako archivář v moravských archivech, do roku 1918 psal své příjmení Stloukal-Zlínský. Od října 1913 do června 1914 byl vyslán do Říma, kde se věnoval zpracování archiválií papežského archivu. V počátcích své badatelské práce se zaměřil především k období přelomu 16. a 17. století. Jako svou první knížku roku 1912 vydal studii Karel z Lichtenštejna a jeho účast na vládě Rudolfa II. , Již roku 1921 se projevil jako dobrý popularizátor české historie v knížce Bílá Hora a Staroměstské náměstí. nadále se zabýval osobností Rudolfa II., rodinným archivem Ditrichštejnů, Lichtenštejnů či problematikou papežské politiky. Vrcholem této etapy byla studie z novodobé diplomatiky Česká kancelář dvorská 1599-1608 z roku 1931. V dalším období se Stloukal posunul ke zkoumání od doby bělohorské až do 19. století, kde se zaměřil na osobnost Františka Ladislava Riegera. Čerpal z jeho rodinné pozůstalosti, uspořádal archivní fondy Riegrovy a Palackého rodiny a zabýval se například Riegrovou rolí při budování Národního divadla či vydáváním rodinných dopisů a listů. Tuto badatelskou etapu shrnul v knize Legenda o budovatelích Národního divadla z roku 1935. Dalším okruhem jeho působnosti byly moderní dějiny československé. Vstoupil do československé národně demokratické strany a v edici jejího Politického klubu vydal v letech 1922 - 1928 čtyři tituly příspěvků i projevů soudobých politiků. Byl členem Historického klubu, v němž často přednášel o historii i současné politice. Své osobní reflexe publikoval například v časopise Legie. Působil rovněž jako člen pražské zednářské lóže 28. října. Dále přednášel na katedře českých d...

Karel Půhoný (7)

Ing., autor publikací z oboru potravinářství.

Karel Hrubý (19)

Narozen 9. 12. 1923 v Plzni, zemřel 6. 6. 2021 v Basileji. Sociolog, politik a publicista, od roku 1968 v exilu ve Švýcarsku, v 70. a 80. letech působil ve vedení exilové sociální demokracie.

Karel Horký (17)

Narozen 25. 4. 1879 v Ronově nad Doubravou u Čáslavi, zemřel 2. 3. 1965 v Praze. Novinář, zejména fejetonista, redaktor, spisovatel, povídkář, básník, dramatik, recenzent a vydavatel periodik.

Karel Dvořáček (14)

Karel Dvořáček byl český spisovatel. Po maturitě, kterou absolvoval roku 1931 s vyznamenáním na učitelském ústavu v Kroměříži, nastoupil do Karviné na místo pomocného učitele. Vojenskou službu u 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži skončil v hodnosti podporučíka. Po roce 1938 se vrátil zpět na Hanou. V Ivanovicích na Hané založil dětský pěvecký sbor a hudební kvarteto. Také působil v ochotnickém spolku, pro který psal i divadelní hry. Byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Dvakrát byl zatčen a do dubna 1945 pobýval v německém vězení ve Zwickau. Po válce se vrátil těžce nemocen domů a 20. srpna zemřel. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Dne 31. října 1992 byla okresní knihovna ve Vyškově přejmenována na Knihovnu Karla Dvořáčka. V Karviné je po něm pojmenována Základní škola Karla Dvořáčka.

Karel Černý (16)

Český publicista. Nar. 12.1.1965 Nové Město na Moravě. Zabývá se regionálními dějinami oblasti Vysočina, převážně ve vztahu k druhé světové válce, též práce o filatelii, též práce o regionálních dějinách železniční dopravy, historických pohlednících. Od roku 1998 poslanec Parlamentu ČR za ČSSD.

Julien Green (10)

Julien Green byl americko-francouzský spisovatel proslulý svými psychologickými romány. Ceněno je též osmnáct svazků jeho deníků a úvah. Psal je od roku 1926 až do smrti. Narodil se ve Francii americkým rodičům , kteří oba pocházeli z amerického Jihu . Ve Francii prožil většinu života, sžil se s francouzským kulturním prostředím a svá díla psal ve francouzštině. Přesto si až do smrti ponechal americké občanství, pod vlivem své matky se označoval za Jižana a hlásil se k odkazu jižanské Konfederace. Dětství prožil ve Francii. Za první světové války sloužil ve francouzské armádě, po válce studoval na University of Virginia, kde potom krátce učil. Roku 1922 se vrátil do Francie, ale za druhé světové války sloužil v americké armádě a po válce zůstal ve Francii. Psal romány, také z předválečného amerického jihu. dále eseje, divadelní hru a deset svazků velmi ceněných deníků. Roku 1970 získal literární cenu Francouzské akademie a o rok později byl zvolen jejím členem jako první Američan po rodičích. Sebrané spisy vyšly v letech 1954–1965 v desíti svazcích. Pocházel z episkopalistické rodiny, ale roku 1916 konvertoval ke katolictví. Později se vrátil k protestantství, ale roku 1939 znovu přestoupil na katolictví. Celý život vnitřně bojoval se svou homosexualitou. Kvůli své náboženské víře se nakonec rozhodl pro celibát. Zemřel v Paříži, na vlastní přání však byl pohřben v kostele sv. Jiljí v rakouském Klagenfurtu, a to kvůli nedaleké soše Panny Marie, k níž měl osobní vztah.

Judith McNaught (21)

Judith McNaught je velmi úspěšná autorka více než tuctu historických a současných romantických románů.. Je označována jako autorka žánru moderní historické romance. Byla také první ženou působící jako výkonná producentka na rádiové stanici CBS. Před úspěchem v kariéře spisovatelky působila jako asistentka režie filmů Farhada Shafqat Qayyuma, asistentka správce velké přepravní společnosti, dočasná předsedkyně pracovní agentury. Ještě jako asistentka režie se seznámila s manželem Mikem McNaughtem - PR ředitelem filmové společnosti. Společně měli sedm dětí, její dvě a jeho pět z předchozího manželství. Manžel ji plně podporoval ve spisovatelské činnosti, koupil jí první psací stroj a v průběhu neúspěšných let ji podporoval nejen finančně. Její třetí manželství, s Donem Smithem, profesionálním hráčem golfu a inženýrem, skončilo v květnu 2003. McNaught popsal rozvod, jako klidný a přátelský, uspořádala party pro 160 přátel na oslavu vstupu do nové fáze svého života. Od roku 2007 žije ve Friscu v Texasu. Je aktivistka v organizacích pro péči o děti a boje proti rakovině prsu, nedávno také začala podporovat gramotnost.

Jørgen Clevin (10)

Hans Jorgen Clevin se narodil 24. dubna 1920 ve Frederiksbergu v Dánsku. Byl pedagog, učitel a autor dětských knih. Známým se stal díky svým obrázkovým knihám i své televizní kariéře. Autor je známý svou jednoduchostí, ze které je patrná touha po komunikaci s dětmi, nikoliv umělecké ambice. Clavin dokázal ovládnout dánskou tvorbu pro děti po desetiletí.

Jozef Cíger Hronský (19)

Jozef Cíger-Hronský, původním jménem Jozef Cíger byl slovenský spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež, později tajemník a správce Matice slovenské. Byl úzce navázán na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu a establishment válečného Slovenského štátu, proto po roce 1945 emigroval do Argentiny, kde i zemřel. Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje. V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích. Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech . V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli. Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce ...

Joseph Kessel (11)

Joseph Kessel byl francouzský novinář, spisovatel-romanopisec a esejista ruského původu. Narodil se v roce 1898 ve Villa Clara, městě argentinské provincie Entre Ríos, během cest jeho otce, který pracoval jako novinář. Matka byla litevská lékařka židovského původu. První roky dětství prožil v ruském Orenburgu. Poté se rodina přemístila do Francie, kde studoval v Nice a Paříži. Během první světové války působil jako letec. Stal se autorem několika knih, které byly později zfilmovány. V roce 1967 přenesl španělský režisér Luis Buñuel na plátno jeho román. Film se jmenoval podle předlohy Kráska dne. V roce 1943 spolu se synovcem Mauricem Druonem přeložili z ruštiny do francouzštiny píseň Anny Marlyové nazvanou Chant des Partisans, která se ve druhé světové válce stala jednou z hymen Svobodných Francouzů V letech 1962–1979 byl členem Francouzské akademie. Zemřel v roce 1979 v Avernes, městě departementu Val-d'Oise. Pohřbený je na pařížském Montparnassu. Na trhu, překlad Arnošt Bareš, il. Vojmír Vokolek, soukromý tisk A. Bareše, tisk V. Vokolek, Pardubice, 1928 V tomto článku byly použity překlady textů z článků Joseph Kessel na anglické Wikipedii a Joseph Kessel na francouzské Wikipedii.

Joseph Delmont (10)

Joseph Delmont , původním jménem Josef Pollak byl filmový režisér a herec, spisovatel a dobrodruh rakouského původu. Český tisk zaznamenal Delmontovo vyprávění o jeho životě v několika verzích, které se v detailech liší: Rodina měla pocházet ze Španělska, a později žít na Pelhřimovsku . Narodil se jako šestnáctý ze sedmnácti dětí. Když se chudá rodina přestěhovala z Waldviertelu do Vídně, v devíti letech utekl s cirkusem, kde se živil jako provazolezec, než po zranění cirkus opustil a protloukal se cvičeným psíkem. V šestnácti měl odjet s irským lovce do Indie. Následně prý jako lovec během dvaceti let procestoval Afriku, Asii, Ameriku, Austrálii, Grónsko a Sibiř. Údajně cestoval devět měsíců po Indii s Rudyardem Kiplingem. Ve svém životopisném vyprávění Delmont uvedl, že ke psaní ho vybídl sám Mark Twain a zmínil i svou práci filmového režiséra v Americe a Berlíně. Podle jiné Delmontovy životopisné verze z téže doby ho ke psaní vyzval Rudyard Kipling. Delmont měl být prvním režisérem, který točil filmy s divokými zvířaty. V roce 1927 též uváděl, že je československý státní příslušník. Mluvil osmi jazyky, psal anglicky, německy a francouzsky. Německé a rakouské zdroje uvádějí, že se narodil v dolnorakouské obci Loiwein, v rakouské oblasti Waldviertel. Jeho rodiče byli kupec Moses Pollak a Rezi , rozená Fuchsová. Poté, co utekl s cirkusem se vyučil soustružníkem. Nadále pracoval jako artista, lovec a chovatel zvěře, který s cirkusem procestoval svět. Od roku 1901 pobýval ve Spojených státech, kde od roku 1903 natáčel nejprve jednodílné, později dvoudílné westernové filmy pro společnost Vitagraph. Roku 1910 se vrátil do Vídně, kde pracoval jako kameraman a ředitel kina. Podílel se např. jako kameraman a technický vedoucí na nejstarším zce...