Všichni Autoři a témata

Vladimíra Vopičková (16)

Známá ilustrátorka, malířka a autorka leporel s bezpočtem roztomilých ilustrací které dětem usnadňují a dospělým zpestřují čtení veršovaných textů a hádanek.

Vladimíra Strnadelová (14)

Absolvovala fakultu všeobecného lékařství v Olomouci, atestovala v oboru neurologie. Další studie v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, homeopatii, dietologii. Studium a stáže u nás i ve světě . Víc jak dvacet let praxe v přírodní medicíně.

Vladimír Pikora (10)

Vladimír Pikora je český analytik finančních trhů a makroekonom. Působí jako ekonom vlastní poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka Markéta Šichtařová. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, s.r.o., kterou založila jeho manželka a ve které je současně jednatelem a společníkem. Od června 2015 do července 2018 byl členem dozorčí rady České exportní banky. Studuje vývoj penzijních systémů a čtvrté průmyslové revoluce. Ve svých přednáškách a publikacích se zaměřuje na vliv technologií na ekonomiku a společnost. Věnuje se výuce finanční gramotnosti na základních školách. Pravidelně píše ekonomické názory pro Reflex. Je členem České společnosti ekonomické, kde působil jedno volební období i ve vedení. Agenturou B.I.G. byl v roce 2001 oceněn za přesnost prognóz. Časopisem Týden byl označen za médii nejcitovanějšího českého analytika v roce 2005. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy. Mimo jiné na problémy důchodové reformy a na její případné dopady na obyvatele. Je odpůrcem povinného spoření v penzijních fondech. Vladimír Pikora se hlásí k pravicovému a konzervativnímu pohledu na ekonomická a politická témata. Zvláště jeho hypotéza, že ekonomiky zemí eurozóny a částečně i ČR se od roku 2008 permanentně nachází ve stavu specifického typu krizového vývoje, který sice kvalitativně vykazuje všechny znaky ekonomického rozvratu, ale současně je z důvodu silně expanzívní monetární politiky a kvantitativního uvolňování centrální banky maskován falešným růstem HDP, je částí ekonomů a komentátorů z etatistické pozice často napadána. Na základě své hypotézy,...

Vladimír Paulista (6)

Narozen 27.3.1922. Před druhou světovou válkou získal stipendium francouzské vlády ke studiu na Carnotově lyceu v Dijonu. Díky dobré znalosti několika cizích jazyků se po válce uplatnil jako reportér brněnského rozhlasu. Ale tuto práci musel v únoru v roce 1948 opustit, neboť se stal „nepřítelem socialistického režimu“. Poté devatenáct let pracoval jako svářeč. Jeho velkým koníčkem byl sport. Stal se hráčem košíkové, tenisu a stolního tenisu a to na mezinárodní úrovni. V roce 1968 využil Paulišta svých jazykových znalostí a vědomostí z mysliveckého oboru a nastoupil u pařížské kanceláře ORCHAPE jako lovecký průvodce a expert pro zahraniční turistiku v Československu. Díky této funkci navštívil velmi mnoho států ve čtyřech světadílech a to jako průvodce, fotograf, vnímavý pozorovatel nebo reportér. Vladimír Paulišta je u nás dnes už jediným představitelem přesně vyhraněného literárního žánru – lovecké beletrie s reportážní literaturou faktu. Také přispíval svými články do francouzských, belgických a italských časopisů. Stále se věnuje myslivosti, píše do časopisů a je vyhledávaným vypravěčem o lovech v cizině.

Vladimír Janovic (14)

Vladimír Janovic, původním jménem Vladimír Pičman , je český spisovatel-básník, překladatel, redaktor a pedagog, původním vzděláním matematik. Po maturitě na benešovském gymnáziu vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval v roce 1958. Poté krátce působil jako učitel na střední i vysoké škole. V letech 1961 až 1962 pracoval jako redaktor brněnského rozhlasu. Od roku 1962 byl střídavě redaktorem různých literárních periodik a nakladatelství nebo žil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1990 pracoval jako středoškolský učitel angličtiny a italštiny. Od roku 1965 žije trvale v Praze. Překládá z italštiny.

Vladimír Buben (18)

Narozen 25.9.1888 v Hradci Králové, zemřel 9.8.1956 v Praze. PhDr., profesor románské filologie, slovníkové a gramatické publikace o francouzštině.

Vítězslav Šmejc (12)

Vítězslav Šmejc – 29. července 1982, Praha) byl český spisovatel literatury pro mládež. Jako školák trávil prázdniny v Pertolticích, které ho inspirovaly k napsání knihy Mladí žabáci. Gymnázium a učitelský ústav vystudoval v Čáslavi. Poté učil na Čáslavsku a Ledečsku. V Čáslavi žil v ulici Dobrovského . Manželka Milada Šmejcová byla učitelka. Je pochován v Praze, na břevnovském hřbitově, spolu s manželkou, oddělení D-11, místo 31 uh. Vítězslav Šmejc přispíval do časopisů Malý čtenář a Humoristické listy. Sám byl v letech 1938 až 1935 redaktorem časopisu Podoubraví. Nejznámějším dílem Vítězslava Šmejce jsou třídílné příběhy o automobilu Tygr – Tygr pana Boška , Tygr jede k moři a Tygr za polárním kruhem . Znovu byly příhody Tygra vydány v roce 1946. Tygr pana Boška se jako jediný ze Šmejcova díla dočkal ještě novodobého vydání v roce 1995.

Viktor Palivec (10)

Viktor Palivec byl básník, heraldik, knihovník a bibliograf. Publikoval řadu vlastivědných prací, ve kterých se zabývá Berounskem a rodným Příbramskem.

Viktor Emil Frankl (17)

Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal bu­dovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich. Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ač­koli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora. V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pr...

Václav Vlček (22)

Václav Vlček byl český prozaik, dramatik, lit. kritik a publicista, zakladatel redaktor časopisu o světa. Autor historické prózy a sentimentálních šablonovitých románů s hrdiny obětujícími osobní život národní myšlence. V jeho vile "Osvěta" bydlel od roku 1882 pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk a 14. září 1886 se tam narodil Jan Masaryk. Jejich výborné vztahy narušily rukopisné boje. Vlček byl veřejně činný. Určitou dobu byl členem zastupitelstva a městské rady na Vinohradech, zastával funkci jednatele Svatoboru a předsedy literárního odboru Umělecké besedy. Roku 1871 začal vydávat revue Osvěta. Redaktorem Osvěty zůstal až do konce života. V posledních letech trpěl kornatěním tepen, které postupně zasáhlo srdce a znemožňovalo mu pohyb. Dostal také šedý zákal, v jehož důsledku téměř oslepl. Zemřel ve své vile Osvěta na Královských Vinohradech 17. srpna 1908, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Tony DiTerlizzi (17)

Tony DiTerlizzi je americký autor fantasy knih pro děti. Jeho nejznámějším počinem na poli fantasy literatury je Kronika rodu Spiderwicků, kterou napsal společně se spisovatelkou Holly Blackovou.

Tichon Zacharovič Semuškin (13)

Ruský spisovatel.

Théophile Gautier (20)

Théophile Gautier byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik. Narodil se v rodině royalistického úředníka v Tarbes v departmentu Hautes-Pyrénées. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s Gérardem de Nerval. Původně studoval tři roky malířství u Louis-Édouard Rioulta. Pétrus Borel a Gérard de Nerval jej představili Victoru Hugovi. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku Le Petit-Cénacle , jehož členy byli Prosper Mérimée, Théophile Gautier, Gérard de Nerval, Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku 1830 se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry Hernani v divadle Comédie-Française známé jako „Bitva o Hernaniho“. Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii. Gautier byl přítelem řady romantiků, Charles Baudelaire mu věnoval své Květy zla . Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do Passy. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na Balzacovu přímluvu začal psát do Chronicle de Paris, kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do Figara a později do La Presse. Zde debutoval článkem o malbách Eugèna Delacroix. Dále napsal drtivou kritiku obrazu Cromwell nad rakví Karla I.. Tímto článkem napadl měšťanského malíře Hippolyte Delaroche na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Ze své cesty do Belgie s Gérardem de Nerval napsal první cestopisnou reportáž, později otištěnou v knize Zigzags. V květnu 1840 odjel do Španělska, kde krát...

Tereza Boučková (15)

Tereza Boučková je česká spisovatelka, scenáristka a publicistka. Tereza Boučková je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny Kohoutové, asistentky režie. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra ve Švýcarsku. Po absolvování základní školy studovala na dvouleté ekonomické škole, brzy ale přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde v roce 1976 maturovala. Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. Další studium jí nebylo umožněno, ale vzdělávala se soukromě, složila státní zkoušku z angličtiny, navštěvovala přednášky tzv. bytových univerzit. Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Svůj herecký talent mohla uplatnit jen v disidentských představeních konaných v bytě Vlasty Chramostové, např. v roce 1978 spolu s ní, svým otcem Pavlem Kohoutem, Pavlem Landovským a Vlastou Třešňákem účinkovala v inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha . Od roku 2001 je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Angažuje se v ochraně životního prostředí, podporuje mj. Hnutí DUHA, Děti Země. V Evropských volbách 2004 kandidovala za Stranu zelených. Po krátkém prvním manželství se v roce 1985 podruhé provdala za Ing. Jiřího Boučka, se kterým se přestěhovala do chaty svých prarodičů v osadě Záhrabská , kde žijí dodnes. Mají tři syny, dva adoptované, Dominika a Mariána, a jednoho vlastního, Vincka . Literární práci se Tereza Boučková věnuje od konce osmdesátých let jako prozaička. Na konci 80. let 20. století samizdatově publikovala několik povídek, povídka Indiánský běh vyvolala rozruch, neboť se v ní autorka kriticky vyjádřila k řadě známých osobností, např. ke svému otci Pavlu Kohoutovi nebo Václavu Havlovi. Podle této povídky je také pojmenována c...

T. S Eliot (13)

Britsko-americký básník, dramatik, esejista a literární kritik. Držitel Nobelovy ceny naliteraturu.

Stanley Bradley (8)

Narozen 30. 5. 1948 v Děčíně. Psychotronik, astrolog a spisovatel.

Stanislav Trča (16)

MUDr. Stanislav Trča, CSc., se narodil v jižních Čechách. Do gymnázia chodil v Písku. Promoval na Fakultě Všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci pracoval jako lékař chirurgického oddělení Okresní nemocnice Mělník. Po třech letech nastoupil na gynekologicko-porodnickou kliniku v Praze, kde pracoval zpočátku jako sekundární lékař, později jako odborný asistent. Kromě odborné lékařské práce přednášel studentům. Složil atestaci I. a II. stupně z gynekologie a porodnictví. Od roku 1973 kandidát lékařských věd . Publikoval přes 40 odborných článků v domácích i zahraničních lékařských časopisech. Přednášel na několika celostátních lékařských sjezdech a také na zahraničních kongresech ve Vídni, Varšavě a Berlíně. Napsal několik populár

Søren Aabye Kierkegaard (13)

Søren Aabye Kierkegaard , čemuž se snad nejvíce blíží české nebo ), byl dánský filosof, teolog a psycholog. Kierkegaard silně kritizoval jak hegelianismus typický pro jeho dobu, tak to, co považoval za prázdné formality Dánské národní církve. Mnohé z jeho filosofických prací se zabývají tím, jak člověk žije, se zaměřením na prioritu konkrétní lidské reality spíše než na abstraktní myšlení, a s důrazem na význam osobního rozhodnutí a odhodlání. Jeho teologické práce se pak zaměřují na křesťanskou etiku a instituci církve a jeho psychologické práce zkoumají emoce a pocity jednotlivců, kteří čelí životním volbám. Kierkegaardovo rané dílo je psáno z pohledu rozličných pseudonymních postav, které v publikacích vyjadřují své vlastní rozdílné názory a vzájemně na sebe působí ve spletitém dialogu, což je součástí jeho filosofické metody, která byla inspirována Sokratem a sokratovským dialogem. Søren Kierkegaard využívá pseudonymy, aby důkladně prozkoumal konkrétní stanoviska, což může v některých případech trvat až několik knih, a on sám, nebo jiný pseudonym, v knihách těmto stanoviskům oponuje. Proto je odhalení smyslu jeho díla ponecháno na čtenáři, neboť „úkol musí být obtížný, neboť jen obtížné inspiruje ušlechtilé srdce“. V průběhu času vykládali různí učenci Kierkegaarda rozdílně, mimo jiné jako existencialistu, předchůdce dialektické teologie, postmodernistu, humanistu a individualistu. Søren Kierkegaard má velký vliv na současné myšlení, a to i za hranicemi filosofie, psychologie, literatury a teologie. Søren Kierkegaard se narodil do bohaté rodiny v Kodani, hlavním městě Dánska. Jeho matka, Ane Sørensdatter Lund Kierkegaard, sloužila před tím, než si vzala jeho otce Michaela Pedersena Kierkegaarda, jako služka v domácnosti. Byla to nenápadná osoba: tichá, prostá a bez zvláštního vzdělaní. Kierkegaardovy knihy na ni přímo neodkazují, ačkoli ovl...

Simone de Beauvoir (8)

Simone de Beauvoir , celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir, česky též Simone de Beauvoirová nebo Simone Beauvoirová , byla významná francouzská spisovatelka, myslitelka, filozofka, feministka a existencialistka. Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou a sociální teorií a svobodomyslným způsobem života. Simone de Beauvoir se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě – Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný otevřený svazek – bez závazku věrnosti – až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931–1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské či...

Simon Mawer (14)

Simon Mawer je anglický spisovatel žijící v Itálii. Po ukončení střední školy v Somersetu absolvoval zoologii na Brasenose College Oxfordské univerzity. Většinu života pracoval jako učitel biologie postupně ve Spojeném království, na Maltě, Kypru a v Itálii. První román Chimera vydal ve třiceti devíti letech. Kniha získala McKitterickovu cenu v kategorii britských prvotin. Po dalších třech knihách přišel román Mendel's Dwarf , jenž mu přinesl všeobecnou známost. The New York Times ji označil za jednu z nejlepších knih roku. Filmová práva k ní drží Barbra Streisandová. Následovaly The Gospel of Judas a The Fall, která znamenala zisk Boardman–Taskerovy ceny pro rok 2003. Román Swimming to Ithaca je inspirován jeho dětstvím prožitým na Kypru. Poté učinil další výpad na pole literatury faktu, když společně s chicagským Fieldsovým muzeem vydal dílo Gregor Mendel: Planting the Seeds of Genetics, jehož části odpovídají názvům soudobé expozice muzea. V roce 2009 vyšla kniha The Glass Room pojednávající o osudech funkcionalistické vily v Československu od roku 1928. Inspirací pro příběh se stal osud brněnské vily Tugendhat a dramatický život jejích majitelů. Kniha získala nominaci na nejprestižnější knižní ocenění anglofonního světa Man Bookerovu cenu. Jako divadelní hru román v roce 2015 zpracoval režisér Stanislav Moša pro Městské divadlo Brno. V roce 2018 román pod stejným názvem zfilmoval režisér Julius Ševčík. Dobrodružný román Dívka, která spadla z nebe z roku 2012, zasazený do druhé světové války, získal pozitivní kritiku, když byl označen za „profesionálně odvedený a poutavý příběh“, a také za „zručně a inteligentně provedený thriller“. V roce 2015 pak napsal navazující příběh bilinguální agentky v knize Provazochodkyně. Roku 2018 vydal Pražské jaro, příběh spojující dvě dějové linie z léta ...

Sam Bourne (10)

Jonathan Freedland je novinář, spisovatel a hlasatel. Píše sloupky pro The Guardian a je moderátorem BBC Radio 4, Long View. Také přispívá do měsíčníku židovské kroniky, a je pravidelným přispěvatelem do řady publikací v USA, včetně The New York Times, New York Review of Books a The New Republic. V roce 2008 mu byla udělena Davida Watta za žurnalistiku. Je autorem šesti knih, z nichž dvě non-fiction vydal pod svým vlastním jménem. Od roku 2006 publikoval čtyři romány pod pseudonymem Sam Bourne. První, Třicet šest spravedlivých, se stal bestseller číslo jedna ve Velké Británii. Byla přeložena do 30 jazyků. Následovaly knihy Poslední zákon , Final Reckoning a Vyvolený . Vystudoval na Wadhamské koleji v Oxfordu - kde studoval filozofii, politiku a ekonomii a spravoval univerzitní noviny

Robyn Donald (16)

Robyn se narodila roku 1940 na Novém Zélandu. Jako nejstarší dítě v rodině často strašívala své čtyři sestry a jednoho bratra krvavými historkami, obvykle vymyšlenými na základě poslední knihy, kterou si sama přečetla. Za její vlastní spisovatelskou kariéru mohou vlastně dvě nemoci. Tou první byla chřipka mladší sestry, u níž tehdy Robyn bydlela. Tu zimu její sestra trpěla celou sérií chřipek a ukrutně se nudila. Jednou, jak Robyn vzpomíná, zaskřehotala, že by si ráda přečetla něco veselého a optimistického. Robyn jí sehnala pár knížek z nakladatelství Mills & Boon. Samotnou ji příběhy zaujaly natolik, že si chtěla přečíst další. A protože se jí už nepodařilo žádné sehnat, začala si je pro sebe psát sama. Druhou nemocí byl infarkt jejího manžela. Když se z těžké srdeční příhody vzpamatovával, všiml si, že Robyn právě dokončila jeden rukopis. A navrhl jí, aby ho „někam“ poslala. Robyn to odmítala, protože věděla, že rukopis zdaleka není dokonalý, ale když i lékař jejího manžela řekl, že ho text pobavil, provedla poslední korektury a román odeslala… O tři měsíce později jí došla nabídka na uzavření vydavatelské smlouvy! První román vyšel Robyn roku 1977, od té doby jich napsala desítky dalších. V současnosti žije Robyn na severu Nového Zélandu, v zemi, kde nikdy není zima, v domě obklopeném pomerančovníkovými háji, a píše. Občas ji napadá, že psaní knih je vlastně podobné zahradničení. I zde vzniká nová krajina myšlenek ze semínek nápadů, snů a obrazů. A obě tyto činnosti – psaní i zahradničení – mají společné i další věci: dávají možnost zažít pocity naprostého štěstí i nejhlubší beznaděje. A z obou bolí v zádech… Robyn stále píše , oporu jí poskytuje její chápající manžel a dvě dorostlé děti se svými partnery, vnučka a – nesmíme zapomínat! – nesmírně hlasitý, veselý a vždy ke všemu odhodlaný pes rasy, kterou Robyn nazývá skorolabrador....

Robert Jackson (15)

Robert Jackson Bennett se narodil v Louisianě a vyrostl v Texasu. Je oceňovaným americkým autorem science fantasy. Je dvojnásobným držitelem ceny Shirley Jackson Award, a to za prvotinu Mr. Shivers a knihu American Elsewhere , za román The Company Man získal ocenění Edgar Award v kategorii nejlepší kniha vydaná v paperbacku. Město schodů je jeho nejnovější román.

Richard North Patterson (11)

Narozen 22.2.1947 v Barkeley, California. Psaní studoval u Jesse Hilla Forda na univerzitě v Birmingamu v Alabamě. Pracoval jako právník ve Washingtonu a v San Franciscu. Patterson byl také asistentem ministra spravedlnosti v Ohiua tajemníkem zvláštíního žalobce na případu Watergate. Za své romány získal cenu Edgara Allana Poea a také cenu Grand Prix de Littérature Policiére.

Raymond Queneau (11)

Raymond Queneau byl francouzský prozaik, básník a matematik. Vystudoval Sorbonnu, poté se stal zaměstnancem vydavatelství. Roku 1924 vstoupil do surrealistické skupiny. Roku 1929 se dostal do konfliktu s André Bretonem, po němž surrealistické hnutí opustil. V roce 1960 byl spolu s Françoisem Le Lionnaisem zakladatelem skupiny Oulipo. Nejprve byl ovlivněn surrealismem, člen skupiny Oulipo. Se surrealismem se poměrně brzy rozešel a věnoval se psaní tzv. experimentálních děl, kde spojoval racionalismus s fantazií. V jeho dílech se objevuje existencialistická skepse, pocit odcizení, tento vliv se mísí s jeho osobitým humorem a parodií. Často používal hovorovou formu jazyka, objevuje se u něj i fonetický přepis. Svůj první román – Svízel – zamýšlel jako překlad Descartových meditací do „novofrancouzštiny“, tedy do hovorového jazyka. Od tohoto záměru nakonec upustil. Queneauovo dílo existuje rovněž v souborném vydání Encyclopédie de la Pléiade :

Raymond Khoury (13)

Z Libanonu utekl před občanskou válkou, absolvoval střední školu ve Spojených státech, po návratu do Bejrútu vystudoval architekturu, ale znovu prchal před obnovenou válkou. Usadil se v Londýně a začal pracovat jako architekt. Chtěl si koupit dům na Bahamách, a právě tehdy se setkal s člověkem, který se živí tím, že pomáhá spisovatelům psát scénáře na základě jejich vlastních knih. Tak nějak se pokusil něco napsat a Raymond Khoury objevil svůj literární talent. --- Poslední templář, kniha, jejíž české vydání se stalo nejprodávanější knihou roku 2006.

Přemysl Šedivý (9)

Autor učebnic fyziky.

Pietro Andrea Mattioli (13)

Pietro Andrea Gregorio Mattioli byl významný renesanční lékař a botanik italského původu. Dětství trávil v Sieně a Benátkách, medicínu studoval na univerzitě v Padově, ale s učitelem a chirurgem Caravitou navštívil i jiné italské univerzity, například Římskou univerzitu. Studia dokončil roku 1523. Jako lékař působil v Sieně, Římě, Tridentu a v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. V tomto městě se věnoval italskému překladu známého latinského díla De materia medica od antického učence a lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby. Od roku 1554 žil Mattioli v Praze, kam byl povolán jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1547–66 českého místodržícího. V Praze publikoval u Jiřího Melantricha z Aventina roku 1561 své lékařské dopisy v knize nazvané Epistolarum Medicinalium libri quinque a o rok později rozšířený český překlad své knihy Herbář neboli Bylinář. Roku 1563 pak v téže tiskárně vychází německý překlad tohoto díla, které vyšlo poprvé roku 1544 italsky a o deset let později, roku 1554 v Benátkách také latinsky. Toto nejvýznamnější Mattioliho dílo vyšlo poté ještě mnohokrát a je vydáváno v podstatě až do současnosti. Herbář vznikl původně jako komentář Dioskůridova již zmiňovaného díla De materia medica. Mattioli jej však neustále rozšiřoval, takže každé následující vydání z doby jeho života je obsáhlejší než předchozí. Roku 1564 vydal Mattioli u Melantricha knihu De peste liber v níž se věnuje problematice morové nákazy. Svůj odborný zájem věnoval také výzkumu a léčení syfilidy. Spolu s Ferdinandem Tyrolským odchází roku 1564 do Tyrol na zámek Ambrass. Působil však též jako lékař Maxmiliána II. Zemřel v roce 1578 v Tridentu při cestě do Říma, neboť se zde nakazil morem. Jméno Pietra Mattioliho bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, v...

Philip Kerr (17)

Narodil sa v Edinburgu roku 1956. Na univerzite v Birminghame vyštudoval právo. Pracoval v rôznych reklamných agentúrach. Od roku 1989, keď vyšla jeho prvá kniha, napísal 13 kníh – pre dospelých ako Philip Kerr, pre deti pod pseudonymom P. B. Kerr. Žije v Londýne s manželkou, spisovateľkou Jane Thynne, a ich tromi deťmi . DIELA Romány v slovenčine: Temné záležitosti, 2004 Bledý vrah Deti čarovnej lampy - Džinovia faraóna Achnatona, 2007 - Modrý džin babylonský, 2007 - Kobra kráľovská z Kathmanadu, 2007 Romány v češtine: Krvavé diamanty Výstrel Bouřící les Německé rekviem Gridiron Romány v angličtine Berlin Noir trilogy - March Violet, 1989 - The Pale Criminal,1990 - A German Requiem, 1991 A Philosophical Investigation,1992 Dead Meat, 1993 Gridiron , 1995 Esau. L 1996 A Five Year Plan, 1997 The Second Angel, 1998 The Shot, 1999 Dark Matter: The Private Life of Sir Isaac Newton, 2002 Hitler's Peace, 2005 The One From the Other, 2006 A Quiet Flame, 2008 Children of the Lamp The Akhenaten Adventure, 2004 The Blue Djinn of Babylon, 2005 The Cobra King of Kathmandu, 2006

Petr P Hájek (11)

Narozen 23. 10. 1951 v Praze. Novinář a spisovatel, zakladatel a krátce šéfredaktor týdeníku Reflex, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause, později zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta ČR pro oblast komunikace a kultury. Zakladatel nakladatelství Česká citadela

Pavla Hanáčková (13)

Autorka populárně-naučných knih pro děti.

Pavel Tlustý (23)

Narozen 3.3.1963 v Táboře. Doc.,RNDr.,CSc., matematik, vysokoškolský pedagog, práce z optimalizačních metod, statistiky a didaktické pravděpodobnosti.

Paulina Świst (10)

Paulina se narodila 27. září 1986 v Glivicích v polském Horním Slezsku. Vystudovala práva na Jagellonské univerzitě v Krakově. Pracuje jako právnička ve vlastní advokátní kanceláři ve Vratislavi. Zaměřuje se na trestní právo.

Otakar Štorch-Marien (12)

Otakar Štorch-Marien byl český nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda. Narodil se v rodině lékárníka. Se Štorchovými rodiči se přátelil Julius Zeyer, který údajně asistoval i při jeho křtu, skutečnými kmotry byli podle matriky Leopold Štorch a Karel Wolf. Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha. Založení nakladatelství plánoval spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce, a proto Štorch vydal první titul v roce 1919 sám. Byla to divadelní hra Jaroslava Marii Dolfa . Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojoval nadále ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina. V témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich příbuzenstvem a přáteli . Zásadní mírou se podílel na ustavení Klubu moderních nakladatelů Kmen a byl autorem jeho programového prohlášení. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53/II v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Nakladatelství vydávalo vlastní časopisy Musaion , Studio , Nové směry a Rozpravy Aventina . V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančníc...

Otakar Nový (12)

Narozen 7.4.1918 v Praze, zemřel 8.5.1999. Ing., arch.,CSc., pracovník památkové péče, práce o historii českých měst a Praze, průvodce, práce o životním prostředí města a člověka.

Ota Bouzek (21)

Ota Bouzek se narodil roku 1949 v Plzni. Přestože se jeho životním posláním stala péče o les , bylo spektrum jeho životních zálib vždy mnohem pestřejší. Mezi koníčky patřil sport , kytara, kreslení a samozřejmě rybaření, které tak často lidi se vztahem k myslivosti provází. Profesně Ota Bouzek zastával různé funkce v lesnickém provozu, přičemž byl vždy vázán na region Jeseníků Prošel posty lesníka, technika polesí, provozního inspektora, hlavního inženýra LZ, ředitele LZ i ředitele divize lesní výroby. V současnosti pracuje jako vychovatel při Sportovním gymnáziu Vrbno pod Pradědem. Především z dlouholetého působení v lesnických provozech dokázal načerpat nezměrné zkušenosti a zážitky, které se odráží v celé jeho tvorbě.

One (24)

Juan Carlos Onetti byl uruguayský spisovatel, nositel ceny Premio Cervantes. Jeho nejznámějšími díly jsou La vida breve , La cara de la desgracia a Dejemos hablar al viento .

Nikolaj Kornejevič Čukovskij (15)

Nikolaj Kornějevič Čukovskij byl ruský sovětský spisovatel a překladatel, syn spisovatele Korněje Ivanoviče Čukovského. Mládí prožil Čukovskij v Petrohradu, kde studoval dějiny umění. Roku 1922 debutoval jako básník. Za druhé světové války působil v obleženém Leningradě jako dopisovatel armádního tisku. V posledních letech života byl členem vedení Svazu sovětských spisovatelů a předsedou jeho sekce překladatelů. Zemřel v Moskvě a je pochován je na Novoděvičím hřbitově. Je autorem celé řady knih pro mládež, zejména dobrodružných příběhů o slavných mořeplavcích shrnuté do knihy Водители фрегатов . Jako překladatel se zaměřoval na díla Stevensona, Doyla, Twaina, Setona a dalších.

Nico Vermeulen (16)

Studoval novinářství a politické vědy. Zkušenosti se zahradničením získal již v dětství. Založil pracovní skupinu na ochranu sukulentů a vypěstoval i ty nejpomaleji rostoucí kaktusy již od semene.Vydává měsíčník o přírodě. Procestoval celý svět a jeho články a fotografie se objevily již v mnoha časopisech.

Neil Diamond (12)

Neil Diamond je americký zpěvák a skladatel, jehož kariéra trvá již více než pět desetiletí. Narodil se 24. ledna 1941 v Brooklynu ve státě New York. Diamondův rozsáhlý katalog hitů z něj udělal jednoho z nejprodávanějších hudebníků všech dob. Svou kariéru zahájil v 60. letech 20. století jako skladatel, psal písně pro jiné umělce, ale brzy zaznamenal úspěch s vlastními nahrávkami. Průlom mu přinesla píseň "Solitary Man", po níž následovala řada hitů včetně "Sweet Caroline", "Cracklin' Rosie" a "Song Sung Blue".

Miloslav Novotný (18)

Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...

Miloš Holas (17)

Narozen 19.5.1906 ve Vizovicích, zemřel 12.9.1989 tamtéž. PhDr., lyrický básník, autor dětské literatury s dobrodružnými náměty, nakladatelský redaktor.

Michelle Celmer (20)

Michelle Celmerová žije v jihovýchodním Michiganu se svým manželem Stevenem, s jejich třemi dětmi, dvěma psy, dvěma kočkami a ještěrkou. Když zrovna nepíše, nebo ji nezaměstnávají mateřské povinnosti, můžete ji nalézt, jak pleje v zahradě, nebo se stočí do klubíčka u knihy. Rozhodně nepatří k těm, kteří tráví čas ze všeho nejraději nakupováním. Aby strávila den v nákupním středisku, asi byste jí museli zkroutit obě ruce za zády. Ráda dostává dopisy od čtenářů a potěší ji, když navštívíte její webové stránky: www.michellecelmer.com

Michaela Košťálová (14)

Michaela Košťálová je uměnovědkyně a spisovatelka specializující se na období první Československé republiky a její osobnosti. Prvně se zabývala herectvím a vědou, ale později si zvolila historii a výtvarné umění. V roce 2002 úspěšně zakončila studium uměleckořemeslné školy. Od roku 2006 studovala dějiny umění a kultury na Univerzitě Karlově . Od roku 2011 zase doktorské studium - dějiny umění a kultury na UK. Zabýva se T. G. Masarykem, Albrechtem z Valdštejna a částečně i Valdštejnským palácem.

Mary Renault (11)

Mary Renaultová, vlastním jménem Eileen Mary Challansová , byla britská spisovatelka historických novel a románů. Českým čtenářům je patrně nejvíce známa z populárního dvoudílného díla o starověkem řeckém attickém králi Théseovi Býk přichází z moře a Král musí zemřít. Pocházela z lékařského prostředí, její otec byl v Londýně lékařem. Po ukončení svých studií v Oxfordu se stala zdravotní sestrou. Vzhledem ke své lesbické homosexuální orientaci se stala představitelkou britské sexuální revoluce. Po skončení 2. světové válce odjela v roce 1947 se svou životní partnerkou do Jižní Afriky. Celý život upřímně obdivovala a věřila v antické ideály demokracie a spravedlnosti, proto se také zapojila do politických hnutí, která bojovala proti tamějšímu apartheidu. Velmi ráda cestovala po celém světě, na podkladě svých cest do Řecka napsala své nejznámější populární historické novely a romány.

Mary Pope Osborne (17)

Narozena 20.5.1949. Americká autorka dobrodružných knih pro děti. Úspěch a mnoho ocenění ji přinesla série knih "Magický domeček" . Tato série byla přeložena do více než 30 jazyků a prodalo se přes 100 milionů výtisků knih. Její první kniha byla vydána 10 let před prvním dílem Kouzelného domečku, tj. v roce 1982. Jmenovala se Utíkej, utíkej, tak rychle jak dokážeš - částečně autobiografický příběh dívky vyrůstající ve vojenské rodině. Vždy svými knihami cílila na dětské publikum. Vydavatel navrhl Mary Pope, aby napsala sérii knih. Rok jí to trvalo, než narazila pomyslný vzorec pro její sérii knih o kouzelném domečku na stromě. Hrdiny série jsou sourozenci Jack a jeho Annie a cestují časem právě skrze domek na stromě. Popularita série zastínila i Harryho Pottera, kdy v roce 2006 se umístila na 1. místě na seznamu New York Times bestsellerů. Série je působivá pro styl psaní tak i vzdělávací přínos. Odborná veřejnost oceňuje zejm. historickou i geografickou správnost obsahu i slovníku. Série obdržela řadu vyznamenání od takových organizací, jako je Národní rada učitelů angličtiny, či Americké asociace knihkupců.

Martina Blažena Boháčová (21)

Pracuje jako astroložka u jedné zahraniční firmy, má svou soukromou poradnu a píše pod novinářskými přezdívkami do novin a časopisů. Píše horoskopy a články s ezoterickou tématikou. Neustále se snaží vzdělávat, protože vím, že vzdělání je bohatství. Může se pochlubit tím, že má klienty na celém světě a to hlavně díky astrologii a horoskopům které dělá. NA ŽIVOTĚ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ TO, ŽE ŽIJEME

Martin Patřičný (16)

Martin Patřičný je český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především „dřevěné obrazy“ a v menší míře také dřevěné sochy. V minulosti se zabýval i tvorbou uměleckých notových pultů, které vystavil např. v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Jeho knižní tvorba se věnuje jak dřevu, v knihách Dřevo krásných stromů a Pracujeme se dřevem, tak volné tvorbě ve sbírkách povídek Jako v nebi, Patřičný nejen dřevo a nejnověji v Patřičné Čítance. V letech 2008–2011 odvysílala Česká televize dokument Kus dřeva ze stromu, kde Patřičný se svým vnukem, Jiřím, poeticky seznamují diváky s jednotlivými českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi, použitím. Na scénáři pracoval Patřičný s B. Ludvíkem, který byl zároveň režisérem. Výtvarník, recitátor, autor knih. Má dva bratry, Pavla a Jana. Řemeslu – řezbář a soustružník dřeva – se vyučil soukromě u svého strýce. Prošel několik středních škol a maturoval na gymnáziu. V době totality pracoval v dělnických profesích, skladník, dřevorubec, řidič aj. V prvním manželství se narodila dcera Martina. Od roku 1982 podruhé ženat – děti manželky Miluše – Pavel, Šárka. V roce 1985 se narodil syn Martin. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou řadu výstav v tuzemsku, např. 1993 - Rudolfinum, Praha, 1995 - Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 - Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 - Akademie věd. Včetně několika expozic pro veletrh Svět knihy. V zahraničí vystavoval kromě Evropy - např. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006–2007 - Salon des artistes indépendants, Paříž v roce 2008 v Torontu - Library North York Centre, v New Yorku - Queens College Arts centre, 2013. Největší výstava Patřičný a hosté – O dřevě Národní zemědělské muzeum Praha. Za výtvarnou práci získal mj. ocenění v roce 2005 - Médaille bronze za dekorativní umění . Od roku 1998 uspořádal přes sto Dřevěných večerů diskusních i hraných s poezií a živou hu...

Martin Nezval (15)

Martin Nezval je český spisovatel. Jeho dílo je výrazně ovlivněno postmodernou, často cituje Milana Kunderu, Ernesta Hemingwaye či Woodyho Allena. Mezi jeho nejznámější díla patří Anna sekretářka nebo Sex, prachy a frikulín.

Marie Kyzlinková (14)

Marie Kyzlinková, rozená Tesařová , byla česká publicistka a spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, manželka železničního úředníka, později inspektora státních drah, působícího v Litoměřicích. Její beletristické činnosti předcházela činnost publicistická . Později se však začala plně věnovat tzv. ženskému románu a publikovala hlavně v Červené knihovně a v Modré knihovně. Její díla však neřeší skutečnou problematiku prostředí, ve kterém se odehrávají , ale stereotypně zobrazují na citovou složku redukované postavy v rámci zkonvencionalizovaného milostného příběhu , jehož hlavním smyslem je šťastné rozuzlení. Po komunistickém převratu byly její knihy zařazeny na cenzurní index a vyřazeny z knihoven. Autorce bylo znemožněno publikovat a musela se za své literární hříchy „kát“: „Jakmile byly mé knihy označeny za brak a vyřazeny z knihoven, přestala jsem úplně psát. Nyní se snažím na své literární hříchy zapomenout.“ .

Madonna (9)

Madonna , narozená 16. srpna 1958 v Bay City ve státě Michigan jako Madonna Louise Ciccone, je celosvětově uznávaná zpěvačka, skladatelka, herečka a podnikatelka, často označovaná jako "královna popu". V roce 1978 se přestěhovala do New Yorku, aby se věnovala modernímu tanci, a brzy poté začala pracovat v hudebním průmyslu. Madonna V roce 1983 vydala debutové eponymní album, po němž následovala řada úspěšných alb, díky nimž se stala hudební ikonou. Její schopnost neustále přetvářet svou image a zvuk ji udržuje v popředí hudebního průmyslu po celá desetiletí.

Luboš Y Koláček (20)

Mgr. Luboš Y. Koláček se narodil v Brně, kde do svých čtyřiceti let převážně žil a pracoval. Nyní tak činí v Praze. Vystudoval SPŠE a později Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal diplom v oboru „filozofie, ekonomické vědy". Již v rámci studia se intenzivně zabýval historií, zejména pak obory netradičními, což vyústilo v prvotinu Hledání kamene mudrců . Věnuje se v ní alchymii z hlediska historicko-filozofického. Druhou vysokou školu – obor orientalistika, sinologie – na Filozofické fakultě Karlovy univerzity nedokončil, neboť mezitím s přáteli založil Společnost C. G. Junga a v rámci ní nakladatelství Bolingenská věž. Později se osamostatnil ve vlastním nakladatelství Yetti . Mezitím nastoupil novinářskou dráhu . V současné době se živí jako volný literát a fotograf, přispívá do některých periodik. Autor je znalec a dlouholetý sběratel díla Ludvíka Součka. Pro nakladatelství Akcent dělá poradce a editora série vydávané reedice kompletního Součkova díla. Jako reportér, producent a scénárista spolupracuje s televizí. Je dlouholetým členem Syndikátu novinářů a pravidelným účastníkem Czech Press Foto. Jeho fotografie byly součástí několika výstav. Člen Klubu autorů literatury faktu, kolektivního člena Obce spisovatelů.

Louis De Bernières (14)

Louis de Bernières je britský prozaik, který se proslavil zejména románem Mandolína kapitána Corelliho. V roce 1993 se umístil v seznamu 20 nejlepších mladých britských autorů sestaveném literárním časopisem Granta. O rok později byl vydán jeho čtvrtý román Mandolína kapitána Corelliho, který vyhrál Cenu spisovatelů Commonwealthu za nejlepší knihu a dostal se do užší nominace na knihu roku 1994 týdeníku Sunday Express. Román byl přeložen do více než 11 jazyků včetně češtiny a stal se z něj mezinárodní bestseller. 16. července 2008 byl Louisi de Bernièresovi udělen čestný doktorát na De Montfortově univerzitě v Leicesteru, kde dříve studoval . Louis H P de Bernière-Smart se narodil poblíž londýnského předměstí Woolwich a vyrůstal v hrabství Surrey, přičemž první část příjmení získal pro francouzském předkovi hlásícím se k hugenotům. Navštěvoval školu Bradfield College a v 18 letech vstoupil do armády, kterou však po čtyřech měsících služby ve městě Sandhurst opustil. Studoval na Victoria University of Manchester a na institutu vzdělávání University of London. Než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, vystřídal řadu různých povolání – pracoval mimo jiné jako mechanik, moto kurýr či učitel angličtiny v Kolumbii. V současné době žije spolu se svou družkou a dvěma dětmi ve městě Bungay v hrabství Suffolk. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis de Bernières na anglické Wikipedii.

Lou Reed (22)

Lou Reed byl americký hudebník, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým vlivem na rockovou hudbu. Svou kariéru zahájil jako kytarista, zpěvák a hlavní autor písní skupiny Velvet Underground, která ve své době zaznamenala jen malý komerční úspěch, ale později se stala jednou z nejuznávanějších skupin 60. let 20. století pro svůj avantgardní přístup k rockové hudbě. Po odchodu z Velvet Underground v roce 1970 se Reed vydal na sólovou dráhu, která trvala několik desetiletí.

Lisa Gardner (15)

Lisa Gardnerová je přes svůj křehký zjev autorkou, jejíž thrillery si nijak nezadají s podobnými díly jejích mužských konkurentů. Najdeme v nich spoustu napětí, nezbytnou logiku, mrazivou brutalitu, radost z konečného vítězství dobra nad zlem a samozřejmě i pravou a nefalšovanou lásku. Svůj první román vydala Lisa ve věku pouhých dvaceti let. V roce 1993 absolvovala Pensylvánskou univerzitu a stala se odbornicí na mezinárodní vztahy. Po dvou letech práce poradkyně u jisté bostonské firmy se ale rozhodla zaměstnání zanechat a věnovat se psaní na plný úvazek. Zdá se, že to bylo moudré rozhodnutí, protože v současné době je v plné práci na jednom ze svých dalších napínavých románů. Přestože je dnes Lisa Gardnerová známá spíše jako autorka thrillerů, svou literární kariéru začínala jako autorka romantických příběhů pod pseudonymem Alicie Scott. Thrillery Lisy Gardnerové jsou vydávány ve dvou řadách. Tou první je série s policejním psychologem Piercem Quincym a vyšetřovatelkou Lorraine Connerovou, jejíž první kniha vyšla v roce 1998. Druhou řadou nás provází bostonský městský policista Bobby Dodge. Značně podivná je soutěž na autorčiných stránkách, která má název: Zabij přítele, zmrzač kamaráda, jejíž výherce má právo pojmenovat osobu, která zemře... Lisa Gardnerová nyní žije s manželem a dcerou v New Hampshire.

Linda Castillo (19)

Linda Castillo pochází z amerického Ohia a právě sem situuje i děj svých thrillerů. Už od útlého dětství věděla, že se chce stát spisovatelkou, a ve třinácti letech napsala svou první knihu. Je autorkou již téměř třiceti titulů a držitelkou mnoha významných literárních cen. Její thrillery se objevují na seznamu bestsellerů New York Times. Autorčin thriller Slib mlčení byl navíc úspěšně zfilmován, hlavní představitelku Kate Burkholderovou ztvárnila Neve Campbellová. Se svým manželem, třemi psy, kočkou a dvěma koňmi žije v Texasu, kde se věnuje psaní knih, a ve volném čase jezdí na koních.

Leonard S Goldberg (18)

Leonard S. Goldberg je lékař, profesor medicíny a mezinárodně úspěšný autor série lékařských thrillerů s Joannou Blalock. Jeho romány, vyzdvihované kritiky i jeho kolegy spisovateli, byly přeloženy do desítek jazyků a prodalo se jich více než milion kopií po celém světě. Leonard Goldberg pracuje jako lékař-konzultant a je spjat s UCLA Medical Center, kde zastává funkci jako klinický profesor medicíny. Je velice žádaným znalcem při soudních pří ohledně zanedbání lékařské péče, jeho specializací je interní lékařství, hematologie a revmatologie. Publikoval více než sto vědeckých studií. Jeho spisovatelská kariéra začala se zájmem o onemocnění krve. Zatímco se podílel na výzkumném projektu na UCLA, setkal se s nejneobvyklejší krevní skupinou. Červené krvinky pacienta byly O-Rh nula, což znamená, že mají úplný nedostatek faktorů A, B a Rh a mohly by být podávány prakticky každému bez obav z transfúzní reakce. V podstatě, pacient byl příslovečný \"univerzální\" dárce krve. Toto zjištění vyvolalo představu o příběhu, ve kterém se jedinec narodil bez typu tkáně, což z jeho orgánů dělalo univerzálního dárce bez obav z odmítnutí transplantovaného orgánu. Jeho první román, Transplantát, se točí kolem mladé ženy, u která bylo zjištěno, že je univerzální dárce orgánů a pronásleduje ji bohatý, mocný muž, zoufale potřebující novou ledvinu. Kniha se rychle dočkala několika dotisků. Goldberg se s ohledem na skvělé přijetí knihy vrhl na psaní dalších knih se stejnou hlavní postavu.

Len Deighton (11)

Leonard Cyril Deighton je britský vojenský historik a spisovatel. Len Deighton se narodil v Londýně v roce 1929. Pracoval krátkou dobu u britských železnic a pak nastoupil vojenskou službu u RAF jako fotograf přidělený ke zvláštní vyšetřovací skupině. Po svém propuštění v roce 1949 odešel studovat na St. Martin's School of Art a poté mu bylo uděleno stipendium na Royal College of Art. V té době si přivydělával jako číšník a zalíbilo se mu kulinářské umění, o němž napsal mnoho článků do Observeru a také dvě knihy. Po jistou dobu pracoval jako ilustrátor v New Yorku a jako umělecký ředitel jedné reklamní agentury v Londýně. Nakonec se přestěhoval do Dordogne a začal pracovat na své první knize Svazek Ipcress, která vyšla poprvé v roce 1962 a měla okamžitě ohromný úspěch. Od té doby vydal Deighton dvacet čtyři knih literatury faktu i smyšlených příběhů, včetně špionážních románů a velmi precizně propracovaných válečných novel. Všechny jeho práce se proslavily na celém světě.

Ladislav Zibura (12)

Ladislav Zibura je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter. Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studovat žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě . Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter. Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma. Na kole absolvoval cestu k Baltskému moři a zpět. V roce 2014 cestoval převážně pešky z tureckého Pınarhisaru do Jeruzaléma, při své cestě využil jak trajektu přes Marmarské moře, tak i letecké dopravy z Turecka do Izraele, svou cestu pak zdokumentoval v knize 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která je stylizována jako pěší poutnický cestopis. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice. Dne 11. května 2017 se vydal na svou další cestu a to do Gruzie, odsud přes Arménii do Jerevanu. Na této pouti napsal svou třetí knihu Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii V srpnu roku 2018 se stal patronem známého kulturního festivalu Banát. Před komunálními volbami v roce 2018 do Zastupitelstva města České Budějovice podpořil hnutí Občané pro Budějovice .

Kubašta Vojtěch (23)