Výpis všech autorů

Wolfgang Döbereiner

Německý astrolog.

Vladimír Dvořák

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Václav Drška

Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. je absolventem oboru český jazyk – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho publikační činnost je zaměřena k problematice vývoje raně středověkého státu a k sociálním a politickým proměnám středověké společnosti vrcholného středověku. Je autorem monografií Divisiones regni Francorum: královská moc a říšské elity franské říše do vzniku císařství , Dějiny Burgundska: nomen Burgundiae ve středověku a řady dalších odborných studií.

Tomáš Dvořák

Tomáš Dvořák je bývalý český atlet, vícebojař, trojnásobný mistr světa a s výkonem 8 994 bodů bývalý světový rekordman v desetiboji a halový mistr Evropy v sedmiboji. V roce 1999 se stal vítězem ankety Atlet Evropy. S atletikou začal v rodném Zlíně. Poprvé si desetiboj vyzkoušel ve svých patnácti letech. Poté přešel studovat i trénovat do Prahy. Jeho trenérem se od roku 1988 stal Zdeněk Váňa. Jeho kariéra začala 2. místem na juniorském mistrovství Evropy v Soluni roku 1991 a juniorským rekordem Česka v desetiboji, který drží dodnes. Roku 1995 obsadil 2. místo na halovém mistrovství světa v Barceloně, roku 1996 získal 2. místo na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu, a především v roce 1996 byl bronzový na olympijských hrách v Atlantě . Rok na to již s přehledem zvítězil na mistrovství světa v Athénách , v roce 1999 titul obhájil na mistrovství světa v Seville a do třetice titul mistra světa získal v Edmontonu v roce 2001. Jeho největším úspěchem mimo atletický ovál je 1. místo v anketě o nejlepšího atleta ČR z roku 1999, které si vysloužil především díky fantastickému světovému rekordu 8994 bodů, kterého dosáhl 4. července 1999 na stadionu Evžena Rošického v Praze. Tento rekord o dva roky později překonal další Čech, Roman Šebrle . Dvořák nicméně dosud jako jediný desetibojař v historii dokázal třikrát překonat hranici extra-třídy 8900 bodů. Vojnu strávil jako instruktor sportu v Armádě ČR. Získal hodnost nadporučíka a nyní je vojákem z povolání. Na olympijských hrách v Sydney roku 2000 mu medaile unikly kvůli zranění kolene, které si poté léčil v lázních Třeboň. Na posledním mistrovství světa ve finských Helsinkách skončil až 8. se ziskem 8068 bodů, na olympijských hrách v Athénách nedokončil. V roce 2006 účinkoval jako jeden z tanečníků-celebrit v reality show České televize StarDance …když hvězdy tančí...

Peter Dvorský

Peter Dvorský je známý slovenský operní tenorista, narozený 25. září 1951 v Partizánském v Československu . Je uznáván pro svůj silný hlas a schopnost ztvárnit širokou škálu operních rolí, od lyrických až po dramatické. Dvorského kariéra začala nabývat mezinárodního významu v 70. letech 20. století poté, co zvítězil v několika prestižních pěveckých soutěžích, včetně Čajkovského soutěže v Moskvě.

Penelope Douglas

Americká spisovatelka a učitelka.Penelope Douglas je autorka známá díky svým Bestsellerům, které se dostaly i do médií jako The New York Times, Wall Street Journal a USA Today. Momentálně žije v Las Vegas se svým manželem a společnou dcerou.

Neil Diamond

Neil Diamond je americký zpěvák a skladatel, jehož kariéra trvá již více než pět desetiletí. Narodil se 24. ledna 1941 v Brooklynu ve státě New York. Diamondův rozsáhlý katalog hitů z něj udělal jednoho z nejprodávanějších hudebníků všech dob. Svou kariéru zahájil v 60. letech 20. století jako skladatel, psal písně pro jiné umělce, ale brzy zaznamenal úspěch s vlastními nahrávkami. Průlom mu přinesla píseň "Solitary Man", po níž následovala řada hitů včetně "Sweet Caroline", "Cracklin' Rosie" a "Song Sung Blue".

Miloš Doležal

Miloš Doležal je český básník, spisovatel a publicista. Vystudoval obor nakladatelství na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy . Je bývalým redaktorem Perspektiv , s nimiž často spolupracuje, a redaktorem Českého rozhlasu Praha. Je autorem a spoluautorem řady rozhlasových pořadů a dokumentů zabývajících se druhou světovou válkou a komunistického teroru v Československu. Připravil k vydání memoáry Antonína Bradny Zaradoval jsem se. Jeho biografie Jako bychom dnes zemřít měli, pojednávající o životě a smrti faráře Josefa Toufara, získala v anketě Lidových novin v roce 2012 ocenění Kniha roku.

Miep Diekmann

Maria Hendrika Jozina Diekmann byla nizozemská spisovatelka a překladatelka, jedna z nejznámějších autorek knih pro děti. Část svého dětství prožila ve Willemstadu na ostrově Curaçao v Nizozemských Antilách. kde byl její otec velitelem vojenské policie. V Nizozemsku vystudovala gymnázium a pak žurnalistiku, pracovala pro tisk, psala recenze na dětskou literaturu a začala také psát vlastní knihy pro děti. Debutovala roku 1947 jako autorka dívčích knih bez větší umělecké hloubky, za své pozdější knihy obdržela celou řadu literárních cen. V jejím díle se výrazně projevila léta strávená v dětství v Západní Indii. Knihy s touto tematikou řeší závažná historická i aktuální témata. Jejich hrdiny jsou mladí lidé prožívající těžké období dospívání, ve kterém jsou konfrontováni s diskriminací, politikou, sebevraždou, sexualitu, násilím i znásilněním. Je také autorkou poučných i pohádkových knih pro začínající čtenáře, publikace o výtvarném umění 17. století a redaktorkou několika antologií. Staral se rovněž o začínající autory a posuzovala jejich díla. Napsala více než sedmdesát knih, z nichž mnohé byly přeloženy do cizích jazyků. V době komunistického režimu v Československu pomáhala českým disidentům a díky ní byla v Nizozemsku vydána celá řada českých knih. Roku 1980 vydala ve spolupráci s českou spisovatelkou a básnířkou Dagmar Hilarovou příběh o životě a dospívání v koncentračním táboře Terezín Nemám žádné jméno . Kniha, o jejímž autorství se vedou spory, získala tři významné literární ceny. Roku 2006 se stala čestnou členkou IBBY . Za své knihy obdržela autorka celkem čtrnáct významných cen, například:

Melita Denková

Melita Denková je česká spisovatelka, scenáristka, režisérka, překladatelka a redaktorka. Psát začala až před čtyřicítkou, v době, kdy pracovala jako asistentka režie v České, resp. Československé televizi. Jako autorka dětské literatury debutovala v Československém rozhlase sérií pohádek na dobrou noc v pohádkovém cyklu Hajaja. Její svébytná poetika, smysl pro detail a živý dialog se projevily také v pozdější tvorbě, kdy překročila hranice žánru pohádky. V posledních letech píše též čtivou pohádku historickou, romány z období posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Každý rok připravuje k vydání novou knihu, zároveň pracuje jako redaktorka na volné noze. Žije střídavě v Praze a ve starobylém domě na Českomoravské vysočině. Dále např.: Putování do země Laskominy, Loudavý vlak, Pohádky ze země vysoké trávy, Zuzka Všetečná, řečená Knoflík, Pohádky z růží, Motýl ze skleněnky, Aprílová pohádka, Opice z Jahodové ulice, Pohádky zblízka i zdálky To nejlepší z Hajaji , Albatros 2005

Ladislav Dvořák

Básník a prozaik.Jeho věcné arytmické básně jsou protipolem budovatelské lyriky. Narodil se 1.12.1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí, zemřel 22.6.1983 v Rokycanech. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty zde studoval jako privatista. Maturoval 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách 1948 byl ze studia vyloučen. 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze . Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta. První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko a v Kytici . Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený...

Josef Davídek

Sportovní novinář, literatura z oboru.

John Dos Passos

John Roderigo Dos Passos byl americký prozaik, dramatik, esejista a reportér. Během své dlouhé a úspěšné spisovatelské kariéry napsal 42 románů, celkem je autorem více než 400 uměleckých děl. Dos Passos se narodil v Chicagu jako nemanželský syn známého madeirsko-portugalského právníka z Wall Street, Johna Randolpha Dos Passose Jr. a Lucy Addison Sprigg Madison z Petersburghu ve Virginii. Jeho otec byl odborníkem na kartely a horlivým zastáncem mocných průmyslových konglomerátů, proti kterým později jeho syn ostře protestuje ve svých působivých románových dílech zabývajících se dvacátými a třicátými lety dvacátého století. Johnu Dos Passosovi se dostalo prvotřídního vzdělání. To mu zajišťoval otec, který se k němu ale paradoxně odmítal hlásit až do posledního roku jeho života. V roce 1907 se John Dos Passos pod jménem John Roderigo Madison zapsal na The Choate School ve Wallingfordu . Poté šest měsíců cestoval se soukromým učitelem po Francii, Anglii, Itálii, Řecku a po Středním východě a studoval díla mistrů klasického umění, architektury a literatury. Od roku 1912 navštěvoval Harvardovu univerzitu a po jejím absolvování v roce 1916 se oficiálně stal estétem. Ve snaze zabránit jeho odchodu do armády, platil po dokončení studií na Harvardu Dos Passosův otec svému synovi ještě rok studia umění a architektury ve Španělsku. Ale Dos Passos, podobně jako mnoho jiných mladých mužů jeho věku a postavení, v roce 1917 do armády odešel. V červenci 1917, kdy se Amerika ještě neúčastnila v Evropě již zuřící první světové války, se Dos Passos spolu se svými kamarády E.E. Cummingsem a Robertem Hillyerem přihlásil jako dobrovolník do S.S.U. 60 polního lazaretu armádního sboru Norton-Harjes, kde se stal řidičem sanitky. Jako řidič sloužil i v Paříži a středoseverní Itálii. Poté se ještě stal členem zdravotnického sboru americké armády – v pozdním létě roku 1918 začal pracovat u lékařského arm...

Jiří Doležal

Dřevařský odborník, práce z oboru.

Jelizaveta Dvořáková

Česko-ruský a rusko-český slovník.

Jan Drábek

Jan Drábek narozený v roce 1935, opustil Československo s rodiči v roce 1948. Působil jako hlasatel Svobodné Evropy. Čtvrt století prožil v kanadském Vancouveru, nejdříve jako středoškolský profesor, později jako spisovatel a publicista. Po roce 1990 byl velvyslancem ČR v Keni a Albánii. Žije ve Vancouveru.

Ján Dekan

Ján Dekan byl slovenský archeolog a historik, uměnovědec, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista. Narodil se 6. února 1919 v Šahách na Slovensku. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Promoval v roce 1943. V letech 1946–1948 a 1951–1952 působil v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. V období 1948–1951 pracoval v Matici slovenské v Martině. Jako externí ředitel Státního archeologického ústavu se podílel na založení Archeologického ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1953–1964 učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, když v letech 1953–1957 byl zároveň děkanem fakulty. Od roku 1964 do roku 1973 pracoval v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře. Od roku 1973 do roku 1987 byl ředitelem Uměnovědného ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Od roku 1975 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a od roku 1977 členem předsednictva Československé akademie věd. V roce 1980 se stal akademikem Slovenské akademie věd a v roce 1981 akademikem Československé akademie věd. Centrem vědeckého zájmu doc. Dekana byl problém klasické archeologie, avarsko-slovanské symbiózy, Velké Moravy, antického a byzantského umění. V letech 1951 - 1956 vedl archeologický výzkum na Devíně u Bratislavy a v Rusovcích. Je autorem vícerých vědeckých prací, knižních publikací, populárněvědeckých studií v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zasloužil se o rozvoj archeologie a uměnovědy na Slovensku.

J. P Delaney

Britský spisovatel narozený v Ugandě a kreativní ředitel britské reklamní agentury. Vlastním jménem Tony Strong vystudoval anglickou literaturu na Oxfordské univerzitě . Poté pracoval jako copywriter. Od roku 1997 do roku 2003 vydával každé dva roky detektivní romány . Pracuje na scénářích pro britskou televizi. Žije a pracuje střídavě v Londýně nebo v anglickém hrabství Oxfordshire .

Hans De Beer

Holandský spisovatel a ilustrátor. Autor knih pro děti.

Eva Dyndová

Autorka učebnic cizojazyčné obchodní korespondence.

Eva Dedinská

Slovenská autorka beletrie.

Edmond de Goncourt

Edmond Louis Antoine Huot de Goncourt byl francouzský spisovatel, literární kritik a vydavatel. Jeho prozaické dílo bývá řazeno k realismu, či naturalismu. Dnes je již jen málo čteno, populární zůstává však jeho deník, který byl vydán posmrtně a jenž bývá považován za cenné svědectví o kulturním světě 2. poloviny 19. století. Goncourt v něm mj. dal nahlédnout do svých antirepublikánských, často silně antisemitských názorů, otevřeně zde hovoří o nemoci svého bratra a obsahuje i mnoho urážek umělců a osobností té doby. Řadu prací napsal spolu se svým bratrem Julesem de Goncourt. S ním také založil Académie Goncourt, která od roku 1903 uděluje každoročně tzv. Goncourtovu cenu nejlepšímu prozaickému dílu psanému ve francouzštině. Z ceny se postupem doby stalo nejprestižnější francouzské literární ocenění. Společně s bratrem je také pohřben, a to na pařížském hřbitově Montmartre.

Dějiny

Danielle Dušková

Danielle Dušková je prozaička střední generace. Danielle Dušková je dcera melantrišského sportovního novináře, autora detektivního románu a povídek ze sportovního prostředí. Když její otec nesměl publikovat, pracoval jako frézař. Matka Danielle Duškové Hana Golová byla literárně činná. Po ní zvolila Dušková pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu. Používala také pseudonym Marcela Adamová. Danielle Dušková maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze, na univezitu však nebyla přijata. Pracovala v několika továrnách. V letech 1964 - 72 byla zaměstnána v projektovém ústavu, od roku 1972 se věnuje vlastní literární tvorbě. Přispěla též do sborníků Konfrontace v roce 1967 a Cesta v roce 1974.

Catherine Doyle

Catherine Doyle vyrostla na západě Irska, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci.

Antonín Doležal

Antonín Doležal je český porodník. Nastoupil lékařskou praxi v době po únorové revoluci v roce 1953 na Kladně u ikonického primáře Chmelíka, a od roku 1954 pracoval na bývalé 2. gynekologicko-porodnické klinice, kde byl také svědkem jejího sloučení s 1. gynekologicko-porodnickou klinikou v jeden ústav. Potom odešel, již jako emeritní profesor, pracovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, katedru anatomie a biomechaniky, kde působí dosud. Narodil se a vyrůstal v Praze, na samém začátku druhé světové války mu bylo 10 let. Jeho matka byla sochařka, otec překladatel slovanských jazyků. Pro povolání lékaře se rozhodl jako student gymnázia, inspirován mikrobiologem profesorem RNDr. J. Kořínkem a dalšími pedagogy v té době Němci zavřené přírodovědecké fakulty. Studium na lékařské fakultě začal v roce 1948, na níž jej myšlenkově ovlivnil vývojovým pojetím anatom profesor Ladislav Borovanský. Od prvého semestru se stal demonstrátorem ve fyziologickém ústavu, kde v té době působil pedagog profesor F. Karásek a profesor Vilém Laufberger. Ještě jako studenti tam pracovali – pozdější endokrinolog prof. Vratislav Schreiber, neurofyziologové prof. J. Bureš a doc. Š. Figar. Pod vedením profesorky D. Benešové působil Antonín Doležal také jako dobrovolník na I. patologii v dětské pitevně. Jako student od roku 1951 vedl v pražském ÚPMD v Podolí fyziologickou laboratoř. Na morčatech vypracoval subserózní reliéfovou hysterografii , která dovolovala na rentgenu sledovat děložní motilitu u nenarkotizovaného zvířete. Po aplikaci pituitrinu popsal při kontrakci ascensus partis indivisae, při nocicepčním dráždění kontrakce směřovaly naopak směrem kaudálním, nalezl i inkoordinaci děložních rohů . Montevidejská škola prokázala existenci ascendentního, descendentního gradientu a různé stupně inkoordinace děložní i u člověka. V té době zde také asistoval dr. D. Brucháčovi při experimentech o interocepci na zvířeti. Po promoci v roce 1953 ...

Aleš Dostál

Působil jako lesník v různých místech ve Slezsku; zaměřil se na mužské hrdiny - chlapy z lesa, kteří žijí v těsném kontaktu s přírodou

Steve Ditko

Americký autor komisků, kreslíř a ilustrátor.

Stephen R Donaldson

Stephen Reeder Donaldson se narodil v roce 1947 v Clevelandu a literárně debutoval Covenantovou trilogií . Od tří do šesnácti let žil v Indii, kde jeho otec, chirurg ortoped, provozoval rozsáhlou praxi mezi malomocnými – právě po vyslechnutí jedné otcovy promluvy na téma lepry si vytvořil postavu Thomase Covernanta jako hrdiny epické fantasy. V roce 1968 absolvoval střední školu v Ohiu, dva roky vykonával práce v nemocnici v rámci náhradní vojenské služby v Akronu a posléze navštevoval Kentskou státní universitu, kde dosáhl v roce 1971 titulu mistr svobodných umění v angličtině. Dnes žije v Albuquerque v Novém Mexiku.

Salvador Dalí

Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech byl katalánský malíř, který se proslavil svými surrealistickými díly. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy, tak jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti. Obrazy vzniklé po 2. světové válce jsou klasičtější a v důsledku Dalího konverze ke katolictví mívají náboženské náměty. Jeho obrazy se vyznačují pečlivým kresebným zpracováním a smyslem pro realistický detail. Používal výrazné barvy. Kromě malby a kresby se Dalí také zabýval grafikou, vytvářel sochy, ilustroval knihy, navrhl parfém, designoval šperky, pro divadelní představení navrhoval kostýmy a scénu. Napsal rovněž libreto k baletu a několik autobiografických a beletristických knih. Názory na vlastní tvorbu formuloval v několika studiích a manifestech. Dalí se narodil ve městě Figueres v Katalánsku 11. května 1904, tedy zhruba devět měsíců po smrti jeho bratra, který zemřel na gastroenteritidu. Nejspíše právě z toho důvodu byli Salvadorovi rodiče přesvědčeni, že je pouhou reinkarnací svého vlastního bratra, čemuž nakonec sám uvěřil. Na tuto skutečnost odkazuje například v obraze Portrét mrtvého bratra . Od dětství projevoval vlohy pro malířství. Už jako osmiletému mu rodiče zřídili malý ateliér v podkroví bytu. První školení v kresbě získal Dalí na soukromém gymnáziu maristů , které navštěvoval od roku 1916. Zde se také seznámil s 4i';oosionismem a pointilismem. V roce 1918 mu místní divadlo uspořádalo výstavu, která vzbudila mezi kritiky zájem. Zajímal se o dějiny malířství a v roce 1919 publikoval v regionálním časopise články o starých mistrech. Roku 1922 byl přijat na Akademii výtvarného umění v Mad...

Petr Dillinger

Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...

Orchestr Osvobozeného Divadla

Orchestr Osvobozeného Divadla , často spojovaný s významným českým skladatelem Jaroslavem Ježkem, byl orchestrem avantgardního Osvobozeného divadla, které bylo v meziválečném období předním pražským divadelním hnutím. Osvobozené divadlo bylo známé svými satirickými a politicky vyhrocenými představeními, která často kritizovala tehdejší společenské a politické prostředí. Zásadní roli při formování hudebního stylu souboru sehrál Jaroslav Ježek, který byl od roku 1928 až do své emigrace v roce 1938 hlavním skladatelem divadla. Jeho skladby byly inovativní, mísily prvky jazzu, vážné hudby a modernistických směrů a vytvářely jedinečný zvuk, který se stal synonymem pro inscenace divadla.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil je český herec, moderátor, bavič a zpěvák. Je bývalým členem činohry Národního divadla v Praze. Narodil se v Třebíči a vyrůstal ve Znojmě, většinu svého dětství ale nakonec prožil v Brně. Jeho rodiče byli ochotníky, sám vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku v Brně, kde působil od roku 1973 až do roku 1990. Poté se stal členem souboru Činohry Národního divadla, kde působil do roku 2013. Miroslav Donutil je od svých osmnácti let epileptik. S manželkou Zuzanou mají dva syny. Starší syn Tomáš pracuje jako informatik a mladší syn Martin je hercem. I s manželkou se jezdí již několik desítek let v létě rekreovat do obce Bobrová na Vysočině, kde mají chatu. V roce 2016 mu byla městem Třebíč udělena Cena města Třebíče. V únoru 2019 byla v třebíčském divadle Pasáž odhalena Miroslavu Donutilovi bronzová busta mladého akademického sochaře Sebastiana Wojnara, stejně tak ve foyer divadla vystaven kostým ze hry Sluha dvou pánů, kterou Donutil hrál v Národním divadle. Busta byla financována místními společnostmi a přáteli Miroslava Donutila. Je ceněn zejména jako nadaný komik a vypravěč. Jiří Suchý jej nazval klaunem z Boží milosti a prohlásil, že Donutilův Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy. Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem

Melissa De la Cruz

Melissa vyrůstala v Manile a přestěhoval se do San Francisca s její rodinou, kde absolvovala střední školu The Convent of the Sacred Heart. Vystudovala dějiny umění a angličtinu na Kolumbijské univerzitě. Melissa de la Cruz je autorkou nejlépe prodávaných The Au-Pairs románů pro dospívající a dospělé, a také spoluautorkou knihy How to Become Famous in Two Weeks or Less. Pracuje jako módní a kosmetické editorka a píše pro mnoho publikací, včetně The New York Times, Marie Claire, Harper je bazar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, San Francisco Chronicle, je, McSweeney Teen Vogue, CosmoGirl! A Seventeen. Strávila čas jako novinářka sledující klubové dění v New Yorku a nyní žije v Los Angeles se svým manželem.

Len Deighton

Leonard Cyril Deighton je britský vojenský historik a spisovatel. Len Deighton se narodil v Londýně v roce 1929. Pracoval krátkou dobu u britských železnic a pak nastoupil vojenskou službu u RAF jako fotograf přidělený ke zvláštní vyšetřovací skupině. Po svém propuštění v roce 1949 odešel studovat na St. Martin's School of Art a poté mu bylo uděleno stipendium na Royal College of Art. V té době si přivydělával jako číšník a zalíbilo se mu kulinářské umění, o němž napsal mnoho článků do Observeru a také dvě knihy. Po jistou dobu pracoval jako ilustrátor v New Yorku a jako umělecký ředitel jedné reklamní agentury v Londýně. Nakonec se přestěhoval do Dordogne a začal pracovat na své první knize Svazek Ipcress, která vyšla poprvé v roce 1962 a měla okamžitě ohromný úspěch. Od té doby vydal Deighton dvacet čtyři knih literatury faktu i smyšlených příběhů, včetně špionážních románů a velmi precizně propracovaných válečných novel. Všechny jeho práce se proslavily na celém světě.

Ladislav Daniel

Ladislav Daniel je současný český historik umění, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. Ladislav Daniel je synem hudebního pedagoga prof. PhDr. Ladislava Daniela, CSc. . V letech 1968-1973 vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a obhájil rigorózní práci: Cranachova kopie Boschova Posledního soudu . Od roku 1981 byl odborným a vědeckým pracovníkem Národní galerie v Praze, 1983-1984 vedoucím lektorského oddělení, 1985-2001 kurátorem italského, francouzského a španělského malířství 16.-18. století Sbírky starého umění NG, 1999-2001 kurátorem sbírky grafiky a kresby NG. V letech 1993-1994 zastával funkci ředitele Národní galerie v Praze. V letech 1987-1990 byl odborným asistentem dějin umění DAMU v Praze. Byl spoluzakladatelem a vedoucím kurátorem Arcidiecézního muzea v Olomouci . Od roku 1998 působí na Katedře dějin umění FF UP Olomouc jako odborný asistent, od r. 2000 jako docent. V letech 2001–2013 vedl Katedru dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od r. 2011 je prorektorem UP pro zahraniční vztahy. Od roku 2002 členem vědecké rady FF UP a předseda oborové rady pro doktorské studium. R. 2003 byl jmenován profesorem. Od r. 2007 je členem oborové komise Historie v Grantové agentuře Akademie věd ČR, od r. 2012 je členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se starým evropským, zejména italským uměním 16.-18. století a jeho vztahy s českým malířstvím, dějinami sběratelství umění v Čechách a na Moravě. Věnuje se teoretickým otázkám interpretace malířství a vztahu mezi starým a současným uměním. Je autorem četných výstav a katalogů.

Krolupperová Daniela

Karel Dvořák

* 28. 5. 1913, Olomouc † 9. 6. 1989, Praha Literární historik a editor Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Dvořákovými prvními odbornými příspěvky byla 1934 hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Mladistvé překlady básní, próz a filozofických úvah z němčiny, latiny a dalších jazyků otiskoval v 30. letech v katolicky orientovaných časopisech, odborné studie a recenze uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, České literatuře, Zlatém máji, Českém lidu, ve Věstníku Národopisné společnosti československé při ČSAV, Studia ethnographica...

Karel Dobeš

Karel Dobeš je vládní zmocněnec pro spolupráci s Evropskou agenturou pro družicovou navigaci GSA a od 30. října 2019 předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků . Je ženatý a má dvě děti, Coru a Carolinu . V roce 1961 vystudoval obor mechanik frekvenčních zařízení na Učňovském středisku TESLA Rožnov/Brno, v roce 1964 vystudoval obor měřící a řídící technika na Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátu pod Radhoštěm. Mezi lety 1967 a 1969 studoval obor sdělovací technika na ČVUT Praha a mezi lety 1970 a 1975 vystudoval obor počítačové technologie a informatika na Technické universitě Mnichov. V letech 1975 nastoupil na studium a praktika v USA, Japonsku a Velké Británii. V roce 2002 absolvoval DGQ-Kurs „Quallity Management Systems and internal Audit“, DGQ v Kolíně nad Rýnem. Mezi lety 1975 a 2003 pracoval ve vlastní kanceláři a působil v Německu, spolupracoval na mnohých projektech například s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku DLR a Německým střediskem pro pozorování Země DFD v Oberpfaffenhofenu u Mnichova, společností Siemens v Mnichově, Steuma Refractometer Systems, Hohenbercha u Mnichova, s automobilkou BMW v Mnichově. V oblasti kosmických aktivit a informačních systémů v rámci jeho zaměstnání proběhly systémové analýzy a návrhy, implementace SW a HW, poradenství a management kvality. Mezi lety 2000 a 2006 pracoval pro společnost Büro Qualitas v Německu, působil jako jednatel a majitel. V roce 1991 byl jednatelem společnosti Dofra a mezi lety 1992 a 1994 byl poradcem generálního ředitele TATRA Kopřivnice. Mezi lety 1992 a 2001 by poradcem presidenta a representant pro EU v rámci Svazu průmyslu a dopravy ČR a v roce 2006 se usnesením vlády stal vládním zmocněncem pro kandidaturu ČR na sídlo Evropské Agentury pro navigační systémy GSA . V roce 2008 spoluorganizoval vstup ČR do Evropské kosmické agentury ESA a čl...

Jiřina Doležalová

Narozena 1936 v Jindřichově Hradci, zemřela 2009 v Praze. Vysokoškolská pedagožka, publicistka, redaktorka a spisovatelka. Doc. PaeDr., CSc.

Jiří Doležal

Narozen 18.10.1925 v Praze, zemřel 4.1.1991. PhDr., CSc., historik dělnického hnutí, práce z oboru, fotografické publikace o pražských a českých památkách.

Jan Dražan

Jan Dražan . Pracuje 27 let v médiích. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách. Působil v Mladé frontě DNES a IN magazínu Hospodářských novin. Později v Týdnu, Lidových noivnách a Echo24.cz a Týdeníku Echo jako zástupce šéfredaktora. Dnes pracuje v Seznam Zprávy a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Kromě výše uvedených titulů je spoluautorem knihy Václava Cílka Poutník časem chaosu.

Franklin W Dixon

Emma Darcy

Emma Darcy je pseudonym pro spisovatelské duo manželů Wendy Brennan a Frank Brennan . Za 12 společných tvůrčích let napsali něco kolem 45 romantických příběhů. Po smrti manžela žije Wendy v New South Wales.

Duran

Duran Duran je kultovní britská novovlnná skupina, která vznikla v Birminghamu v roce 1978. V 80. letech 20. století byla kapela vůdčí silou "druhé britské invaze" v USA, která byla hnána MTV. Jejich pověst byla vybudována na řadě hitových singlů a živých videoklipů, které měly ohlas u širokého světového publika. Původní sestavu tvořili Simon Le Bon , Nick Rhodes , John Taylor , Roger Taylor a Andy Taylor . Obrovského úspěchu dosáhli svým debutovým albem " Duran Duran " z roku 1981, na kterém se objevily hity jako "Girls on Film" a "Planet Earth". Jejich třetí album "Seven and the Ragged Tiger", vydané v roce 1983, obsahovalo hitové singly "The Reflex" a "New Moon on Monday". V průběhu let vydala skupina Duran Duran několik alb, udržela si věrnou fanouškovskou základnu a pokračovala v mezinárodních turné. Navzdory změnám v sestavě a posunům v trendech populární hudby zůstali relevantní, což dokazuje i jejich album "Future Past" z roku 2021, které ukazuje jejich schopnost vyvíjet se a zároveň zůstat věrní svému osobitému stylu. Během své kariéry prodali Duran Duran po celém světě více než 100 milionů desek, což z nich dělá jednu z nejprodávanějších kapel v historii. Získali také řadu ocenění, včetně dvou cen Grammy a dvou cen Brit Awards.

Antonín Dolejší

Autor prací z oboru zahrádkářství a ovocnářství.

Anna Dvořáková

Spoluautorka knihy kuchařských receptů.

Zuzana Dostálová

Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .

Wayne W Dyer

Dr. Wayne Walter Dyer, Ph.D. byl mezinárodně uznávaný autor a řečník v oblasti osobního rozvoje. Je autorem 30 knih, vytvořil řadu audio a video programů, a objevil se v tísících televizních a rozhlasových pořadů. Wayne má doktorát jako pedagogický poradce z Wayne State University a byl docentem na Univerzitě svatého Jana v New Yorku. V jeho knihách je moudrost věků, je tam duchovní řešení každého problému, jeho: 10 Tajemství k úspěchu a vnitřní klid, Síla záměru, Inspirace a Změna myšlenek, Změnit svůj život byli uváděny jako celostátní veřejnoprávní televizní speciály. Internetové stránky: www.DrWayneDyer.com

Rudolf Dvořák

Rudolf Dvořák byl zakladatel české orientalistiky, univerzitní profesor a překladatel. Nejdříve studoval filologii na Karlově Univerzitě, poté i v Mnichově a Lipsku. Mezi lety 1900–1901 byl děkanem Filozofické fakulty UK, mezi lety 1915–16 pak rektorem celé univerzity. Měl široký záběr takřka do všech odvětví orientalistiky a vydal desítky publikací, a to jak překladů, tak vlastních děl. Spolupracoval též na tvorbě Ottově naučném slovníku, kde napsal většinu hesel z oblasti orientalistiky.

Robert Dugoni

Americký právník, autor thrillerů.

Pavla Dederová

Pedagožka, autorka studijních materiálů k maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury.

Pavel Dobeš

Pavel Dobeš je český písničkář a hudebník, známý svými humornými a často satirickými písněmi. Na české hudební scéně se objevil v 70. letech 20. století a popularitu si získal v 80. letech 20. století svým osobitým stylem, v němž se mísí folková hudba s vtipnými texty, často komentujícími každodenní život a společenské problémy. Dobešova schopnost navázat kontakt s publikem prostřednictvím vyprávění příběhů a chytré hry se slovy z něj učinila oblíbenou osobnost české kultury. V průběhu let vydal několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský a textařský talent.

Milena Durková

Česká spisovatelka a překladatelka Milena Durková trvale žije ve Spojených státech. Jedná se o autorku, která píše knihy pro děti a mládež a dívčí romány. Mezi její knihy patří například „Příhody černé čarodějnice“, kde autorka seznamuje malé čtenáře s čarodějnicí, která je tak trošku strašidelná a čarodějná nešika, takže se jí vlastně nemusí bát. Jen co skončí jedno její dobrodružství hned je až po uši v dalším. Naštěstí má spoustu dobrých kamarádů, kteří nenechají se dlouho plácat v mizérii a pomůžou jí. Mezi další knihy Mileny Durkové pak patří například „Krvavá paní“, „Jsem průšvih jménem Klaudie“ nebo „Horko ve Sněhulákově“.

Michaela Duffková

Narozena 1992 v Praze. Blogerka a autorka knihy o alkoholové závislosti. Iniciátorka léčebného a komunitního centra Alkos zaměřeného na prevenci a léčbu alkoholismu. Pracovnice v oblasti destigmatizace a PR v Národním ústavu duševního zdraví.

Mária Ďuranová

Mária Ďuranová sa narodila v Žiline, ale od narodenia býva v Kysuckom Novom Meste, kde pracuje v kultúrnom stredisku. Okrem organizovania kultúrnych podujatí sa vo voľnom čase venuje písaniu.

Ljuben Dilov

Ljuben Dilov, celým jménem Ljuben Dilov Ivanov byl bulharský spisovatel, zaměřený převážně na science fiction. Vystudoval bulharský jazyk a literaturu na Univerzitě v Sofii. Publikovat začal v roce 1951 jako student a celkem vydal 35 knih. Byl také překladatelem a editorem antologií vědeckofantastické literatury. Podle jeho předlohy natočila režisérka Ivanka Grybčeva v roce 1990 film Karneval bude zítra. Za román Let Ikaru byl oceněn na Euroconu v Poznani. Spisovatelem je i jeho syn Ljuben Dilov mladší.

Josef Dobrovský

Josef Dobrovský byl český kněz, filolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky. Svým mnohostranným dílem předznamenal i podnítil české národní obrození, třebaže sám k romantickým obrozencům nejen chronologicky, ale ani svým založením nepatřil. Byl nejvýznamnějším představitelem racionalistického osvícenství v českých zemích a k jeho největším zásluhám patří zavedení a soustavné uplatňování kritické metody ve vědeckém bádání bez ohledu na dopad jeho výsledků. Dobrovský byl jedním ze zakládajících členů Královské české společnosti nauk a společně s hrabětem Kašparem Šternberkem rovněž spoluzaložil Vlastenecké muzeum. Kromě klasických jazyků ovládal i hebrejštinu a některé další orientální jazyky, kterým se chtěl původně odborně věnovat, později postupně ovládl i všechny tehdy známé jazyky slovanské. Po Husovi a Komenském je právem pokládán za třetího Čecha světového významu. T. G. Masaryk jej označil za „prvního světového Čecha nové doby“. Dobrovského latinsky a německy psané dílo zahrnuje 363 již za jeho života publikovaných studií, monografií a kratších statí nebo recenzí a dalších 37 publikací, na kterých se podílel jako redaktor či editor. Jeho rozsáhlou vědeckou činnost lze rozdělit do několika základních oblastí, jimiž jsou historie, historiografie, biblistika, paleoslavistika, slovanská filologie a bohemistika. V českém kontextu jsou z Dobrovského spisů nejzásadnější: Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur a především jeho česká gramatika Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache . Dobrovský se ve své době pokusil rekonstruovat tzv. bratrský pravopis čili podobu češtiny v období jejího největšího rozkvětu v 16. a 17. století, neboť za nejklasičtější český text považoval kralický překlad Bible. Jazyk, jenž popsal ve své gramatice, je dodnes základem spisovné češtiny. Spisy, kterými ...

Jiří Dušek

Mgr. Jiří Dušek, Ph.D. je ředitelem Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária, stejně jako dalším způsobům astronomického vzdělávání. Je autorem řady populárně-vědeckých publikací , vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. V roce 2004 po něm byla pojmenována planetka Dušek. Kromě astronomie je jeho velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

Jiří Divíšek

Narozen 15.4.1935 v Českých Budějovicích. Matematik. Díla z oboru, učebnice matematiky.