Všichni Autoři a témata

Édouard Riou (1)

Édouard Riou byl francouzský malíř a ilustrátor. Riou byl žákem významného předchůdce impresionismu Charlese-Françoise Daubignyho a své první práce představil roku 1859 . Uplatnil se však především jako ilustrátor, a to zejména prvních románů francouzského spisovatele Julese Verna vydávaných nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem v rámci cyklu Podivuhodné cesty. Jde o tato Vernova díla: Dále se Riou společně s Hubertem Clergetem podílel svými kresbami na výtvarné stránce Ilustrovaného zeměpisu Francie z roku 1866 a společně s Léonem Benettem, Henrim Meyerem a Julesem Fératem ilustroval Vernovu knihu divadelních her Cesty na divadle z roku 1881. Kromě knih Julese Verna ilustroval Riou například vydání románu Waltra Scotta Ivanhoe z roku 1880 nebo románu Alexandra Dumase staršího Hrabě Monte Cristo z roku 1887. Édouard Riou zemřel roku 1900 v Paříži jako nositel Řádu čestné legie.

Vladimír Řeřucha (1)

Narozen 25. 4. 1920 v Havlíčkově Brodě, zemřel 12. 12. 2004 v Pardubicích. Teoretik umění, působil jako ředitel Východočeské galerie v Pardubicích. Autor publikací o výtvarném umění.

Paul Newman (1)

Paul Leonard Newman byl americký herec, režisér, automobilový závodník, filantrop, majitel týmu Newman/Haas Racing a spoluzakladatel společnosti Newman's Own, jejiž kompletní výdělek je věnován na charitu. Byl oceněný mnohými prestižními cenami, například Oscarem, Zlatým glóbem, Emmy, cenou v Cannes a Humanitární cenou Jeana Hersholta. Byl známý pro své pronikavě modré oči, sympatickou povahu a také pro svůj fešný vzhled, díky němuž je považován za jeden ze sexuálních symbolů 60. let 20. století. Newman se nejlépe zapsal do podvědomí diváků hlavními úlohami ve filmech Kočka na rozpálené plechové střeše, Hazardní hráč, Hud, Hombre, Frajer Luke, Život a doba Soudce Roye Beana,Skleněné peklo či Road to Pedition. Dále si jej diváci mohou pamatovat jako společníka Roberta Redforda ve slavných snímcích Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz. Ze svých osmi oscarových nominací proměnil pouze jednu a to v roce 1987, kdy získal cenu Akademie za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmu Barva peněz. Newman se narodil na předměstí Clevelandu v lednu roku 1925. Jeho otec Arthur Samuel Neumann byl Žid, syn Simona Newmana a Hannah Cohnové, emigrantů z Maďarska a Polska.. Matka Terézia Fecková byla Slovenka, rodačka z vesnice Ptičie nedaleko Humenného, praktikující křesťanskou víru . On sám jako dospělý netíhnul k žádné víře, avšak označoval se za Žida. Newman s herectvím začínal již na škole. Jeho první dochovaný divadelní výstup se konal v jeho sedmi letech na školním představení Robina Hooda. Ve svých deseti letech již vystupoval v jednom z clevelandských divadel. V roce 1943 odmaturoval ze střední školy v Shaker Heights a krátce studoval na Ohio University v malém univerzitním městečku Athens. Během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu jako střelec a radista v Pacifiku. Původně byl zařazen do programu pro pi...

I. N Uspenskij (1)

Helena Soukupová (1)

Doc. PhDr. Helena Soukupová je uznávanou historičkou umění se zaměřením na středověkou architekturu žebravých řádů. Po vystudování uměleckoprůmyslové školy v Praze, absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny umění a klasická archeologie. V té době se začala také věnovat výzkumu Anežského kláštera, který v roce 1989 vyvrcholil vydáním monografie Anežský klášter v Praze oceněné mimo jiné titulem Nejkrásnější kniha roku. Doc. Soukupová pracovala v Národním muzeu, v letech 1990–2003 rovněž přednášela na Katedře dějin umění a estetiky vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Téma Anežského kláštera neopustila ani v dalších letech. V roce 2011 tak mohlo vyjít doplněné vydání monografie.

Maria-Regina Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Michael Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Oskar Schellbach (1)

Metoděj Skříčka (1)

Práce z oboru kinematografie.

Nemo (1)

Kapitán Nemo je fiktivní postava z Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem, v níž je konstruktérem, kapitánem a vlastníkem supermoderní ponorky Nautilus, s níž brázdí oceány a s jejíž pomocí se jako první člověk dostal na Jižní pól. Mimo to ještě nakrátko vystupuje v románu Tajuplný ostrov, kde jej autor nechal zemřít. Jeho postava inspirovala řadu dalších spisovatelů a posléze i filmových tvůrců, v jejichž dílech vystupuje. Ačkoliv je Nemo v románu Dvacet tisíc mil pod mořem jednou z hlavních postav, není zde téměř popsán jeho předchozí život. Teprve v románu Tajuplný ostrov seznámí umírající Nemo trosečníky na ostrově se svou minulostí. Jde o indického knížete Dakkara, který byl duší povstání sipáhijů v roce 1857. Po rozdrcení povstání vybudoval s dvaceti nejvěrnějšími ponorku Nautilus, přijal bojové jméno Nemo a vyhlásil válku „pozemským tyranům“ . Jeho muži však postupně umírali a nakonec se osamělý Nemo uchýlil do přístavu na „Tajuplném ostrově“, který si tajně vybudoval. Zároveň požádal trosečníky, aby po jeho smrti Nautilus potopili, což se skutečně také stane. Postava kapitána Nema inspirovala řadu dalších tvůrců. Kromě různých zpracování či přepracování původních Verneových románů se stal i samostatnou postavou. Například český spisovatel J. M. Troska podle něj vytvořil jednu z hlavních postav svých románů , avšak Troskův kapitán Nemo nebyl bengálský hinduista, nýbrž Francouz. V americkém komiksovém seriálu a filmu Liga výjimečných tvoří s dalšími postavami skupinu viktoriánských supermanů. Seznam herců, kteří hráli kapitána Nema ve filmu nebo v televizi:...

Michael Duruttya (1)

Chovatel koní, vědec, publicista, podnikatel v poradenství chovu koní, autor monografie Etologie koní, byl dlouholetým vedoucím chovu koní v Hřebčíně Muráň.Řídil hřebčín Muráň , hřebčín Šamorín , hřebčín Hrabušice , Zoologickou zahradu – rezervaci koní plemena hucul v Košicích; poradcem v hřebčíně Erlengrund/Erlenhof u Frankfurtu n/Mohanem . Správcem Dostihového závodiště v Praze . Je autorem pěti monografií ; učební pomůcky , tří knižních statí, 34 vědeckých prací, dalších cca 400 odborných článků uveřejněných doma a v zahraničí resp. na webové stránce a 24 referátů přednesených na vědeckých konferencích. Na Muráni zachránil chov koní plemena hucul a dokončil vyšlechtění nového plemene – slovenského horského koně. V Šamoríně odchoval dvě desítky vítězů klasických dostihů právě tak, jako československého “Koně století”, čtyřnásobného vítěze Velké pardubické steeple-chase Železníka. K jeho chovatelským úspěchům se také váže zrod fenomenální klisny Arva, nositelky klasické “Trojkoruny”. Je členem Turf clubu, Československé vědecko-technické společnosti – odborné skupiny pro chov koní, Evropského združení odhadců – TEGEVOFA, Česko-slovenské etologické společnosti a Slovenského syndikátu novinářů.

Josef Pitlík (1)

Uspořádával vtipy pro sérii Anektody.

Vlasta Prokešová (1)

Narozena 8.3.1922 v Opočně. Lékárenská laborantka, prozaička, básnířka.

Edwin Balmer (1)

Edwin Baumer se narodil v Chicagu 26.07.1883 a studoval na Northwestern University a Harvardu. Novinář a spisovatel. Autor science fiction a mystery. Mladší bratr Williama Briggse MacHarga.

Joachim Scholl (1)

Německý literární kritik a publicista, původně literární redaktor.

Rebecca Coleman (1)

Britská socioložka a vysokoškolská pedagožka.

Irene Dische (1)

Dcera židovských uprchlíků, vědece a lékařky . Narodila se a vyrůstal ve Washingtonu Heights v New Yorku. Jako teenager utekla režimu jejího nevlastního otce Siga. Skončila v Libyi během revoluce Col Kaddáfího. Odtud odcestovala do Keni, kde pracovala pro známého paleontologa Louis Leakey. Vrátila se do Spojených států v roce 1972. Zpátky v její domovské zemi, studovala na Harvardské univerzitě, obor literatura a antropologie. Po ukončení studia pracoval jako novinářka na volné noze, publikuje v The New Yorker a The Nation. Na začátku roku 1980 do Berlína v Německu. V současnosti svůj čas rozděluje mezi Berlínem a New Yorkem. Je vdaná za právníka Nicolas Beckera, a má dvě děti, Emmu a Leonarda.

Marg Meikle (1)

Autorka časopiseckých článků.

Anne Enright (1)

Anne Teresa Enrightová je irská spisovatelka. Ve svých prózách se zaměřuje na život žen, hlásí se také k feminismu. Je rovněž známa svými silně proimigračními a multikulturalistickými postoji. V roce 2007 získala Man Bookerovu cenu za román Shledání . Vystudovala filozofii a angličtinu na Trinity College v Dublinu a tvůrčí psaní na University of East Anglia . Poté pracovala pro irskou veřejnoprávní televizi, od roku 1993 se věnuje jen literatuře. Dlouhodobě se potýká s depresí. Její sloupky vycházejí mj. v denících The Guardian, The Irish Times a The New York Times.

Atiq Rahimi (1)

Atík Rahímí, angl. Atiq Rahimi je francouzský spisovatel afghánského původu a filmový dokumentarista, v roce 2008 oceněný Goncourtovou cenou, nejvýznamnějším francouzským literárním oceněním. Narodil se v Kábulu do rodiny státního úředníka. Zde navštěvoval francouzské lyceum Lycee Isteqlal, poté vystudoval francouzskou literaturu na kábulské univerzitě. Po Sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 uprchl do Pákistánu, kde žil jeden rok, a poté mu byl udělen politický azyl ve Francii. Na pařížské Sorbonně získal doktorát z literatury. Poté natočil sedm dokumentárních filmů a několik dalších komerčních snímků pro francouzskou televizi. Na konci 90. let se začal věnovat psaní a na přelomu milénia vydal svou knižní prvotinu Země a popel , která se stala bestsellerem v Evropě a Jižní Americe. Film vzniklý na základě románu, režírovaný autorem, byl v roce 2004 oceněn Prix du Regard vers l'Avenir na Filmovém festivalu v Cannes. Snímek na různých festivalech a přehlídkách získal dvacet pět cen. V listopadu 2008 obdržel prestižní literární Goncourtovu cenu za román Kámen trpělivosti . Jedná se o jeho čtvrtou knihu, ale první, která byla napsána ve francouzštině. První tři jsou psány v afghánské perštině. V roce 2002 se vrátil do rodného Afghánistánu a stal se poradcem u tamní největší mediální skupiny Moby Group, v jejímž rámci se podílí na vzniku pořadů z rodné země. Podílel se také na výchově nové generace afghánských filmařů a režisérů. Je autorem první afghánské mýdlové opery „Raz ha een Khana“ , která získala v říjnu 2008 Zvláštní cenu na udílení Drama Awards v Soulu. Má dvojí státní občanství afghánské a francouzské. Žije střídavě v Paříži a Kábulu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atiq Rahimi na anglické Wikipedii....

Norma Procházková (1)

Ilustrátorka knih o rekonstrukcích bytů a domů.

Jaroslav Hejzlar (1)

Narozen 1957, absolvent VŠZ, žije a pracuje v Praze. Do roku 1997 fotoreportér ČTK, od té doby působí jako samostatný fotograf. Je dlouholetým fotografickým spolupracovníkem mnoha periodik, vydavatelství, reklamních agentur a firem, je spoluautorem řady knižních publikací, katalogů, tématických edic a kalendářů. Profesionální práci na zakázku se snaží spojit se zábavou, koníčkem a volnou tvorbou dohromady a potápění spojené s cestováním považuje za naprosto ideální kombinaci k dosažení tohoto cíle.

Alena Řezníčková (1)

PhD., publicistka v oblasti životního stylu, autorka příruček o bytovém vybavení.

Ed Vulliamy (1)

Ed Vulliamy, rodným jménem Edward Sebastian Vulliamy, je britský novinář a spisovatel. Jeho matkou byla spisovatelka a ilustrátorka Shirley Hughes. Studoval na londýnské University College School a oxfordské Hertford College. V letech 1997 až 2003 působil jako newyorský dopisovatel týdeníku The Observer. Rovněž byl římským korespondentem deníku The Guardian. Rovněž působil jako reportér v pořadu World in Action. Rovněž je autorem knih o různých válečných konfliktech. Jeho první kniha Seasons in Hell: Understanding Bosnia's War byla vydána také v češtině . Od šedesátých let je vegetariánem.

Miroslav Zahradník (1)

Narozen 17.8.1921. Pracovník VUTP, kosmetika, publikace v oboru.

Jaromír Sobota (1)

Bernie Martin (1)

Německý filolog, anglista, autor publikací v oboru.

Margaret Campbell Barnes (1)

Margaret Campbell Barnes se narodila v roce 1891 a zemřela v roce 1962. Byla nejmladší z deseti dětí narozených v Sussexu. Podle všeho žila šťastné dětství a chodila do soukromých škol v Paříži a Londýně. Většina z jejích knih byla napsána mezi 1940 a 1960. V roce 1917 si vzala Petera Barnese, prodavače s nábytkem, a spolu měli dva syny, Michael a John. Michael, Royal Armoured Corps poručík, byl zabit během druhé světové války. Po celém světe se prodali více než dva miliony kopií jejích historických románů.

Emma Tennant (1)

Narodila se v Londýně, ale dětství prožila ve Skotsku.

John Haselden (1)

Autor knižní podoby televizního seriálu "Haló, haló!".

Maureen Martella (1)

Petr Holán (1)

Narozen 13. 5. 1944. Ekonom, poradce a tajemník ministra financí ČSFR v 90. letech 20. století. Autor a samonakladatel série psích příběhů pro děti.

Zuzana Vorlíčková (1)

Narozena 1957. Výtvarnice pro loutkový a kreslený film, ilustrátorka.

Ivona Tichá (1)

Veronika Čtvrtečková (1)

Ilustrátorka, kreslířka.

Zuzana Večeřová (1)

Autorka publikací pro děti.

Antonio Donghi (1)

P. J Wiseman (1)

Anglický archeolog, práce z oboru dějin starověkých kultur.

Adrienne Mendell (1)

Marina Richterová (1)

Narozena 21. 6. 1962 v Moskvě . Výtvarnice, grafička. Žije v Praze.

Lawrence J Crabb (1)

Bob Slosser (1)

Bob Slosser byl spisovatel, žurnalista a pedaog. Vystudoval Univerzitu v Maine. Poté pracoval jako pisatel a editor v několika novinách, například v The New York Times, The New York World-Telegram, The Sun a National Courier. Od roku 1984 do 1990 byl presidentem na Regent University. Též byl klíčovým vedoucím v CBN . Zemřel 13. září 2002.

Charles Carney (1)

Autor komiksu Tom a Jerry,natočeného v letech 1940-1967.

Henri Cartier-Bresson (1)

Henri Cartier-Bresson byl francouzský fotograf považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Jeho přístup k zachycení „rozhodujícího okamžiku“ ovlivnil mnoho následujících generací fotografů. Tak jako Willy Ronis a Robert Doisneau se řadí k francouzskému hnutí tzv. fotografického humanismu. Henri Cartier-Bresson se narodil 22. srpna 1908 ve městě Chanteloup-en-Brie, nedaleko Paříže, jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec vlastnil textilní továrnu, matčina rodina obchodovala s bavlnou a vlastnila pozemky v Normandii, kde mladý Bresson strávil i část dětství. Později jeho rodina žila v prominentní rezidenční čtvrti v Paříži a podporovala ho v jeho zájmu o umění a fotografii. Jako malý chlapec vlastnil fotoaparát Box Brownie, používal ho k fotografování prázdninových snímků, později experimentoval s 3×4 palcovým formátem. Vystudoval École Fénelon a katolickou školu v Paříži. Postupně se u něj probouzel velký zájem o malířství, ve kterém ho podporoval jeho strýc Louis. Zasvětil ho do základů olejomalby, jeho lekce však netrvaly dlouho, protože umřel v první světové válce. V roce 1927 jako 19letý získal Bresson stipendium na soukromé umělecké škole Lhote Academy pařížského kubistického malíře a sochaře, uměleckého kritika a velkého propagátora moderního umění Andrého Lhote. Bresson také studoval malířství u portrétisty Jacquese Emile Blanche. V této době četl Dostojevského, Schopenhauera, Rimbauda, Nietzscheho, Freuda, Prousta, Hegela, Engelse, Marxe a další. André Lhote často bral své žáky do galerie Louvre a dalších pařížských galerií, aby studovali díla klasických i moderních umělců. Ačkoliv Bresson postupně začínal nesouhlasit s Lhoteho přístupem k umění, jeho precizní teoretické znalosti mu později pomohly s kompozičními a formálními problémy ve fotografii. Ve dvacátých letech minulého století přišlo surrealistické hnutí a s ním i nové pojetí v umění a také fotografii, pro Henri Cartier-Bressona byl surrealismus fascinující. ...

Edita Terner (1)

Milena Cajthamlová (1)

Narozena 14.2.1963. Spisovatelka.

Louise Marley (1)

Americká autorka fantastiky, narozena 15. 8. 1952 v kalifornském Rossu, vystudovala zpěv a mezi její oblíbené činnosti patří vedle hudby a zpěvu rovněž jóga a trénink skotského teriéra, ráda vaří zdravá jídla a dovede si užít i kvalitního vína. Jejím literárním debutem byl úvodní svazek trilogie Singers of Nevya: Sing the Light , Sing the Warmth a Receive the Gift , science fantasy odehrávající se na planetě Nevya, kam léto zavítá pouze jednou za pět let, zem je tedy neustále zmrzlá, což zabraňuje těžbě kovů a tím i rozvoji technologií. Obyvatelé planety jsou tak odkázáni na nadání Pěvců, kteří jsou díky svým mimosmyslovým schopnostem – telepatii a telekinezi – jedinými zdroji světla a tepla. V románu The Glass Harmonica jsou skrze čas zvláštním způsobem propojeny dvě dívky – sirotek žijící v chudobě Londýna roku 1761, kde se živí hudbou hranou na sklenice naplněné vodou, a zázračné dítě slavící nebývalé úspěchy hraním na skleněnou harmoniku v budoucnosti roku 2018. Jejich spojení přirozeně není dílem pouhé náhody. Hrdinka románu Terrorists of Irustan se na prosbu přítelkyně odhodlá k aktu vzdoru, jenž se neslučuje s léčitelskou přísahou. Protest za práva žen má však pro obyvatele planety Irustan nečekaně mnohem hlubší důsledky, než by se mohlo zprvu zdát. Životem v přepychu zhýčkaná hrdinka románu The Maquisarde neví nic o chudobou stiženém okolním světě, dokud není její rodina zabita teroristy. Zármutek a touha po pomstě jí záhy otevřou oči a přinutí prohlédnout síť lží, která ji dosud obklopovala. Nalezne v sobě sílu postavit se na odpor, i kdyby to mělo znamenat dát se na cestu násilí. V románu The Child Goddess jsou na planetě určené jako zdroj surovin objeveni potomci vesmírných trosečníků, což vede k přerušení příprav na těžbu. Na ledem sevřenou planetu Nevya se vrátila v dosud posledním, zcela samostatném románu Singer in the Snow , jde o příběh velmi silné nositelky pěveckého talentu, jinak však zcela ...

Mark Kurlansky (1)

Americký spisovatel a novinář.

Otto Táborský (1)

Dramatik.

Jaroslav Burian (1)

Marta Michalska (1)

Trevanian (1)

Rodney Whitaker byl americký spisovatel, který psal pod pseudonymy Trevanian a také Nicolas Seare a Benat LeCagot. Americký spisovatel, který začal dobývat, a pak na dlouho okupovat, žebříček bestsellerů na počátku 70. let, vydal pod jménem Trevanian všeho všudy sedm románů a vyzkoušel si na nich různé „pokleslé“ žánry. Narodil se ve státě New York v chudé rodině. Vystudova drama na University of Washington, během čehož napsal a režírovak tříaktovou divadelní hru Eve of the Bursting, která byla jeho magisterským dílem. Pokračoval doktorátem v oboru komunikace a film na Northwestern University. Vyučoval na Dana College v Blair v Nebrasce, kde předseda komunikační divizi. Během korejské války sloužil u amerického námořnictva. Později obdržel stipendium pro studium v Anglii. Když napsal první dvě novely, byl vedoucím katedry radia, televize a filmu na University of Texas, kde vyučoval řadu let. Oženil se s bývalou Dianou Brandon, s níž měl 4 děti . Pět let žili na baskickém venkově. Zemřel 14.12.2005 v anglickém Somersetu a zanechal po sobě manželku a odrostlé děti. „Bylo pro mě daleko zajímavější střídat žánry, ale chápu, že je to těžké pro čtenáře. Musím počítat s tím, že čtenáři, kteří mají rádi špionážnější román, asi nesáhnou po romanci, a některé své fanoušky zkrátka ztratím. Nicméně hodně čtenářů mi zůstalo věrných. Šlo mi vždycky jen o to trefit se přesně do daného žánru, ale dostat do příběhu také nějaký důležitý společensko-politický aspekt, nějaké existenciální poselství. Takže vždycky čtenářům trochu kážu, ale tak, aby o tom nevěděli a nehodili mi to na hlavu.“

Ivo Bláha (1)

Ivo Bláha je český hudební skladatel a pedagog. Po maturitě na Gymnáziu v Kladně se věnoval studiu skladby na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě Jaroslava Řídkého a Vladimíra Sommera . Vojenskou prezenční službu absolvoval u vojenské dechové hudby v Českém Krumlově , kde mj. působil i jako dirigent amatérského symfonického orchestru Dalibor. Poté byl zaměstnán jako člen orchestru Městského divadla v Kladně . Příležitostně pracoval též jako korektor a hudební režisér . V letech 1964–1972 byl asistentem a tajemníkem katedry skladby na Hudební fakultě AMU, kde působil jako pedagog hudebně teoretických a skladebných disciplín. Zároveň zde absolvoval pětileté studium umělecké aspirantury u Emila Hlobila, které dokončil v roce 1970 . Účastnil se též kursu elektroakustické hudby v Experimentálním studiu Čs. rozhlasu v Plzni vedeného Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem. Zvláště významné je jeho dlouhodobé angažmá kmenového pedagoga Filmové a televizní fakulty AMU . Vyučoval zde řadu hudebně teoretických předmětů, hudební praktikum, zvukovou dramaturgii audiovizuální tvorby, střih a úpravu hudební nahrávky aj., vedl diplomní semináře, praktická zvuková a filmová cvičení, byl konzultantem, vedoucím a oponentem mnoha diplomních a disertačních prací. V roce 1980 založil na FAMU nový studijní obor Zvuková tvorba, který v období 1993–2011 řídil ve funkci vedoucího Katedry zvukové tvorby. V roce 1985 se habilitoval na docenta, roku 1999 byl jmenován profesorem. Své pedagogické zkušenosti v tomto oboru teoreticky zpracoval v řadě odborných publikací. Ve svém kompozičním díle se soustřeďuje na hudbu komorní, orchestrální i vokální. Velkou po...

Sergej Petrovič Varšavskij (1)

Ruský sovětský spisovatel, autor historických a literárních děl, též sběratel uměleckých litografií.

Josef Václav Šmejkal (1)

Tomáš Šílený (1)

Narozen 28. 8. 1856 v Kolenci u České Třebové, zemřel 8. 4. 1945 v Brně. Středoškolský profesor, publikace z oboru pedagogiky, antiky, estetiky a těsnopisu.

Zdeněk Vlach (1)

Narozen 21.3.1942 v Praze, zemřel 1998 v Praze. Grafik, filmové plakáty, propagační grafika a knižní ilustrace.

Wolfgang Amsoneit (1)

Narozen 1947 v Gelsenkirchenu . Architekt, publikace o teorii designu.

Albert Lamorisse (1)

Francouzský režisér, básník a spisovatel Albert Lamorisse se narodil 13. ledna 1922 v Paříži. Původně fotograf a kameraman se později začal věnovat filmové režii. Miloval fantazii, bajky a pohádky pro děti, takže jeho filmová tvorba byla těmito aspekty výrazně ovlivněna. V roce 1950 debutoval snímkem BIM, který natočil podle dětské knížky "Bim, malý oslík", kterou vydal společně s básníkem Jacquesem Prévertem. Na svůj debut navázal o dva roky později úspěšným středometrážním snímkem o přátelství malého chlapce a koně BÍLÁ HŘÍVA, který získal cenu Zlatá palma na festivalu v Cannes a cenu Jeana Viga. Největšího úspěch zaznamenal v roce 1956 poetickým snímkem ČERVENÝ BALÓNEK, který je ověnčen několika cenami: ocenění v Cannes, cenu Louise Delluca, cenu BAFTA a zlatou sošku Oscara za scénář. S úspěchem se potkaly i jeho dva celovečerní filmy oceněné v Benátkách i Cannes. Jeho celovečerním debutem byl snímek LET BALÓNEM , ve kterém popisuje fantastické příhody pařížského profesora a jeho vnuka, kteří letí balónem nad Francií. O pět let později přišel s druhým celovečerním snímkem FIFI PÍRKO, příběh malého zlodějíčka, který v sobě objevil schopnost létat. Neméně významná byla jeho tvorba dokumentárních filmů. V roce 1967 natočil dokument VERSAILLES oceněný Zlatou palmou. V Lamorissově tvorbě se opakovaně objevuje motiv létání, které velice miloval a nakonec se mu stalo osudným. V červnu 1970 při natáčení filmu LE VENT DES AMOUREUX v Iránu tragicky zahynul při pádu helikoptéry. Zůstali po něm manželka Sabine a dvě děti, syn Pascal a dcera Sabine. Lamorisseho manželka v roce 1978 dokončila podle autentických režisérových poznámek film LE VENT DES AMOUREUX, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film.

Václav Postránecký (1)

Václav Postránecký byl český herec, režisér a divadelní pedagog. Byl dlouholetým členem Činohry Národního divadla, ztvárnil celou řadu filmových a televizních rolí, např. v komedii S tebou mě baví svět. Věnoval se také dabingu a vyučoval na FAMU. V letech 2005 až 2011 byl prezidentem Herecké asociace. Herectví se věnoval ochotnicky již od svého dětství, byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, jako dítě si zahrál i v několika starších českých filmech. Vyučil se zámečníkem. Na divadle působil od počátku 60. let 20. století. Již v roce 1956 se objevil v dětské roli na scéně Tylova divadla. V sezóně 1959/1960 byl jevištním technikem v divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odtud pak přešel do brněnského Státního divadla, kde působil v letech 1962 až 1969. V roce 1968 byl jakožto vítěz soutěže Divadelních novin na studijním pobytu ve Velké Británii, v letech 1969 až 1978 působil v činoherním souboru Městských divadel pražských. Od začátku roku 1979 byl členem činohry Národního divadla v Praze. Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem. Sám již také v roce 1995 Cenu Thálie získal, a to za roli Podkolatova v inscenaci Gogolova Revizora. Jednalo se i o úspěšného rozhlasového, televizního a filmového herce. Účinkoval zhruba ve 170 filmech a zejména televizních filmech. Zahrál si jednu z hlavních postav v divácky velmi úspěšném a dnes již i svým způsobem legendárním filmu S tebou mě baví svět z roku 1983. Ztvárnil také např. milovníka života a krásných žen ve filmu Konto separato, dědečka ve snímku Jak se krotí krokodýli či vinaře v komediálních filmech Bobule a 2Bobule. Účinkoval v seriálech Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky a dalších, celkem asi 40 seriálech. Poslední hlavní úlohu v seriálu Krejzovi už kvůli ...