Všichni Autoři a témata

Vlastimil Homolka (1)

Autor, odborník na digitalizaci byl v 80. letech minulého století pověřen vývojem a organizací strojovým zpracováním dat a ve vnitřním obchodě zavést počítače a matemaztizaci řízení. Při této příležitosti se věnoval historii obchodu od nejsterších časů až po současnost.

Hermann Michael Stellmann (1)

Studoval medicínu ve Freiburgu, Curychu a Mnichově. Po absolutoriu pracoval dva roky v oboru chirurgie a dětské chirurgie, potom se zaměřil na odborné studium dětských nemocí. Od roku 1960 se specializoval na dětskou homeopatickou a antroposofickou práci až do roku 1990 v Mnichově, později v menším rozsahu v Bad Aiblingu.

Benjamin Creme (1)

Benjamin Creme byl britský esoterik, spisovatel, umělec a vydavatel časopisu Share International. Prohlašuje, že různá proroctví, vypovídající o opětovném příchodu Krista, se uskuteční ve formě objevení se tzv. Učitele světa Maitréji. Maitréja je jméno, kterým buddhisté nazývají příštího Buddhu. Creme ovšem tvrdí, že Maitréja je učitelem pro všechna náboženství, která ho tím či oním způsobem očekávají v různých podobách a pod různými jmény. Podle Crema je možno Maitréju ztotožnit se jmény jako Kristus, imám Mahdí, Krišna, Kalki, Mesiáš. Tvrdí také, že Maitréja je takzvaným „avatárem pro věk Vodnáře“. Benjamin Creme se narodil ve skotském Glasgow. Studoval umění a již v mládí se stal uznávaným malířem modernistického stylu. Spolupracoval a přátelil se s mnoha vůdčími postavami soudobého britského umění. Své práce vystavoval v mnoha prestižních galeriích. V letech 1957 až 1959 byl členem Společnosti Aetherius , kterou opustil kvůli názorovým rozporům. Creme studoval některé z aspektů esoterní filosofie a obzvláště jej zajímalo učení, které koncem 19. století zpřístupnila Helena Petrovna Blavatská a její Theosofická společnost, na které později navazuje učení Alice A. Baileyové. Tyto nauky jej postupně dovedly k víře v existenci Mistrů moudrosti ― skupiny dokonalých jedinců, kteří mají být správci božského plánu vývoje pro tuto planetu. V roce 1959 oznámil, že byl – ke svému velkému překvapení – sám kontaktován jedním z těchto Mistrů, jehož identitu ovšem dodnes tají na žádost této bytosti. Kromě jiného mu Mistr sdělil, že Učitel světa Maitréja ― Mistr všech Mistrů ― by se do dvaceti následujících let měl vrátit na Zem a že on, , by při této události měl hrát určitou roli, pokud ji bude ochoten přijmout. Další informace z jeho díla odkazují na to, že Maitréja údajně sestoupil ze svého pradávného sídla v Himálaji a přiletěl do Londýna jako civil...

Ctibor Dolenský (1)

Autor publikací o domácím knihařství a tvorbě vlastních knižních vazeb.

Constantin Kilian (1)

Německý spisovatel,dramatik a režisér.

Jan Hanák (1)

Ing. Ján Hanák vystudoval Ekonomickou univerzitu v Bratislavě. Zde, na Katedře aplikované informatiky Fakulty hospodářské informatiky , působí jako vysokoškolský pedagog. Přednáší a vede semináře týkající se programování a vývoje softwaru v programovacích jazycích C, C++ a C#. Kromě zmíněné trojice jazyků se k jeho oblíbeným programovacím prostředkům řadí také Visual Basic a C++/CLI. Aktivně vynalézá nové postupy tvorby softwaru, který bude pomáhat nejenom studentům, nýbrž také široké veřejnosti. Je nadšeným autorem odborné počítačové literatury.

Karol Kuťka (1)

Narozen 12.2.1951 v Topoľčiankách. Slovenský japanista, literát, historik, překladatel. Věnuje se moderní japonské literatuře a dějinám. Publikace z oboru, překlady.

Štefan Neuschl (1)

Slovenský autor prací z oboru řídících strojů a kybernetiky.

Milan Jakl (2)

Spoluautor publikace z oboru elektrotechniky.

Hermann Reinboth (1)

Autor publikace o magnetických materiálech.

Franz Wendelmuth (1)

**Franz Peter Wendelmuth* byl populární autor detektivních románů. Psal také pod pseudonymy: Peter Schnee a Franz Zimmer – Wendelmuth.

Grigorij Matvejevič Lin'kov (1)

Ruský vojenský důstojník, autor vzpomínkové knihy.

Anthony Marks (1)

Spoluautor literární adaptace.

Graham Tingay (1)

Jiří Neumann (1)

RNDr. Jiří Neumann je český politik a ředitel střední školy, od listopadu 2012 do listopadu 2013 místopředseda strany LIDEM, později člen KOA a od roku 2014 zastupitel města Karlovy Vary. Po studiu se krátce věnoval učitelské profesi a od roku 1997 pracuje jako ředitel Střední školy stravování a služeb v Karlových Varech. Má dva syny. Do politiky vstoupil v roce 2012, kdy se stal členem strany LIDEM . V listopadu 2012 byl na ustavujícím sjezdu strany LIDEM zvolen jejím místopředsedou. Funkci zastával do dalšího sjezdu strany v listopadu 2013, kdy už na tuto pozici nekandidoval. V únoru 2013 se Jiří Neumann stal členem dozorčí rady podniku Čepro, což vyvolalo kritiku, protože nebylo jasné, jakou má pro práci v dozorčí radě kvalifikaci. Později ze strany LIDEM vystoupil a stal se členem Karlovarské občanské alternativy. Za tuto stranu byl v komunálních volbách v roce 2014 zvolen zastupitelem města Karlovy Vary. Působí rovněž jako člen Komise lázeňství a cestovního ruchu a jako člen správní rady společnosti Infocentrum města Karlovy Vary o.p.s. Dne 6. září 2016 byl zvolen radním města Karlovy Vary.

Zdeněk Lucký (1)

Narozen 30. 3. 1925 ve Valticích, zemřel v srpnu 2011. Prof., MVDr., CSc., práce v oboru nemocí ryb, včel a akvaristiky.

Jindřich Čítek (1)

Narozen 1959. Doc., Ing., CSc., vědecký pracovník, vyskoškolský učitel působící na Katedře genetiky, šlechtění a výživy zvířat na ZF JU v Č. Budějovicích, autor publikací z oboru.

Emanuel Vokoun (1)

Autor publikací z oblasti rybníkářství.

Magdalena Karelová (1)

František Kocman (1)

Narozen 1970. Ing., autor příruček o historických a archeologických památkách.

Petr Jenč (1)

Narozen 6.5.1976 v Mostě. Archeolog, specialista na speleoarcheologii, práce z oboru.

František Konůpka (1)

Autor publikací z oboru zemědělství, zejména o pěstování vinné révy. Činný v letech 1942-1956.

Miroslav Řezáč (1)

Narozen 11.10.1913 ve Vrchoslavicích na Hané, zemřel 28.8.1985. Dr., ing., CSc., docent zemědělské fytopatologie a entomologie, práce z oboru.

Jana Boříková (1)

Narozena 1937. Bývalá učitelka základní školy. Manželka MUDr. Otakara Boříka, práce z oboru dějin lékařství na Karlovarsku.

Otakar Bořík (1)

Narozen 27. 7. 1924 v Plzni. MUDr., DrSc., otorinolaryngolog. Promoval v r.1950 na LF UK v Plzni, nastoupil na ORL kliniku do Plzně, kde pracoval jako sekundární lékař a v roce 1954 byl jmenován asistentem. V letech 1959-1989 primář ušního, nosního a krčního oddělení v nemocnici v Karlových Varech. Odbornou činnost zaměřil převážně na výzkum fyziologie dýchacích cest. Autor publikací z oboru otolaryngologie. Zabýval se též historií lékařství, latinou a regionální historií Karlovarska. Publikoval řadu historických prací spolu s manželkou Janou Boříkovou .

Ivan Rous (1)

Narozen 7. 5. 1978 v Ostravě-Porubě. Dokumentátor a pracovník PR Severočeského muzea v Liberci, památkář, autor regionální literatury z Liberecka, autor webových stránek věnovaných technickým památkám Liberecka. Věnuje se dějinám průmyslu, průmyslovému dědictví a industriální archeologii s důrazem na období druhé světové války a spojení s nacisticou nucenou prací.

Anthony Herman Gerard (1)

Nizozemský letecký konstruktér a výrobce letadel.

Jaroslav Šprysl (1)

Dominik Rubáš (1)

Dominik Rubáš se narodil 3. dubna 1988 v Liberci a od narození žije v Českém Dubě. Po gymnáziu v Mnichově Hradišti vystudoval bakalářský studijní program Fyzika na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, kde získal titul Bc. Na navazující magisterské studium poté odešel na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul Mgr. v oboru Fyzická geografie a geoekologie. Ve své diplomové práci se zabýval bioklimatickými podmínkami ve městě Liberec. V květnu 2016 získal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy titul RNDr. V současné době pracuje Dominik Rubáš jako učitel fyziky a informatiky v Základní škole Kobyly a jako geolog Geoparku Ralsko. Též je zastupitelem města Český Dub. Kromě toho se věnuje publikační činností a popularizaci přírodních věd - především geologie a geomorfologie. V roce 2012 vydal svoji první knížku s názvem Krásy neživé přírody v Podještědí. V roce 2014 vydal další knihu s názvem Prameny a studánky v Podještědí a v roce 2017 vyšla zatím nejobsáhlejší autorova kniha s názvem Přírodní klenoty Podještědí. Dominik Rubáš se také věnuje průvodcovské činnosti . K tomu přispívá do regionálního sborníku Od Ještěda k Troskám. Dále publikuje např. v recenzovaném časopise Sborník severočeského muzea či v časopisech Krásy Česka, Vesmír a Tarsicius. O přírodních zajímavostech v Podještědí mluvil také ve dvou dílech televizního pořadu Toulavá kamera a v rozhlasových reportážích.

Arťom Vesjolyj (1)

Arťom Vesjolyj, rusky Артём Весёлый, česky též Artem Veselyj, vlastním jménem Nikolaj Ivanovič Kočkurov, rusky Николай Иванович Кочкуров byl sovětský spisovatel, popravený v době stalinských procesů. Narodil se v Samaře, v rodině nájemního nosiče ; byl jedním ze čtrnácti děti, ze kterých se vyššího věku dožily jen dvě. Sám musel od čtrnácti let pracovat. V březnu 1917 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a zúčastnil se Říjnové revoluce a občanské války. V červnu 1918 byl raněn při postupu na Samaru, v červenci téhož roku byl zajat československými legiemi. Podařilo se mu ze zajetí uprchnout. Podle jednoho českého zdroje se v roce 1918 setkal v Samaře s Jaroslavem Haškem. Nepodařilo se potvrdit ruskými zdroji. V roce 1919 se stal dobrovolníkem na frontě proti Děnikinovi. Po porážce Děnikinovy armády působil v Tule v deníku Komunard a organizoval v tulské gubernii vznik místního tisku. V březnu 1920, jako politický pracovník agitačního vlaku Rudý kozák projel největší jižní kozácké stanice a přes Novočerkassk a Kursk přijel do Moskvy. V roce 1920 získal ubytování v Moskvě a převezl ze Samary své rodiče a bratra. V roce 1922 zahájil univerzitní studia, ta však nedokončil a stal se námořníkem Černomořské flotily. Ve dvacátých letech publikoval v novinách, časopisech i knižně svá díla, věnovaná tematicky občanské válce. Arťom Vesjolyj byl třikrát ženat a měl šest dětí: V roce 1937 došlo k zatýkání samarských literátů, kteří byli označeni za členy antisovětské teroristické organizace. Arťom Vesjolyj byl zatčen 27. 10. 1937 jako hlavní obviněný této skupiny. Ve svém sdělení psal N. I. Ježov Stalinovi: Arťjom Vesjolyj byl zastřelen 8. dubna 1938. Byl rehabilitován 7. března 1956. Publikovat začal pod různými pseudonymy v prosinci roku 1919 v časopise Rudý oráč . Ve svých dílech zob...

Petr Suk (1)

Petr Šuk je český soudce, specialista na oblast práva obchodních korporací a místopředseda Nejvyššího soudu ČR. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1998 působí v justici. Od roku 2000 byl soudcem Okresního soudu v Liberci a od roku 2002 Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec. Soudcem Nejvyššího soudu je od roku 2008, kde se stal předsedou senátu jeho občanskoprávního a obchodního kolegia. Petr Šuk je spoluautorem monografie Právo obchodních společností a komentáře k zákonu o obchodních korporacích. Je také lektorem Justiční akademie a členem Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Místopředsedou Nejvyššího soudu byl jmenován 17. února 2021, ve funkci vystřídal Romana Fialu.

Alexander Herrmann (1)

Německý kuchař.

Alexandr Michajlovič Batrov (1)

Val Henry Gielgud (1)

Britský herec, TV a rozhlasový režisér, spisovatel. Autor detektivní literatury a rozhlasových her.

Holt Marvell (1)

Ivana Fixlová (1)

Ilustrátorka a fotografka.

Charles Freeman (1)

Americký historik, autor publikací o starověkých kulturách a dějinách křesťanství.

Honor Head (1)

Britská autorka publikací pro mládež i dospělé. Zaměřuje se zvláště na tématiku zvířat.

Marion Dawidowski (1)

Autorka příručky o výrobě látkových loutek.

Anton Droppa (1)

Narodil sa 30. 6. 1920 na Liptove v obci Lazisko. O krasové jaskyne sa začal zaujímať počas vysokoškolského štúdia v Olomouci a Brne. Jeho prvým zamestnaním bolo miesto odborného pracovníka v Slovenskej speleologickej spoločnosti, neskôr miesto kustóda Múzea slovenského krasu v Liptovskom Mikuláši. V rokoch 1955 – 1985 pôsobil ako vedecký pracovník Geografického ústavu v Bratislave na vysunutom pracovisku v Liptovskom Mikuláši. Za jeho najvýznamnejšie dielo môžeme pokladať monografiu o Demänovských jaskyniach, ktorá vyšla vo vydavateľstve SAV. Pozdĺžny rez a mapka systému Demänovských jaskýň, ukazujúce vývoj jaskynných úrovní v období pliocén a kvartér boli publikované v početných vedeckých štúdiách a monografiách v zahraničí. Venoval sa aj výskumu vysokohorského krasu, typizácii krasových oblastí Slovenska, vzniku kaňonovitých dolín v Západných Karpatoch, ako aj chemickej denudácii krasu. Výsledky svojich výskumov prezentoval na viacerých speleologických kongresoch v zahraničí. Výraznou mierou sa pričinil o spopularizovanie sprístupnených jaskýň na Slovensku, ktoré predstavil v 8 monografiách. Zdokumentoval a vypracoval plánky takmer 400 slovenských jaskýň. Okrem početných vyznamenaní za účasť v protifašistickom boji pri oslobodzovaní severnej Moravy ako letecký pilot bol ocenený nielen na Slovensku, ale obdržal medailu aj od prezidenta Ruska. Slovenská akadémia vied mu udelila Striebornú plaketu a Zlatú plaketu za zásluhy v prírodných vedách a bol zaradený do zoznamu významných osobností SAV. Prezident Slovenskej republiky mu prepožičal Pribinov kríž II. triedy. Publikované výsledky jeho práce s množstvom citačných ohlasov zostanú aj naďalej zdrojom vedeckého poznávania slovenských jaskýň tak speleológmi, ako aj amatérskymi jaskyniarmi a ochrancami prírody. Za jeho celoživotné dielo mu patrí naša trvalá spomienka.

Austra Skujiņa (1)

Austra Skujiņa byla lotyšská básnířka, představitelka novoromantismu. Její depresivní poezie o nenaplněné lásce a těžkostech života ve městě byla původně publikována v sociálnědemokratickém tisku. První sbírka básní byla vydána v roce 1932, krátce po sebevraždě básnířky. Její poezie zůstává i nadále populární. Poezie A. Skujiņi se vyznačuje tragickým pohledem na svět, touhou po ideálu romantické lásky a zároveň neschopností ji najít. Je také spojena s odmítavým postojem ke kapitalismu a zdůrazňuje nespravedlnosti sociálního systému. Narodila se v obci Vidriži jako sedmé dítě v rodině lesníka. Několik jejích sester mělo vliv na události lotyšské historie. V roce 1934 se sestra Rūta Skujiņa provdala za novináře Jūlijse Lācise, který se po lotyšské okupaci v roce 1940 stal ministrem. Po rozvodu se znovu provdala za Artūrse Filipsonse, herce divadla Dailes teātris. Sestra Herta se provdala za syna politika a premiéra Voldemārse Zamuēlse. Po válce obě sestry žily v exilu ve Spojených státech amerických. Její jediný bratr Arvīds byl absolventem Vojenské akademie s hodností poručíka, 17. března 1929 spáchal sebevraždu. Svou první báseň napsala ve věku 10 let. Po smrti otce se finanční poměry rodiny zhoršily, a tak začala pracovat v donáškové službě, večer navštěvovala Večerní vysokou školu kulturní propagační společnosti, kde promovala v roce 1927. Od podzimu 1927 až do své smrti v roce 1932 pracovala jako písařka v účtárně lesnického odboru ministerstva zemědělství. Vzhledem k tomu, že v roce 1927 nenastoupila ke studiu na Lotyšské univerzitě, navštěvovala alespoň večer po práci Rižskou lidovou vysokou školu, kde spolupracovala se Sigismundsem Vidbergsem. Tíhla k myšlenkám levicového sociálnědemokratického hnutí. V roce 1926 se stala členkou „Lotyšské unie mládeže“, po zrušení organizace se stala členkou hnutí Darba jaunatne . Pracovala v redakci časopisu "Dzirkstis" , v roce 1928 se stala...

František Šádek (1)

Generálporučík.Ing.František ŠÁDEK narozen : 24.prosince 1921 Žilina zemřel : 4.října 2015 Praha Byl to Čechoslovák /otec Jindřich český voják pocházející z Rudolfova-Želechy v okrese Lomnice nad Popelkou a maminka Zuzana z Kraľovian na Oravě/ ...... vše ostatní je zaznamenáno v knize Můj život vojenský - Pohraniční stráž

Ondrej Čiliak (1)

Ondrej Čiliak sa narodil 1. septembra 1951 v Novákoch. Stredoškolské štúdiá absolvoval v Prievidzi , nadstavbové štúdium knihovníctva r. 1970 – 72 v Martine, potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Pracoval ako metodik v Okr. knižnici a redaktor v Mestskom kultúrnom stredisku v Prievidzi, od r. 1990 sa venoval profesionálne novinárstvu. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Ústami spravodlivých . Ďalšie zbierky básní Podhorské hladiny , Čistá po dotyku , Tváre v zrkadle , Cesta do nežnosti , Aréna , Planetárium , bibliofília Ostré ticho , Dobrý vietor a Hudba zo stromov . Je zostavovateľom publikácií o dejinách, pamiatkach a dejateľoch hornej Nitry. Zomrel 7. mája 2012 v Bojniciach.

Zdeněk Šprinc (1)

Narozen 2.7.1919 v Olomouci, zemřel 22.10.1988 tamtéž. JUDr., PhDr., veřejný a kulturní činitel, vlastivědný pracovník, publicista.

Lubor Machytka (1)

Lubor Machytka patří k výrazným osobnostem českého dějepisu umění druhé poloviny 20. století. Narodil se 26. ledna 1918 v Nové Pace, větší část dětství a mládí prožil v Brně, kde navštěvoval reálné gymnázium. Středoškolské studium dokončil na lyceu v Nimes v jižní Francii. Po návratu do Brna začal od roku 1937 studovat právnickou fakultu, kterou mohl dokončit až po osvobození Československa roku 1945. Od roku 1949 jsou jeho osudy již spjaty s Olomoucí, kde získává zaměstnání na nově zřízeném KNV. Zájem o umění a památky vyústil v letech 1955 - 1960 do studia dějin umění na brněnské filozofické fakultě. Na základě svých výzkumů publikoval množství uměleckohistorických i archivních objevů a také připravoval několik významných výstav.

Robert J Rotella (1)

Americký psycholog, zabývá se sportovní psychologií.

Robert Cullen (1)

Americký novinář a spisovatel.

Antonín Bielich (1)

Narozen v srpnu 1944 v Nižboru. Mykolog, autor ilustrací hub.

Oldřich Švarný (1)

Oldřich Švarný byl český sinolog a fonetik. Specializoval se na fonologický systém moderní hovorové čínštiny a jeho přínos spočíval především v unikátním popisu její suprasegmentální roviny . V roce 1939 začal studovat latinu a řečtinu na Masarykově universitě v Brně, studium však vzhledem k uzavření vysokých škol nacisty nedokončil. V letech 1939-1944 byl pracovně nasazen v Nacistickém Německu, kde na základě latiny a řečtiny prostřednictvím konverzace se spolu nasazenými dělníky studoval italštinu, španělštinu, francouzštinu a novořečtinu. V letech 1945-1947 se vrátil na Masarykovu univerzitu, tentokrát však již ke studiu angličtiny a ruštiny. V letech 1950-1952 absolvoval postgraduální studium čínštiny a fonetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 začal pracovat na OÚ, kde jej Jaroslav Průšek mimo jiné pověřil zpracováním standardní české transkripce čínštiny. Současně s tím až do roku 1964 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval fonetiku moderní čínštiny. V roce 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma Prozodické vlastnosti slabiky v čínštině a jejich modifikace v řeči souvislé a v roce 1963 kandidátskou disertaci na téma K otázce morfému a slova v moderní čínštině. V 60. letech krátkodobě působil v Londýně, Paříži a Spojených státech amerických. Po vynuceném odchodu z OÚ v roce 1976 se věnoval studiu dalších orientálních jazyků: sanskrtu, hebrejštiny, arabštiny, tibetštiny a vietnamštiny. V 90. letech přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě a Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1994 přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabýval se především výzkumem prozodie moderní čínštiny. Od konce 50. let prakticky nepřetržitě pracoval na rozsáhlém slovníku jednoslabičných sémémů moderní čínštiny, přičemž se celá 80. léta věnoval analýze rytmického členění vět mluvené čínštiny. Jeho celoživotní dílo je shrnuto do rozsáhlého projek...

Ladislav Zápotocký (1)

Ladislav Zápotocký, pseudonym Budečský, druhý pseudonym Mikuláš Haštalský, byl český novinář a politik, průkopník socialismu a spoluzakladatel české sociálnědemokratické strany. Byl otcem pozdějšího československého prezidenta Antonína Zápotockého. Ladislav Zápotocký se narodil v Praze, v Haštalské ulici, pokřtěn byl v kostele sv. Haštala. Jeho otec Antonín Zápotocký zemřel 10. června 1853 a matka Anna se znovu vdala za Antonína Jiskru. Ten byl Ladislavovým kmotrem a též v roce 1853 ovdověl; z prvního manželství měl, jako Anna Zápotocká, jedno dítě a společně měli manželé Jindrovi další tři děti. S nevlastním otcem, který ho přivedl k zájmu o vzdělání, měl Ladislav dobrý vztah. Po dokončení obecné školy se vyučil krejčovským dělníkem. V jednadvaceti letech se Ladislav Zápotocký začal angažovat v otázkách dělnického hnutí. V roce 1873 spoluzaložil Vzdělávací besedu dělníků krejčovských, která existovala do zákazu v roce 1877. V roce 1873 se též stal redaktorem čtrnáctideníku Dělnické listy. Ve stejném roce ale redakci opustil a s dalšími socialisticky smýšlejícími redaktory založil periodikum Budoucnost. Často též přispíval do socialisty později obnovených Dělnických listů. Články v Budoucnosti a Dělnických listech podepisoval pseudonymem L. Budečský. Podle nekrologu v Dělnických novinách měl za tuto práci plat tři zlaté týdně. 28. září 1876 se Ladislav Zápotocký zúčastnil založení české zemské organizace rakouské sociální demokracie a byl zvolen do jejího užšího vedení. 7. dubna 1878 se v hostinci U Kaštanu v Břevnově konal tzv. Břevnovský sjezd. Na sjezdu byla ustavena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku, Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký byli hlavními osobnostmi tohoto sjezdu. Vznikla tak zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany. Krátce poté bylo zahájeno policejní vyše...

Ada Siegl (1)

Narozen 17. 12. 1905 v Praze, zemřel 23. 9. 1989. Lidový hudební skladatel.

David Václavík (1)

David Václavík je český religionista, bývalý vedoucí Ústavu religionistiky v Brně. Vystudoval filosofii a religionistiku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V stejném roce začal působit jako odborný asistent na katedře filosofie Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, kde se věnoval především problematice soudobé filosofie a religionistiky. V letech 2000 až 2002 spolupracoval s Centrem pro ekonomickou a sociální strategii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podílel se především na analýzách situace etnických a kulturních minorit a problematiky kulturní identity. V roce 2004 ukončil doktorské studium religionistiky a v témže roce začal také jako odborný asistent působit na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje zejména metodologii religionistiky, fenoménu nových náboženských hnutí, sociologii náboženství a roli náboženství v moderní společnosti Od roku 2005 do roku 2010 byl vedoucím tohoto pracoviště. V roce 2015 se stal vedoucím Katedry filosofie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL . Jeho odborná činnost se věnuje zejména roli náboženství v moderní společnosti a jejím proměnám. V této souvislosti se pak zaměřuje především na tři oblasti: nová náboženská hnutí, vztahy mezi tzv. sekulární společností a náboženstvími v západních společnostech a konečně fenoménu tzv. non-religion, který v sobě zahrnuje různé podoby "bezvěrectví" od ateismu po různé formy náboženského apateismu. Právě posledně zmíněnému fenoménu pak věnoval většinu svých současných publikací. Vedle výše zmíněných oblastí se pak věnuje i otázkám souvisejících s metodologií vědeckého studia náboženství a procesem institucionalizace religionistiky jako vědecké disciplíny. V roce 2004 se stal tajemníkem České společnosti pro religionistiku a v roce 2008 byl zvolen její...

Gerta Schlosserová (1)

Fethullah Gülen (1)

Fethullah Gülen je turecký islámský učenec, myslitel, intelektuál, aktivista, teolog, autor a básník, obhájce vzdělání a emeritní kazatel. Je vůdcem náboženského hnutí, ke kterému se hlásí přes 10 milionů členů. Od konce 90. let 20. století žije v USA. Narodil se jako Muhammed Fethullah Gülen v obci Korucuk v blízko města Erzurum v severovýchodní části Turecka. Jeho otec, Ramiz Gülen, byl imámem v regionu. Jeho matka Emine Hanim pečovala o rodinu a měla tedy hlavní vliv na Gülenův duchovní a náboženský vývoj. Fethullah Gülen navštěvoval základní školu v rodné vsi a poté, co se s rodinou přestěhoval do nedalekého městečka, začal rozvíjet své náboženské vzdělání. V roce 1959 byla Fethullahu Gülenovi v Edirne udělena státní kazatelská licence a v roce 1966 byl převeden do města Izmir. Tam se začaly formovat jeho progresivní myšlenky o vzdělání, vědě, ekonomice a sociální spravedlnosti a množství jeho stoupenců se začalo zvyšovat. Během této doby cestoval do různých provincií v Anatolii, kde přednášel v mešitách, kavárnách a podobně. Fethullah Gülen mluvil o důležitých otázkách, od míru a sociální spravedlnosti až po teoretický naturalismus. Jeho hlavním cílem podle jeho vlastního vyjádření zůstávalo sloužit lidstvu a vést mladou generaci k harmonii mezi intelektem a náboženskou tradicí. Během svého života až do dnes byl Fethullah Gülen silně ovlivněn myšlenkami mnoha velkých muslimských učenců, mezi kterými byli: Said Nursi, Mawlana Jalaladdin Rúmí, Abu Hanifa, Ghazali, Imam Rabbani, Yunus Emre. V souladu s těmito mysliteli ztělesňují Gülenova filozofie a knihy myšlenky altruistické služby své komunitě a lidstvu obecně, harmonii mezi inteligencí a srdcem, upřímnost a hlubokou oddanost a lásku ke stvoření. Po celý svůj život je Gülen známý svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí. Fethullah Gülen je považován za zakladatele a inspirátora světového sociálního hnutí známé jako Hizmet , často známého po...

Ján Greža (1)

Narozen 26.1.1897 v Žebráku u Hořovic, zemřel 31.5.1960 v Praze. Novinář, prózy a básně, překladatel z maďarštiny.

Eman Macoun (1)

Fotograf, spoluautor turistického průvodce.

Eva Zelená (1)

Autorka turistického průvodce.

Margéris Zariņš (1)

Lotyšský hudební skladatel a prozaik.

Keith Thompson (2)

Kanadský malíř a ilustrátor, který se specializuj na fantasy a sci-fi žánr a tématem jeho obrazů bývají roboti, stroje a různé stvůry. Je rovněž autorem knih 50 Robots to Draw and Paint a 50 Fantasy Vehicles to Draw and Paint. Žije v Ottawě.

Susan Crain Bakos (1)

Americká novinářka, autorka článků a publikací o sexu.