Všichni Autoři a témata

Jaroslav Kubeček (1)

Vlastimil Vávra (1)

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.

Robert Fikari (1)

Literatura o grafických technikách.

Raul Trojan (1)

Narozen 5.12.1922 v Praze. Výtvarník, autor loutkových her.

Platon Ivanovič Dějev (1)

Narozen 30.3.1901 v Cetynji v Černé Hoře , zemřel 1.6.1981 v Praze. Akademický malíř, překladatel z ruštiny.

Dominik Karel Čermák (1)

Narozen 2.2.1835 v Praze, zemřel 6.12.1890 tamtéž. Katolický kněz, knihovník, náboženská literatura.

Josef Němeček (1)

Narozen 2.3.1824 v Rožďalovicích, zemřel 23.8.1912 v Turnově. Katolický kněz, náboženské práce.

Július Alberty (1)

Slovenský pedagog a historik, zaměřený na regionální historii středoslovenského kraje a didaktiku dějepisu.

Gerhard Fuchs (1)

Rakouský filolog, literární vědec.

Raimund Menschik (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar byl důstojník SS v hodnosti SS-Hauptsturmführer. Od konce vojenské správy Protektorátu Čechy a Morava do října 1943 byl vedoucím „skupiny Tisk“ , která byla podřízena kulturně-politickému oddělení Úřadu říšského protektora. V říjnu 1943 byl jmenován vládním radou a na pozici vedoucího „skupiny Tisk“ jej nahradil Arthur Söhnel. Patřil k mimořádně vlivným okupačním úředníkům, který prostřednictvím cenzury, tlakem nařízení a také formou osobních schůzek s šéfredaktory protektorátních periodik dokázal potlačit všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou. Jeho oddělení denně zasílalo vydavatelům novin a časopisů instrukce o tom, jakých událostí si všímat a které ignorovat. Na základě jeho návrhu mj. český tisk radikálně omezil zpravodajství ze zahraničí. Navíc tyto informace směly pocházet pouze od německé agentury DNB . Wolfram von Wolmar byl kromě své politické práce poměrně dobrým fotografem, jehož práce se objevovaly v řadě časopisů a knih. Velmi častým motivem jeho fotografií byli obyvatelé na východním bojišti poté, co tato území byla „osvobozena německou armádou od bolševismu“. Své snímky i texty většinou podepisoval šifrou WvW. Ačkoli Československo později žádalo Německo o jeho vydání, aby ho mohlo soudit za válečné zločiny, nikdy nebyl před československý soud postaven.

Fritz Kienert (1)

Německý autor knih o letectví.

Josef Beran (1)

Josef Jaroslav Beran byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu. Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha. Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby. Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistického režimu v Československu, který zakázal převoz jeho ostatků do vlasti. Transport se uskutečnil až v demokratickém zřízení během dubna 2018, kdy byly ostatky uloženy v kapli sv. Anežky České ve svatovítské katedrále. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení. Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové Lindauera), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová. Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě . Po vysvěcení na kněze pokračoval ve studiu teologie . V letech 1912–1917 působil jako kaplan , dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny . Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře . V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s páterem Richardem Henkesem . V koncentračním táboře Dachau byl prvně zařazen mezi metaře. S ostat...

Jan Maťátko (1)

Narozen 7.9.1938. Elektroinženýr, učební texty o elektronice.

Lucas Cranach (1)

Německý malíř.

Tomáš Bujna (1)

Slovenský architekt.

Věra Chytilová (1)

Věra Chytilová byla česká filmová režisérka, pedagožka FAMU. Kritika ji řadí mezi osobnosti tzv. české nové vlny, která se prosadila v rámci silných mužských osobností v 60. letech 20. století. Typickým znakem filmů této generace filmařů byly dlouhé improvizované dialogy neherců, absurdní humor, zdánlivě nearanžované scény, zobrazení milostného poblouznění a přirozené lidskosti bez přikrašlování. V roce 2000 získala cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Otec František Chytil byl nájemcem nádražních restaurací, bojoval v první světové válce, byl raněn a upadl do ruského zajetí. Díky svému bratrovi se stal legionářem. Matka Štěpánka vedla s manželem několik restaurací. Své dětství strávila Věra Chytilová společně s o šest let starším bratrem Juliánem na Moravě. Jejím prvním mužem byl fotograf Karel Ludwig, druhým pak kameraman Jaroslav Kučera, se kterým má dceru Terezu Kučerovou – výtvarnici, animátorku a herečku – a syna Štěpána Kučeru – kameramana. Roku 1996 bez úspěchu kandidovala do senátu na Zlínsku jako nestraník na kandidátce ČSSD. V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu ve volebním obvodu Praha 2 za Stranu Rovnost Šancí. Věra Chytilová se aktivně zapojila do diskusí proti umístění radaru. V roce 2007 připojila svůj podpis k dalším padesáti českým osobnostem, ve kterém žádaly prezidenta republiky a předsedy obou komor parlamentu o vypsání referenda k této problematice. Od přelomu 40. a 50. let minulého století žije v Praze. Studovala dva roky architekturu v Brně, po odchodu z fakulty pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Prošla několika profesemi filmového odvětví; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odkud se vypracovala až na pomocnou režisérku. V letech 1957 až 1962 vystudovala FAMU v ročníku Otakara Vávry obor filmová režie, na který byla přijata jako jediná žena. Jejími koleg...

Václav Borovan (1)

Václav Borovan je členem historické sekce Svazu letců CR.Pilotem se stal v roce 1938 po ukončení výcviku v rámci akce 1000 pilotů na obranu republiky.V červenci 1939 se neúspěšně pokusil o ilegální přechod hranic.Za německé okupace byl účastníkem domáciho odboje.Po válce se stal členem předsednictva odbojového Svazu letců a jednim z pilotů Velitelství letectva v Praze-Ruzyni.Roku 1951 byl jako politický nespolehlivý byl zbaven pilotníko diplomu a při prověrkách propuštěn ze zaměstnáni v čs ústavu práce.Pracoval ve stavebnictví,později překládal technickou literaturu a vyučoval jazyky.

Anne Hébert (1)

Kanadská spisovateľka a poetka. Získala trikrát najvyššie kanadské literárne vyznamenanie, cenu generálneho guvernéra. Dvakrát za beletriu a raz za poéziu.

Eva Brabcová (1)

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.

Barbara Frischmuth (1)

Barbara Frischmuthová je rakouská spisovatelka a překladatelka. Něco psát, či vyprávět bylo jejím přáním již odmalička, stejně jako býti zvěrolékařkou, nakonec avšak byla touha věnovat se literatuře silnější. Vyrůstala s matkou, neboť její otec padl za časů druhé světové války v Rusku. Po maturitě vystudovala angličtinu, turečtinu a také maďarštinu na univerzitě v Grazu. Její první literární prvotinou, vydanou v roce 1968, byl román Die Klosterschule. Je autorkou více než 50 knih. Vedle psaní prózy , divadelních a rozhlasových her, scénářů se věnuje také překládání z maďarštiny. Jejím prvním překladem z maďarštiny bylo dílo rumunské spisovatelky židovského původu Any Novac, vydané roku 1967 v nakladatelství Suhrkamp Verlag. Má jednoho syna Floriana Anastasia Grüna .

Dumitru Radu Popescu (1)

Dumitru Radu Popescu se narodil roku 1935 ve městě Păuşa v župě Bihor na hranicích Rumunska a Maďarska. V Sedmihradsku také studoval, jednak na klužské univerzitě farmacie a medicíny, kterou nedokončil, jednak, úspěšně, na filozofické fakultě tamtéž, již absolvoval roku 1961. První povídku vydal v místním časopise Steaua . Byl pak jeho redaktorem, následně šéfredaktorem časopisu Tribuna tamtéž a mezi lety 1982–1989 byl v Bukurešti šéfredaktorem týdeníku Contemporanul . V letech 1981–1990 byl předsedou rumunského svazu spisovatelů. Od roku 1969 do revoluce 1989 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska. Od roku 2006 působí jako generální ředitel vydavatelství Rumunské akademie a viceprezident vydavatelství vědeckého konzilia. Od roku 1997 je členem Rumunské akademie.

Laonikos Chalkokondyles (1)

Laonikos Chalkokondyles byl byzantský historik původem z Athén, který sepsal ve svém díle Výklad dějin historický vývoj v letech 1298–1463. Narodil se do jedné z předních athénských rodin, aby se poté v mládí stal žákem Georgia Plethona. Působil v peloponéské Mystře. Historický vývoj popisuje na rozdíl od mnoha jiných byzantských historiků již ne z pohledu Byzance, ale osmanských Turků. Při své historické práci se opíral i o turecké prameny. V díle se stylisticky snažil připodobnit Hérodotovi a Thúkýdidovi. Charakteristickým znakem jeho tvorby je silný vliv renesance a humanismu, stejně tak znalost některých, ačkoliv zkreslených, reálií západní Evropy. Náboženskou problematiku a spory podává již s odstupem, až s lhostejností, čímž se také v mnohém liší od předchozích byzantských autorů. V jeho pojetí již nejsou obyvatelé Byzance Římany, ale opět jsou jím nazýváni Řeky, Helény.

Rádžéndra Avasthí (1)

Narodil se 25. ledna 1929 v Džabalpuru ve státě Madhjapradéš. Jeho romány a povídky těží z prostředí velkoměsta, zejména Bombaje, a z horské oblasti rodného státu, obývané "lesními lidmi". Získal značnou oblibu mezi indickými čtenáři.

Barbara Ježková (1)

* 04.12.1948 † 15.07.2004 Lékařská rodina ji předurčila ke studiím na lékařské fakultě. Tam však došlo k nešťastnému citovému vzplanutí s tragickým řešením, které jí přivodilo doživotní zdravotní následky. Studovala pak psychologii, jazyky a marketing, absolvovala střední knihovnickou školu. Dlouhá léta byla zaměstnána v Pražské výstřižkové službě v době, kdy se tam ještě pracovalo s nůžkami a xeroxem. Vystřídala pak řadu míst, např. jako obchodní asistentka reklamní agentury Juven-Bohemia, dále v oddělení propagace divadla Labyrint, pracovala i jako redaktorka a korektorka. Večerně vystudovala Konzervatoř J. Ježka ve třídě Jiřího Suchého, jejími učiteli byli i Ivan Vyskočil, Ladislav Kantor či Jiří Svěrák. Mezi její zájmy patřily parapsychologie, léčitelství, hermetické vědy, chov koček, poezie, tvorba písňových textů, scifi, francouzština, latina. Psala poezii, především písňové texty, v roce 1988 vyhrála v soutěži Písnička pro všední den. Několik jejích písňových textů vyšlo na cédéčkách Jana Spáleného, Ireny Budweiserové a CaK Vocalu. Psala do scifi fanzinů, byla aktivní v SFK Desítka a její nejznámější scifi povídkou je Stručný úvod do teorie čudu. Mezi její oblíbence patřili O. Neff, Z. Rampas, P. Kosatík, I. Kmínek, K. Vonnegut. Její zdraví se postupně zhoršovalo. Přesto jí ještě v roce 2002 vyšla detektivka Pes a boží mlýny a v roce jejího úmrtí pak sbírka detektivních povídek Zrcadlo s vílou a laněmi. Na vydání čekají básnické sbírky Průsečík posloupnosti, Věnec sonetů, Ples na zámku Postmortem a Polodialogy.

Vitalij Ivanovič Sevast'janov (1)

Kateřina Navarová (1)

Autorka soustřeďující se na psaní kuchařek.

Pavla Sedláčková (1)

Autorka se specializuje na psaní kuchařek.

Alois Hrudička (1)

Narozen 24.4.1843 v Třešti, zemřel 3.8.1912 v Želivě. Katolický kněz, Msgre., středoškolský profesor náboženství, autor nábožensko-historických spisů a beletrista. Působil v Břeclavi, Podivíně, Hovoranech, Třebíči, Brně a v Telči.

Gustav A. E Bogeng (1)

Německý autor publikace o bibliofiliích.

Jan Kotěra (8)

Jan Karel Zdenko Kotěra byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Narodil se 18. prosince 1871 v Brně jako mladší syn středoškolského profesora Antonína Kotěry a jeho ženy Marie, rozené Vogl . Při křtu u Sv. Tomáše dostal tři jména: Jan Karel Zdenko. Vychováván byl v německých školách nejprve v Dolních Zálezlech a v Ústí nad Labem a potom na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni. Po maturitě v roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner. Ve Vídni se mladý Kotěra seznámil s Jože Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Josefem Urbanem, ale i s Adolfem Loosem. Kotěra byl ovlivňován na jedné straně wagnerovským modernismem, na druhé straně italsky orientovaným klasicismem, který ve vídeňské akademii ještě dozníval. Roku 1897 získal prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Palazzo Venezia v Římě. Tento pobyt spojený s cestami po celé Itálii, který Kotěra uskutečnil od února do června 1898, završil jeho učednická léta. Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil například Josef Gočár. V roce 1899 se oženil s Bertou Trázníkovou a zařídil si byt v Praze. Téhož roku začal pracovat na své první významné realizaci, kterou byla stavba Peterkova domu v Praze. Roku 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, kde učil i Bohuslava Fuchse a Františka L. Gahuru. Jan Kotěra působil ve Spolku výtvarných umělců Mánes a jako redaktor časopisu Volné směry. Organizoval množství výstav (Augus...

Karel Paul (1)

Narozen 21.2.1891 v Praze, zemřel roku 1960. Ing., dr. techn., práce v oboru kafilérie.

Gregg Smith (1)

Americký řečník, autor, který se zaměřuje na pivovarnictví.

Carrie Getty (1)

Americká pivní porotkyně a znalkyně, publikace z oboru.

Miloš Kačírek (3)

Miloš Kačírek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za TJ SU Teplice. Nastoupil v 6 ligových utkáních. Z Teplic odešel do Roudnice nad Labem.

Mark Lambert (1)