Všichni Autoři a témata

Paul Carus (1)

Helmut Thomä (1)

Německý psycholog.

Horst Kächele (1)

Německý psychoterapeut.

Fritz Friedl (1)

Dr. Med., lékař alternativní medicíny a specialista na tradiční čínskou medicínu.

David Pond (1)

Narozen 4.12.1948. Magistr věd v experimentální metafyzice, astrolog, učitel jógy, spisovatel a průvodce duchovních poutí na posvátná místa světa.

Jaroslav Matoušek (1)

Jaroslav Matoušek byl vůdčí osobností starognostické společnosti Kroužek přátel filosofie a členem pražské lóže martinistů. Jeho studie pojednávající o gnósi pohanské i křesťanské, o gnostických naukách, o původu a povaze gnóse jakožto poznání cesty ke spáse, a s ukázkami gnostických textů, představovala ve své době vrcholnou úroveň faktografické a interpretační činnosti. Spojuje vnitřní vhled do gnostické zkušenosti s precizním úsilím odpovědného interpreta. Proto je Matouškova studie stále podnětná, a nadto je už klasickým pramenem poznání předválečné religionistické práce.

Aleš Bartoš (1)

Doc. MUDr., PhD., neurolog . Publikace z oboru.

Ilona Kotyzová (1)

PhDr. Ilona Kotyzová. Vystudovala dějepis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1987 pracuje v archivnictví, v současnosti je ředitelkou Státního okresního archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích.

Mike George (1)

Autor knih o meditaci.

Zla-ba-bsam' (1)

Převzato z DLC.

Ingrid Riedel (1)

Německá vysokoškolská pedagožka, psychoterapeutka, věnuje se psychologii, historii umění a teologii.

Anna D Garuda (1)

Astroložka, psychologická konzultantka a poradkyně.

Sosan Taesa (1)

Zenový filosof.

Paul Dong (1)

Dr. Paul Dong je mezinárodně uznávaná autorita a editor děl zabývající se nevysvětlitelnými a paranormálními jevy. O metodě čchi kung přednáší na renomovaných vysokých školách. Své články publikuje v odborných časopisech v Honkongu, Japonsku, Německu, Anglii a Spojených státech. Je autorem knih Čtyři velké záhady pevninské Číny , Čch kung- prastará čínská cesta ke zdraví a Prázdná síla .

Uwe Wolff (1)

Německý filozof, publicista.

Jaroslav Debef (1)

Jaroslav Debef byl český lékař zabývající se akupunkturou ušního boltce . Je autorem knihy Aurikuloterapie v řádu a praxi , Aurikuloterapie/ Toulky řádem a Aurikulotherapie/ Praxe. Narodil se 9. října 1925 ve Křtinách. Po promoci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně , vojenské základní službě a krátké praxi, byl 26 let závodním lékařem n. p. KOTOUČ Štramberk. Od 50 let se začal věnovat akupunktuře, později aurikulomedicíně. Byl lékařem, propagátorem a školitelem. Své názory shrnul v knize Aurikuloterapie v řádu a praxi ve které je ​Řád představován jako základní a medicína a jako jeden z prostředků k jeho naplnění. Zemřel v ústraní svého ranče v Beskydech 29. února 2012. První články o aurikuloterapii publikoval již v roce 1982 v Praktickém lékaři, první monografie „Aurikuloterapie“ vznikla v roce 1982, ale nepřízní doby vyšla pouze časopisecky ve Službě zdravotníkům . V letech 1990 – 1993 byl místopředsedou ČLAS a jako zakladatel sekce AT při ČLAS v roce 1991 byl jejím předsedou až do roku 1995. Za jeho předsednictví narostl počet členů sekce AT na 220, byl přizván k  přednáškám dr. Y. Rouxevillem z Francie , organizoval první semináře o AT . Byl školitelem akupunktury, čestným členem ČLS JEP, ČLAS, SAS a Čestným předsedou sekce AT. Vydal obsáhlou dvoudílnou monografii „Aurikuloterapie 1. Toulkyřádem“, „Aurikuloterapie 2. Praxe“, která je   mimořádnou knihou i ve světovém měřítku. Nejvýznamnější jsou teze o  bazálním  stresu , které vyšly v Německu, Francii, Izraeli nebo Japonsku.

Paula Delsol (1)

Francouzská novinářka, spisovatelka a režisérka, též autorka knih o astrologii.

Jingxiong Wu (1)

Čínský profesor práva, básník a spisovatel a diplomat.

Neil Claremon (1)

Americký spisovatel, autor knihy o technice zenové lukostřelby.

István Hardi (1)

Maďarský doktor medicíny, psychiatr.

Franz Hartmann (1)

Německý esoterik, teosof, autor publikací z oblasti hermetických nauk a tajných společností.

Řehoř z Toursu (1)

Phra Thepwisutthimethi (Nguam) (1)

Thajský buddhistický mnich a reformátor, zakladatel klášterů.

Irene Dalichow (1)

Žurnalistka, autorka knihy z oboru ezoteriky a léčitelství.

Takuan Sōhō (1)

Japonský představitel zen-buddhismu školy Rinzai.

Paul Rhys Mountfort (1)

Spisovatel, filozof a historik žijící na Islandu, autor prací o tradičních severských kulturách.

Nyanaponika Thera (1)

theravádový mnich na Šrí Lance, který založil Budhistickou vydavatelskou společnost. Autor mnoha knih o theravádě a učitel buddhistických vůdců na Západě. Narodil se jako Siegmund Feniger v Německu a v roce 1936 se odstahoval na Šrí Lanku., kde ho ctihodný Nayanatolika Thera zasvětil do buddhistického řádu. V roce 1958 založil Buddhistickou vydavatelskou společnost kde řadu let působil jako šéfeditor. V roce 1994 zemře l v lesní pustevně na Šrí Lance.

Zdena Bronislawská-Deylová (1)

Tanečnice, choreografka a pedagožka tance i jógy. Narodila se 4.3.1928 v Bratislavě, žila v Praze. V letech 1951 - 1972 působila jako sólistka baletu Národního divadla. Patří i mezi průkopníky jógy u nás. Jako jedna z prvních začala vyučovat hatha-jógu. Studovala v Indii v Bihárské škole jógy v Monghyru a z této školy získala aprobaci pro výuku hatha-jógy. Hodně tančila i cestovala... Napsala knihy Joga – slnečná cesta ku kráse a zdraviu a Joga – svetlo poznania a také vydala tři sbírky básní.

Friedrich Rückert (1)

Německý básník, profesor orientalistiky, překlady z arabštiny, některé básně byly zhudebněny.

Rajendar Menen (1)

Indický novinář a spisovatel.

Inge Dougans (1)

Inge Dougansová se narodila v Dánsku, kde získala rovněž školení v reflexologii. V roce 1981 se odstěhovala do Jižní Afriky, kde založila vlastní kliniku. V roce 1983 otevřela Školu reflexologie a meridiánové terapie a v roce 1985 založila Jihoafrickou reflexologickou společnost. Pořádá přednášky a dílny na téma reflexologie po celém Spojeném království, Evropě a USA a provozuje prosperující praxi v Jižní Africe.

Jae Woo Park (1)

Profesor Jae Woo Park je absolventem Soulské university - 1968 Korea. V současné době vede Korejský institut akupunktury Su Jok, mezinárodní Společenský fond ONNURI a akademii Su Jok v Moskvě. Je také čestným presidentem akademie Su Jok v Indii, doktorem Univerzity tělesné výchovy v Sankt-Petěrburku a mnoho jiných čestných titulů. Vytvořil řadu vědeckých směrů: teorie 6 energií , HOMO, Homo-hetero, teorii 8 počátků, diamantového energetického systému. Je autorem mnoha knih z oblasti akupunktury a alternativní medicíny. Jen o Su Jok zatím vydal 10 knih a u nás jsou přeloženy 4.

Hana Rakušanová (1)

Esoterička, zakladatelka ducovního centra, skladatelka a zpěvačka.

Robert Beer (1)

Autor odborných i populárně naučných knih o tibetském buddhismu.

Igor&apos Narskij (1)

MUDr. Igor Bukovský, PhD. je slovenský lekár, ktorý sa od roku 1992 venuje otázkam výživy a trendom v oblasti zdraviu prospešnej životosprávy. Absolvoval lekársku fakultu na Jeseniovej fakulte v Martine v rokoch 1984-1990 a lekársku fakultu Univerzity Komenského v Bratislave. Titul PhD. získal v roku 1999 v odbore Normálna a patologická fyziológia za výskum včasných štádii aterosklerózy. Výživou a prevenciou ochorení sa zaoberá vyše 16 rokov. Napísal knihy Miniencyklopédia prírodnej liečby, ktorá bola vydaná v štyroch jazykoch, Vegetariánske dieťa, Hľadá sa zdravý človek, Recepty na fajn časy a Návod na prežitie muža. Je členom Britskej spoločnosti pre výživu, Americkej spoločnosti klinickej výživy a niekoľkých ďalších odborných spoločností. Pôsobí ako lekár v Ambulancii klinickej výživy v Bratislave.

Lawrence Kushner (1)

Lawrence Kushner je americký reformní rabín, k roku 2011 přednášející v kongregaci Emanu-El v kalifornském San Franciscu a prezident Komise pro reformní judaismus ve Spojených státech. Myšlenkově navazuje na linii tradiční kabaly. Narodil se v Detroitu roku 1943. Absolvoval kolej Williama a Mary na Cincinnatské univerzitě. Poté na koleji Hebrejské společnosti v Cincinnati přijal rabínské svěcení a začal svou duchovní dráhu v kongregaci Beth-El v massachusettském Sudbury, kde setrval dvacet osm let. Poté přesídlil do sanfranciské kongregace Emanu-El. Na částečný úvazek působí jako asistent na Hebrew Union College v Los Angeles. Dříve přednášel spiritualitu a mysticismus. Také byl školitelem v pozici hostujícího profesora studentů připravujících na poslání rabína na Hebrew Union College-Jewish Institute of Religion v New Yorku. Je ženatý a má tři děti. Jeho dcera Noa je rabínka kongregace Rodef Šolom v kalifornském San Rafaelu. K roku 2011 byl autorem či spoluautorem řady článků, prací a více než 18 knih, které byly přeloženy do několika jazyků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lawrence Kushner na anglické Wikipedii.

Erwin Drinneberg (1)

Autor cestopisů z oblasti východní Asie. Činný okolo roku 1926.

Sun Xue Quan (1)

Charles Poor Kindleberger (1)

Americký ekonom, byl zaměřený na ekonomické dějiny.

František Hejl (1)

František Hejl byl český historik a účastník odboje za druhé světové války. Byl synem kamnáře Jana Hejla a jeho manželky Františky, rozené Konopáčové . Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Letovicích, maturoval v roce 1940 na gymnáziu v Boskovicích. Po maturitě pracoval jako úředník. V roce 1943 byl totálně nasazen, nejprve ve Vídni, poté ve Štraburku a nakonec ve slovenské Dubnici nad Váhom. Na Slovensku se zapojil do partyzánského hnutí a aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po druhé světové válce vystudoval v letech 1945–1948 obory historie a anglistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po ukončení studií se na univerzitě věnoval historii jako pedagog. Tamtéž získal v roce 1953 titul PhDr. a v roce 1962 titul CSc. v oboru historické vědy. Mimořádným profesorem se stal v roce 1968, řádným profesorem v oboru slovanské dějiny feudalismu v roce 1979. V letech 1960–1966 a 1973–1980 byl prorektorem univerzity. V bádání pokračoval i po odchodu do důchodu. Dne 4. června 1949 se oženil s Alenou Hejlovou . Manželé Hejlovi měli dvě dcery. V počátcích se zabýval dějinami Polska, později i Ukrajiny a Ruska. Ve svých pracích se věnoval také fenoménu Velké Moravy a osvobozeneckému hnutí za druhé světové války. Za svou odbojovou i odbornou činnost obdržel řadu ocenění: Byl členem KSČ, resp. KSČM.

Frédéric Joliot-Curie (1)

Frédéric Joliot-Curie byl francouzský fyzik, držitel Nobelovy ceny za chemii, kterou spolu se svou ženou Irène Joliot-Curie obdržel v roce 1935 za syntézu nových radionuklidů. Frédéric Joliot vystudoval vyšší odbornou školu chemie a fyziky v Paříži. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil do železáren v Luxenburgu. Po necelých dvou letech byl propuštěn. S pomocí profesora Langevina získal v roce 1925 místo v laboratoři Marie Curie. Aby se uživil, přibral k tomu suplování matematiky a fyziky na soukromé koleji. Po necelém roce se oženil s Irène Curie, dcerou Marie Curie. V roce 1930 získal doktorát přírodních věd za práci o elektrochemii polonia. Od roku 1932 publikoval řadu prací společně se svou ženou. Používali pak také oba příjmení Joliot-Curie. V letech 1950–1959 byl předsedou Světové rady míru. Na jeho památku vydala Německá demokratická republika v roce 1980 poštovní známku v nominální hodnotě 10 feniků. Stejně tak je po něm pojmenován kráter Joliot na Měsíci a např. zastávka metra v bulharské Sofii, otevřená v roce 2009.

Hans Rüssmann (1)

Německý autor publikace z oboru vulkanizace gumy.

Martin Dzúr (1)

Martin Dzúr byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, armádní generál, dlouholetý ministr národní obrany ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. V roce 1941 nastoupil základní vojenskou službu v armádě Slovenského státu, v lednu 1943 na východní frontě z ní přeběhl k Rudé armádě. Příslušníkem československé vojenské jednotky v SSSR se stal 5. července 1943, odveden byl v Novochopersku. Zúčastnil se bojů o Kyjev, Dukelský průsmyk, také i o své rodné město Liptovský Mikuláš. V roce 1946 se stal vojákem z povolání. Vykonával řadu funkcí, především v týlu 2. vojenského okruhu. V letech 1958 až 1968 byl náčelníkem týlu – zástupcem ministra národní obrany. V dubnu 1968 byl jmenován do funkce ministra národní obrany v první vládě Oldřicha Černíka. Na post se dostal díky přátelství s Alexanderem Dubčekem. Zároveň měl, coby absolvent válečné školy Generálního štábu SSSR, dobré jméno i v Moskvě. V srpnu 1968 byl prvním členem československé vlády, který se oficiálně od sovětských míst dozvěděl o začínající invazi a byl varován, aby československá armáda nekladla odpor. Sověti mu tvrdili, že invaze probíhá se souhlasem vedení KSČ a Dzúr tak přislíbil, že okupaci nebude vojensky bráněno. Ještě v noci na 21. srpna byl nicméně invazními jednotkami internován. O rok později v srpnu 1969 dal příkaz ČSLA k násilnému potlačení demonstrací při příležitosti prvního výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Po nástupu normalizace se udržel ve vysokých funkcích. Ministerskou funkci zastával až do roku 1985 v druhé vládě Oldřicha Černíka, třetí vládě Oldřicha Černíka, první vládě Lubomíra Štrougala, druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala. V dubnu 1969 se účastnil schůzky mezi československými představiteli a sovětským maršálem Andrejem Antonovičem Grečke...

Valerian Vladimirovič Kujbyšev (1)

Valerian Vladimirovič Kujbyšev byl bolševický revolucionář a prominentní sovětský politik. Valerian Kujbyšev se narodil v rodině židovského armádního důstojníka. Studoval v Omsku vojenské učiliště. V roce 1904 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a přistoupil k její bolševické frakci. V roce 1905 docházel Kujbyšev do Petrohradské vojenské akademie, z níž byl o rok později vyloučen. Poté se Kujbyšev pohyboval v Omsku, Petrohradu, Vologdě, Charkově a Samaře. Časem byl poslán na Sibiř, kde se spřátelil s Jakovem Sverdlovem. V roce 1917 odjel Kujbyšev do Samary, kde se stal předsedou místního sovětu. Za říjnové revoluce se podílel na ustanovení bolševické moci v Samaře a stal se předsedou Samarského revolučního výboru. Za občanské války byl Kujbyšev členem Východního frontu, bojoval proti vojsku admirála Kolčaka, řídil domobranu v Astrachani a vojsko ve střední Asii. Roku 1927 se Kujbyšev stal členem politbyra. V letech 1928–1930 byl předsedou nejvyšší Rady národního hospodářství, v roce 1930 se stal vedoucím Gosplanu. Kujbyšev se stal organizátorem první pětiletky, kolektivizace a industrializace. Valerian Kujbyšev zemřel 25. ledna 1935 na infarkt při vyšetřování Kirovovy vraždy. Dva roky po jeho smrti byli jeho manželka Jevgenija a bratr Nikolaj zastřeleni. Spekuluje se, jestli i on nebyl zavražděn. Kujbyševovo jméno dodnes nosí město Kujbyšev v Novosibirské oblasti. V letech 1935–1991 jej nosila i Samara. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Куйбышев, Валериан Владимирович na ruské Wikipedii.

Gordon Schaffer (1)

Jacques Chailley (1)

Francouzský hudební skladatel a muzikolog.

Marie Trhlínová (1)

Historička a publicistka, autorka publikací o koncentračních táborech.

Tereza Skoumalová (1)

Tereza Skoumalová je česká modelka a Česká Miss World pro rok 2014. Pochází z Ostravy, kde navštěvovala základní školu. V letech 2006–2010 studovala na Střední zahradnické škole v ostravských Hulvákách obor Zahradnictví. Poté studovala bakalářský obor Zahradnictví na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity a v roce 2013 absolvovala studium a získala titul Bc. Nyní pokračuje ve studiu v navazujícím magisterském studiu oboru Produkční zahradnictví. Žije a studuje v Praze. V roce 2012 si zahrála ve videoklipu charitativného projektu Číslo na boha Zdeňka Podhůrského a UNDERHILLU. Jako modelka se zúčastnila dvou ročníku veletrhu Styl-Kabo, přehlídky i natáčení se zahraniční produkcí.

Pavel Kafka (1)

Pavel Kafka je český manažer, bývalý diplomat, viceprezident Podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj, národní pobočky Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj . a čestný prezident České manažerské asociace , jediného sdružení manažerů napříč obory a regiony v České republice, které propaguje nové trendy v managementu a manažerské osobnosti, přispívá k etice podnikání a rozvoji manažerských kompetencí. Byl také agentem StB, poté co v šestadvaceti letech podepsal spolupráci, mu bylo přiděleno krycí jméno Daxl. Pavel Kafka je absolventem ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké ekonomické škole v Praze a hovoří plynně anglicky, německy a rusky. Od roku 1992 působil Pavel Kafka ve skupině SIEMENS Česká republika, kterou od roku 1994 řídil v pozici generálního ředitele následujících patnáct let, v současné době je členem konzultativního grémia předsedy představenstva koncernu SIEMENS v Německu. Pavel Kafka byl od roku 2011 prezidentem České manažerské asociace , od června 2019 je čestným prezidentem ČMA. Od roku 2016 je viceprezidentem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj CBCSD, národní pobočky Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj . V minulosti působil také jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Česko-německé průmyslové a obchodní komory nebo Českomoravské elektrotechnické asociace. Do roku 2016 byl prezidentem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. Pavel Kafka byl také předsedou Fóra průmyslu a vysokých škol ČR, členem správní rady ČVUT a členem vědecké rady VŠE Praha. Je dosud členem správní rady VŠE Praha a správní rady nadace J. A. Komenského PANGEA. Od roku 2010 je odborným ekonomickým poradcem mnoha podniků, institucí a vlád. V roce 2005 byl Sdružením pro zahraniční investice AFI oceněn za mimořádný přínos pro rozvoj zahraničních investic v ČR a v roce 2006 se stal nositelem čestné vědecké hodno...

Vasilij Aleksejevič Puškarev (1)

Ruský historik umění.

Aleksej Sergejevič Bogomolov (1)

Ruský filozof, publikace i z historie filozofie.

Peter Prusák (1)

Slovenský filozof, zaměřený na osvětu v oblasti vědeckého ateismu.

Luc Théler (1)

Autor publikací z oboru náboženství, též mimokřesťanských, lékařství, léčitelství, filozofie.

Glen Park (1)

Britská autorka publikace o alternativní léčitelské metodě, propagátorka Alexandrovy techniky.

Jules Boucher (1)

Autor, který se pohyboval v okruhu Fulcanelliho přátel.

Karel Filipů (1)

Magik, věštec, publicista, působí v Centru Mahatma.

Jeremy Naydler (1)

Jeremy Naydler Dr., který je filozof, který se specializuje na náboženský život starověkých kultur. Je člen Temenos akademie a autor několika knih. Žije v Oxfordu v Anglii.

Richard Evans Schultes (1)

Richard Evans Schultes, Ph. D., M. H. F. L. S., može byť považovaný za otca modedrnej etnobotaniky, študoval domorodé národy a ich požívanie posvatných a halucinogénnych rastlín . Bol riaditeľom Harvardského botanického muzea a profesorom prírodovedy na Harvardskej univerzite , založil zopár botanických záhrad a do konca života bol pokladaný za jednu z najvačších kapacít pre etnobotaniku - často publikoval vo vedeckých periodikách.

Greg Bailey (1)

Australský docent sanskrtu, autor knih a článků o hinduistické a australské mytologii a buddhismu.

Maria-Gabriele Wosien (1)

Taneční lektorka, choreografka a spisovatelka zaměřená na vztah tance a posvátných tradic Východu i Západu.