139321–139380 z 145543 Autoři
Bernhard Helminger (1)
Rakouský publicista, redaktor a fotograf, sestavovatel publikací o Rakousku, zejména o Salzbursku.
Více od autora
Bernhard Edmaier (1)
Německý fotograf. Původně pracoval jako geolog na stavbách tunelů, ale od roku 1993 působí jako profesionální fotograf. Publikuje knihy svých fotografií přírodních útvarů, například sopek či ledovců, k nimž doplňuje texty Angelika Jung-Hüttl.
Více od autora
Bernd Weikl (1)
Bernd Weikl je proslulý rakouský operní pěvec, barytonista, který má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. Narodil se 29. července 1942 ve Vídni a proslavil se výkony v celé řadě operních rolí. Weiklův repertoár sahá od děl Richarda Wagnera, kde se proslavil zejména ztvárněním Hanse Sachse v "Die Meistersinger von Nürnberg", až po italské a francouzské opery, kde exceloval v rolích jako Don Pasquale.
Více od autora
Bernd Schmitt (1)
Americký profesor mezinárodního obchodu německého původu, práce z marketingového managementu a psychologie řízení a komunikace.
Více od autora
Bernd Pachnicke (1)
Německý hudebník, skladatel a upravovatel německých lidových písní.
Více od autora
Bernd Neumann (1)
Německý spisovatel a novinář, zaměřený na popularizaci vědy a lékařství.
Více od autora
Bernd Neumann (1)
Rakouský filolog a literární historik, germanista, vysokoškolský pedagog, specializace na německou literaturu 19. a 20. století. Dlouhodobě působí v Norsku.
Více od autora
Bernd Freytag von Loringhoven (1)
Bernd Freiherr Freytag von Loringhoven pocházel z baltského šlechtického rodu Freytag von Loringhoven. Za 2. světové války sloužil jako štábní důstojník na východní frontě a patřil mezi několik málo vojáků, kteří unikli stalingradskému kotli. V letech 1944 – 1945 působil jako adjutant u generálního štábu v hodnosti majora. Byl nositelem německého kříže ve zlatě. Těsně před Hitlerovou sebevraždou opustil přes Havolu Berlín a unikl do britského zajetí. Z tohoto zajetí byl v roce 1948 propuštěn. Při založení Bundeswehru v roce 1956 se stal jeho součástí a zde velel různým jednotkám až do roku 1973, kdy jej opustil v hodnosti Generálporučík . Působil jako poradce při natáčení filmu Pád Třetí říše. Vydal knihu Mit Hitler im Bunker nejprve ve francouzštině a následně byla přeložena do dalších jazyků.
Více od autora
Bernard z Clairvaux (1)
Svatý Bernard z Clairvaux byl středověký teolog, filosof, myslitel a mystik, důležitý člen nově vzniklého cisterciáckého řádu. V roce 1830 jej papež Pius VIII. prohlásil učitelem církve, Narodil se na hradě Fontaines roku 1090 nebo 1091 nedaleko Dijonu jako člen významného šlechtického rodu. Krátce před jeho narozením měla podle legendy Bernardova matka živý sen, že porodí psa s rezavou skvrnkou na hřbetě. Zpovědník jí vyložil sen tak, že porodí syna, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na nepřátele víry. Bernard opravdu silně tíhl k víře a vyrostl v ctnostného mladíka. Získal vzdělání v klášterní škole a po jejím absolutoriu se rozhodl pro řeholní život. Se třiceti druhy se usadil na otcových statcích v Châtillonu a společně se připravovali na vstup do řehole. Roku 1112 vstoupili do kláštera v Cîteaux. Tehdy nový řád byl roku 1100 schválen papežem Paschalisem II. jako plod reformy řádu benediktinského. Pro svou horlivost byl Bernard po třech letech ve věku 25 let vybrán, aby založil nový cisterciácký klášter Clairvaux. Význam jeho osoby pro cisterciácký řád byl mnohem hlubší. Bernard z Clairvaux byl například autorem velmi přísných řeholních pravidel, kterými usiloval o obnovu původní přísnosti benediktinské řehole. Do konce Bernardova života vzniklo z jeho popudu a pod jeho vedením 68 dalších klášterů. Benediktini z Cluny nesli s nelibostí Bernardovo „odštěpenecké“ působení a obviňovali Bernarda dokonce i u papeže z přílišné přísnosti. Roku 1128 sepsal Bernard z pověření církevního sněmu z Troyes řeholní pravidla řádu templářů. Roku 1130 došlo k rozkolu v církvi, když proti papeži Inocencovi II. stanul vzdoropapež Anaklet II. Bernard z Clairvaux zůstal na straně Inocence II. a po smrti Anakleta přesvědčil jeho nástupce Viktora IV., aby se podřídil Inocencovi, čímž byl rozkol zažehnán. Roku 1145 byl zvolen papežem žák Bernarda z Clairvaux Evžen III. Často se obrace...
Více od autora