6421–6480 z 145519 Autoři
Štěpán Smolen (7)
Pochází z Českého Krumlova. Ve školce se naučil zavazovat si tkaničky jako poslední. Přijímačky na základní školu udělal napodruhé. Řidičák napočtvrté. Absolvoval Ústav filozofie a religionistiky na FF UK v Praze. Aby pak s touto kvalifikací nezahynul hlady, živil se jako ošetřovatel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. Vstoupil do semináře, vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK a stal se knězem litoměřické diecéze. Působí v Mladé Boleslavi.
Více od autora
Stanislav Soják (9)
Ing. Stanislav Soják Spoluautor knihy - Dějiny české - chronologický přehled.
Více od autora
Stanislav Minářík (6)
Stanislav Minařík byl český nakladatel a překladatel z polštiny a ruštiny. Narodil se v rodině řídícího učitele v Bítouchově Františka Minaříka a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Pfeifrové. V roce 1904 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Byl ženat, s manželkou Bohumilou, rozenou Tulachovou měl syna Vladimíra a dceru Jarmilu . Bohumila Minaříková je uváděna jako nakladatelka u řady vydání Minaříkových překladů. Nakladatelská činnost manželů Minaříkových, která měla veliký vliv na šíření slovanské literatury, nebyla ale ekonomicky příliš úspěšná. Jejich sklad vykoupilo v roce 1924 nakladatelství Kvasnička a Hampl. V dubnu 1926 byl Stanislav Minařík jedním ze zakládajících členů Klubu moderních nakladatelů Kmen. Z klubu ale ještě během dvacátých let vystoupil. V povídkách z Podkrkonošska, zveřejněných v denících a časopisech, vzpomínal Mařík na rodný Bítouchov ; v některých obec přímo jmenoval.
Více od autora
Stanislav Hudeček (7)
Narozen 26.3.1872 v Gdowu u Wieliczky , zemřel 15.4.1947 v Novém Bydžově. Malíř, ilustrátor.
Více od autora
Simon Vestdijk (5)
Simon Vestdijk byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel. Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny. V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“
Více od autora
Sapfó (3)
Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...
Více od autora
Růžena Nasková (7)
Národní umělkyně Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho. Narodila se v Praze na Královských Vinohradech v dobře situované měšťanské rodině jako druhá ze dvou dcer. Otec Josef Nosek byl žurnalistou a fejetonistou, spolupracovníkem Jana Nerudy. Z existenčních důvodů se však stal magistrátním úředníkem. Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii, a také hodně četla. podporu našla při studiu na Vyšší dívčí škole. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. Již na počátku století vystupovala jako ochotnice v Pištěkově aréně na Vinohradech v roli Amálie v Schillerových Loupežnících. V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani, přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech. Jejím manželem byl malíř František Xaver Naske, za kterého se provdala nejdříve civilně v roce 1910 na Staroměstské radnici a poté i církevně 25. června 1940 na Smíchově. Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen. Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 , ale její systematická práce v kinem...
Více od autora
Rudolf Suk (8)
Narozen 8.5.1966. Majitel zámku Staré Hrady , spolumajitel realitní kanceláře Tana ve Dvoře Králové nad Labem. Autor starohradských pohádek.
Více od autora
Rudolf Málek (9)
Narozen 19.10.1919 v Polici u Jemnice, zemřel 2. 1. 2001. PhDr., knihovník, publikační a redakční činnost z oboru.
Více od autora
Rudolf Friml (5)
Rudolf Friml byl český skladatel a klavírista, který se významně podílel na rozvoji amerického hudebního divadla na počátku 20. století. Friml se narodil 7. prosince 1879 v Praze, v roce 1906 se přestěhoval do Spojených států a rychle se zapojil do hudebního průmyslu. Nejvíce se proslavil svými operetami, které často obsahovaly romantická témata a byly populární ve 20. a 30. letech 20. století.
Více od autora
Rudolf Desenský (5)
Rudolf Desenský je český kynolog, etolog, psycholog psů a odborník na problémové psy. Do povědomí širší veřejnosti poprvé vstoupil díky televiznímu pořadu Na vlastní oči. Od roku 2017 je spolu s Klárou Nevečeřalovou protagonistou pořadu Kočka není pes. Se psy, o které se stará, žije na své „farmě“ Vlčáry u Písku v jižních Čechách. O své profesi a zkušenostech píše knihy a provozuje internetovou psí poradnu. Díky soužití se psy vytvořil novou metodu jejich výchovy založenou na zvířecí komunikaci. Spočívá podle něj v odpozorování zvířecího chování a jeho následné aplikaci při výchově či převýchově psa.
Více od autora
Roy Orbison (5)
Roy Orbison byl americký zpěvák, skladatel a hudebník známý svým výrazným, vášnivým hlasem, složitými písňovými strukturami a temnými emotivními baladami. Jeho kariéra trvala od 50. let 20. století až do jeho smrti v roce 1988. Orbison se proslavil hity jako "Only the Lonely" , "Crying" a "Oh, Pretty Woman" . Jeho hudba se vyznačovala melodramatickými texty a Orbisonovým silným hlasovým rozsahem. Přestože koncem šedesátých let zažil pokles popularity, v osmdesátých letech zažil opětovné oživení, částečně díky svému působení v superskupině Traveling Wilburys, v níž hráli Bob Dylan, George Harrison, Jeff Lynne a Tom Petty. Orbisonův vliv je široký, ovlivnil mnoho umělců napříč různými žánry. V roce 1987 byl uveden do Rokenrolové síně slávy, což svědčí o jeho trvalém odkazu v hudebním průmyslu.
Více od autora
Roxy Music (8)
Roxy Music je zásadní britská rocková skupina, kterou v roce 1970 založil zpěvák Bryan Ferry, jenž se stal hlavním autorem písní a hnací silou skupiny. V původní sestavě kapely působil také Brian Eno, který hrál na syntezátor a zvuk kapely ošetřoval inovativními elektronickými efekty. Roxy Music je známá svým sofistikovaným, okouzlujícím rockem s futuristickým nádechem, který byl výrazným odklonem od tehdy převládající rockové hudby. Rychle si získali pozornost pro svůj vizuální a hudební styl, který v sobě mísil prvky glam rocku, art rocku a avantgardního cítění.
Více od autora
Rose Tremain (7)
Rose Tremainová se narodila v roce 1943 v Londýně. Studovala na pařížské Sorbonně a na Východoanglické univerzitě, kde také v letech 1988–1995 učila kurzy tvůrčího psaní. Napsala několik románů, televizních her a povídkových sbírek. První román Sadler’s Birthday Sedlářovy narozeniny) vydala v roce 1976, následovaly knihy Letter to Sister Benedicta , The Cup-board Kredenc, 1981) a The Swimming Pool Season . Jejím zatím nejúspěšnějším dílem je historická freska Navrácená milost – román situovaný do doby vlády Karla II. vypráví příběh nadaného studenta medicíny Roberta Merivela, který se osudově zamiluje do královy milenky. Kniha byla nominována na Booker Prize a v roce 1996 se dočkala filmového zpracování. V poslední době Tremainová vydala úspěšný historický román ze 17. století Hudba a ticho , jenž získal v roce 1999 Whitbreadovu cenu, a letos román Colours , který v českém překladu vyjde v příštím roce taktéž v nakladatelství Mladá fronta.
Více od autora
Robin S Sharma (7)
Robin Sharma je jedným z najvýznamnejších svetových expertov na „leadership“ a dosahovanie osobného úspechu. Napísal 8 bestsellerov, vrátane megaúspešnej knihy Mních, ktorý predal svoje ferrari. Celosvetový predaj bestsellerov Robina Sharmu dosiahol viac ako 5 miliónov predaných kusov. Robin Sharma je výkonným riaditeľom spoločnosti Sharma Leadership International, tréningovej firmy s jednoduchým poslaním: pomáhať ľuďom a organizáciám v tom, aby sa stali svetovou špičkou. Na internetovej stránke www.robinsharma.com nájdete jeho blog, tréningové videá a podcasty.
Více od autora
Robert Musil (8)
Robert Musil byl rakouský romanopisec, dramatik a esejista. Jeho monumentální nedokončený román Der Mann ohne Eigenschaften je pro svou intelektuální hloubku a vysokou literární úroveň řazen na roveň dílu Marcela Prousta či Jamese Joyce. Narodil se v korutanském Klagenfurtu, velkou část života strávil ve Vídni či v Berlíně. Zemřel v emigraci ve švýcarské Ženevě. Narodil se roku 1880 v Klagenfurtu do rodiny inženýra a pozdějšího profesora brněnské Technické univerzity Alfreda Musila a jeho manželky Herminy, rozené Bergauerové . Rané dětství strávil zejména v hornorakouském Steyru, až roku 1891 se rodina přestěhovala do Brna. Musil jako dítě byl velmi samotářský až stydlivý, kterážto vlastnost jej provázela celý život. Jeho literární prvotinu ovlivnil pětiletý pobyt na vojenských školách v letech 1892 až 1897 – nejprve v Eisenstadtu , poté v Hranicích . Zde se také nadchl pro pozdější dráhu inženýra. V roce 1897 nastoupil na Technische Militärakademie ve Vídni, obor strojírenství. O rok později přešel na Technickou univerzitu v Brně, kterou zakončil po dvou letech inženýrským titulem. Poté pracoval v technických laboratořích při universitě ve Stuttgartu. Od roku 1903, stále pracuje jako inženýr, studoval ještě filosofii a psychologii v Berlíně. Byl ovlivněn dílem německého filosofa Friedricha Nietzscheho stejně jako dílem ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Roku 1906 byl publikován jeho první román Die Verwirrungen des Zöglings Törless . Fakt, že román byl úspěšně přijat, rozhodl o jeho osudu spisovatele. V roce 1908 definitivně opustil slibnou strojírenskou kariéru , přestože...
Více od autora
Robert Conquest (2)
George Robert Acworth Conquest byl anglicko-americký historik, věnující se především tématu stalinismu. Proslul svou knihou Velký teror z roku 1968, která odhalila míru Stalinových zločinů a na západě uprostřed velmi levicových nálad způsobila šok. Roku 1986 vydal další přelomovou práci The Harvest of Sorrow: Soviet Collectivisation and the Terror-Famine, v níž se věnoval ukrajinskému hladomoru a dokázal, že šlo ze strany Stalina o akt genocidy. Conquest sám byl v mládí členem Komunistické strany Británie, vystoupil z ní však v roce 1939, poté, co na pokyn Kominterny druhou světovou válku komunisté označili za souboj dvou imperialismů. Krom prací historických psal i básně a sci-fi romány. S Kingsley Amisem napsal populární humoristický román Egyptologové . Roku 1956 obdržel Řád britského impéria, v roce 2005 získal americkou Prezidentskou medaili svobody.
Více od autora
Rio Preisner (12)
Profesor Rio Preisner byl český katolický a konzervativně orientovaný pedagog, básník, filosof, spisovatel, překladatel a teatrolog. Komunistický režim v Československu velmi omezil jeho možnosti vědecky pracovat a publikovat, strávil dva roky u PTP a v roce 1968 s celou rodinou uprchl za hranice. Nejprve přebýval ve Vídni a v roce 1969 přesídlil do USA, kde působil jako profesor germanistiky na Pennsylvania State University . Kromě jeho vysoce ceněných překladů z němčiny a odborných germanistických prací je autorem další rozsáhlé vlastní tvorby, z níž nejznámější je Americana – dvoudílná esejistická práce o moderní Americe. Pod pseudonymem Egon Feigel přeložil knihu Cesta kolem světa podniknutá Dr. Johannem Forsterem a jeho synem Georgem Forsterem v letech 1772–1775 na lodi "Resolution" pod velením kapitána Cooka. V roce 2000 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. stupně
Více od autora
Ricky Skaggs (1)
Ricky Skaggs je známý americký country a bluegrassový zpěvák, hudebník, producent a skladatel. Skaggs se narodil 18. července 1954 v Cordellu ve státě Kentucky a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Hudbě se začal věnovat v pěti letech a už v šesti letech uměl výborně hrát na mandolínu. V sedmi letech už vystupoval na jednom pódiu s bluegrassovou legendou Billem Monroem.
Více od autora
Richard Martin Stern (6)
Richard Martin Stern Narodil se 17. 3. 1915 ve Fresnu v Kalifornii. Navštěvoval Harvard a žil v New Yorku, kde začal psát povídky pro Colliers a Saturday Evening Post. Jeho první kniha "The Bright Road to Fear" -vyšla roku 1958, získala roku 1959 cenu Edgara Allana Poe za nejlepší první román. Zemřel 30. 11. 2001 v Santa Fe. Bohužel, informace o tomto autorovi jsou sporadické, zatím jen toto. Snad se podaří zjistit další bližší životopis a případně i fotografii autora, kdo může pomoci, ať připojí svoje pátrání o díle a životě tohoto autora.
Více od autora
Richard Crha (5)
Narozen 19. 10. 1953 v Litoměřicích, zemřel 12. 3. 2017 tamtéž. Dramaturg kulturního střediska, novinář a redaktor, spisovatel, básně v časopisech.
Více od autora
Renata Teršová (12)
Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.
Více od autora
Renáta Navrátilová (9)
Narozena 1988 v Prostějově. Spisovatelka, povoláním manažerka. Autorka dívčích románů a literatury pro ženy. Absolventka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Více od autora
Régine Deforges (6)
Francouzská spisovatelka, nakladatelka, scénáristka a režisérka. Je první ženou, která vlastnila a spravovala nakladatelství ve Francii. Kromě její desetidílné románové ságy La Bicyclette Bleue - Modrý bicykl je známá i svou knihou La Révolte des nonnes - Vzpoura jeptišek a erotickým příběhem L'Orage - Bouře. Spisovatelka žije v Paříži.
Více od autora
Raymond F Toliver (3)
Americký historik, autor publikací o letcích ve 2. světové válce.
Více od autora
Rainer M Schröder (10)
Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.
Více od autora
Rafael Sabatini (8)
Rafael Sabatini, byl anglický spisovatel historických dobrodružných románů. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno. Narodil se 29. dubna roku 1875 ve městě Jesi v jižní Itálii v rodině operních pěvců. Jeho matka byla Angličanka a otec Ital. Byl světoběžníkem, žil v Itálii, v Portugalsku, ve Švýcarsku a natrvalo se usídlil v Anglii ve městě Wye na hranicích Anglie a Walesu. Sabatini mluvil plynně šesti jazyky, ale pro psaní svých děl si vybral angličtinu, protože podle jeho názoru „všechny nejlepší příběhy jsou napsány anglicky“. Za svůj život napsal třicet jedna románů, jednu divadelní hru a několik povídkových sbírek a historických prací. Zemřel během své pravidelné návštěvy švýcarského města Adelboden dne 13. února roku 1950. Na jeho náhrobku dala jeho žena vytesat slova, kterými začíná jeho slavný román Scaramouche: „Byl mu vrozen dar smíchu a přesvědčení, že svět se zbláznil“. Oblíbeným námětem jeho románů je život statečného muže, který se bez vlastního zavinění dostane do situace, v níž se jeho okolí zdá, že se zachoval zločinně či nečestně, a je proto všemi odsouzen – včetně ženy, kterou miluje. Pravda však nakonec vždy vyjde najevo a muž získá zpět nejen ztracenou čest, ale i svou lásku.
Více od autora
Radim Kopáč (8)
Radim Kopáč je český literární a výtvarný kritik, publicista, editor, nakladatelský a časopisecký redaktor. Absolvoval bakalářský cyklus žurnalistika na Fakultě sociálních věd University Karlovy a magisterský cyklus mediální komunikace tamtéž . Od roku 2010 je zaměstnancem Oddělení literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR. Žije v Praze. V roce 1999 spoluzaložil kulturně-společenský měsíčník na internetu Dobrá adresa, jehož byl v roce 2000 šéfredaktorem. V letech 2001–2007 byl redaktorem časopisu Psí víno, v roce 2002 redaktorem kulturního magazínu Uni, v letech 2002–2005 literárním redaktorem kulturní redakce Českého rozhlasu Vltava, v letech 2002–2005 šéfredaktorem literárního čtvrtletníku Intelektuál, v letech 2005–2009 šéfredaktorem internetového Portálu české literatury, v letech 2007–2015 členem redakční rady literární revue Weles, v letech 2010–2015 editorem časopisu Živel. Své literární a výtvarné recenze, kritiky, rozhovory, studie a další texty publikuje od roku 1998 v různých časopisech, novinách a v rozhlase. Je autorem řady doslovů a předmluv, zejména k titulům ze současné české literatury. Jeho texty byly přeloženy mj. do angličtiny, francouzštiny, maďarštiny, němčiny, rumunštiny, španělštiny a ukrajinštiny. Spolupracuje s různými nakladatelstvími, např. Academia, Karolinum, Paseka, Pulchra, Slovart. Uspořádal výbory nebo soubory děl E. Boka, E. Bondyho, E. Brikciuse, G. Erharta, I. Haráka, J. Hiršala, A. Klimenta, M. Koryčana, O. Maleviče, O. Mizery, J. A. Pitínského, R. Ráže, M. Růžičky, J. Řezáče, P. Řezníčka, J. Suka, J. Šavrdy, I. Vöröse, J. Wolkra aj. Z angličtiny přeložil knihy Em & Lo: Sex. Jak na to a Steven J. Schneider: 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete . Byl kurátorem výstav Slovem i obrazem , Michal Singer: Muž s ohnivou koulí , Umění komiksu / komiksovost v umění , Ivo Vodseďálek: Dva úsměvy a...
Více od autora
Radek Blažek (7)
Narozen v Třebíči. Manažer pro sociální média, bloger a správce sociálních sítí ve firmě Euromedia Group. Pracovník v oblasti knižního marketingu. Redaktor. Autor románů a povídky ve vánoční antologii.
Více od autora
Rabindranath Tagore (8)
Rabíndranáth Thákur, bengálsky রবীন্দ্রনাথ ঠাকুর , v anglickém přepisu Rabindranath Tagore byl bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog a filosof, propagátor nezávislosti Indie a indického kulturního dědictví, hlasatel sbližování Východu a Západu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913. Rabíndranáth Thákur se narodil roku 1861 v sídle svých rodičů zvaném Jorasanko v bengálské části Kalkaty jako nejmladší ze čtrnácti dětí. Pocházel z bohaté a prominentní rodiny. Jeho dědeček byl velice bohatý muž, který financoval mnohé veřejné projekty , jeho otec byl náboženský reformátor a učenec. Matka mu zemřela, když byl velmi mladý. Jako dítě žil v literárním, hudebním a divadelním prostředí. Jeho nejstarší bratr byl respektovaný filozof a básník, další bratr talentovaný hudebník a dramatik a jedna z jeho sester byla uznávanou spisovatelkou. Sám Thákur začal psát první básně ve věku osmi let. Prvního vzdělání se Thákurovi dostalo od domácích vychovatelů. Později navštěvoval několik indických škol . V mladí se příliš nestýkal se svým otcem, který byl neustále někde na cestách. Roku 1873 však s ním otec podnikl dlouhou několikaměsíční cestu po Indii, při které ho rovněž vzdělával v angličtině, sanskrtu, astronomii a historii. Začátkem října roku 1878 pak Thákur odjel do Anglie studovat práva. Nejprve se zapsal na střední školu v Brightonu a později studoval na univerzitě v Londýně. V roce 1880 však studium ukončil, vrátil se do vlasti a začal pracovat na své básnické sbírce Večerní zpěvy, jejichž zasněná nespokojenost připomíná díla anglického básníka Shelleyho, na svém prvním románu Tržiště mladé královny i na dramatu Génius Válmíkiho. Roku 1883 se oženil s desetiletou Mrinalini Devi Raichaudhuri, se kterou měl dva syny a tři dcery. V letech 1890 až 1901 žil Tháku...
Více od autora
Quido Záruba (8)
Quido Záruba, narozen jako Quido Pfeffermann, psán též Quido Záruba-Pfeffermann byl český stavební inženýr, geolog a vysokoškolský pedagog, zakladatel československé školy inženýrské geologie. Narodil se v jihočeské rodině stavitele a astronoma Josefa Záruby-Pfeffermanna a jeho manželky Marie, rozené Janáčkové . Quido byl nejstarší z osmi dětí. Okolo roku 1910 se rodina přestěhovala do Bubenče . Quido Záruba-Pfeffermann vystudoval inženýrské stavitelství na ČVUT v Praze. Otcova firma se podílela na stavbě význačných budov v Praze, později vodního díla Štěchovice i československého pohraničního opevnění. Quido v ní zřídil a vedl oddělení geologického průzkumu. To se později stalo jádrem předního pracoviště inženýrskogeologického průzkumu u nás. Zájem o geologii ho přivedl v 30. letech 20. století na přírodovědeckou fakultu Karlovy university, kde se habilitoval na docenta. Docenturu získal v roce 1936 i na ČVUT, kam byl po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 povolán, aby zajistil výuku geologie pro budoucí stavební inženýry a kde byl v roce 1946 jmenován profesorem. V té době rodina ze svého jména vypustila německy znějící část. V únoru 1948 byla firma znárodněna. Quido Záruba se pak věnoval výuce, založil československou školu inženýrské geologie, spočívající v aplikaci geologických oborů bezprostředně na stavbách, především tunelů a přehrad. Kolem sebe vychoval postupně řadu specialistů, uplatňujících znalosti geologických poměrů při projektování a realizaci především inženýrských staveb. Jako odborník s velkou praxí byl povolán na stavby u nás i v zahraničí, kde radil při zdolávání geotechnických problémů. Po vzniku Československé akademie věd se stal členem - korespondentem, později akademikem. V roce 1968 se stal prvním voleným prezidentem nově vzniklé mezinárodní asociace inženýrských geologů IAEG. Publikoval stovky článků a referátů, vyšlo mu několik monografií ...
Více od autora
Přemysl Doberský (6)
Doc. MUDr. Přemysl Doberský, DrSc. byl český lékař interní medicíny, představitel české obezitologie a v šedesátých letech hlavní dietolog Ministerstva zdravotnictví. Byl zakladatelem Pracoviště experimentální dietetiky a vědecký pracovník IKEM v Praze 4. Je autorem kontrastní diety, která slouží k redukci nadváhy. a další dietetické příručky. V roce jeho úmrtí 1983 byl vydán Dietní systém MUDr. Přemysla Doberského a kolektivu pro nemocnice a lázeňská zařízení jako závazná celostátní norma.
Více od autora
Pierre Corneille (11)
Pierre Corneille byl francouzský dramatik, básník a lyrik. Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard le Bovier de Fontenelle. Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu složil v roce 1624. První hru, Mélite, napsal Corneille jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce. Corneille zapomněl na právnickou kariéru a rozvíjel svou vášeň k poezii. V roce 1634 měl za sebou již vydání tří her, když jej rouenský arcibiskup pověřil sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu. Po úspěšném uvedení her následovala další spolupráce s kardinálem. V roce 1636 potkal v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukla myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniklo jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality. V roce 1640 potkal Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marii, ale protože byl přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadl do smutku. Kardinál proto pozval Mariina otce, Mathieu de Lamperière, do Paříže a sňatek nařídil. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí , z nichž dva chlapci předčasně zemřeli. Ve stejném roce napsal Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyeucte. Od roku 1647 byl členem Francouzské a...
Více od autora
Philippe Hériat (6)
Philippe Hériat byl multi-talentovaný francouzský romanopisec, dramatik a herec.
Více od autora
Petra Suková (8)
Spolumajitelka zámku Staré Hrady , spoluautorka starohradských pohádek.
Více od autora
Petr Vokáč (11)
Petr Vokáč je bývalý český fotbalový útočník. Jeho synem je fotbalový reprezentant Tomáš Řepka. V československé lize hrál za Duklu Praha a Bohemians Praha. Nastoupil ve 44 ligových utkáních a dal 1 gól. V nižších soutěžích hrál i za Viktorii Žižkov, SONP Kladno, TJ Gottwaldov a DP Xaverov Horní Počernice.
Více od autora
Petr Sikula (8)
Petr Šikula je český římskokatolický kněz, od roku 2020 farář ve farnosti Brno-Líšeň a od roku 2021 rovněž administrátor farnosti Brno-Nová Líšeň. V letech 2013–2018 byl rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Vystudoval teologii na Papežské lateránské univerzitě v Římě a po ukončení studia působil ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, a to postupně jako pastorační asistent , jáhen , farní vikář , administrátor farnosti a farář . V brněnské katedrále také přijal obě svěcení . Od 7. prosince 2011 je také kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně . Na návrh České biskupské konference byl k 1. srpnu 2013 jmenován rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Tuto funkci vykonával do roku 2018. Od 15. června 2018 byl farářem ve farnosti Klobouky u Brna. K 1. září 2020 byl jmenován farářem ve farnosti Brno-Líšeň a k 1. lednu 2021 se stal také administrátorem nově zřízené farnosti Brno-Nová Líšeň.
Více od autora
Petr Šámal (10)
Petr Šámal je český literární historik a kritik. Petr Šámal vystudoval nejprve v letech 1990–1996 obor čeština-občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1998–2006 pak absolvoval doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK. Krátce vyučoval na Gymnáziu Jaroslava Seiferta v Praze . Od roku 1999 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 2003 zde jako šéfredaktor vedl časopis Česká literatura. V roce 2020 byl jmenován ředitelem ústavu. Odborně se zaměřuje na poválečnou literární kulturu, její myšlení a na sociologii literatury.
Více od autora
Petr Placák (10)
Mgr. Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík , je český spisovatel, textař, historik a publicista. Vyučil se mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Roku 1985 byl přijat na České vysoké učení technické, ale z politických důvodů mu bylo studium znemožněno. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu, organizoval mnoho protikomunistických demonstrací, mimo jiné na pražském Škroupově náměstí v prosinci 1988. V letech 1982–1986 byl klarinetistou undergroundové kapely The Plastic People of the Universe, se kterou nahrál alba Hovězí Porážka a Půlnoční Myš. V roce 1988 spolu s přáteli založil nezávislou iniciativu České děti a vydával její samizdatový zpravodaj Koruna. Zatímco mnohé jiné opoziční skupiny vybízely k umírněnosti a opatrnosti, on a jeho družina Českých dětí měli vyzývat k boji. V roce 2012 byli obvodním soudem v Praze odsouzeni tři bývalí příslušníci StB, kteří Petra Placáka trápili v souvislosti s jeho protirežimní angažovaností. Server Aktuálně.cz, který zprávu uveřejnil, vyjádřil názor, že mohlo jít i o poslední tuzemskou příležitost potrestat staré komunistické zločiny. Po listopadu 1989 působil v Nezávislém tiskovém středisku, později týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách, Českém deníku, Českém týdeníku a Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem studentského politicko-kulturního měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Na poli publicistiky zastává názory převážně v duchu konzervativně tradicionalistických ideálů. V letech 1992-2000 vystudoval specializaci Moderní české dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990 až 1992 zastával funkci místopředsedy roajalistického hnutí Koruna česká a také nadále se řadí mezi monarchistické aktivisty; pravidelně pořádá Tříkrálový pochod za monarchii. Je autorem monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a pe...
Více od autora
Petr Pavlík (7)
Narozen 9. 5. 1933 v Netolicích, zemřel 30. 12. 2012. Pedagog, beletrista.
Více od autora
Petr Holý (7)
Petr Holý je český japanolog, publicista a znalec japonského divadla působící dlouhodobě v Japonsku při univerzitě Waseda. V letech 2006-13 byl ředitelem Českého centra v Tokiu, kde pořádal širokou škálu kulturních událostí . V této činnosti pokračuje v rámci Českého kulturního salónu Čekogura, kromě toho v Tokiu přednáší, publikuje a učí česky. Narozen v Příbrami, dětství a studia strávil v Dobříši, poté studoval na FFUK v Praze, kde v roce 1997 absolvoval obor japanologie diplomovou prací Vývoj a základní paradigmata divadla kabuki do 1. poloviny 19. století pod vedením PhDr. Dany Kalvodové CSc. Od roku 1998 působí v Tokiu. V letech 1998-2000 se věnoval studiu kabuki na Univerzitě Tokyo Gakugei v Tokiu, 2000-2006 pak jako řádný posluchač doktorandského studia pod vedením prof. Hideo Furuido na Katedře divadla a filmu Univerzity Waseda v Tokiu výzkumu kabuki 1. pol 19. století se zaměřením na hru Strašidelný příběh z Jocuji na Tókaidó od dramatika Curuji Nanbokua IV. Doktorskou práci však nedokončil. V letech 2004-2006 působil jako odborný asistent na 1. Fakultě literatury Univerzity Waseda, Oboru divadla a filmu. Současně se podílel na vzniku myšlenky, pořádání a jako přednášející se rovněž aktivně účastnil řady mezinárodních sympozií o japonském a čínském divadle . Od roku 2006 je mimořádným lektorem a badatelem při Divadelním muzeu Tsubouči Šójóa při Univerzitě Waseda v Tokiu. V roce 2006 vstoupil do diplomatických služeb a založil České centrum Tokio, jehož prvním ředitelem byl do roku 2013. Semestrálně přednášel na Univerzitě Palackého, Univerzitě Tokyo Gakugei, Tokijské univerzitě, Univerzitě Saitama. Dále působil na Univerzitě Tokyo Jogakkan a Joshibi University of Art and Design . Dále ...
Více od autora
Petr Fingal (12)
Petr Fingal, vlastním jménem František Antonín Fingl , byl český spisovatel, novinář a dramatik. Za svůj život napsal 19 divadelních her, 15 románů a okolo 300 povídek. Narodil se 13. června 1889 v Radnicích č. p. 112 jako první dítě Františka Fingla a Anny Finglové rozené Bezděkové. Obecnou školu navštěvoval v Radnicích. Gymnázia navštěvoval v Českých Budějovicích a v Praze. Měl se stát učitelem, ale kvůli zájmu o žurnalistiku opustil učitelský ústav. Do novin začal psát v roce 1905 pod různými pseudonymy. První kroky v redaktorském oboru dělal v Královodvorských listech , poté působil například v novinách Plzeňský kraj, Lidový deník či Venkov. Když pobýval v Plzni, založil a vedl s vydavatelem S. K. Beníškem měsíčník Vzlet, který se věnoval osvětovému a uměleckému ruchu západních Čech. Během působení v novinách již používal svůj pseudonym Petr Fingl. Prakticky tento pseudonym i v normálním životě začal používat již okolo roku 1909. V Radnicích je knihovna Petra Fingala, která se nachází v archivu muzea Josefa Hyláka. Na knihách jsou jeho podpisy. Před rokem 1908 se objevuje pouze František Fingl , v roce 1909 uvádí jak František, tak Petr Fingal a od roku 1910 se podepisoval pouze Petr Fingal. V roce 1935 postihla Petra Fingala těžká choroba a musel odstoupit z veřejného života. Této chorobě také 5. srpna 1940 podlehl. Jeho úmrtí je zapsáno v královodvorské kronice.
Více od autora
Petr Dorňák (5)
Narozen 1. 3. 1955 v Brně. Kulturní a reklamní redaktor, recenzent, jazykový korektor, překladatel, hudební novinář a publicista, historik rocku, hudebník. Autor dobrodružné beletrie z prostředí Divokého západu.
Více od autora
Petr Dillinger (10)
Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...
Více od autora
Petr Chelčický (9)
Petr Chelčický byl spisovatel, překladatel a radikální český teolog, náboženský a sociální myslitel, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české reformace. Jméno Petr Chelčický je jen literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš jej ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí , který se narodil asi v roce 1379 a zemřel ve 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu. Pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, zastával názor, že správný křesťanský život může člověk vést pouze prací v zemědělství. To, že mohl žít v letech 1419–1421 v Praze, jeho znalosti latiny a čas, který mohl věnovat literatuře, politice a náboženství, nasvědčují tomu, že asi nemohl být prostým poddaným, pracujícím v zemědělství. Ačkoli Chelčický neměl univerzitní vzdělání, měl základní znalosti latiny, byl velice sečtělý, rozsahem a hloubkou svých znalostí vysoce převyšoval naprostou většinu svých současníků. Ve svých literárních dílech vedl kritický dialog s vůdčími mysliteli své doby. Ovlivnilo ho především učení Jana Husa a Jana Viklefa, ale i Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu „O boji duchovním“ . V teologické rozepři dvou proudů husitství, která vyvrcholila diskusí Mikuláše Biskupce z Pelhřimova s Janem Rokycanou, stál Petr Chelčický na straně Biskupcově. Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let. Ve svých teologických a sociálních názorech byl Petr Chelčický radikální, kritizoval například feudalismus nebo klerikalizaci církve, byl proti náboženskému zdůvodňování války, vystupoval proti trestu smrti atd. Jeho kritika, zdůvo...
Více od autora
Peter Holka (8)
Peter Holka je slovenský spisovatel, dramatik a publicista, autor literatury pro děti a mládež. Své dětství strávil v Púchově, později v Čadci. Po maturitě prošel různými zaměstnáními, pracoval jako novinář ve vícerých redakcích a při zaměstnání vystudoval politologii. V letech 1996–1999 byl šéfredaktorem slovenského Literárneho týždenníka. Od roku 1999 působil jako spisovatel ve svobodném povolání. V současnosti pracuje v Literární redakci Slovenského rozhlasu. Žije v Bratislavě. Knižně debutoval v roce 1983. Základní charakteristikou jeho prózy je neustále se stupňující vypravěčství, dynamický děj a přítažlivý příběh. Má smysl pro zkratku, detail a zná mnoho atraktivních prostředí. Jeho první knihy okouzlily hlavně mládež, oslovily ji svojí upřímností a nekonformním pohledem na střet světa otců a jejich synů s jejich rozdílnými hodnotovými systémy. Část své tvorby adresoval i mládeži – často prezentované skrz obrazy drsné reality, v jaké se současná mládež pohybuje. Svoje příběhy autor neidealizuje, hovoří v nich tzv. „na rovinu“, s naturalistickou drsností poukazuje na okolnosti a vlastnosti, které často křiví charakter mladých lidí, ale současně jeho novely vyzývají mladé lidi, aby sa nevzdávali svých skrytých tužeb, sebe samého a aby o ně bojovali. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Holka na slovenské Wikipedii.
Více od autora