6241–6300 z 144670 Autoři
Vladimír Stibor (10)
Vladimír Stibor je český básník, spisovatel, knižní editor, novinář a fotograf a cestovatel. Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích v roce 1977, poté vystudoval dálkově gymnázium v Praze v roce 1984. Vydal dvacet jedna sbírek poezie, z nichž poslední Polibky nepřátel vyšla v roce 2020. Podílel se na vzniku třinácti celostátních básnických almanachů jako editor i autorsky. O rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka vydal několik sborníků. Je též autorem čtyř knížek drobných próz. Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů. Má dvě dcery a syna. Alena Stiborová je ilustrátorkou většiny jeho knih. Jako editor i spolutvůrce.
Více od autora
Vladimír Ruda (8)
Narozen 1.9.1922 v Sobotce, zemřel 15.12.1990 v Liberci. Historik, archivář, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Kouřil (9)
Vladimír Kouřil je jazzový publicista. Od roku 1949 žije v Praze. Maturant vodohospodářské průmyslovky. 1965–68 organizační a publicistická činnost na rockové scéně. Od 1972 členem a aktivistou Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Publikuje v materiálech Jazzové sekce . Podílí se na organizaci Pražských jazzových dnů Jazzové sekce 1974–1981. 1979-1990 dopisovatelem časopisu Jazz Forum International Jazz Federation. 1984 byla činnost Jazzové sekce zakázána. Píše pro samizdaty Lógr a Druhá strana. 2. září 1986 zatčen s celým výborem Jazzové sekce . 1991 celý výbor soudně rehabilitován . Spoluzakladatel následnických organizací Jazzové sekce Svazu hudebníků Artforum a Unijazz. V roce 2015 mu bylo uděleno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Další spolupráce: Gramorevue, Rock&Pop, Lidové noviny, Musicae, Stereo a Video, Dotek, JAM, Rádio Kobra, Rádio Echo, AZ Zlín. V současnosti: His Voice, Harmonie, Hudební rozhledy, A2, UNI, Music Czech Quaterly, ČRo 3 – Vltava. Spolupráce na TV seriálu Bigbít . Průvodní texty LP a CD. Člen redakční rady měsíčníku UNI. Od roku 1998 poslechové pořady Jazzmánie aneb Aktuality v souvislostech.
Více od autora
Vincenc Kramář (10)
Vincenc Kramář byl český teoretik kubismu a sběratel, proslul jako předvídavý sběratel kubistického umění, ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění s mimořádným smyslem pro výjimečné akvizice a jako pozoruhodný teoretik. Stal se historikem umění, který se po celý život hlásil k východiskům vídeňské školy a sepsal mnoho studií, které ovlivnily další historiky umění, například Alberta Kutala. Šlo o odborníka se širokým okruhem zájmů, který obhajoval moderní umění a zároveň razil cestu studiu středověkého umění, jak ho známe dnes. Přesvědčen o zaštiťující roli státu usiloval v pozici ředitele Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění o zestátnění jejích sbírek, což se mu roku 1937 podařilo. Jeho role při vzniku Státní sbírky starého umění byla zcela nepominutelná. Ve funkci ředitele ze zanedbané sbírky provinciálního charakteru ve vlastnictví SVPU vytvořil fungující a reprezentativní státní instituci. Středověké a moderní umění vděčí Kramářovi za kvalitní přírůstky. Mezi nejznámější lze zařadit Vyšebrodský oltář, Madonu Veverskou, Římskou, Roudnickou, Jindřichohradeckou a Zlatokorunskou, Zmrtvýchvstání Třeboňského mistra nebo Epitaf Jana z Jeřeně. Rok před smrtí odkázal svoje sbírky kubistického umění Národní galerii, ve které vynikají zejména práce z Picassova raného období. Tím napomohl státní sbírce moderního umění získat rozměr mezinárodní. Narodil se 8. května 1877 ve Vysokém nad Jizerou do dobře situované rodiny úspěšného obchodníka. Rodina byla výrazně obrozenecky laděná a hojně se věnovala historii. Z matčiny strany Kramář podědil vlohy i k hudbě a po celý život byl vynikajícím klavíristou. Středoškolské vzdělání získal studiem na jičínském gymnáziu, kde studoval spolu se svým bratrem. V roce 1896 vstoupil do Mařákovy krajinářské školy na Akademii výtvarných umění, souběžně si však zapsal historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V prvním roce studia...
Více od autora
Vilém Hejl (7)
Vilém Hejl byl český prozaik, scenárista a překladatel. Studoval a maturoval na Drtinově gymnáziu, nepřijat na VŠ z kádrových důvodů . V roce 1953 byl zatčen a odsouzen za sdružování se proti republice. Na Pankráci si odseděl cca 1 rok. Po propuštění z vězení nemohl dlouhodobě nalézt práci a tak pracoval v mnoha zaměstnáních. Od roku 1959 již v tzv. svobodném povolání. Do poloviny 60. let napsal cca 60 scénářů pro Krátký film Praha. Jednalo se o scénáře dokumentárních filmů, populárně vědeckých filmů atd. Zároveň začal překládat z angličtiny, ruštiny, němčiny. Na jaře roku 1968 zakládal klub K 231, kde pak pracoval jako jeho tiskový tajemník. Klub navrhoval plošnou rehabilitaci politických vězňů odsouzených a vězněných komunistickým režimem. Návrh požadoval zrušit všechny rozsudky za politické trestné činy v procesech v letech 1948–1967. Tato rehabilitace ale nebyla veřejností přijata, neboť lidé byli až příliš zmanipulovaní a nevěřili v jejich nevinu. Psal proto různé vysvětlující články, proč takový klub vznikl a proč si vytkl právě tento cíl, např. v Literárních listech. Na začátku podzimu roku 1968 odjel i s manželkou na plánovanou cestu do Západního Německa, odkud se vrátil v prosinci 1968. Postupně zanikaly časopisy a noviny do kterých přispíval. Od začátku 70. let už byl tzv. zakázaný autor. Psal a překládal však dál pod jmény autorů, kteří nebyli tzv. na indexu. Ještě do roku 1971 autorsky přispíval a zároveň i vystupoval v pořadu Písničky pod obraz, později přejmenovaném na Šanson 70. Společně s ním vystupoval i Karel Kyncl, Ilja Racek, Josef Kemr, Ljuba Hermanová, Jan Petránek, Jaroslav Jakoubek. Byl sledován Státní bezpečností, později musel chodit i na výslechy, aby podával tzv. vysvětlení, a to zejména proto, jak je možné, že jsou v zahraničí vydávána jeho díla. Později StB změnila taktiku a vyšetřovatelé se s ním...
Více od autora
Viktor Petrovič Astaf'jev (9)
Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.
Více od autora
Viktor Kotrba (8)
Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.
Více od autora
Viera Švenková (17)
Narodila sa 3. novembra 1937 vo Veľkej, teraz súčasť Popradu, v železničiarskej rodine. Základnú školu a gymnázium vychodila v Poprade, kde roku 1955 zmaturovala. Potom študovala slovenčinu a ruštinu na FF UK v Bratislave. Po skončení vysokoškolských štúdií roku 1960 sa stala redaktorkou Slovenského vydavateľstva poľnohospodárskej literatúry a od roku 1963 redaktorkou vydavateľstva Mladé letá. Od roku 1969 pracovala na Zväze slovenských spisovateľov, od roku 1974 bola redaktorkou mesačníka Slovenské pohľady a v rokoch 1977-1982 redaktorkou Revue svetovej literatúry. Roku 1988 nastúpila ako redaktorka pre pôvodnú prózu do vydavateľstva Smena a po novembri 1989 sa stala redaktorkou denníka Smena. Od roku 1994 je na dôchodku a venuje sa literárnej tvorbe.
Více od autora
Věnceslava Lužická (12)
Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...
Více od autora
Václav Žalud (6)
Narozen 1. 6. 1936. Ing., CSc., docent, publikace z oboru elektrotechniky, odborný překlad z polštiny.
Více od autora
Václav Špaček (11)
Václav Špaček, též uváděn nesprávně jako Ferdinand byl český barokní architekt, stavitel a pražský měšťan. Byl žákem významného architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který mu byl také za svědka na svatbě. V jeho pracích jsou zřejmé vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho a vídeňské architektury. V letech 1718–1741 byl dvorním stavitelem Anny Marie Toskánské. Václav Špaček se narodil v rodině zednického mistra Martina Špačka, přesné datum není známo. Pokřtěn byl 28. srpna 1689. Vyučil se v otcově dílně a v roce 1717 se stal zednickým mistrem. Špačkovo autorství je přímo doloženo pouze v některých případech, jindy vyplývá z historických souvislostí či je podpořeno charakteristickým provedením některých stavebních prvků:
Více od autora
Václav Netušil (4)
Václav Netušil byl český nakladatelský pracovník a publicista, známý především jako překladatel Julese Verna. Původním povoláním byl učitel, poté působil v Státním pedagogickém nakladatelství a od roku 1949 v Státním nakladatelství dětské knihy , které jako jeho první ředitel vedl až do příchodu Bohumila Říhy v roce 1956. Poté v nakladatelství působil dál jako vedoucí redaktor a redaktor. Některá svoje díla puplikoval pod pseudonymem Pálka Ondřej
Více od autora
Václav Mertin (9)
PhDr. Václav Mertin, psycholog, 35 let poradenské praxe v pedagogicko-psychologické poradně, učitel katedry psychologie FF UK v Praze – vyučované předměty zahrnují pedagogickou psychologii, školní a poradenskou psychologii. Odborné zájmy: obecnější otázky uplatnění psychologie ve školství, individualizace vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání, poradenství pro rodiče.
Více od autora
Václav Fischer (7)
Václav Fischer je německo-český podnikatel v cestovním ruchu, který roku 1978 emigroval z Československa a usadil se v Německu. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen, kterou vlastní dodnes. Od roku 1980 vytváří know how Fischer, které je - stejně jako jeho jméno FISCHER - po dlouhá léta protiprávně používáno jednou českou cestovní kanceláří. V roce 1997 založil leteckou společnost Fischer Air. V letech 1999–2002 byl prvním nezávislým senátorem Parlamentu České republiky. Narodil se v Praze – Karlíně. Vystudoval Gymnázium Jana Nerudy a vnitřní obchod na Vysoké škole ekonomické . V den své promoce, 13. listopadu 1978 odešel z ČSSR do Švýcarska a později do Německa. Jeho první německou zastávkou byl Západní Berlín. Zde také získal ve studentské cestovní kanceláři ARTU REISEN svoji první práci. Po roce se přestěhoval do Hamburku a pracoval v lodní společnosti TT Linie a později v exkluzivní cestovní agentuře World in Travel. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen. Sametová revoluce zastihla Václava Fischera na Kanárských ostrovech. Přes varování svých společníků, spolupracovníků a přátel začal zvažovat svoji obchodní činnost ve Střední Evropě a od roku 1990 zde začal prodávat zájezdy. Zároveň však rozvíjel činnost německé Fischer Reisen, která se rozšířila i na území bývalé NDR, nabízela své zájezdy s odletem ze 14 německých letišť a v polovině devadesátých let připravovala každoročně dovolenou pro půl milionu klientů. O rostoucí FISCHER REISEN se začala zajímat konkurence, Václav Fischer v důvěrných jednáních v letech 1996 a 1997 zařídil převzetí svojí cestovní kanceláře nově vzniklým uskupením C und N Turistik, patřící do struktur mezinárodních koncernů. Prodejem získané finanční prostředky investoval do nákupu letadel k vlastní aerolinii Fischer Air a do dalšího rozvoje svých firem v ČR a do expanze na Slovensko, do Maďarska a Pols...
Více od autora
V Žák (13)
Více od autora
Tublatanka (8)
Tublatanka je slovenská rocková skupina, která vznikla na počátku 80. let 20. století v Bratislavě, tehdejší součásti Československa. Klasickou sestavu kapely tvořili Maťo Ďurinda , Palo Horváth a Ďuro Černý . Rychle se stali jednou z nejpopulárnějších kapel na Slovensku a v Čechách, v roce 1985 vydali debutové album " Tublatanka ", které zaznamenalo výrazný úspěch a připravilo půdu pro jejich další tvorbu. Jejich hudba se vyznačuje silnými rockovými melodiemi v kombinaci s chytlavými refrény a kytarovými riffy.
Více od autora
Tracey Cox (7)
známá a oblíbená autorka, je mezinárodně uznávanou poradkyní v oblasti sexu a partnerských vztahů a častým hostem televizních pořadů na podobné téma. Několik let uváděla vlastní televizní show Hot Love a provázela pořad vysílaný národní rozhlasovou stanicí v Sydney. Nyní dvakrát týdně vystupuje v populárním britském ranním televizním vysílání a jednou týdně v nejsledovanějším vysílacím čase na stanici BBC2 v dokumentárně laděném pořadu o lásce, vztazích, schůzkách, zkrátka o „chození“, nazvaném Would Like to Meet . Její kniha Žhavý sex se okamžitě stala světovým bestsellerem; snad proto, že se netváří smrtelně vážně, ale kromě cenných rad přináší i pořádnou porci humoru a pobavení. Tracey, přestože je seriózní vystudovaná psycholožka, bývalá redaktorka australského Cosmopolitanu a přispěvatelka dalších časopisů pro ženy, si totiž na umělou vážnost moc nepotrpí. Taky proto se nejspíš nezlobí, když bývá přáteli, anebo i v tisku, občas označovaná za „sexperta“.
Více od autora
Tomáš Pasák (6)
Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.
Více od autora
Tomáš Houška (9)
Tomáš Houška je český pedagog, hudebník, spisovatel, scenárista a režisér. Na začátku devadesátých let se angažoval za modernizaci české vzdělávací soustavy. V letech 1993 až 1998 byl prvním ředitelem Osmiletého gymnázia Buďánka společnosti Mensa ČR, kde prosazoval diferencovaný přístup ke studentům a jejich větší svobodu a výrazný podíl na organizaci školy i její obsahové náplni. V letech 2001 až 2002 byl ředitelem Lauderových škol . Dlouhodobě se věnuje psychologickému pozadí vzdělávání. Vede kurzy pro učitele, kurzy osobnostního rozvoje a tvoří larpy – vzdělávací i velké dramatické. Je autorem řady publikací s pedagogickou tematikou, učebnic i knih beletristických. Věnuje se středověké hudbě. Pravidelně publikuje na blogu Lidových novin a iDnes. Do světa filmu vstoupil jako spoluautor scénáře k filmu Gympl , napsaného na motivy jeho románu Graffiti rules. Natočil lehce mystický film Labyrint a velmi volné pokračování příběhů z Graffiti rules – crazy komedii Maturita. Je autorem učebnic a knih s pedagogickou tematikou Škola je hra! , Zpěvník pro ZŠ – 350 písniček, Hudební výchova na ZŠ , Jaké si vybrat povolání? , Tajemství dávných časů , Škola pro třetí tisíciletí , Pedagogika postindustriální společnosti , Inkluzívní škola a spoluautorem sady učebnic Sám sebou . Z beletrie např. temný psychologicko-fantaskní Liber Vitae nebo historické drama Poslední Velikonoce, ve kterých očima dívky Narine prožijeme události arménské genocidy 1915. Pod pseudonymem Thufir Hawat napsal historický román Králův Havran . Nahrál několik titulů s relaxační a psychostimulační hudbou a se souborem Ahma Fraujins vydal CD Buoh všemohúcí: nejstarší památky české duchovní hudby . Je autorem několika psychologických testů. V roce 2000 vydal knihu Graffiti rules o partě writerů graffiti, kterou tvoří volný sled příběhů ze život...
Více od autora
Tom Wolfe (8)
Thomas Kennerly „Tom“ Wolfe byl americký novinář a spisovatel, klíčový představitel tzv. Nového žurnalismu , který kombinoval literární a novinářské postupy. V 60. letech 20. století byly velmi populární jeho reportážní knihy, zejména The Electric Kool-Aid Acid Test , která pojednávala o Kenu Keseym, hnutí hippies a experimentech s drogami, zejména LSD. Později však uspěl i jako prozaik, zejména knihou The Bonfire of the Vanities z roku 1987. Roku 1980 získal National Book Award v kategorii literatura faktu za knihu The Right Stuff, která pojednává o sedmi astronautech vybraných pro let na Měsíc . Kniha byla roku 1983 zfilmována. Zemřel v New Yorku ve věku 88 let.
Více od autora
Tina Caspari (7)
Tina Caspari je nejznámější pseudonym německé dětské spisovatelky Rosemarie Eitzertové. Narodila se jako nejstarší s osmi dětí na venkově blízko Berlína. Známá se stala pod pseudonymem Tina Caspari svými detektivkami pro děti.
Více od autora
Tian Fei (13)
Více od autora
The Who (7)
The Who je kultovní britská rocková skupina, která vznikla v roce 1964 a jejíž klasickou sestavu tvoří zpěvák Roger Daltrey, kytarista a zpěvák Pete Townshend, baskytarista John Entwistle a bubeník Keith Moon. Jsou považováni za jednu z nejvlivnějších rockových kapel 20. století, která po celém světě prodala více než 100 milionů desek. The Who je známá svými energickými živými vystoupeními, při kterých často docházelo k ničení nástrojů. Byli průkopníky žánru rockové opery díky albům jako "Tommy" a "Quadrophenia". Mezi hlavní hity skupiny patří skladby jako "My Generation", "Baba O'Riley", "Pinball Wizard" a "Won't Get Fooled Again". Přestože v roce 1978 zemřel Keith Moon a v roce 2002 John Entwistle, The Who pokračovala v koncertování s různými hudebníky, kteří ji doplňovali na bicí a baskytaru. Jejich přínos hudbě byl oceněn uvedením do Rock and rollové síně slávy v roce 1990 a během své kariéry získali řadu dalších ocenění a vyznamenání.
Více od autora
The Moody Brothers (1)
The Moody Brothers je americké country trio, které původně tvořili bratři Carlton, Charles a Danny Moodyovi. Pocházejí ze Severní Karolíny a jsou známí svou instrumentální zručností a pevnou vokální harmonií. Skupina se prosadila v 80. letech 20. století a získala uznání za svůj přínos country i gospelové hudbě. Za svou tvorbu obdrželi nominace na cenu Grammy, což svědčí o jejich hudebních schopnostech a kvalitě jejich produkce. The Moody Brothers byli úspěšní také v Evropě, kde za svá vystoupení získali ocenění a uznání. Během své kariéry vystupovali na prestižních místech, včetně Grand Ole Opry, kde předváděli svůj tradiční a zároveň inovativní přístup ke country hudbě.
Více od autora
Tennessee Ernie Ford (4)
Tennessee Ernie Ford byl americký hudebník a televizní moderátor, který se proslavil jako country a westernový zpěvák. Narodil se jako Ernest Jennings Ford 13. února 1919 v Bristolu ve státě Tennessee a proslavil se především svým charakteristickým barytonovým hlasem a nahrávkou hitu "Sixteen Tons", který se stal klasikou americké populární hudby. Singl byl vydán v roce 1955, prodalo se ho přes milion kopií a stal se hitem číslo jedna v žebříčku Billboard country music chart a přešel i do popových hitparád.
Více od autora
Tatiana Brezinská Čuperková (7)
Vyrastala v Revúcej, ale štúdium na Fakulte masmediálnej komunikácie ju zavialo do Trnavy. Pracovala v Rádiu Naj, v Slovenskej televízii a aktuálne robí v týždenníku Trnavský hlas. Vždy na pozícii športovej redaktorky. Pred rokmi prvýkrát navštívila Rím. Postupne spoznávala nielen Večné mesto, ale aj ostatné kúty Talianska. Rím však zostal jej srdcovou záležitosťou, kam sa niekoľkokrát do roka vracia a spoznáva jeho skryté zákutia, chute a vášne. Žije v Majcichove pri Trnave, kde zo svojho domu robí malý taliansky raj.
Více od autora
T. A Pánek (10)
Narozen 22.2.1901 v Příčině u Rakovníka, zemřel 15.1.1983 v Kralupech nad Vltavou. Železniční úředník, propagátor letectví, beletrista, autor dobrodružných románů pro mládež, též básník a odborný publicista.
Více od autora
Sydney Omarr (10)
SYDNEY OMARR se narodil ve Filadelfii 5.srpna 1926 — magii čísel si uvědomoval ještě před pátým rokem svého života. Tento dnes erudovaný a všeobecně uznávaný astrolog byl jediným z astrologů, který měl možnost vykonávat vojenskou službu ve svém oboru. Na počátku 2. světové války, krátce po svých osmnáctých narozeninách, narukoval do armády a byl přidělen do válečného letectva; stal se jediným vojákem, který se mohl plně věnovat astrologii. Omar vystupuje v mnoha televizních estrádách — vždy je představován jako Astrolog hvězd. Je známý nejen jako astrolog, ale i jako odborník v dalších oblastech věšteckého umění, jako jsou okultní vědy a spiritismus, chiromantie nebo numerologie. Dokázal přesně předpovědět pro nás dnes legendární historické události, jako byly například volba F.D. Roosevelta, konec 2. světové války, zavraždění J. F. Kennedyho, aféra Watergate, Nixonův pád a další. Mezi četné Omarrovy klienty se řadí i známé hollywoodské hvězdy: z osobností, které využily Omarrova věšteckého nadání, jmenujme například Elizabeth Taylorovou, Michaela Jacksona, Sytvestra Stallona, Glenna Close, Jacka Nicholsona či Arnolda Schwarzeneggera.
Více od autora
Svetozár Hurban Vajanský (13)
Svetozár Hurban-Vajanský, vlastním jménem Svetozár Miloslav Hurban byl slovenský spisovatel, publicista, literární kritik a politik. Narodil se jako nejstarší syn Jozefa Miloslava Hurbana a jeho manželky Anny Hurbanové, roz. Jurkovičové. Vystudoval právnickou akademii v Bratislavě. Pracoval jako koncipient v Trnavě, Budapešti, Bratislavě i Vídni a poté si otevřel vlastní právní praxi ve Skalici. V roku 1875 se oženil s Idou Dobrovitsovou. V roce 1878 byl povolán do armády. Později se stal redaktorem Národních novin v Martine a později jejich šéfredaktorem. Působil jako spolupracovník časopisu Oro, roku 1881 obnovil vydávání časopisu Slovenské pohľady, okolo kterého se soustředil slovenský literární a kulturní život. Od roku 1894 byl též tajemníkem ženského spolku Živena. Vícekrát byl za svoji novinářskou a publicistickou činnost vězněn. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Náhrobek navrhl Dušan Jurkovič Svojí literární tvorbou se řadí mezi autory slovenského realismu. Většinu děl napsal ve slovenštině, ale psal též německy a jeho manželka část jeho prací přeložila do němčiny. Ve svých dílech reagoval na soudobé společenské problémy, věnoval se i problematickým vztahům jednotlivce a národa nebo i boje za zachování národa. Zpočátku se věnoval zejména psaní poezie, později se věnoval i próze a překladům.
Více od autora
Susan Fox (11)
Více od autora
Sting (7)
Sting , narozený 2. října 1951 ve Wallsendu v anglickém Northumberlandu, je známý hudebník a skladatel, který je známý svým osobitým hlasem a fúzí rocku, jazzu, reggae, klasiky, new-age a worldbeatu ve své hudbě. Proslavil se jako zpěvák a baskytarista rockové skupiny The Police v letech 1977 až 1986. S The Police se Sting stal jedním z nejprodávanějších hudebních umělců na světě. Skupina vydala několik alb, která se umístila na předních příčkách hitparád, a získala šest cen Grammy.
Více od autora
Stephen R Donaldson (8)
Stephen Reeder Donaldson se narodil v roce 1947 v Clevelandu a literárně debutoval Covenantovou trilogií . Od tří do šesnácti let žil v Indii, kde jeho otec, chirurg ortoped, provozoval rozsáhlou praxi mezi malomocnými – právě po vyslechnutí jedné otcovy promluvy na téma lepry si vytvořil postavu Thomase Covernanta jako hrdiny epické fantasy. V roce 1968 absolvoval střední školu v Ohiu, dva roky vykonával práce v nemocnici v rámci náhradní vojenské služby v Akronu a posléze navštevoval Kentskou státní universitu, kde dosáhl v roce 1971 titulu mistr svobodných umění v angličtině. Dnes žije v Albuquerque v Novém Mexiku.
Více od autora
Stanislav Soják (9)
Ing. Stanislav Soják Spoluautor knihy - Dějiny české - chronologický přehled.
Více od autora
Stanislav Hudeček (7)
Narozen 26.3.1872 v Gdowu u Wieliczky , zemřel 15.4.1947 v Novém Bydžově. Malíř, ilustrátor.
Více od autora
Slovak Chamber Orchestra (10)
Slovak Chamber Orchestra , známý také jako Slovak Chamber Orchestra Bohdana Warchala podle svého zakladatele, je renomovaný soubor se sídlem na Slovensku. Orchestr byl založen v roce 1960 významným houslistou a dirigentem Bohdanem Warchalem a rychle si získal uznání pro svou uměleckou dokonalost a preciznost. Soubor se specializuje na barokní a klasicistní repertoár, hojně vystupuje doma i v zahraničí a získal si uznání za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Vivaldi, Bach a Mozart. Diskografie orchestru zahrnuje řadu nahrávek, které dokládají jeho odbornost v těchto žánrech. Zejména Vivaldiho "Le Quattro Stagioni" a Bachovy "Braniborské koncerty" byly oceněny pro svou čistotu a živost. Během své historie spolupracoval orchestr Slovak Chamber Orchestra s mnoha významnými sólisty a dirigenty, což přispělo k jeho pověsti jednoho z nejlepších slovenských komorních souborů.
Více od autora
Simon Vestdijk (5)
Simon Vestdijk byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel. Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny. V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“
Více od autora
Silvia Moreno-Garcia (12)
Silvia Moreno-Garciová je mexicko-kanadská autorka fantastiky. Pracuje jako redaktorka a editorka antologií, píše pro The Washington Post a The New York Times. Je autorkou několika románů, jako například Signal to Noise , Certain Dark Things nebo Bohové jadeitu a stínu . Její nejnovější román Mexická gotika se stal okamžitě po vydání bestsellerem — práva se prodala do deseti zemí a v současnosti se připravuje jeho seriálová adaptace.
Více od autora
Sarah Lark (12)
Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.
Více od autora
Sára Saudková (11)
Sára Saudková za svobodna Šárka Směšná je česká fotografka, spisovatelka a bývalá manažerka fotografa Jana Saudka. Fotografuje od roku 1999. Se synem Jana Saudka Samuelem má čtyři děti – Sáru, Samuela, Jana a Oskara. Žijí v Praze - Hlubočepích, Sára Saudková se narodila v Zábřehu na Moravě, je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vystudovala Výrobně ekonomickou fakultu, obor Ekonomika práce. Právě na vysoké škole se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo, neboť považovala jeho styl za originální. Chtěla se s ním setkat a tak se rozhodla napsat mu dopis. K jejich setkání došlo v roce 1991. Tehdy jsem za ním přišla s přáním podat mu ruku a poděkovat. No a já přišla a už jsem zůstala, řekla Sára v rozhovoru pro Studentský list. Sára Saudková fotografuje převážně akty. Po technické stránce se jedná hlavně o klasické, černobílé fotografie snímané na střední formát. Její počáteční tvorba byla ovlivněna tvorbou Jana Saudka, u kterého – jak sama říká – se vyučila, neboť není lepší školy. Postupně si našla svůj vlastní, velmi výrazný styl. Věnuje se výhradně volné tvorbě – inscenovanými fotografiemi dokumentuje vztahy mezi muži a ženami – loučení a čekání a to mezi tím: lásky, touhy nebo osamění. Její fotografie jsou velmi hravé, s erotickým nábojem. Píše též knihy - pro děti Půlnoční pohádky , pro dospělé: autobiografická knížka Ta zrzavá , o krizi úspěšného muže středního věku Zpocená záda , temný kriminální román Déšť . Věnuje se v nich dramatickým vztahům, rafinovaným zápletkám a napínavým příběhům. Píše velmi živým a strhujícím jazykem.
Více od autora
Sara Blædel (6)
Dánská novinářka a televizní programová pracovnice, spisovatelka, zejména detektivních příběhů.
Více od autora
Sapfó (3)
Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...
Více od autora