Všichni Autoři a témata

Vladimír Kavčiak (8)

MgA. Vladimír Kavčiak je československý režisér, scenárista a český spisovatel. V roce 1972 absolvoval na FAMU obor filmové a televizní režie. Ve stejném roce  se stal zaměstnancem České televize jako režisér dramatických pořadů, a to až do roku 1977. Po neshodách s vedením redakce odešel na Slovensko do Slovenské filmové tvorby, kde kromě krátkých a kreslených filmů režíroval čtyři celovečerní filmy. V roce 1983 se vrátil do České televize na původní místo v dramatické tvorbě na pozici režiséra, kde působil až do r. 1990. Během těchto let režíroval i na několika divadelních scénách . Od roku 1991 až do roku 2007 vedl producentskou společnost, kde společně se svým týmem vytvořil na 2500 publicistických, dokumentárních, reklamních a zábavných pořadů, mimo jiné pro TV Prima a Českou televizi. V roce 2012 působil jako externí dramaturg TV Nova. Od roku 2013 pracuje jako externí dramaturg pro Českou televizi. Kromě audio-vizuálních děl napsal i sedm románů, jednu monografii a dvě divadelní hry. Je držitelem řady domácích i zahraničních ocenění. Osmnáct let byl manželem herečky Národního divadla Blanky Bohdanové. 1977 – Bílá stužka ve tvých vlasech 1980 – Karlina manželství 1981 – Soudím tě láskou 1983 – Sbohem, sladké dřímoty 1972 – Portrét 1974 – Lekce z přítomnosti 1977 – Americké humoresky I-IV 1977 – Tři sladké třešně 1979 – Jako listy jednoho stromu 1985 – Angolský deník lékařky 1989 – Letící delfín I-VII 1971 – Zloději 1972 – Porážka 1973 – Cesta do Pristolu 1973 – Záhady v Alleghe 1974 – Kurs manželského dialogu 1974 – Mat třetím tahem 1974 – Docela malý zlepšovák 1975 – Únos 1978 – Chobotnice 1980 – Poslední vlak 1983 – Chlapec s houslemi 1983 – K. H. Mácha 1983 – Salvador, 17. března krátce po páté 1983 – Hodina před ránem 1984 – Čas zrání 1985 – Pátá stanice 1985 – Čarodějky z Greenham Common 1986 – Bar Nevada...

Vladimír Karpenko (6)

Vladimír Karpenko je český chemik a popularizátor vědy. Pracuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se zabývá biofyzikální chemií a dějinami alchymie. Je členem britské Society for the History of Alchemy and Chemistry, České chemické společnosti a Společnosti pro dějiny věd a techniky. Je autorem nebo spoluautorem více než 100 vědeckých prací, populárně-naučných knih Prvky očima minulosti , Křivolaké cesty vědy , Alchymie – dcera omylu , Tajemství magických čtverců , Alchymie - nauka mezi snem a skutečností , Alchymie – svět pohádek a legend a učebnice Biofyzikální chemie . Od roku 1961 napsal více než 2000 popularizačních příspěvků, např. pro časopis Vesmír a Český rozhlas.

Vladimír Bejček (7)

doc. Vladimír Bejček je absolvent přírovědecké fakulty Karlovy univerzity. Je nadšencem pro zoologii a ekologii ptáků a savců a strávil značnou část života pracemi v terénu doma i v zahraničí.

Vjačeslav Jakovlevič Šiškov (12)

Ruský spisovatel.

Vítězslav Novák (9)

Autor učebnic pro obor strojnictví.

Vincenc Kramář (10)

Vincenc Kramář byl český teoretik kubismu a sběratel, proslul jako předvídavý sběratel kubistického umění, ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění s mimořádným smyslem pro výjimečné akvizice a jako pozoruhodný teoretik. Stal se historikem umění, který se po celý život hlásil k východiskům vídeňské školy a sepsal mnoho studií, které ovlivnily další historiky umění, například Alberta Kutala. Šlo o odborníka se širokým okruhem zájmů, který obhajoval moderní umění a zároveň razil cestu studiu středověkého umění, jak ho známe dnes. Přesvědčen o zaštiťující roli státu usiloval v pozici ředitele Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění o zestátnění jejích sbírek, což se mu roku 1937 podařilo. Jeho role při vzniku Státní sbírky starého umění byla zcela nepominutelná. Ve funkci ředitele ze zanedbané sbírky provinciálního charakteru ve vlastnictví SVPU vytvořil fungující a reprezentativní státní instituci. Středověké a moderní umění vděčí Kramářovi za kvalitní přírůstky. Mezi nejznámější lze zařadit Vyšebrodský oltář, Madonu Veverskou, Římskou, Roudnickou, Jindřichohradeckou a Zlatokorunskou, Zmrtvýchvstání Třeboňského mistra nebo Epitaf Jana z Jeřeně. Rok před smrtí odkázal svoje sbírky kubistického umění Národní galerii, ve které vynikají zejména práce z Picassova raného období. Tím napomohl státní sbírce moderního umění získat rozměr mezinárodní. Narodil se 8. května 1877 ve Vysokém nad Jizerou do dobře situované rodiny úspěšného obchodníka. Rodina byla výrazně obrozenecky laděná a hojně se věnovala historii. Z matčiny strany Kramář podědil vlohy i k hudbě a po celý život byl vynikajícím klavíristou. Středoškolské vzdělání získal studiem na jičínském gymnáziu, kde studoval spolu se svým bratrem. V roce 1896 vstoupil do Mařákovy krajinářské školy na Akademii výtvarných umění, souběžně si však zapsal historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V prvním roce studia...

Vilém Prečan (7)

Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...

Viktor Kotrba (8)

Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.

Viera Švenková (17)

Narodila sa 3. novembra 1937 vo Veľkej, teraz súčasť Popradu, v železničiarskej rodine. Základnú školu a gymnázium vychodila v Poprade, kde roku 1955 zmaturovala. Potom študovala slovenčinu a ruštinu na FF UK v Bratislave. Po skončení vysokoškolských štúdií roku 1960 sa stala redaktorkou Slovenského vydavateľstva poľnohospodárskej literatúry a od roku 1963 redaktorkou vydavateľstva Mladé letá. Od roku 1969 pracovala na Zväze slovenských spisovateľov, od roku 1974 bola redaktorkou mesačníka Slovenské pohľady a v rokoch 1977-1982 redaktorkou Revue svetovej literatúry. Roku 1988 nastúpila ako redaktorka pre pôvodnú prózu do vydavateľstva Smena a po novembri 1989 sa stala redaktorkou denníka Smena. Od roku 1994 je na dôchodku a venuje sa literárnej tvorbe.

Věra Michálková (8)

PhDr. Věra Lamprechtová, CSc. byla česká jazykovědkyně, badatelka, pracovnice ústavu dialektologie a také autorka publikací o českém jazyce. Byla manželkou jazykovědce prof. PhDr. Arnošta Lamprechta, DrSc.. Zdroje: a) encyklopedie.brna.cz b) aleph.nkp.cz

Věra Laudová (8)

Narozena 26. 6. 1925. PhDr., historička umění, autorka publikací z oboru výtvarné kultury a dějiny umění, též spoluautorka průvodce po Vídni .

Vera Fedorovna Panova (9)

Ruská prozaička, dramatička a scenáristka.

Vendy Vrbatová (7)

Věnceslava Lužická (12)

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Valtr Komárek (8)

Valtr Komárek byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD ve volbách roku 1992. Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky. Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z "karantény" v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa. V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad. Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman , Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlá...

Valerij Jakovlevič Brjusov (8)

Ruský básník, prozaik a literární vědec.

Václav Valenta-Alfa (11)

Václav Valenta se narodil 14. srpna 1887 v Těnovicích, zemřel před -Vánocemi roku 1954 v Blovicích. Absolvoval učitelský ústav, na němž roku 1908 vykonal zkoušku způsobilosti. Poté působil na několika školách, naposledy v Černicích. Dne 21. června 1915 narukoval k 35. pěšímu pluku v Plzni, s nímž odešel do Maďarska a poté na ruskou frontu. Dne 14. června 1916 byl zajat u Tarnopole a 1. března 1917 vstoupil do ruské legie. V roce 1919 byla u československého vojska na Sibiři zřízena škola pro nezletilé dobrovolce v Irkutsku, kterou Valenta s několika dalšími kolegy řídil, a kterou přivedl v roce 1919 do Vladivostoku a odtud v roce 1920 zpět do Čech. Dosáhl hodnosti nadporučíka ruských legií, za službu v legiích získal několik vyznamenání. Od roku 1921 působil jako učitel a do roku 1937 jako řídící učitel blovické školy. Vydal řadu knih, hlavně pro mládež, např.: „Sibiřské jedovatosti“, ,,U bajkalských tunelů“, ,,Česká škola na Sibiři“, ,,V Ruském zajetí“ a řada dalších. Z ruštiny také přeložil několik knih a divadelních her. Vedle bohaté literární činnosti absolvoval mnoho přednášek v Blovicích i v řadě okolních obcí.

Václav Tosovský (9)

Václav Vojtěch Tošovský byl český lékař a spisovatel. Byl pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Narodil se v rodině učitele a zároveň soukromého hospodáře, středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V letech 1931–1936 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako primář České dětské nemocnice v Praze na Karlově. Od roku 1945 působil na Klinice ortopedie a dětské chirurgie. Byl profesorem dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, emeritním profesorem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Na Klinice dětské chirurgie v Praze-Motole působil v letech 1950–1953 jako primář, 1953–1970 jako přednosta jejího traumatologického oddělení a 1970–1979 jako její přednosta. V roce 1998 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu. Byl členem řady vědeckých asociací, jeho odborné knihy byly oceněny cenami Avicenna, Chirurgické společnosti a Literárního fondu a přeloženy do řady cizích jazyků. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006. Po celý život byl katolíkem a odpůrcem potratů, tento postoj je velice silně vyjádřen i v jeho beletristické tvorbě, zejména v románu Proč právě já.

Václav Rodomil Kramerius (6)

Václav Rodomil Kramerius , syn vydavatele V. M. Krameria, redaktor, autor a překladatel stovky povídek a novel. Do křestního listu byl zapsán jako Václav Richard, později si dal vlastenecké jméno Rodomil. Byl prvorozeným synem významného českého vydavatele České expedice. V otcově podniku pracoval jako typograf, od roku 1813 jako redaktor Krameriových c.k.vlasteneckých novin. Pak pomáhal matce vést Českou expedici, ale neměli v podnikání úspěch, takže v roce 1823 vydavatelské právo na řadu českých novin a časopisů prodali. Nechával se zaměstnat jako korektor a typograf u různých tiskáren v Čechách a psal. Řadu povídek překládal z němčiny, angličtiny, ruštiny a francouzštiny. V roce 1836 se kvůli nedostatku peněz živil ve Vídni prodejem brakové literatury a voskových figurek. Po návratu se snažil vydávat další noviny: Českoslovanský vlastenecký deník, časopis Hacafírek v kacabajce s malým úspěchem. Pak už jen psal a živil se jako korektor. Zemřel v chudobinci U milosrdných na Karlově. Hrob má v Praze na Olšanech. Žánrově bylo velice rozmanité, jeho povídky a novely byly historické, pohádkové, sentimentální, psal cestopisy i rytířské i strašidelné románky. Některé z nich jsou zařazovány jako předchůdci dnešního žánru fantasy a horor.. Zajímavé jsou i jejich velmi dlouhé názvy. V roce 1988 byl vydán výbor z jeho tvorby vč.jeho životopisu s názvem Knížky lidového čtení.

Václav Podzimek (7)

Václav Podzimek je český spisovatel a dramatik. Jeho kniha Osm a půl sestřelu se stala předlohou pro socialistickou filmovou agitku Vysoká modrá zeď , na níž se podílel i jako scenárista.

Václav Drška (7)

Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. je absolventem oboru český jazyk – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho publikační činnost je zaměřena k problematice vývoje raně středověkého státu a k sociálním a politickým proměnám středověké společnosti vrcholného středověku. Je autorem monografií Divisiones regni Francorum: královská moc a říšské elity franské říše do vzniku císařství , Dějiny Burgundska: nomen Burgundiae ve středověku a řady dalších odborných studií.

V Žák (13)

Uwe H Wilken (12)

Německý autor dobrodružných povídek.

Umi Sakurai (8)

Torquato Tasso (8)

Torquato Tasso byl básnicky jeden z nejvýznamnějších představitelů italského raného baroka. Básník Torquato Tasso se narodil v roce 1544 v přímořském městečku Sorrento , kde má na náměstí svůj pomník. Vyrůstal v dobře stavěné i finančně založené rodině. Vystudoval filozofii a rétoriku. Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Své nejšťastnější období prožil v letech 1565–1570 na dvoře kardinála Luigiho d'Este ve Ferraře. Trpěl psychickými poruchami, byl hospitalizován a následně i několik let držen. Zemřel v Římě. Jeho nejvýznamnějším dílem je epos Osvobozený Jeruzalém – skladba s motivem křižáckých výprav. Mezi jeho další díla patří také již méně známý poetický román Rinaldino , nebo kniha nazvaná Dialogy, kde autor rozpráví se svým fiktivním přítelem, či pastýřský román Aminta. Tassovo dílo se stalo inspirací pro malířství, hudební, filmovou a knižní tvorbu . Osvobozený Jeruzalém byl přeložen do polštiny Piotrem Kochanowskim a fungoval jako první polský epos.

Tomáš Šimek (12)

Narozen 1966. Autor publikací z oboru počítačových programů.

Tomáš Pasák (6)

Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.

Tomáš Houška (9)

Tomáš Houška je český pedagog, hudebník, spisovatel, scenárista a režisér. Na začátku devadesátých let se angažoval za modernizaci české vzdělávací soustavy. V letech 1993 až 1998 byl prvním ředitelem Osmiletého gymnázia Buďánka společnosti Mensa ČR, kde prosazoval diferencovaný přístup ke studentům a jejich větší svobodu a výrazný podíl na organizaci školy i její obsahové náplni. V letech 2001 až 2002 byl ředitelem Lauderových škol . Dlouhodobě se věnuje psychologickému pozadí vzdělávání. Vede kurzy pro učitele, kurzy osobnostního rozvoje a tvoří larpy – vzdělávací i velké dramatické. Je autorem řady publikací s pedagogickou tematikou, učebnic i knih beletristických. Věnuje se středověké hudbě. Pravidelně publikuje na blogu Lidových novin a iDnes. Do světa filmu vstoupil jako spoluautor scénáře k filmu Gympl , napsaného na motivy jeho románu Graffiti rules. Natočil lehce mystický film Labyrint a velmi volné pokračování příběhů z Graffiti rules – crazy komedii Maturita. Je autorem učebnic a knih s pedagogickou tematikou Škola je hra! , Zpěvník pro ZŠ – 350 písniček, Hudební výchova na ZŠ , Jaké si vybrat povolání? , Tajemství dávných časů , Škola pro třetí tisíciletí , Pedagogika postindustriální společnosti , Inkluzívní škola a spoluautorem sady učebnic Sám sebou . Z beletrie např. temný psychologicko-fantaskní Liber Vitae nebo historické drama Poslední Velikonoce, ve kterých očima dívky Narine prožijeme události arménské genocidy 1915. Pod pseudonymem Thufir Hawat napsal historický román Králův Havran . Nahrál několik titulů s relaxační a psychostimulační hudbou a se souborem Ahma Fraujins vydal CD Buoh všemohúcí: nejstarší památky české duchovní hudby . Je autorem několika psychologických testů. V roce 2000 vydal knihu Graffiti rules o partě writerů graffiti, kterou tvoří volný sled příběhů ze život...

Tomáš Gřivna (11)

Narozen 30.6.1975 v Ostravě. JUDr., práce z oboru veřejného práva.

Tom Wolfe (8)

Thomas Kennerly „Tom“ Wolfe byl americký novinář a spisovatel, klíčový představitel tzv. Nového žurnalismu , který kombinoval literární a novinářské postupy. V 60. letech 20. století byly velmi populární jeho reportážní knihy, zejména The Electric Kool-Aid Acid Test , která pojednávala o Kenu Keseym, hnutí hippies a experimentech s drogami, zejména LSD. Později však uspěl i jako prozaik, zejména knihou The Bonfire of the Vanities z roku 1987. Roku 1980 získal National Book Award v kategorii literatura faktu za knihu The Right Stuff, která pojednává o sedmi astronautech vybraných pro let na Měsíc . Kniha byla roku 1983 zfilmována. Zemřel v New Yorku ve věku 88 let.

Tom Fletcher (9)

Anglický hudebník, spisovatel dětské literatury a youtuber.

Tina Caspari (7)

Tina Caspari je nejznámější pseudonym německé dětské spisovatelky Rosemarie Eitzertové. Narodila se jako nejstarší s osmi dětí na venkově blízko Berlína. Známá se stala pod pseudonymem Tina Caspari svými detektivkami pro děti.

Timothy Snyder (11)

Timothy David Snyder je americký historik, profesor na Yaleově univerzitě, je stálým pracovníkem na Institutu společenskovědních oborů ve Vídni. Věnuje se dějinám střední a východní Evropy, zaměřuje se na holokaust, po roce 2010 se začal zabývat současnou politikou, zdravím a školstvím. Snyder se narodil 18. srpna 1969 v jihozápadním Ohiu, jeho matka Christina byla v domácnosti, otec Estel Eugen Snyder byl zvěrolékař. Vystudoval střední školu v Centerville v Ohiu, poté historii a politické vědy na Brownově univerzitě v Rhode Islandu. Doktorát z filozofie získal v roce 1995 na Oxfordské univerzitě. Od roku 1991 do 1994 působil na postgraduální stipendum na oxfordské Balliol College. Timothy Snyder napsal pět knih a na dvou spolupracoval. Jedna z nich, Intelektuál ve dvacátém století, napsal s Tonym Judtem v době, kdy Judt trpěl pozdním stádiem ALS. Snyder píše eseje pro International New York Times, týdeník The Nation, The New York Review of Books, Times Literary Supplement, The New Republic, Eurozine, Tygodnik Powszechny, the Chicago Tribune, a Christian Science Monitor. Snyder dokáže psát a číst jedenácti evropskými jazyky. To mu umožňuje používat přímé, nepřeložené zdroje a vyhledávat v archivech. Velmi mu to pomohlo například při psaní knihy Krvavé země - Evropa mezi Hitlerem a Stalinem . Snyder popisuje znalost dalších jazyků jako velmi důležitou: Krvavé země byly nakonec přeloženy do dvaceti jazyků. Snyder je členem Výboru pro svědomí Muzea památky holokaustu v USA . Od roku 2004 je ženatý s Marci Shore, profesorkou evropské kulturní a intelektuální historie na univerzitě Yale. Mají spolu dvě děti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Timothy D. Snyder na anglické Wikipedii.

Tim Birkhead (4)

Britský ornitolog.

Tibor Déry (10)

Tibor Déry byl maďarský spisovatel, básník, dramatik a esejista. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Déry Tibor na maďarské Wikipedii.

The Who (7)

The Who je kultovní britská rocková skupina, která vznikla v roce 1964 a jejíž klasickou sestavu tvoří zpěvák Roger Daltrey, kytarista a zpěvák Pete Townshend, baskytarista John Entwistle a bubeník Keith Moon. Jsou považováni za jednu z nejvlivnějších rockových kapel 20. století, která po celém světě prodala více než 100 milionů desek. The Who je známá svými energickými živými vystoupeními, při kterých často docházelo k ničení nástrojů. Byli průkopníky žánru rockové opery díky albům jako "Tommy" a "Quadrophenia". Mezi hlavní hity skupiny patří skladby jako "My Generation", "Baba O'Riley", "Pinball Wizard" a "Won't Get Fooled Again". Přestože v roce 1978 zemřel Keith Moon a v roce 2002 John Entwistle, The Who pokračovala v koncertování s různými hudebníky, kteří ji doplňovali na bicí a baskytaru. Jejich přínos hudbě byl oceněn uvedením do Rock and rollové síně slávy v roce 1990 a během své kariéry získali řadu dalších ocenění a vyznamenání.

The Moody Brothers (1)

The Moody Brothers je americké country trio, které původně tvořili bratři Carlton, Charles a Danny Moodyovi. Pocházejí ze Severní Karolíny a jsou známí svou instrumentální zručností a pevnou vokální harmonií. Skupina se prosadila v 80. letech 20. století a získala uznání za svůj přínos country i gospelové hudbě. Za svou tvorbu obdrželi nominace na cenu Grammy, což svědčí o jejich hudebních schopnostech a kvalitě jejich produkce. The Moody Brothers byli úspěšní také v Evropě, kde za svá vystoupení získali ocenění a uznání. Během své kariéry vystupovali na prestižních místech, včetně Grand Ole Opry, kde předváděli svůj tradiční a zároveň inovativní přístup ke country hudbě.

Tennessee Ernie Ford (4)

Tennessee Ernie Ford byl americký hudebník a televizní moderátor, který se proslavil jako country a westernový zpěvák. Narodil se jako Ernest Jennings Ford 13. února 1919 v Bristolu ve státě Tennessee a proslavil se především svým charakteristickým barytonovým hlasem a nahrávkou hitu "Sixteen Tons", který se stal klasikou americké populární hudby. Singl byl vydán v roce 1955, prodalo se ho přes milion kopií a stal se hitem číslo jedna v žebříčku Billboard country music chart a přešel i do popových hitparád.

Tatiana Brezinská Čuperková (7)

Vyrastala v Revúcej, ale štúdium na Fakulte masmediálnej komunikácie ju zavialo do Trnavy. Pracovala v Rádiu Naj, v Slovenskej televízii a aktuálne robí v týždenníku Trnavský hlas. Vždy na pozícii športovej redaktorky. Pred rokmi prvýkrát navštívila Rím. Postupne spoznávala nielen Večné mesto, ale aj ostatné kúty Talianska. Rím však zostal jej srdcovou záležitosťou, kam sa niekoľkokrát do roka vracia a spoznáva jeho skryté zákutia, chute a vášne. Žije v Majcichove pri Trnave, kde zo svojho domu robí malý taliansky raj.

Taťána Vargová (8)

Autorka publikací pro práci s předškoláky.

Táňa Kulišová (7)

Autorka prací o Terezíně a pohádek.

Sydney Omarr (10)

SYDNEY OMARR se narodil ve Filadelfii 5.srpna 1926 — magii čísel si uvědomoval ještě před pátým rokem svého života. Tento dnes erudovaný a všeobecně uznávaný astrolog byl jediným z astrologů, který měl možnost vykonávat vojenskou službu ve svém oboru. Na počátku 2. světové války, krátce po svých osmnáctých narozeninách, narukoval do armády a byl přidělen do válečného letectva; stal se jediným vojákem, který se mohl plně věnovat astrologii. Omar vystupuje v mnoha televizních estrádách — vždy je představován jako Astrolog hvězd. Je známý nejen jako astrolog, ale i jako odborník v dalších oblastech věšteckého umění, jako jsou okultní vědy a spiritismus, chiromantie nebo numerologie. Dokázal přesně předpovědět pro nás dnes legendární historické události, jako byly například volba F.D. Roosevelta, konec 2. světové války, zavraždění J. F. Kennedyho, aféra Watergate, Nixonův pád a další. Mezi četné Omarrovy klienty se řadí i známé hollywoodské hvězdy: z osobností, které využily Omarrova věšteckého nadání, jmenujme například Elizabeth Taylorovou, Michaela Jacksona, Sytvestra Stallona, Glenna Close, Jacka Nicholsona či Arnolda Schwarzeneggera.

Svetozár Hurban Vajanský (13)

Svetozár Hurban-Vajanský, vlastním jménem Svetozár Miloslav Hurban byl slovenský spisovatel, publicista, literární kritik a politik. Narodil se jako nejstarší syn Jozefa Miloslava Hurbana a jeho manželky Anny Hurbanové, roz. Jurkovičové. Vystudoval právnickou akademii v Bratislavě. Pracoval jako koncipient v Trnavě, Budapešti, Bratislavě i Vídni a poté si otevřel vlastní právní praxi ve Skalici. V roku 1875 se oženil s Idou Dobrovitsovou. V roce 1878 byl povolán do armády. Později se stal redaktorem Národních novin v Martine a později jejich šéfredaktorem. Působil jako spolupracovník časopisu Oro, roku 1881 obnovil vydávání časopisu Slovenské pohľady, okolo kterého se soustředil slovenský literární a kulturní život. Od roku 1894 byl též tajemníkem ženského spolku Živena. Vícekrát byl za svoji novinářskou a publicistickou činnost vězněn. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Náhrobek navrhl Dušan Jurkovič Svojí literární tvorbou se řadí mezi autory slovenského realismu. Většinu děl napsal ve slovenštině, ale psal též německy a jeho manželka část jeho prací přeložila do němčiny. Ve svých dílech reagoval na soudobé společenské problémy, věnoval se i problematickým vztahům jednotlivce a národa nebo i boje za zachování národa. Zpočátku se věnoval zejména psaní poezie, později se věnoval i próze a překladům.

Sven Christofer Elvestad (10)

Norský žurnalista, spisovatel detektivních románů, překladatel.

Svatopluk Voděra (6)

Narozen 16.2.1936 v Třemošné, zemřel 2001. Doc., Ing. arch., CSc., architekt, práce z oboru.

Susan Johnson (11)

Susan Johnson vyrostla v severní Minnesotě a má finské předky. Původně umělecká kurátorka získala za své knížky několik ocenění. Má doma knihovnu s více než 10 000 tituly. V některých jejích románech jsou poznámky pod čarou, věc u autorů červené knihovny nezvyklá.

Susan Fox (11)

Sting (7)

Sting , narozený 2. října 1951 ve Wallsendu v anglickém Northumberlandu, je známý hudebník a skladatel, který je známý svým osobitým hlasem a fúzí rocku, jazzu, reggae, klasiky, new-age a worldbeatu ve své hudbě. Proslavil se jako zpěvák a baskytarista rockové skupiny The Police v letech 1977 až 1986. S The Police se Sting stal jedním z nejprodávanějších hudebních umělců na světě. Skupina vydala několik alb, která se umístila na předních příčkách hitparád, a získala šest cen Grammy.

Stephen William Hawking (11)

Stephen Clarke (11)

Stephen Clarke je britský spisovatel a novinář žijící ve Francii, který se proslavil především sérií humoristických románů s postavou Paula Westa. Ve svém díle se zaměřuje hlavně na francouzskou kulturu.

Štěpán Neubauer (8)

Narozen 1922. Ing., CSc., publikace o rostlinných škůdcích.

Stefano Ardito (7)

Od dětských let je častým návštěvníkem hor. Horolezec,turista,novinář a tvůrce dokumentárních filmů. Publicistická hvězda televize RAI. Je autorem více než 40 knih o Alpách i dalších světových velehorách...

Stanislav Vystavěl (8)

Rodák z Hané, z vesnice nedaleko Otaslavic. Ve 4 letech mu zemřel otec a tak veliký vliv na jeho životní postoje a budoucí vztah k letectví měl strýc, pracující na letišti ve Stichovicích. Po ukončení základní školy se vyučil montážním zámečníkem v Uničovských strojírnách, kde pracoval až do základní vojenské služby, kterou sloužil v Žatci, u útvaru pozemního zabezpečení navigace na odloučeném stanovišti. Po vojně nastoupil do NHKG Ostrava, při zaměstnání vystudoval strojnickou průmyslovku a působil až do roku 1970 jako inspekční technik. V letech 1970 – 1975 "změnil" profesi a pracoval jako zámečník a svářeč na menších stavbách. V říjnu 1975 nastoupil do Ferony a 15 let v kategorii D vedl údržbu závodu. Od r. 1990 se mohl vrátit do stavu THP, postupně vedl technický odbor, technický úsek a po odchodu ředitele závodu pro logistiku jej vystřídal. Po 27 letech u firmy a ve 64 letech odešel do důchodu. Celou profesní dráhu byl strojařem a nejblíže měl ke zvedacím zařízením.

Stanislav Soják (9)

Ing. Stanislav Soják Spoluautor knihy - Dějiny české - chronologický přehled.

Stanislav Muntág (9)

Slovenský autor prací o racionální výživě a vysokohorské turistice a horolezectví.

Stanislav Mareš (3)

Narozen 25.3.1934 v Praze, zemřel 15.3. 2005 v Bathurstu . Básník a dramatik, překladatel z angličtiny.

Sof'ja Leonidovna Prokof'jeva (8)

Spisovatelka knih pro děti, dramaturgička.

Sławomir Mrożek (6)

Sławomir Mrożek byl polský spisovatel, dramatik, publicista a kreslíř. Po ukončení gymnasia v Krakově začal studovat výtvarné umění, architekturu a orientalistiku. Počátkem padesátých let začal publikovat své práce v novinách. Krátce koketoval s komunistickým režimem, kdy jako dvacetiletý mladík, který přežil válku, napsal oslavné texty na Stalina a kolektivizaci vesnice. Později se zaměřil na krátké satirické povídky. První výbor satirických próz Praktické kyrysy mu vyšel v roce 1953. První divadelní hru Policajti napsal v roce 1958. V roce 1959 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval pro časopis Nowa Kultura. Začátkem 60. let pociťuje Mrożek sílící tlak systému, který ho nutí přizpůsobovat hry. V roce 1963 se i s manželkou Marií Obrembovou-Mrożkovou usazuje v Itálii v Chiavari nedaleko Janova. V roce 1967 se Mrożkovi opět stěhují, tentokrát do Paříže. Ráno 21. srpna 1968 se Mrożek dozvěděl ze zpravodajství francouzského rozhlasu o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do té doby striktně apolitický Mrożek mění svůj postoj a sepisuje známe politické prohlášení odsuzující agresi, které hned další den otiskly mnohé významné světové deníky a některé exilové časopisy. Hned poté je jeho dílo v zemích socialistického bloku zakázáno. Jeho díla se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absudrního a odporujícího zdravému rozumu: „Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek“ .

Slovak Chamber Orchestra (10)

Slovak Chamber Orchestra , známý také jako Slovak Chamber Orchestra Bohdana Warchala podle svého zakladatele, je renomovaný soubor se sídlem na Slovensku. Orchestr byl založen v roce 1960 významným houslistou a dirigentem Bohdanem Warchalem a rychle si získal uznání pro svou uměleckou dokonalost a preciznost. Soubor se specializuje na barokní a klasicistní repertoár, hojně vystupuje doma i v zahraničí a získal si uznání za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Vivaldi, Bach a Mozart. Diskografie orchestru zahrnuje řadu nahrávek, které dokládají jeho odbornost v těchto žánrech. Zejména Vivaldiho "Le Quattro Stagioni" a Bachovy "Braniborské koncerty" byly oceněny pro svou čistotu a živost. Během své historie spolupracoval orchestr Slovak Chamber Orchestra s mnoha významnými sólisty a dirigenty, což přispělo k jeho pověsti jednoho z nejlepších slovenských komorních souborů.

Sixtus Hynie (7)

Narozen 15.3.1933 v Praze. MUDr., CSc., docent katedry farmakologie, práce z oboru.