Všichni Autoři a témata

Ľuboš Jurík (12)

Narodil sa 14. septembra 1947 v Nových Zámkoch. V rokoch 1962 – 1965 študoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole v Bratislave, po maturite pracoval ako robotník. V rokoch 1967 – 1972 študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. V rokoch 1972 – 1988 bol redaktorom týždenníka Nové slovo, v rokoch 1988 – 1991 redaktor a šéfredaktor Literárneho týždenníka, neskôr v rokoch 1991 – 1992 šéfredaktor denníka Koridor. Od roku 1992 do roku 1997 bol hovorcom predsedu Národnej rady SR a zodpovedným redaktorom mesačníka Parlamentný kuriér. Od roku 1998 je šéfredaktorom mesačníka Euroreport. V 90. rokoch 20. storočia absolvoval množstvo zahraničných ciest a odborných stáží v Európe a USA, ktoré využil vo svojej esejistickej a publicistickej tvorbe. Žije v Bratislave. Tvorba:Na Poľnej ulici , Dlhá namáhavá cesta , Emigranti , Novinári , Už o tom nehovorme , Spravodliví , Keď sa raz nahnevám , Tri detektívne prípady reportéra AZ , 3 X reportér AZ , Mesto v pondelok ráno , Posledné kriminálne prípady reportéra AZ , Krimi prípady reportéra AZ , Bratislavské poviedky , Choď za svojím snom. Bratislavské krimi , Všetci sme potomkovia Kainovi

Longos (5)

Longos, řecky Λόγγος , byl starověký řecký spisovatel známý svým milostným románem z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé . O jeho životě není prakticky nic známo. To, že žil pravděpodobně ve druhém století, bylo určeno na základě lingvistického rozboru románu. Má se za to, že pocházel z ostrova Lesbos, protože se tam jeho román odehrává. Existuje dokonce hypotéza, že jeho jméno vzniklo na základě chyby písaře, který slovo "λογου" z názvu románu chybně naspal jako "λογγου" a z toho pak vznikl nominativ "λογγος", který byl interpretován jako jméno autora. Pokud se opravdu jmenoval Longos, byl pravděpodobně osvobozeným římským otrokem. Longos byl stoupencem atticismu, směru v řecké próze, který vznikl již ve 2. století př. n. l. jako reakce na květnatost a patetičnost. Tomu také odpovídá klidný a jednoduchý styl vyprávění jeho románu, jehož hlavním tématem je rozvíjení lásky mezi mladým pastýřem a krásnou mladou pastýřkou na pozadí různých dobrodružství. Román byl oblíben hlavně v období renesance a rokoka, stal se námětem mnoha výtvarných děl, Jean Jacques Offenbach podle něj napsal operetu a Maurice Ravel balet.

Liniers (12)

Argentinský kreslíř a autor komiksů.

Linda Gamlin (8)

Britská biochemička se zaměřením na alergie, imunitu, evoluci, zdravý životní styl. Autorka publikací z oboru.

Linda ...Chapmanová (9)

Lidija Vasil'jevna Garibova (2)

Ruská bioložka, profesorka mykologie a algologie, autorka prací z oboru.

Lev Romanovič Šejnin (9)

Lev Romanovič Šejnin byl sovětský židovský právník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista. Narodil se v obci Brusovanka ve Vitebské gubernii v Carském Rusku v židovské rodině, která se v roce 1908 přestěhovala do Toropets. Vystudoval práva na Moskevské státní univerzitě. Od roku 1923 pracoval na Prokuratuře SSSR jako zvláštní vyšetřovatel pro mimořádně těžké případy. V roce 1936 byl odsouzen v politickém procesu a odeslán na Kolymu. V letech 1945 - 46 se podílel na práci Norimberského tribunálu. V roce 1951 byl opět odsouzen, tentokrát pro podezření z organizování buržoazní židovské nacionalistické skupiny. O dva roky později byl propuštěn, ale již se věnoval výhradně literarní činnosti. V 60. letech byl filmovým redaktorem Mosfilmu, podílel se na deseti scénářích, převážně vlastních knih. Obdržel mnoho nejvyšších sovětských státních vyznamenání. Zemřel 11. května 1967 v Moskvě, kde byl pohřben na hřbitově Novoděvičí.

Leslie Davis Guccione (7)

Lesley Pearse (11)

Lesley Pearse patří mezi nejoblíbenější britské autorky. Fanoušky si získala po celém světě. Na svém kontě má již sedm milionů prodaných knih. Čtenáře dokáže do svých příběhů, působících velice pravdivě, vtáhnout a udržet v napětí od začátku až do konce. S postavami vás seznámí takovým způsobem, že na ně ještě dlouho nezapomenete. Nepíše podle žádného vzorce, ani nemá vyhraněný žánr. Dokáže psát o nemilovaných dětech, strachu, odmítání, chudobě, pomstě, stejně tak o bolesti první lásky, o přátelství, protože to všechno sama prožila. Ve svých třech letech přišla v důsledku tragických okolností o matku. Část dětství tedy Lesley a její starší bratr strávili odděleně v dětském domově. Otec sloužil u Royal Marines. Nepříjemné zážitky z tohoto období se také promítají v autorčině tvorbě. Nyní má tři dcery, dvě vnoučata, psy i spoustu milujících přátel. Je rovněž nadšenou zahradnicí

Leonid Nikolajevič Andrejev (14)

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Leonardo (8)

Italský malíř, sochař, architekt a vědec.

Leo František Saska (9)

Narozen 16.6.1832 v Libáni u Jičína, zemřel 16.3.1870 v Klatovech. Středoškolský profesor, publikační a překladatelská činnost v oboru klasické filologie.

Leo Boček (10)

Narozen 25. 3. 1937 v Chotějovicích. Doc. RNDr., CSc., matematik zaměřující se zejména na diferenciální geometrii a teorii vyučování matematiky. Vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic matematiky pro gymnázia a dalších publikací z oboru.

Leia Stone (11)

Lee Wilkinson (12)

Lee Wilkinson se narodila v Nottinghamu,jako jediné dítě milujících rodičů. Získala vzdělání v dívčí škole , a poté, co ji opustila, vystřídala několik zaměstnání, včetně modelky plavek. Ve svých 22 se setkala a vzala si svého manžela, Denise. Mají dvě děti, syna a dceru, nyní již dospělé ženatý a vdané, a čtyři krásná vnoučata. Lee kariéra psaní začala s krátkými příběhy a seriály pro časopisy a noviny, než se pustila do psaní románů. Mezi její koníčky patří četba, zahradničení, procházky, a vaření. V současné době žije se svým manželem v 300 let staré kamenné chalupě v malebné vesničce Derbyshire, která je většinu zimy odříznuta sněhem od ostatního světa..

Laurie Forest (6)

Americká autorka fantasy románů pro mládež.

Ladislav Varcl (6)

Narozen 17.8.1909 v Budapešti , zemřel 6.10.1980 v Praze. PhDr., DrSc., vedoucí Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, překlad z řečtiny.

Ladislav Narcis Zvěřina (12)

Narozen 28.10. 1891 v Praze, zemřel 26.6. 1980 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, úředník, prozaik, historické a literární monografie, překlady ze slovenštiny.

Ladislav Kubíček (7)

Narozen 3.1.1926 v Rachové na Podkarpatské Rusi, zemřel 11.9.2004 v Třebenicích . MUDr., katolický kněz, náboženská a lékařská literatura.

Ladislav Jirásko (8)

Narozen 9.6.1944. Vedoucí sekce Vysokohorské turistiky Klubu českých turistů, protagonista hnutí Alpenvereinu v ČR, zakladatel firmy Alpy, autor průvodců.

Ladislav Horák (11)

Ladislav Horák je český akordeonista a pedagog. Absolvoval Pražskou konzervatoř a Západočeskou universitu . Během studií se stal vítězem a laureátem mnoha soutěží . Koncertuje sólově, v komorních souborech i za doprovodu orchestrů. Je propagátorem a prvním interpretem skladeb jak soudobých českých a zahraničních autorů, tak i kompozicí slavného argentinského skladatele Astora Piazzolly. Založil česko-německý festival Nová hudba na druhou. Pedagogicky je činný od roku 1992 na Pražské konzervatoři , kterou provedl oslavami dvoustého výročí založení, světového výročí UNESCO.

Ladislav Fikar (8)

Ladislav Fikar byl český básník, divadelní kritik a překladatel z ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny. Bývá spojován s hnutím dynamoanarchistů , studoval na FF UK, v roce 1947 nastoupil do nakladatelství F. Borový , pracoval zde jako redaktor, později šéfredaktor. Po skandálu se Škvoreckého Zbabělci byl v roce 1959 z funkce odvolán, odešel pracovat do Čs. státního filmu, kde po několik let stál v čele tvůrčí skupiny a zasloužil se o vznik řady významných snímků tzv. nové české filmové vlny. V polovině roku 1968 se vrátil na místo ředitele nakladatelství Čs. spisovatel, roku 1970 musel znovu odejít a stal se provozním tajemníkem nakladatelství pro děti a mládež Albatros. Jeho nejvýznamnější básnickou sbírkou zůstala kniha Samotín , v roce 1967 vyšla v podstatně rozšířeném vydání. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších lyrických debutů v moderní české poezii. Navázal v ní na lyricko-mélickou tradici českého básnictví, vytříbeným výrazem a jemnými odstíny nálad se blíží Jiřímu Ortenovi. Je jedinou sbírkou vydanou za jeho života. Autor se vyjadřuje prostřednictvím bohaté obraznosti. Projevuje metaforické snahy o znovustvoření naplno prožitého času, má závrať z jeho míjení, dokonale zobrazuje i atmosféru rozjitřené mladosti a milostné trýzně smyslů. Fikar se přitom soustřeďuje na motivy dětství, chlapecké zamilovanosti a opuštěnosti místa svého srdce. Někteří jeho kritici mluví o „sevřené a vášnivě vyznavačské podobě lyriky“. Tón sbírce udává především básníkovo procítěné mládí, neboť jádrem této lyriky je ryzí cit, čisté, okouzlené chlapectví. Po nuceném odmlčení vznikl básnický cyklus Kámen na hrob, který však byl vydán až posmrtně. Obsahuje básníkovu životní bilanci a předtuchu smrti. Tento cyklus se měl stát základem další stejnojmenné sbírky, kterou však au...

Kyra Sundance (7)

Autorka publikací o výchově a výcviku psů.

Kristína Royová (12)

Kristína Royová byla slovenská evangelická myslitelka, náboženská spisovatelka, básnířka a zakladatelka charitativních ústavů ve Staré Turé. Její dílo bylo přeloženo do více než třiceti jazyků. Narodila se v rodině faráře Augusta Roye a Františky Roy-Holuby . Měla tři sestry: Máriu , Ľudovítu Čulíkovou a Boženu Chorvátovou . Rodiče Kristíny Royové byli potomky dvou významných luteránských rodin. Otec August Roy, blízký přítel Jozefa Miloslava Hurbana, byl členem slovanské společnosti, spoluzakladatelem Matice slovenské a slovenských gymnázií. Matčin bratr Jozef Ľudovít Holuby byl významný slovenský botanik, etnograf, církevní historik a archeolog a její další bratr Karol Holuby byl v revolučním roce 1848 popraven poblíž dnešní vesnice Šulekovo. Dětství Kristíny Royové bylo spojeno s luteránskou farností ve Staré Turé, kde byli místní kaplani současně jejími učiteli. Kristína byla spolu se svou sestrou Marií zakladatelkou abstinenčního spolku Modrý kříž ; její diakonickou činnost zaštiťoval spolek Vieroslava. Napsala řadu písní, z nichž 95 vyšlo ve zpěvníku Piesne siónské , od roku 1925 vydávala časopis Večernica. Z jejich próz patří k nejznámějším její prvotina Bez Boha na svete , dále Bludári, literární díla pro děti Ako Kvapôčka putovala, V slnečnej krajine, Ako přišli lastovičky domov aj. Svou autobiografii zpracovala pod názvem Za svetlom a so svetlom. Za vlády komunistické strany v bývalém Československu byla křesťanská literatura, kterou napsala, mezi tou, která byla často zabavována státní bezpečnostní službou StB a zároveň byla na černé listině školních osnov socialistické éry. Nyní je považována za slovenskou autorku s nejčastěji překládanými literárními díly a někteří literární kritici ji považují za „slovenskou Kierkegaard “. V tomto článku byl použit překlad textu z č...

Kris Kristofferson (3)

Kris Kristofferson je známý americký zpěvák, skladatel a herec, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Narodil se 22. června 1936 v texaském Brownsvillu a nejprve se věnoval vojenské kariéře, než se začal věnovat psaní písní a koncertování. Kristofferson je známý především díky svému výraznému hlasu, reflexivním textům a příspěvku k hnutí outlaw country music. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dosáhl pozoruhodného úspěchu jako autor písní s hity jako "Me and Bobby McGee", "Help Me Make It Through the Night", "Sunday Mornin' Comin' Down" a "For the Good Times", které byly přebrány mnoha umělci.

Konrad Paul Liessmann (7)

Konrad Paul Liessmann je rakouský literární vědec a filosof. Do širšího mezinárodního povědomí se zapsal především knihou Teorie nevzdělanosti . V roce 2006 získal v Rakousku titul Vědec roku. V roce 2010 mu byla udělena cena nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových.

Kay Hooper (13)

Kay Glenda Hooper studovala Isothermal Community College, kde však brzy zjistila, že obchod není nic pro ni, a tak přešla na dějiny a literaturu – a také na tvůrčí psaní, což rozhodlo o celé její budoucnosti. K Vánocům dostala psací stroj a hned roku 1980 jí vyšla první kniha, v té době ještě čistá harlekýnka. Od té doby Kay napsala více než 60 románů, v kterých snoubí romance se svým zájmem o kriminologii a nadpřirozeno. Kay je nejstarší ze tří sourozenců, bratr s otcem vedou stavební firmu a sestra je Kayina manažerka, koodinátorka a má hlavní podíl na vzniku Kay Hooper Foundation – nadace, usilující o vznik útulků pro opuštěná zvířata. Kay žije v Severní Karolíně, je bez partnera, ale zato s jedenácti kočkami a dvěma tolerantními psy. V jejích románech, které se často pojí do ucelenějších trilogií, se čtenáři povětšinou setkávají jak s krutými vraždami, tak i s hrdiny, disponujícími paranormálními schopnostmi, které jim pomáhají v cestě za spravedlností. Na otázku jak se stala spisovatelka odpovídá: ani nevím. Snad mě k tomu přivedla láska ke knihám a ke slovům jako takovým, a také nějaká ta náhoda.

Katy Yaksha (10)

Katy Yaksha je pseudonym mladé autorky , která pod stejným jménem provozuje také vlastní značku oblečení. Svými články přispívá na různé blogy. Vlastním nákladem vydala autobiografický román Připravit, pozor, ted’, Na cestě… sbírka příběhů o pravém bohatství ukrytém ve všedních maličkostech a kníž­ku postřehů a pří­běhů ze života ve Středomoří Tapas mallor­qui­nas.

Kate Thompson (8)

Kate Thompsonová je britská spisovatelka, autorka knih pro děti i dospělé. Narodila se v roce 1956 jako nejmladší dítě historiků a mírových aktivistů E. P. Thompsona a Dorothy Towersové. Pracovala s koňmi a cestovala po Indii, než se usadila na západě Irska se svým partnerem Conorem. Společně vychovávají dvě dcery, Cliodhnii a Dearbhlii. Kate je kvalifikovanou houslistkou se zájmem o irskou tradiční hudbu. Fikce pro dospělé Dětská fikce V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kate Thompson na anglické Wikipedii.

Kate Denton (10)

Katarína Moláková (7)

Slovenská dramaturgyně a scenáristka, autorka básní.

Kaspar Huche (6)

Autor publikací z oboru zahrádkářství.

Karol Vaculík (12)

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Karol Grünberg (3)

Je to polský historik 20. století. Specializoval se ejména v otázkách německo-sovětských, sovětsko-polských a polsko-ukrajinských vztahů. Autor knih o nacismu a opakovaně dotiskl životopis Adolfa Hitlera. V roce 1941 absolvoval gymnázium v ​​Drohobyči . V letech 1941-1944 byl v Kafanie , kde pracoval v dolech na měď . V letech 1946-1950 působil v časopisu New Way a 1950-1968 na Vyšší škole sociálních věd ve Varšavě. V roce 1951 promoval na univerzitě ve Varšavě historické doprovodu Zanna Kormanowej . Doktorát získal v roce 1958 na Institutu sociálních věd , předmětem jeho disertační práce byl vztah mezi polskými a ruskými sociálními demokraty v letech1900-1905. V roce 1968 byl přijat jako odborný asistent na Ústavu historie a archivnictví Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni . V roce 1969 získal pozici asistenta pedagoga , v roce 1977 profesorem . V letech 1976-1984 byl vedoucím katedry obecné historie a polských devatenáctého a dvacátého století. Odešel v roce 1993, ale se studenty pracoval do roku 2001. Byl zaměstnancem a členem vědeckých rad těchto institucí: Ústavu socialistických zemí Polské akademie věd a hlavní komise pro vyšetřování nacistických zločinů ve Varšavě

Karin Fossum (13)

Autorka, nazývána kritikou „norská královna detektivek“, zaujala čtenáře po celém světě dávno před Larssonem… Karin Fossumová byla původně známá především jako nadějná básnířka, v roce 1974 jí vyšla básnická sbírka, za kterou získala řadu cen. Přesto si od literatury vzala téměř dvacetiletou pauzu, během které pracovala v nemocnici, odvykacím centru i jako taxikářka. V roce 1995 jí vyšel první román z dnes již populární kriminální série s inspektorem Konradem Sejerem. Tato řada má již 10 dílů, byla přeložena do více než 16 jazyků – v angličtině se objevila již v roce 2002 – a má na svém kontě mnoho skandinávských i mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se dostala i do užší nominace na Zlatou dýku CWA. Autorčiny detektivní příběhy se dočkaly i televizního zpracování jako jeden celovečerní film a dvě minisérie. Podle jejích samostatných knih byly natočeny filmy Dům bláznů a Dívka z jezera. Karin Fossumová je vdaná, má dvě děti a žije s rodinou v Oslu.

Karel Vokáč (9)

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Karel Trojan (7)

Karel Trojan ml. je český automobilový závodník. Pronajímá závodní techniku a provozuje tým Korno Motorsport. Začal závodit v roce 1994 s vozem Škoda Favorit 136L. Jeho hlavními navigátory byli Daniel Vodička v letech a Petr Řihák v letech . Jeho závodními vozy byly značek Škoda, Ford, Toyota či Mitsubishi. Aktuálně soukromě provozuje Škodu Fabii Rally2.

Karel Tříska (5)

Narozen 11. 7. 1904 v Praze, zemřel 8. 8. 1995 v Jindřichově Hradci. PhDr., archivář, monografie z oboru.

Karel Šustr (7)

Publikace z oboru rozvodů elektřiny.

Karel Srp (10)

Narodil se 20. února 1958. Vystudoval Dějiny umění na FF UK. Angažoval se v Jazzové sekci, kterou vedl jeho otec Karel Srp. V roce 1988 nastoupil do Galerie hl. m. Prahy; pracoval v ní jako kurátor. Od jara 2005 do jara 2007 na základě vítězství v konkurzu galerii vedl, pak jej radní Milan Richter odvolal kvůli nesouhlasu s tím, jak Srp smluvně zajistil restaurování pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Srp se vrátil na místo kurátora. V červenci 2008 mu byla předložena výpověď. Podílel se například na těchto knihách či výstavách: Václav Boštík , Aventinská mansarda , Karel Teige , Český surrealismus 1929–1953 , Toyen , Emila Medková , Jan Zrzavý , Rudolf Kremlička , Karel Malich , Jindřich Štyrský .

Karel Šourek (7)

Narozen 28.7.1909 v Praze, zemřel 29.3.1950 v Praze. Malíř, historik umění, redakční a publikační práce z oboru.

Karel Skalický (9)

Narozen 20.5.1934 v Hluboké nad Vltavou. Prof., RhDr., PHlic., teolog a filozof, teologické a filozofické spisy, spisy o hermeneutice.

Karel Koudelka (9)

Autor kuchařek.

Karel Kamiš (11)

Karel Kamiš je bohemista, slavista, folklorista a biolingvista. Specializuje se na biolingvistiku a na problematiku vokálu ve slovanských jazycích. Momentálně působí jako profesor na Katedře bohemistiky PedF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se zaměřením na výuku studujících všech stupňů učitelství, zvláště pak pro 1. stupeň ZŠ. Napsal již řadu publikací, například Výraz a význam předložkového lokálu, Čeština a romština v českých zemích: překonávání komunikačních bariér v multietnické společnosti, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy nebo Diktáty od šestky do devítky .

Karel Kabeš (10)

Autor práce z oboru kybernetiky.

Karel Dvořák (7)

* 28. 5. 1913, Olomouc † 9. 6. 1989, Praha Literární historik a editor Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Dvořákovými prvními odbornými příspěvky byla 1934 hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Mladistvé překlady básní, próz a filozofických úvah z němčiny, latiny a dalších jazyků otiskoval v 30. letech v katolicky orientovaných časopisech, odborné studie a recenze uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, České literatuře, Zlatém máji, Českém lidu, ve Věstníku Národopisné společnosti československé při ČSAV, Studia ethnographica...

Karel Dewetter (10)

Narozen 2.10. 1882 Dobřejovice u Prahy, zemřel 12.9. 1962 v Praze. Spisovatel, archivář a knihovník.Básník, prozaik, autor fantastických a dobrodružných próz pro děti a mládež.

Karel Blažek (8)

Narozen 26. 7. 1948 v Přerově. PhDr., redaktor, autor regionální literatury z jižní Moravy, sci fi prózy. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovenštiny, zaměřuje se hlavně na sci-fi a knihy pro děti.

Karel Bartošek (7)

Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.

Karel Balák (9)

Karel Balák byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Působil jako hostinský a rolník v Drásově. Studoval několik let na českém gymnáziu v Brně. Pak převzal správu rodinného hospodářství. Od roku 1890 byl organizátorem Lidové strany na Moravě na Tišnovsku. Byl předsedou jejího politického klubu v Tišnově. Od roku 1894 byl starostou Drásova. Zasadil se o revizi pozemkové daně a urovnal právní spor o obecní majetek. Byl předsedou Rolnického družstva lihovaru a škrobárny v Tišnově, členem výboru Okresního hospodářského spolku, pokladníkem Okresního družstva pro chov dobytka nebo členem kuratoria zimní hospodářské školy. Byl rovněž prvním ředitelem malostovické mlékárny a správcem rolnické váhy. Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Tišnov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1913. V roce 1906 se na sněm dostal jako kandidát mladočechů, respektive jejich moravské odnože, Lidové strany na Moravě. V roce 1913 byl lidově-pokrokovým kandidátem . Zasedal v zemské zemědělské radě. Jeho kandidatura v roce 1906 nebyla přijímána s všeobecným souhlasem. Dobový tisk mu vyčítal, že malostovická mlékárna, kterou řídil, musela kvůli špatnému hospodaření být prodána do soukromých rukou. Měl také v minulosti být neloajální při podpoře dohodnutých národních kandidátů na poslance.

Karel Ančerl (11)

Karel Ančerl byl významný český dirigent, který se proslavil vedením České filharmonie v letech 1950-1968. Narodil se 11. dubna 1908 v Tučapech v Čechách a stal se jednou z vůdčích osobností české klasické hudby 20. století. Ančerlovu kariéru zásadně ovlivnily zážitky z druhé světové války, kdy byl vězněn v koncentračním táboře Terezín a později v Osvětimi. Navzdory těmto otřesným zážitkům přežil a vrátil se k hudbě s novým smyslem pro věc.

Kamila Moučková (6)

Kamila Moučková, rozená Nová , byla česká rozhlasová hlasatelka, moderátorka, recitátorka a lokální politička. Byla první televizní moderátorkou zpráv v Československu a v Evropě. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Byla nositelkou státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Jako dcera novináře a politika Viléma Nového , člena ÚV KSČ, vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Od roku 1946 byla členkou KSČ. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let pracovala jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Na jaře roku 1968 jí prezident Ludvík Svoboda propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1989 jej na znamení protestu vrátila. Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereck...

Kālidāsa (5)

Kálidása byl indický básník a dramatik. Mezi jeho nejznámější díla patří lyrická poema Méghadúta, divadelní hra Abhidžňánašákuntala či epos Kumárasambhava. Není známa doba, kdy Kálidása žil, mnoho badatelů však spojuje jeho působení s dobou guptovského krále Čandagupty II. . Kálidása byl vynikajícím znalcem sanskrtu a jeho postavení v dějinách sanskrtské literatury je asi takové, jako má Shakespeare v dějinách literatury anglické. Jeho díla byla založena zejména na filosofii a hinduistické mytologii. O samotném Kálidásovi není známo prakticky nic mimo obsahu jeho děl. I přesto, že mu je připisováno mnoho děl, je pravděpodobné, že byl autorem jen některých z nich. Opěvoval krásné ženy, ctnostné brahmány, vzorné krále a vznešené askety. Vrcholem jeho tvorby je báseň Oblak poslem lásky, kterou přeložil do češtiny indolog Oldřich Friš. Ke stému výročí jeho narození vydalo muzeum v jeho rodném městě Boskovice jubilejní vydání dvou básní: „Oblak poslem lásky“ a „Šest ročních dob“.

Julian ič Semenov (6)

Judith Tarr (9)

Judith Tarr je absolventkou fakulty středověkých studií na univerzitách v Cambridgi a v Yale, kde získala akademické tituly mistr svobodných umění a doktorka filozofických věd. Hluboký zájem o dějiny starobylého Egypta ji dovedl k rozhodnutí psát historické romány. Každý z nich se setkal s nadšeným ohlasem kritiky i čtenářů a byl přeložen do řady jazyků. Knihy Judith Tarr jsou charakteristické tím, že se v nich prolíná historická přesnost s mistrnou fabulací autorky, to vše podbarveno zasvěceným a strhujícím popisem náboženských a magických rituálů, které tvořily nedílnou součást koloritu dávných časů. Každá kniha je věnována významné historické osobnosti, ale vypravěčem příběhu je vždy smyšlená postava, což autorce umožňuje zahrnout do vyprávění i takové děje a situace, které panovníci zažít nemohli. Výsledkem této formy jsou díla čtivá, nicméně po literární i historické stránce velmi kvalitní.

Jozef Smida (8)

Jozef Smida byl bankovní úředník a účastník Slovenského národního povstání. Smida studoval na Obchodní akademii v Banské Bystrici. Během svých studií absolvoval studijní cestu do Paříže. Působil jako bankovní úředník v Banské Bystrici, Olomouci, Bratislavě a v Prešově. Od 30. let pracoval jako úředník filiálky Slovenské národní banky v Ružomberku, později Státní banky československé. Účastnil se protinacistického odboje. Filiálka České národní banky v Ružomberku pod jeho vedením kryla všechny potřeby povstalců, další část peněžní hotovosti dal před pádem Ružomberka odvést do Banské Bystrice, současně se mu podařilo zachránit před Němci trezory. Smida byl také členem Matice Slovenské. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Smida na slovenské Wikipedii.

Josef Zrzavý (8)

Josef Zrzavý se narodil dne 7. března 1909 v Krucemburku u Chotěboře, okr. Havlíčkův Brod na české straně Českomoravské vysočiny, v rodině zemědělce, jako nejmladší ze tří dětí. Absolvoval státní reálné gymnázium v Chotěboři, kde maturoval v červnu 1929. Po maturitě se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v té době působila též německá lékařská fakulta. Ke studiu medicíny ho přivedlo středoškolské studium, kde si oblíbil přírodovědné předměty.

Josef Stanislav Menšík (4)

Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl  počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...

Josef Richard Hradecký (12)

Josef Richard Hradecký, vl. jménem Josef Roubíček , byl spisovatel, dramatik a žurnalista. J. R. Hradecký se narodil v rodině tkalce v Kostelní Radouni. Po ukončení školní docházky byl poslán místo studií do Vídně jako truhlářský učeň. Živil se též jako dělník a tovární kreslič, zúčastnil se aktivit národně sociální strany. Okolo roku 1908 se vrátil do Čech a po krátkodobých zaměstnáních se usadil v Praze, kde se živil jako novinář a spisovatel. V letech 1920–1921 byl redaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje. V roce 1922 přesídlil do Brna, kde se 17. června 1922 oženil s Annou Stehlíkovou . Zde mezi jiným přispíval do Lidových novin, v roce 1923 byl veden jako redaktor časopisu Svoboda. V Brně si nechal změnit jméno na Josef Hradecký. Později se vrátil do Prahy, kde i dožil. Od roku 1907 psal romány. Zaměřoval se v nich především na sociální témata ze svého rodného kraje. Nejvýznamnější z jeho tvorby je trilogie „Adamovy děti“, která dokumentuje přeměny dělnického života na přelomu století. Kromě románů napsal několik divadelních her, množství povídek a dokonce i básně. Svá knižní díla podepisoval jako J. R. Hradecký. V denním tisku a časopisech používal řadu pseudonymů jako Fidus, Gaskoněc, Jerha. Přispíval do deníků a časopisů jako Zlatá Praha, Lidové noviny a mnoha dalších.

Josef Kuba (6)

Josef Kuba byl český kožešník a interbrigadista. Josef Kuba se narodil v Zámostí v Třebíči, vyučil se ve Vídni kožešníkem a následně začal pracovat na Slovensku. Tam pracoval i ve třicátých letech 20. století. V roce 1936 odjel bojovat do španělské občanské války; měl tam dorazit již na Vánoce téhož roku. Dne 3. března roku 1937 už působil na frontě v Jaramě v Žižkově rotě jako kulometčík. V téže rotě bojoval i Leopold Pokorný. Po návratu ze španělské občanské války žil v Třebíči u svých rodičů. Po začátku druhé světové války byl zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboru Dachau. Jeho osudy se zabýval Stanislav Motl v knize Peklo pod španělským nebem, následně i natočil stejnojmenný dokumentární film.