4861–4920 z 147831 Autoři
František Jungbauer (10)
učitel, školní inspektor a autor knih pro mládež 01.01. 1895 Velké Záblatí, okr. České Budějovice 24.02. 1941 , Soběslav, okr. Tábor
Více od autora
František Janouch (9)
František Janouch je český a švédský jaderný fyzik, autor populárních vědeckých děl, disident a zakladatel Nadace Charty 77, jíž je také předsedou. Ještě jako středoškolský student vstoupil v roce 1948 do KSČ, odkud byl v době normalizace vyloučen a zbaven státního občanství. Na vysokoškolská studia odešel do SSSR, Vystudoval fyzikální fakultu Leningradské univerzity. Následovala aspirantura a kandidátská disertace na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Po návratu do Československa byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ÚJF v Řeži, předsedou organizace KSČ tamtéž a docentem na MFF UK v Praze. Byl zakládajícím členem Evropské fyzikální společnosti a zástupcem jejího výkonného tajemníka. V roce 1970 byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání a bylo mu zakázáno přednášet na Karlově universitě. Po četných mezinárodních protestech mu bylo v roce 1974 umožněno odjet do zahraničí. Pracoval nejdříve v Niels Bohrově Institutu v Kodani, potom přijal hostující profesuru, kterou mu nabídla Švédská Královská akademie věd. Po skončení této profesury pro něj zřídila švédská vláda zvláštní místo vědeckého pracovníka ve Stockholmu. Přednášel na desítkách universit v mnoha zemích Evropy, USA a Asie; v roce 1985 byl povolán jako profesor, a členem řady vědeckých rad aby přednášel na Goetheho universitě ve Frankfurtu. V roce 1975 byl zbaven československého občanství, od roku 1979 je poddaným Švédské koruny, v roce 1990 mu bylo československé občanství navráceno. V roce 1978 ve Stockholmu spolu s dalšími založil Nadaci Charty 77, kterou vede až do současné doby. V roce 1992 byl velvyslancem Československa a vedoucí československé delegace na Helsinské následné konferenci. V letech 1996–2000 zastupoval EU v Kyjevě jako evropský zástupce ředitele projektu Science and Technology Center in Ukraine. V současné době je předsedou Nadace Charty 77, voleným členem sněmu AV ČR a členem vědeckých rad řady institucí. Vystupuje na veřejnosti, ...
Více od autora
František Janků (5)
František Janků je bývalý český fotbalový útočník. V československé lize hrál za Spartak ZJŠ Brno , aniž by skóroval. Debutoval v neděli 5. září 1965 v Košicích proti domácí Lokomotívě . Naposled nastoupil proti témuž soupeři v sobotu 10. června 1967 v Brně . Za Zbrojovku hrál také ve II. lize.
Více od autora
František Gottlieb (13)
Básník, prozaik a diplomat František Gottlieb pocházel z židovské rodiny. Roku 1939 emigroval do Palestiny, s československou armádou se účastnil bojů na Středním východě. Od roku 1944 pracoval v Londýně na ministerstvu zahraničí, zde působil i po návratu do Čech . Roku 1958 se stal spisovatelem z povolání.
Více od autora
František Brož (12)
František Brož byl český hudební skladatel. Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1911 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval nejprve housle u Jindřicha Baštaře a později skladbu u Josef Bohuslava Foerstra. Studia završil mistrovským kurzem u Vítězslava Nováka. Po absolutoriu v roce 1924 odešel do zahraničí a byl violistou orchestrů ve Vídni a v Istanbulu. Po návratu do Čech působil jako sbormistr několika pěveckých sborů v Praze. V roce 1923 byl jako violista jednu sezónu členem České filharmonie. Poté odešel z Prahy a byl ředitelem Městské hudební školy v Hranicích na Moravě. Zde řídil symfonický orchestr a sbor, se kterým podnikal zájezdy i do zahraničí. V roce 1940 se vrátil do Prahy, kde učil na hudební škole a dirigoval v operním souboru Studio. Od roku 1945 učil na Pražské konzervatoři hudební teorii a v letech 1947–1950 byl i lektorem na Akademii múzických umění. Zemřel 21. července 1962 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově . Četné písně, písňové cykly a sbory.
Více od autora
Frank Miller (16)
Frank Miller je americký spisovatel, scenárista a kreslíř komiksů a také filmový režisér. Nejvíce známý pro své temné a naturalsitické komiksové příběhy Ronin, Daredevil Znovuzrozený, Batman: Návrat temného rytíře, Sin City a 300. Pracoval na mnoha dílech pro významná vydavatelství, jako jsou Gold Key, DC Comics, Marvel a především Dark Horse Comics. Narodil se v roce 1957 v městě Olney, v Marylandu, ale vyrůstal ve městě Montpelier ve Vermontu. Je pátým ze sedmi sourozenců. Jeho otec byl tesař/elektrikář a matka zdravotní sestra. Byl vychován v katolické víře. Má irské předky. Od dětství se zajímal o komiksy, jeho dopis nakladatelství Marvel Comics otiskli v sešitu The Cat #3 .V komiksové branži začal u vydavatelství Gold Key Comics na komiksu The Twilight Zone #84 a 85 . V těch však nebyl uveden jako autor. První autorství mu bylo přiznáno až pro kresbu sešitu Weird War Tales #64 . U nakladatelství ho mentoroval zkušený kreslíř Neal Adams. V roce 1978 si ho najali také u DC Comics, aby kreslil sešit Unknown Soldier #219 . Téhož roku byl najat i vydavatelstvím Marvel Comics, kde kreslil sešit John Carter, Warlord of Mars #18 . Od té doby také kreslil variantní obálky dalších sešitů od Marvelu. V květnu 1979 jako kreslíř debutoval u komiksové série Daredevil , která se potácela před zrušením. Scénář tehdy psal Roger McKenzie. Nicméně prodej se nezlepšil a zrušení série bylo stále ve hře. Sám Miller chtěl od série kvůli neshodám s McKenziem odejít. Vše se změnilo, když se novým šéfredaktorem stal Denny O'Neil, který McKenzieho vyhodil a Daredevila předal Millerovi. S číslem 168 se Miller chopil jak kresby, tak i scénáře. Od té doby razantně rostl prodej série a Marvel začal Daredevila vydávat opět jako měsíčník, do té doby šlo o dvojměsíčník. Miller do komiksu přinesl svůj styl inspirovaný noir filmy. Předělal pojetí postav, kter...
Více od autora
Francis Carco (9)
Francouzský prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik a novinář narozený na Nové Kaledonii. Autor románů ze života pařížské spodiny a bohémy a biografií francouzských prokletých básníků. Krátce pracoval i jako námezdný autor pod pseudonymy.
Více od autora
Felix Achilles de la Cámara (15)
Nanejvýš zajímavá postavička české meziválečné kultury Felix de la Cámara se narodil 8. listopadu 1897 nebo 1894 v Kutné Hoře jako Felix Emil Josef Karel Cammra . Podle svých tvrzení měl být po otci Felixovi potomkem jednoho španělského šlechtického rodu. Proto si nechal v roce 1924 úředně změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone. Studoval, ale po vypuknutí první světové války byl hned odveden na frontu, kde se stal rakousko – uherským jezdeckým důstojníkem. Ještě po vzniku republiky krátce působil jako aktivní důstojník československé armády . V dalších letech pracoval v nakladatelství Šolc a Šimáček, divadelním a filmovém podnikání a literární činnosti. Založil Divadlo Apollo a v letech 1923 – 1927 zřídil a vedl divadlo Komedia v paláci Lucerna, které musel po finančním fiasku a malé návštěvnosti rozpustit. Nějaký čas pobýval dokonce v Paříži a Berlíně. Podle vzpomínek současníků žil bohémským a hlavně nákladným životem. Rád se zajímal o okultní vědy. Jeho hlavní doménou však bylo psaní. Jako novinář přispíval pod zkratkou Ra do „Národní politiky“, byl redaktorem několika časopisů a kalendářů. Rovněž překládal z němčiny, angličtiny a španělštiny . Jako autor je podepsán pod prózou: „Ve spárech démonů“ , „Záhada sfingy“ „Španělské markýzy“ , , „Plavovlasý upír“ , „Primabalerína a tanec upírů“ , „Fantom oceánu“ , „Paříž se baví“ , „Paní mých snů“ , „Dívka v modrém“ , „Královské potěšení Isis“ , „Úsměvem a kordem“ , „Novelety hrůzy“ ; reportážemi: „Kněžka neznámých božstev“ , „Paříž, město Satanovo“ ; publikacemi s okultní tématikou: trilogie „Černý mág“ , „Jeho tajemství“ a „Velekněžka magie“ , „Egyptští...
Více od autora
Eve Curie (7)
Ève Denise Curie Labouisse byla francouzská a americká spisovatelka, novinářka a klavíristka. Byla dcerou vědců Marie Curie-Skłodowské a Pierra Curie, sestrou vědkyně Irène Joliot-Curie a švagrovou vědce Frédérica Joliot-Curie. Jako jediná ze své rodiny si nezvolila vědeckou dráhu a jako jediná také nezískala Nobelovu cenu. Proslula zejména knižním životopisem své matky nazvaným Madame Curie. Vystudovala na soukromé pařížské škole Collège Sévigné . Poté se živila jako klavíristka a doprovázela svou matku, mj. i roku 1932 při cestě československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka do Španělska. Matka zemřela roku 1934. O tři roky později Ève vydala její životopis nazvaný Madame Curie. Byl psaný francouzsky, přesto za něj získala roku 1937 americkou National Book Award. Tato kniha jí zajistila okázalý vstup do světa profesionálního psaní. Za druhé světové války pracovala v odboji. Působila zejména v Británii, ale také v USA, kde našla uplatnění jako novinářka, psala zejm. pro New York Herald Tribune. Stala se válečnou korespondentkou a zúčastnil se bojů na mnoha frontách. Výsledkem byla mj. kniha válečných reportáží Journey Among Warriors z roku 1943, její druhá nejznámější, napsaná již anglicky. Po válce se vrátila do Francie, kde pracovala jako novinářka pro Paris-Presse , ale vzhledem ke svým odbojovým zásluhám se také dosti angažovala v politice, pracovala např. pro de Gaullovu vládu v oblasti ženských práv , později byla poradkyní prvního generálního tajemníka NATO Hastingse Lionela Ismaye . Roku 1954 si vzala za muže amerického diplomata Henry Richardsona Labouisse. Díky tomu získala v roce 1958 americké občanství. Absolvovala s manželem jeho diplomatickou misi v Řecku, kde byl velvyslancem USA , a když se pro léta 1965-1979 stal prezidentem UNICEF, začala se i ona pro tuto organizaci angažovat. Poté žili společně v New Yorku. Zemřela v...
Více od autora
Eva Hudečková (11)
Eva Hudečková, rozená Trejtnarová, je česká herečka a spisovatelka, manželka houslového virtuóza Václava Hudečka. Vystudovala herectví na Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Herecké profesi se věnovala do roku 1984. Atraktivní až exotický zjev ji předurčoval k obsazování do rolí sebevědomých či panovačných krasavic, někdy až „potvor“. Ztvárnila řadu zajímavých rolí v divadle, ve filmu i v televizi , byla oceněna několika cenami. Od podzimu 1984 začala všechny nabízené role odmítat, nechtíc být konformní s normalizačním režimem. Poté, co skončila s herectvím, vydala se na dráhu spisovatelky; podle vlastních slov psaní pro ni bylo cestou z rozčarování, a proto v jejích příbězích vždy vítězí dobro. Spolupracovala s Filmovým studiem Barrandov jako autorka scénářů; jejím nejmilejším – i když ne jediným – žánrem byla pohádka . "30 pripadu majora Zemana .role kasa vlakové nádraží Rozpaky kuchaře Svatopluka, role; manželka sosiera. Sanitka .role lékařka
Více od autora
Eva Hošnová (17)
Narozena 26.6.1951 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, práce z oboru českého jazyka.
Více od autora
Euripidés (6)
Eurípidés byl starořecký dramatik, klasik tragédie, básník a filozof, pocházel z bohaté rodiny. Zpracoval tradiční mýty originálním způsobem, s vynikající znalostí psychologie, čímž je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen. Jejich emoce nakonec hlavní postavu zcela pohltí. Ve své tvorbě byl dost inovativní, kritizoval aktuální problémy v Athénách – postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, za témata her mu sloužily politika, kultura atd. Podle raného antického životopisu jeho otci prorokovala věštba, že syn zvítězí v závodech, a tak ho směroval k atletice. Eurípidés jako mladík prý poměrně úspěšně zápasil, ale nakonec se rozhodl pro soutěže dramatické, navzdory tomu, že jeho literární pokusy v soutěžích nedocházely dobrého ohlasu. S nepřízní kritiky a svých současníků zápasil do konce života – jeho velkým oponentem byl Sofoklés, vždy mnohem úspěšnější u kritiky i publika, Aristofanés ho ve svých hrách přímo zesměšňoval . Oblíbeným terčem žertů byl jeho soukromý život: dvakrát se oženil a obě ženy mu prý byly nevěrné. I to byl asi důvod, proč byl považován za misogyna, ba misantropa. Žil v ústraní, vyhledával samotu, zejména ve své oblíbené jeskyni na Salamíně. Zde napsal většinu svých tragédií. Ústrky a posměch ho prý přiměly v závěru života odejít z Athén a přijmout pozvání makedonského krále Archeláa, aby působil na jeho dvoře. Zde však zemřel za kuriózních okolností: když se vracel z hostiny u krále, napadli ho psi a roztrhali ho. Podle mínění Makedonců šlo o řízený útok z Athén od jeho nepřátel, a proto také do Athén nevydali jeho mrtvé tělo a pohřbili ho v Makedonii. Údaje z tohoto životopisu ovšem mnozí zpochybnili. Podle alternativních údajů se v mládí nevěnoval atletice, ale tanci. Jeho učitelem měl být Anaxagorás. Se Sofoklem nebyli prý zdaleka takoví ...
Více od autora
Eugen Vasiliak (6)
Narozen 11.7.1925 Zborov, zemřel 6.7.1975 tamtéž. Fotograf, autor leteckých fotografií.
Více od autora
Erich Tylínek (6)
Erich Tylínek byl československý lední hokejista hrající na postu brankáře, trenér a především fotograf. S hokejem začínal v Kladně v roce 1922, později hrál v Praze za Slávii a za Spartu. Po válce se stal hrajícím trenérem, nejprve švýcarského HC Chur, později pak v HC Vysoké Tatry. Tylínek byl jedním z prvních hokejistů používajících ochrannou masku. Fotografie z roku 1927, na které je s maskou zachycen, je první zdokumentované užití hokejové masky na světě. Svoji hokejovou kariéru ukončil v roce 1953. Fotografoval zejména zvířata, a to jak v přirozeném prostředí, tak chovaná v zajetí. Jeho fotografie vyšly například v knihách S kamerou po evropských ZOO a S kamerou světem. Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec.
Více od autora
Emmanuel Roblès (9)
Emmanuel Roblès byl francouzský dramatik, romanopisec, novinář a překladatel. Narodil se v Alžírsku v rodině španělských přistěhovalců . Za druhé světové války byl válečným dopisovatelem. Jeho dílo bylo zaměřeno na privátní lidské osudy konfrontované s extrémní politickou situací. Přátelil se s Albertem Camusem, spolupracoval na scénáři Viscontiho filmové adaptace Cizince. Jeho román To je úsvit zfilmoval v roce 1955 Luis Buñuel. V roce 1948 získal cenu Prix Femina. Od roku 1973 byl členem Académie Goncourt. Je po něm nazvána literární cena Prix Emmanuel Roblès, která je udělovaná v městě Blois.
Více od autora
Emil Zátopek (6)
Emil Zátopek, řečený „Ťopek“ , byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut a trať 20 km pod jednu hodinu . Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km , 10 km , a dokonce i maratón , který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Měl šest bratrů a jednu sestru. V šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně a navštěvoval Baťovy školy. „Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,“ vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním trenérem. Společně absolvovali ta...
Více od autora
Emil Hadač (7)
Emil Hadač byl český geobotanik a ekolog. V roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí „za celoživotní dílo v ekologii a botanice“.
Více od autora
Emanuel Moravec (12)
Emanuel Moravec, pseudonym Stanislav Yester byl český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945 a stal se jejím symbolem. Od 13. března 1943 byl vedoucím představitelem Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě . Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Otec Jan Petr Moravec byl pražským obchodníkem. Matka Malvína, roz. Sapinová. V roce 1911 vystoupil demonstrativně z římskokatolické církve, aby dal najevo odpor k vládnoucím Habsburkům. Vystudoval průmyslovou školu. Odmaturoval v roce 1912. V den vypuknutí první světové války 28. července 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Odešel do školy jednoročních dobrovolníků do Salcburku a poté se zúčastnil bojů na srbské frontě a v Haliči. V roce 1915 Emanuel Moravec padl do ruského zajetí. V Rusku požádal o ruské občanství, aby mohl vstoupit do České družiny, ale nebylo mu vyhověno, proto se přihlásil dobrovolně k 1. srbské dobrovolnické divizi, kde působil jako velitel kulometné čety. V září 1916 byl zraněn v bitvě u Amzači a po skončení léčby byl v březnu 1917 na vlastní žádost zařazen do československých legií. Moravec nastoupil k 6. československému pluku, nazvanému Hanácký, do Borispolu. Při evidenci se však dopustil podvodu a nahlásil nepravdivou informaci, že je strojním inženýrem, čímž se snažil vylepšit si svou pozici ve vojsku. Na tento podvod se přišlo až po jeho návratu do Československa. Účastnil se také bitvy u Zborova. V červenci 1918 si během obranných bojů u obce Bogatinskaja zlomil klíční kost při pádu z koně. Nemohl se tak vrátit zpět ke své jednotce. Zůstal tedy v Omsku jako velitel kulometného oddílu. V době léčení se také pustil do své první literární tvorby zaměřené na oblast vojenství. ...
Více od autora
Emanuel Frynta (13)
Emanuel Frynta byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie. Byl syn Emanuela Frynty staršího , učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové . V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny. V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou Waldovou , se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog. Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství , zajímal se o editorství a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny . Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní aut...
Více od autora
Edgar Theodor Havránek (7)
Narozen 19.6.1896 v Praze, zemřel 1964 tamtéž. Redaktor, novinář, beletrista, kulturní historik v Praze, místopisec, překladatel z němčiny, angličtiny, francouzštiny a ruštiny.
Více od autora
Ed Brubaker (16)
Americký komiksový ilustrátor a scénárista. Zástupce komiksové drsné školy .
Více od autora
Drahuše Mašková (6)
Filoložka, bohemistka, autorka učebnic českého jazyka a literatury.
Více od autora
Dorothy Garlock (12)
Dorothy Garlock byla americká spisovatelka, autorka více než 50 historických romancí, z nichž většina se odehrávala na Americkém Západě. Publikovala také pod pseydonymy Dorothy Glenn, Dorothy Phillips a Johanna Phillips. Narodila se v Texasu, USA. S psaním knih začala v roce 1976, a to po 14 letech práce jako účetní a redaktorka místních novin. Její knihy byly přeloženy do 15 jazyků a prodalo se jich více než 8 milionů v USA a více než 20 milionů ve světě. Od roku 1955 žije tato rodilá Texasanka v Clear Lake v Iowě, a to se svým manželem Herbem Garlockem. Dorothy je dvojnásobnou matkou, s manželem mají dceru a syna a jsou i trojnásobnými prarodiči.
Více od autora
David Jan Žák (11)
David Jan Žák je český básník, spisovatel a novinář. V současnosti vyučuje výtvarnou výchovu a tvůrčí psaní na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity. Vystřídal řadu pracovních pozic, pracoval mimo jiné v Československém rozhlase , v Rádiu Faktor , v TV Nova a v Českém rozhlase .. V roce 2002 získal místo na středním odborném učilišti v Soběslavi, kde vyučoval 4 roky. V roce 2006 založil spolu s Jiřím Hájíčkem Českobudějovickou literární buňku, volné sdružení prozaiků a básníků. Žák se zpočátku věnoval hlavně poezii, kterou vydává ve sbírkách od roku 1991. První prozaické dílo, novela Axe Africa, vyšlo v roce 2006. V roce 2009 se na pultech objevuje krimithriller Ticho z prostředí Šumavy. V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Žák má zkušenosti i s řadou jiných uměleckých oborů, věnoval se dramatické činnosti, v semináři Film – video natočil v letech 1993 a 1994 i dva krátké hrané filmy. V roce 2009 pomohl odhalit vtip svého přítele Jana Cempírka, který zvítězil v soutěži Literární cena Knižního klubu, když svou knihu Bílej kůň, žlutej drak vydával za dílo 19leté Vietnamky Lan Pham Thi. Žákova kniha Ticho skončila v této soutěži na druhém místě. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za TOP 09 v obvodu č. 10 – Český Krumlov. Jeho kandidaturu podporovalo také hnutí STAN. Se ziskem 9,86 % hlasů skončil na 4. místě a do druhého kola nepostoupil. V krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako nestraník za TOP 09 na kandidátce subjektu "PRO JIŽNÍ ČECHY" do Zastupitelstva Jihočeského kraje, ale neuspěl.
Více od autora
David Černý (11)
David Černý je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku. Quo vadis je prvním dílem Davida Černého, které vzbudilo větší veřejnou pozornost. Jedná se o plastiku Trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstské náměstí v Praze. Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový odlitek je od podzimu roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na pražské Malé Straně. Dne 28. dubna 1991 společně se svým kamarádem natřel růžovou barvou známý pražský tank IS-2 č. 23, což tehdy vyvolalo skandál. Roku 2008 na Smíchově krátce umístil pouze torzo růžového tanku s bílým invazním pruhem. V době války v Jižní Osetii tak reagoval na ruskou zahraniční politiku. Růžový tank však není první svého druhu. V roce 1985 natřela narůžovo tank polská skupina Lady Pank, která tak reagovala na represe polského komunistického režimu. Dne 21. srpna 2018 ráno v den padesátého výročí od sovětské okupace Československa v roce 1968 umístil umělec David Černý na náměstí Kinských v Praze 5 torzo tanku v klasické zelené barvě s bílým okupačním pruhem. Umělecký objekt je dle jeho slov na travnaté ploše „Dočasně umístěn. Tak tomu říkali“. Původně měl být objekt deinstalován za dva dny, ale radní Prahy 5 povolení k umístění prodloužili až do konce roku 2018. V květnu 2020 se torzo tanku na náměstí stále nachází. Jako Viselec nebo Zavěšený muž je označována socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze. Socha pochází z roku 1997. V roce 1999 Viselec shlížel ze stockholmského Muzea moderního umění ...
Více od autora
Dana Roučková (13)
Narozena 1975. Mgr., právnička, zaměřuje se na pracovní právo, též se zabývá legislativou.
Více od autora
Cyril Höschl (10)
Narozen 12.11.1949 v Praze. Prof., MUDr., DrSc., psycholog a psychiatr, popularizátor vědy, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Colette Vivier (5)
Autorka literatury pro děti a mládež. Publikovat své romány začala v roce 1930. Její první knihy byly určeny k výuce francouzštiny na německých školách.
Více od autora
Claude-Catherine Ragache (8)
Redaktorka francouzského historického časopisu Clefs pour l’Histoire, autorka několika populárně naučných knih pro mládež ze série "Mýty a legendy." V roce 1991 vydala knihu o mytologii vlka ve Francii .
Více od autora
Christopher Fowler (8)
Christopher Fowler je anglický romanopisec žijící v Londýně a bývá nejčastěji spojován s literárním stylem, kterému se říká "dark urban fiction". Všechny jeho knihy obsahují prvky černé komedie, téma úzkosti a sociální satiru. Kromě románů píše povídky, scénáře, články do novin a kritiky. Narodil se v Greenwichi v roce 1953. V Londýně mimo jiné provozuje společnost The Creative Partnership, která poskytuje marketingové služby pro většinu hlavních i nezávislých filmových společností v UK. On a jeho zaměstnanci vytvořili a produkovali materiály pro dokumenty, trailery apod. pro osobnosti jako John Cleese, Eddie Murphy, Almodovar, Bertolucci, Zeffirelli, nebo třeba Tarantino. .....
Více od autora
Christiane Verdoux (8)
Francouzská lékařka, specializace gynekologie a interní medicína.
Více od autora
Christiane Gohl (12)
Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.
Více od autora
Chris Grabenstein (15)
Americký spisovatel. Autor románů pro děti i dospělé. Autor rozhlasových a televizních reklam. Improvizační komik. Filmový scenárista.
Více od autora
Chaim Potok (10)
Rabín Dr. Chaim Potok byl americký spisovatel a rabín. Vlastním jménem Herman Harold Potok. Narodil se v newyorském Bronxu v ortodoxní rodině přistěhovalců z Polska. Stal se rabínem, vystudoval na univerzitě filozofii a nechtěl se vzdát ani náboženského, ani světského prostředí. Působil také jako vojenský kaplan v korejské válce. Jeho díla jsou autobiografická či svědectvími o pocitech a problémech Židů ortodoxního původu v současné americké společnosti. Byl ovlivněn Jamesem Joycem, Evelynem Waughem a Ernestem Hemingwayem. Jeho nejznámější román Vyvolení je o přátelství dvou židovských chlapců z různě nábožensky orientovaných rodin. Kniha byla zfilmována.
Více od autora
Cathy Hopkins (14)
Cathy Hopkinsová je anglická romanopiskyně. Žila v Keni až do svých jedenácti let. Když jí bylo osmnáct, její rodiče se vrátili z Afriky a ona šla studovat do Manchesteru. Poté pracovala jako psycholožka v psychiatrické léčebně. Knihy začala psát až v roce 1986. Má na svém kontě okolo 49 knížek, které byly publikovány ve 30 jazycích. Nyní pokojně žije se svým manželem a třemi kočkami v severním Londýně V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cathy Hopkins na anglické Wikipedii.
Více od autora
Catherine Doyle (11)
Catherine Doyle vyrostla na západě Irska, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci.
Více od autora
Carl Ewald (14)
Carl Ewald byl dánský spisovatel a překladatel, z jehož díla se těšily pozornosti především jeho pohádky. Narodil se v rodině spisovatele Hermana Frederika Ewalda a měl dvanáct sourozenců, mezi nimi spisovatele Theodora Ewalda. Vystudoval filosofii na Kodaňské univerzitě, studia lesnictví musel pro špatný zdravotní stav zanechat. Poté pracoval jako lektor, novinář a profesor na různých školách v Kodani. Současně psal texty, ve kterých se pokoušel vysvětlit vědecká fakta a znalosti jednoduchým a vtipným způsobem. Jako spisovatel debutoval roku 1882 a ve svých dílech se jasně stavěl na stranu nejliberálnějších názorů té doby. Psal historické i společenské romány, komedie, satirické črty a pohádky, které jsou z jeho díla nejznámější. Vydával je v sešitech po celý život a pokoušel se v nich o přístup k pohádkové látce na základě moderních myšlenek. Roku 1905 přeložil do dánštiny pohádky bratří Grimmů. Byl dvakrát ženatý. Manželství uzavřené roku 1880 s Emilii Salomonovou bylo rozvedeno. 1887 se oženil podruhé s Betty Ponsaingovou, se kterou měl syna Jespera Ewalda, který se stal také spisovatelem. Z mimomanželského vztahu s Agnes Henningsenovou se narodil syn Poul Henningsen, spisovatel, kritik, architekt a designér.
Více od autora
Brno Radio Pops Orchestra (7)
Orchestra of the Czechoslovak Radio Brno. Founded in 1951 as “Brněnský Estrádní Rozhlasový Orchestr” . In 1965 split to “Orchestr Studio Brno” conducted by Erik Knirsch and “Velký Smyčcový Orchestr Československého rozhlasu” conducted by Miloš Machek or Jiří Hudec , reunited as OSB in 1970.
Více od autora
Bohuslav Eichler (12)
Ing., asistent katedry pedagogiky, literatura z oboru programování a didaktiky ekonomických předmětů.
Více od autora
Blanka Poláčková (8)
Autorka fotografií v kuchařských knihách a knih kuchařských předpisů.
Více od autora
Bernhard Grzimek (6)
Bernhard Klemens Maria Hofbauer Pius Grzimek byl německý přírodovědec, spisovatel a filmař. Vystudoval veterinární lékařství na Humboldtově univerzitě a pracoval na německém ministerstvu zemědělství, v letech 1945 až 1974 byl ředitelem frankfurtské zoologické zahrady. Angažoval se v ochraně zvířat v africkém národním parku Serengeti, kde natočil dokumentární film Ráj divokých zvířat, který získal v roce 1960 Oscara. Do češtiny byly přeloženy také jeho knihy Serengeti nesmí zemřít, Letadlem do země šimpanzů a Čtvernozí Australané. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl syn Michael Grzimek, který zahynul v roce 1959 při leteckém neštěstí.
Více od autora
Benjamin J Boeters (16)
Narozen 6. 3. 1915 v Dušníkách u Prahy, zemřel 10. 6. 2003. MUDr., DrSc., docent dermatologie a venerologie, autor prací z oboru. Také spisovatel, autor dobrodružných, detektivních, humoristických románů, divadelních a rozhlasových skečů a jedné operety, publicista.
Více od autora
Axel Berger (17)
Narodil se 11.března 1908 v Brémách, kde také prožil svůj život a 19.března 1974 zemřel. Původní profesí stavitel lodí a ředitel rodinné firmy Burmester Werft. Je autorem okolo 500 westernů, dobrodružných a kriminálních románů, z nichž byla celá řada přeložena.
Více od autora
Åsa Larsson (12)
Åsa Larssonová, plným jménem Åsa Elena Larsson, je švédská autorka kriminálních románů. Narodila se v Uppsale, vyrůstala avšak ve městě Kiruna na severu Švédska. Pracovala jako daňová poradkyně, tuto profesi má i hlavní hrdinka jejích knih Rebecka Martinssonová. V češtině vydává její knihy nakladatelství Host. Její první román Sluneční bouře obdržel roku 2003 ocenění "Nejlepší švédská krimi prvotina" a druhý román Prolitá krev dostal roku 2004 cenu za "Nejlepší švédský kriminální román". V roce 2012 obdržela "Svenska Bibelsällskapets Bibelpris". PAX - série 10 knih
Více od autora
Arnošt Kolman (10)
Arnošt Kolman byl český matematik a marxistický filozof. Zabýval se především filozofickými otázkami matematiky, fyziky, dějiny přírodních věd, logiky, dialektiky a historického materialismu. Za kritiku Gottwaldovy vlády jako málo věrné marx-leninské ideologii byl tři a půl roku vězněn v moskevském vězení Lubjanka. Dlouho působil v Sovětském svazu . Byl členem KSSS a sovětským občanem, vyučoval na řadě ruských škol, získal doktorát z přírodních věd a filozofie. V letech 1930–1932 byl předsedou Moskevské matematické společnosti. V Moskvě byl zřejmě také jedním z hybatelů procesů, které ukončily kariéry Dmitrije Fjodoroviče Jegorova a Nikolaje Nikolajeviče Luzina. Po letech se vrátil do Československa, vyučoval na Univerzitě Karlově, stal se akademikem ČSAV, v letech 1959–1962 byl ředitel Filosofického ústavu. Po veřejné kritice prezidenta Antonína Novotného opustil Československo a opět žil v SSSR. Na začátku 70. let vystoupil z komunistické strany a dožil ve Švédsku u svého zetě, fyzika Františka Janoucha. Václav Černý zpochybnil jeho vědeckou kariéru na Karlově univerzitě! Ještě dnes bych rád spatřil podpisy odpovědných lidí pod aktem návrhu na tuto profesuru a zvěděl, co si vůbec myslili: lidé zcela nesvědomití? zastrašenci?“). Vydal první překlad části Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka . Do ruštiny přeložil také Karafiátovy Broučky, ovšem z překladu odstranil náboženská místa. Zástupce vedoucího redaktora „první československé socialistické encyklopedie“ Příručního slovníku naučného.
Více od autora
Arne Dahl (16)
Jan Lennart Arnald je švédský spisovatel detektivek a literární kritik. Detektivky píše pod pseudonymem Arne Dahl. Patří mezi nejpopulárnější švedské autory detektivního žánru a jeho knihy byly byly přeloženy do několika jazyků. Pod vlastním jménem vydal knihy Barbarer a Maria och Artur . V roce 2011 byla podle jeho knih natočena série Případy týmu A, která byla vysílána v r. 2014 Českou televizí: 1. Arne Dahl: Misterioso 2. Arne Dahl: Zlá krev 3. Arne Dahl: Až na vrchol hory 4. Arne Dahl: Velké vody 5. Arne Dahl: Evropské blues
Více od autora
Antonín Veselý (10)
Narozen 27.3.1888 v Moravských Křižánkách, zemřel 3.10.1945 v Praze. PhDr., překladatel, redaktor.
Více od autora
Antonín Robek (11)
Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.
Více od autora
Antonín Hartmann (11)
Narozen 21. 9. 1925 v Opavě, zemřel 19. 3. 2007 v Praze. PhDr., historik umění, výtvarný kritik, redaktor a kurátor se zaměřením na moderní umění. Práce a překlady z oboru. Manžel historičky umění Ludmily Hartmannové Kybalové.
Více od autora