Všichni Autoři a témata

Gerald Durell (1)

Ernesto Cardenal (1)

Ernesto Cardenal byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda , který byl politikem a knězem. Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad. Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury. Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista . Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos . Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin. Výbor z Cardenalovy po...

Anton Dončev (1)

Bulharský prozaik a filmový scénárista ANTON DONČEV se narodil 14. září 1930 v Burgasu a vystudoval práva v Sofii. Pracoval na ministerstvu kultury, jako redaktor, v televizi, od roku 1989 v agentuře Sofija-press. Do literatury vstoupil ve svých 26 letech, kdy společně s Dimitrem Mantovem vydal první román Probuzení s námětem z časů svržení byzantské nadvlády a znovuvytvoření bulharské říše. Na historické náměty se Dončev soustředil i ve svých dalších dílech - Pověst o časech Samuilových a Přelom . Je držitelem ceny Balkanika za rok 1999. Téměř výlučně se věnuje próze s historickou tematikou a filmovým scénářům. Jeho nejúspěšnějším literárním dílem je román "Přelom" , v němž popisuje násilnou islamizaci rodopských Bulharů v 17. století. Zatím poslední jeho román "Podivný rytíř Svaté knihy" se zabývá bogomilským hnutím. Napsal scénáře k filmům "Kolojan" "Smečka" "Z druhé strany zrcadla" "Řeka o dvou pramenech" a další.

Vladimír Duka (1)

Lidový léčitel.

Lubomír Šerák (1)

Spoluautor středoškolských učebnic chemie.

Juana Inés De la Cruz (1)

Sestra Juana Inés de la Cruz byla mexická řeholnice a básnířka ovlivněná Góngorou a Quevedem. Původním jménem Juana Inés de Asbaje y Ramírez de Santillana. Pocházela z rodiny žijící v malé vesničce San Miguel de Nepantla nedaleko Amecameca. Již ve věku 10 let uměla latinsky a stala se nejen vášnivou čtenářkou antických autorů, ale sama začala psát své první literární pokusy. Ve věku 14 se stala známou pro svůj půvab, nadání a básnický talent. Péči jí věnovala manželka mexického místokrále. Ve věku 16 let vstoupila Juana do řádu bosých karmelitánek, který však po třech měsících opustila. V roce 1669 vstoupila do řádu hieronymitek, v němž zůstala až do smrti. Měla všestranné vědecké zájmy; kromě jiného pozorovala hvězdy. Říkala, že zasvěcením se vědě se člověk přibližuje Bohu. Psala poesii i prózu, dramata i komedie, často vystupovala proti ponižování žen muži. Zemřela na následky morové nákazy 17. dubna 1695. Mezi nejdůležitější díla patří Neptuno Alegórico , Carta Athenagórica , autobiografická esej Respuesta a Sor Filotea de la Cruz a poema Primer sueño .

Michael Foster (1)

Sir, anglický lékař, fyziolog se zaměřením především na fyziologii srdce, profesor univerzity v Cambridgi.

Lubor Stejskal (1)

Narozen 11.10.1931 v Praze. Prof. , MUDr., DrSc., neurolog a neurochirurg z Neurochirurgické kliniky 1. LF UK a ÚVN v Praze.

Ludwig Weiler (1)

Joan Hedgecock (1)

David Harris (1)

Britský vysokoškolský pedagog v oboru sociálních věd.

Mitch Meyerson (1)

Odborník na podnikový rozvoj a personální růst - publikace z oboru.

Ladislav Žák (1)

Ladislav Žák byl český malíř, architekt, teoretik architektury a pedagog. Vystudoval klasické gymnázium . Po maturitě začal studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru profesora Karla Krattnera. V roce 1923 složil zkoušky, které ho opravňovaly k vyučování kreslení a malby. Krátce učil v Praze a v Českých Budějovicích, ale záhy začal studovat architekturu, ve speciálce Josefa Gočára, na AVU. Toto studium ukončil v roce 1927. Během studií byl na stipendijním pobytu ve Francii, po škole se vydal do Německa a Holandska, kde ho zajímaly funkcionalistické stavby, architektura Bauhausu a holandský racionalismus. Začátkem třicátých let postavil několik vil, které jsou považovány za vrcholná díla českého funkcionalismu. Když v letech 1931–1932 Svaz československého díla inicioval výstavbu vzorové kolonie na pražské Osadě Baba, Žák se podílel na výstavbě třemi domy . Ve svých realizacích uplatňoval funkcionalistické principy – volný půdorys, rozlehlé pokoje, propojené s venkovními terasami, světlé fasády, pásová okna. Nalezneme u něj také prvky nautického stylu – kajutové ložnice, zaoblené tvary budov a kruhová okna, střechu Hajnovy vily dokonce korunoval kapitánský můstek. Ve funkcionalistickém stylu navrhoval Žák také interiéry a nábytek. Řídil se přitom puristickou myšlenkou očištění tvaru od zdobných prvků, a anatomickými potřebami člověka. Z materiálů používal dřevo a kovové trubky. Byl členem levicových spolků, jako např. Svazu socialistických architektů. Rekonstrukcí domu v Korunovační ulici 28 se pokusil realizovat svou představu kolektivního bydlení . Pro názorové rozpory se stavebníky přestal na konci třicátých let navrhovat domy, a nadále se věnoval především krajinářské architektuře. Se svým přítelem, architektem Kar...

Giorgio Rigotti (1)

María Lluïsa Borràs (1)

Katalánská historička umění, spoluautorka Pijoanových Dějin umění.

G. S Graber (1)

Britský spisovatel a historik.

Don Fulsom (1)

Novinář a spisovatel, specializace na politické zpravodajství, vysokoškolský pedagog. Původním vzděláním historik.

Albert Kesselring (1)

Generalfeldmarschall Albert Konrad Kesselring byl vysoký německý důstojník Luftwaffe a Heereswaffe, který se ve druhé světové válce proslavil při bojích o Středomoří. Často byl označován přezdívkou Usměvavý Albert. Za jeho vrcholný výkon je považována obrana Apeninského poloostrova a zejména způsob, jakým se vypořádal se spojeneckým vyloděním u Anzia. Po skončení války byl shledán vinným z válečných zločinů a odsouzen k smrti. Rozsudek byl posléze zmírněn na doživotí a i na nátlak veřejného mínění byl nakonec Kesselring roku 1952 propuštěn ze zdravotních důvodů. Jako jeden z mála německých polních maršálů vydal paměti.

Ines Albrecht-Engel (1)

Německá etnoložka a porodník, práce z porodnictví, o tvorbě rodiny a o zdraví žen v Německu.

J Syrovátko (1)

Alcide Cervi (1)

Italský antifašista, autor autobiografického románu.

Dagmar Outratová (1)

Dagmar Outratová-Šimáčková byla česká spisovatelka, básnířka, překladatelka a sochařka. Děda Dagmary byl František Šimáček, poslanec Českého zemského sněmu, nakladatel a novinář. Její rodiče byli Bohuslav Šimáček knihtiskař a nakladatel a Milada Šimáčková za svobodna též Šimáčková . Měla dva sourozence – Radovana Šimáčka, publicistu a spisovatele a Zorku Trmalovou-Šimáčkovou . Roku 1925 se provdala za gymnaziálního profesora J. Outratu. Dagmar Outratová-Šimáčková absolvovala Státní odbornou školu grafickou u Vratislava Huga Brunnera a Ludvíka Bradáče. Pracovala jako průmyslová výtvarnice, byla autorkou několika plastik. Roku 1919 vystoupila z církve katolické. Po ovdovění absolvovala zdravotnický kurs. Za války byla nasazena v lékárně. Od roku 1953 pracovala jako sekretářka v Hygienicko-epidemiologickém ústavu. Byla autorkou lyrických próz a básní a překladatelkou z ruštiny.

Pierre Delbet (1)

Francouzský lékař, chirurg, známý zastánce antiseptických a jiných zdravotně prospěšných vlastností chloridu hořečnatého.

Elizabeth Taylor (1)

Elizabeth Rosemond Taylorová, zvaná též Liz Taylorová, nepřechýleně Elizabeth Taylor byla americká herečka a vývojářka voňavek a parfémů, jedna z velkých hollywoodských hvězd stříbrného plátna 20. století, dvojnásobná držitelka ceny Americké filmové akademie Oscar, která se stala jedním z filmových sex-symbolů své doby. Mezi její nejznámější filmové role patří dvoudílný velkofilm Kleopatra z roku 1963, kde si zahrála společně s Rexem Harrisonem a svým pozdějším manželem Richardem Burtonem, či snímek Zkrocení zlé ženy natočený na motivy stejnojmenné divadelní hry Williama Shakespeara. Za umělecky nejhodnotnější jsou považovány její snímky Telefon Butterfield 8 z roku 1960 a Kdo se bojí Virginie Woolfové? z roku 1966, za něž byla oceněna Oscarem. Úspěšně vyvinula řadu parfémů a voňavek. Stala se první celebritou, která uvedla na trh značku parfému. Liz Taylorová byla jednou z prvních osobností, které se účastnily akcí HIV / AIDS. V roce 1985 spoluzakládala Americkou nadaci pro výzkum AIDS a v roce 1991 založila Nadaci Elizabeth Taylor AIDS. Během kariéry Liz Taylorové byl její osobní život předmětem neustálé mediální pozornosti. Byla vdaná osmkrát za sedm mužů, dvakrát za Richarda Burtona, shromáždila jednu z nejdražších soukromých sbírek šperků na světě. Po mnoha letech zdravotních potíží zemřela na srdeční selhání v roce 2011, ve věku 79 let. Oba její rodiče byli rodilými Američany, trvale však žili v Londýně. Narodila se na předměstí Londýna 27. února 1932. Do školy pro nejmenší začala chodit ještě v Anglii, ale když v roce 1939 rodina Taylorových uprchla z Evropy, Liz i její starší bratr Howard pokračovali ve školní docházce v Kalifornii. Zde si Francis otevřel galerii s obrazy. Od útlého dětství se učila tancovat. Již ve věku devíti let se poprvé objevila ve filmu. V roce 1943 uzavřela svoji první smlouvu se společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, kde se stala dětskou ...

Vladimír Flegl (1)

Literatura ze státoprávního oboru.

Georges-Armand Masson (1)

Francouzský spisovatel a literární kritik.

Eugène Dupréel (1)

Belgický historik, filozof a sociolog.

Theophile Delaporte (1)

Jeho rodiče pocházeli ze Spojených států, do Francie přišli až roku 1893, kde se jim narodil 6. 9. 1900 syn Julian. První válečná léta stráví v hladovějící Paříži a poté se přihlásí do americké armády. Rok 1918 prožije na italské frontě. Roku 1919 odjíždí do Států a studuje na univerzitě Charlottesville ve Virginii. Zde napíše první povídku „Psychiatrův učeň“. V roce 1926 vstupuje do francouzské literatury.

Rob Sheppard (1)

Americký fotograf.

Wolfgang Kraus (1)

Rakouský kulturní publicista a esejista.

Bethany Gibson (1)

Autorka publikace o chovu bulteriéra.

Bohumil Palek (1)

Narozen 25. 2.1936 v Žebráku, zemřel 26. 8. 2022. Vědec, lingvista, sémiotik, překladatel a vysokoškolský pedagog . V letech 1954-1959 studoval na FF UK v Praze ruštinu a arménštinu se zaměřením na obecnou lingvistiku. Vědecky působil nejdříve na MFF UK v oblasti strojového zpracování textu a strojového překladu. V r. 1968 přešel na Katedru lingvistiky a fonetiky FF UK . Kromě lingvistiky a sémiotiky se věnoval také překládání odborné literatury, pořádání mezinárodních lingvistických konferencí a na FF UK založil studium arménštiny. Po odchodu do důchodu přednášel ještě na FHS UK dějiny sémiotiky. Jeho manželka: lingvistka prof. Zdena Palková .

Willy Lorenz (1)

Rakouský historik, novinář a redaktor.