Všichni Autoři a témata

Otakar Sedliský (1)

Valentin Nikolajevič Bogomolov (1)

Bohumil Míšek (1)

Ing. Bohumil Míšek, DrSc. , profesor fyzikální metalurgie a mezních stavů materiálu. Práce v oboru.

Luděk Ptáček (1)

Luděk Ptáček , fyzik. Práce z oblasti fyziky kovů, defektoskopie a provozní diagnostiky.

Jindřich Běťák (1)

Člen české metrologické společnosti. Autor knih, článků a výukových kurzů z oboru metrologie.

Jiří Kodeš (1)

Ilustrátor a knižní grafik.

Michail Ivanovič Kuzmenko (1)

Kurt Ziemke (1)

Vyslanec v Kábulu

Ladislav Vízek (1)

Ladislav Vízek je český fotbalista, který reprezentantoval bývalé Československo v letech 1977 – 1986, odehrál 55 utkání, v nichž dal 13 branek. Je držitelem zlaté olympijské medaile z roku 1980 a bronzové medaile z ME 1980, účastníkem MS 1982. Je členem Klubu ligových kanonýrů . Je odchovancem TJ Čechie Hlušice a v dorosteneckém věku působil v klubu Jiskra Nový Bydžov. Většinu své kariéry strávil v Dukle Praha v letech 1975 – 1985. Za Duklu odehrál 321 zápasů. Pouze v jejím závěru působil v zahraničí, a to ve francouzském klubu AC Le Havre v letech 1986 – 1988, v jehož dresu odehrál 61 střetnutí a vsítil 11 gólů. Po ukončení vrcholové činnosti hraje stále v nižších soutěžích, působí jako funkcionář a aktivní komentátor fotbalového dění. Registrovaný je v klubu SK Černolice. Stal se známým jako fotbalový bavič. Manželem jeho dcery Pavlíny je bývalý fotbalista Slavie Praha, Racingu Lens, FC Liverpool a Girondins Bordeaux Vladimír Šmicer; vicemistr Evropy z roku 1996. Jeho bratr Milan Vízek hrál v lize za Teplice. V roce 2016 se zúčastnil taneční soutěže StarDance, kde tančil s Evou Krejčířovou. V březnu 2020 se nakazil covidem-19, ze kterého se později uzdravil.

Henri Pirenne (1)

Henri Pirenne byl belgický historik. Absolvoval Lutyšskou univerzitu a poté učil až do roku 1930 na Gentské univerzitě. Během okupace Belgie Německem se stal prominentním představitelem belgického nenásilného odporu, v letech 1916–1918 byl v německém zajetí. Jakožto historik byl zaměřením medievista. Přispel například k poznání vzniku středověkého města, pozice islámu v Evropě. Sepsal také rozsáhlé dílo Histoire de l'Europe des invasions au XVIe siècle a ve své vlasti se stal národním hrdinou kvůli sepsání sedmisvazkového díla Histoire de Belgique. Jeho dílo se stalo značně vlivné, vycházela z něho mimo jiné i škola Annales.

Pavel Fraenkl (1)

Narodil se v Hradci králové a zemřel v Oslu. Byl literární a divadlení kritik a historik. Vystudoval dějiny literatury na FF UK. Působil v brněnské univerzitní knihovně, v roce 1940 emigroval do Norska, kam se po letech strávených v koncentračních táborech vrátil r.1945 již natrvalo. Přednášel světovou literaturu na univerzitě v Oslu, publikoval práce o dramatu a skandinávské literatuře. Fraenkův literárněkritický přístup je založen na psychologizující interpretaci vyjádřené subjektivně laděným esejickým tónem. V časopiseckých příspěvcích a příležitostných tiscích od poloviny 20. do konce 30. let soustavně sledoval prózu, poezii i divadlo. Jako literární historik se věnoval především 90. létům 19. století .

Josef Klička (1)

Josef Klička byl český houslista, varhaník, hudební skladatel, dirigent a pedagog. Je považován za zakladatele tradice české moderní varhanní improvizace a interpretace, v oblasti kompoziční za českého „varhanního symfonika“ etapy českého hudebního romantismu. Od dětství se učil hrát na housle, jeho prvním učitelem byl jeho otec, který působil jako ředitel kůru v Klatovech. Studium hry na housle absolvoval na pražské konzervatoři a hrou na housle se i zpočátku živil v divadelním orchestru. Přitom však studoval varhanní hru na varhanické škole v Praze. Jako varhaník začínal hrát na varhany v kostele Nejsv. Trojice a v pražském Emauzském klášteře. Ve Švandově divadle se roku 1876 stal kapelníkem a začal také vyučovat zpěv, od roku 1878 do roku 1881 působil jako kapelník orchestru Prozatímního divadla. Od roku 1885 na pražské konzervatoři vyučoval varhanní hru. V letech 1892 až 1895 na pražské konzervatoři vlastně zastupoval Antonína Dvořáka, který v té době pobýval ve Spojených státech amerických. Již od dob svých studií byl také činný i jako hudební skladatel, skládal sborové písně, kantáty, orchestrální díla, komponoval i pro harfu, nejvíce však proslul jako skladatel velkých novoromanticky laděných skladeb pro varhany. K jejich napsání jej prý vedla jeho vlastní zkušenost z koncertování na tehdy nově dokončených varhanách v pražském Rudolfinu.

Jan Pulkrábek (1)

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Josef Miškovský (1)

Narozen: 10. 3. 1859 v Poboři u Kouřimě, zemřel: 13. 8. 1940 v Českém Brodě. Žurnalista, knihkupec a nakladatel v Českém Brodě, kulturní historik .

Mohamed Abdallah-hadži Brikcius (1)

Narozen 30. 9. 1903 ve Wocheiner Feistritz, dnes Bohinjska Bistrica, Slovinsko, zemřel 19. 2. 1959 v Praze; úředník, cestovatel, spisovatel cestopisů, zakládající člen Muslimské náboženské obce pro Československo , publicista, redaktor časopisu Oasa, Vlajka , člen Vlajky , důstojník Svatoplukových gard.

Ludwig Preiss (1)

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (1)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.

František Velišský (1)

Narozen 3. 4. 1840 v Čejkovicích a Jičina, zemřel 8. 8. 1883 v Praze. Středoškolský profesor, klasický filolog, překladatel a archeolog.

Ilona Martincová (1)

Autorka publikace o háčkování.

Zdeněk Kusý (1)

Lev Vladimirovič Ginzeurg (1)

Witold Urbanowicz (1)

Witold Urbanowicz byl polské stíhací eso z druhé světové války . Podle úředního záznamu, byl druhý v nejvyšším počtu sestřelů, s 17 potvrzenými sestřely a 1 pravděpodobný. Byl oceněn několika vyznamenání, mimo jiné Virtuti Militari a British Distinguished Flying Cross .Také publikoval několik knih vzpomínek . Urbanowicz se narodil v Olszanka, Augustów kraj . V roce 1930 vstoupil do Szkoła Podchorazych Lotnictwa kadetní leteckou školu v Deblíně , absolvoval v roce 1932 jako 2/Lt. Observer. Pak byl vyslán k noční bombardovací letce 1.LF Leteckého pluku ve Varšavě . Později absolvoval pokročilý pilotážní kurz, aby se stal stíhacím pilotem. V roce 1930 létal s 113. a 111. "č. Kosciuszko" letkou. V srpnu 1936, létání PZL P.11a , sestřelil sovětský průzkumný letoun , který přeletěl do polského vzdušného prostoru. Byl oficiálně pokárán a neoficiálně mu blahopřál jeho nadřízený důstojník a jako "trest" v říjnu 1936 byl převeden do vzdělávacího letectva ke škole v Deblin , kde ho přezdívali " Cobra ". V roce 1946 se vrátil do Polska, ale byl zatčen komunistickou službou tajné policie pro podezření jako špion . Po svém propuštění utekl do USA. Žil v New Yorku pracuje pro American Airlines , Eastern Airlines a Republic Aviation , odešel do důchodu v roce 1973. V roce 1991 navštívil Polsko a po pádu komunismu znovu v roce 1995, kdy byl povýšen do hodnosti generála . Zemřel v New Yorku dne 17. srpna 1996.

Vladimír Boudník (1)

Vladimír Boudník byl český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač. Zde také nacházel materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které nazýval aktivní grafikou a které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu. Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy. Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti. Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. Zúčastnil se však dvou pražských neveřejných Konfrontací. Do Svazu výtvarných umělců byl přijat až v roce 1965. Jeho korespondenci a texty vydalo naklad...

Anna Ferencová (1)

Anna Ferencová, rodným jménem Anna Fialová, byla česká herečka, dlouholetá členka divadelního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, vnučka českého herce Karla Fialy a dcera herce a sochaře Ference Futuristy. Po absolutoriu konzervatoře krátce působila v Olomouci, od roku 1951 do 1989 zakotvila v pardubickém Východočeském divadle. Zde také poznala svého manžela, herce Milana Holubáře .

Shirley Temple-Black (1)

Shirley Jane Temple-Blacková byla americká filmová herečka, diplomatka a politička. V letech 1974–1976 byla velvyslankyní USA v Ghaně, v letech 1989–1992 v Československu. Narodila se v Santa Monice ve velmi skromných poměrech. Od 4 let hrála ve filmu, rychle se stala velmi známou a obdivovanou dětskou filmovou herečkou. Již v roce 1934 byla oceněna při udělování filmových Oscarů. Jako devítiletá měla měsíční příjem v desítkách tisíc dolarů. Její podoba se objevovala na kosmetice, panenky Shirley byly hitem a prodávaly se po milionech. Dne 19. září 1945 se Shirley Temple provdala za herce Johna Agara. V roce 1948 se jim narodila dcera Linda Susan. John a Shirley společně hráli ve dvou filmech, Fort Apache z roku 1948 a Adventure in Baltimore z roku 1949. Dne 5. prosince 1949 Shirley podala žádost o rozvod, v procesu jí byla přidělena péče o dceru Lindu Susan, rozvod byl dokončen přesně po roce, 5. prosince 1950. V lednu 1950 potkala Charlese Aldena Blacka, za kterého se provdala 16. prosince 1950. Téhož dne veřejně oznámila ukončení svojí filmové kariéry. Dne 28. dubna 1952 se jim narodil syn, pojmenovaný po otci Charles Alden Black. Dne 9. dubna 1954 přišla na svět dcera Lori Black. Templeová a Black zůstali manželé až do Blackovy smrti 4. srpna 2005. Na konci padesátých let se znovu krátce objevila jako herečka v divadle a televizi, poté se začala věnovat charitě a politice. V srpnu 1968 osobně krátce zažila tehdejší události v Praze, jelikož tu pobývala jako zástupkyně organizace bojující proti roztroušené skleróze, bydlela v hotelu Alcron. Ve čtyřiačtyřiceti letech onemocněla rakovinou prsu a jako první ze slavných osobností o své nemoci veřejně promluvila, aby tak dodala odvahu ostatním ženám. Jako členka Republikánské strany zastávala několik pozic v politice a diplomacii. Bylo jí uděleno několik čestných doktorátů....

Adolf Babuška (1)

Práce o automobilech.

František Schill (1)

Autor publikací z oboru sklářství.

František Olšanský (1)

Jana Soukupová (1)

Kromě experimentální matematiky a pedagogické školy pro učitelky mateřské školy nestudovala nic, co by souviselo s žurnalistikou. Nicméně od dvaceti let začala psát do Brněnského Večerníku, později do samizdatového Hosta, u jehož zrodu stála. V prosinci 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, později vedla několik dalších moravských periodik a poté pracovala jako ředitelka nakladatelství Petrov a také jako redaktorka nakladatelství Doplněk. Opět pracovala v několika dalších periodicích a nyní je v brněnské a jihomoravské příloze MF DNES editorkou stránky Uměni-kritika, brněnská scéna.

Didier Daeninckx (1)

Didier Daeninckx se narodil v Saint-Denis. Nejprve pracoval v tiskárně, později se stává novinářem a spisovatelem. Od roku 1982 píše pravidelně detektivní romány s inspektorem Cadinem. Je držitelem mnoha ocenění za literaturu. Jeho knihy byly několikrát zfilmovány.

Adolf Parlesák (1)

Adolf Parlesák patří k nejvýznamnějším českým cestovatelům 20. století. V letech 1935–36 působil ve funkci válečného poradce habešské armády a aktivně se účastnil bojů na italsko-etiopské frontě. Zabýval se publicistickou, je autorem cestopisů a reportáží. V osmnácti letech dokončil střední školu v Brně a dále pokračoval ve studiu oborů strojní inženýrství a elektrotechnika. Později se stal také absolventem Vysoké obchodní školy v Praze. Již ve čtrnácti letech procestoval na kole sousední země Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko a Německo a ve svých sedmnácti poznal Itálii a San Marino. S přítelem Aloisem Polákem se roku 1926 vydal na Balkán do Jugoslávie, Albánie, Řecka, Turecka a Rumunska. Ve věku devatenácti let procestoval jako námořní elév na palubě italské Lloyd Triestino také Sýrii, Palestinu, Egypt, dále pak Rhodos a další Egejské ostrovy. Po nedlouhé službě se vrátil do Československa, aby naplánoval novou výpravu, tentokrát do Afriky. S Aloisem Polákem během dvou let projeli na kolech značky Stadion oblast Blízkého východu a podél Nilu pokračovali na jih do Súdánu a Habeše. Z Eritreje se přepravili na sambúku do izolovaného království Severního Jemenu a odtud koňmo a na velbloudech do San'á. Po vodě pokračovali na ostrov Perim a do přístavu Aden, kde nastoupili cestu zpět do Československa. Během dalších cest, které Parlesák podnikl do roku 1937, navštívil jihovýchodní Asii a Oceánii, Čínu, Tchaj-wan, Japonské souostroví a přiléhající Rjúkjú a četné oblasti v Africe. Články z cest publikoval za minimální honorář v Českém slovu. Mimo jiné je i objevitelem jemenských domorodých „mrakodrapů“. Parlesák si postupně osvojil 12 jazyků a po druhé světové válce se věnoval překladatelské činnosti. Spolupracoval s pražským Automotoklubem a později s ČKD. Mimo torza knihy o putování do Jemenského království a reportáží z japonských ostrovů Rjúkjú se dochovala pouze jediná stať. Habešská odyssea, poprvé vyšla roku ...

Karel Čáslavský (1)

Karel Čáslavský byl český filmový archivář, historik, publicista a moderátor, pracovník Národního filmového archivu specializovaný na oblast zpravodajského filmu do roku 1945. Po studiích na Střední filmové škole v Čimelicích působil od roku 1956 ve Filmovém studiu Barrandov ve funkci asistenta produkce, později jako asistent režie. V roce 1963 došlo k podstatné změně jeho kariéry, kdy nastoupil do archivu Československého filmového ústavu. Jednalo se o specialistu na němý film a americkou filmovou grotesku, který byl také nadšeným a vytrvalým propagátorem a obdivovatelem českého filmu, což po mnoho let prokazoval ve své práci pro Československou televizi, později pro Českou televizi. Během vyhlašování výsledků ankety TýTý 2009 byl uveden do Dvorany slávy této soutěže. Po celý svůj život byl vyznavačem klasických mravních hodnot. Byl obdivovatelem období první republiky – doby Karla Čapka a prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách , které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Manželka Květoslava zemřela v roce 2006, byl otcem dvou dětí – syna Petra a dcery Heleny. Od předsednictva Masarykova demokratického hnutí obdržel v roce 2002 Čestnou medaili T.G. Masaryka. Karel Čáslavský zemřel 2. ledna 2013 v Praze ve věku 75 let.

V. Williams (1)

Jaroslav František Němeček (1)

Autor psal pod pseudonymem Jarda Kavalír sociální literaturu z prostředí chudých lidí, havířů, nezaměstnaných.za 1. republiky. Pracoval jako nezávislý novinář pro různé časopisy a noviny zejména románovými reportážemi z pražského podsvětí

Rudolf J Prokop (1)

Narozen 25. 7. 1934 v Praze, zemřel 2. 8. 2018. Paleontolog.

Josef Krlín (1)

Narozen 22.8.1895 v Soběticích u Týna nad Vltavou, zemřel 1.3.1973 v Praze. PhDr., redaktor, katolický esejista a prozaik, překlady z angličtiny.

Rudolf Major (1)

Rudolf Major, autor publikací z oblasti sdělovací techniky.

Edgardo Giaccone (1)

Josef Krčil (1)

Josef Krčil byl český malíř figuralista a krajinář. Jeho otec vlastnil v Kutné Hoře lakýrnictví, kde pracoval i Josefův bratr František. Jejich bratranec byl překladatel a autor próz Karel Paťha. Dílo Josefa Krčila je v Kutné Hoře obecně známé díky jeho celoživotnímu působení v tomto městě. Nejznámější je jeho dílo poválečné, díky němuž si také plně zasloužil přídomek ''malíř svého města''. Pro pochopení této umělecké a životní etapy je ale důležité připomenout si právě počátky a ranou tvorbu, ovlivňující dalších 40 let Krčilovy umělecké práce. Shromážděná kolekce 43 kreseb i obrazů pochází převážně ze soukromých sbírek v Kutné Hoře, ze sbírek kutnohorské pobočky akciové společnosti Česká spořitelna, Okresního muzea v Kutné Hoře a kutnohorské pobočky akciové společnosti Komerční banka Praha. V letech 1924 až 1949 působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze významný český umělec profesor a pozdější rektor akademie  Jakub Obrovský. Malířská, grafická a sochařská figurální tvorba profesora Jakuba Obrovského charakterizovaná bezprostředním vztahem k realitě a k senzualismu, byla základem, měřítkem a vzorem, jež tento pedagog poskytoval svým žákům. Patřili k nim například Jan Úprka, František Koliha, Václav Tikal, Karel Černý a mnoho dalších českých umělců mezi nimi i kutnohorský rodák malíř Josef Krčil, který zde studoval od roku 1931 až do svého absolutoria roku 1937. Z období studia na Akademii pochází také zde vystavený soubor 19uhlových kreseb, na nichž je snad nejvíce patrná Krčilova kreslířská schopnost, výtvarné nadání a míra vlivu figuralisty Jakuba Obrovského na své žáky. Kresby Josefa Krčila z třicátých let jsou charakteristické zájmem o postižení okamžiku, energickou linkou a sebejistým rukopisem. Modelace je utvářena v detailech typickým skládáním objemu z malých plošek, stejným způsobem, používaným v pozdějších letech i na olejomalbách městských pohledů. Josef Krčil byl výborný...

Gary Marshall (1)

Americký autor westernů, vyznačující se především fenomenální produktivitou. Používal mnoho pseudonymů.

Josef Daněk (1)

Narozen 21.6.1961 ve Vyšším Brodě. Malíř, grafik, scénograf, vysokoškolský pedagog.

Karel Waska (1)

PhDr. Karel Waska archivář a historik, zaměřen na české dějiny 16.-19. století, regionální historii Tepelska, česko-německé vztahy, dějiny průmyslu v západních Čechách, teorii archivnictví a právní dějiny raného novověku. Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu ve Stříbře, poté v letech 1970-1975 obor archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK v Praze, rigorózum složil roku 1976. Od roku 1975 působí ve Státním oblastním archivu v Plzni postupně na úsecích podnikového archivnictví, ochrany a využívání archiválií, archivní metodiky a pořádání archivních fondů. Roku 1981 se účastnil mezinárodní archivní stáže v Paříži. Od roku 1998 je též odborným asistentem na katedře právních dějin Právnické fakulty ZČU v Plzni . Zaměřuje se na problematiku archivní teorie, dějiny průmyslu a obchodu, zejména však na dějiny měst a městeček v raném novověku .

N Tasin (1)

Ruský prozaik, kritik, novinář a překladatel, revolucionář, působil v emigraci ještě před r. 1917.

Lester David (1)

Autor životopisů.

Margita Titlová (1)

Margita Titlová-Ylovsky je česká akademická malířka. V mládí studovala na gymnáziu Na Pražačce, poté pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby. Byla součástí generace mladých umělců 80. let 20. století. V té době patřila k tzv. akčním umělcům. Zabývala se volnou kresbou a malbou. Od malby časem přešla k prostorovým objektům a instalacím. Je pedagogem na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jako vedoucí ateliéru grafiky je v akademickém senátě a v radě studijního programu. Její předci jsou maďarského původu. Jejím manželem je Vladimír Merta s nímž má dceru Fábinu.

Jan Amos Kajš (1)

Narozen 9. 6. 1875 v Ublu na Moravě, zemřel 9. 3. 1955 v Brně. Knihkupec v Brně, propagátor mezinárodních řečí esperanto, ido a occidental. Učebnice těchto jazyků, vydávání časopisů.

Tomáš Husák (1)

Tomáš Husák je český diplomat. Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, po promoci v roce 1975 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Pragoinvest, kde pracoval až do roku 1981. Poté do roku 1989 pracoval pro československé velvyslanectví v Barmě . Poté krátce pracoval jako ředitel oddělení opět v Pragoinvestu. V letech 1990–1998 působil na několika řídicích pozicích na českých ministerstvech: nejprve jako referent a později ředitel odboru Asie na Ministerstvu zahraničního obchodu, poté jako vrchní ředitel sekce zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu , resp. Ministerstva zahraničních věcí . V tomto období byl také členem představenstva České exportní banky a pojišťovny EGAP, spolupracoval s VŠE a ČVUT, publikoval a přednášel. V letech 1998–2002 působil jako velvyslanec ČR ve Švédsku. V letech 2002–2006 pracoval na MZV ČR, nejprve jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů , poté jako vrchní ředitel sekce ekonomické a kulturní. Také působil v řídicích výborech některých vládních agentur . V letech 2006–2011 působil jako velvyslanec a vedoucí Stálé mise ČR při Evropské úřadovně OSN v Ženevě. V letech 2014-2019 působil jako velvyslanec ČR v Jižní Koreji. Tomáš Husák je ženatý, má dvě děti.

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Jaroslav Pecháček (1)

Prozaik a výtvarník Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách . Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy . Po vojenské službě již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků . Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. 1970 odešel do důchodu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Josef Maleř (1)

Narozen 1929, zemřel 1999. Doc., Ing., DrSc., vědecký pracovník v oboru mechanizace rostlinné výroby, zejména sklizně zrnin.

Rudolf Komínek (1)

Rudolf Komínek byl český akademický malíř, restaurátor a ilustrátor. V letech 1902-1906 studoval na pražské Malířské akademii u profesora Hanuše Schwaigera. Maloval portréty a ženské akty. Ilustroval zejména knihy pro mládež, pro nakladatelství v Praze. Zabýval se restaurováním starých obrazů ve šlechtických palácích a zámcích, Restauroval rovněž obrazy v několika pražských kostelech a dalších místech. Vystavoval svá díla opakovaně v Rubešově a v Součkově galerii v Praze.

Antonín Košťál (1)

Narozen 12. 6. 1906, zemřel 12. 10. 1969 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy zeměměřičské, učebnice geodézie.

Paul Hogarth (1)

Britský malíř, grafik a knižní ilustrátor.

Zinovij Masinovskij (1)

RNDr., CSc., biolog, ředitel společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o.

Lýdia Kyseľová (1)

Autorka čítanek a knih pro děti.

Richard Dreyfuss (1)

Richard Stephen Dreyfuss je americký herec, držitel Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Děvče pro zábavu z roku 1977. Narodil se v židovské rodině v Brooklynu, od devíti let žil v Kalifornii a absolvoval Beverly Hills High School. Herectví se začal věnovat v komunitním centru a v sedmnácti letech debutoval v televizním seriálu Karen. Jeho prvním filmem byl Absolvent a první hlavní rolí mořský biolog Matt Hooper ve filmu Čelisti . Hrál také ve filmech Americké grafitti, Blízká setkání třetího druhu, Čí je to vlastně život?, Somrák z Beverly Hills, Opus pana Hollanda, Akce Pelikán a Dámský klub. Působí v občanském hnutí Common Cause a založil organizaci podporující občanskou výchovu na veřejných školách. Spolu s Harrym Turtledovem napsal román The Two Georges, zabývající se alternativní historií USA. Byl třikrát ženatý: poprvé se scenáristkou Jeramie Rainovou, podruhé s Janelle Laceyovou a potřetí se Světlanou Jerochinovou. Má dceru a dva syny. Od dětství trpí bipolární afektivní poruchou, bojoval také se závislostí na drogách.

Janine Amos (1)

Janine Amosová je anglicky píšící autorka dětské literatury. Žije v anglickém Bristolu a amatérsky se zabývá archeologií. Vystudovala tvůrčí psaní, které dnes vyučuje. Její knihy byly přeloženy do čtrnácti jazyků včetně češtiny.