Všichni Autoři a témata

William James (1)

O fotografovi pojednává článek William James . William James, byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie, autor vlivných knih o mystice, o psychologii náboženství a filosofii výchovy a významný představitel pragmatické filosofie. Byl 14. nejcitovanějším psychologem ve 20. století. Narodil se v bohaté newyorské rodině, jeho otec se zajímal o literaturu, o Swedenborgovu teologii a měl bohaté styky s americkou i evropskou intelektuální elitou té doby: s Emersonem, C. S. Peircem, E. Machem, Johnem Dewey, Markem Twainem, J. Frazerem, Henri Bergsonem, H. G. Wellsem, G. K. Chestertonem, S. Freudem, C. G. Jungem. Stejně jako jeho pět velmi nadaných sourozenců dostal vynikající vzdělání, několikrát navštívil Evropu a naučil se řadu jazyků. Jeho bratr Henry James se stal velmi úspěšným spisovatelem. Od roku 1864 studoval medicínu na Harvardově univerzitě, kde pak také působil až do smrti . V roce 1867–1868, když se léčil z depresí v Německu, objevil psychologii Hermanna Helmholtze a Freudova učitele Pierre Janeta. Po promoci se stal asistentem lékařství na Harvardově univerzitě, ale od roku 1876 se už věnoval pouze psychologii a od roku 1897 se stal tamtéž profesorem filosofie. Nebyl myslitel akademické učenosti, nýbrž stále se snažil, aby jeho myšlení studentům i čtenářům pomáhalo lépe žít. V psychologii kritizoval dogmatické školy, které podle něho k ničemu nevedou. Proti mechanistickým výkladům myšlenkových procesů zdůrazňoval, že člověk vždycky sleduje nějaké cíle, hledá, volí a jedná. Slavný je Jamesův výklad emocí: není to tak, že by člověk viděl medvěda, dostal strach, a proto utekl, nýbrž tak, že uteče, jak spatří medvěda, a teprve potom dostane strach. Emoce jsou tedy cosi prvotního a bezprostředního, vyvolaného přímo vjemy nebo podněty. Pravda je podle něj to, co se lidem dlouhodobě osvědč...

Radim Brázda (1)

Narozen 1965 v Nové vsi u Oslavan. Po studiích filozofie a politické ekonomie asistent na katedře filozofie MU v Brně, přednášky a práce ze soudobé filozofie a etiky, člen hudebního sdružení.

Pavel Dufek (1)

Mgr. Pavel Dufek, Ph.D. je odborným asistentem na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Pedagogicky a vědecky se zaměřuje na: politická filosofie a teorie; sociálně-politické doktríny; teorie spravedlnosti; lidská práva; teorie demokracie; normativní aspekty evropské integrace

Ippolito Nievo (1)

Ippolito Nievo se narodil jako syn právníka Antonia Nieva a benátské šlechtičny Adely Marinové. Roku 1848 když mu bylo 17 let vstoupil do občanské gardy, stal se mazziniovcem a členem různých revolučních výborů. Roku 1855 dostudoval práva a odešel s otce do Udine, odkud podnikal spolu s bratrem pěší výlety po friulském kraji a blízkých Alp. Byl obviněn rakouskou vládou z podvratné činnosti a ujel do Milána, kde se horlivě věnoval novinařině a kde začal psát své knihy. Prožil tu také velkou lásku k sestřence Bice Melziové. Roku 1859, když vypukla válka proti Rakousku, vstoupil dobrovolně do jižního pluku, kde statečně bojoval. Po válce byl jmenován plukovníkem a hlavním interdantem. Dne 4. března 1861 se nalodil na starý parník Ercole, ale do cíle už s parníkem nedojel.

Adolf Scherl (1)

Adolf Scherl byl český teatrolog, divadelní historik a kritik a muzikolog. Jeho badatelský zájem se zaměřil především na dvě oblasti: starší divadlo od doby baroka po ranou etapu národního obrození a na meziválečnou avantgardu. Svojí divadelně-historickou prací se podílel autorsky a redakčně na velkých historických a lexikografických projektech. Narodil se v Praze v rodině JUDr. Adolfa Scherla, úředníka České průmyslové banky. Matka byla vnučkou Ferdinanda Náprstka, rodina měla divadelní tradice. Zájmem Adolfa Scherla byla v mládí zvláště hudba, studoval hru na klavír a kytaru. Maturoval v roce 1944 na reálném gymnáziu a krátce působil jako technický úředník. Od roku 1945 začal studovat muzikologii u prof. Josefa Huttera na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a později přestoupil na studium estetiky u prof. Josefa Mukařovského. Účastnil se divadelního semináře . Na škole se také seznámil s Jindřichem Honzlem, který tam přednášel. Ten pozval Adolfa Scherla ke spolupráci na časopisu Otázky divadla a filmu, kde pak Scherl poprvé publikoval. V roce 1946 vstoupil do KSČ. V roce 1948 se stal asistentem v semináři estetiky na fakultě, na podzim roku 1949 se stal tajemníkem děkana, avšak v roce 1951 musel z fakulty i z KSČ odejít pro „byrokratismus a pravicovou úchylku“. Rigorózní zkoušky na fakultě složil dodatečně až během vojenské základní služby. . V roce 1953 se vrátil do Prahy a působil ve svobodném povolání a věnoval se divadelní kritice. V roce 1957 jej vyzval prof. František Černý ke spolupráci v nově založeném Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou literaturu ČSAV . Ve skupině prvních...

Boris Aleksandrovič Čagin (1)

Sovětský filozof.

J. W. N Sullivan (1)

Spisovatel, literární novinář, popularizátor vědy a autor studie o Beethovenovi.

Josef Vycpálek (1)

Narozen 1.2.1847 v Choceradech na Sázavě, zemřel 24.11.1922 tamtéž. Středoškolský profesor v Táboře, muzikolog, sběratel lidových písní, autor práce a sborníku o F.M.Pelclovi.

František Klempa (1)

Narozen 20.2.1911 ve Znojmě. Asistent katedry tělesné výchovy, publikace z oboru.

Alois Fišárek (1)

Alois Fišárek je český filmový střihač, pedagog, syn malíře Aloise Fišárka. V roce 1968 dokončil studia na katedře střihu FAMU. Jako střihač působil v letech 1965–1972 u Československého armádního filmu, 1974–1996 u Krátkého filmu. V letech 1968–2002 vyučoval na FAMU, kde vedl katedru střihové skladby, dnes vyučuje na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Je držitelem Českého lva za střih u filmů Akumulátor 1, Kolja, Kanárek, Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. V roce 2018 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

Anakreón (1)

Anakreón z Teu byl antický řecký básník poloviny 6. století př. n. l. Působil na dvorech tyranů. Pocházel z města Teos v Iónii. Rodiště opustil po ovládnutí oblasti Iónie Perskou říší a účastnil se kolonizace v Thrákii. Byl dvorním básníkem tyranů řeckých městských států. Působil u dvora Polykratova na ostrově Samos. Dále i u dvora tyrana Hipparcha, syna Peisistratova, v Athénách, kde vešel do lidové slovesnosti jako piják a milovník, což dokládají zobrazení na keramice. Zemřel v 84 či 85 letech ve své vlasti. Skládal milostnou poezii, jíž vešel ve známost. Vzdělanci Alexandrijského období jej obdivovali pro žertovný tón doplněný znalostí mytologie. Inspiroval Catulla a Horatia. Počátek 6. století př. n. l., Malá Asie. Během několika let dojde k napadení Teu, Anakreóntova rodiště. Anakreón při něm utíká do exilu do Thrákie, kde také začne a skončí jeho neúspěšná kariéra vojáka. Na bitevním poli partnerském válčil mnohem úspěšněji a vášnivěji, nežli tomu bylo na polích bitev mečem mezi muži. Sám se ke svým kvalitám dokonce přiznává. Po této nepříliš slavné etapě svého života odjíždí na dvůr Polykrata na Sámu, kde si užívá s titulem domácího učitele na Polykratově dvoře. Pro získání ještě větší přízně a důvěry napsal nemálo oslavných ód na účet svého patrona, mj. také tyrana. Avšak i tyrani jednou za čas umírají, a jakmile se o smrti toho Sámského dozvěděl tehdejší vládce athénský Hipparchos, nechal neprodleně vyslat výpravu, která přivezla, tehdy již celkem proslulého, Anakreónta do Athén, kde se velmi rychle dostal mezi tehdejší básnickou tučnou smetánku v čele s Simonidem. Po zavraždění Hipparcha byl tento básnický kruh ve velkém nebezpečí, a proto se většina jeho členů rozutekla básnit do všech koutů antického světa 6. století př. n. l. Anakreón zvolil jako cíl své rodné město, kde také dle zpráv Simonida, pokojně zesnul a byl pochován . Jiná díla vypovídají, že příčinou smrti se stalo zrnko vinné kuličky, a to na dvoře solu...

Adolf Vrána (1)

Adolf Vrána, válečný letec, stíhač. Narodil se 27. 10. 1908 v Nové Pace. Zemřel 25.2. 1997 v Anglii v SUTTON VENY HOUSE. Adolf Vrána začal vojenskou dráhu v 1928. Po složení maturity se stal pilotem – poručíkem a nato velitelem noční letky. Svoji činnost v Československé armádě začal jako poručík – profesor v Prostějově. Při obsazení naší republiky roku 1939 byl degradován a propuštěn do civilu. Do zahraničního odboje odešel přes Polsko a stal se četařem cizinecké legie ve Francii. V bitvě o Francii působil v hodnosti nadporučíka. Roku 1940 se účastnil bitvy o Anglii a bitvy o Atlantik v anglické letce – 312. Po nalétání 580 hodin v bojích končí v zahraničním odboji jako Flight Lieutenant u radar – control. Po osvobození působil v ČSR jako major u MNO v Praze, později jako podplukovník a velitel zkušební komise v Letňanech. Po roce 1948 by komunisty degradován. Před pronásledováním odešel do exilu zpět do Anglie, kde působil do roku 1973 u letectva. Až do své smrti žil v Anglii. Sám napsal v devadesátých letech minulého století: "Zdůrazňuji, že s hrdostí zůstávám ve výslužbě RAF Officer v hodnosti Flight Lieutenant . " Dekret o povýšení odmítl.

Jan Fiala (1)

Narozen 17. 12. 1936 Brno. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

F. A Mitchell-Hedges (1)

Frederick Albert Mitchell-Hedges byl anglický dobrodruh, cestovatel a spisovatel. Věrohodnost mnoha z jeho autobiografických líčení zůstává otázkou. Zabýval se mj. hledáním pozůstatků po Atlantidě. Dnes je nejznámější jako údajný objevitel jedné z mayských křišťálových lebek a jeho osobu obklopuje mnoho mýtů jak v oblasti populární kultury, tak New Age.

Stanislav Špůrek (1)

Narozen 1.4.1902 Chorynská Lhota - . Katolický kněz, redemptorista, doktor teologie, hagiograf, překladatel.

Eva Del Risco Koupová (4)

Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.

Vlasta Matoušová (1)

Narozena 16.7.1955 v Turnově. Grafička, ilustrátorka, ilustrace převážně vědeckých knih s botanickými náměty.

Anna Skoumalová-Hadačová (1)

Narozena 21.12.1946 v Pardubicích. Ilustrátorka a grafička, věnuje se vědecké ilustraci v oborech botaniky a medicíny.

Michail Ivanovič Glinka (1)

Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi, a osobnost, jež je považována za otce ruské klasické hudby. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, opera Život za cara a další opera Ruslan a Ludmila z roku 1842. Dílo Michaila Ivanoviče Glinky mělo vliv na několik celosvětově známých skladatelů i na populární Ruskou pětku, jejíž pět členů pod vedením Milije Balakireva věnovalo svou pozornost zvláště Glinkovi jako skladateli, který komponoval ruský druh klasické hudby. Michail Ivanovič Glinka se narodil ve vesnici Novospasskoje nedaleko řeky Desny v ruském Smolensku. Jeho otcem byl bohatý vysloužilý armádní kapitán, který žil v rodině se silnou vazbou pro služby pro cara. I v této rozsáhlé rodině se několik jejích členů věnovalo umění . Jako malé dítě trávil hodně času se svou babičkou, která ho vychovávala, ale také dosti rozmazlovala a neustále krmila různými sladkostmi a oblékala jej do luxusních kožešin. To se mu později stalo osudným, zejména co se týče jeho zdraví. Často navštěvoval lékaře a vícekrát se stál obětí šarlatánů. V raných letech moc hudby neslyšel. Často jen slýchával zvuky odbíjejících zvonů na vesnickém kostele a rád poslouchával lidové písně kočujících pěveckých sborů. Zvuky zvonů však nebyly na poslech nijak přívětivé pro své naladění na nelibozvučný akord, a právě to bylo příčinou přivyknutí jeho sluchu na pronikavou harmonii. Po smrti babičky se přiklonil spíše ke strýci, který bydlel přibližně 10 km daleko a hrál v orchestru díla Haydna, Mozarta a Beethovena. U strýčkova orchestru trávil Glinka mnoho volného času. V deseti letech přišel další hudební zážitek, když slyšel hrát finského skladatele Bernharda Crusella na klarinet, což ho v...

Stefan Lochner (1)

Stefan Lochner, též Stephan Lochner nebo Meister Stephan byl německý gotický malíř, nejvýznamnější zástupce Kolínské malířské školy. Údaje o Lochnerově životě byly zčásti zničeny při francouzské okupaci Kolína. Předpokládá se, že pocházel z Meersburgu u Bodamského jezera, neboť zde při morové epidemii roku 1451 zemřeli jeho rodiče. Ve dvou dokumentech z roku 1444 a 1448 je uváděn jako Stefan Lochner od Bodamského jezera. Albrecht Dürer ve svém deníku z roku 1520 zmiňuje oltářní obraz Tří králů v Kolíně nad Rýnem, jehož autorem je Meister Stephan. Lochner se patrně školil ve Vlámsku a mohl být žákem Roberta Campina nebo pracoval v dílně Jana van Eycka. O jeho příchodu do Kolína existují údaje z roku 1442, kdy dostal zakázku na výzdobu města v souvislosti s návštěvou císaře Fridricha III. Habsburského. V té době již byl mistrem a připadla mu hlavní úloha vytvořit oltář pro Kolínský dóm. Z roku 1442 jsou záznamy o Lochnerově koupi domu a svatbě s Lysbeth . Roku 1444 koupil dva další domy a vzal si půjčku, roku 1447 byl členy malířského cechu zvolen radním . Po roce 1447 měl finanční problémy a proto jeho hlavní díla patrně vznikla před tímto datem. Stefan Lochner byl znovu zvolen do Rady města roku 1450, ale onemocněl a patrně zemřel v zimě 1450-51 během epidemie moru. Roku 1451 již neměl kdo převzít majetek jeho zemřelých rodičů a Lochnerův dům v Kolíně byl na prodej roku 1452. Žádné z Lochnerových děl není podepsáno a identifikace Lochnera s dříve uváděným tzv. Dombild Meister je nepřímá. Stejně tak nepanuje shoda o jeho autorském podílu a práci jeho dílenských spolupracovníků u děl, která jsou mu připisována na základě historiografické srovnávací analýzy. Do roku 1420 ovlivňoval kolínskou malbu Mistr Svaté Veroniky a Lochnerova malb...

Galeazzo Ciano (1)

Gian Galeazzo Ciano, hrabě z Cortelazzo a Buccari byl italský diplomat, ministr zahraničních věcí a zeť Benita Mussoliniho. Byl synem admirála Constanza Ciana, který ve 20. letech vstoupil do fašistické PNF a stal se šéfem její pobočky v Livornu. Spolu s mnoha dalšími důstojníky byl admirál Ciano v roce 1925 povýšen na hraběte, jelikož Mussolini přesvědčil krále o nezbytnosti vytvořit nový, fašistickým ideálům oddaný šlechtický stav. Od roku 1924 byl admirál Ciano ministrem pošt a dopravy. Syn Galeazzo vystudoval na rozdíl od svého otce filozofickou a právnickou fakultu a dal přednost diplomatické kariéře. Napřed pracoval jako atašé na italské ambasádě v Rio de Janeiru, poté byl konzulem v Šanghaji. 24. dubna 1930 si vzal Eddu Mussoliniovou, čímž se stal členem diktátorovy rodiny. S Eddou měl tři děti – syny Fabrizia a Marzia a dceru Raimondu. Po návratu z Číny byl roku 1935 jmenován ministrem tisku a propagandy. Během habešské války velel 15. bombardovací squadroně La Disperata, kde sloužila řada fašistických prominentů. V roce 1936 jej Mussolini jmenoval ministrem zahraničních věcí. Od začátku patřil ke skupině fašistických hodnostářů prosazující úzkou alianci s nacistickým Německem. V době, kdy nastupoval, byla Itálie v důsledku své agresivní politiky v izolaci. Ciano neúnavně přesvědčoval svého tchána o výhodách italsko-německé spolupráce, což mělo za následek vznik Osy Berlín-Řím, což Itálii definitivně vzdálilo od Francie a Anglie. Pod jeho taktovkou Itálie vystoupila ze Společnosti národů a přistoupila k Paktu proti Kominterně. Když Hitler připojil Rakousko k Německu, italské ministerstvo zahraničí neprotestovalo. Od 22. května 1939 podpisem Ocelového paktu přišla Itálie o možnost vést samostatnou zahraniční politiku. Hrabě Ciano podepisoval tuto úmluvu s lehkým srdcem. Von Ribbentrop mu oznámil, že žádná válka do tří let nebude. Válka ve skutečnosti vypukla už za tři měsíce. Ciano s Mussolinim se sice z...

Adolf Roubal (1)

Narozen 1887, zemřel 28.7.1949 v Chudenicích. Kulturní pracovník Chudenicka, publikace z oboru.

Jonathan Miles (1)

Jonathan Miles je americký novinář a spisovatel. Jeho první kniha, Dear American Airlines, vyšla v roce 2008 v nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt. Jonathan Miles se narodil v Clevelandu ve státě Ohio. Jeho rodina se později přestěhovala do města Phoenix v Arizoně, Miles však v 17 letech utekl z domu a usadil se v Oxfordu, kde posléze navštěvoval University of Mississippi. Začal si přivydělávat jako reportér a nadějný jazzový hudebník a seznámil se se spisovatelem Larrym Brownem, s nímž si dobře porozuměl. Miles nakonec univerzitní studia nedokončil, Brown jej však přesvědčil, aby se psaní věnoval pořádně. Miles později prohlásil: "Naučil jsem se od něj tolik věcí. Někdo musí jet do Iowy, kde pořádají kurzy pro spisovatele, já měl Larryho." Ačkoliv se Miles na univerzitě žurnalistice nikdy nevěnoval, jeho texty byly brzy zveřejněny v místním literárním časopisu Oxford American, kam v dalších letech přispíval eseji a kritikami. Jeden kamarád mu navrhl, aby se stal reportérem místního deníku, a Miles místo skutečně získal. V jednom rozhovoru později řekl, že měl tehdy nízký plat, ale povinnost přijít každý den s nějakým novým textem zlepšila jeho schopnost psaní - naučila ho, jak se o složitých a emocionálních tématech vyjadřovat klidněji a neutrálněji. V rámci stejného interview Miles dále uvedl, že ho deník o několik let později propustil kvůli nekrologu člověka, který se přiznal, že jedné z předních postav města často prodával alkohol, což Miles v textu uvedl. Milesovy texty zaujaly jednoho z redaktorů časopisu Esquire, jenž otiskl jeho zprávu o geniálním útěku z vězení, kterým se zabýval během svého působení v oxfordském deníku. Rychle si získal pověst bystrého pozorovatele zvyků a kultury v Mississippi a jeho eseje se začaly objevovat v časopisech Food & Wine, Men's Journal a The New York Times Magazine. Miles říká, že za styl svých raných textů vděčí především městu Oxford, přesto se později rozhodl, že se p...

Valerie Gibson (1)

Novinářka, též rozhlasová a televizní publicistka.

Peter Zheutlin (1)

Peter Zheutlin, autor knihy Around the World on Two Wheels, je novinář na volné noze, jehož články se pravidelně objevují v Boston Globe a Christian Science Monitor. Peter také píše pro New York Times, Los Angeles Times nebo časopis AARP. Žije v Needhamu ve státě Massachusetts. Barry Abrams namlouvá a produkuje audioknihy pro celou řadu vydavatelů. Od roku 2012 pracuje také pro televizi ESPN jako produkční. Žije v Danbury, Connecticut, živě vysílá a komentuje hokejové zápasy svého syna. Než začal psát knihy, živil se pár let jako právník a vyučoval právní výzkum a psaní na právnických fakultách Severozápadní univerzity a Univerzity ve Virginii. Pak téměř 10 let pracoval jako ředitel pro styk s veřejností skupiny Lékaři proti jaderné válce , která v roce 1985 obdržela Nobelovu cenu míru a měl tu čest být členem delegace, která cestovala do Osla cenu převzít. Vystudoval Amherst College a bostonskou právnickou Boston College Law School . S Judy žijí v Massachusetts se třemi záchráněnými psy. Mají dva dospělé syny.

Karl F Gretz (1)

Americký psycholog, specializace na oblast marketingu.

Keith Willey (1)

Keith Grenville Willey , novinářka a spisovatelka, se narodila 14. srpna 1930 v Boonah, Queensland, jako druhá ze čtyř dětí Grevilla Maynarda Willeyho, bankovního úředníka, a jeho ženy Eileen May, rozené Kuskey.

Josef Šebesta (1)

Plukovník Josef Šebesta byl legionář, důstojník československé armády a odbojář z období druhé světové války. Josef Šebesta se narodil 17. dubna 1891 v Těchonicích v klatovském okrese. Mezi lety 1903 a 19133 vystudoval gymnázium s maturitou v České Budějovice a poté obchodní kurz v Chrudimi. V letech 1912 a 1913 absolvoval školu pro důstojníky v záloze v Salzburgu. Po začátku první světové války byl mobilizován k pěšímu pluku do Jindřichova Hradce, aby v srpnu odjel na haličskou frontu. 20. listopadu 1914 padl u Krakova do zajetí. V dubnu 1918 vstoupil v Ťumeni do československého střeleckého pluku. Vzdělával se a dosáhl hodnosti podporučíka. S legiemi absolvoval sibiřskou anabázi a 8. června 1920 byl již v hodnosti poručíka odvezen z Vladivostoku přes USA do Československa. Od roku 1920 sloužil Josef Šebesta u pěšího pluku v Mostu. Již jako kapitán učil v letech 1921 - 1923 na důstojnické škole horského dělostřelectva, v roce 1926 byl krátce velitelem strážního oddílu v Praze, vzdělával se a dále hodnostně stoupal. V září 1929 byl ustanoven pobočníkem velitele 2. pěší brigády v Chomutově, od roku 1934 jako zástupce velitele praporu tamtéž. V červnu 1935 byl v hodnosti majora převelen na stejný post do Banské Bystrice. 1. 12. 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu Levice a zároveň vojensko-technickým referentem u hlavního okresního politického úřadu tamtéž. V roce 1937 byl povýšen na podplukovníka. Po odstoupení pohraničí Maďarsku přesídlil do Pukance. Po rozpadu Československa v roce 1939 strávil Josef Šebesta půl roku v Peruci, kde organizoval rámcovou jednotku Obrany národa pro prostor Louny - Libochovice. Poté pracoval na Zemském úřadu pro válečné poškozence v Praze. V listopadu 1940 byl zatčen Gestapem a vyšetřován v Kladně. Byl vězněn na Pankráci a v prosinci 1941 odsouzen za velezradu ke čtyřem a půl roku vězení. Vystřídal několik věznic na území Německa. 14. dubna 1945 jej sice osvobodila předsu...

Em Čapek (1)

Oldřich Pyšvejc (1)

Narozen 21.4.1865 v Praze, zemřel 21.12.1938 tamtéž. Nakladatel, knihkupec, antikvář, autor seznamů antikvárních knih.

G. N Whyte (1)

Andrém K. (1)

Michal Zítko (1)

Narozen 25.7.1972 v Jaroměři. Spisovatel, překladatel, redaktor.

František Kretz (1)

Narozen 4.1.1859 v Blansku, zemřel 4.6.1929 v Uherském Hradišti. Učitel, etnograf, publikace z oboru.

Flannery O'Connor (1)

Mary Flannery O'Connorová byla americká spisovatelka. Přináleží k literatuře amerického Jihu, k její specifické větvi, tzv. jižanské gotice. Její prózy se odehrávají povětšinou právě na jihu USA, často v prostředí farmy. Souborné vydání jejích povídek Complete Stories získalo roku 1972 Národní knižní cenu v kategorii próza. O'Connorová byla silně věřící katoličkou. Náboženství, kazatelství a víra hrají významnou roli už v jejím debutovém románu Moudrá krev, promítají se však také do jejích kratších próz . Zemřela na degenerativní onemocnění lupus. Vzhledem k nevelkému rozsahu O'Connorové díla je česká bibliografie začleněna přímo do popisu jejích děl a jmenujeme tu i práce, které dosud nebyly přeloženy do češtiny, překlad titulu je pak uveden tučně v lomené závorce /Takto/. Zejména u nepřeložených knih se stává, že je k nim odkazováno pod českými různými jmény, bibliografie se snaží zaznamenat všechna známá.

Daniil Michajlovič Proektor (1)

Historik, autor prací věnovaných světovým válkám.

Vladimir Romanovič Grib (1)

Literární historik

Ray Lawler (1)

Australský herec a dramatik.

Manfred Wekwerth (1)

Německý divadelní režisér, publikace v oboru.

François Billetdoux (1)

François Billetdoux byl francouzský dramatik a romanopisec. Jeho dcerou je Raphaële Billetdoux. V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Billetdoux na anglické Wikipedii.

Dmitrij Jur'jevič Panov (1)

Ruský matematik, autor prací z oboru.

Miroslav Vlček (1)

Narozen 20. 6. 1963 ve Vimperku. PhDr. Ing., Ph.D., práce z oboru filozofie, religionistiky, logiky a estetiky.

Milos Hudlicky (1)

Cena Miloše Hudlického Cena Miloše Hudlického byla zřízena roku 2001 jako vyznamenání Společnosti za nejlepší práci otištěnou v ročníku v jednom z "evropských" časopisů, jichž je ČSCH spoluvlastníkem tj. Chemistry – A European Journal, ChemBioChem, ChemPhysChem, European Journal of Organic Chemistry a European Journal of Inorganic Chemistry, atd., vydávaných v rámci konsorcia EuChemSoc. ČSCH tím usiluje o zvýšení reflexe české chemie na půdě prestižních odborných časopisů. Cena je udělována po dohodě s prof. Tomášem Hudlickým, který souhlasil s tím, že památka jeho otce ) propůjčí ceně jako atribut m.j. i výše citovaný odraz kvalitní práce českých chemiků na poli světové chemie. Cena je udělována každoročně na návrh kteréhokoliv člena, skupiny či orgánu ČSCH, analogicky k čl. 26 Stanov, na základě usnesení Hlavního výboru ČSCH. O udělení Ceny rozhoduje redakční kruh Chemických listů, rozhodnutí schvaluje předsednictvo ČSCH. ;1948 studijní pobyt na Ohio State University, Columbus, Ohio; 1945-1957 asistent ústavu organické chemie FCHTI v Praze; 1958-1968 chemik Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii; 1968-1989 Visiting, Associate Professor a Professor na Virginia Polytechnic Inst., Blacksburg, VA, USA; 1989 Professor Emeritus. Autor a spoluautor 68 vědeckých prací , 19 přehledných referátů, 29 patentů, 7 knih v češtině, 11 knih v angličtině. Chemical Abstracts Service Award, Virginia Polytechnic Institute Teaching Excellence Award, Alan F. Clifford Award , medaile E.Votočka ).

Karel Kolísek (1)

Narozen 16.11.1872 v Protivanově, zemřel 25.2.1947 v Brně. Vojenský duchovní, autor náboženských publikací, redaktor časopisu Růže lurdská, překladatel z němčiny.

Alessandra Minerbi (1)

Italská historička, práce z oboru.

Dagmar Hamsíková (1)

Mgr., restaurátorka a akademická malířka, dcera Radany Hamsíkové.

Wallace Tower (1)

Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.

Engelberth Rufer (2)

Narozen 24. 12. 1860 v České Skalici, zemřel 3. 4. 1937 v Hradci Králové. Středoškolský profesor, pedagogické práce.

Adolf Galland (1)

Adolf "Dolfo" Joseph Ferdinand Galland byl německý stíhací pilot za druhé světové války a v letech 1941 až 1945 také velitel německých stíhacích sil. Galland vstoupil do Luftwaffe roku 1933 a i přes několik vážných zranění, která utrpěl během dvou leteckých havárií, nadále pokračoval v kariéře vojenského pilota. Během roku 1937 získal cenné zkušenosti u neblaze proslavené Legii Condor, nasazené ve Španělské občanské válce. V roce 1940 vstoupil do stíhacího letectva a během bitvy o Francii velice rychle získal status stíhacího esa. V roce 1941, kdy mu bylo 29 let, se s počtem 94 sestřelů stal generálním inspektorem stíhacích sil . Velel 11. února 1942 vzdušnému doprovodu křižníků Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při jejich průniku Lamanšským průlivem z Brestu do Německa při operaci Cerberus. Galland se i nadále účastnil zkoušek mnoha typů letadel a příležitostně i ostrých bojových misí. V lednu 1945 byl spolu s několika dalšími důstojníky degradován zpět na řadového stíhače poté, co otevřeně zpochybnil velitelské kompetence vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa. Během své kariéry dosáhl 104 uznaných sestřelů v 705 misích, za což byl vyznamenán rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči a stal se tak jedním z 27 vojáků, kteří byli tímto nejvyšším německým řádem vyznamenáni. Galland zažil konec války v nemocnici v Tegernsee v Bavorsku poté, co byl 26. dubna 1945 ve svém Me 262 zraněn do kolena střelbou ze stíhacího letounu P-51 Mustang při svém útoku na formaci B-26 Marauderů. V květnu 1945 se Galland vzdal Armádě Spojených států amerických. Jako válečný zajatec byl letecky dopraven do Anglie a umístěn v zajateckém táboře 7 v Latimeru. Od roku 1946 do začátku roku 1947 pracoval pro Historical Division US Forces, European Theater. Propuštěn byl 28. dubna 1947. Od roku 1948 do roku 1955 byl Galland v Argentině za tehdejšího prezidenta Juana Peróna, kam byl najat jako konzultant argentin...

Will Durant (1)

William James Durant byl americký historik a filozof. Jeho nejznámější prací je jedenáctidílné monumentální dílo The Story of Civilization, které napsal se svou ženou Ariel Durantovou v letech 1935-1975. Za jeden z dílů této série, Rousseau and Revolution, získal roku 1968 Pulitzerovu cenu v kategorii literatura faktu. Podobný ohlas měla práce The Story of Philosophy o dějinách filozofie. Psal i díla filozofická, především ho zajímal střet mezi náboženstvím a vědou a vztah civilizace k náboženskosti - naši civilizaci viděl spíše jako úpadkovou právě proto, že se postavila proti náboženství, což v jeho představě nutně vede k chaosu, zániku civilizace a jejímu převálcování civilizací novou, která s novými mýty obnoví "naději", a tím i civilizační dynamiku.

Peter Arnett (1)

válečný reportér a žurnalista, proslavil se zejména reportážemi na tv stanici CNN z doby první války v Zálivu. Pulitzerovu cenu však obdržel již v roce 1966 za reportáže z války ve Vietnamu a celkem se jako novinář zúčastnil více než 30ti válečných konfliktů.

Libuše Knotková (1)

Narozena 23.5.1949 v Praze. Výtvarná pedagožka, výtvarnice, ilustrátorka zaměřená na přírodní tematiku.

Jevgenij Andrianovič Beleckij (1)

Autor publikací o horolezeckých výpravách do oblasti Pamíru.

Rudolf Vykoukal (1)

Narozen 1905 v Tečovicích, zemřel 1987. Automobilový konstruktér, autor učebnic o automobilech pro odborné a učňovské školy.

Eva Ševčíková (1)

Eva Adams, vlastním jménem Eva Ševčíková, roz. Dvořáčková , je česká zpěvačka působící v duu Eva a Vašek. Od šesti let navštěvovala hudební školu v Blansku, kde studovala zpěv a klavír. Roku 1984 oba obory úspěšně dokončila a poté byla přijata na brněnskou konzervatoř, kde se rovněž věnovala zpěvu a klavíru. Na konzervatoři vystudovala operní zpěv, kterému se ale nevěnuje. V době studia začala zpívat se skupinou SURF. Zde se setkala se svým pěveckým partnerem a manželem Václavem Ševčíkem, se kterým vytvořili populární pěvecké duo Eva a Vašek, vystupující v České republice i v zahraničí. Svou sólovou dráhu zahájila koncertem v roce 2012 v Brně. V roce 2015 se jako Eva Adams představila veřejnosti při křtu svých CD v areálu pražské Salabky. V současné době vystupuje se svými multižánrovými koncerty v České republice i zahraničí. Součástí repertoáru jsou i skladby od autorů jako je Chris Rea a Leonard Cohen. Společně s manželem se věnují problematice akustiky a obrazu ve formátu 4K. Zvukové nosiče: Obrazově-zvukové nosiče:

Věra Fridrichová (1)

Narozena 25.10.1919 v Brně, zemřela 23.11.1978 tamtéž. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Eric Lawson (1)

Jane Lawson (1)

Britská autorka knih kuchařských předpisů.

Patrick Wilson (1)

Patrick Wilson je americký herec a zpěvák. Pochází z uměleckého prostředí, jeho otec i bratr Mark pracuje v televizi jako moderátor, maminka je učitelka zpěvu a zpěvačka. Po středoškolských studiích v roce 1995 vystudoval výtvarné umění na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburghu. Herectví se věnoval od středoškolských studií nejprve ochotnicky, poté začal vystupovat v drobných rolích v televizních reklamách. Později začal hrát divadlo profesionálně, byl poměrně úspěšný a to i na v New Yorku na Broadwayi, získal zde několik divadelních cen, byl zde podvakrát nominován na prestižní divadelní cenu Tony. Mezi jeho tehdejší nejúspěšnější divadelní role patřil muzikál Donaha!. V roce 2003 debutoval i ve filmu, nejprve účinkoval v televizním seriálu Andělé v Americe režiséra Mike Nicholse, za tuto roli byl nominován na Zlatý glóbus a cenu Emmy. I tento jeho start byl velmi úspěšný, další filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat. Je ženatý, s manželkou herečkou Dagmarou Dominczykovou má syny Kalina Patricka a Kassiana McCarrela .

Božena Juráňová (1)

Narozena 1936. Pedagožka, autorka knih kuchařských předpisů.