Všichni Autoři a témata

Karel Zink (1)

Narozen 27.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1975 tamtéž. Knihkupec, nakladatel, antikvář, publikace o knižních aukcích.

Albert Demangeon (1)

Albert Demangeon je francouzský geograf, narozen v Cormeilles , v roce 1872 a zemřel v Paříži v roce 1940

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Ludvík Kulhánek (2)

Narozen 15.7.1865 v Domažlicích, zemřel 19.12.1943 v Praze. Katecheta, náboženské práce, duchovní hry a veselohry.

Sáva Suchevič (1)

Narozen 27. 11. 1920 v Třebovli, zemřel 22. 2. 2007. PhDr., historik umění, pořadatel katalogu výstavy a sborníku vlastivědných prací, odborník v oblasti památkové péče.

Dagmar Pohunková (1)

Narozena 1929 ve Vídni . MUDr., publikace z oboru endokrinologie, sociální medicíny, lékařské etiky a veřejného zdravotnictví, též překlady z němčiny. Náboženská publicistka a redaktorka.

Karl Frielingsdorf (1)

Karl Frielingsdorf SJ, doktor bohosloví, emeritní profesor náboženské výchovy a pastorální psychologie, ředitel pastorační psychologie vzdělávání "duchovně růst".

Arthur Ernest Wilder Smith (1)

Britský profesor, organický chemik a zastánce kreacionismu.

Marek Szal (2)

Polský knižní ilustrátor a grafik.

Terezie z Lisieux (1)

Svatá Terezie z Lisieux , vlastním jménem Thérèse Martin a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška", byla francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve . Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové. Měla čtyři sestry: Marii , Pavlínu , Leonii a Célinu , další čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin. Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou. V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Byla příliš mladá, musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa. Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, po určitou dobu vše doplňovalo až chorobn...

Zdeňka Taplová (1)

Radmila Procházková (1)

Autorka učebních materiálů a učebnic angličtiny.

Viktor Nikolajevič Beleckij (1)

Ruský historik, autor publikací z oboru dějin diplomacie a mezinárodních vztahů.

Aleksandr Moisejevič Nekrič (1)

Sovětský ruský historik, vědecký pracovník, pedagog.

František Kuska (2)

Autor prací o geodézii.

Jan Wiktor (1)

Jan Wiktor - polský spisovatel, publicista, novinář, člen parlamentu.

Harold Lamb (1)

Narozen 1. 9. 1892 Alpine , zemřel 10.4. 1962. Už za studií ho zaujala historie zejména asijských zemí. Stal se oblíbeným autorem hist. vyprávění, romanticky dobrodružných, historicky podložených.K prvním velkým Lambeovým úspěchům patřil Genghis Khan 1927 .

Jindřich Koníř (1)

Autor učebnice mluvnice a dějepisu. Činný v letech 1893-1898.

Jean-Jacques Marie (1)

Francouzský historik, specialista na SSSR.

Ivan Rektor (1)

Ivan Rektor je slovenský neurolog , od roku 1992 byl přednostou I neurologické kliniky Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Kliniku vedl do roku 2012. Zabývá se mj. tím, jak mozek vnímá hudbu. V letech 2006–2011 byl prorektorem Masarykovy univerzity pro rozvoj, od r. 2007 působí ve Středoevropském technologickém institutu – CEITEC . V říjnu 2010 se stal členem Americké neurologické asociace .

Roman Bláha (1)

Narozen 5. 8. 1908 v Mníšku u Jindřichova Hradce, zemřel 8. 8. 1987. MUDr., DrSc., profesor rentgenologie, literatura z oboru.

Vilém Kudrlička (2)

Ing. Vilém Kudrlička byl český spisovatel, historik, kronikář a autor mnoha cenných textů a knih o Šumavě.

Jingzi Wu (1)

Čínský spisovatel.

Peter Havas (1)

Slovenský architekt.

Josef Heptner (1)

Narozen 1840. Literatura o Liberecku.

Iva Borisjuková (1)

Narozena 18. 8. 1943 v Dobřichovicích u Prahy. Fotografka.

Hans Strunk (1)

Eduard Elpl (1)

Eduard Elpl byl český spisovatel, autor knih pro mládež, povoláním učitel. Narodil se v rodině pololáníka v Líšni Eduarda Elpla a jeho manželky Jozefky, rozené Grünové. Byl učitelem, později řídícím učitelem v Líšni, kde setrval i po odchodu do důchodu. Dne 12. září 1901 se v Líšni oženil s Marií, rozenou Štěpánkovou . Z prvního manželství se narodila dcera Františka, provdaná Hanzlová, ze druhého synové František a Eduard, dcery Růžena a Amálie. Syn Mirek Elpl byl spisovatel a báňský inženýr. Eduard Elpl byl dlouholetým kronikářem Líšně, aktivně usiloval o založení líšeňského muzea. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Po Eduardu Elplovi a jeho synovi Mirkovi Elplovi je pojmenována ulice Elplova v Líšni.

Sandhya Pruthi (1)

Americká lékařka, zaměřená na prevenci a onemocnění prsu a zdraví žen.

Kaisen (1)

Mistr Kaisen patří mezi hlavní představitele zen-buddhistické školy Sótó v Evropě. Škola byla založena mistrem Eiheiem Dógenem ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost. Mistr Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí. Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské me...

L Grossmannová-Brodská (1)

Eugen Miroslav Rutte (1)

Eugen Miroslav Rutte byl český hudební skladatel a publicista. Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur. Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho studoval na Varhanické škole v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Svou právnickou kariéru zahájil jako advokátní koncipient v Jičíně a v letech 1881–1901 vystřídal řadu působišť až konečně v roce 1901 přišel do Prahy. Měl vynikající organizační talent a všude kam přišel, se stal centrem hudebního dění. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako koncertní zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíše k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené. Byl činný i literárně. Publikoval nejen zprávy a posudky o hudebním dění a hudebních dílech, ale i cestopisné črty, turistické průvodce, fejetony a humoresky. Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví. Zkomponoval celkem 269 skladeb. Podle seznamu, který sám vedl napsal: a mnoho drobných skladeb

Jaroslav Mazáč (1)

Jaroslav Mazáč byl moravský básník. Maturoval na přerovském gymnáziu r. 1952. Učil na základních a středních školách v Kojetíně a v Přerově. Mezi jeho žáky patří např. Vladimír Hučín. Jaroslav Mazáč byl členem Obce spisovatelů . Před důchodem učil na střední zemědělské technické škole v Přerově český jazyk a literaturu, ruský jazyk a dějepis. Vzhledem k tomu, že byl katolík a předseda Československé strany lidové, mu komunistická strana tehdy neumožnila učit na prestižních školách .

Jaroslav Pelan (1)

Claire Kendal (1)

Claire Kendal sa narodila v Amerike a vyštudovala v Anglicku, kde strávila celý svoj dospelý život. Kniha o Tebe je jej prvý román. Kniha bude preložená do viac než dvanástich jazykov. Claire učí anglickú literatúru a tvorivé písanie, a žije juhozápade Anglicka s rodinou. Teraz pracuje na jej ďalšom psychologickom thrilleri.

Sloboda Rudolf (1)

Rudolf Sloboda byl slovenský prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Narodilse a dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Jeho život byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Vydal 26 knih, napsal 2 divadelní hry a 4 scénáře k filmům. Po vydání svého prvního románu roku 1965 se vrátil na Slovensko a působil jako redaktor, dramaturg a odborný pracovník. Od roku 1988 až do svého dobrovolného odchodu z tohoto světa 6. října 1...

Bohuslav Růžička (1)

RNDr. Bohuslav Růžička, CSc , geolog, práce z oboru.

Věra Kohnová (1)

Věra Kohnová byla židovská dívka deportovaná s rodinou nejprve v lednu 1942 z Plzně do koncentračního tábora Terezín a v březnu 1942 do koncentračního tábora Izbica. Věra Kohnová proslula svým deníčkem, který si psala od srpna 1941 do ledna 1942. Deník, ve kterém sledovala dětskýma očima poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně, přestala psát jen několik dní před deportací do Terezína. Věra Kohnová je jednou z dětských obětí holokaustu. Kvůli svému věku a psaní deníku bývá přirovnávána k Anně Frankové. Věra Kohnová se narodila 26. června 1929 v Plzni, v rodině Otakara Kohna , úředníka plzeňské továrny na železné a kovové zboží Gustav Teller. Otakar Kohn pocházel z obchodnické rodiny žijící v Týně nad Vltavou. Do Plzně přišel v roce 1908 a roku 1913 se za ním přistěhoval i jeho mladší bratr Rudolf . Maminka Věry Kohnové se jmenovala Melanie. Melanie Langerová se narodila v Dobřívě u Rokycan, kde měl její otec David Langer, původně židovský učitel z Dolního Cetna u Mladé Boleslavi, obchod, trafiku a výčep. V roce 1912 se Melanie s rodiči přestěhovala do Plzně a koncem března 1923 se zde provdala za Otakara Kohna. Manželé Kohnovi měli dvě dcery. Prvorozená Hanka se narodila v lednu 1924. Věrka byla tedy o pět let mladší než její sestra a několik dní před příchodem německých vojsk do Plzně oslavila své desáté narozeniny.. Vedle strýce Rudolfa Kohna měly Hanka a Věra Kohnovy v Plzni také babičku Otýlii Langerovou, která zemřela v roce 1936. Dědečka Davida Langera, zaměstnance plzeňského velkoobchodu ovocem František Vojtěch & spol., již Věra nepoznala, protože zemřel v roce 1927. Společně s babičkou Otýlií je pohřben na židovském hřbitově v Plzni, na Rokycanské třídě. Před deportací do Terezína se rodina Kohnových navíc velmi přátelila s manžely Marií a Jaromírem Kalivodovými z Dobříva u Rokycan. Toto přátelství je opřed...

Michael Castleman (1)

Michael Castleman píše i žurnalistiku a beletrii. Jeho žurnalismus se zaměřuje na zdraví, tradiční medicínu, alternativní terapii a sexualitu. On také píše detektivní romány v San Franciscu.

Milan Palička (1)

Milan Palička je dlouholetý vášnivý rybář a nadšený kuchař, připravující nápaditá jídla ze svých úlovků i sladkovodních ryb koupených v českých obchodech. Na internetu vede vlastní blog Mánkův rybí restaurant, v němž čtenářům kromě spous­ty rybích receptů nabízí i rady do kuchyně nebo kontakty na prodejny ryb v ČR.

Jiří Frýzek (1)

Narozen 1934 v Blahoticích na Kladensku.Regionální historik oblasti Orlických hor a Podorlicka.

Karel Ignác Thám (1)

Karel Václav Ignác Thám byl český spisovatel a překladatel, starší bratr dramatika Václava Tháma. Narodil se v rodině kuchaře Václava Tháma a matky Kateřiny, bývalé komorné hraběnky Valdštejnové. V letech 1775–1780 navštěvoval gymnázium. Poté studoval filozofii, v níž dosáhl doktorátu. Po studiích pracoval v Národní veřejné knihovně pražské na katalogizaci staré české literatury, pravděpodobně se právě zde stal velkým vlastencem a bojovníkem za práva češtiny. Spolu s bratrem Václavem se intenzivně věnoval buditelské a literární práci. Živil se nejprve jako soukromý učitel češtiny, francouzštiny a němčiny. Jelikož v Praze nezískal stálé místo učitele, zúčastnil se roku 1784 konkurzu na místo učitele češtiny ve Vídni, kde také neuspěl. Postupně střídal různá zaměstnání, např. redigoval s bratrem Václavem Schönfeldské c.k. pražské noviny, byl učitelem češtiny na gymnáziu v Brně a na Malé Straně . Později se mu nepodařilo získat trvalé zaměstnání, žil v bídě a onemocněl na tuberkulózu. Zemřel v nemocnici Milosrdných bratří na pražském Starém Městě. Protože zemřel bez majetku, "...mělo být tělo jeho v pytli vyveženo. Ale Dobrovský, který na Tháma z literárních příčin kdysi nevražil a na jeho díla ostrými kritikami dotíral, dověděv se o tom, postaral se o skromný, ale slušný pohřeb." Karel Ignác Thám byl pohřben na I. olšanském hřbitovu. Dnes již nelze určit, kde se jeho hrob nachází. Své dílo publikoval také pod pseudonymem Karel Hynek Thám. Dále překládal: přeložil některé hry Williama Shakespeara a Friedricha Schillera, kromě nich přeložil řadu drobných prací od méně významných autorů. Pamětní deska Karla a Václava Thámů je umístěna v Praze, na domě ve Vodičkově ulici 41. Zde stával dům, kde oba bratři žili. Původně byla za rodiště bratří Thámů považována Přelouč. Jednalo se však o shodu příjmení s jinou rodinou Thámů, která tam žila....

Antonín Jaroslav Vrťátko (2)

Antonín Jaroslav Vrťátko , byl český spisovatel, překladatel a knihovník. Narodil se v Benátkách nad Jizerou, v rodině hrnčíře Josefa Vrťátka. V Mladé Boleslavi vystudoval piaristické gymnázium a v Praze filosofickou a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy Univerzity. Byl vychovatelem v různých českých šlechtických rodinách, od roku 1851 žil výhradně v Praze a věnoval se především literatuře. Byl členem komise pro ustanovení vědeckého názvosloví, v roce 1854 redigoval almanach Perly České, od roku 1861 redigoval Muzejník. po Václavu Hankovi se stal knihovníkem Národního muzea a věnoval se literární historii. Zemřel nešťastnou náhodou . Ve své poslední vůli odkázal spolku Svatobor 6 000 zlatých. Od roku 1835 publikoval časopisecky literárně historické články a kritiky, cestopisné črty a drobné básně, pokoušel se také o romanitcké historické povídky po vzoru Waltera Scotta, které měly sice relativně velký čtenářský úspěch, ale pro svůj sentimentální charakter nevelkou literární ani historickou úroveň. Někdy se ve svých fikcích dopouštěl velmi odvážných konstrukcí, např. v povídce Jan Šťastný se pokoušel dokázat, že Johannes Gutenberg byl ve skutečnosti Čech. Překládal prózu, a to z němčiny a italštiny. Patří také k překladatelům filosofické literatury; přeložil do češtiny Aristotelovy Kategorie a tím založil tradici překládání aristotelských spisů do češtiny. Jeho pokračovateli jsou například Pavel Julius Vychodil, Ferdinand Stiebitz, Antonín Kříž, Milan Mráz či Karel Berka.) V pozdějším věku zanechal literárních pokusů a psal články literárně vědecké, populárně historické a pedagogické. Napsal mnoho historických črt, některé byly ve své době použity v čítankách. Psal i drobné didaktické dětské verše, dokonce i veršovaný vodopis českých zemí, a rozsáhlejší novely s historickou tematikou, nejčastěji biblickou (např. Život Josefa...

Marina Vlady (1)

Galina Miklínová (1)

Galina Miklínová je česká režisérka, výtvarnice animovaných filmů a ilustrátorka. V letech 1984–1988 vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika, a v letech 1991–1997 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Miroslava Jágra a prof. Jiřího Barty. V roce 1995 studovala animovaný film na Humberside University ve Velké Británii. Zabývá se jak filmovou tvorbou, tak knižními ilustracemi. identová znělka ČT2, Radio City, Cinemart

Placidus Johanes Mathon (1)

Moravský katolický kněz, rajhradský benediktin, od roku 1867 se věnoval literární činnosti, od r. 1878 vydával kalendář Moravan, r. 1881 založil klášterní tiskárnu, r. 1882 začal vydávat též časopis pro děti a mládež "Anděl Strážný", r. 1884 "Květy mariánské", kvůli podlomenému zdraví musel práce zanechat a zemřel poměrně mladý. V Brně je po něm pojmenována ulice.

Zdena Lenderová (1)

Narozena 28.5.1956 v Hradci Králové, zemřela 2.8.2008. Etnografka, folkloristka, zaměřovala se na vývoj bydlení a odívání.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Brigitte Sindelar (1)

Prof. Dr. Brigitte Sindelar je rakouská psycholožka a psychoterapeutka, vysokoškolská pedagožka. Specializuje se na dětskou a dorostovou psychoterapii a poruchy učení. Ve Vídni provozuje "Sindelar Center", kde kromě ní pracuje celý tým specialistů.

Vladimír Gregor (1)

Narodil se 10. prosince 1916 v Olomouci. Zemřel 5. února 1986 v Ostravě. Byl docentem katedry hudební výchovy, získal titul kandidáta věd.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

Rudolf Švábenický (1)

JUDr. Rudolf Švábenický se narodil 11. 2. 1915. Mj. působil jako notář ve Vysokém nad Jizerou. Dlouhá léta působil jako skautský činovník. Nějaký čas byl členem autorského klubu spisovatelů v Liberci.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Eduard Jírů (1)

Ing., absolvent ČVUT, specialista osobní ochrany pracujících. Autor odborných statí z oboru.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Ferdinand Valenta (1)

Narozen 1.1.1910 v Nekoři u Letohradu, zemřel 9.6. 1987 ve Vimperku. Regionální publicista, autor fejetonů, povídek, črt, reportáží a románových příběhů.