11281–11340 z 147296 Autoři
Vladimír Munzar (8)
Narozen 1926. Ing. ekonomie, učebnice podnikové ekonomiky a účetnictví.
Více od autora
Vladimír Mejstřík (2)
Narozen 1938 v Třebechovicích pod Orebem. Bohemista, lexikograf.
Více od autora
Vladimír Liščák (6)
Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.
Více od autora
Vladimír Krupauer (2)
Narozen 9.3.1931. Ing., CSc., profesor katedry rybářství, publikace z oboru, próza.
Více od autora
Vladimír Karfík (4)
Vladimír Karfík byl československý architekt a vysokoškolský pedagog. V letech 1919–1924 studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, s podporou Masarykovy akademie práce absolvoval 1925–1926 studijní praxi u Le Corbusiera v Paříži a 1928–1929 praxi u Franka Lloyda Wrighta v jeho studiu Taliesin. V letech 1930–1946 byl vedoucí projekčního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Patřil k výrazným postavám na poli české a slovenské moderní architektury 20. století. Je zároveň osobností kontroverzní – v socialistickém Československu patřil k prominentním osobnostem, roku 1956 byl vyznamenán Státní cenou a jako architekt působil zejména v oboru teorie architektury jako profesor na SVŠT v Bratislavě. Vladimír Karfík se narodil ve Slovinské Idriji v rodině českého závodního lékaře Františka Karfíka, který léčil choroby z povolání a úrazy pracovníků tamějších rtuťových dolů, a jeho manželky Hermíny jako nejstarší z třech sourozenců se stal profesorem Lékařské fakulty UK v Praze, sestra Jarmila byla právničkou). V roce 1904 se rodina přestěhovala do Prahy. Počátky jeho profesní dráhy sahají do 20. let 20. století, kdy se jako čerstvý absolvent architektury uplatnil s podporou Masarykovy akademie práce jako kreslič u Le Corbusiera v Paříži, zde se také osobně setkal s architektem Adolfem Loosem a poté delší dobu působil v ateliéru významného průkopníka moderní architektury v USA Franka Lloyda Wrighta. Právě při pobytu v Americe jej poprvé oslovil a později ve svých zlínských ateliérech zaměstnal Tomáš Baťa, který již tehdy rozpoznal jeho nadání a cenil si zejména jeho americké zkušenosti. Právě ve Zlíně jako zaměstnanec firmy Baťa pak v průběhu 30. let realizoval celou řadu velmi progresivních a účelně navržených staveb. Mezi ně patří například Baťův mrakodrap, Společenský dům , firemní...
Více od autora
Vladimír Jelínek (4)
Vladimír Jelínek je malíř, grafik, sklářský výtvarník a fotograf. Narodil se v roce 1934 v kraji blízko města Slaného, nedaleko místa, kde v současné době má svůj mimopražský ateliér a dílnu. Své výtvarné vlohy se rozhodl rozvíjet během studia gymnázia ve Slaném, kdy odešel studovat sklářskou školu v Kamenickém Šenově. Po absolutoriu pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Kaplického. Od roku 1958 se profesně výrazně uplatňuje nejen jako náš přední představitel v oblasti užité a volné sklářské tvorby, ale i jako malíř a grafik. Dnes žije v Praze a v Ledcích u Slaného, kde má svůj ateliér. Má dceru Báru.
Více od autora
Vladimír Hulec (5)
Narozen 10. 3. 1958 v Brně. Teatrolog, divadelní kritik, herec, organizátor, redaktor, divadelní publicista a dramaturg.
Více od autora
Vladimír Guth (7)
Vladimír Guth byl český astronom. Zabýval se především sledováním komet a meteorických rojů. Byl také ředitelem astronomické observatoře na Skalnatém plese na Slovensku. Vladimír Guth se narodil ve Vrchlabí. Vystudoval astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul doktora přírodních věd , na své alma mater se i habilitoval . V letech 1928 – 1950 působil na Státní hvězdárně v Praze a na observatoři Ondřejov. V roce 1951 vystřídal Antonína Bečváře jako ředitel astronomické observatoře na Skalnatém plese. Během působení Vladimíra Gutha byla observatoř dobudována a byla začleněna do systému akademických pracovišť jako Astronomický ústav slovenské akademie věd, přičemž Vladimír Guth se stal jeho prvním ředitelem. V této době Guth pravidelně přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Vyškolil první slovenské aspiranty. V roce 1956 se vrátil do Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Zde byl vedoucím oddělení meziplanetární hmoty a vedoucím observatoře. Ve stejném roce obhájil titul DrSc. Od roku 1961 externě přednášel astronomii na Univerzitě Karlově v Praze, kde byl v roce 1966 jmenován řádným profesorem. Byl zvolen členem korespondentem Slovenské akademie věd a později Československé akademie věd . Zemřel 24. června 1980 v Praze. Hlavní oblastí vědecké činnosti Vladimíra Gutha byl výzkum meziplanetární hmoty, zejména dynamika komet a meteorických rojů. Stal se světovou kapacitou v oblasti metodiky a interpretace vizuálních pozorování meteorů. Byl zakladatelem československé meteorické školy, která se v celosvětovém měřítku získala mnoho prvenství. Věnoval se ale také dalším astronomickým problémům: od výpočtu dráhy komet přes dynamiku umělých družic až k výzkumu atmosférické extinkce. Vedl dvě expedice do SSSR za zatměním Slunce . Měl zásluhu na úspěšné účasti Československa na velkých mezinárodních projektech, jako ...
Více od autora
Vladimír Clementis (3)
Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...
Více od autora
Vladimír Barnet (7)
Narozen 15.1.1924 v Praze, zemřel v únoru 1983. PhDr. CSc., profesor ruštiny na universitě v Olomouci a v Praze, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Babnič (6)
Dátum a miesto narodenia 14. 12. 1926 Kokava nad Rimavicou Oblasti záujmu: próza, rozhlasová tvorba, publicistika Viac o osobnosti: R. 1940 – 46 absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, potom začal študovať právo na Právnickej fakulte v Bratislave . Venoval sa novinárskej a redakčnej činnosti: r. 1951 – 60 redaktor a potom šéfredaktor časopisu Život, 1961 – 67 redaktor Nového slova, Světa v obrazech a Čs. tlačovej kancelárie, 1968 – 69 šéfredaktor Tatrapressu, 1972 – 90 redaktor vydavateľstva Šport. Od začiatku 50. rokov uverejňoval poviedky v časopisoch. S povstaleckou tematikou vydal román Život, láska moja a prózu Štepy pre vnukov . Medzitým vydal knihu o živote zvierat Poľovníckym chodníčkom , knižku pre deti Dravec z Katrinho brala . Naposledy vydal spomienky na udalosti v ČSR v auguste 1968 pod názvom Na večné časy , ako aj knihy Med a blen , Vo veľkej vojne malá vojna . Spolupracoval s rozhlasom i televíziou. Autor rozhlasových hier Cyrilko a Jazmín vonia v jeseni a televíznych súuťažných relácií Mladému sa svet usmieva . Okrem toho bol zostavovateľom a spoluautorom turistických sprievodcov a obrazových publikácií.
Více od autora
Vít Janota (7)
Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...
Více od autora
Vít Chaloupka (6)
Vít Chaloupka je bývalý český kulturista a státní trenér české reprezentace fitness, nyní dietolog, fitness konsultant a autor knih o zdravé výživě. Vít Chaloupka je absolvent umělecko-průmyslové školy a absolvent Institutu tělesné kultury. V letech 1986–1990 se zúčastnil mnoha kulturistických soutěží, se ziskem titulu Mistr republiky na mistrovství Československé republiky v kategorii do 165 cm za federaci IFBB a vítězství Evropského poháru v kulturistice federace NABBA . Soutěžit mohl i nadále, ale přišla Sametová revoluce a on dostal nabídku na zhotovení fit-centra v nově otevřeném sportovním komplexu v Praze-Průhonicích. Nadále pokračoval jako trenér. Mezi jím vytrénované závodníky patří: Tonda Bautz, Petr Král, Radek Daneš, Pavel Vitha, Bohdana Melecká, Alexandra Tóthová, Gabriela Kubešová, Bára Mrázková či Tomáš Mandík. V 80. létech se Vít Chaloupka živil jako vekslák, pracoval například v hotelu Evropa. Podepsal spolupráci s StB. V roce 1993 se Vít Chaloupka rozvedl a z manželství mají 2 děti, Lucii a Lukáše . Druhá žena, Šárka Konvičková, soutěží ve fitness, spolu mají syna Adama . Rozešli se v roce 1998. Syn Adam se stal v 10 letech mistr republiky, mistr Evropy a později i mistr světa v disko tancích . Vít Chaloupka se dále stal členem výkonného výboru Svazu kulturistiky a fitness ČR , tiskovým mluvčím Svazu kulturistiky a fitness , státním trenérem české reprezentace fitness . Po ukončení funkce trenéra státní reprezentace dostává nabídku práce na ministerstvu zahraničních věcí v Toskánském paláci. Jeho zákazníky se stávají Cyril Svoboda a jeho kabinet. Při pražském summitu NATO v roce 2002 musel jako fitness konzultant projít obrovskou bezpečností prověrkou a setkal se s Tony Blairem a Georgem Bushem. Potkal se také s Jaroslavem Tvrdíkem a Vladimírem Špidlou. Nyní Vít Chaloupka pracuje v pražském fit-centru BBC jako ...
Více od autora
Vincent Hložník (8)
Vincent Hložník byl slovenský malíř, grafik, ilustrátor, typograf a pedagog, bratr Ferdinanda Hložníka. Narodil se na vesnici v Pováží jako nejstarší z pěti dětí v katolické rodině Imricha Hložníka a jeho manželky Márie, rozené Puškárové. Rád kreslil stejně jako jeho bratr, později malíř Ferdinand Hložník. V letech 1926-1930 absolvoval obecnou školu ve Svederníku, roku 1931 postoupil do měšťanské školy v Žilině, ze které roku 1933 přestoupil na reálné gymnázium, kde kreslil pod vedením prof. Zdeňka Balaše, který rozpoznal jeho talent. V letech 1937–1942 vystudoval malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Josefa Nováka a Františka Kysely. Jeho spolužáky tam byli například Ota Janeček, Arnošt Paderlík, Václav Plátek nebo Zdenek Seydl. Rád vzpomínal na studentský život v Masarykově koleji na Klárově a ve Štefánikově koleji . V Praze se plně integroval do české výtvarné kultury, spolků i skupin tehdejší moderny, byl názorově blízký skupinám Sedm v říjnu a Skupina 42. Vstoupil do Umělecké besedy, přátelil se se staršími slovenskými spolužáky, jako byli představitelé sdružení Generácia 1909 Cyprián Majerník, Bedrich Hoffstädter, Ján Želibský nebo Július Nemčík. Majerník a Hložník sdíleli obdobnou symboliku válečné doby, například v postavě Dona Quijota. V letech 1945 – 1949 byl členem spolku výtvarných umělců Mánes, roku 1945 patřil k zakladajícím členům levicové Skupiny výtvarných umělců 29. srpna. Roku 1948 absolvoval studijní pobyt v Itálii. Od roku 1958 vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Mezi jeho žáky patřil například Albín Brunovský. V letech 1960 – 1964 zastával funkci rektora. Jeho obrazy byly tehdy poplatné socialismu. V období normalizace neprošel politickými prověrkami a roku 1972 musel školu opustit. Nezávislost prospěla tematické orientaci jeho prací. V jeho díle se spojuje osobité pojetí expresionismu, které vychází z vál...
Více od autora
Viliam Kořínek (8)
Narozen 28. 3. 1915 ve Spittal an der Drau , zemřel 29. 11. 2006 v Bratislavě. Slovenský houslista a houslový pedagog, autor houslových metodik, též karikaturista.
Více od autora
Vilém Pech (6)
Narozen 8.3.1900 v Milejšicích u Prachatic. Dr., CSc., pracovník Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Autor učebnic francouzštiny, slovníků cizích slov, čítanky pro odborné školy. Pořadatel výborů o cestách českých spisovatelů a z moderní české poezie. Překladatel z francouzštiny a slovenštiny.
Více od autora
Vilém Hrubý (3)
Vilém Hrubý , původní profesí pedagog, vlastivědný pracovník, muzejník, archeolog, objevitel prvního křesťanského kostela prokazatelně náležejícího do období Velké Moravy v poloze Na Valách. Se jménem prof. Viléma Hrubého jsou spojeny významné archeologické objevy na našem území z velkomoravského období , především hradiště Veligradu, které se nacházelo na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, a přilehlých lokalit. S touto lokalitou je spojena i významná část jeho života. Vilém Hrubý se sice narodil v obci Říkovice jižně od Přerova, ale již v prvním roce jeho života se rodiče přestěhovali do Uherského Hradiště. Po maturitě v roce 1932 působil jako učitel na školách ve Spytihněvi, v Jankovicích, v Sušicích, ve Starém Městě, od roku 1943 v Uherském Hradišti. Vzhledem k jeho neustále rozšiřujícím se aktivitám během pedagogické praxe se postupně vyvázal z oblasti školství a nastoupil do Slováckého muzea jako správce archeologických sbírek. Na tomto pracovišti systematicky uspořádal nálezy z oblasti Uherskohradišťska. Brzy přestoupil do tehdejšího Moravského musea, dnes Moravského zemského muzea, v němž již natrvalo zakotvil. S tímto pracovištěm je spojena jeho úspěšná vědecká dráha. Archeolog proslul v roce 1948 jako objevitel druhé, resp. první tehdy doložené velkomoravské zděné stavby, kostela na zatím největší nalezené nekropoli slovanského osídlení ve staroměstské lokalitě Na Valách v těsném sousedství Schildrova mlýna. Tehdy jako čersvý vedoucí archeologického výzkumu navázal na předchozí archeologickou činnost jeho předchůdce, staroměstského učitele a amatérského archeologa Antonína Zelnitia. Pozoruhodný objev negativu základů křesťanského kostela z poloviny 9. století usměrnil profesní zájem Viléma Hrubého do oblasti archeologie slovanské. Následovala celá řada dalších významných objevů na území Starého Města, Uherského Hradiště, Modré, Velehradu, Zlechova, Ostrožs...
Více od autora
Viktoria Ban-Jiránková (5)
Narozena v roce 1952 v Leningradě. Malířka, grafička, ilustrátorka a pedagožka.
Více od autora
Viktor Vladimirovič Goljavkin (4)
Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.
Více od autora
Viktor Lazlo (1)
Viktor Lazlo je belgická zpěvačka a herečka grenadského a martinského původu, která se narodila 7. října 1960 v Lorientu ve Francii jako Sonia Dronier. Své umělecké jméno převzala od postavy Victora Laszla v klasickém filmu "Casablanca". Lazlo se poprvé mezinárodně proslavila svým vlastním albem " Viktor Lazlo " v roce 1987, které obsahovalo hit "Breathless". Je známá svým sofistikovaným popem a jazzem inspirovaným stylem, který během své kariéry předvedla na mnoha albech.
Více od autora
Viktor Kamil Jeřábek (7)
Viktor Kamil Jeřábek byl český spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Otec Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Vystudoval reálku v Litomyšli , poté rok studoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Po ukončení studia nastoupil jako podučitel do Osíku, vesnici u Litomyšle. Zde učil čtyři roky. Další rok působil v Oslavanech. Od roku 1881 působil v Silůvkách, od roku 1887 pak v Pršticích. Roku 1906 změnil působiště a odstěhoval se z Prštic do Obřan u Brna, kde zastával místo ředitele školy, a to až do svého penzionování roku 1924. Po odchodu do penze žil v Brně. Poté, co byl učitelský dům na Dvořákově ulici v roce 1944 vybombardován, odstěhoval se k příbuzným do Litomyšle, kde zemřel. Byl velkým přítelem spisovatelky Gabriely Preissové, s níž pravidelně vedl korespondenci. V prosinci 2016 byla po Viktoru Kamilu Jeřábkovi pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Maloměřice-Obřany.
Více od autora
Viktor Dvorský (6)
Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...
Více od autora
Viera Gründlerová (7)
Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.
Více od autora
Victoria Jenkins (4)
Victoria Jenkins žije se svým manželem a dcerou v Jižním Walesu, kde se odehrávají její série detektivních románů s ženskými detektivy Alex Kingovou a Chloe Laneovou. Její debutová novella Dívky ve vodě je na žebříku Amazon UK mezi top 30 bestsellery a na Amazon US mezi top 5 bestsellery. Její třetí kniha v sérii o Kingové a Laneové vychází v originále v červnu 2018.
Více od autora
Vera Schauber (4)
V Německu žijící autorka křesťanské literatury, zejména knih o světcích.
Více od autora
Věra Příhodová (6)
Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se zdaněním příjmů fyzických osob ze závislé činnnosti.
Více od autora
Věra Hegerová (5)
Spoluautorka česko-německého a německo-českého slovníku, též anglicko-českéhoa česko-anglického slovníku.
Více od autora
Věra Dvořáková (5)
Narozena 12. 4. 1927 v Praze, zemřela 11. 5. 2019. Překladatelka z francouzštiny.
Více od autora
Vendelín Josef Krýsa (6)
Narozen 5.2.1909 v Plzni, zemřel 24.1.1972 v Praze. Nakladatel, dramaturg, dramatik, prozaik, literární monografie. Novinář a spisovatel působící v Duchcově a okolí. Jeho strýc byl známý farář a církevní hodnostář, kterého autor často navštěvoval a strýc na něj měl velký vliv.
Více od autora
Vavro Šrobár (5)
Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství. Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888. Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan. Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence. Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován. Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu. V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 1925–1929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany. Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky , kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty . V letech 1925–1935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se ...
Více od autora
Vasilij Grossman (6)
Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...
Více od autora
Vašek Káňa (6)
Vašek Káňa, vlastním jménem Stanislav Řáda, byl český novinář a dramatik, typický představitel socialistického realismu. Pocházel z dělnické rodiny, za první světové války byl údajně v sirotčinci a polepšovně, později se vyučil strojním zámečníkem. V době nezaměstnanosti se toulal jako tramp po Evropě. V roce 1930 vyšly jeho Dva roky v polepšovně. Pseudonym Vašek Káňa prý vymyslel redaktor Rudého večerníku Eduard Urx. V roce 1930 byl Káňa na II. mezinárodní konferenci proletářských revolučních spisovatelů v Charkově . Po návratu pracoval jako novinář v komunistickém tisku. Od roku 1938 pracoval opět v továrnách. Po válce krátce působil jako redaktor a stal se spisovatelem z povolání. Po komunistickém převratu se Káňa uplatnil především jako dramatik. Jeho veselohra Parta brusiče Karhana se stala doslova hitem. Druhá hra na podobné téma však již tak úspěšná nebyla. Káňa se proslavil jako tvůrce budovatelských dramat. Byl jedním z nejaktivnějších prorežimních komunistických redaktorů, dramatiků.
Více od autora
Vangelis (6)
Vangelis , narozený 29. března 1943 v řecké Agrii jako Evangelos Odysseas Papathanassiou, je uznávaný skladatel a hudebník, známý svou průkopnickou prací v oblasti elektronické hudby a filmové hudby. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století jako člen několika kapel, mimo jiné populární řecké skupiny Aphrodite's Child. Mezinárodní uznání mu však přinesla až jeho sólová tvorba.
Více od autora
Valent Klima (4)
Doc. Mgr., CSc., pedagog katedry dopravních sítí Žilinské univerzity, práce z informatiky a programování.
Více od autora
Valdaufinka (6)
Český dechový orchestr založený a vedený Adolfem Školkou. Název orchestru je poctou dirigentovi, skladateli a aranžérovi Karlu Valdaufovi.
Více od autora
Vadim Tschenze (7)
Vadim Čenze, rusky: Вадим Чензе je původem ruský psychotronik a spisovatel, který nejčastěji působí v německy hovořících zemích. Na své kořeny však nikdy nezapomněl a ve svém oboru často pojí ruské filosofie a tradice s těmi, které se již po staletí využívají ve východních regionech. Například tibetské učení tak kombinuje právě s tím ruským. Působí v mnoha esoterických oborech, od jasnovidectví, přes alternativní medicínu až po meditaci. Jeho práce se brzy stala mediálním zájmem a tento parapsycholog tak vystupoval v několika televizních i rádiových programech. Nejčastěji se ve svých přednáškách, seminářích, ale i dílech zaměřuje na karmu. Tu pozoruje z pohledu jak jejího studia, tak studia člověka. Mnoha svým zákazníkům tak představuje jejich vlastní karmu, a co udělat pro její vylepšení. Ve své praxi se věnuje paranormálnímu fenoménu, který definuje, že ne vše je možné vysvětlit. Své znalosti získal nejen studiem, ale i od své babičky, která až do svých 90 let fungovala jako léčitelka. Své mnohé znalosti a zkušenosti předává také svým čtnářům a to díky knihám jako jsou Čím jste byli, čím jste?, Staroruští léčitelé, nebo Staroruské bylinářství.
Více od autora
Václav Žmolík (6)
Václav Žmolík je český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový a televizní redaktor a moderátor. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří rozhlasový a televizní seriál Po Česku, který vyšel i knižně a dočkal se také rozhlasové podoby. Spolupracuje s Českým rozhlasem, kde dlouhá léta moderoval o víkendu na Radiožurnálu i na dalších stanicích Českého rozhlasu. V současnosti je moderátorem Dvojky ČRo.
Více od autora
Václav Upír Krejčí (7)
Václav Upír Krejčí je český bavič, herec, zpěvák, scenárista, režisér a spisovatel. Společně s Ivo Pešákem tvořili pěvecké duo Dýza Boys. Společně s Michalem Nesvadbou a Světlanou Nálepkovou založil pantomimický soubor Mimtrio . Účinkoval v pořadech jako například: Čundrcountryshow, Country estráda a další. Je ženatý se Zuzanou Krejčí a společně mají dvě dcery.
Více od autora
Václav Táborský (6)
Narozen 28. 9. 1928 v Praze. Vystudoval FAMU, natočil řadu dokumentárních filmů a televizních pořadů a dva celovečerní filmy. V roce1968 se svou ženou Dagmarou emigroval do Kanady. Založil první filmovou školu v Kanadě na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Posledních 12 let před odchodem do důchodu učil na filmovém oddělení York University v Torontu. Václav Táborský žije střídavě na třech místech planety: v Torontu, v Praze a v teple.
Více od autora
Václav Suchý (4)
Narozen 9. 8. 1942 v Praze. Redaktor, prozaik, básník, překladatel ze španělštiny, portugalštiny a ruštiny.
Více od autora
Václav Šimáček (2)
Narozen 29. 2. 1932 v Bílenicích. Ing., absolvent vysoké školy zemědělské. Věnuje se ochraně přírody, myslivosti.
Více od autora
Václav Rošický (5)
Narozen 1857 v Sušici. Učitel, učebnice a příručky z oboru fyziky, různých řemesel, též z oboru fotografie a výtvarného umění.
Více od autora