11101–11160 z 147313 Autoři
Bedřich Moldan (8)
Bedřich Moldan je český geochemik, ekolog, publicista a politik, sehrál významnou roli při tvorbě české ekologické legislativy po listopadu roku 1989, je označován jako jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Je světově uznávaným odborníkem v oblasti analytické chemie, biochemie a životního prostředí. Svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení právního systému ochrany životního prostředí v České republice. Byl vůbec prvním československým ministrem životního prostředí. Narodil se v Praze v rodině policejního rady. Dětství prožil v Košířích. Po válce se s rodinou odstěhoval do Děčína, kde vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1954. V sextě na gymnáziu vstoupil do kmenu Vycházejícího slunce hnutí Woodcraft, které na gymnáziu založil Zdeněk Klen Fišera. V oddílu naplno prožíval výpravy do přírody Českého Švýcarska a letní tábory v Tatrách se stal. Jak sám hodnotí, právě knihy E. T. Setona a jeho přístup k přírodě a k životu ho ovlivnily na celý život. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie. Po studiu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu UK, do oboru analytická chemie. Poté krátce pracoval jako učitel na základních školách v Praze 6. Jeho manželkou je bohemistka Dobrava Moldanová, mají dva syny a dceru a dohromady šest vnuků. V letech 1959–1989 pracoval jako výzkumný pracovník v Ústředním ústavu geologickém. Zabýval se analytickou chemií, zkoumal geochemii životního prostředí a vedl oddělení biogeochemie. V této době působil také jako tajemník Československé spektroskopické společnosti. V roce 1964 se stal kandidátem chemických věd. V roce 1992 se stal docentem Univerzity Karlovy v oboru geochemie. V roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru ochrana životního prostře...
Více od autora
Bedřich Bridel (6)
Bedřich Bridel, též Fridrich Bridel, Bridelius nebo Brydelius, byl český barokní spisovatel, básník a jezuitský misionář. Bridel byl synem radního písaře. Studoval nejprve na gymnáziu v pražském Svatováclavském semináři. Do jezuitského řádu vstoupil v osmnácti letech roku 1637. Společně se svým spolužákem Bohuslavem Balbínem vystudoval teologii a filosofii. Vysvěcen na kněze byl roku 1650 a poté působil jako profesor rétoriky a poetiky na Karlově Univerzitě. Protože měl značné finanční prostředky, založil roku 1656 v Klementinu tiskárnu, kterou vedl jako správce. V té době také napsal většinu svých významných děl. V roce 1660 se však začal věnovat misijní činnosti na Boleslavsku, Čáslavsku, Hradecku a Chrudimsku, kde obracel lidi na katolickou víru. Zemřel roku 1680, když pomáhal ošetřovat nemocné morem v Kutné Hoře. Jeho celoživotní tvorbu tvoří asi třicet děl. Hojně překládal a psal legendy, písně, básně i filosofická, meditativní a náboženská didaktická díla. Většina z nich vyšla ve své době anonymně, jen výjimečně byla podepsána monogramem F.B.S.I. O Bridelově autorství některých děl nevěděli ani někteří jeho současníci.
Více od autora
Bartle Bull (5)
Bartle Bull se narodil v Londýně. Vystudoval Harvard a oxfordskou Magdalen College. Je uznávaným spisovatelem a právníkem. Číně se věnuje již přes třicet let. Bartle Bull je členem Královské zeměpisné společnosti a Klubu objevitelů.
Více od autora
Barbara Siegel (3)
Americká spisovatelka, spoluautorka divadelních recenzí, hororových a fantasy příběhů.
Více od autora
Barbara Cantini (9)
Italská výtvarnice, grafická designérka, ilustrátorka, filmová animátorka a designérka divadelních kostýmů, zaměřená též na restaurátorství.
Více od autora
Barbara Berger (5)
Publicistka, narozená v USA, žije v Dánsku, práce o zdravém životním stylu a duchovní moudrosti.
Více od autora
Barbara Bartos-Höppner (4)
Narodila se v Eckersdorfu ve Slezsku v roce 1923. Od roku 165 působila jako spisovatelka na volné noze. Psala hlavně dobrodružné příběhy a romány pro děti a dospívající. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků a získaly mnoho ocenění, včetně Velké ceny z Německé akademie pro dětskou liteaturu a Spolkový kříž za zásluhy 1. třídy. Byla také členem Mezinárodního PEN klubu. Zemřela v červenci 2006.
Více od autora
B. M Bower (8)
Americká spisovatelka westernů, první žena, která se dlouhodobě a cíleně podílela na formulaci žánru. Debutovala 1906 románem Chip of the Flying U . Pak vydávala ročně pravidelně dvě knihy, celkem na sedmdesát titulů. Publikovala pod pseudonymem B. M. Bower .
Více od autora
Augustin Wolf (5)
Narozen 28.5.1921 v Praze, zemřel 4.2.1997. MUDr., DrSc., profesor hygieny a výživy, publikace z oboru.
Více od autora
Atticus (5)
Titus Pomponius Atticus nebo Quintus Caecilius Pomponianus byl zámožný římský podnikatel, spisovatel, bankéř a mecenáš, blízký přítel Marca Tullia Cicerona, s nímž si po celý život dopisoval. I když nezastával žádný politický úřad, jako velmi bohatý muž měl značný vliv i na veřejné věci. O jeho životě víme jednak z Ciceronových dopisů, jednak z Attikova životopisu, který napsal Cornelius Nepos. Protože oba byli přátelé, je jeho životopis asi přikrášlen. Pocházel ze staré římské rytířské rodiny Pomponiů, vzdělával se společně s Ciceronem a dalšími aristokraty. Když se roku 88 př. n. l. jeho vzdálený příbuzný Publius Sulpicius Rufus postavil na stranu Populárů, přidal se Atticus k Sullovi, ale roku 86 raději odešel do Athén, kde zůstal až do roku 65. Věnoval se studiu a literatuře, koupil si velký statek a měl tam také lepší vyhlídky jako bankéř. Podporoval rekonstrukci města, nedávno pobořeného právě Sullou. Podporoval tam chudé, takže byl oslavován jako dobrodinec, získal přízvisko Atticus a nabídli mu i občanství, které ovšem nepřijal. Za občanských válek na konci republiky zůstal jako důsledný epikúrovec neutrální, jen roku 63 po odhalení Catilinova spiknutí podpořil Cicerona a roku 57 mu pomohl, aby se směl vrátit z vyhnanství. Roku 56 se oženil s Caecilií Pilií a měl s ní syna a dceru. Ta si vzala vojevůdce a politika M. Vipsania Agrippu, ale patrně brzy zemřela. Za Cesarovy vlády zůstal stát stranou, po smrti Marca Antonia pomáhal jeho vdově Fulvii, když chtěla očistit jeho památku. Těžce nemocen ukončil svůj život roku 32 př. n. l. tím, že přestal jíst. Jako bankéř a podnikatel měl i svoji písárnu, kde vyšla většina Ciceronových spisů. Sám napsal Liber annalis, podrobný přehled římských dějin, a knihu římských genealogií Familiarum origines, obojí se však nedochovalo. Také jeho dopisy Ciceronovi se ztratily....
Více od autora
Artur London (3)
Artur London byl československý komunistický politik, diplomat a publicista. Od mládí byl členem Komunistické strany Československa , působil v řadách Interbrigád, po válce pracoval jako diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1951 byl zatčen, donucen k přiznání se k protistátním zločinům, a nakonec v roce 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu doživotí. Po uvolnění politických poměrů byl roku 1956 propuštěn a zproštěn viny, o sedm let později se natrvalo odstěhoval do Francie. Jeho manželkou byla komunistická politička a aktivistka Lise London. Artur London se narodil v židovské rodině jako čtvrté z pěti dětí Emila Londona, dělníka a později zakládajícího člena Komunistické strany Československa. Pod otcovým vlivem se od raného mládí zapojil do politické činnosti v řadách komunistické mládeže. Ve čtrnácti letech byl poprvé vězněn, znovu pak o tři roky později. Následně přešel z příkazu vedení KSČ do ilegality a v roce 1934 tajně odcestoval do Moskvy. Tam poté působil v řadách mládežnické sekce Komunistické internacionály. Seznámil se zde se stenografkou Lise Ricolovou, s níž se v roce 1935 oženil. Spolu pak měli dceru Françoise a syny Gérarda a Michela. V březnu 1937 byli manželé Londonovi vysláni do Španělska během občanské války, aby zde působili v řadách interbrigád. Od dubna 1937 do ledna 1938 pracoval London v bezpečnostních složkách ve Valencii a Barceloně, pak ve štábu interbrigád v Albacete jako vedoucí slovansko-balkánského oddělení SIM , která byla pod kontrolou NKVD. Později povýšil na zástupce velitele SIM. Od července 1938 byl členem kádrového oddělení ústředního výboru Komunistické strany Španělska a prováděl čistky v její katalánské odnoži PSUC. Na frontě ve Španělsku nikdy nebojoval, působil pouze v zázemí. Po porážce republikánů uprchli manželé Londonovi do Francie. Po porážce Francie v roce 19...
Více od autora
Arthur Koestler (6)
Arthur Koestler, rodným jménem Artúr Kösztler, byl maďarsko-britský spisovatel, filozof a novinář židovského původu . Proslul především knihou Tma o polednách z roku 1941. Ve 20. letech ho silně oslovil sionismus. Roku 1926 odjel do Palestiny. Chvilku žil v kibucu Ejn ha-Šofet, ale neshodl se s jeho ostatními členy. Pracoval poté pro Žabotinského revizionisty a zejména jako novinář pro tituly berlínského vydavatelství Ullstein Verlag. Roku 1929 byl převelen do Paříže a o rok později se vrátil do Berlína a nastoupil jako redaktor do Ullsteinova deníku Vossische Zeitung. Jako takový se ve stejném roce zúčastnil na palubě vzducholodi Graf Zeppelin polární expedice. Reportáže z výpravy mu zajistily reputaci po celé Evropě. Kolem roku 1931 se nadchl pro marxismus a vstoupil do Komunistické strany Německa. Roku 1932 cestoval po Turkmenistánu a střední Asii, poté ho Kominterna vyslala do Paříže organizovat protifašistickou propagandu. Dobrodružně se zapojil do španělské občanské války, kdy se pokusil proniknout do štábu generála Franca v Seville, když se vydával za novináře News Chronicle - byl však odhalen a prchl. Znovu se však na území ovládané royalisty vrátil a znovu se vydával za novináře News Chronicle. Byl zatčen, uvězněn a odsouzen k smrti. Čekání na popravu vylíčil posléze v knize Dialogue with Death. Popraven však nebyl, byl vyměněn za zajaté frankistické piloty. Po návratu do Francie poměrně náhle změnil oblast svého zájmu a napsal populární encyklopedii sexuality, pod pseudonymem "A. Costler, A. Willy, a jiní". Záhy vystoupil z komunistické strany, znechucen stalinskými praktikami. Své zklamání z totalitarismu vylíčil právě ve své nejznámější knize Tma o polednách, částečně inspirované zážitky Koestlerovy přítelkyně – designérky Evy Zeisel – která strávila šestnáct měsíců ve stalinistickém kriminále. Rukopis knihy dal své milence, sochařce Daphne Hardyové, aby ho dopravil...
Více od autora
Antony Shaw (4)
Autor vystudoval obor Válečná studia na King's College na Londýnské univerzitě. Antony Shaw napsal nebo je spoluautorem mnoha knih zaobírajících se vojenskými nebo historickými tématy. Je přidruženým členem Irských gard a o této světoznámé jednotce napsal řadu článků. V současnosti žije, pracuje a publikuje v Londýně.
Více od autora
Antonio Vivaldi (9)
Antonio Vivaldi byl italský barokní skladatel, houslový virtuos, pedagog a duchovní. Narodil se v Benátkách v roce 1678, je považován za jednoho z největších barokních skladatelů a jeho vliv byl za jeho života široce rozšířen po celé Evropě. Je známý především jako skladatel instrumentálních koncertů, zejména pro housle, dále duchovních sborových děl a více než čtyřiceti oper. Jeho nejznámějším dílem je série houslových koncertů známá jako "Le Quattro Stagioni" neboli "Čtvero ročních dob".
Více od autora
Antonín Vitovský (5)
Autor výkladových slovníků a publikací z oblasti programování a internetu.
Více od autora
Antonín Skrbek (5)
Narozen 8.10.1905, zemřel 30.7.1985. Ing.arch., dr., profesor dopravního stavitelství a vysoké školy železniční, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Matula (8)
Antonín Matula byl český spisovatel a literární teoretik, představitel ruralismu. Byl rovněž reprezentantem politického agrárnictví. Selství mu bylo ideálem a alternativou k modernímu světu. Narodil se v obci, která je dnes součástí města Kopřivnice. Studoval teologickou fakultu v Olomouci, avšak nakonec přešel na fakultu filozofickou. Od roku 1910 byl středoškolským profesorem, nejprve v Zábřehu na Moravě, posléze v Jičíně. Od roku 1919 pracoval v lidovýchovném oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1923 byl jmenován vrchním odborových radou a přednostou Svobodného učení selského. Na ministerstvu zůstal i v době protektorátu. Byl aktivním členem Agrární strany. Podílel se na její venkovské politice, k tomuto tématu sepsal i několik prací, zejm. České otázky a agrarismus a Výchova venkova k lidovládě . Byl redaktorem Občanské knihovny a členem Kola moravských spisovatelů. Publicisticky působil v agrárnických tiskovinách Brázda a Česká osvěta. Ruralismus byl nejen literárním směrem, který vyznával, ale byl i jeho významným teoretikem, v pracích jako Vesnické drama , Kořeny v moravské půdě , Filosofie venkova , Osvobození života , Hlasy země v evropských literaturách , Kruh věčnosti . Ruralistické ideje pak realizoval i ve vlastní tvorbě, v románech V začarovaném kruhu , Ohnivý vítr , Tělo, svět ďábla nebo Stráž . Dochovala se jeho korespondence s Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Jiřím Mahenem nebo Aloisem Mrštíkem. Jeho ženou byla spisovatelka Milada Dvořáková-Matulová.
Více od autora
Antonín Liška (4)
Narozen 14. 7. 1911 v Hromnici u Plzně, zemřel 2. 12. 1998 v Plzni. Pedagog, důstojník letectva, beletrista, v r. 1992 povýšen na generálmajora v. v.
Více od autora
Antonín Liška (3)
Antonín Liška byl v pořadí jedenáctý biskup českobudějovický , biblista a řeholník, člen řádu redemptoristů. Antonín Liška vystudoval redemptoristické gymnázium a posléze do řádu redemtoristů vstoupil . V roce 1950 byl jako mnoho ostatních řeholníků protiprávně internován v Králíkách. Na podzim téhož roku byl nasazen do PTP. Během tohoto nasazení byl v roce 22. září 1951 biskupem Kajetánem Matouškem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu od PTP pracoval v různých civilních povoláních a tajně působil jako kněz. Veřejnou pastorační činnost zahájil až v květnu 1971 jako administrátor v Poříčí nad Sázavou. Získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřících. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a byl oficiálem interdiecézního církevního soudu. Dne 19. května 1988 jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem pražské arcidiecéze, vysvěcen byl 11. června 1988. V roce 1991 byl nejdříve generálním vikářem a posléze administrátorem této arcidiecéze. Dne 28. srpna 1991 jej Jan Pavel II. jmenoval biskupem českobudějovickým. V roce 1999 v souladu s kanonickým právem nabídl při dovršení 75 let rezignaci na svůj úřad. Papež ji nepřijal a jmenoval mu biskupa-koadjutora Jiřího Paďoura, který jej na budějovickém biskupském stolci posléze vystřídal .
Více od autora
Antonín Křečan (6)
Antonín Křečan byl český středoškolský profesor, lektor rumunštiny a autor několika učebních materiálů z oblasti rumunistiky. Pozn.: Dle ročenky XIII. Klubu moderních filologů zemřel údajně prof. Antonín Křečan až v roce 1973. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) prijmeni.cz c)kmof.cz
Více od autora
Antonín Hamsík (8)
Narozen 15. 1. 1878 v Olešnici u Bystřice, zemřel 20. 10. 1963 v Praze. MUDr., profesor lékařské chemie, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Doseděl (8)
Publikace Čítanka stavebních výkresů a další práce z oboru stavebnictví.
Více od autora
Antonín Balcar (3)
Narozen 18.6.1847 v Poděbradech, zemřel 10.12.1888 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, zeměpisné a dějepisné práce.
Více od autora
Anton Rákay (8)
Slovenský lékař, ftizeolog, autor prací z oboru, též autor beletristických děl.
Více od autora
Anthony Giddens (5)
Anthony Giddens, Baron Giddens je britský sociolog známý svou teorií strukturace a holistickým pohledem na moderní společnosti. V současné době je považovaný za jednoho z nejvlivnějších moderních autorů, napsal více než 30 knih a stal se jedním z nejcitovanějších autorů v humanitních oborech. V letech 1997–2003 působil jako ředitel prestižní London School of Economics, kde je v současnosti emeritním profesorem. Laická veřejnost ho může znát jako autora knihy Sociologie , v níž přehledně shrnul a srozumitelně vysvětlil základní sociologická témata. Anthony Giddens se narodil a vyrostl v Edmontonu v severním Londýně. Roku 1956 začal studium na Hullské univerzitě a roku 1961 je dokončil magisterským titulem na London School of Economics. Později získal titul Ph.D. na Královské koleji univerzity v Cambridge. Působil na několika univerzitách, po studiu od roku 1961 nastoupil na Univerzitu v Leicesteru, kde učil sociální psychologii. Od roku 1969 nastoupil na Univerzitu v Cambridgi a v roce 1987 se zde stal profesorem sociologie. V roce 1985 spoluzaložil akademický nakladatelský dům Polity Press. Později nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře a od roku 1997 se vrátil zpět na London School of Economics. Zde působil do roku 2003 jako ředitel a poté jako emeritní profesor. Na různých univerzitách získal 15 čestných titulů. Je členem Americké akademie umění a věd a Čínské akademie sociálních věd. V Blairově administrativě aktivně působil jako premiérův poradce, od roku 1997 se účastnil původních rozhovorů Blair-Clinton. Roku 2004 byl uveden do šlechtického stavu, když získal titul barona a usedl ve Sněmovně lordů za Labouristickou stranu. Giddensovo dílo je možné tematicky rozdělit do několika období. V prvním, které spadá do 60. a 70. let 20. století, přinesl analýzu kapitalistického systému a novou vizi sociologie, založenou na kritické reinterpretaci klasických autorů, jako byli M. ...
Více od autora
Anthony Doerr (8)
Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román Jsou světla, která nevidíme, česky vydaný v roce 2015. Spisovatel se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a roku 1995 odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine. V současnosti žije s manželkou a dvěma syny ve městě Boise, Idaho. Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem The Shell Collector , která byla v České republice vydaná roku 2016 pod názvem Sběratel mušlí. Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde Doerr dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje Memory Wall z roku 2010, česky vydaná roku 2016 pod názvem Zeď vzpomínek. Dále také napsal v roce 2004 román About Grace a v roce 2007 memoáry Four Seasons in Rome. Děj jeho druhého románu Jsou světla, která nevidíme je zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla se do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015. V současné době Doerr mimo jiné píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anthony Doerr na anglické Wikipedii.
Více od autora
Annie Girardot (3)
Annie Suzanne Girardotová byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie. Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři , poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta , komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem . Točila také s Louisem de Funèsem . Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina , od té doby ztvárňovala jen vedlejší úl...
Více od autora
Anne de Vries (5)
Holandský učitel a autor. Byl ženatý s Alidou Gerdinou van Wermeskerken, měli 5 dětí. Uznání získal románem Bartje. Píše provinční romány. Napsal také čtyřdílnou dětskou knihu Journey Through the Night.
Více od autora
Anna Ziegloserová (6)
Anna Ziegloserová-Mimrová, v matrice Anna Josefa, byla česká spisovatelka, dramatička, herečka a redaktorka, manželka nakladatele a novináře Jana Zieglosera. Jejími rodiči byli Antonín Mimra, soustružník v Plzni, a Marie Mimrová-Fryšová. Narodila se jako pátá ze šesti dětí, jejími sourozenci byli Antonín Mimra , Eustach Mimra , Prokop Mimra , František Mimra a Marie Anna Mimrová . Studia Anny Ziegloserové-Mimrové byla soukromá. Od mládí byla v řadách žen usilujících o rovnoprávnost. Od roku 1903 redigovala se svým mužem nakladatelem Janem Ziegloserem revui českých žen Ženský obzor. Za první světové války byla pod policejním dozorem, neboť její muž byl dvakrát vězněn z politických důvodu . Anna pomáhala ukrývat se „politicky podezřelým“ Čechům a Jihoslovanům v pražských nemocnicích. Byla členkou výboru beletristů Máj, Svatoboru, Sokola a Ochranných jednot. Psala do Národních listů, Národní politiky, Zvonu aj. Kromě prózy psala též divadelní hry a pracovala ve filmovém oboru. Za druhé světové války byla popravena nacisty na kobyliské střelnici. Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.
Více od autora
Anna Ruhe (9)
Německá grafická designérka a spisovatelka knih pro děti. Vysokoškolská pedagožka zaměřená na výuku tvůrčího psaní.
Více od autora
Anna Musilová (5)
Anna Musilová je mladá česká autorka, která žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích. Studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově, dřív psala třeba pro Cosmopolitan nebo iDnes.cz a působila v Českém rozhlase. Aktuálně pracuje jako redaktorka české literatury v nakladatelství. Kromě toho se věnuje focení, malování a ráda cestuje – nejraději a nejčastěji do Velké Británie, která se v průběhu let stala jejím druhým domovem. Černooká je jejím debutovým románem, v roce 2019 vyšla Annina druhá kniha Tamařino souhvězdí. Autorsky se podílela i na textech v knize Hrdinky: Příběhy významných českých žen.
Více od autora
Anna Brodele (5)
Brodelová Anna, 16. 9. 1910-29. 9. 1981, lotyšská sovětská prozaička a dramatička. Autorka povídek a románů a dramat , v nichž si všímala zejména problémů mladých lidí.
Více od autora
Angela Gair (3)
Angela Gair je malířka, učitelka výtvarné výchovy a autorka mnoha příruček o výtvarném umění. Pravidelně přispívá do výtvarně-naučných publikací. Žije v Anglii.
Více od autora
Andrew Mollo (4)
Andrew Mollo je jedním z nejznámějších britských vojenských historiků; napsal dvanáct knih o vojenských uniformách, včetně německých uniformách druhé světové války. Působil jako odborný poradce na filmu Doktor Živago, Noc generálů a Špion, který přišel z chladu.
Více od autora
Andrew Martindale (4)
Historik umění. Vychodil westminsterskou školu v Londýně, vystudoval oxfordskou New College a absolvoval Courtauldův Institute of Art v Londýně, kde v letech 1959 - 1965 přednášel. Docent na škole výtvarných umění na univerzitě East Anglia, přispěvatel mnoha periodik, autor do mnoha jazyků přeložených knih o katedrálách a křesťanském umění.
Více od autora
Andreas Lommel (3)
Andreas Lommel byl německý etnolog. Od roku 1957 byl ředitelem Staatliches Museum für Völkerkunde v Mnichově. Jeho odborný zájem se soustřeďoval hlavně na umění pravěku a původních obyvatel Austrálie. Lommel vystudoval v roce 1937 Forschungsinstitut für Kulturmorphologie v Mnichově, kde byl žákem Leo Frobenia. Škola se dnes jmenuje Frobenius-Institut a působí v rámci Goethovy univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Rok po ukončení studií se vypravil do severozápadní Austrálie. Zde, v oblasti Kimberley, žil několik měsíců s příslušníky kmene Unambal, podnoží Tasmánců. Způsob života těchto lovců a sběračů měl odpovídat životu lidí v době kamenné. Z cesty přivezl množství zvukového a fotografického materiálu. Roku 1955, rovněž v Kimberley, studoval prehistorické jeskynní malby duchů Wandjina. Lommelova manželka Katharina byla malířka a nástěnné malby překreslovala. V letech 1937–1940 zastával na mnichovském institutu, kde studoval, místo Frobeniova asistenta. Od roku 1957 řídil mnichovské Staatliches Museum für Völkerkunde, dnes Museum fünf Kontinente. Byl vyznamenaný Bavorským záslužným řádem. Po vzoru svého učitele Frobenia zastával Lommel v etnologii difuzionistické stanovisko. Podle něj se kulturní projevy obyčejně šířily z jednoho určitého centra.
Více od autora
Andreas Eschbach (7)
Andreas Eschbach je německý spisovatel a je jeden z nejznámějších zástupců moderní německé science fiction. Po maturitě na gymnáziu v Ehingenu studoval ve Stuttgart techniku letecvtví a astronautiky, tato studia ale nedokončil a místo toho začal pracovat jako softwarový vývojář a podnikatel. Po svém spisovatelském úspěchu se zcela koncentroval na psaní. Od roku 2003 žije v Bretani. Eschbach je ženatý a má jednoho syna . Napsal knihy jako Bilion dolarů, Poslední svého druhu, Dokonalý dvojník, Video s Ježíšem a další úspěšné knihy. Ale jeho největším bestsellerem se stala kniha Tkalci gobelínů, která sklidila v Německu i po světě velký úspěch.
Více od autora
Andrea Wandel (7)
Andrea Wandel miluje koně už tak dlouho, její paměť sahá, a skoro stejně dlouho na nich jezdí. Dlouhá léta pracovala jako hudební redaktorka v nejrůznějších německých časopisech, než se rozhodla proměnit zálibu v zaměstnání. Její první kniha nazvaná Kamarád pro Marii vyšla v roce 2003. Po ní následovalo deset dobrodružných příběhů o Marii a jejím newforestském poníkovi Šťístkovi. Knižní řada o Sonnenhofu, Mareike, Julii a jejich nezbedných haflinzích je napsána přímo pro Pony Club. Až doposud vyšly čtyři díly a další se připravují. Andrea Wandel žije na předměstí Berlína se svým manželem, dětmi, psem, kočkou, morčaty a samozřejmě také s koňmi: německým jezdeckým poníkem, newforestským poníkem a jedním velmi starým shagya-arabem.
Více od autora
Andre Norton (7)
Andre Norton se narodila jako Alice Mary Norton 17.února 1912 v Clevelandu ve státě Ohio. Její rodiče byli Adalbert Norton a Berta Stemm Norton. Začala psát v Collingwood High School v Clevelandu, pod vedením paní Sylvie Cochrane. Byla redaktorem školního časopisu Collingwood Spotlight, pro který psala povídky. Během této doby, napsala svou první knihu - Ralestone Luck , která byla nakonec vydána jako její druhý román v roce 1938, první byl The Prince Commands v roce 1934. Po absolvování střední školy v roce 1930, měla v plánu stát se učitelem a začala studovat na Flora Stone Mather vysoké škole Western Reserve University. Nicméně v roce 1932 musela odejít z důvodu deprese a začala pracovat pro Clevelandský knihovní systém, kde zůstala po dobu 18 let. V roce 1934 si legálně změnila jméno na Alice Andre Norton, pseudonym zvolila ke zvýšení prodejnosti svých knih. V letech 1940 - 1941 pracovala jako knihovnice ve speciálním katalogizačním oddělení Kongresové knihovny, zapojené do projektu v souvislosti s cizím státním občanstvím. Projekt byl náhle ukončen po vstupu Ameriky do druhé světové války. V roce 1941 si koupila knihkupectví s názvem Mystery House v Mount Rainier ve státě Maryland. Nedařilo se jí a tak se vrátila do Clevelandské veřejné knihovny, kde zůstala až do roku 1950. Pak začala pracovat jako pro Martina Greenberga ve společnosti Gnome Press, kde zůstala do roku 1958. Následně se stala autorkou na plný úvazek. V pozdějších letech se kvůli zdravotním problémům přestěhovala na Floridu a pak do Tennessee. Od 21.února 2005, byla v rámci hospicové péče. Zemřela pokojně doma, 17. března 2005. Byla často nazývána Velká dáma fantasy, měla obrovský vliv na celý žánr. Psala v podstatě 70 let vkuse a s více než 300 vydanými tituly postihla 4 generace čtenářů a spisovatelů
Více od autora
André Laurie (7)
André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.
Více od autora