11041–11100 z 147314 Autoři
Charles de Gaulle (3)
Charles André Joseph Marie de Gaulle byl francouzský státník a voják. Jako důstojník z povolání sloužil v první světové válce, v meziválečném období se stal velitelem tankové divize a propagátorem mobilních obrněných sil. Během bitvy o Francii velel tankové divizi. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie, kde založil a následně vedl hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji na straně Spojenců. Byl také hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Po osvobození v roce 1944 se stal hlavou Prozatímní vlády Francouzské republiky, o dva roky později na tuto funkci rezignoval. Zůstal politicky aktivním a založil stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou také vedl. Kromě toho se věnoval sepisování válečných pamětí. V době vrcholící alžírské krize a rozkladu čtvrté republiky se nechal roku 1958 Národním shromážděním povolat zpět do čela státu. Jím navržená a referendem schválená ústava dala vzniknout páté francouzské republice s významně posílenými pravomocemi prezidenta. Následně byl de Gaulle zvolen jako 18. prezident Francie. Ve své funkci prosadil udělení nezávislosti Alžírsku a později i dalším francouzským koloniím. Snažil se posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie, například vystoupením z NATO a zahájením vlastního jaderného programu. Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje v květnu 1968, přesto v následujících volbách zvítězil. Již roku 1969 však rezignoval v důsledku neúspěchu referenda o decentralizaci. Zemřel o rok později. K odkazu gaullismu se do současnosti hlásí řada francouzských politických uskupení. Narodil se jako třetí z pěti dětí hluboce katolicky věřícím rodičům Jeanne Maillotové a Henri de Gaullovi. Zůstal po celý svůj život horlivým a praktikujícím katolíkem, který, jak připomíná jeho syn Philip, učinil z víry stěžejní sílu svého života. Jeho otec byl profesor filosofie, latiny, řečtiny, fr...
Více od autora
Čestmír Kubík (4)
Novinář, píše také povídky ze sportovního prostředí, např.: Zajatci vteřin - o motocyklových závodnících. Pracovník socialistické strany, prozaik, autor detektivních a krimi próz.
Více od autora
Čestmír Císař (7)
Čestmír Císař byl český a československý politik Komunistické strany Československa, ministr školství vlády ČSSR, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, diplomat, předseda České národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let. Byl výraznou postavou reformního hnutí během pražského jara. Za normalizace byl politicky pronásledován. V 80. letech byl aktivní v opozičním hnutí reformních komunistů Obroda. Ve 30. letech absolvoval reálné gymnasium v Duchcově a pokračoval ve studiu ve Francii. Ve druhé polovině 30. let studoval na Lycée Carnot v Dijonu, za okupace pracoval v letech 1939–1942 jako účtárenský úředník První české vzájemné pojišťovny v Praze a zaměstnanec vinných sklepů. Do roku 1945 byl vedoucím kanceláře firmy Brača Kristovič v Praze. Po válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dokončil studium roku 1948. Do KSČ vstoupil v roce 1945. Tehdy byl sekretářem Sociologického ústavu v Praze. Od roku 1946 zastával stranické funkce. Po dva roky působil jako referent kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ. Do roku 1952 pak zastupoval vedoucího odboru, později byl vedoucím oddělení ÚV KSČ. Od roku 1952 do roku 1957 byl vedoucím oddělení a později tajemníkem Krajského výboru KSČ v Plzni . V roce 1957 se stal zástupcem hlavního redaktora Rudého práva a v roce 1961 hlavním redaktorem listu Nová mysl. V roce 1963 byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ . V témže roce byl ale z této funkce odvolán a jmenován ministrem školství a kultury ve vládě Jozefa Lenárta. Tento post zastával v letech 1963–1965. Získal si zde pověst liberálního a reformního politika. Antonín Novotný a jeho mocenská skupina ho proto z ministerské funkce stáhl a v roce 1965 pověřil postem velvyslance ČSSR v Rumunsku. Ve vol...
Více od autora
César Franck (5)
César Franck byl hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog, který je považován za jednu z klíčových osobností hudebního romantismu. Franck se narodil v Liège, které bylo tehdy součástí Nizozemského království a dnes se nachází v Belgii, a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na konzervatořích v Liège a v Paříži a zpočátku působil jako klavírní virtuos, poté se zaměřil na komponování a pedagogickou činnost.
Více od autora
Čeněk Kohlmann (6)
Kohlmann Čeněk, RNDr. *12. 06. 1905 Příbram +16. 07. 1970 Nejdříve působil jako pedagog reálného gymnázia v Praze ve Vršovicích, na Smíchově a v Dejvicích. Pak pracoval převážně v oblasti sdělovací a automatizační techniky . Je autorem celé řady příruček z matematiky a fyziky. První práci“Poznámka k teorii ponderometorického působení dvou magnetek v homogenním poli“ vydává vlastním nákladem v r. 1932 jako zvláštní otisk z Výroční zprávy reálného gymnázia ve Vršovicích1931/32. Do VII. dílu „Masarykova slovníku naučného“, Českoslo-venský kompas, Praha 1933, zpracoval 28 hesel z oblasti fyziky. Potom píše ucelenou řadu příruček z matematiky a fyziky pro střední školy: - Geometrie v kostce. Vesmír, Praha 1936, 148 s. - Maturitní otázky z fysiky. ČGU, Praha 1936. - Fysika v příkladech. ČGU, Praha 1936, 295 s. - Základní vzorce fysikální. ČGU, Praha 1936, 51 s. - Aritmetika v kostce. Vesmír, Praha 1937, 219 s. - Fysika pro všechny. Vesmír, Praha 1938, 380 s. - Numerické počítání. Vesmír, Praha 1938, 40 s. Přispívá také v Rozhledech matematicko-přírodovědných vydávaných JČMF v Praze. Po 2. světové válce publikuje: - Matematika sdělovací techniky. TVV, Praha 1951, 1128 s. - Matematika a elektrotechnika ve vzorcích. VTV, Praha 1951, 124 s. - Matematika ve sdělovací technice. SNTL, Praha 1960, 1128 s. V šedesátých letech píše opět příručky z matematiky pro střední školy: - Aritmetika a algebra. SNTL, Praha 1958, 232 s. - Geometrie. SNTL, Praha 1959, 256 s. Pro výuku v podnikových institutech postupně zpracoval: - Základy radiotechniky. 1951 - Vyšší kurs matematiky. VÚ pro elektrotechnickou fysiku, Praha 1954, 280 s. - Kurs vyšší matematiky . Ústřední svaz výrobních družstev, Praha 1966, 202 s. - Kurs vyšší matematiky . Ústřední svaz výrobních družstev, Praha 1966, 101 s. - Základy elektrotechniky. Svaz výrobních družstev, Praha 1967/68, 99 s. - Základy mat...
Více od autora
Carson Rogers (7)
Spisovatel, autor westernů pro nakladatelství Ladislava Janů, činný na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století.
Více od autora
Carolyn Keene (6)
Všechno to začalo Edwardem Stratemeyer, spisovatelem a vydavatelem knih pro děti. Měl tolik zajímavých nápadů, že neměl dostatek času, aby je všechny převedl do psané podoby a následně je vydal. A tak si najal různé spisovatele, aby jeho příběhy přivedli k životu. Knihy v hlavní roli s Nancy Drew, byly napsány různými spisovateli. Edwardem Stratemeyer dal všem těmto spisovatelům jméno Carolyn Keene. Kdo byla prvním Carolyn Keene? Její jméno je Mildred Benson. Narodila se v roce 1905 a zemřela 28. května 2002. Od roku 1929 do roku 1947, se podílela na 23 z prvních 30 původně publikovaných Nancy Drew záhad.
Více od autora
Caroline Myss (6)
Americká intuitivní lékařka a mystička, stejně jako autorka mnoha knih a audiokazet. Absolvovala bakalářské studium v žurnalistice. Poté, kdy na sobě pozorovala určité schopnosti intuitivní diagnostiky začala spolupracovat s lékařem celostní medicíny Dr. Norman Shealy, M.D., Ph.D. vystudovaným na Harvardu a zakladatelem American Holistic Medical Association. Je schopná vidět nemoc v těle pacienta a pomáhá zvláště lidem, kteří chtějí pochopit emocionální, psychické a fyzické příčiny svých nemocí.
Více od autora
Caitlin Matthews (5)
Caitlín Matthewsová je spisovatelka, zpěvačka a učitelka jejíž průkopnická práce mnoha lidem představila západní spirituální dědictví. Je světově uznávanou autoritou na keltskou moudrost, západní mystéria a tradice předků z Británie a Evropy. Je autorkou více než 50 knih. Se svým manželem Johnem a synem Emrysem žije v Oxfordu v „knižní jeskyni“ nebo knihovně, jak se komu líbí. Domov sdílí s bílou a černou kočkou.
Více od autora
Burian & Dědeček (3)
Burian & Dědeček je společným dílem českých hudebníků Michala Buriana a Jiřího Dědečka. Jiří Dědeček, narozený v roce 1953, je známý český písničkář, básník a překladatel. Na české hudební scéně působí od 70. let a je uznáván pro své poetické texty a osobitý hlas. V jeho tvorbě se často objevují intelektuální a filozofická témata a má vliv na český folk a šanson.
Více od autora
Buddha (4)
Buddha a pálí: buddha, v tibetštině: sanggjä , překlad probuzený, osvícený) je výraz, který v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace, tzv. osvícení, a tak definitivně ukončila koloběh neustálého zrozování . Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli a od připoutaností poutajících bytosti v samsáře. Jsou tak osvobozeny od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně chápou pravou podstatu bytí a jsou naplněny soucitem ke všem bytostem. Původně se jednalo spíše o titul než o označení jedné konkrétní osoby, avšak slovo buddha je běžně používáno pro označení historického Buddhy, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Buddha také tvoří jeden ze tří klenotů. Většina soch ho zobrazuje s protáhlými ušními lalůčky, které symbolizují jeho schopnost dokonalého vnímání . V českém jazyce se často píše „Budha“, pak se ale zaměňuje se staroindickým božstvem a názvem planety Merkur. Též je často zvykem psát slovo Buddha s velkým počátečním písmenem, jestliže označuje tzv. historického Buddhu – Siddhárthu Gautama, případně je-li slovem Buddha míněn jeden ze tří klenotů, a s malým počátečním písmenem, jestliže je tímto pojmem označována jakákoli osvícená bytost. V jednotlivých školách je však výraz buddha používán i v jiných významech, následující popis podává stručný výklad těch nejzákladnějších pojetí tohoto pojmu v buddhismu. Provést obecnou typologii buddhů je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení – prožitku nirvány, podle starších škol není mezi jednotlivými typy buddhů žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech, za jakých dosáhli osvícení, v nadpřiro...
Více od autora
Brigitte Engammare (5)
Francouzská učitelka fitness, ralaxoložka a sofroložka, propagátorka zdravého životního stylu.
Více od autora
Bridget Asher (4)
Kritikou oceňovaná americká autorka bestsellerů Julianna Baggottová – píšící také pod pseudonymy Bridget Asherová a N. E. Bode – vydala již sedmnáct knih, romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie. Její román, Čistý, je prvním dílem trilogie, na niž zakoupila společnost Fox 2000 filmová práva. Její romány se dočkaly již více než padesáti zahraničních vydání. Je profesorkou tvůrčího psaní na Floridské státní univerzitě a zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed. Začala publikovat ve dvaadvaceti letech, poté co dokončila studia na univerzitě v Greensboro. Julianna Baggottová žije se svým mužem Davidem G. W. Scottem, který je shodou okolností také spisovatel, a čtyřmi dětmi na Floridě. Velice ráda provádí literární průzkumy v Provenci.
Více od autora
Břetislav Palkovský (7)
Narozen 17.6.1888 v Přerově, zemřel 14.12.1978 v Praze. JUDr., advokát, dramatik,politický publicista, spisy o výtvarném umění.
Více od autora
Břetislav Hartl (5)
Břetislav Hartl byl český spisovatel, autor próz, populárně naučných publikací a pořadatel sbírky přísloví. Břetislav Hartl se narodil roku 1927 v Olomouci. Přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zabýval se ekonomií a historií, a jejich vzájemnému působení a vývoji. Napsal několik knih různého zaměření – od naučných pohádek pro děti, přes knihy zábavné až po vědecké pro velmi úzký okruh fundovaných odborníků. Zejména poslední knize s názvem Prométheus se věnoval prakticky celý život. Neustále pátral po podkladech v archivech, literatuře atd., neustále připravovaný text vylepšoval, doplňoval, zpřesňoval. Tak vznikl obrovský soubor textů na toto téma, které ve světě nemá obdobu. Vydal jí ve vlastním nákladu v počtu cca 100 kusů. Při psaní všech knih spolupracoval s význačnými grafiky a ilustrátory, především pak s Adolfem Bornem. Zemřel roku 2010 a jeho ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě v Olomouci.
Více od autora
Břetislav Benda (3)
Břetislav Benda byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou ....
Více od autora
Boža Kratochvíl (6)
Narozen 14.10.1897 v Praze. Odborný učitel, próza, literatura pro děti.
Více od autora
Boris Grigor'jevič Kuznecov (5)
Ruský filozof a historik vědy, autor biografií Newtona, Lomonosova, Mendělejeva a dalších.
Více od autora
Bořek Žižlavský (7)
Místa působení: Uherské Hradiště; Buchlovice; Chřibsko Povolání, specializace: kronikář; sběratel lidových pověstí; redaktor Žije v Buchlovicích; zabývá se dějinami Buchlovic a Chřibů; publikuje v regionálním tisku
Více od autora
Bohuslav Trojan (7)
Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.
Více od autora
Bohuslav Laštovička (4)
Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...
Více od autora
Bohumír Lifka (7)
Bohumír Lifka byl český knihovník, bibliofil, heraldik a archivář. Narodil se v Radomyšli v rodině obchodníka Bohumíra Lifky a jeho manželky Anny Rozarie, rozené Fialové . Studoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V letech 1919-1923 vystudoval filozofii a dějiny moderních literatur na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Studia zakončil dne 5. prosince 1923 obhajobou disertační práce s titulem Josef Dastich, příspěvek k dějinám českého herbartismu. Při studiu na univerzitě ho zaujala osobnost F. X. Šaldy, jehož přednášky o srovnávacích literaturách navštěvoval. Touto osobností se pak zabýval a věnoval ji řadu tvůrčích, edičních i vzpomínkových prací. Doktorát získal v roce 1923. V letech 1921–1922 také absolvoval Státní knihovnickou školu. Po studiích nastoupil s pomocí J. Volfa jako knihovník do knihovny šlechtické rodiny Stadionů, uložené na zámku Trhanov v Koutu u Domažlic. Působil i jako archivář u šlechtické rodiny Colloredo-Mansfeldů. V roce 1925 se začal jako tajemník podílet na přípravě a vydávání Masarykova slovníku naučného, v nakladatelství Čs. kompas. V této funkci setrval až do konce projektu v roce 1933. V roce 1979 dosáhl hodnosti magistrální rytíř Maltézského řádu. Dne 20. září 1930 se v Radomyšli oženil s Marií Baborovou z Černíkova . Do Masarykova slovníku naučného přispěl hesly z oblasti historie, literatury, bibliografie a jako jeho redaktor. Podílel se rovněž na přípravě Ottova slovníku naučného nové doby. Redigoval časopisy Český bibliofil , Marginalie , řídil redakci Erbovních knížek a Časopisu Rodopisné společnosti československé . Psal i do Heraldické ročenky. V roce 1957 se stal spoluzakladatelem Muzea knihy ve Žďáře nad Sázavou. Působil rovněž krátce v Národní a univerzitní knihovně v Praze, kde se podílel na katalogizaci starých tisků. V roce 1934 se stal vedoucím knihovny Náprst...
Více od autora
Bohumila Mouchová (5)
Narozena 5.11.1933 v Blazicích u Holešova. PhDr., CSc., odborná asistentka na katedře věd o antickém starověku filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Práce v oboru, publikovány též německy, překladatelka z latiny.
Více od autora
Bohumil Vydra (7)
Narozen 4.1.1889 ve Lštění u Prachatic, zemřel 29.6.1952 v Praze. PhDr., dialektolog, literární historik, polonista, lektor češtiny na universitě ve Varšavě a polštiny na Universitě Karlově a Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oborech, překladatel z polštiny.
Více od autora
Bohumil Vavroušek (8)
Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...
Více od autora
Bohumil Matějka (8)
Bohumil Jaroslav Matějka byl český učitel, spisovatel, historik a muzejník. Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava . Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován. Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa. Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice . Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě. Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Bohdana Pávková (6)
Narozena 1937. Autorka logopedických příruček a cvičebnic pro děti.
Více od autora
Bohdan Lacina (3)
Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.
Více od autora
Bohdan Klimeš (7)
Doc. Ing. Dr.tech. Bohdan Klimeš, CSc. Autor publikací z oboru fyziky; učebnice.
Více od autora
Bob Flowerdew (7)
Bob Flowerdew je bio zahradník, pravidelně vystupující v televizi a rozhlase. Je členem panelu BBC Čas pro otázky zahradníků . Má skoro akr zahrady v Dickleburghu v Norfolku, kde žije s manželkou a dětmi-dvojčaty. Je znám jako jeden z hlavních britských bio zahradníků. Je synem farmáře a jeho rodina obdělávala půdu ve Východní Anglii ještě před Tudorovci. Vystudoval finanční management, pracoval různě po Evropě a Severní Americe, byl fascinován různými metodami zahradničení a farmaření a po 12 úspěšných let se vracel na sklizeň hroznů k jedné francouzské rodině. Poskytuje konzultační služby v oblasti krajinotvorby, je prezidentem norfolkské skupiny Půdní asociace a vyučuje na zemědělské fakultě. Působil v různých televizních programech, mj. jako odborník na kukuřici. Pravidelně píše pro zahradnický blog, je patronem místní charitní potravinové banky ve Waveney, která poskytuje nejnutnější potraviny pro lidi v tísni.
Více od autora
Blažej Belák (8)
Narodený 21. 5. 1938 v Dolných Motešiciach, okres Trenčín. Absolvoval Jedenásťročnú strednú školu v Bánovciach nad Bebravou , 1956 – 60 študoval na Vysokej škole ruského jazyka a literatúry v Prahe. R. 1962 – 63 bol učiteľom na Priemyselnej škole baníckej v Handlovej, 1963 – 69 pracoval v Banskom výskumnom ústave v Prievidzi, 1969 – 95 v Matici slov. v Martine sa venoval hlavne bibliografickej práci, od r. 1996 je redaktorom v Spolku sv. Vojtecha v Trnave. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Poľahčujúce okolnosti , po ktorej nasledovala zbierka Postupne sa usmievam . Potom sa preorientoval na prozaickú tvorbu, autor knihy poviedok Postilion , umeleckej reportáže Tvrdý sloj . Básňami a prózami prispel do obrazovej publikácie Turiec a pre mládež prerozprával Hviezdoslavov epos Ežo Vlkolinský . Vydal knihy povestí a rozprávok Sihote, sihote. Veršované povesti z okolia Trenčína , Povesti a rozprávky z Turčianskej záhradky , To poleriecke pole. Veršované povesti z Turca , Kamenné vráta. Povesti z povodia Bebravy , zostavil publikáciu Katolícke Slovensko 2000 .
Více od autora
Blanka Svobodová (7)
Blanka Svobodová žije v Lednici na Moravě. Vystudovala vysokou ekonomickou školu, pracuje v soukromé sféře. Napsala prvotinu tajnůstkář. Zájem čtenářek autorku motivoval k dalšímu psaní. Světlo světa tak spatřila kniha Mr. Dokonalý, v české verzi Můj miláček cizopasník.
Více od autora
Blanka Říchová (6)
Doc. PhDr. Blanka Říchová, CSc., přednáší na katedře politologie Fakulty sociálních věd UK v Praze i na filozofických fakultách UK v Praze a UP v Olomouci. Zaměřuje se přednostně na problematiku komparativní politologie. V nakladatelství Portál vyšly její publikace Přehled moderních politologických teorií a Úvod do současné politologie.
Více od autora
Blanka Kubešová (7)
Blanka Kubešová je česká spisovatelka a scenáristka žijící ve Švýcarsku. Blanka Kubešová se narodila 21. února 1944 v Praze a žije ve Švýcarsku. Debutovala v roku 1987 první knihou Deník Leošky Kutheilové v nakladatelství '68 Publishers v Torontu, kterou následně načetla Jaroslava Tvrzníková v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově a Hana Maciuchová v Praze. Posléze došlo k několika reedicím a vydání audiokazet, také došlo k divadelnímu zpracování, jeho premiéra byla v Divadle 90 U Valšů v Praze v r.oku 2006. V roce 1998 proběhlo v Divadle Husa na provázku v režii Ivo Krobota scénické čtení hry Na Popelce, která se v témže roce umístila v soutěži Alfréda Radoka. V roku 2004 se tamtéž ve finálové desítce umístila i divadelní hra Otec s velkým O. Do 90. let spadá spolupráce s Českým rozhlasem, především v rádiu Vltava bylo v literární redakci načteno na pětadvacet povídek. Ve své literární práci vyrůstá z tradičního půdorysu psychologické prózy. Snaží se objasnit lidský úděl a lidskou existenci, napomáhá propracovat se k poznání a stát se vnímavější, v neposledním i ke kráse české řeči. Jako scnénáristka debutovala v ČT televizním scénářem Modrý kámen v režii Víta Olmera. V roce 2006 se scénářem Přeplavu i Dunaj zapojila do dokumentárního cyklu Luďka Navary Útěky železnou oponou. Scénář Bílý střelec ve spolupráci s Ivou Tajovskou v rámci seriálu Stopy života realizoval režisér Tomáš Magnusek. Hlavní roli si v tomto díle zahrála Simona Postlerová a Jan Tříska. Blanka Kubešová je nositelkou několika literárních ocenění Nadace Franiška Langera a spoluautorkou sborníků Útěky železnou oponou , Benefice , Setkání a hovory , Osudy V posledních deseti letech publikuje na stránkách internetových časopisů Český dialog , Pozitivní noviny, Czechfolks, Seniortip a některých dalších....
Více od autora
Blahoslav Braun (3)
Narozen v červnu 1928. Promovaný filozof, novinář, redaktor Rudého práva, účastník horolezeckých expedic, autor zápisků z cest.
Více od autora
Bill French (7)
Narozen 24. 1. 1946 v Milenově u Hranic na Moravě, zemřel 10. 1. 2013 v Hranicích na Moravě. Dělník, herec, dramaturg, rozhlasový a nakladatelský redaktor, prozaik, dramatik, básník, překladatel biblických textů a knih papeže Jana Pavla II.
Více od autora
Benoîte Groult (5)
Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.
Více od autora
Benito Pérez Galdós (4)
Benito Pérez Galdós byl španělský romanopisec, dramatik a memoárista. Je považován za největšího představitele španělského realistického románu a vůdčí postavu španělské literatury 2. poloviny 19. století. Galdós byl znalcem španělského lidu a jeho každodenního jazyka, kterým mnohdy mluví také postavy jeho románů. Jeho romány se sociální tématikou jsou zaměřeny spíše liberálně a místy též antiklerikálně; zejména ve Španělsku jsou dodnes populární, zatímco jeho pokusy dramatické takový úspěch nezaznamenaly.
Více od autora
Bel Kaufman (3)
Bella \"Bel\" Kaufman je rusko-americká učitelka a autorka. Kaufmanová se narodila v Berlíně v Německu, kde tehdy její otec studoval medicínu. Přestože se narodila v Německu, její rodný jazyk byla ruština. Rodina se později vrátila do Oděsy . Spolu s rodiči emigrovala v roce 1923 do Spojených států , stěhuje se do New Yorku, kde se poprvé začíná učit anglicky. Ve věku 18 let, absolvovala Hunter College v New Yorku, na níž získala titul BA, poté magisterský titul na Columbia University. Posléze začala pracovat jako učitelka na různých školách v New Yorku, současně se věnuje psaní . V roce 1965 vydala svůj nejznámější román Nahoru po schodišti dolů, jejíž děj byl založen na jwejích vlastních učitelských zkušenostech. Kniha měla obrovskýmúspěch, na seznamu New York Times Best Seller zůstala 64 týdnů. V roce 1967 byl podle knihy natočen stejnojmenný film. V roce 1979 publikovala Kaufmanová druhý román Láska, atd . Od té doby pak psala různé další krátké příběhy. Zároveň pokračovala jako pedagog a lektor. Kaufmanová je vnučka slavného jidiš spisovatele Šoloma Alejchema.
Více od autora