10621–10680 z 147357 Autoři
Jevgēņija Ļisicina (6)
Jevgēņija Ļisicina je významná lotyšská varhanice, známá svým mistrovstvím ve hře na varhany a přínosem pro klasickou hudbu. Je spojena s Rižským dómem , v němž se nacházejí jedny z nejvýznamnějších a nejhistoričtějších varhan v Lotyšsku. Ļisicina kariéra se vyznačuje výkony, které ukazují její technickou zručnost a hluboké porozumění varhannímu repertoáru. Její tvorba často zahrnuje interpretaci klasické a barokní hudby, což jsou žánry, které jsou pro bohaté zvukové možnosti varhan obzvláště vhodné.
Více od autora
Jevgenij Samojlovič Ryss (7)
Jevgenij Samojlovič Ryss se narodil v Charkově. Vystudoval historii na Lenigradském institutu. Scenárista a autor románůrůzných žánrů , často ve spolupráci s dalšími autory.
Více od autora
Jerzy Broszkiewicz (4)
Jerzy Broszkiewicz byl polský spisovatel a dramatik, autor knih pro mládež. Střední školu ukončil Broszkiewicz ve Lvově roku 1940 a zde také studoval hudbu na hudební akademii. Během nacistické okupace Lvova pracoval v Institutu výzkumu tyfu a virů profesora Rudolfa Weigla jako „krmič vší“ . V letech 1945-1948 pracoval v Krakově jako korektor týdeníku Odrodzenie a jako redaktor časopisu Ruch Muzyczny a v letech 1949-1958 ve Varšavě pracoval v časopise Muzyka, v týdeníku Przegląd Kulturalny a také jako fejetonista Polského rozhlasu. Od roku 1959 žil v Krakově, spolupracoval s divadlem v Nové Huti a věnoval se literatuře. Jeho tvorba pro dospělé i pro mládež se vyznačuje širokou námětovou i žánrovou bohatostí (psal povídky¸ romány, divadelní hry a fejetony.
Více od autora
Jerry Pournelle (7)
Jerry Pournelle byl americký esejista, novinář a autor science fiction, který byl dlouhodobým přispěvatelem časopisu Byte. Je považován za velmi konzervativního.. Během Korejské války sloužil v armádě jako dělostřelecký důstojník. Po válce získal bakalářské tituly z psychologie a matematiky, další tituly má z experimentální statistiky, systémového inženýrství a politických věd. Politické zkušenosti nasbíral jako výkonný asistent starosty a ředitel výzkumu v Los Angeles a manažer dvou volebních kampaní. Pracoval v leteckém a kosmickém výzkumu a pro společnosti Boeing a Rockwell. Spisovatelem se stal v roce 1965, již od začátku měla mnohá jeho díla vojenské prvky a bývají řazena mezi military science fiction. Typickým příkladem je celá série o Falkenbergově legii a Kondominiu. V polovině sedmdesátých let dvacátého století začal spolupracovat s Larrym Nivenem. Výsledkem jejich spolupráce jsou romány Tříska v Božím oku a její pokračování Drtící ruka, romány Inferno, Luciferovo kladivo, Footfall a společně se Stevenem Barnesem série o Heorotu. Byl jedním z prvních spisovatelů používajících pro svou práci počítač. Jeho první počítač, EZEKIEL, je vystaven v Smithsonianském institutu ve Washingtonu DC. Je známý svým sloupkem pro časopis „Byte“ nazvaný „Chaos Manor“ o jeho zkušenostech s nejrůznějším hardwarem a softwarem. Tento sloupek dodnes píše pro online verzi tohoto magazínu. Od roku 2003 také přispívá do programátorského časopisu „Dr. Dobb's Journal“. Již od roku 1998 udržuje pravidelně svůj blog „View from Chaos Manor“ . Pournelle je proti oběma „Válkám v Zálivu“, říká že peníze zde vynaložené by bylo lepší použít na vývoj nových energetických technologií. Poznamenal, že „s tím, co jsme utratili v Iráku bychom mohli postavit jaderné elektrárny a satelitní solární elektrárny a říct Arabům, že si svou ropu mohou vypít“....
Více od autora
Jenni Fletcher (4)
Skotská spisovatelka. Vysokoškolská lektorka tvůrčího psaní. Autorka romantických historických románů.
Více od autora
Jeffrey Robinson (3)
Narodil se v Long Beach v New Yorku. Jeffrey Robinson je americký autor 28 knih. Byl popsán Asociací britských bankéřů "jako" přední světový autor finanční kriminality ". Více než 700 z jeho publikovaných článků a povídek se objevily v hlavních časopisech.
Více od autora
Jean Merrien (2)
Jean Merrien, vlastním jménem René de la Poix de Fréminville byl francouzský mořeplavec a spisovatel převážně historických románů s námořní tematikou. Pocházel z rodiny se šlechtickými kořeny. Byl nejmladším synem početné rodiny inženýra Charlese de la Poix de Fréminville a Rachel Sylvestre de Sacy. Od mládí se zajímal o literaturu a hlavně o moře a vše, co s ním souviselo. Mládí prožil v Clohars-Carnoët v Bretani, kde už jako chlapec měl svou první loďku a rybařil. Vojenskou službu nastoupil u námořnictva. V roce 1931 se oženil s Françoise Hannebicque, která pocházela z jiné větve stejné rodiny, jako on. Brzy po svatbě se jim narodil syn Hervé. Během 2. světové války se setkal v Cherbourgu s Gisèle Verschuere, dcerou nakladatele. Spolu se usadili v Rennes a založili tam nakladatelství Libraire de Bretagne. Během bombardování města bylo nakladatelství zničeno. Od října do prosince roku 1940 byl šéfredaktorem L'Heure Bretonne, novin Bretaňské národní strany . V roce 1941 se stal členem L'Institut celtique de Bretagne. Ve druhém manželství s Gisèle Verschuere se narodily tři děti, dva synové, Gwénolé a Gildas a dcera Marine. Od roku 1948 žila rodina v Nantes, v roce 1964 přesídlila do Švýcarska. Zemřel 7. června 1972, ve věku 67 let, ve Fribourgu ve Švýcarsku. Je méně známé, že byl také autorem více než 80 děl literatury pro děti a mládež. Pod pseudonymy René Madec a Christophe Paulin psal detektivní romány s prvky sci-fi, jejichž hlavní postavou je abbé Garrec . Byl též autorem mnoha článků uveřejněných v časopise Neptunia, vydávaném Národním muzeem námořnictví v Paříži. Hlavním tématem jeho románů je ale moře a lidé, kteří mu zasvětili své životy. Po prvních dílech La mort jeune , Abandons de postes , Bord à bord a Le Refus , napsal dobrodružné romány o cestách po moři L'Homme de la mer (19...
Více od autora
Jean Lassus (3)
Přednášel na universitách v Hanoji a Štrasburku, od roku 1964 profesor na pařížské Sorbonně. Jako zástupce francouzského Národního muzea se zúčastnil vykopávek v Antiochii, organizovaných v letech 1932-1939 princetonskou universitou . Jeho hlavním oborem byla raně křesťanská archeologie.
Více od autora
Jean Anouilh (6)
Jean Anouilh byl francouzský dramatik. Jean Anouilh se narodil v Cérisole, malé vesnici v okolí Bordeaux. Jeho otec byl krejčí, jeho matka sezonní houslistka. Anouilh nastoupil na studium práv, ale studium opustil a začal pracovat v reklamním průmyslu. Svá díla dělil do cyklů: růžové, černé, brilantní a historické hry
Více od autora
Jean Anglade (4)
Jean Anglade se narodil v Thiersu, v kraji Auvergne, a s tímto regionem je spjatá i většina jeho literární tvorby. Působil jako venskovský učitel a později jako profesor italštiny v Clermont-Ferrandu. Nejdřív byl francouzskou kritikou zařazován mezi regionální autory, až jeho román Zapomenuté jablko zpracovaný i pro televizi, mu přinesl celonárodní popularitu. Román je situován do kraje Auvergne a líčí osud stařenky, která jako jediná zbyla ve vesnici, kterou už všichni opustili . Autor psal romány, povídky, historické, esejistické a biografické práce. Anglade patří mezi realistické prozaiky s vypravěčským talentem, z jeho příběhů čiší láskyplný vztah k lidem, má vzácný dar vidět život z veselé, humorné stránky.
Více od autora
Jaroslav Zakopal (4)
Narozen 30.9.1910 v Napajedlech, zemřel 3.10.1975. Ing., RNDr., fytopatolog, publikace z oboru.
Více od autora
Jaroslav Vokřál (4)
Narozen 1944, zemřel 24.3.2000. Autor sportovních povídek, memoárů boxerů a doslovů ke knihám O. Pavla, filmový scénárista a novinář.
Více od autora
Jaroslav Vojta (9)
Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...
Více od autora
Jaroslav Veteška (8)
Dr. Veteška patří u nás k velmi fundovaným odborníkům v oblasti andragogiky a řízení lidských zdrojů. Jeho práce týkající se kompetencí ve vzdělávání patří ke špičkovým dílům v oboru. Toto nové dílo lze přiřadit k probíhající diskusi o kompetencích v e vzdělávací oblasti i v oblasti intervence do lidských zdrojů v podnicích a organizacích Velmi správně je v práci charakterizována kontextuální specifičnost významu pojmu kompetence v různých etapách lidského života... Autor velmi přesvědčivě ukazu je, že kompetence mohou být získávány a ovlivňovány prostřednictvím vnějších intervencí do lidských zdrojů. doc. PhDr. Jaroslav Mužík, DrSc.Katedra andragogiky a personálního řízeníFilozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze Akcent, který autor k lade nejen na edukační, ale rovněž na sociální rozměr daného konceptu, činí z posuzované odborné publikace nejkomplexnější zdroj poznatků určený nejen pro pedagogické pracovníky, andragogy různé profilace, ale zároveň též pro studenty i praktiky obor ů personální řízení, respektive řízení či rozvoj lidských zdrojů Zvláště pozitivně hodnotím autorův soustavný zájem o deskripci a analýzu změn v paradigmatech počátečního i dalšího vzdělávání a jejich reflexi ve vlastní vědecko-výzkumné činnosti, je jíž závěry jsou v textu rovněž uvedeny a vhodně tak doplňují další statistická data, týkající se jak účasti na vzdělávání zvláště u dospělé populace, tak obecnějších požadavků na výsledky učení... PhDr. Michaela Tureckiová, CSc.Katedra andragogiky a personálního řízeníFilozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze Publikace se teoreticky a metodologicky zabývá významným fenoménem přelomu 20. a 21. století klíčovými kompetencemi v kontextu sociálních a hospodářských změn. Autor dává uvedené ko mpetenční pojetí do širších edukačních souvislostí, a to vždy se stálým zřetelem k možnostem aplikace do různých společenských oblastí, zejména pak do vzdělávání, rozvoje a řízení lidských zdrojů prof. PhDr. Alena Vališová, CSc.Katedra věd o výc...
Více od autora
Jaroslav Vachek (9)
Narodil se 16. 1. 1923 v Praze. Po maturitě na kolínském reálném gymnáziu v roce 1942 navštěvoval jeden rok družstevní zemědělskou školu a dva roky pracoval v chemické továrně v Kolíně a v cukrovaru v Českém Brodě. Po skončení druhé světové války studoval matematiku a fyziku na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kterou ukončil 2. státní zkouškou v roce 1950. Ještě za studia nastoupil jako vyučující do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy, kde působil s dvouletou přestávkou celkem tři roky. V letech 1951 až 1952 byl asistentem na ČVUT. V roce 1953 přešel na ministerstvo školství, kde působil jako inspektor metodik pro fyziku. V roce 1958 nastoupil jako odborný asistent na katedru fyziky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po zrušení této školy byl v roce 1961 převeden na nově zřízenou katedru teorie vyučování fyzice na matematicko-fyzikální fakultě UK. Vědeckou přípravu zakončil v roce 1967 obhájením kandidátské disertační práce k některým otázkám úlohy matematiky ve vyučováni fyzice a získáním vědecké hodnosti CSc. a akademického titulu RNDr. Po dalším pětiletém období se habilitoval prací k problematice modelování ve vyučování fyzice. V roce 1974 byl jmenován docentem a v roce 1980 profesorem v oboru teorie vyučování fyzice. Od roku 1972 do konce roku 1982 vykonával funkci vedoucího katedry didaktiky fyziky na matematicko-fyzikální fakultě UK. Externím vedoucím Kabinetu pro výzkum vzdělávání ve fyzice FzÚ ČSAV byl od roku 1977 do roku 1988. Od svého příchodu na Vysokou školu pedagogickou až do současnosti se profesor Vachek věnuje ve své pedagogické, vědeckovýzkumné i publikační činnosti převážně problematice vyučování fyzice. Po celou tuto dobu se jako vysokoškolský učitel podílí na odborné a zejména didaktické přípravě budoucích učitelů fyziky. V poslední době přednáší obecnou fyziku I pro 1. ročník a didaktiku fyziky pro 3. a 4. ročník učitelského studia na MFF UK. Ve své vědecké práci se zabýval problematikou mezipředmětových vztahů, funkcí ...
Více od autora
Jaroslav V Polc (8)
Narozen 14.9.1929 v Chicagu , zemřel 15.1.2004 v Praze. ThDr., Prof., teolog a historik.
Více od autora
Jaroslav Stránský (5)
Narozen 15.1.1884 v Brně, zemřel 13.8.1973 v Londýně . JUDr., profesor trestního práva, práce z oboru, redaktor, politik, emigrant po 1948.
Více od autora
Jaroslav Štika (8)
Jaroslav Štika byl valašský národopisec, sběratel lidové kultury a dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Narodil se 1. dubna 1931 v Rožnově pod Radhoštěm v rodině melioračního zemědělského mistra. Po maturitě v roce 1950 na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval český jazyk, dějepis a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1951–1955 absolvoval vysokoškolská studia etnografie a historie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně u univerzitního profesora Antonína Václavíka. V roce 1955 krátce působil jako správce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V letech 1956–1971 byl zaměstnán jako vědecký pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde v roce 1962 obhájil u univerzitního profesora Josefa Macůrka kandidátskou práci Karpatské salašnictví na východní Moravě. Roku 1972 se ve funkci ředitele vrátil do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Pod jeho vedením se pokračovalo v další výstavbě a rozšiřování muzea, došlo k rozšíření Valašské dědiny a vybudování nového areálu – Mlýnské doliny. V duchu zakladatelů muzea bratří Jaroňků rozvíjel koncepci tzv. živého muzea. Programovou skladbu muzea obohatil o množství nových národopisných a folklorních pořadů. V roce 1972 založil a dlouhá léta vedl vedl pěvecký sbor Polajka. Jako ředitel Mezinárodního folklorního festivalu Rožnovské slavnosti otevřel Rožnovské muzeum nejen souborům z blízkého zahraničí, ale po roce 1989 i krajanským spolkům. Ve funkci ředitele muzea zůstal až do doby svého odchodu do důchodu na jaře 1999. Působil též jako předseda Valašského muzejního a národopisného spolku, angažoval se rovněž v mezinárodních organizacích. V letech 1984–1990 vykonával funkci viceprezidenta Svazu evropských muzeí v přírodě, působil jako prezident sekce České republiky v rámci Mezinárodní organizace pro lidové umění či jako předseda s...
Více od autora
Jaroslav Spurný (5)
Jaroslav Spurný je český investigativní novinář. Střední průmyslovou školu v Břeclavi opustil krátce před maturitou, přičemž vedení školy písemně spravil o tom, že se tak děje z důvodu porušování lidských práv ve škole. V roce 1983 podepsal Chartu 77. V roce 1990 spoluzakládal týdeník Respekt, kde pracuje dosud. Zabývá se kontroverzními tématy jako je StB, tunelování nebo korupce. V roce 2002 vydal knihu Česká kocovina. V roce 2018 mu vyšly další dvě knihy - první je knižní rozhovor s dlouholetým členem zpravodajské komunity Karlem Randákem s názvem Nepohodlný agent , druhá - Jací jsme dnes, s podtitulem Česko od roku 1989 očima investigativního novináře - vydalo nakladatelství Torst. Jaroslav Spurný je držitelem prestižní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2004. V roce 2012 byl Sdružením Ferdinanda Peroutky vyznamenán Cenou Ferdinanda Peroutky pro nejlepšího novináře za rok 2011. Je také držitelem Novinářské ceny 2011 udělované nadací Open Society Fund, a to v kategorie psané žurnalistiky "Nejlepší investigativně-analytický příspěvek" za článek "Zničte dokument číslo 1439". V roce 2017 dostal osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Je ženatý, má tři děti.
Více od autora
Jaroslav Šonka (3)
Narozen 23. 8. 1918 v Praze, zemřel 22. 10. 1990 tamtéž. JUDr., překladatel z francouzštiny, angličtiny a řečtiny.
Více od autora
Jaroslav Škába (5)
Jaroslav Škába se narodil 5. ledna 1884 v Praze v rodině bývalého námořníka. V osmnácti letech již procestoval celou Evropu. V Le Havru se mu podařilo dostat na obchodní loď s kursem do Jižní Ameriky. "Ve dvaceti letech šel jsem jako dobrovolník k rakouské válečné maríně. Byl jsem naloděn na křižníku „František Josef I.“, s kterým jsem se potuloval tři a půl roku po Dálném východě.“ Jaroslav Škába zemřel v Praze 23. června 1945 ve věku 61 let, ale jeho knihy se staly mezi milovníky dálek, lodí a námořní historie vytouženou relikvií, vyhledávanou v regálech antikvariátů.
Více od autora
Jaroslav Roth (6)
Narozen 14.2.1898 v Praze, zemřel 30.10.1973. Ing. dr., DrSc., profesor katedry zdravotnického inženýrství, hydrolog, publikace z oboru.
Více od autora
Jaroslav Riedel (6)
Narozen 5. 8. 1963 ve Vsetíně. Hudební kritik a publicista, editor, překladatel, sestavovatel sbírek básní, antologií písňových textů.
Více od autora
Jaroslav Peregrin (8)
prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc. je český logik a analytický filosof, jedním z průkopníků propagace analytické filosofie a filosofie jazyka v českém prostředí. Působí v Akademii věd, na FF UK a na Univerzitě v Hradci Králové. Zabývá se mj. Wittgensteinem či W. V. Quinem, kterého též překládal; rozvíjí pozice inferencialismu Roberta Brandoma. Zasluhuje se o popularizaci filozofie v České republice, např. v rámci spolupráce s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v logice.
Více od autora
Jaroslav Pavlis (4)
Jaroslav Pavliš , výtvarník a fotograf. MUStr. Jaroslav Pavliš, fotograf a výtvarník narozen v Novém Městě na Moravě. Absolvent gymnázia v Novém Městě na Moravě a Střední umělecko průmyslové školy v Brně(prof. K.O.Hrubý, Em. Ranný aj, kde posléze i externě vyučoval. 10 let působil jako redaktor v Brněnském večerníku. Během let 1993 až 96 pracoval na universitě v Kuwaitu. V roce 1990 se podílel na založení regionální televize Tišnov, kde pracoval do 2001. Své fotografie vystavoval v Moskvě, Sao Paolu, Dijonu a německém Braunschweigu, kde získal i zlatou medaili EUROPA, v ČSSR pak bronzovou jehlici SČF. Posléze se věnoval malbě a vystavoval na mnoha místech České republiky. Své zkušenosti z cestování využíval v příspěvcích do cestovatelských časopisů. Lidé a země – díl Blízký východ, Květy atd. Inspirovaly jej zejména cesty do zahraničí, Itálie a Kuwaitu, která jsou krom jeho rodné Vysočiny nejvýraznějšími obdobími jeho tvorby. Z významnějších výstav obrazů v zahraničí je to Salzburg, Mnichov a Kuwait. Byl velmi činným propagátorem cimrmanovské myšlenky, ze které vzešlo odhalení plostiky Mistra v roce 1988 na vrchu Sykoř za účasti členů Divadla JC a následně pak v roce 1998 založení Stezky Járy Cimrmana. Za tento počin bylo Klubu českých turistů jeho zásluhou uděleno 2. místo v soutěži Tour propag Písek 2001. Od roku 1985 byl řádným členem Moravské University Strécovské a posléze i vědecké rady. Byl též nositelem patafyzické myšlenky, kterou propagoval po celý život. Od krajin Vysočiny, kterými začínal, přes zahraniční cesty, které ho inspirovaly nadále: Rumunsko, Jugoslávie, na začátku 90. let Itálie – západní pobřeží, Kuwait a znovu návrat k domácím tématům. Velmi výjimečně maloval zátiší a portréty. Zanechal po sobě mnoho skic, pastelů a kreseb. Jeho nejoblíbenější, nejužívanější a velmi typickou technikou bylo užití špachtle a válečku na plátno. Fotografii se věnoval celý život, i když v posledních dva...
Více od autora
Jaroslav Novotný (6)
Mgr., Ph.D., filozof, odborný asistent v oboru filozofie na FHS UK Praha, se zaměřením na fenomenologii, hermeneutiku a metafyziku.
Více od autora
Jaroslav Němec (6)
Jaroslav Němec byl český technik a malíř. Byl zakladatelem a dlouholetým vedoucím Katedry materiálů Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Byl jedním z otců československého jaderného programu. Jeho hlavním oborem byla mechanika a nauka o materiálu.
Více od autora
Jaroslav Mrnka (3)
Narozen 2.8.1922 v Růžodole u Litvínova, zemřel 25.9.1965 v Praze. Redaktor, cestopisy.
Více od autora
Jaroslav Marvan (4)
Jaroslav Marvan byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus . Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. Účinkoval ve 212 filmech a na 30 televizních inscenací, stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Svatopluk Beneš František Filipovský Josef Vinklář Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677....
Více od autora
Jaroslav Macek (6)
Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...
Více od autora
Jaroslav Kulhánek (5)
Narozen 6. 10. 1912 v Praze, zemřel 8. 12. 1970. Autor fotografických příruček.
Více od autora
Jaroslav Křička (8)
Jaroslav Křička byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně . Poté žil tři roky v Rusku , kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského , Severní noci , Tři bajky pro soprán a klavír , Elegie na smrt Rimského-Korsakova . Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře , Písně rozchodu na slova Otakara Theera a hlavně opera Hipolyta provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda . Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písně , symfonií , oper až po filmovou hudbu . Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery...
Více od autora
Jaroslav Kratochvíl (4)
Jaroslav Kratochvíl maturoval na gymnasiu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku , studia ukončil roku 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku Po návratu z Ruska získal místo úředníka státních lesů a statků. V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován Terezína, kde zemřel.
Více od autora
Jaroslav Koblížek (3)
Narozen 17.1.1943 v Lomnici nad Popelkou. Lesní inženýr, zabývá se systematickou botanikou, dendrologií a užitkovými rostlinami subtropů a tropů. Práce v oboru botaniky.
Více od autora
Jaroslav Klenovský (7)
Jaroslav Klenovský je architekt a památkář, který se téměř 40 let věnuje terénní péči o nemovité památky židovské kultury na území Moravy a Slezska. Napsal desítky článků a publikací o historii a památkách jednotlivých židovských obcí, scénářů dokumentárních filmů, libret výstav a stálých i příležitostných muzejních expozic. Projektoval opravy nemovitostí, vytvořil studie židovských čtvrtí a center a navrhl řadu pamětních desek. Ze souborných děl zaslouží zmínku Židovské památky Moravy a Slezska , Mapa židovských památek České republiky , Brno židovské , Židovské památky Zlínského kraje , Brány spravedlivých – Synagogy Moravy, Slezska a Čech a mnoho dalších monografií o židovském osídlení, městech a obcích.
Více od autora
Jaroslav Hubáček (7)
Jaroslav Hubáček je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog. Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk , následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 odborný asistent , docent , profesor na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd a doktora filozofie . Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF a FF OU , v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity. Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista a předseda Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996. Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu , lexikologie s důrazem na sociolekty , fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf. Autorsky připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… , jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, re...
Více od autora
Jaroslav Goll (9)
Narozen 11. 7. 1846 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 8. 7. 1929 v Praze. Profesor všeobecné historie, historické práce, též redaktor a básník, překládal z francouzštiny, italštiny, polštiny. Rektor univerzity, církevní a literární historik, hagiograf, básník, esejista, překladatel, zakladatel a spoluredaktor Českého časopisu historického, člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, člen panské sněmovny.
Více od autora
Jaroslav Dufka (7)
Ing. Jaroslav Dufka je autorem 17 knih z oboru TZB, z nich 10 na téma vytápění. Dříve učil na SPŠ žáky-učně v učebním oboru Instalatér a studenty v maturitním oboru MIEZ. V současnosti je v důchodu. Je členem redakční rady časopisu Topenářství Instalace.
Více od autora
Jaroslav Dostál (8)
Jaroslav Dostál je mezinárodně uznávaný geolog, od roku 2006 emeritní profesor na St.Mary’s Universitě v Halifaxu v Kanadě, kde pracoval od roku 1975. Zabývá se širokým spektrem problémů v mineralogii, geochemii a petrologii vyvřelých hornin. Publikoval přes 300 článků v odborných časopisech a podílel se na mnoha výzkumných projektech. Během působení na universitě významně přispěl k rozvoji katedry geologie i university jako celku. 12 let působil jako vedoucí katedry geologie. Byl členem Akademického senátu i rady guvernérů university. Je vědecký pracovník v oboru geochemie vyvřelých hornin a její aplikaci ke studii pohybu ker zemské kůry a v souvislosti s tím ložisek nerostných surovin. Jaroslav Dostál se narodil roku 1941 v Praze. Po základní škole studoval od roku 1955 na Průmyslové škole geologické v Praze, kterou ukončil maturitou a odbornou prací "Návrh na průzkum tuhového ložiska u Českého Krumlova" v roce 1959. Dále pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, obor geologie se specializací mineralogie. Studium dokončil v roce 1964 jako promovaný geolog. Diplomová práce "Geologické a petrografické podmínky v oblasti Maršíkova". V letech 1964–67 pracoval jako asistent a do roku 1969 jako odborný asistent na katedře ložiskové geologie. V srpnu 1968 byl účastníkem světového geologického kongresu, který předčasně ukončila invaze vojsk. V roce 1967 na konkurz získal stipendium na graduální studium.do Kanady na Mc Master Universitě v Hamiltonu, kam s obtížemi po invazi odjel..Studium dokončil v roce 1974 s titulem PhD. Od roku 1975 přednášel a pracoval na výzkumných úkolech St.Mary’s Universitě v Halifaxu, od roku 1980 do 2006 jako řádný a po roce 2006 emeritní profesor.
Více od autora
Jaroslav Böhm (5)
Jaroslav Böhm byl zakladatel moderní československé archeologie a organizátor archeologického bádání. V letech 1936–37 se pokusil o archeologickou systematiku doby bronzové a halštatské v našich zemích. Prováděl výzkumy z období neolitu , doby halštatské , laténské a raný středověk . Vybudoval v ARÚ ČSAV jednu z největších institucí oboru v mezinárodním měřítku, zajišťující výzkum, publikaci i ochranu nálezů. V roce 1962 byl zvolen prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických. V témže roce zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Böhmova. Jaroslav Böhm se narodil v rodině olomouckého berního úředníka, obecnou školu navštěvoval ve Vizovicích a Bojkovicích. K archeologii směřovaly jeho zájmy již za studia na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde jej v tomto směru ovlivnili zejména kustod tamního Vlasteneckého muzea F. Kovář a notář-archeolog Jaroslav Palliardi. Na archeologických výkopových pracích druhého z nich Böhm od svých patnácti let o prázdninách spolupracoval. Koncem gymnaziálních studií se účastnil aktivit směřujících k organizaci českého středoškolského studentstva. Po vzniku organizace se stal jednatelem olomouckého ústředí a spolukoordinátorem středoškolské činnosti na severní Moravě. V roce 1919 složil maturitu a téhož roku byl přijat na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde si zapsal přednášky z oboru historie, geografie a především prehistorie. Na Palliardiho doporučení začal Böhm studovat v prehistorickém semináři Lubora Niederleho, dalšími učiteli se mu v průběhu studia stali A. Stocký, J. Schránil a E. Šimek. Roku 1924 předložil ...
Více od autora
Jaroslav Benda (6)
Jaroslav Benda byl český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů, monumentálních výzdob. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Narodil se v rodině pražského kovolitce a část mládí strávil v Kutné Hoře. Již v dětství se naučil vázat knihy. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze . Během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera si jeho nadání všimli V.V. Štech, Jan Preisler a architekt Jan Kotěra. Ten mu zprostředkoval první zakázku u nakladatele Jana Laichtera a Benda s ním pak spolupracoval následujících 60 let. Na jaře 1904 přestoupil Benda na Akademii výtvarných umění, kde byli jeho spolužáky Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš, Emil Filla, Zdeněk Kratochvíl, Václav Špála a Antonín Procházka a Vratislav H. Brunner. Díky zakázce pro SVU Mánes se stal členem výboru, později jednatelem spolku. Od roku 1920 byl profesorem na UMPRUM. V letech 1926–1928 byl pak jejím rektorem. K jeho žákům patřili například: Zdenek Seydl, Jaroslav Šváb, Antonín Strnadel a Jiří Trnka. V letech 1908-1949 byl členem SVU Mánes, členem SČUG Hollar. Navrhoval grafická řešení knih i celých edic pro přední české nakladatele Jana Laichtera, Jana Štence, Kamillu Neumannovou a nakladatelství Komenium, Kalich, Kmen, Sfinx, Kryl a Scotti , F. Obzina aj. Věnoval se psaní odborných textů, publikována byla např. jeho učebnice Písmo a nápis . V letech 1907–1912 byl redaktorem časopisu Světozor. Společně s V. H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou, patří mezi zakladatele Artělu . V letech 1914–1916 navrhl plakáty pro členské výstavy SVU Mánes. Je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt , v knihovně ČVUT aj. Společně s Otakarem Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univer...
Více od autora
Jaromíra Nejedlá (6)
Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.
Více od autora
Jaromír Zpěvák (4)
Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.
Více od autora
Jaromír Trejbal (2)
Narozen roku 1905 v Lounech, zemřel roku 1995. Kuchař, autor kuchařek, osobní kuchař Vlasty Buriana.
Více od autora
Jaromír Janka (6)
Narozen 19.8.1908 v Praze, zemřel 29.1.1976 v Praze. RNDr. CSc., profesor katedry zeměpisu a geologie, zeměpisné práce.
Více od autora
Jaromír Jágr (5)
Jaromír Jágr je český hokejový útočník hrající za český prvoligový klub Rytíři Kladno. Dříve působil v amerických a kanadských klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers a Calgary Flames, několik let hrál také za ruský tým Avangard Omsk v KHL. V Česku je spjatý s kladenským klubem, jehož je od roku 2011 většinovým majitelem. S českou reprezentací vyhrál olympijský hokejový turnaj i mistrovství světa. Je celosvětově respektovanou a uznávanou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. V NHL získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži. Historicky je mezi všemi hokejisty NHL co do počtu kanadských bodů druhý nejlepší po Wayne Gretzkym. Je držitelem i dalších rekordů NHL – stal se například nejstarším hráčem, který vstřelil hattrick. V roce 2005 se Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stal členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Jaromír Jágr byl draftován týmem Pittsburgh Penguins jako celkově pátá volba 1. kola draftu v roce 1990. Jágrův otec byl původně proti, aby jeho syn hrál v 18 letech v zámoří, a to mimo jiné byl jeden z hlavních důvodů, proč byl draftován až jako číslo pět. Krom Pittsburghu, v osobě nového trenéra týmu Boba Johnsona, o něj měl velký zájem i skaut týmu Philadelphia Flyers Inge Hammarström. Philadephia měla právo volby jako čtvrtá , ale místo Jágra tým vyvolal jméno Mike Ricci, který byl před draftem experty pasován jako číslo jedna. Hammarströmovi se totiž nepodařilo přehlasovat své americké kolegy . V roce 1991 a 1992 s „Tučňáky“ vyhrál Stanley Cup a stal se nejmladším hráčem v historii NHL , který v...
Více od autora
Jaromír Dušek (4)
Jaromír Dušek je český politik a bývalý odborář. V letech 1995 až 2012 stál postupně v čele Odborového sdružení železničářů a Svazu odborářů služeb a dopravy. V letech 2012 až 2016 byl zastupitelem Pardubického kraje a náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. V roce 1971 absolvoval střední průmyslovou školu železniční a nastoupil na místo železničního výpravčího v České Třebové, kde sloužil až do roku 1989. V tomtéž roce získal post mluvčího Občanského fóra a začal se angažovat v železničních odborech. V letech 1993 až 1999 vystudoval obor marketing a management na Fakultě dopravní Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích . V roce 1995 se stal předsedou odborářského hnutí s názvem Odborové sdružení železničářů. V roce 2007 byl odvolán a nastoupil na Generální ředitelství ČD. V letech 2009 až 2012 působil jako předseda Svazů odborářů služeb a dopravy, poté začal pracovat ve vedení Pardubického kraje. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2008 neúspěšně kandidoval v obvodu č. 3 - Cheb jako nestraník za Stranu důstojného života. Získal 5,61 % hlasů a skončil s odstupem na 5. místě. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval jako nestraník za SPOZ v obvodu č. 46 - Ústí nad Orlicí. Se ziskem 8,31 % hlasů znovu obsadil 5. místo. Ještě v roce 2010 do SPOZ vstoupil a v krajských volbách v roce 2012 byl lídrem kandidátky v Pardubickém kraji. Strana uspěla, získala 5,31 % hlasů a Dušek se společně se svými dvěma kolegy stal krajským zastupitelem. Po vytvoření krajské koalice ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj a SPOZ byl na začátku listopadu 2012 zvolen náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Pardubickém kraji na druhém místě kandidátky SPOZ, ale neuspěl. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice čl...
Více od autora
Jaromír Červenka (9)
Výstavář a designér. Zabývá se literární tvorbou pro děti a fotografií. Autor cestopisu.
Více od autora
