Všichni Autoři a témata

Liz Tomforde (9)

Liselotte Welskopf-Henrich (6)

Narodila sa 15. septembra 1901 v Mníchove ako Elisabeth Charlotte Henrichová a zomrela 16. júna v Garmisch-Partenkirchene. Bola známou spisovateľkou a odborníčkou na históriu. Patrila k najvplyvnejším osobám v bývalej NDR. Zaoberala sa dvomi kultúrami: starogréckou a indiánskou. Práve tá druhá ju inšpirovala k napísaniu klasiky východonemeckej literatúry, sériu Synovia Veľkej Medvedice.

Lisa See (6)

Lisa See se narodila v Paříži, ale vyrostla v Los Angeles. Žila sice s matkou, ale mnoho času strávila i s otcovou rodinou v Čínské čtvrti. Své vzpomínky zachytila ve své první knize věnované jejímu stoletému čínskému dědečkovi a jeho nelehkému životu, která se stala okamžitě bestsellerem, Na zlaté hoře: Stoletá odysea mé čínsko-americké rodiny . Při sbírání materiálů v Čínské čtvrti našla i téma pro svůj první román Flower Net , který se také stal bestsellerem a byl nominován na cenu Edgar Award. Poté vydala dva detektivní romány The Interior a Dragon Bones , které získaly přízeň čtenářů i chválu kritiky, a v roce 2005 svůj zatím nejslavnější román Snow Flower and the Secret Fan. Lisa See žije v Los Angeles, kde se věnuje mnoha kulturním a společenským aktivitám. Čínsko-americká organizace žen ji v roce 2001 vyhlásila Ženou roku.

Lisa Harris (5)

Sally McCluskey se narodil v Omaha, Nebraska . Získala bakalářský titul z Wayne State Teachers College, MA v angličtině z University of Arkansas a Ph.D. V anglické literatuře z Northern Illinois University , kde se seznámila se svým budoucím manželem, Dan Borengasser, kolegy absolventa. Po dokončení studia, učila na svou alma mater a později na Eastern Illinois University . Ona také pracoval na volné noze jako spisovatel pro několik blahopřání společnosti. Vydala svůj první romantického románu v roce 1984. Získala tři románské spisovatele Ameriky Rita cen, tři romantické Times Recenzent Awards, Maggie cenu, a Daphne du Maurier Award of Excellence. Ocenění Flirtation River: 1989 Rita Awards Best Novel vítěz Každý druh nebe: 1992 Rita Awards Best Novel vítěz Podívejte se, jak oni běží: 1997 Rita Awards nejlepší román vítěze Literatura Jako Bethany Campbell Jednotlivé romány Poté, co se hvězdy padají, 1985 A Thousand Roses, 1986 Jen Woman, 1986 Srdce, 1987 Klady a zápory, 1987 Sea Promise, 1987 Long Way Home, 1987 Flirtování River, 1988 Diamond Trap, 1988 Lost Moon Flower, 1989 Snow Garden, 1989 Na Růže Constant, 1989 Mrtvý Protiklady, 1990 Srdce Ne. 1990 Konce Země, 1990 Taneční Sky, 1990 Každý Kind of Heaven, 1991 Každá žena sen, 1991 Mrak držáky, 1991 Spellbinder, 1992 Dětská hra, 1992 Sand Dollar, 1992 Jen dělat věřit, 1992 Přidejte trochu koření, 1993 Lady a Tomcat, 1993 Muž, který přišel na Vánoce, 1993 Amarillo ráno, 1993 Thunder Rolls, 1993 Drahokamu Cowboy, 1994 Jemný v mé mysli, 1994 Lonestar State of Mind, 1995 Nenechte mluvit s cizími lidmi, 1996 Podívejte se, jak oni běží, 1996 Neslyším zlo, 1998 The Guardian, 1999 PS Love You Madly, 2000 Čí Little Girl Are You?, 2000 Baby Dárkové, 2002 Little Town v Texasu v roce 2003 Home do Texasu, 2004 Divocí koně, 2005 Jako Lisa Harris Jednotlivé romány I přijde na vás!, 1994 Undercurrent, 1994 Potíž v ráji, 1994 Lákavé, 1995 Muž z Oklahomy, 1996...

Lilo Hardel (4)

Německá autorka knih pro děti.

Lidia V Garibovová (1)

Lída Rakušanová (4)

Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská , je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii. Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965–1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický azyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali m.j. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi na začátku 70.let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou. V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hla...

Libuše Švecová (7)

Narozena 21. 11. 1977. RNDr., Ph.D., autorka publikací z oboru fyziky a teorie vyučování fyziky.

Libuše Baudyšová (7)

Libuše Baudyšová, rozená Zadinová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka z ruštiny a slovenštiny. Libuše Baudyšová se narodila v rodině advokáta Antonína Zadiny a Ludmily Zadinové-Dollanské. Se svým mužem, soudním úředníkem JUDr. Otou Baudyšem, za kterého se provdala po studiích na pražské Vyšší dívčí škole, žila nejprve v Kutné Hoře, pak v Českém Brodě a posléze v Hradci Králové. Zde již byla plně literárně činná a také se věnovala práci ve veřejném životě . Po manželově smrti se roku 1932 odstěhovala k bratrovi JUDr. Milanu Zadinovi do Poděbrad. Přispívala do mnoha novina a časopisů a její knihy jsou především určeny ženám . Psala však i kronikářské obrazy, kde na pozadí osudu jedince vylíčila významné události z naší historie. Zemřela roku 1954 a byla pohřbena v rodinné hrobce na městském hřbitově v Poděbradech.

Lev Trockij (7)

Lev Davidovič Trockij – 21. srpna 1940, Mexico City, Mexiko) byl bolševický revolucionář a marxistický teoretik židovského původu. Vynikal také jako řečník a organizátor. Spolu s Leninem byl jako předseda Petrohradského sovětu hlavním představitelem ruské říjnové revoluce v roce 1917, i když se přímo nepodílel na přípravě ozbrojeného povstání, protože věřil, že je předčasné. Významnou úlohu sehrál jako vrchní velitel bolševické armády během ruské občanské války. Po Leninově smrti upadl do nemilosti Stalina a byl vypovězen ze země. Pobýval v Turecku a nakonec se usadil v Mexiku, kde byl v roce 1940 zavražděn agentem NKVD. Narodil se na ukrajinském venkově. Jeho původní jméno bylo Lev Davidovič Bronštejn. Jeho otec David Leontyjevič Bronštejn se díky svým schopnostem a pracovitosti stal poměrně bohatým sedlákem a malý Lev tak vyrůstal v dobré rodině. Od útlého věku se zajímal o literaturu a i přes poměry, ze kterých pocházel, mu učaroval marxismus. Už v poměrně raném věku byl politicky aktivní. Kvůli své činnosti byl vyloučen z vysoké školy a roku 1902 deportován carskými úřady na Sibiř. Poprvé unikl a opustil zemi pod jménem Trockij a vydal se do Velké Británie. Ještě v tomtéž roce byl po návratu domů znovu deportován na Sibiř. Byl vynikajícím řečníkem. Věhlas si poprvé vydobyl jako jedna z hlavních osobností neúspěšné revoluce konané v Petrohradě roku 1905. O rok později byl v exilu znovu a vydržel v něm až do roku 1917. Ve Vídni se velmi intenzivně věnoval psaní článků a knih, v nichž burcoval k dalším pokusům o revoluční změny. S Leninem se v řadě názorů rozcházel a původně byl dokonce jeho důrazným odpůrcem a kritikem. V rámci Ruské sociálně demokratické dělnické strany měl poměrně dlouho spíše než k Leninovu bolševickému ...

Lev Semenovič Dvoreckij (4)

Plukovník sovětské armády, doktor filozofie, autor prací o přestavbě a novém myšlení v SSSR, publikace z oboru vojenství.

Lev Nikolajevič Gumiljov (2)

Lev Nikolajevič Gumiljov, rusky Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako Gumilev byl sovětský historik, antropolog a etnolog, který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika. Byl synem básníků Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Anny Andrejevny Achmatovové. Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za války přihlásil do Rudé armády, ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po XX. sjezdu KSSS roku 1956. Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu Requiem. Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu Ermitáž. Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem tajemného zmizelého turkického národa Chazarů. I pro Gumiljova se Chazaři a Chazarská říše stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí Volhy a na severní Kavkaz. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města Samandar či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě. Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologií odmítány, ale v čase Gorbačovovy perestrojky se o nich začalo mnohem více mluvit. Populární se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím. V současnosti je hlavním centrem gumiljovovských studií Kazachstán. Jeho prezident Nursultan Nazarbajev je velkým obdivovatelem Gumiljova, nechal po něm v nově budovaném městě Astaně pojmenovat univerzitu . Podle...

Lev Aleksandrovič Bezymenskij (6)

Lev Aleksandrovič Bezymenskij, Лев Александрович Безыменский . Ruský sovětský spisovatel, publicista, germanista, historik a překladatel, profesor Akademie vojenských věd. Narodil se v rodině básníka Aleksandra Bezymenského. V roce 1938 nastoupil na filosofickou fakultu Moskevského institutu filosofie, historie a literatury. V roce 1941 narukoval, absolvoval školení vojenských překladatelů ve vojenském institutu cizích jazyků. Od května 1942 sloužil na Jihozápadní frontě a v prosinci 1942 byl jmenován vojenským překladatelem v oddíle rozvědky Donské fronty. V roce 1946 byl demobilizován z armády a pokračoval ve studiích už na Moskevské státní univerzitě, které ukončil v roce 1948, pak pracoval v redakci časopisu Nová doba . Byl dopisovatelem žurnálu na berlínském a ženevském zasedání Sovětu ministrů zahraničních věcí čtyřech držav. V roce 1972 obhájil kanditátskou disertaci. Byl členem Rady Centra německých historických výzkumů při Institutu všeobecné historie RAN.

Lev Abramovič Kassil (7)

Ruský spisovatel pro děti a mládež, prozaik a scenárista.

Leon Novotný (2)

Léo Malet (3)

Léo Malet, rozený Léon Mallet byl francouzský spisovatel a básník, který se proslavil především svými detektivními romány s Nestorem Burmou. Při své tvorbě používal rovněž pseudonymy Frank Harding, Léo Latimer, Lionel Doucet, Jean de Selneuves, Noël Letam, Omer Refreger, Louis Refreger a společně se spisovateli Sergem Arcouëtem a Pierrem Ayraudem kolektivní pseudonym John-Silver Lee. Byl členem surrealistického hnutí a za své dílo obdržel ceny Grand prix de littérature policière a Prix Paul Féval . Léo Malet začal svou uměleckou dráhu jako kabaretiér na Montmartru v Paříži v roce 1925. Téhož roku se vrátil do Montpellier, kde jej ovlivnil básník André Colomer a po svém novém příjezdu do Paříže se pohyboval v anarchistickém prostředí. Bydlel v ulici Rue de Tolbiac, kde se odehrává několik jeho pozdějších románů. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání jako úředník, nádeník, příležitostný novinář, figurant ve filmu, kolportér, balič v nakladatelství Hachette aj. Pod různými pseudonymy psal detektivní romány. V letech 1930-1949 psal surrealistickou poezii. Zapojil se aktivně jako jiní surrealisté do trockistické strany Parti ouvrier internationaliste . V roce 1942 napsal svůj první román s detektivem Nestorem Burmou, který mu přinesl největší ohlas, Nádražní ulice 120 , takže následovala další pokračování. V asi třiceti románech se vyskytuje soukromý detektiv Nestor Burma, jehož příběhy se odehrávají většinou v Paříži. V románové sérii Nové tajnosti pařížské odkazující svým názvem na Tajnosti pařížské Eugèna Sua, se každá kniha odehrává v jiném pařížském obvodu. K jeho další dílům patří trilogie románů La vie est dégueulasse , Le soleil n'est pas pour nous a Sueur aux tripes a mnoho detektivních příběhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léo Malet na ...

Léo Delibes (6)

Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes byl francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu. Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu, neboť byla dcerou operního pěvce. Delibesův otec však brzy zemřel a matka ho vychovávala se strýcem. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Svou hudební dráhu započal v roce 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř, kde studoval u Adolpha Adama. Později začal brát i lekce zpěvu a brzy se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem učitele Adama začal skládat operety, pročež se stal v roce 1864 vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 byl též v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot varhaníkem. V roce 1871 se ve věku 35 let oženil s Léontine Estelle Denainovou. Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro divadlo Folies-Nouvelles. Ve spolupráci s Léonem Minkem zkomponoval balet La Source , dále balet Coppélia , po níž následoval balet Sylvia . Tyto balety setrvaly na baletních repertoárech dodnes. Delibes byl tedy v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“. Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik...

Lenka Jedličková (9)

Mgr., spoluautorka učebnic literatury pro střední školy.

Lenka Fukalová (1)

Editorka a korektorka, spolupracuje s nakladatelstvím Krásná paní.

Lenka Bydžovská (8)

Narozena 13. 12. 1956 v Děčíně. Historička umění, specializuje se na meziválečnou avantgardu a na současné umění.

Lena Kiefer (5)

Leisa Rayven (4)

Australská spisovatelka romantických románů, filmová producentka a herečka.

Leigh Rivers (9)

Lawrence Norfolk (4)

Lawrence Norfolk je britský spisovatel, původní profesí lexikograf. Do literárního světa vstoupil roku 1991, když románem Lemprièrův slovník „anglickým kritikům doslova vyrazil dech“  . Román je směsí fantasy a historického románu, autor se vyžívá ve zdánlivě nepodstatných detailech. Příběh se odehrává v Anglii a Francii a zabývá se rozkrytím fiktivního komplotu při založení Východoindické společnosti a vyvražděním města La Rochelle po jeho obléhání v 17. století. Za román získal Lawrence Norfolk ocenění Somerset Maugham Award.

Lawrence J Ross (1)

Lawrence Hanson (2)

Autor biografií.

Laurids Bruun (6)

Dánský spisovatel.

Lauren Layne (6)

Americká autorka románů.

Laura Wright (5)

Laura Wright je profesorkou angličtiny na Univerzitě v Západní Karolíně. Je známá především jako zakladatelka oboru veganská studia, který představila v knize The Vegan Studies Project: Food, Animals, and Gender in the Age of Terror roku 2015. Laura Wright získala bakalářský titul z angličtiny na Appalachian State University a magisterský titul, také z angličtiny, na East Carolina University. Během doktorského studia, které dokončila roku 2004, se zaměřovala na postkoloniální literaturu a teorii, jihoafrickou literaturu, ekokritiku, zvířecí studia a food studies. Wright vádí, že idea veganských studií se jí zrodila v hlavě již roku 2003, kdy zkoumala práci J. M. Coetzeeho . Postupně rozvinula veganskou teorii jako „způsob politicky angažovaného akademického zkoumání“ – rámcuje totiž veganská studia jako inherentně ekofeministická. Největším impulzem pro rozvoj teorie o veganství pro ni byl článek ekokritika Harolda Fromma Vegans and the Quest for Purity, obviňující vegany ze směšného idealismu. Chtěla tedy zjistit, proč veganství vyvolává takové reakce. Podle Laury Wright je veganství především vybranou výraznou identitou, která přesahuje způsob stravování. Wright zkoumá, jak je veganství vnímáno společností – často jako hrozba, např. kuchař Anthony Bordain roku 2000 napsal, že vegani jsou jako Hizballáh vegetariánství. Ukazuje, jak veganství budilo v prvním desetiletí třetího tisíciletí značnou nevoli , především ze strany mužů; a jak se toto vnímání začíná měnit a stále více mužů – i vrcholových sportovců – se stává vegany. Celá jedna kapitola její knihy je věnována tématu maskulinity a veganství – a fenoménu „heganství“ . Zavedení samostatného oboru veganských studií bylo podle Laury Wright potřeba, protože ve z...

Laura Walden (6)

Spisovatelka pochází z Německa, narodila se v roce 1964. Po studiu práv strávila jako právní čekatelka řadu měsíců na Novém Zélandu. Zdejší prostředí ji natolik uchvátilo, že po návratu začala psát barvité reportáže.. Od nich nebylo daleko k nápadu, aby se Nový Zéland stal místem děje jejího románu. Po nějaké době se vzdala původně vysněné advokátní profese, stala se novinářkou a autorkou scénářů. Pokud nyní Laura Waldenová nepobývá na Novém Zélandu, žije s rodinou v Hamburku

Laura Lee Guhrke (6)

Laura Lee Guhrke došla ke spisovatelské profesi velkou oklikou: pracovala v reklamě, provozovala restauraci a řídila stavební firmu. Koho by napadlo, že dáma s takovýmto životopisem usedne ke stolu a začne psát romantické příběhy? Stalo se. A nikdy svého rozhodnutí nelitovala. Její knihy milují čtenářky po celém světě.

Laura Dave (7)

Americká spisovatelka a novinářka. Žije v Santa Monice. Její první kniha z roku 2006 se jmenuje London Is the Best City in America.

László Németh (4)

László Németh se narodil v rodině středoškolského profesora. Vystudoval medicínu a 17 let působil jako školní lékař. Několik let učil také na gymnáziu, avšak své hlavní pole působnosti naleznul v literatuře poté, co svou povídkou vyhrál v časopise maďarské duchovní elity "Nyugat". Kromě psychologických románů a historických dramat psal i studie , eseje a publicistická díla a byl také překladatelem významných osobností světové literatury do maďarštiny.

Lance Armstrong (6)

Lance Armstrong, rodným jménem Lance Edward Gunderson je bývalý americký profesionální cyklista, nejvíce známý ze svého působení v nejprestižnějším cyklistickém závodu světa Tour de France, který sedmkrát za sebou vyhrál. Ve druhé polovině 90. let se vyléčil ze zhoubného novotvaru varlete a vrátil se do profesionální cyklistiky. Během své sportovní kariéry obdržel řadu mezinárodních ocenění, včetně cen Sportovec roku od časopisu Sports Illustrated a Světové sportovní ceny Laureus . Roku 2012 po dopingové aféře o mnohá ocenění přišel. Americká antidopingová agentura mu odebrala sedm triumfů z Tour de France a doživotně jej distancovala z cyklistických závodů. Armstrong zahájil svou sportovní kariéru jako triatlonista. V šestnácti letech se stal profesionálním triatlonistou a v letech 1989 a 1990 získal titul národního mistra v triatlonu. U triatlonu však nevydržel. Největší talent projevil v jízdě na kole, rozhodl se tedy věnovat výhradně cyklistice. Absolvoval několik amatérských závodů a v roce 1991 potvrdil svůj talent vítězstvím amatérského mistrovství Spojených států. Po Olympijských hrách v roce 1992, kde obsadil 14. místo v silničním závodě, se stal profesionálním cyklistou. Následující rok byl pro Armstronga plný triumfů. Vyhrál sérii tří prestižních závodů ve Spojených státech , v červenci se ve svých jednadvaceti letech stal nejmladším jezdcem, který dosáhl etapového vítězství na Tour de France a na mistrovství světa v silniční cyklistice se stal také historicky nejmladším vítězem. Až do roku 1995 nikdy nedokončil celou Tour de France. Teprve v tomto roce, kdy skončil celkově na 36. místě, se cítil fyzicky i psychicky dost silný na to, aby tento náročný a vyčerpávající závod dokončil. Na podzim roku 1996, konkrétně 2. října, diagnostikovali lékaři Armstrongovi testikulární rakovinu – třetí, nejtěžší stadium rakoviny varlat s rozsáhlými metastázemi do plic. Varovné příznaky ...

Ladislav Vidman (4)

Narozen 20. února 1924 v Kladně. V roce 1943 absolvoval Akademické gymnasium v Praze. Před narukováním byl zachráněn kladenskou lékárnou, kde sloužil coby aspirant farmacie - složil i tirociniální zkoušku. Soukromě četl latinské a řecké klasiky, zdokonaloval se ve francouzštině a učil se rusky a anglicky. V roce 1945 nastoupil na studie řečtiny a latiny na Karlově univerzitě. V roce 1949 promoval na doktora filosofie. Po vojně byl poslán jako učitel na hornické učiliště ve Stochově u Kladna. O několik let později mu po vzniku Československé akademie věd nabídl jeho někdejší učitel prof. Salač místo v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská. Tak se stalo 1. dubna 1953, což je datum, kdy Ladislavovi začala kariéra epigrafika, jež ukončila až jeho smrt 26. prosince 1989. Jeho publikace mu přinesly mezinárodní uznání ještě dříve, než obhájil roku 1959 kandidátskou práci o korespondenci Plinia Mladšího s císařem Trajánem . Dosáhnou titulu doktora věd se mu nepodařilo. Předložil sice dvě knihy o egyptském kultu u Řeků a Římanů, jež vyšly v Berlíně roku 1969 a 1970, k obhajobě však už nedošlo, normalizace byla rychlejší. Jako náhradu udělila nová Česká akademie Vidmanovi k nedožitým sedmdesátinám Dobrovského medaili za zásluhy o českou klasickou filologii.

Ladislav Varcl (5)

Narozen 17.8.1909 v Budapešti , zemřel 6.10.1980 v Praze. PhDr., DrSc., vedoucí Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, překlad z řečtiny.

Ladislav Šťastný (3)

Vyučil se soustružníkem a v roce 1957 nastoupil k SNB.Zde prošel všemi službami,nakonec pracoval v oddělení vražd.V roce 1977 začal psát detektivní příběhy.V roce 1981 musel od bezpečnosti odejít a nesměl publikovat.K psaní se vrátil až po roce 1989,kdy znovu zúročuje své odborné znalosti a zkušenosti.

Ladislav Smrž (5)

Práce v oboru elektrotechniky a měrných soustav.

Ladislav Šíp (4)

Dlouholetý hudební režisér Supraphonu, dramaturg a bývalý šéf opery Národního divadla.

Ladislav Ovsík (3)

Narozen 27.6.1926 v Merklíně u Přeštic, zemřel 2002. Fotograf.

Ladislav Novák (7)

Narozen 4.8.1925 v Turnově, zemřel 28.7.1999 v Třebíči. Středoškolský profesor, výtvarník, prozaik, parafráze indiánské a překlady eskymácké poezie, překlady z francouzštiny a němčiny.

Ladislav Máčal (9)

Básník, autor několika knih o Praze, povídek a divadelních her. Publikoval a působil v Praze v polovině 20. století.

Ladislav Halík (7)

Narozen 21.1.1903 v Havlíčkově Brodě. RNDr., zoolog, práce a překlad z oboru.

Ladislav Blažek (3)

Narozen 13. 4. 1945 v Brně. Prof. Ing., CSc., ekonom, autor odborné ekonomické literatury.

Lada Eliášová (8)

RNDr., odborná asistentka na katedře matematiky VŠE Praha, autorka učebnic matematiky.

Květuše Hyršlová (5)

Narozena 4.7.1929 v Praze. PhDr., DrSc., literádní vědkyně a kritička, práce o současném německém písmenictví, překlady z němčiny.

Květa Koževníková (4)

Narozena 5.2.1930 v Českých Budějovicích, zemřela 5.10.1981 v Praze. PhDr., CSc., asistentka ruské literatury, publikace z oboru, poezie a cestopisné causerie, překlady z ruštiny.

Kuzma (8)

Pseudonym Kuzma a Jonny. Novinář, spisovatel, dramatik, autor kulturně historických reportáží. Redaktor mj. Středostavovského buditelele, týdeníku Nová Praha, Českého slova a Pražského ilustrovaného zpravodaje. Přispíval do Palečka, Trampa, Trnu. Autor mnoha románů, divadelních her, drobných humoristických prací, ale i literárně kritických studií. Psal i detektivní romány a rodokapsy. Napsal také řadu aktovek, výstupů a veseloher, knížek pro děti a mládež a vydal i obsáhlý výbor z našich pověstí a písní. Historické náměty zpracoval dílech v Junák kralevic Marko, Vilém Tell, Strakonický dudák Švanda. Dále pracoval mnoho let jako účetní , v roce 1946 přijal příjmení Novotný – Kuzma. Psal pod pseudonymy: Kuzma, Jonny , Gill March, Jeen Ch., Jiří Alexa, Vlasta Alexa.

Kurt Pollak (3)

Lékař, soustředil se na zdravotnickou osvětu a dějiny medicíny.

Kristina Hlaváčková (8)

Kristína Hlaváčková se narodila v roce 1979 v Praze. Část svého dětství strávila s rodinou v Nigérii. Začala psát velmi brzy, většinou ale "do šuplíku". Na střední škole získala stipendium do USA, kde si našla cestu k jedné životní "lásce" - ke keramice. V současné době spolupracuje jako překladatelka s ČVUT a vrátila se ke studiu na Univerzitě Karlově. V minulosti překládala titulky seriálů pro MTV a texty pro prestižní čínský architektonický časopis. Kniha Dračí oči - Čarodějka je její prvotinou.

Kristína Baluchová (6)

Narodila sa v roku 1983 v Kežmarku. V rokoch 2004-2009 lietala pre spoločnosť SkyEurope Airlines . Vyštudovala Filozofickú fakultu UCM v Trnave, v súčastnosti sa venuje ďalšiemu vzdelávaniu v terapeutickej oblasti. Hovorí plynulo po anglicky a nemecky, pasívne ovláda ruštinu, španielčinu a nórčinu. Pracuje ako konzultantka pre Rozvojový program OSN, venuje a aj súkromnej praxi v ÚKL v Bratislave. V roku 2011 založila občianske združenie OZ PUTO, ktoré poskytuje pomoc v sociálnej oblasti Okrem lietania ju teší literatúra, kinematografia, relax pri cestovaní a v poslednom období gastronómia a vinárska kultúra. Je slobodná, žije v Bratislave. Kristíne 5. septembra vyšla jej prvá kniha "Lietam v tom tiež", v ktorej opisuje svoj život letušky v krachujúcej spoločnosti SkyEurope a zároveň aj trochu svojo súkromný život.

Kristen Callihan (5)

Americká spisovatelka. Autorka románů pro ženy, sci-fi a fantasy literatury.

Koz'ma Prutkov (2)

Koz‘ma Prutkov je fiktivní postava ruského básníka, spisovatele a historika, kterou stvořili a jako společný pseudonym používali tito ruští autoři: P. P. Jeršov , A. K. Tolstoj , A. M. Žemčužnikov , A. M. Žemčužnikov a V. M. Žemčužnikov .

Konečná (9)

Kolektív autorov (9)

Kódži Miura (8)

Kliment Čermák (7)

Kliment Čermák byl učitel, amatérský historik, archeolog, numismatik, muzejník, spisovatel a popularizátor poznatků v oblasti historických věd. Pocházel z rodiny místního knihtiskařského mistra Klimenta Jana Čermáka, který byl aktivní v místním obrozeneckém spolku Včela čáslavská, takže se Kliment Čermák již v dětství pohyboval v prostředí, které kladně reflektovalo především národní minulost a existenci historických památek. V letech 1868 až 1871 Kliment Čermák studoval v Praze učitelský ústav. Již v této době prohluboval své zájmy v oblasti geologie a paleontologie, a to za přispění prof. Antonína Friče. Zásadní vliv na něj ale mělo setkání se správcem archeologické sbírky Národního muzea Františkem Němcem, který jej hlouběji uvedl do archeologické praxe. Po ukončení studií nastoupil jako učitel v Poličce, ale již za dva roky se přesunul zpět do Čáslavi, kde učil na místní reálce, pak měšťanské škole a nakonec a nejdéle na dívčí obecné a měšťanské škole, kde byl i ředitelem. Čermák během svého života provedl řadu archeologických výzkumů v Čáslavi a širším okolí. Především se jedná o výzkum mohyl u Chedrb , neolitických lokalit u Čáslavi a Drobovic, výzkumy ve středověkém jádru města a na čáslavském Hrádku a dále na různých hradech a tvrzích: Vilémov, Chlum, Drobovice , Lichnice, Paběnice. Výsledky těchto výzkumů publikoval ve výročních zprávách Včely , dále přispíval do Památek archeologických a byl dopisujícím členem Archeologického sboru Národního muzea. Velmi výrazný vliv měl Čermák na vývoj muzeologie a muzejnictví, kde se jako první v českých zemích zabýval také teoretickou a metodologickou stránkou muzejní činnosti. Za účelem rozvoje tohoto oboru založil muzeologický časopis Věstník českoslovanských muzeí a spolků archeologických . V roce 1877 došlo k obnovení Včely čáslavské, jejíž činnosti se Čermák nadále aktivně účastnil ...

Klaus Oberbeil (7)

Novinář a publicista specializovaný na problematiku zdraví a výživy, autor televizních a rozhlasových pořadů, statí do časopisů a knižních publikací o zdravé výživě. Je odborníkem na molekulární biologii a genetický výzkum.

Kirill Bulyčov (2)

Kim Kiyosaki (4)

Kim Kiyosaki je podnikatelka, autorka příruček o finančním investování.