Všichni Autoři a témata

Pavel Walek (4)

Autor knihy o zdravém životním stylu.

Pavel Vežinov (6)

Vl. jm. Gugov Nikola Delčev. Vystudoval filozofii, redaktor. V literárním debutu Ulica bez pavaž popisoval život v rodné Sofii. Problematice současnosti zůstal věrný ve většině svých děl. Mezi SF lze řadit novely Barierata, Belijat gušter , ve kterých se zabývá morálkou lidí budoucnosti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti, která je obklopuje. Obě novely jsou varováním před podobným vývojem lidské společnosti. Do žánru SF jsou také řazeny povídková sbírka Sinite peperudi , románová vesmírná opera Gibelta na Ajaks a Neverojatni istorii . V. je i autorem próz pro mládež a cestopisů; za svou tvorbu získal řadu státních cen. Č. a s. vydal V. ještě dalších šest děl nepatřících do oblasti SF, ale tematicky spjatých s 2. světovou válkou a budováním socialismu v Bulharsku. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Pavel Trojan (4)

Absolvoval slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 2010-2016 působil jako programový expert v Polském institutu v Praze. Kromě Žižkova je nadšeným propagátorem a milovníkem Polska a západního Balkánu.

Pavel Růžek (3)

Narozen 30. 11. 1951 v Mostě, zemřel 30. 8. 2011. Překladatel, spisovatel.

Pavel Maurer (6)

Narozen 28.4.1959 v Hranicích na Moravě. PhDr., pracovník v reklamě, autor publikace Gurmán.

Pavel Levit (3)

Narozen 18.11.1902 v Plzni, zemřel 16.8.1971 v Jesenici. JUDr., DrSc., profesor správního práva, práce v oboru a v oboru ústavního práva, překladatel z němčiny.

Pavel Kraus (7)

Rodák z Prahy, vystudoval strojní průmyslovku. Pracoval jako dělník, konstruktér, dispečer a technický překladatel. Od roku 1959 publikoval v periodikách, od roku 1969 se věnuje pouze literatuře. Prozaik specializující se na kriminalistický žánr. Autor rozhlasových her a televizních scénářů, publicista.

Pavel Klouda (8)

Ing., autor publikací z oboru chemie a biochemie.

Pavel Horváth (5)

Pavel Horváth je český trenér, bývalý fotbalový záložník a reprezentant. Naposledy hrál za Viktorii Plzeň, kariéru ukončil po sezoně 2014/15 po utkání proti 1. FK Příbram , když v 81. minutě vystřídal Tomáše Hořavu. Byl to klasický „špílmachr“ - tvůrce hry, dokázal dobře číst hru a dát překvapivou přihrávku. Mimo to dokázal přesně vystřelit i z větší vzdálenosti. V kabině byl znám jako věčný šprýmař. Ve své bohaté kariéře hrál mj. za obě pražská „S“ - Spartu i Slavii, působil v Portugalsku, Turecku a Japonsku. Od března 2020 do března 2021 byl de facto trenérem 1. FK Příbram, ale vzhledem k tomu, že na profilicenci teprve studoval, tak byl v zápisech o utkání de iure uváděn jen jako asistent trenéra. Je podruhé ženatý, první manželkou byla Hedvika, později manželka Jana Kollera. S druhou manželkou Janou má dceru Adrianu a syna Patrika. Je vyučeným řezníkem. V letech 2010, 2011, 2012, 2013 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. S fotbalem začínal na škváře v TJ Břevnov, 26. září 1983 se v osmi letech dostal do Sparty Praha , kde ho v žácích vedli trenéři Toufar, Miloslav Lev, v dorostu trenér Černý a Tadeáš Kraus. V A-týmu debutoval 28. listopadu 1993 pod trenérem Karolem Dobiašem v utkání proti Drnovicím, nastoupil v základní sestavě . V této fázi to byl jeho jediný start za Spartu v 1. lize. V lednu 1994 totiž odešel na půlroční hostování do tehdy druholigového Jablonce, klubu vedeného Miroslavem Peltou. Zde působil pod trenérem Josefem Pešice a později pod Jiřím Kotrbou. Hned v prvním zápase s Kladnem si natrhl vazy v kotníku. Konec sezony 1993/94 již stihl a mohl s Jabloncem slavit postup do nejvyšší ligy. V létě pak prodloužil hostování a rok později do klubu přestoupil. V Jablonci slavil 3. místo v první lize v sezoně 1995/96. V létě 1996 se vrátil do Prahy, přestoupil z Jablonce za 22 milionů ...

Pavel Gregor (6)

Narozen 12. 1. 1952 v Poličce. Prof. , MUDr., DrSc., kardiolog . Zabývá se zejména onemocněním myokardu a farmakoterapií.

Pavel Bošek (5)

Pavel Bošek byl český herec, dramatik, publicista, divadelní organizátor a spisovatel. Jednalo se o blízkého spolupracovníka divadelníka a spisovatele Ivana Vyskočila. Pavel Bošek vystudoval v letech 1950–1954 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1960–1962 absolvoval nástavbové studium estetiky na Filosofické fakultě. Pracoval na ministerstvu kultury a do roku 1963 jako dramaturg Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Roku 1963 se stal redaktorem časopisů Repertoár malé scény a Ochotnické divadlo . Spolupráce s Ivanem Vyskočilem a jeho Nedivadlem se datuje od roku 1964, kdy působil jako divadelní autor a příležitostný herec v pražských divadlech malých forem . Zahrál si také několik drobnějších filmových rolí a byl spoluzakladatelem a pravidelným lektorem řady festivalů netradičního amatérského divadla . Od roku 1977 působil také jako lektor Lidové konzervatoře v oblasti malých jevištních forem. Jezdil na chalupu v Borové u Poličky. Jako spisovatel debutoval roku 1961 v měsíčníku Plamen povídkou Ogarská dolina a dále publikoval v časopisech Ochotnické divadlo, Repertoár malé scény, Host do domu, Kulturní tvorba, Tvář, Literární noviny a další. Svými povídkami, causeriemi a hrami se stal společně s Ivanem Vyskočilem klíčovou postavou tzv. text-appealů, specifické varianty autorského literárního kabaretu.

Pavel Bárta (6)

Narozen 1963. Novinář, autor publikací o ledním hokeji.

Pavel Aleksandrovič Šestakov (6)

Ruský prozaik.

Pavel (8)

Spisovatel a novinář Ota Pavel, původním jménem Ota Popper, se narodil 2.7.1930 v Praze jako syn obchodního cestujícího. Za války pobýval s rodiči a dvěma bratry na Kladensku a tam začal r. 1943 pracovat jako havíř. V chlapeckých letech aktivně provozoval fotbal a hokej. Po válce žil opět v Praze; navštěvoval zde obchodní a jazykovou školu. V letech 1949-56 pracoval Pavel v Československém rozhlase jako sportovní redaktor , r. 1956 byl zaměstnán v časopise Stadion, od r. 1957 v časopise Československý voják. Při zaměstnání vystudoval střední školu pro pracující a ukončil ji r. 1960 maturitou. V r. 1962 provázel fotbalisty pražské Dukly na jejich zájezdu do Spojených států; navštívil i několik dalších cizích zemí . V únoru 1964 Ota Pavel onemocněl vážnou duševní chorobou a byl nucen pobývat v psychiatrických ústavech a trvale se léčit. Z léčeben se vracel do zaměstnání a ke své tvůrčí práci pouze na krátká období. R. 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Přes velké zdravotní potíže Pavel i v posledních letech svého života horečně literárně tvořil. 31.3.1973 náhle zemřel na zástavu srdeční činnosti. Je pochován na Židovském hřbitově v Praze-Strašnicích. Ota Pavel začal publikovat velice záhy, už od počátku 50. let uveřejňoval v denním tisku drobnější, převážně reportážní práce. Jeho prvním velkým literárním úspěchem byla kniha Dukla mezi mrakodrapy , kterou se uvedl v žánru tzv. sportovní beletrie. Po ní následovaly soubory kratších próz a črt o našich předních i méně známých sportovcích . Celou knížku věnoval vyprávění o Jiřím Raškovi . Hned několik Pavlových prací z oboru sportovní beletrie bylo poctěno novinářskými a literárními cenami , někt...

Paullina Simons (7)

Narozena v roce 1963 v Leningradě. V deseti letech se odstěhovala s rodinou do USA. Autorka několika knih. Je autorkou deseti románů, přičemž největšího úspěchu dosáhla Měděným jezdcem z roku 2001 , který se stal mezinárodním bestsellerem. Závěrečný díl trilogie o osudech Taťány a Alexandra The Summer Garden vyšel v nakladatelství Euromedia na konci roku 2013.

Paul Simons (3)

Vědecký pracovník a popularizátor vědy, zaměřený na botaniku, zemědělství, chemii a klimatologii, též producent BBC TV.

Paul Seitz (2)

Německý autor publikací o pěstování a využítí léčivých bylin.

Paul Preuss (5)

Paul Preuss je americký spisovatel science fiction a vědeckých článků a konzultant pro filmové společnosti. Nejvíce je známý pro romány v sérii Zlatý věk Venuše od Arthura C. Clarka, které napsal na základě jeho povídek.

Paul Dowswell (8)

Britský spisovatel.

Paul Doiron (4)

Autor je svým vzděláním i povoláním zakotvený v literatuře: vystudoval Yaleovu univerzitu a toužil se stát romanopiscem či filmovým scénáristou. Po škole přesídlil do Hollywoodu, kde dle vlastních slov „živořil na okraji filmového průmyslu“ a marně se snažil uchytit jako posuzovatel scénářů. Doiron má ovšem ještě svou druhou stránku, která se rovněž uplatnila při psaní Pytlákova syna – je certifikovaným průvodcem státu Maine, a dokonale tedy zná prostředí mainské lesní divočiny. Nyní pracuje jako šéfredaktor v časopise Down East, věnovaném nejrůznějším oblastem života ve státě Maine.

Patrick Modiano (8)

Patrick Modiano je francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 2014. V roce 1978 získal Goncourtovu cenu za román Ulice temných krámků a roku 2012 Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu. Modiano se narodil na pařížském předměstí. Jeho otec Albert Modiano byl obchodník a sefardský Žid. Významná rabínská rodina původně pocházela z řecké Soluně. Během okupace se musel v Paříži skrývat pod falešnou identitou a kvůli přežití obchodoval s nacisty. Jeho osudy přiměly Patricka Modianiho věnovat se ve svém díle osudu své rodiny a francouzských Židů. Matka Louisa Colpijn je herečka a pochází z belgických Antverp. Rodiče se seznámili v říjnu 1942 v okupované Paříži a v listopadu 1944 měli svatbu. Kromě Patricka se jim v roce 1947 narodil ještě syn Rudy, který zemřel v deseti letech na leukémii. Patrick mu pak věnoval svá raná díla. Na počátku 60. let se rodiče rozešli, otec se znovu oženil a roku 1977 zemřel ve Švýcarsku. Patrick maturoval v Annecy a v dalším vzdělávání nepokračoval. V dospívání jej významně ovlivnil jeho středoškolský učitel geometrie a matčin přítel Raymond Queneau se svým románem Zazie v metru. Díky němu se seznámil s nakladateli Gallimard, kteří mu začali vydávat první knihy. V roce 1968 tak vydal svůj první román La Place de l'Étoile o židovském kolaborantovi během války. Kvůli tomuto kontroverznímu románu s antisemitskými narážkami se nepohodl se svým otcem. V roce 2010 byl přeložen do němčiny a v Německu byl oceněn jako jedno z klíčových děl o holokaustu. V angličtině román dosud nevyšel. Roku 1973 napsal scénář k filmu Lacombe, Lucien. Film vypráví o osmnáctiletém Lucienu Lacombeovi, který za války spolupracuje s proněmeckými úřady a přitom se zamiluje do židovské dívky. Příběh, odehrávající se v jihozápadní Francii má nabourávat tradiční pohled na francouzské dějiny během 2. světové války, získal několik ocenění a byl nominován na Oscara. V roce...

Patrick A Davis (6)

Jako syn amerického diplomata a čínské ženy Patrick v mládí dost cestoval. S rodinou pobýval v Pakistánu, Vietnamu, Thajsku, Jižní Korei i jinde. Až v jeho 16 letech se usadili ve státu Washington. Po ukončení střední školy se dal Pat k letectvu. Za svou kariéru létal například s letounem U-2 a dotáhl to do hodnosti majora. V roce 1992 se však zranil tak nešťastně, že jeho vojenská kariéra prakticky skončila. Patrick se vrhnul na dráhu spisovatele. Jeho prvotina, Generál, vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a z jejího autora udělala vyhledávaného spisovatele.

Patricia Wentworth (7)

Patricia Wentworth, rozená Dora Amy Elles, byla britská spisovatelka detektivek. Studovala v Londýně, nejprve soukromě, pak navštěvovala dívčí Blackheath High School. Po smrti svého prvního manžela, George F. Dillona, se v roce 1906 usadila v Camberley, Surrey. V roce 1920 se vdala za George Olivera Turnbulla a měla jednu dceru. Napsala sérii 32 kriminálních románů , převážně se slečnou Silverovou jako hlavní hrdinkou, z nichž první vyšel v roce 1928, a poslední byl vydán v roce její smrti. Slečna Silverová je někdy přirovnávána k Jane Marpleové vytvořenou Agathou Christie. Slečna Silverová je vychovatelka v důchodu, která se stane soukromým detektivem. Úzce spolupracuje se Scotland Yardem, a to zejména s inspektorem Frankem Abbottem. Patricia Wentworth napsala také dalších 34 knih mimo tuto sérii.

Patricia Reilly (7)

Patricia Reilly Giff se narodila roku 1935 v Brooklynu v New Yorku. Je autorkou knih a učitelka. Poté, co strávila dvacet let jako učitelka na plný úvazek,začala psát. Specializující se na dětskou literatury. Nyní sídlí v Weston, Connecticut, spolu se svým manželem Jamesem a jejich třemi dětmi. "Chci vidět děti, stočené do klubíčka s knihami, zjištění povědomí o sebe jak oni objeví myšlenky jiných lidí. Chci, aby se spojení, které knihy jsou příběhy lidí, že psaní je mluvení na papíře, a chci jim psát jejich vlastní příběhy. Ráda bych své knihy stanovila, jako spojení pro ně. "

Pasi Ilmari Jääskeläinen (4)

Pasi Ilmari Jääskeläinen je považován za jedno z nejlépe střežených finských literárních tajemství. Na začátku 70. let když mu bylo 5 let, bydlel v činžáku vedle starého hřbitova a věřil na upíry. V 80. letech měl pořád upírské sny a zamiloval se do Jeanne Moreau z Truffautova Julese a Jima. O 10 let později napsal své první povídky. Čtyřikrát vyhrál spisovatelskou sci-fi a fantazy soutěž a rozhodl se, že bude spisovatelem. Nyní je nejen spisovatelem, ale i učitelem finštiny a literatury na vyšší střední škole a otcem tří synů. Nepřestal mít rád upíry, Jeanne Moreaua a starou filmovou klasiku. Jako romanopisec a autor povídek proslul zejména v oblasti sci-fi a fantasy a vyhrál řadu žánrových ocenění .

Paolo Mancini (6)

Italský spisovatel, scenárista, copywriter a novinář.

Pamela Westland (6)

Britská autorka děl o aranžování květin a kuchařských knih.

Pamela Macaluso (6)

Španělská autorka romantických příběhů.

P. J Parrish (5)

P. J. Parrish je autorský pseudonym sester Kelly a Kristy Monteeových. Narodily se a vyrostly v Detroitu ve státě Michigan. Jejich otec byl inženýr a matka pracovala v potravinářském průmyslu, když právě nepečovala doma o děti . Kelly se po získání diplomu na Severní michiganské univerzitě přestěhovala do Arizony, později do Laughlinu v Nevadě a nyní žije ve Filadelfii ve státě Mississippi, kde pracuje jako ředitelka kasina. Vždy měla velký zájem o prosazování práva, proto také absolvovala dva kurzy kriminologie. Má dvě dcery, syna a tři vnoučata. Kristy vystudovala Jižní michiganskou univerzitu, kde získala učitelský diplom, ale rozhodla se raději věnovat žurnalistice. Pracovala jako redaktorka a editorka deníků v Michiganu a na Floridě. Od roku 1985 se plně věnuje kariéře spisovatelky. Nyní žije ve Fort Lauderdale na Floridě s manželem Danielem, který je také novinář. Sestry Kelly a Kristy Monteeovy napsaly pod pseudonymem P. J. Parrish dosud sedm detektivek. Knihy s hlavním hrdinou Louisem Kincaidem byly již dvakrát navrženy na literární cenu: v roce 2003 román Paint It Black na Shamus Award za nejlepší detektivní román a v roce 2002 Dead Of Winter na cenu Edgar.

P. Dominik (9)

Otto Boček (5)

Narozen 10.4.1893 v Úlovicích u Loun, zemřel 31.10.1964 v Praze. Pomolog, literatura z oboru.

Otakar Špecinger (9)

Narozen 29.8.1923 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 12. 3. 2014 tamtéž. Turistické průvodce a monografie osob, vlastivědné práce ze severních Čech.

Otakar Sommer (5)

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Otakar Poupa (5)

Prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc. - se narodil 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Již jako gymnaziální student osciloval mezi láskou k biologii a výtvarnému umění. Věren rodinné tradici začal v roce 1935 studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 odešel pracovat do endokrinologické laboratoře jedné z pražských farmaceutických firem. Když skončila 2. světová válka, okamžitě se vrátil do Fyziologického ústavu a začal s experimentálním výzkumem interakce antithyreoidálních látek a histaminu s nukleovými kyselinami. Výsledky, které publikoval ve dvou monografiích, byly základem jeho habilitační práce. Docentem se stal v roce 1947, tedy ve svých 31 letech. Po únorových událostech v roce 1948 musel, bohužel, opustit slibně zahájenou univerzitní kariéru; významně byly omezeny i jeho aktivity vědecké. Tento stav trval až do r. 1959, kdy začal vyučovat patologickou fyziologii na tehdejší Fakultě dětského lékařství, kde byl také v roce 1961 jmenován profesorem. Plodná léta kulminovala v době "Pražského jara" v r. 1968, kdy byly zásluhy prof. Poupy oceněny státní cenou a byl jmenován korespondujícím členem Akademie věd. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 jako jeden z autorů památného provolání "2000 slov" emigroval do Skandinávie a stal se vědeckým pracovníkem nejdříve na univerzitě ve švédském Göteborgu a později i v dánském Aarhusu a norském Bergenu. V r. 1976, u příležitosti svých šedesátin, dostal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Prof. Poupa stál rovněž u zrodu International Study Group for Research in Cardiac Metabolism, která se později jako International Society for Heart Research stala nejvýznamnější světovou odbornou společností, sdružující experimentální kardiology; v roce 1976 se stal jejím čestným členem. Po listopadu 1989 navštívil Prahu a pln elánu radil a navrhoval, jak nejlépe naskočit do rozjetého rychlíku světové vědy. V r. 1991 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán medailí J. E...

Otakar Franěk (7)

Narozen v Rosicích u Brna, PhDr., CSc., autor historické a memoárové literatury především o dělnickém a komunistickém hnutí.

Otakar Filip (8)

Narozen 1.7.1874 v Praze, zemřel 10.4.1931 tamtéž. Novinář, redaktor, prozaik, překladatel.

Otakar Čemus (4)

Otakar Čemus je český grafik, malíř a ilustrátor. Otakar Čemus prožil dětství v Panenských Břežanech. Po svatbě se přestěhoval do nedaleké obce Kozomín, kde tvoří svá díla doposud. V letech 1952–1959 studoval, včetně čestného roku studia, na Akademii výtvarných umění ve speciální škole prof. Vlastimila Rady. Sám Vlastimil Rada studoval na pražské Akademii u profesorů Maxe Švabinského, Jana Štursy a Jana Preislera. Po linii svých učitelů měl tedy Otakar Čemus ty nejlepší české umělce počátku 20. století. Je především kolorista, ale je i zručným kreslířem. V letech 1958–1989 působil jako výtvarník v předních Československých časopisech a novinách . V roce 1988 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Díla Otakara Čemuse jsou zastoupena ve státních galeriích a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Celá umělecká tvorba Otakara Čemuse našla své pevné místo v českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století a počátku 21. století jak pro své výtvarné kvality, tak proto, že je také radostí z barev a kouzlem, které v nás nechává trvalé odlesky. Malíř je zástupcem té generace, která vyšla z klasického školení umělců patřících k předválečné a válečné umělecké avantgardě a je to na jeho výtvarné práci poznat, i když se jedná o zcela autentickou výtvarnou tvorbu. Významnou část jeho tvorby tvoří ilustrace knih , dětská leporela a pohádkové knihy nebo pohlednice s vánoční a velikonoční tematikou.

Otakar Auředníček (4)

Narozen 27.9.1868 v Hrazených Ratajích, Zemřel 1.6.1947 v Praze. Právník, spisovatel, překladatel z francouzštiny a italštiny.

Orchester Gustáva Offermanna (4)

Slovenský popový orchestr pod vedením Gustáva Offermanna.

Ondrej Kalamár (7)

Slovenský básník, též autor vzpomínkové publikace.

Ondřej Jirásek (7)

MgA. Mgr. Ph.D. Ondřej Jirásek , hudebník, bývalý člen rockové skupiny Bratrstvo, hudební režisér a zvukař, vysokoškolský pedagog v oboru elektroakustické hudby a hudební akustiky, spoluautor příruček hudebního softwaru a též autor moravských pohádek a pověstí. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP, obor hudební výchovy i kompozici na JAMU v Brně.

Olivová Jana (8)

Olivia Gates (7)

Olivia je ženou mnoha talentů. Věnovala se zpěvu, malování, designu, je manželkou a matkou a ještě k tomu všemu lékařkou. Ovšem je pravda, že zpěvu, malování a designu se věnovala spíše okrajově, a právě opačně tomu však bylo s její úlohou manželky, matky a lékařky. Jestli Vám připadá neuvěřitelné, jak někdo toho může tolik stíhat, tak si k tomu ještě přidejte psaní, kterému se věnovala odjakživa, i když si nikdy nemyslela, že by v tomto oboru mohla udělat nějakou kariéru. Pak, když si v roce 2001 koupila svůj první počítač a pronikla do počítačového světa, našla na internetu webové stránky nakladatelství Harlequin. Tam zjistila, že vydavatel, jehož knihy hltala v době dospívání, přijímá rukopisy začínajících autorů. Učinila zásadní rozhodnutí a o dva roky později publikovala v Harlequinu svou první knihu v edici Lékařské romance. A hned napoprvé to byl obrovský úspěch. Ona sama to považuje za jeden z nejúžasnějších okamžiků svého života.

Oliver Sacks, (6)

Olga Fastrová (7)

Olga Fastrová, rozená Cikhartová , byla první česká profesionální novinářka, dále učitelka, překladatelka, spisovatelka a v letech 1907–1936 stálá redaktorka listu Národní politika. Narodila se a vyrůstala s mladším bratrem Oskarem v Praze, v rodině poštovního oficiála Františka Cikharta a jeho manželky Marie, rozené Bártové. V letech 1886–1892 rodina bydlela v Táboře, kde Olga chodila do dívčí školy a do místního hudebního ústavu A. Čejky. Mimo to také navštěvovala rodinu dr. Karla Nedbala jako žačka jeho dcer Elišky a Luisy – učitelek hry na klavír; znala se také s o dva roky starším Oskarem Nedbalem. Zajímala se o divadlo a sport, zejména o plavání a bruslení. Letní prázdniny trávila u své pratety ve mlýně Veselých. Po otcově předčasné smrti a po dokončení měšťanské školy se Olga s matkou a bratrem Oskarem odstěhovali zpět do Prahy. Důvodem bylo Olžino plánované studium na učitelském ústavu, v té době jediné škole, kde mohly dívky získat úplné vzdělání zakončené maturitou . Pražský Státní ústav pro vzdělávání učitelek absolvovala v letech 1892–1896 a s maturitou získala vysvědčení způsobilosti k vyučování na obecných školách v jazyce českém. Ve školním roce 1896–1897 nastoupila jako literární učitelka na obecné škole v Rokycanech, po půl roce přestoupila jako prozatímní podučitelka do obecné školy v Modřanech u Prahy. Zde v létě 1898 ukončila školní rok a v říjnu 1898 se provdala za spisovatele a dramatika Ottu Fastera a učitelské místo musela podle tehdejších zákonů kvůli sňatku opustit, protože učitelky nesměly být vdané. V manželství se jí narodily tři dcery – v roce 1899 Jarmila, v roce 1901 Olga a roku 1903 Ludmila. Se znalostmi němčiny a francouzštiny a obdivem k francouzské beletrii začala již roku 1898 překládat knižně, ale pod mužskými pseudonymy. Francouzské romány pro ženy jí byly inspirací a formovaly její...

Oldřich Vinař (5)

Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.

Oldřich Starý (7)

Oldřich Starý dr. h. c. byl český architekt a profesor architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1949–1950 byl jeho rektorem. Studoval architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1912–1919 učil na průmyslové škole stavební v Plzni. Později působil ve stejné funkci v Praze. V roce 1922 byl zvolen předsedou Klubu architektů. Od roku 1935 byl předsedou Svazu československého díla. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1922–1939 byl redaktorem časopisu Stavba, v letech 1939–1971 redaktorem časopisu Architekt.

Oldřich Pošmurný (3)

Narozen 8. 4. 1942 v Táboře, zemřel 2. 5. 2010. Grafik, typograf a tvůrce poštovních známek.

Oldřich Menhart (7)

Oldřich Menhart byl český typograf, tvůrce písma, kaligraf, knižní grafik a odborný publicista. Vyučil se typografem . Byl na studijním pobytu v Antverpách a v Cronbergu, svou praxi doplnil v Bauerově písmolijně a ve Stemplově závodě ve Frankfurtu nad Mohanem, v Offenbachu u bratrů Klingsporů, v Peignotově závodě a v Imprimerie Nationale v Paříži. V letech 1923–1925 vyučoval na typografické škole v Praze, vedl kurzy psaní a kreslení písma. Do roku 1929 pracoval jako faktor ve velkých pražských grafických závodech. Od roku 1933 do roku 1935 pracoval v tiskárně Kryl & Scotti v Novém Jičíně. Následně od roku 1935 do roku 1938 v tiskárně Karel Kryl v Novém JIčíně a v letech 1939 až 1950 v tiskárně Karel Kryl v Kroměříži. Ve svobodném povolání pak působil jako kaligraf a typograf. Podílel se na úpravách knih pro různá česká nakladatelství, věnoval se též tvorbě ex libris. Upravil nové vydání Komenského Labyrintu světa a ráje srdce . V rámci Ročenky knihtiskařů a časopisu Typografia publikoval odborné články z oblasti písmařství a knižní typografie. Vydal několik vlastních knih, např. Regule kaligrafů , Nauka o písmu či Tvorba typografického písma . Je autorem 24 původních návrhů typografických písem, která postupně vydaly písmolijny v Německu, Anglii a Československu. Usiloval o nalezení národního charakteru písma v typech odpovídající zvláštnostem češtiny. Jeho kurzívu a italiku zakoupila v roce 1932 písmolijecká firma Bauersche Gießerei z Frankfurtu nad Mohanem, další jeho písmo používala také londýnská firma Monotype. 1930 – Menhartova antikva 1934 – Menhartova romana 1943 – Manuscript antikva 1948–1949 – Figural romana 1949 – Česká unciála 1950 – Parlament 1950 – Monument 1953 – Triga antikva Roku 1937 získal ocenění na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži – Čestný diplom. Napsal také množství článků a odborných publikací. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oldř...

Oldřich Koudelka (4)

Narozen 28.7.1955 v Moravské Třebové. Vystudoval vojenské gymnázium, později teorii kultury, působil ve vojenském tisku. Novinář, publicista, autor příruček o kulturně výchovné činnosti v armádě, autor publikací a statí z historie venkova a s mysliveckou tématikou, též práce o regionální historii Moravskotřebovska a Svitavska.

Olaf Groehler (2)

Olaf Groehler se narodil 28.4.1935 v berlíně, studoval dějiny na Humboldtově univerzitě, habilitoval jako profesor historie roku 1972. věnuje se současným dějinám Německa, regionálním dějinám Braniborska a Pruska, mezinárodním dějinám vojenství.

Ol'ga Dmitrijevna Forš (4)

Ruská prozaička.

Novotná Ivana (9)

Noví Pěvci Madrigalů A Komorní Hudby (5)

Noví Pěvci Madrigalů A Komorní Hudby , což v překladu znamená "Noví zpěváci madrigalů a komorní hudby", je český soubor známý svými vystoupeními staré hudby, včetně madrigalů a komorních skladeb. Skupina se zaměřuje na interpretaci renesanční a barokní hudby, přičemž často vyzdvihuje díla českých skladatelů i zahraniční skladby. Jejich repertoár zahrnuje vokální i instrumentální skladby a přispívají k zachování a propagaci historických evropských hudebních tradic. Činnost souboru se rozšiřuje i na vzdělávací aktivity, kde se snaží podporovat porozumění tomuto žánru u mladšího publika.

Nofreeusernames (6)

Narozena 15. 7. 1986 v Moskvě. Česká autorka, vlastním jménem Olga Zbranek Biernátová. Marketingová specialistka v nakladatelství, přednášející social media marketing na vysoké škole, dříve knihovnice a informační pracovnice. Autorka románů pro dívky.

Nizámí (3)

Nitya Lacroix (7)

Nikolaj Savický (5)

PhDr. Nikolaj Savický vystudoval historii na Filozofické fakultě UK. Externí doktorand Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze, přednáší dějiny komunikace obrazem na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Nikolaj Aleksejevič Ostrovskij (8)

Ruský prozaik.

Nikkarin (7)

Nikkarin, vlastním jménem Michal Menšík , je český výtvarník, ilustrátor a autor komiksů. Na české komiksové scéně se Nikkarin poprvé uvedl roku 2008 příběhem Bunkr publikovaném ve stejnojmenné komiksové revui. Jeho dosud největším tvůrčím projektem je postapokalyptická tetralogie 130, která dle serveru Komiksárium.cz čerpá inspiraci z díla francouzského komiksového tvůrce Moebia, světa počítačové hry Fallout či románu Malý princ. Roku 2011 byl Nikkarin jedním z třinácti českých a slovenských komiksových kreslířů, kteří se výtvarně podíleli na sborníku Ještě jsme ve válce, společném projektu sdružení Post Bellum a Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož účelem bylo představit formou komiksu čtenářům pohnuté osudy lidí žijících za totality. Nikkarin se v současné době plně věnuje knižním ilustracím a komiksům pro Čtyřlístek a Raketu.