Všichni Autoři a témata

Alan Tillier (7)

Alan Tillier, anglický autor turistických průvodců. Alan Tillier žil 25 let ve všech významných částech Paříže. V té době byl dopisovatelem několika časopisů, například „Newsweek“, „The Times“ a „International Herald Tribune“. Napsal několik průvodců pro „Herald Tribune“, určených turistům a cestujícím obchodně do Evropy. .

Alan Bradley (8)

Alan Bradley se narodil v Torontu a vyrůstal v Cobourgu v Ontariu. Než odešel v roce 1994 do předčasného důchodu, aby se mohl plně věnovat psaní, působil 25 let jako ředitel oddělení televizní techniky v mediálním centru Saskatchewanské university. Mnohotvárnost jeho talentu mu vynesla četné ceny za dětské knížky, jeho povídky se dočkaly rozhlasových zpracování. Je také spoluautorem knihy Ms.Holmes of Baker Street, která vyvolala značný poprask svou teorií, že Velký detektiv je žena. Nyní žije Bradley na ostrově Gozo v souostroví Malta s manželkou a dvěma kočkami. Za Koláč s kapkou jedu získal v roce 2007 cenu Debut Dagger Award.

Aischylos (8)

Aischylos byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie . Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu. Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické . Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd. Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus. Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly...

Adolf Cmíral (8)

Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...

Adam Jist (6)

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Adam Georgiev (6)

Adam Georgiev je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice. Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah , o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou – Veškrnovou , o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“. Za knihu Básník Trýzeň Kat , sbírku veršů z let 1997 – 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela . Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ . Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců , Bulvár slunce a Zabij mě, Eliso . Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci . Jakub Vaníček v Literárních novinách o Planetě sa...

Adam Blade (8)

Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.

Adam (5)

Adam byl podle Bible první člověk, společný předek celého lidstva a všech lidí. Hebrejské slovo אדם Ádám znamená člověk, takže překladatelé Bible se musejí rozhodovat, kdy toto slovo mají považovat za vlastní a kdy za obecné jméno. Kniha Genesis zpočátku mluví o stvoření člověka a násl., Gn 2, 7 a násl.) a s postupem vyprávění patrně přechází k osobě - Adamovi. Biblické překlady se liší v tom, kam tento přechod umístí. V Gn 1 užívají všechny překlad "člověk", některé staré překlady uvádějí jméno Adam už v Gn 2, 20 , moderní překlady většinou až v Gn 3, 17 . Adam-člověk je tak zároveň zástupcem celého pozdějšího lidstva a celé lidstvo je v něm symbolicky obsaženo. Adamův příběh je tak zároveň příběhem člověka vůbec. Bible to ještě zdůrazňuje tím, že jeho stvoření popisuje dvakrát a v Gn 5, 2 ještě stručně shrnuje. Šestého dne se Bůh rozhodl stvořit člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby" ), a to jako muže a ženu, a svěřil mu vládu nad zemí. Podle Gn 2, 7 byl člověk-Adam stvořen jako muž a postaven do krásné zahrady Eden. Teprve dodatečně dostal ženu-Evu jako "pomoc sobě rovnou" a od toho se odvine drama jeho pádu. Podle Gn 2, 16 Hospodin Adamovi zakázal jíst ze "stromu poznání dobrého a zlého". Když Eva i Adam zákaz porušili, Hospodin je vyhnal ze zahrady a potrestal tím, že budou muset pracovat, rodit děti v bolestech a nakonec zemřít. Přesto je podle Gn 3, 21 Hospodin oblékl a verš Gn 3, 15 chápou křesťané jako příslib záchrany v Kristu. Adamovi nejznámější synové se jmenovali Kain a Ábel. Jejich příběh je popsán ve 4. kapitole Genesis. Zemědělec Kain žárlil na mladšího pastevce Ábela, který přinesl Bohu dobrou oběť, a zabil ho. Podle Gn 5, 3 , když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna Šéta a po něm další syny a dcery, které Bible nezmiňuje jménem. Podle Gn 5,5 Adam zemřel ve...

Adalbert Ludwig Balling (9)

Páter Adalbert Ludwig Balling CMM je kňaz, spisovateľ, rehoľník.

Abby Green (10)

Irská spisovatelka romantických příběhů. Narozena v Londýně.

A. E Hotchner (3)

Americký spisovatel, dramatik, editor a autor biografií.

Zuzana Renčová (5)

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Zuzana Michnová (2)

Zuzana Michnová je česká písničkářka a kytaristka, známá svým působením na české folkové a rockové scéně. Byla členkou vlivné folkrockové skupiny Marsyas, kterou založila na počátku 70. let 20. století společně s Petrem Kalandrou a Oskarem Petrem. Během své kariéry byla Michnová uznávána pro svůj výrazný hlas a poetické texty. Díky svému přínosu české hudbě se stala respektovanou osobností v oboru a v průběhu let pokračovala v koncertování a nahrávání hudby.

Zuzana Foffová (6)

Česká nakladatelka a autorka a editorka prací o vinařství a vinohradnictví.

Zora Jandová (1)

Zofia Wąsik (5)

Polská filoložka, autorka učebnic němčiny.

Zedong Mao (5)

Mao Ce-tung byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální titul Velký kormidelník . Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům historie, připisuje se mu několik desítek milionů obětí, přesto se však dosud v Číně těší úctě; je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.

Zdeňka Vasiljevová (1)

Zdeňka Vasiljevová byla česká historička Dálného východu a japanoložka. Vasiljevová vystudovala obor japonština a dějiny Dálného východu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy. Později byla zaměstnána jako odborná pracovnice v knihovně Orientálního ústavu ČSAV. V rámci vědecké aspirantury na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK, pobývala na Tokijské univerzitě, kde se zabývala studiem japonského vnitropolitického vývoje 30. let. V 60. letech byla členkou redakční rady časopisů Nový Orient a Dějiny a současnost.

Zdeňka Šromová (6)

Překlad z němčiny.

Zdeňka Papoušková (7)

Autorka učebnic angličtiny.

Zdenka Heřmanová (4)

Zdenka Heřmanová-Novotná je česká sinoložka, překladatelka a propagátorka čínské literatury. Laureátka Ceny ČSAV za práci na Česko-čínském slovníku. Zdenka Heřmanová-Novotná se narodila v Rakovníku. Během gymnaziálních studií strávila rok v Anglii studiem angličtiny. V roce 1950 odmaturovala na rakovnickém Wintrově reálném gymnáziu. V letech 1950–1953 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze čínštinu a dějiny Dálného východu u prof. Jaroslava Průška. V letech 1953–1958 pokračovala ve studiu čínštiny a čínské literatury na Pekingské univerzitě. Po skončení studia pracovala v letech 1958–1988 a 1990–1992 jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd. Roku 1966 získala hodnost kandidáta filologických věd a roku 1967 titul doktorky filosofie na Univerzitě Karlově. V letech 1967–1984 byla členkou Názvoslovné komise Českého úřadu geodetického a kartografického, v letech 1990–1999 členkou redakční rady Archivu orientálního a v letech 1992–2001 členkou výboru Česko-čínské společnosti a redakční rady jejího časopisu Fénix. Roku 1969 získala Čestné uznání ČSAV za lexikologické studie, v roce 1991 Cenu ČSAV za Česko-čínský slovník. Vědecky se zabývá problémy struktury a vývoje čínského znakového písma a jeho reformou, morfologií a lexikologií moderní a středověké čínštiny. V rámci této činnosti spolupracovala i na mezinárodních lexikografických projektech . Časopisecky publikovala celou řadu odborných studií a vydala několik knih. Jejím hlavním úkolem v Orientálním ústavu byla práce na sestavení a redakci devítidílného Česko-čínského slovníku . Kromě vědecké práce se zabývá překládáním čínské literatury do češtiny. Jejím nejznámějším překladatelským dílem je kniha Opičí král , výbor z klasického románu Putování na západ spisovatele Wu Čcheng-ena, s nímž jako vůbec první seznámila ...

Zdeňka Benešová (3)

Zdeňka Benešová byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako členka JZD. Ve volbách roku 1986 zasedla za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Zdenek Zaoral (4)

Zdenek Zaoral byl český scenárista a režisér, filmový pedagog, teoretik a publicista. Jako svůj režijní celovečerní debut natočil pozoruhodný snímek z drogového prostředí Pavučina , podílel se jako pomocný režisér i na známé komedii Léto s kovbojem . Jeho manželkou byla filmová teoretička Eva Zaoralová. Narodil se 17. srpna 1945 v Praze. Absolvoval nejprve střední průmyslovou elektrotechnickou školu, v srpnu 1971 dokončil studium filmové a televizní režie na FAMU a poté pokračoval ještě dvouletým dálkovým studiem kamery. V průběhu studií natočil několik krátkých filmů, většinou z hudební oblasti. Za svůj studentský snímek Smuteční holka získal druhou cenu na Mezinárodním festivalu úzkého filmu v Salernu, dalším počinem bylo např. Umění milovati De arte amatoria . Během prvních let studia, roku 1967, vstoupil do komunistické strany, o rok později však členství ukončil, což později mohlo mít negativní vliv na jeho uměleckou kariéru. Ještě před ukončením studia, od roku 1970, byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde během následujících osmi let vystřídal různé funkce od asistenta režie přes scenáristu po pomocného režiséra. Napsal zde scénáře k filmům Aféry mé ženy a Zlá noc , pomocnou režií přispěl ke snímkům Za volantem nepřítel , Šestapadesát neomluvených hodin , Léto s kovbojem a Proč nevěřit na zázraky , spolupracoval i na filmu Tři od moře . Po roce 1979 působil na volné noze, věnoval se filmové teorii a kritice. Psal recenze a další texty do Tvorby, Scény, Záběru či Svobodného slova a obsáhlé teoretické statě publikoval v časopise Film a doba, kde působila také jeho manželka Eva Zaoralová . Jako externista vyučoval na FAMU , spolupracoval i s Československým filmovým ústavem a Ústavem teorie a dějin umění Československé akademie věd. Později debutoval...

Zdeněk Zahradník (5)

Czech composer, educator, since 1966 Supraphon recording supervisor Born 3 June 1936, Lomnice nad Popelkou .

Zdeněk Záhoř (8)

Zdeněk Záhoř byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a J. Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově. Narodil se 10. července 1881 v rodině pražského lékaře Jindřicha Záhoře. Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor. Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové. 16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici. Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy , popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky. Pohřben byl na Olšanech. Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže. Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb Fata morgana z roku 1909. Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi. Knižně vyšly: Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy , určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům. K jeho pracím v tomto oboru patří: Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.

Zdeněk Vogel (5)

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Zdeněk Večeřa (1)

Práce z oboru chemie.

Zdeněk Tichý (6)

Narodil se v lednu 1965. Redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg.

Zdeněk Švamberk (3)

Narozen 8.4.1927 v Praze. PhDr., CSc., asistent katedry českého a slovenského jazyka, spis Programové koncepce SPD 1918-1960.

Zdeněk Šmoldas (2)

Narozen 1924. Prof., Dr., DrSc., historik českého dělnického hnutí, autor publikací o dějinách československého letectví.

Zdeněk Pospíšil (7)

Zdeněk Pospíšil byl divadelní režisér a dramatik, jeden z trojice prvních režisérů brněnského Divadla Husa na provázku po jeho profesionalizaci. Významná byla jeho utajená spolupráce s Milanem Uhdem, jehož scénáře realizoval v době, kdy dramatik nesměl publikovat. Pospíšil začínal jako technik v Satirickém divadle Večerní Brno, poté vystudoval obor režie na brněnské JAMU u Evžena Sokolovského, kde s ním studovali i Eva Tálská a Peter Scherhaufer. Absolvoval v roce 1968 inscenací Sofoklovy Antigony. Hostoval ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, ale současně již začal působit v tehdy ještě amatérském Divadle Husa na provázku. Od jeho profesionalizace k 1. lednu 1972 byl jedním z jeho tří režisérů, společně s Peterem Scherhauferem a Evou Tálskou. Celkem zde režíroval dvanáct představení, a k tomu čtyři s Dětským studiem Divadla na provázku. V roce 1973 byl Pospíšil jedním z původců myšlenky divadelního festivalu Divadlo v pohybu, který se v Huse na provázku stal dlouholetou tradicí. Od r. 1974 začal utajeně spolupracovat s Milanem Uhdem, jehož scénickou montáž Pantha rei v minulosti inscenoval a který v té době již nesměl oficiálně publikovat. Pospíšil realizoval jeho hry pod svým jménem. Tak byla inscenována např. legendární Uhdeho dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka pod názvem Balada pro banditu s hudbou Miloše Štědroně nebo Mrštíkovy Pohádky máje. Pospíšil dále realizoval čtyři hry se samostatným dětským souborem založeným při tehdejším Divadle na provázku pod názvem Dětské studio Divadla na provázku. V roce 1980 Pospíšil i s rodinou emigroval přes Jugoslávii do Švýcarska, kde se rovněž věnoval divadelní činnosti; mimo jiné působil i jako hostující režisér v amatérských divadlech v Athénách, kde režíroval Hamleta, a v Paříži, kde inscenoval Uhdeho hry Parta a Výběrčí. S Uhdem udržoval telefonický kontakt i v době emigrace. Nakonec založil ...

Zdeněk Pospíchal (3)

Narozen 28.6.1940 v Brně. Dr., Ing., vysokoškolský pedagog a soudní znalec, specializuje se na ekologické inženýrství, problematiku životního prostředí nejen z hlediska průmyslových podniků, ale též nemocnic, škol, hotelů apod. Publikuje též o výstavbě a provozu saun, o energetických problémech, čistotě měst a druhotných surovinách.

Zdeněk Petr (3)

Zdeněk Netopil (7)

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Zdeněk Majzner (3)

Zdeněk Majzner je český akademický malíř, grafik a ilustrátor . Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze.

Zdeněk Kudělka (5)

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Justoň (6)

Studoval ekonomii v Praze, Nancy a Compiègne, ale posledních čtyřicet let se zabývá sociální a kulturní antropologií. V roce 1981 napsal pro Jazzovou sekci knihu Hudba přírodních národů, kde inovativním způsobem popsal úlohu hudby a tance v hrách, obřadech a mýtech původních obyvatel Afriky, Austrálie a Ameriky . Od devadesátých let minulého století publikoval řadu antropologických esejů v kulturní revue Analogon, z nichž některé rovněž vyšly knižně . Má pravidelnou rubriku Skryté zkušenosti v Magazínu UNI, kde vyšlo více než šedesát antropologických portrétů různých osobností spojených s touto vědou. Deset let učil ekonomickou antropologii a kurz Svět očima Lévi-Strausse na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Zdeněk Jizera Vonásek (6)

Zdeněk Hazdra (7)

Narozen 17.5.1983 v Nymburce. Mgr., historik, práce o českých dějinách 20.století, specializuje se na období protektorátu, protinacistický odboj, též autor scénářů hudebně-literárních pořadů.

Zdeněk Hanuš Knapp (4)

Vojenský letec, radiotelegrafista, který létal s 311. čs. bombardovací perutí RAF u velitelství pobřežního letectva.

Zdeněk Eis (4)

Psychoterapeut, založil linku důvěry Středočeského Kraje. Narodil se v Bratislavě, vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze a rovněž studoval na filozofické fakultě UK. Od roku 1973 pracoval jako psychoterapeut a je autorem řady prací s psychoterapeutickou tématikou.

Zdeněk Červenka (7)

Švédský akademik českého původu. Přednášel na kalifornské univerzitě v Berkeley, na univerzitě v Bostonu a na vojenské koleji NATO v Římě. V Uppsale působil více než 20 let jako vědecký ředitel Skandinávského ústavu pro Afriku, o které napsal řadu knih. Nepřestal však sledovat vývoj v zemi, ve které se narodil, a po pádu komunismu napsal 2 studie o politické a hospodářské transformaci Československa, které vyšly v Londýně. Po odchodu ze Skandinávského ústavu v roce 2002 se věnoval psaní "real fiction" románů o české kriminální scéně. Knihu o kupónové privatizaci s názvem "Kuponový král" a o pašování českých zbraní s titulem "Škorpion" napsal pod pseudonymem Dennis Kane. Třetí, "Vzestup a pád šejdíře Romana Kočíře" vyšla pod jeho jménem Zdenek Červenka. V roce 2010 se Zdenek Červenka začal věnovat novému žánru – příběhům ze života na vesnici Autignac v jižní Francii, kde v současnosti žije. Knížka s názvem Změna je život, s podtitulem Jak si žije důchodce v jižní Francii, vyšla 30.března 2011 s předmluvou Zdeňka Svěráka, který ji též pokřtil. Nyní píše druhý díl s názvem Pohlednice z Languedoku Má dva syny: Simona, docenta psychiatrie a primáře na fakultní nemocnici ve Stockholmu a novináře Andrease jenž za komentáře v denníku Svenska Dagbladet o současné evropské finanční krizi, byl v listopadu vyhlášen Švédskou Akademii za nejlepšího novináře Švédska.

Zdena Wolkerová (4)

Narozena 4.1.1879 v Prostějově, zemřela 26.7.1954 tamtéž. Knihy vzpomínek na Jiřího Wolkera.

Zbyněk Revenda (7)

Prof. Ing. Zbyněk Revenda, CSc. vystudoval obor finance na fakultě národohospodářské Vysoké školy ekonomické, kam později nastoupil jako asistent na katedře financí a úvěru. Po reorganizaci VŠE se stal vedoucím katedry měnové teorie a politiky na fakultě financí a účetnictví. tuto funkci zastává i v současnosti. V letech 2003 - 2006 byl prorektorem VŠE.

Yves Loiseau (6)

Francouzský autor učebnic francouzštiny.

Yoshitomo Imae (2)

Japonský spisovatel literatury pro děti.

Wolf Durian (3)

Wolf Durian byl německý spisovatel, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež. Již od mládí toužil odjet do USA. Ve třinácti letech proto utekl z domova, byl ale zadržen v Antverpách a vrácen domů. Jeho se se splnil až po maturitě. V USA pracoval jako umývač nádobí, dřevorubec, zahradník, kovboj a v Mexiku jako poštovní jezdec. Po návratu studoval němčinu a zoologii a pracoval jako novinář a překladatel pro různé noviny. Počátkem dvacátých let byl redaktorem populárně-vědeckého časopisu Kosmos ve Stuttgartu a roku 1924 se stal šéfredaktorem berlínského čtrnáctideníku pro děti Der heitere Fridolin . Zde roku 1924 publikoval na pokračování své první a nejpopulárnější dílo, román pro děti Kai aus der Kiste . Roku 1926 vyšel tento román knižně, stal se bestsellerem a dočkal se dvou filmových adaptací. V období Třetí říše byl román pro svou proamerickou orientaci zakázán. Po roce 1945 žil v Sovětské okupační zóně, byl spolupracovníkem novin Tägliche Rundschau a Berliner Zeitung a psal fejetony pod pseudonymem Fridolín. Později se stal občanem NDR. Napsal celou řadu knih pro děti a mládež, které byly přeloženy do několika jazyků. Často se odehrávají v cizích zemích a vyznačují se láskou k přírodě a ke zvířatům. Jeho syn z prvního manželství Wolfgang Bechtle byl spisovatel a přírodní fotograf. Jeho dcera Sibylle je autorkou dětských knih a scenáristkou.

Winter Morgan (5)

Pseudonym autora knih pro děti a dospělé. Pod pseudonymem Winter Morgan publikuje články v oblasti počítačových her .

William Patterson White (7)

Americký spisovatel westernů.

William Hoffer (2)

Americký novinář a spisovatel.

Wilhelmine Heimburg (7)

Emilie Wilhelmine Bertha Behrens , známá pod pseudonymem Wilhelmina Heimburg, byla německá spisovatelka. Behrensová byla dcera vojenského lékaře a spisovatele Hugo Behrense , strávila většinu studií v Quedlinburgu. K práci související s dislokací svého otce přišla v roce 1876 v Salzwedelu, kde žila dva roky s rodiči. Povzbuzována svým otcem, mohla Behrensová v roce 1878 debutovat se svým románem Život mého starého přítele. Protože měla s románem úspěch, stala se jedním z hlavních pracovníků v časopise Die Gartenlaube.

Werner Girbig (4)

Autor knih o letcích z období 2. světové války.

Wendy Leigh (3)

Novinářka Wendy Leighová pravidelně píše do Mail on Sunday a Daily Mail a příležitostně do listů Observer, Sunday Times, Daily Telegraph, Independent a Guardian. Je také úspěšnou autorkou životopisně laděných knih o JFK mladším, Lize Minnelliové, neautorizovaného životopisu Arnolda Schwarzeneggera i knihy fiktivních dopisů mezi Marilyn Monroe a Jacqueline Kennedyovou. Svůj život dělí mezi Anglii a Ameriku; dvakrát se vdala, z toho jednou za profesionálního hráče hazardních her.

Warren Ellis (9)

Warren Elis je jedním ze světově nejčtenějších, nejobdivovanějších a nejplodnějších autorů grafických románů a tvůrce tak populárních komiksových sérií, jako jsou Transmetropolitan a The Authority. Získal mnohá ocenění a byl nominován na nespočetnou řadu dalších. Ellis napsal přes padesát grafických románů, televizních scénářů a scénářů videoher, nadto pak nepřetržitý příval esemesek z hospody. Žije v jižní Anglii s partnerkou Niki a jejich dcerou Lilith. Nikdy nespí.

Walter Nigg (4)

Walter Nigg studoval filozofii a evangelickou teologii na univerzitách v Göttingen, Lipsku a Curychu. Byl pastorem v Dällikon-Dänikon a profesorem církevních dějin v Curychu. Má ve svých knihách mnoho slavných, svatých, filozofů, umělců a kacířů – jemným způsobem portrétuje z dějin křesťanství. Celý svůj život se zabýval otázkou katolických svatých, udělal významný přínos v rámci ekumenického sblížení křesťanských vyznání. Jeho osobní knihovna byla dána do ústavu pro ekumenická studia na univerzitě ve Freiburgu, kde se výzkumné pracoviště skládá z Niggova života a díla.

Walter Böttger (2)

Německý historik, autor knih o staré Číně.

Wally Lamb (7)

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

W. H Hudson (4)

William Henry Hudson se narodil 4.8. 1841 v Quilmes, v provincii Buenos Aires, v Argentině, jako syn osadníků amerického původu. Mládí strávil studiem místní flóry a fauny a vydáváním svých ornitologických prací v Proceedings of the Royal Zoological Society. V roce 1874 se Hudson usadil v Anglii. Publikoval sérii ornitologických studií, včetně Argentine Ornithology a British Birds , později se stal známým díky svým knihám o anglickém venkově, například Hampshire day , Afoot in England a A Shepherd's Life . Byl zakládajícím členem Královské společnosti pro ochranu ptáků. Hudsonův nejznámější román je Green Mansions , a jeho nejznámější populárně naučnou knihou je Far Away and Long Ago . V Argentině je Hudson připisován k národní literatuře pod jménem Guillermo Enrique Hudson, což je španělská verze jeho jména. Město Berazategui Partido a několik dalších veřejných míst a institucí je pojmenováno po něm. Ke konci svého života se Hudson odstěhoval do Worthingu v Sussexu v Anglii. Zemřel 18.8.1922, jeho hrob je na hřbitově Broadwater a Worthing ve Worthingu.

W. E. B Griffin (7)

William Edmund Butterworth III, známější pod svým pseudonymem W. E. B. Griffin, byl americký spisovatel vojenské a detektivní fikce s 59 romány v sedmi sériích publikovaných pod tímto jménem. Dvacet jedna z těchto knih bylo napsáno společně s jeho synem Williamem E Butterworthem IV.

Vratislav Effenberger (6)

Vratislav Effenberger byl český literární teoretik a vůdčí osobnost českého poválečného surrealismu. V letech 1938–1939 absolvoval English Institute. Poté studoval střední průmyslovou školu, kde roku 1944 maturoval. Po válce vystudoval chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství a začal studovat i dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak v roce 1948 byl ze školy vyloučen . Od roku 1946 pracoval v Československém filmovém ústavu, odkud byl v roce 1954 propuštěn. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarnickém a sladařském, ale roku 1958 musel odejít i odtud. Pak až do roku 1966 pracoval jako dělník při podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova. Od roku 1966 pracoval ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd, kde získal titul kandidát věd, roku 1970 však byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel Pražské informační služby. Roku 1977 podepsal opoziční petici Charta 77 a mohl pak pracovat již jen jako dělník. Zároveň byl však od roku 1977 v invalidním důchodu. K surrealismu měl blízko již na počátku 50. let, když přispíval do sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekt. V 60. letech se pak stal byl vůdčí osobností Surrealistická skupiny v Československu, a to nejen po teoretické stránce, ale i po stránce organizační. V roce 1969 redigoval surrealistickou revui Analogon. Vyšlo tehdy pouze prvé číslo, dvě další byla připravena v rukopise. Vydávání Analogonu bylo obnoveno až po pádu komunistického režimu a od roku 1991 do roku 2018 vyšlo zatím 86 čísel. Kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním. Většina jeho díla však vyšla pouze v samizdatu nebo je ještě nezpracovaná ve formě rukopisů. V závorce předpokládaný rok vzniku. Většina těchto sborníků patří do samizdatové literatury. Vyjma těchto děl vyšla řada jeho časopiseckých a...