Všichni Autoři a témata

František Koláček (9)

František Koláček byl matematik, fyzik, profesor na pražské univerzitě a technice v Brně. Narodil se jako jediné dítě Kláře a radnímu města Slavkova Janu Koláčkovi . V devíti letech Fr. Koláček vstoupil na německé gymnázium v Brně, které úspěšně dokončil maturitní zkouškou v roce 1868. Poté rok studoval na pražské univerzitě. Státní zkoušku složil v roce 1872 na univerzitě ve Vídni, na které získal aprobaci učitele matematiky a fyziky pro vyšší gymnázia v jazyce českém i německém. Doktorát z filozofie získal v roce 1877 na pražské univerzitě. Po ročním suplování na německém gymnáziu v Brně, se stal profesorem na Slovanském gymnáziu. V roce 1882 habilitoval na německé technice v Brně. Docentury se vzdal po dvou letech. Během svého působení v Brně byl několikrát navrhován na místo řádným profesorem matematické fyziky na české univerzitě v Praze. Řádným profesorem byl jmenován až po smrti prof. Augusta Seydlera v roce 1891. V roce 1900 se vrátil do Brna jako profesor experimentální fyziky na českou techniku, na které se snažil vybudovat co nejlepší vědecké prostředí. Po dvou letech byl znovu jmenován do Prahy, kde nakonec zůstal. V Brně jej vystřídal Vladimír Novák. Zemřel na srdeční mrtvici. S manželkou Aloisií měl dceru Hermínu a syna Františka, který se v roce 1918 stal profesorem geografie na Masarykově univerzitě v Brně. Zabýval se optikou, termodynamikou, akustikou, hydrodynamikou a teorií elektromagnetického vlnění. Nové poznatky uplatňoval v praxi. Své matematické schopnosti využil ve své práci pojednávající o teorii Lummerově planparalelní desce, ale i v práci o magnetostrikci a jevech s ní souvisejících, v níž se F. Koláčkovi podařilo tento jev obecně vyřešit i v souhlasu s pozorováním. Jeho žák František Záviška, shrnul jeho vědeckou práci takto: ....

František Kobosil (6)

Ing. arch. Autor prací v oboru stavebnictví. Činný v letech 1962-1979.

František Karásek (9)

Narozen 24. května 1902 v Týnci nad Sázavou. Prof. MUDr., fyziolog. Promoval v roce 1925. Ještě před promocí se stal asistentem Fyziologického ústavu a tomu zůstal věrný s výjimkou okupace po celý život. Habilitován byl v roce 1931 a řádným profesorem byl jmenován roku 1946, v letech 1953–1970 Fyziologický ústav vedl. Specializoval se hlavně na kardiofyziologii. Zemřel 5. února 1979 v Praze.

František Kadleček (3)

Autor učebnic o údržbě a opravách nábytku a dřevařství pro střední průmyslové školy.

František Josef Studnička (9)

František Josef Studnička byl český matematik, učitel a spisovatel. Středoškolská léta strávil František Josef Studnička na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Již na gymnáziu našel zalíbení, také díky svému učiteli Edvardu Schöblovi, v přírodních vědách, zejména matematice a fyzice, a proto po maturitě roku 1857 vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se těmto oborům věnoval důkladněji. Vedle toho se zabýval i zeměpisem, a to tak intenzivně, že byl roku 1860 zvolen za člena c. k. Geografické společnosti ve Vídni. Vysokou školu ukončil získáním doktorátu filozofie v roce 1861 a současně téhož roku vykonal i zkoušku učitelské způsobilosti, čímž dosáhl učitelské aprobace z matematiky a fyziky. Vzhledem k tomu, že během pobytu ve Vídni onemocněl astmatem, vrátil se na radu lékaře do Čech a rok působil jako soukromý učitel v místě nedaleko svého rodiště. V roce 1862 byl Studnička jmenován suplujícím profesorem na německém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, kde nahradil odcházejícího V. Šimerku a setrval zde následující dvě léta, než musel místo uvolnit. Původní plány, ucházet se o místo asistenta fyziky u profesora V. Pierra na univerzitě a poté o asistenturu matematiky na pražské polytechnice u profesora Gustava Skřivana, František Josef Studnička změnil a v roce 1864 požádal o místo honorovaného docenta vyšší matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, na něž byl vypsán konkurz. Prozatímním honorovaným docentem však nebyl dlouho. Rok na to profesor Skřivan onemocněl, záhy zemřel a Studnička, který byl po dobu jeho nemoci pověřen suplováním této stolice, byl jmenován v srpnu roku 1866 řádným profesorem matematiky. Na pražské polytechnice působil až do roku 1871, v té době byl zvolen třikrát děkanem – ve studijním roce 1868–1869 a 1871–1872 za odbor pro vodní a silniční stavitelství, v roce 1869–1870 za odbor pro stavbu strojů. Od školního roku 1871–1872 přešel na pražskou univerzit...

František Hýbl (9)

František Hýbl je český regionální historik, komeniolog, muzeolog a také bývalý ředitel Muzea Komenského v Přerově. František Hýbl vystudoval Pedagogický institut a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, posléze se věnoval vyučování českého jazyka a dějepisu. Následně působil od srpna 1992 do konce prosince 2008, kdy odešel do důchodu, jako ředitel Muzea Komenského v Přerově. Jako historik se zaobírá ve své odborné činnosti především tématem zabití Karpatských Němců na švédských šancích v roce 1945, za což mu byl dokonce v roce 2017 propůjčen Kříž za zásluhy se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo. Je autorem řady historických děl např. Krvavá noc na Švédských šancích . Dle Souborného katalogu NK ČR je dr. František Hýbl k lednu roku 2018 autorem těchto uvedených publikací:

František Haškovec (3)

Práce o nábytku.

František Frič (6)

František Fric byl český lesní inženýr a spisovatel. Jeho otec, František Fric, byl městským stavitelem v pražské čtvrti Nusle. Matka, Anna Novotná-Fricová, pocházela z Nučic u Prahy. Za druhé světové války působil v Kunštátě na Moravě jako vedoucí polesí a bydlel na kunštátském zámku. Poté několik let působil jako lesní inženýr na polesí v Rýmařově Janovcích. Zde napsal některá svá díla. Poté se přestěhoval do Lipníka nad Bečvou, kde působil jako profesor na lesnické škole. Zemřel v Hranicích, kde je pochován na městském hřbitově. Často účinkoval v ostravském televizním pořadu Lovy beze zbraní. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Doubravkou Cenkovou, s níž měl dceru Miladu-Jitku Fricovou a podruhé s Miladou Vyrvolovou, s kterou měl dceru Jarmilu Fricovou.

František Ferdinand Šamberk (9)

Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.

František Drastík (7)

Narozen 8.4.1902 v Grodzieci ve Slezsku, zemřel 13.9.1984 v Praze. Prof.,Ing., dr.techn., DrSc., profesor na fakultě elektrotechnické, literatura z oboru užití kovů a kovářství.

František Cimbůrek (7)

Narodil se 6. 2. 1910 ve Vídni. Byl absolventem českých škol spolku Komenský a Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, kde vystudoval obor architektury. Po skončení studií ve Vídni působil jako samostatný architekt se zaměřením na nábytek a interiér. Válečná léta 1941-1945 prožil jako vídeňský Čech na nuceném totálním nasazení. Po skončení války se trvale usadil v Brně, kde se však od 50. let nemohl z politických důvodů věnovat svému oboru, byl vězněn a nucen vykonávat pouze pomocné práce. Zabýval se sbíráním obrazových i textových materiálů k tématu dějin nábytkového umění. Zemřel 14. 4. 1985 v Brně.

Franta Bidlo (7)

František Bidlo byl český kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Pocházel z velmi chudých a skromných poměrů, jeho otec byl bankovním sluhou. Již v mládí se věnoval výtvarnému umění. Otec však chtěl, aby se stal bankovním úředníkem. Své středoškolské vzdělání nikdy nedokončil. Nakonec se v roce 1915 ve Vídni vyučil kloboučníkem a svému řemeslu se i zpočátku profesionálně věnoval. Během první světové války bojoval v řadách rakouské armády na Italské frontě. Jednalo se o autodidakta resp. o samouka, který neměl žádné formální umělecké vzdělání a jenž se zpočátku umělecké činnosti věnoval pouze příležitostně a ze záliby. Pohyboval se však často v uměleckém prostředí, které se v Praze za První československé republiky utvářelo mimo jiné také kolem některých pražských uměleckých kaváren – např. Union, Tůmovka či Národní kavárna. V roce 1925 uveřejnil poprvé své politické kresby v Rudém právu. V roce 1928 se začal plně profesionálně věnoval výtvarné činnosti. Kreslil především různé politické a propagační obrázky na plakáty, pro agitační letáky. Tvořil i karikatury a ilustroval knihy. Po celý jeho život se jednalo o silně levicově zaměřeného člověka, aktivně tvořil pro komunistický deník Rudé Právo, jakož i pro časopisy Avantgarda, Trn, Rozsévačka a Tvorba. V letech 1927 až 1929 působil jako pracovník agitačního oddělení předválečné KSČ. Od roku 1933 také pracoval pro další známé tiskoviny – Magazin dp resp. Družstevní práce, Svět práce, Literární noviny, Panorama. Jednu dobu také pracoval i jako odpovědný redaktor mnichovského časopisu Simplicus. Z jeho knižních ilustraci jsou nejznámější obrázky ke knihám od Emila Vachka, Vítězslava Nezvala, Karla Havlíčka Borovského, Jaroslava Seiferta. Během 2. světové války za nacistické okupace byl zejména kvůli svým předválečným protifašistickým plakátům a karikaturám pronásledován fašistickým tiskem a dne 16. ledna 1945 byl zatčen pražským Gestapem ...

Frank Valdor (1)

François Cavanna (8)

François Cavanna byl francouzský spisovatel a novinář. Narodil se francouzské matce a italskému otci ve městě Nogent-sur-Marne nedaleko Paříže. V roce 1945 začal pracovat pro deník Libération. V roce 1960 spoluzaložil satirický měsíčník Hara-Kiri a později stál u zrodu magazínu Charlie Hebdo. Později se věnoval například psaní autobiografických textů. Za svůj román Les Russkoffs získal v roce 1979 cenu Interallié. Zemřel v roce 2014 ve věku devadesáti let.

Franco Lucentini (3)

V roce 1952 došlo k setkání Carla Fruttera s Francem Lucentinim. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Franck Thilliez (8)

Franck Thilliez patří mezi nejúspěšnější francouzské spisovatele. Jeho doménou jsou vědecky zaměřené detektivní romány, které díky mnohaleté praxi v oboru IT působí vskutku seriózně. Hned za svůj románový debut byl v roce 2004 nominován na cenu SNCF pro nejlepší thriller. V roce 2007 s románem La Chambre des morts nominaci proměnil ve vítězství a získal za něj i cenu čtenářů Quai du thriller. Od té doby se psaní věnuje na plný úvazek. Ve svých knihách se nevyhýbá násilí či temným stránkám francouzské koloniální minulosti. Z jeho titulů slaví největší úspěch thrillery s neortodoxní dvojicí vyšetřovatelů Lucií Henebelleovou a Franckem Sharkem – jejich třetí případ v knize Syndrom E se okamžitě stal bestsellerem a dočkal se publikace ve více než 15 zemích. Thilliez už napsal skoro dvě desítky románů, které svým napínavým zpracováním aktuálních témat nepřestávají čtenáře fascinovat. Ocenění: • 2006 - Prix des lecteurs Quais du Polar - za Pokoj mrtvých • 2007 - Prix SNCF du polar français - za Pokoj mrtvých • 2011 - Prix Mireille-Lantéri - za televizní scénář

Francisca Valiente (9)

Španělská ilustrátorka dětské literatury.

Francisca Castro Viudez (9)

Učebnice španělštiny.

Francine Rivers (5)

Francine Riversová se věnuje psaní skoro 30 let. Už v letech 1976-1985 úspěšně působila na knižním trhu a dostala vícero ocenění. Po svém obrácení v roce 1986 napsala román Vykupující láska jako své vyznání víry. Od té doby vydala řadu knih, které se dočkaly přízně čtenářů i oficiálního ocenění . Žije se svou rodinou v Kalifornii.

Fischerová Daniela (8)

Ferenc Molnár (5)

Ferenc Molnár, vlastním jménem Ferenc Neumann byl maďarský prozaik, dramatik a novinář židovského původu. Ferenc Neumann byl druhým synem Móra Neumanna, úspěšného budapešťského lékaře a jeho ženy Jozefy Wallfisch. Po absolvování Kalvínského gymnázia v Budapešti začal studovat právo na Universita Lóránda Eötvöse . Studium však nedokončil a živil se jako novinář a později jako spisovatel. Během první světové války působil rok jako válečný dopisovatel. Roku 1938 v době narůstání fašismu emigroval do USA. Svá díla psal především maďarsky, později také německy a v emigraci i anglicky. V prvním Molnárově tvůrčím období převládala próza z velkoměstského života spojující ostrou sociální kritiku s ironií a sentimentalitou. Takto napsal i své nejznámější dílo, román pro mládež Chlapci z Pavelské ulice . Poté se začal věnovat dramatu, ve kterém vynikl scénickou rutinou a bravurními efekty, často založených na erotických motivech. Stal se věhlasným autorem, ale mnozí kritikové mu vyčítali myšlenkovou lacinost. Podle jeho knih a divadelních her bylo natočeno přes šedesát filmů a téměř patnáct televizních seriálů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Molnár Ferenc na maďarské Wikipedii.

Felix Vodička (8)

Felix Vodička byl český literární historik a univerzitní profesor dějin české literatury. Od 40. let se podílel na činnosti Pražského lingvistického kroužku. V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV. Působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, jehož byl v letech 1968 až 1970 ředitelem. V roce 1970 nuceně odešel do výslužby. Felix Vodička je považován za přední osobnost českého strukturalismu 60. let 20. století. Ve studii Literární historie, její problémy a úkoly zformuloval strukturální koncepci literárněhistorické práce. Usiloval zejména o uplatnění teoretických kategorií na literárněhistorickou problematiku a přispěl k založení teorie literárněkritické recepce. V roce 1969 obdržel Řád práce. V témže roce byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Felix Haas (4)

Doc. Ing. arch. Felix Haas, CSc., vysokoškolský pedagog , teoretik a historik architektury; válka a odboj 1938–1945; holocaust . Vynikající vědec a pedagog byl ve svém mládí a poté na konci života těžce zkoušen. Jako mladý chlapec byl v březnu 1942 i s rodiči transportován z rasových důvodů do Terezína. V posledním desetiletí života bojoval s Parkinsonovou nemocí, musel odejít v roce 1982 do předčasného důchodu. Publikoval na stránkách časopisů Architektura ČSR, Československý architekt, Domov, Estetická výchova, Věda a život, Projekt, Výtvarná práce.

Federica Magrin (5)

Federica Magrin je italská autorka, ilustrátorka a překladatelka. Přes 10 let pracovala ve vydavatelství, nejprve jako redaktorka ve Edizioni De Agostini, nyní na volné noze. Zaměřuje se na knihy pro děti, ale píše též vzdělávací texty a příběhy a překládá novely. Pro White Star Kids udělala knihu Atlas měst. Vyhrála stipendium na studium umění na Universidad Europea v Madridu po jeho dokončení se specializovala na ilustrace v dvouletém kurzu. Později byla vybrána ke školení digitálního čištění v prestižním animačním studiu SPA pod vedením Fernanda Moroa, kde velmi rozvinula svou schopnost kreslení. Kreslení bylo její vášní od doby, co vzala do ruky svou první tužku.

Faye Kellerman (7)

Tato stále krásná a úspěšná autorka vystudovala matematiku a dentální chirurgii na Kalifornské univerzitě v LA, ale svému oboru se nikdy nevěnovala. Stala se matkou čtyř dětí v domácnosti, než děti trochu odrostly a Faye mohla konečně začít psát. Svou první knihu vydala v roce 1986, a hned to byl raketový úspěch. Tajemstvím velké obliby jejích knih u čtenářů je možná citlivá kombinace detektivního žánru s prostředím harmonické rodiny hlavních postav, a také výrazné motivy židovské kultury v Americe. Sama ortodoxní židovka, zasadila autorka své postavy do rozvětvené komunity lidí, o kterých toho hodně ví. Hlavními hrdiny nyní už 12 knih jsou policejní detektiv Peter Decker a jeho žena Rina Lazarusová. Jejich rodina se díl od dílu vyvíjí, stárne , a tak v posledních letech napsala autorka už dva detektivní příběhy s nejstarší dcerou rodiny, Cindy Deckerovou, která kráčí ve stopách svého otce jako policistka. Mimo rodinu Deckerovou napsala autorka také dva historické romány a jeden horor. Faye je také ne zrovna feministicky známá jako manželka „toho slavného spisovatele thrillerů“ Jonathana Kellermana. Jsou vlastně jediný manželský pár, v kterém se každý se svými vlastními tituly drží ve stejnou dobu v žebříčku nejprodávanějších knih. Manželé Kellermanovi už také napsali dvě knihy společně. A aby nebylo málo spisovatelů pod jednou střechou, jejich nejstarší syn Jesse se také dal na literaturu a divadelní hry.

Ewald Murrer (9)

Ewald Murrer je pseudonym českého básníka Michala Wernische, syna básníka a překladatele Ivana Wernische a výtvarnice Heleny Wernischové. Ewald Murrer byl v první polovině devadesátých let šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály, poté působil v rozhlasové stanici Echo. V roce 1995 pracoval v agentuře Polymnia, později v letech 1996 až 1997 jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Inverze. Koncem 90. let byl vedoucím redaktorem magazínu Pátek Lidových novin a později Magazínu Dnes. Později byl také šéfredaktorem časopisů Quo či Můj dům. Ewald Murrer má dvě dcery – Nelly , Rosalii a dva syny – Kryštofa a Matěje . Žije s družkou Ereou Křížovou. Bratrem Ewalda Murrera je evangelický teolog Martin Wernisch. 1981 – Holub na střeše 1990 – Zápisník pana Pinkeho 1992 – Mlha za zdí 1992 – Vyznamenání za prohranou válku 1995 – Situace 1996 – Sny na konci noci 2007 – Nouzové zastavení času 2018 – Tma se mne dotýkala 2019 – Noční četba - kniha získala roku 2020 cenu Magnesia litera za poesii 2020 – Tajný sběrač levandule 2021 – Zprávy tajnou řečí Jeho texty byly publikovány také v řadě antologií, například Básně , Child of Europe , Daylight in Nightclub Inferno , Ryby katedrál , U nás ve sklepě , Dryák ředěný Vltavou , Máme kostru ve skříni . Časopisecky vychází Murrerova poezie po celém světě. Pražské anglofonní nakladate...

Ewald Arenz (10)

Německý spisovatel, středoškolský učitel na gymnáziu a lektor literární dílny. Autor románů, povídek a sloupků.

Eva Zaoralová (5)

Narozena 28. 11. 1932 v Praze, zemřela 10. 3. 2022. Filmová kritička a publicistka, specializovala se na francouzský a italský film. Překladatelka z italštiny a francouzštiny. Do roku 2010 umělecká ředitelka MFF v Karlových Varech, poté umělecká poradkyně festivalu. Spoluautorka televizní hry.

Eva Staňková (2)

Narozena 20.11.1974 v Děčíně. Výtvarnice a ilustrátorka, kurátorka sbírky výtvarného umění při oblastním muzeu v Děčíně.

Eva Reitharová (2)

Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.

Eva Marádová (10)

Narozena 6.2.1951 v Praze. PaeDr., CSc., publikace z oboru zdravé výživy a zdravého životního stylu.

Eva Lacinová (7)

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka.

Eva Heller (5)

Německá socioložka a karikaturistka, autorka milostných románů.

Eugen Lennhoff (5)

Rakouský publicista; autor publikací o dějinách tajných společností, zvl. o svobodných zednářích.

Esther Meynell (4)

Britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností.

Ester Davidová (9)

Narozena 1. 5. 1977 v Bílovci. Regresní terapeutka. Lektorka terapeutických kurzů, autorka a samovydavatelka knih z oboru.

Erlend Loe (8)

Erlend Loe je norský spisovatel. Debutoval v roce 1993 knihou Tatt av Kvinnen. O rok později mu vyšla knížka pro děti Fisken o řidiči kamionu Kurtovi. Loeho styl psaní bývá označován jako naivní, často využívá humor a ironii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erlend Loe na slovenské Wikipedii.

Erich Kuby (5)

Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského

Erich Herold (9)

Český indolog, afrikanista a muzeolog. Po ukončení gymnázia studoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK. Titul PhDr. získal 1953. V letech 1950–52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952–59 v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1957-58 byl na studijním pobytu v Indii. Od roku 1959 pracoval až do své smrti v Náprstkově muzeu nejprve jako vedoucí oddělení, pak ředitel muzea a tvůrce jeho nové koncepce, v letech normalizace jako odborný pracovník. Do Indie se v 60. letech několikrát vrátil na kratší studijní pobyty. V 50. a 60. letech spravoval muzejní indické sbírky; od poloviny 60. let se intenzivně zabýval tradičním uměním subsaharské Afriky. Uspořádal výstavy tohoto umění, první svého druhu v Československu, k nimž připravil zasvěcené katalogy. Na téma afrického umění napsal rovněž řadu publikací. Jeho stěžejním dílem je obsáhlá monografie African Art , která v letech normalizace mohla vyjít pouze cizojazyčně. Zásadním způsobem přispěl k objevení řezbářství kmene Bété z Pobřeží slonoviny. Objevné byly i jeho studie o africkém uzlu moudrosti – rozšifrování historie a původního významu dvojitého uzlu, a o afroportugalské slonovině, kterou identifikoval ve sbírkách Národního muzea. Připravil koncepci knihy o mimoevropských maskách, do níž napsal kapitoly o maskách afrických a indonéských . Kromě afrického umění se i nadále věnoval problémům asijských kultur; v 70. letech spravoval v NpM sbírky Indonésie, jihovýchodní Asie a asijských zbraní. Vypracoval koncepci a výrazně se podílel na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově . V 70. a 80. letech zpracovával mimoevropské umění a artefakty v zámeckých sbírkách a je autorem expozice na zámku v Opočně . Založil sborník Annals of the Náprstek Museum a měsíční programy muzejních aktivit pro veřejnost, které provázely Výstavy měsíce. Společně se svou ženou přeložil knihu J. G. Frazera Zlatá ratolest o magii, mýtech a ...

Emma Goldrick (9)

Pod pseudonymem Emma Goldrick se skrývá manželský pár Emma Elizabeth Jean Sutcliffe a Robert N. Goldrick , kteří napsali společně 41 romantických románů. Řadu knih napsali ve spolupráci s dalšími autory.

Emily Grayson (2)

Narodila se v New Yorku a dodnes žije v bytě na Manhattanu. Jak sama říká, píše snad odjakživa - povídky, romány, básně i hry. Rok po úspěchu své prvotiny, milostného románu o nenaplněné celoživotní lásce Terasa, vydává knihu Observatoř, příběh lásky a sesterské řevnivosti. Emily Graysonová si přísně střeží svoje soukromí, nedává se fotografovat na obálky knih a neposkytuje rozhovory o své osobě.

Émilie Gillet (5)

Francouzská odborná novinářka, jezdkyně. Pravidelně píše do časopisů o koních, autorka několika knih o koních, též autorka populárně-naučných knih pro děti i dospělé, specializace zejména na biologii.

Emil Svoboda (7)

Emil Svoboda byl český fotbalový útočník, reprezentant Československa a trenér. Vystudoval strojní inženýrství na ČVUT. Začínal v SK Písek. V československé lize hrál za Škodu/ZVIL Plzeň , po sestupu Plzně z ligy hrál za vysokoškolský tým Slávia Bratislava VŠ . V roce 1954 přestoupil do Sparty Praha , s níž získal jeden titul mistra republiky . V I. lize odehrál 225 utkání a dal 92 gólů. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1955–1957 pět zápasů a dvakrát startoval v reprezentačním B-mužstvu. V sedmdesátých letech vedl na Kypru jako trenér Apoel Nicosia a Olympiakos Nicosia.

Emil Rusznák (10)

Ing. Překladatel a autor jazykových slovníků.

Emil Dvořák (8)

Narozen 17.10.1896 ve Vlkoši u Kyjova, zemřel 28.9.1970 v Praze. Básník, prozaik.

Emiko Jean (3)

Americká spisovatelka, autorka románů.

Emanuel Jindřich Popera (6)

Narozen 7.1.1895 v Kopidlně, zemřel 24.1.1964 v Palma de Mallorca . Propagátor kulturních styků česko-amerických, básník, autor knih pro mládež, překladatel z angličtiny, emigrant po 1948.

Ema Sedláčková (9)

Historička umění, pracovnice památkové péče. Absolventka dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Žačka V. Birnbauma a A. Matějčka. Poté působila ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze. Od r. 1947 se podílela na činnosti Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku. Při převzetí významných zámeckých objektů do státního majetku spolupracovala se Z. Wirthem. Specialistka na problematiku instalace historických zámeckých interiérů. - Později pracovala ve Státním oblastním archivu v Benešově, naposledy ředitelka Muzea Podblanicka se sídlem na zámku v Jemništi. - Publikovala v časopisech Zprávy památkové péče a Za starou Prahu. Autorka odborných studií a příspěvků pro monografické průvodce o památkových objektech. Spoluautorka soupisu uměleckých památek Čech.

Elli H Radinger (6)

Elli H. Radinger je německá novinářka a spisovatelka, která se zabývá vlky. Po maturitě pět let pracovala jako letuška a tlumočnice letů jedné americké společnosti. Studovala práva se zaměřením na právo letectví a poté pracovala jako právník, ovšem ne v této oblasti. S Güntherem Blochem a dalšími v roce 1991 založila Společnost na ochranu vlků , které deset let předsedala. Od roku 1991 vydává časopis Wolf Magazin, německý časopis o vlcích a jiných psovitých šelmách. Od roku 2005 vychází Wolf Magazin každý měsíc jako bezplatný newsletter. Mezi lety 1995 a 2018 se autorka podílela na výzkumu vlků v americkém národním parku Yellowstone. Aby mohla svou 13letou fenu Shiru provázet v poslední fázi jejího života, přerušila Radingerová výzkum vlků. \"Shira je má rodina a má přednost. Tohle jsem se naučila od vlků.\" Další informace na internetových stránkách autorky: www.elli-radinger.de a www.wolfmagazin.de

Elizabeth Marshall Thomas (3)

Americká antropoložka, též spisovatelka.

Eleonore Beck (7)

Teoložka, exegetka.

Ekkehard Wiederholz (3)

Autor publikací o sportovním rybaření.

Eileen Caddy (7)

Eileen Caddyová byla spisovatelkou a duchovní učitelkou, spoluzakladatelkou mezinárodní komunity Findhorn ve Skotsku. Eileen Caddy Narodila se v Egyptě, její otec Albert Jesso pocházel z Irska, matka Muriel z Anglie. V šesti letech byla poslána do školy v Irsku, bydlela u své tety a domů se vracela jen na prázdniny. Otec, ředitel Barclays Bank, zemřel náhle na zánět pobřišnice, kdy jí bylo 16 let. Rodina se pak přestěhovala zpět do Anglie. O dva roky později zemřela na meningitidu její matka. Po vystudování soukromé vysoké školy čtyři roky se svým bratrem provozovala hospodu na základně RAF v Oxfordshire. Zde se poprvé vdala. Major Andrew Combe si ji vzal za ženu v roce 1939. Combe byl přívržencem náboženské skupiny Horal Re-Armament , což významně ovlivnilo i její duchovní cestu. Měla s ním pět dětí. Během pobytu v Iráku v roce 1952 navázala partnerský vztah s Peterem Caddym. Souhlas s rozvodem dal její první manžel až v roce 1957. Mezitím žila s Caddym v Anglii bez dětí, které zůstaly u otce a nesměly se s matkou stýkat. Traumatizovaná Eileen začala v té době poprvé slýchávat "Boží hlas", který ji radil a uklidňoval. Stala se postupně matkou dalších tří potomků. S Caddym a Dorothy Macleanovou založila v roce 1962 ekologickou a duchovně orientovanou komunitu Findhorn vycházející z myšlenek hnutí New Age. V současnosti je Findhorn domovem více než 400 lidí.

Eiičiró Oda, (10)

Edward O Wilson (3)

Edward Osborne Wilson je profesorem na Harvardské univerzitě a kurátorem entomologické sbírky v univerzitním Muzeu srovnávací zoologie. Vedle Pulitzerovy ceny za publikaci Mravenci, kterou obdržel spolu s Bertem Hölldoblerem, dosáhl mnoha významných vědeckých poct, včetně Národní medaile za vědu a Crafoordovy ceny Švédské královské akademie věd.

Edward Gibbon (5)

Edward Gibbon byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým. Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzských jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návratu k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie. V letech 1760–1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále starověkému Římu. 1776 vyšel první díl Úpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel. Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly...

Eduard Kottek (7)

Narozen 1907 v Hranicích na Moravě, zemřel v květnu 1982. Elektrotechnik, publikace z oboru rozhlasu a televize.

Edmund Finke (6)

Do r. 1920 důstojník rakouské armády. Vídeňský autor detektivek. Devět jeho románů tvořilo v letech 1940-43 hlavní náplň edice Svěží detektivky, vydávané Kotíkovým nakladatelstvím.

E. W Hornung (7)

Novelista. Autor dobrodružné literatury, zejména s postavou lupiče - gentlemana.

E. H Gombrich (6)

Narodil se ve Vídni v židovské rodině. Žil ve Velké Británii. Historik, kunsthistorik se zaměřením na dějiny umění, teorii umění. Autor publikací z oboru.