7921–7980 z 143074 Autoři
Jan Kloboučník (9)
Jan Kloboučník byl nakladatel, redaktor a spisovatel. Je autorem libreta komiksu pro děti Cour a Courek, které psal do své smrti. Byl šéfredaktorem časopisu Sluníčko. Původním povoláním byl učitel, později se stal filmovým dramaturgem a redaktorem různých časopisů. Působil v různých periodikách, např.: Autor námětu a scénáře filmu Žízeň
Více od autora
Jan Klíma (5)
Narozen 5.11.1938 v Praze. RNDr., CSc., fyzik, přednášející na katedře teoretické fyziky na matematicko-fyzikální fakultě, práce z oboru, beletrista, překladatel z angličtiny.
Více od autora
Ján Hajduch (10)
Narozen 18.3.1903 v Trenčíně, zemřel 4.8.1972 tamtéž. Slovenský fotograf - krajinářské a národopisné fotografie.
Více od autora
Jan Graubner (10)
Narozen 29. 8. 1948 v Brně. Msgre., olomoucký arcibiskup a metropolita moravský, autor teologických prací.
Více od autora
Jan Fischer (5)
Narozen 22. 1. 1907 v Praze, zemřel 8. 1. 1960 v Praze. JUDr., Ilustrátor. Původním vzděláním právník.
Více od autora
Jan Emler (10)
Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.
Více od autora
Jan Diviš (7)
Narozen 1928. CSc., historik umění, práce z oboru historie umění, zejména užitého.
Více od autora
Jan Dědič (10)
Jan Dědič je vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. V roce 1975 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil 4 roky jako odborný asistent na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1979 získal titul JUDr. Potom šest let pracoval jako podnikový právník a v roce 1985 se vrátil na Vysokou školu ekonomickou v Praze opět jako odborný asistent. V roce 1990 se stal advokátem. V roce 1992 získal docenturu a v roce 1995 profesuru. Určitou dobu byl členem Komunistické strany Československa. Je členem Legislativní rady vlády ČR. Dále je také členem Rekodifikační komise nového zákona – občanský zákoník. V neposlední řadě je předsedou Rozkladové komise České národní banky. Stal se právníkem roku 2006 v oboru obchodní právo. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript.
Více od autora
Ján Čomaj (10)
Ján Čomaj bol slovenský novinár, spisovateľ a vysokoškolský pedagóg. Narodil sa 17. apríla 1935 v Radzovciach v rodine poštmajstra. Keď na jeseň roku 1938 maďarské vojská okupovali južné Slovensko, jeho rodičia ušli najprv do Utekáča a potom do Kokavy nad Rimavicou. Tu vychodil prvé dve triedy ľudovej školy. Tretiu a štvrtú triedu vychodil vo Zvolene, kde sa opätovne presťahovala celá rodina. Po skončení vojny a prinavrátení okupovaných území rodina odišla do Lučenca. Tu začal roku 1945 chodiť do Gymnázia B. S. Timravy. Po roku však jeho otca znova preložili do Zvolena, preto pokračoval v štúdiu na Gymnáziu vo Zvolene, kde roku 1953 aj zmaturoval. V rokoch 1953-1960 študoval na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Najskôr literárnu vedu a slovenčinu, neskôr novinárstvo. Už počas vysokoškolského štúdia začal pracovať v denníku Smena, kde sa postupne zaradil medzi popredných slovenských reportérov. Roku 1965 inicioval vznik Smeny na nedeľu a v rokoch 1966-1967 a 1969 bol jej vedúcim redaktorom. Na sklonku roka 1969 ho pre jeho postoje v roku 1968 k okupácii vyhodili zo zamestnania. Na krátky čas sa zamestnal ako riaditeľ vydavateľsko-dokumentačného strediska A-Press pri Zväze slovenských architektov. Po necelom roku však musel opustiť aj toto pracovisko. V rokoch 1971-1972 bol montážnym robotníkom aranžérskej dielne Slovšportu a v rokoch 1973-1990 fotolaborantom, náborárom a dispečerom vo výrobnom družstve Služba v Bratislave. V rokoch 1990-1991 bol riaditeľom Tlačového a informačného odboru Úradu vlády Slovenskej republiky a roku 1992 riaditeľom a. s. Národná obroda. Od roku 1993 bol redaktorom denníka Slovenská republika, kde dva roky zastával funkciu zástupcu šéfredaktora. Žil v Bratislave. Tento spisovateľ, novinár, reportér, publicista, esejista, autor literatúry faktu, redaktor a vysokoškolský pedagóg zomrel vo veku 84 rokov 26. 1. 2020.(zdroj životopisu: https://sk.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n_%C4%...
Více od autora
Jan Čipera (7)
Narozen 3. 5. 1942 v Benešově u Prahy, zemřel 17. 11. 2020 v Praze. Profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spisy a překlady z oboru chemie.
Více od autora
Ján Chryzostom Korec (10)
Ján Chryzostom kardinál Korec byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou. V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova . Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa . Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI. V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krát...
Více od autora
Ján Botto (10)
Ján Botto byl slovenský romantický básník, autor balad a pověstí inspirovaných lidovou poezií. Ve své tvorbě užíval pseudonym Janko Maginhradský a jiné. Narodil se v zemědělské rodině otci Silvestrovi Bottovi a matce Zlatici jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v Nižném Skálníku v Malohontě, byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení rodičů se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na latinskou školu do Oždian. V Ožďanech mnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne 9. září v roce 1843 se zapsal na evangelické lyceum v Levoči. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V Levoči ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: rétoriku a filosofii. Po studiích v Levoči se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, inženýr-zeměměřič. Studium začal v Pešti roce 1847 a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil báseň Nemzeti dal a dal jí název Pochod. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská policie. Jejího překladatele policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce 1850 se vydal na praxi ke krajskému zeměměřiči Ladislavu Horváthovi do katastru obcí Ožďany a Husiná. Pokračoval v letním semestru 1851 a složil rigorózní zkoušky a získal titul. V roce 1853 byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v Turci, jimiž se Já...
Více od autora
James Melville (4)
Roy Peter Martin neměl v úmyslu stát se spisovatelem – přednášel filozofii, sloužil v britském letectvu a léta pracoval v zahraničí jako diplomat na poli kulturních styků. V této funkci si zamiloval Japonsko a začal o něm psát. Píše pod pseudonymem James Melville a Hampton Charles.
Více od autora
James Herbert (8)
James Herbert je jeden ze světových nejpopulárnějších romanopisců, je uznávaný mistr britského hororu.
Více od autora
James Cook (3)
James Cook byl britský mořeplavec, objevitel a výzkumník, jehož plavby a hlavně vydané práce výrazně posunuly znalosti o Zemi. Narodil se v rodině chudého zemědělce skotského původu. Měl se vyučit v obchodě se suknem, ale ve třinácti letech z učení i domova utekl a v nedalekém přístavu Whitby se dal najmout jako plavčík na uhelné lodi. V té době se samovzdělával ve všech námořních oborech. V roce 1755 nastoupil jako kormidelník válečného loďstva. V roce 1759 se zúčastnil plavby do Severní Ameriky v rámci sedmileté války s Francií a aktivně se zapojil i do bojů, zejména během dobývání Québecu a při obléhání Louisbourgu . Vynikajícím způsobem tehdy také zmapoval ústí řeky svatého Vavřince. V roce 1762, ve svých 34 letech, se oženil s Elizabeth Battsovou. Byl na moři sice více než polovinu jejich manželského života, přesto zplodil šest dětí. Jejich osud byl však trpký, tři z nich zemřeli v dětství, tři synové přežili , ale všichni zemřeli do roku 1794. Po konci války, od roku 1763, velel škuneru Grenville a pokračoval s mapováním, tentokrát Newfoundlandu a Labradoru. V roce 1766 pozoroval zatmění Slunce a poslal podrobnosti Královské společnosti v Londýně. V letech 1768–1771 vedl svou první tichomořskou expedici, v hodnosti poručíka. Jejím původním, vědeckým cílem bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč, které mělo sloužit k určení vzdálenosti Venuše od Slunce. O vědeckém zaměření expedice svědčí i to, že na lodi Endeavour se spolu s Cookem plavili přírodovědec Joseph Banks, švédský botanik Daniel Solander či astronom Charles Green; expedice se konala pod záštitou Královské společnosti nauk. James Cook na Tahiti 3. června 1769 provedl plánované pozorování, jehož přesnost však zaostala za očekáváními. Původní poslání mělo skrýt hlavní důvod výpravy, kterým bylo hledání země Terra Australis, neznámého jižního...
Více od autora
Jakub Šofar (8)
Narodil se v Novém Městě na Moravě. Dlouhou dobu obýval Žďár nad Sázavou. Knižní a časopisecký redaktor, spisec. Nevoják a neřidič. Po čtyřech semestrech studia na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy tamtéž . Poté byl hotelovým recepcionářem a závozníkem ČSAD. V letech 1985–1998 v nakladatelství Horizont, od roku 1999 v edičním oddělení veřejně výzkumné instituce. V letech 1993–2005 redaktor literárního obtýdeníku Tvar, od r. 1999 redaktor kulturně-společenského měsíčníku na internetu Dobrá adresa, od roku 2000 přispěvatel literární přílohy Práva Salon. Spolupráce s Novými knihami , Českým rozhlasem — Vltava , internetovým Portálem české literatury . Další publikování pod desítkou pseudonymů. Edičně připravil mj. výbor z poezie Pavla Ambrože „Homéra“ Moruše , zastoupen např. v antologii Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 nebo ve sborníku O fejetonu, s fejetonem . Autor knih Ýbung-ende a Prostší motivy .
Více od autora
Jacques Le Goff (5)
Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.
Více od autora
J. D Barker (8)
Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.
Více od autora
Ivo Vaculín (4)
Ivo Vaculín je český redaktor, žurnalista, překladatel a spisovatel. Roku 1955 dokončil studium divadelní vědy na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, v letech 1955–1965 pracoval jako redaktor dobrodružné literatury v nakladatelství Svět sovětů, do roku 1968 jako redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy a poté až do roku 1992 byl redaktorem deníků Hospodářské noviny, Zemědělské noviny a Venkov. Překládá z ruštiny, je autorem publicistických a naučných knih a pod pseudonymem V. A. Coolin napsal několik vědecko-fantastických příběhů.
Více od autora
Ivo Urban (6)
Ivo Urban je bývalý český fotbalista, záložník, reprezentant Československa a sportovní novinář. V československé reprezentaci odehrál roku 1956 čtyři utkání, pětkrát nastoupil i v reprezentačním B mužstvu. Hrál za Slavii Praha a Duklu Praha , s níž šestkrát získal titul mistra republiky a jednou vyhrál Československý pohár . V lize odehrál 198 utkání a vstřelil 1 branku. Po skončení hráčské kariéry se stal sportovním novinářem, od roku 1979 pracoval ve sportovní redakci Rudého práva . Od roku 1977 byl předsedou Klubu sportovních novinářů, po listopadu 1989 ho vystřídal Pavel Vitouš z MF Dnes.
Více od autora
Ivo Hury (8)
Otec dvou malých dětí, který má spoustu zálib a téměř žádný čas. Mám dvě dosti specifická nakladatelství, do toho pracuji na několika projektech. Velmi rád dělám sazbu knih a rukodělnou vazbu knih - vydal jsem stovky ručně vázaných bibliofilií. Zbožňuji sazbu novin, časopisů a magazínů pro možnost kreativního vyjádření. Rád čtu komiksy, dělám grafiku , fotím - jsem spoluautorem několika velmi mystických fotoprojektů. Láká mne oprášit staré osmičkové vybavení a natočit film. K psaní tíhnu od mala. Později jako publicista a do šuplíku pak jako milovník scifi a fantasy.
Více od autora
Iveta Krausová (5)
Technoložka společnosti Dr. Oetker, spoluautorka kuchařských receptů.
Více od autora
Ivana Trump (3)
Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková, je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka. V letech 1977–1991 byla první manželkou podnikatele a pozdějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ivana Zelníčková se narodila 20. února 1949 v Československu. Narodila se Miloši Zelníčkovi a Marii Zelníčkové, roz. Francové v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně. Její otec byl elektrotechnik a její matka pracovala jako telefonní operátorka. Od útlého věku jí otec pomáhal rozvíjet talent pro lyžování. Po rozvoji lyžařských dovedností nastoupila do juniorského národního lyžařského týmu. V roce 1972 byla údajně vybrána jako náhradnice do československého olympijského týmu, díky čemuž jí bylo dovoleno cestovat i mimo komunistický východní blok. Navštěvovala Univerzitu Karlovu v Praze a magisterský titul z tělesné výchovy získala v roce 1972. Ivana Trumpová hovoří pěti jazyky, mj. česky, anglicky a rusky. Trochu mluvit česky se naučil její syn Donald ml., a to i díky prázdninám, tráveným u dědečka na Moravě. Dcera Ivanka rozumí češtině pouze málo a nejmladší syn Eric ji neovládá, mimo jiné proto, že se jeho čeští prarodiče v době jeho dětství už naučili dobře anglicky. Všichni tři sourozenci se také ve škole učili francouzštinu.
Více od autora
Ivana Pilařová (10)
Ing. Ivana Pilařová je daňová poradkyně a auditorka. Narozena 20.6.1963. Ing. ekonomie, zaměřuje se na daňovou a účetní problematiku, též běžkyně, autorka knihy o extrémním běhu. Po vystudování VŠE a čtyřleté praxi v účtárně státního podniku začala soukromě podnikat. V roce 1993 složila zkoušky daňového poradce a od té doby vede daňovou kancelář. V roce 1994 složila auditorské zkoušky, založila právnickou osobu zapsanou do seznamu KAČR a prostřednictví této společnosti vykonává audit. Od roku 1993 se zabývá přednáškovou činností pro mnoho vzdělávacích agentur na téma účetnictví, daně a obchodní právo. Provádí také zakázková školení velkých auditorských a daňových společností a zakázková školení pro podniky a banky. Od roku 1995 publikuje v mnoha časopisech články na téma účetnictví, daně a obchodní právo, je autorkou několika knih . Je vedoucí autorkou dvou příruček nakladatelství VERLAG DASHOFER. V letech 2002 až 2007 byla členkou Rady KAČR, je členkou Výboru pro metodiku KAČR. Již několik let je zkušebním komisařem KDP. SPECIALIZACE: daň příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob, účetnictví podnikatelů, vazba obchodního práva na účetnictví a daně, DPH.
Více od autora
Ivana Karásková (6)
Mgr., politoložka, věnuje se čínské zahraniční a domácí politice a čínské energetické bezpečnosti.
Více od autora
Ivan Taller (7)
Narozen 30.3.1930 v Nymburce, zemřel 24.5.2001 v Liberci. Dramaturg, dramatik.
Více od autora
Ivan Petrovický (5)
Ivan Petrovický se narodil 9.11.1934 v Praze. Je vnukem Jaroslava Otty, továrníka a spoluzakladatele akvaristického spolku LEKNÍN. Otec byl pražský advokát, matka obchodnice . V roce 1946 začal studovat reálné gymnázium; v letech 1948-1950 byl nucen z politických důvodů přejít na jednotnou střední školu. K dalšímu studiu nebyl pochopitelně doporučen a tak se v létech 1950-1952 vyučil strojním zámečníkem ve Škodových závodech Praha. Jeho další snaha studovat byla vzhledem k jeho původu opět odmítnuta a tak v létech 1952-1954 postupně pracoval jako dělník, frézař a technický kontrolor ozubených kol. Po předčasně ukončené základní vojenské službě se živil jako technický kreslič a vojenskou službu dokončil jako zdravotní instruktor. Neprošel kádrovými prověrkami, byl zařazen do dělnické profese a až v roce 1963 mu bylo umožněno odmaturovat na večerní průmyslové škole strojnické. V roce 1964 se pokoušel o zápis na dálkové studium Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie zemědělsko-lesnická, což jeho zaměstnavatel nepodpořil. Následně pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském – laboratoř povrchových vod, studium planktonu a bentosu, úživnost pstruhových vod, kde ale neměl další uplatnění jako potencionální vysokoškolák. Jediné, co mu bylo nabídnuto, bylo studium pedagogické fakulty s výhledem učit v pohraničí. Po všech těchto šikanách komunistického režimu vzdal svou snahu řádně vystudovat obor, který měl rád. V roce 1967 byl Ivan Petrovický požádán Milanem Chvojkou o spolupráci při budování „Akvária u Nejsvětější Trojice“ ve Spálené ulici . Je zapotřebí uvést, že se na svou dobu jednalo o nejlepší a odborně nejzdatnější prodejnu v republice. V létech 1976-1990 byl zaměstnán na obchodním oddělení Státního rybářství Praha, později se stal jeho vedoucím pracovníkem. M.j. řešil problémy při chovu perlooček v uvolněných sádkách, protože mražené i živé perloočky byly používány jako doplňk...
Více od autora
Ivan Nový (9)
Prof. Ing. Ivan Nový, CSc. Je profesorem Vysoké školy ekonomické pro obor podniková ekonomika a management. Od roku 1992 je vedoucím katedry psychologie a sociologie řízení na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. V odborné práci se zaměřuje na problematiku sociologických a sociálně-psychologických aspektů podnikového řízení s důrazem na oblast vedení lidí, podnikové kultury a interkulturního managementu. V mezinárodní pedagogické a vědecko-výzkumné spolupráci se orientuje na německy mluvící teritoria. Spolupracuje s řadou zahraničních výzkumných a vzdělávacích zařízení, např. s univerzitami v Regensburgu, Drážďanech, Braunschweigu a Vídni. Velmi významná je také jeho poradenská činnost pro známé a velké mezinárodní i české firmy.
Více od autora
Ivan Mrázek (8)
Narozen 2. 1. 1940 v Žalkovicích, . RNDr., geolog, geoarcheolog, publikace z oboru.
Více od autora
Ivan Mackerle (6)
Ivan Mackerle byl český záhadolog, kryptozoolog, dobrodruh, cestovatel a spisovatel. Se svými kamarády a později i se svým synem podnikl na vlastní náklady několik výprav za záhadami do celého světa – např. do Mongolska, Austrálie, Jižní Ameriky, na Sibiř atd. Stal se známým zejména svým pátráním po mytickém mongolském písečném červu známém jako Olgoj Chorchoj. Byl synem automobilového konstruktéra Julia Mackerleho a synovcem architekta Jaroslava Mackerleho. Narodil se 12. března 1942 v Plzni. V dětství často měnil bydliště tak, jak jeho otec měnil zaměstnavatele. Ve třech letech se přestěhovali do Prahy, v pěti do Kopřivnice a v šestnácti zpět do Prahy. V dětství četl dobrodružné knihy Jaroslava Foglara a časopisy Vpřed a Junák. Po vzoru Rychlých šípů založil s kamarády klub „Svorná šestka“. O záhady se zajímal již od mladého věku, zaujal ho zejména mytický pouštní červ Olgoj Chorchoj, o kterém se dozvěděl z příběhu ruského paleontologa a autora sci-fi literatury Ivana Jefremova. Ovlivnilo ho též dílo amerického průkopníka „záhadologie“ Charlese Forta. Později ho začala zajímat i zoologie a elektronika. V Praze vystudoval Fakultu strojní ČVUT, specializaci automobily. Ve 20 letech se oženil s Ivonou Paličkovou a narodil se jim syn Danny. Po skončení školy pracoval jako konstruktér a pak jako řídící pracovník Generálního ředitelství automobilů. Ve volném čase se zabýval záhadami a nevysvětlenými jevy, které zpočátku jen studoval a archivoval a později je začal sám aktivně luštit. V roce 1977 získal povolení vycestovat do Skotska k jezeru Loch Ness pátrat po tzv. Lochnesské nestvůře. Tam se setkal i s dalším badatelem Robertem Rinesem, jehož použití podvodní fotografie a ultrazvuku ho zaujalo. Se svým tehdejším kolegou Michalem Brumlíkem začal zkoumat tehdy utajované případy poltergeistů v Československu, různé zprávy o podivných úkazech a údajné strašidelné jevy na hradech a zámcích. V letech 1980–199...
Více od autora
Ivan Krejčí (9)
Narozen r. 1946, projektant dopravních staveb, manažer. Autor humorných příběhů.
Více od autora
Ivan Hostiňak (6)
Narozen 1939, zemřel 1999. Opavský spisovatel, pohádky a bajky pro děti a mládež.
Více od autora
Iva Svobodová (4)
Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.
Více od autora
Iva Gecková (9)
Pracovnice státní správy, autorka příběhu pro děti a rozhlasových pohádek.
Více od autora
Irena Košíková (4)
Irena Kosíková je česká skladatelka a varhanice. Česká varhanice a skladatelka Irena Kosíková se narodila v Praze. Studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně , absolventkou HAMU v Praze. Její skladby byly hrány v České republice, Alžírsku, Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Izraeli, Německu, Polsku, Rusku, Turecku, Švédsku a Velké Británii. Projekt "Praha - Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia", konaný pod záštitou Václava Havla, Petra Pitharta a primátora města Brna Richarda Svobody, představuje skladby pro sólové violoncello renomovaných českých skladatelů .
Více od autora
Irena Gálová (11)
Irena Gálová je slovenská spisovatelka píšící slovensky i česky verše a prózy pro děti předškolního věku a pro dospívající mládež. Irena Gálová je absolventkou žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Působila jako redaktorka časopisu Kamarát , od roku 1993 žije v Česku. Do literatury pro děti a mládež vstoupila Irena Gálová až po téměř dvacetiletém působení v dětských časopisech.
Více od autora
Imrich Lečko (6)
Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.
Více od autora
Ilona Pařízková (8)
Mgr. Ilona Pařízková Učitelka dějepisu, práce z oboru. Působí také v Asociaci učitelů dějepisu.
Více od autora
Ilja Bart (16)
Ilja Bart byl československý novinář a básník. Narodil se v Chrudimi. Po maturitě na duchcovském gymnáziu vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Zúčastnil se španělské občanské války, za okupace byl vězněn pro ilegální činnost. Před válkou i po ní pracoval jako novinář v levicovém tisku. Vykonával i řadu politických funkcí. Od třicátých let překládal ruskou a španělskou poezii. Zemřel 11. listopadu v Praze. Autor psal prózy, reportáže, divadelní hry a básnické sbírky:
Více od autora
Igor Wasserberger (7)
Jazz: muzikológia, dramaturgia, publicistika, redakcia 1954 – 1958 VŠ pedagogická Bratislava, odbor slovenský a maďarský jazyk 1958 – 1962 pedagóg hudobnej výchovy a slovenčiny na všeobecnovzdelávacích školách v Komárne a v Bratislave od 60. rokov teoretická, kritická a publicistická činnosť v oblasti jazzu a modernej populárnej hudby 1962 – 1963 dramaturg rozhlasových jazzových koncertov ; hudobný publicista 1963 – 1976 režisér ozvučenia Československej televízie v Bratislave 1976 – 1992 vedúci dramaturg malých hudobných žánrov v Hudobnej redakcii ČsTV od 70. rokov špecializácia na štúdie z dejín slovenskej populárnej hudby ako scenárista a dramaturg spolupracoval na mnohých TV programoch venovaných slovenskej populárnej hudbe ; spolupracuje na príprave programov Českého rozhlasu venovaných jazzu 1994 – 1999 člen Českej jazzovej spoločnosti 1994 – 2001 člen muzikologickej komisie v Nadácii Český hudobný fond 2003 vydal publikáciu Fenomény súčasného jazzu, Slovart Bratislava. http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=8550
Více od autora
Ian Stewart (9)
Ian Andrew Robert Stewart byl skotský klávesista a člen skupiny The Rolling Stones. Spolupracoval také se skupinou Led Zeppelin nebo kytaristou George Thorogoodem.
Více od autora
Hynek Jurman (9)
Hynek Jurman je český spisovatel a publicista. Publikoval též pod pseudonymem Bořivoj Nebojsa. Vzděláním je strojní inženýr. Vystudoval SPŠS ve Žďáře n. S. a VUT Brno . Pracoval v MEZ Štěpánov, JE Dukovany , jako učitel na OU Bystřice n. P. a v TIC Bystřice n. P. . Žije ve Štěpánově nad Svratkou. Autor 36 vydaných knih, spoluautor dalších. Zakladatel časopisu Odpich, redaktor Bystřicka a Štěpánovinek. K nejznámějším knihám patří Pernštejnský tis , Smírčí kameny na Vysočině , Jak to bylo s partyzány , Bystřicko , Žďársko , Zlatá léta padesátá , Ve znamení zubří hlavy , Velkomeziříčsko , Zubštejnské dědictví , Kde hledat poklad , Mluvit jako prezident , V zatáčkách , Nesmazatelné stopy , Být za vodó , Daleko do sametu , Stíny v nás , Čítanka Vysočiny , Omyly tradované , Na bystré vodě – Bystřice nad Pernštejnem , Spěte sladce! , V nejkrásnějším údolí na světě , Ozvěny Vysočiny , Martyrium . Autor filmového scénáře V nejkrásnějším údolí a divadelních her Čert na Sýkoři , Kartářka , Kudlička a Voves a Nevděk. Vítěz soutěže o nejlepší reportáž České centrály cestovního ruchu 1998 a vítěz fotografické soutěže Zrcadlení s cyklem Dejme hlavy dohromady 2013. Syn MgA. Michal Jurman je novinář, básník, rozhlasový reportér, mluvčí FAČR. Přispěl otci do tří sbírek fejetonů: Kde hledat poklad , Mluvit jako prezident a Jak být bohatý . V roce 2000 vyhrál celostátní soutěž v poezii „Soutěž s Parkerem“. Autor řady rozhlasových pořadů a her, např. „A kdo jsi ty?“ aneb Definice Vítězslava Gardavského. V létě 2007 vydal prvotinu veršů N...
Více od autora
Hermann Broch (4)
Hermann Broch byl rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu. Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka Josefa Brocha a jeho ženy Johanny. Studoval textilní školu a v letech 1908 až 1927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Nadále se věnoval pouze činnosti literární a filosofické. Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodinný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro svou nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa. Broch byl v meziválečném období častým frekventantem vídeňských kaváren, kde se setkával s takovými osobnostmi jako např. Robert Musil či Franz Blei. Udržoval blízké kontakty s proslulými ženami německého kulturního světa, mj. Milenou Jesenskou, která Brocha učila česky, nebo s rakouskou žurnalistkou Eou von Allesch, již zpodobnil v druhém díle románu Náměsíčníci. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti. Dále vyzdvihoval dílo básníka Charlese Baudelaira, malířské umění Paula Cézanna a Wagnerovu operní tvorbu. V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler , pojednávající o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. V esejích Das Böse im Wertsystem der Kunst a Das Weltbild des Romans rozvinul vlastní teorii o estetické a společen...
Více od autora
Henry Herbert Knibbs (6)
H.H.Knibbs se narodil v Clifton,Ontario,Kanada zámožným americkým rodičům.V roce 1901 napsal první román Ztráta farmy Camp.Byl západní spisovatel a básník,zanechal mnoho kovbojské poesie,pro kterou je znám dodnes.
Více od autora
Henry Ford (8)
Henry Martin Ford byl americký podnikatel, průkopník automobilového průmyslu. Nestal se podle představ svého otce farmářem a v šestnácti letech odešel z domu. Zkusil štěstí v Detroitu, kde se u firem James Flower & Bros a Detroit Dry Dock vyučil zámečníkem. Po vyučení nastoupil do firmy Westinghouse jako opravář parních strojů a v roce 1891 získal dobré místo ve firmě Thomase Alvy Edisona, kde se pak vypracoval do pozice hlavního inženýra. V té době se Ford ve svém volném čase zabýval experimenty s benzinovými motory a stavbou vlastního automobilu, až v roce 1896 sestrojil a úspěšně vyzkoušel svůj první automobil. Jeho vůz vyvolal zájem jak veřejnosti, tak investorů. S jejich pomocí pak v roce 1899 založil svou první automobilovou firmu Detroit Automobile company, která ale brzy zkrachovala. V roce 1903, když se mu narodil syn Edsel, založil společně s dalšími společníky Ford Motor Company. Jeho nová firma dokázala s počátečním kapitálem pouhých 28000 dolarů už za první rok své existence vyrobit až 1700 automobilů a několik prototypů, které přinesly jeho firmě mnoho vítězství v automobilových závodech a několik rychlostních rekordů. S prvním rokem mohl být vcelku spokojen, ale byl odhodlán splnit si svůj cíl vyrobit levné kvalitní auto pro každého. V letech 1906 až 1908 zaváděl po několikaměsíčním vývoji výrobu legendárních modelů N a T, které se prodávaly jen za 825 dolarů. Tím vlastně splnil svůj daný cíl, protože Ford model T překonal orientaci automobilového průmyslu jen pro bohaté. Do konce roku 1908 bylo prodáno na tisíc kusů modelu T. Aby bylo možné uspokojit poptávku po levných autech, musel otevřít novou továrnu Highland Park, kde byla zavedena jako jedna z prvních technologie pásové výroby, kterou navrhli sami zaměstnanci Ford Motor Company, kteří se nechali inspirovat pásovým zařízením na jatkách. V roce 1913 byla instalace pohyblivého pásu dokončena a další rok bylo prodáno až 250 tisíc kusů aut. Ford pak naří...
Více od autora
Henri Pourrat (7)
Henri Pourrat byl francouzský spisovatel, sběratel lidových příběhů a pohádek v oblasti Auvergne. Stát se spisovatelem nebylo Pourratovým původním záměrem. Na tuto životní dráhu jej přivedla tuberkulóza, jejíž léčba vyžadovala pobyt na čerstvém vzduchu. Při toulkách po okolí města Ambert začal sbírat a zapisovat lidové příběhy. Do češtiny jeho dílo překládali bratři Jan a Václav Čepovi, později Jiří Reynek.
Více od autora
