Všichni Autoři a témata

Luboš Zelený (5)

Ing. Luboš Zelený je český spisovatel, básník, prozaik, překladatel a dramatik. Narodil se 23. 12. 1946 v Městci Králové. Dětství a školní léta prožil ve Velkých Výklekách. Vystudoval Gymnázium v Městci Králové a Poděbradech a lesnickou fakultu VŠZ v Brně . Postgraduálně studoval knihovnictví a informatiku a kurz žurnalistiky. Pracoval jako lesní dělník, pomocný asistent VŠZ, technik polesí, středoškolský profesor, ředitel okresní knihovny, vedoucí odboru kultury a ochrany přírody ONV, historik, redaktor a šéfredaktor deníku, asistent poslance PČR. Od roku 2007 se věnuje literatuře a publicistice. Žije v Trutnově. V jeho básnických sbírkách převažuje rustikální tematika, v knihách pro děti jsou pohádky zasazené do regionu Krkonoš,Podkrkonoší a areálu Státního zámku Kuks. První zmínky o literární tvorbě sahají do padesátých let, kdy vznikl text Ostrov malého Igota. Toto směřování dostalo podporu na vysokoškolských studiích , když v letech 1968/1969 se jako redaktor účastnil práce na vydávání studentského časopisu lesnické fakulty Lef, kde byly otištěny i jeho první básně. V těchto letech vznikla také samizdatová sbírka básní Kytice pro hrbatého špicla. Zásadní je zejména působení Lefu v období Palachova týdne a studentské stávky . Zelený díky Lefu poznal řadu brněnských a později pražských literátů. Z mladých se sešel s partou kolem časopisu Kurýr, který vedl básník a prozaik Ludvík Štěpán. Ten mu v posledním čísle časopisu Kurýr otiskl první sloupek básní, a sestavil sborník Čas, kterým mládí jde, do něhož L. Zelený přispěl prózou Obraz světa. V tomto období však poezie u Zeleného zcela převážila. Byla recitována v brněnské Múze, v Praze v pořadech Jana Buriana v divadle Maringotka, následovala Viola. Své básně publikoval v Čs. vojákovi, v Mladé frontě, Tvorbě, Květech, ve Světu práce, i povídky a pohádky pak o...

Luboš Rafaj (6)

Narozen 12.5.1964 v Pelhřimově. Básník, autor písňových textů, též práce o kuriozitách a rekordech, nakladatelský redaktor a editor.

Lubor Lacina (8)

Lubor Lacina byl brněnský architekt, bratr sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové. Vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně. Se svojí sestrou spolupracoval na mnohých realizacích, které vyšly z veřejných soutěží. Té postavil i vlastní ateliér umístěný u rodinného domu v Lerchově ulici v Brně. Mezi jeho realizace v Brně patří rekonstrukce interiéru kina Scala na Moravském náměstí či náhrobky František Václav Süssera, Josefa Adolfa Šálka, Vítězslava Veselého a Milana Zezuly. Spolu s Janem Lichtágem vytvořil pomník Rudolfa Dostála Černopolní ulici. Se svou sestrou pak například spolupracoval na pamětní desce Oldřicha Mikuláška či Marie Steyskalové a Elišky Machové.

Lubomíra Rudolfová (9)

Narozena 27.8.1924 v Praze. PhDr., CSc., ruštinářka, práce z oboru.

Lubomír Popelínský (7)

Prof. ing. Lubomír Popelínský, DrSc. , konstruktér zbraní a pedagog. Zaměřen na teorii a projektování automatických zbraní. Publikace v oboru, skripta, vojenská literatura.

Louis Ferdinand Céline (7)

Louis-Ferdinand Céline, vlastním jménem Louis-Ferdinand Destouches , byl francouzský lékař a spisovatel. Destouches pocházel z chudé rodiny původem z Normandie a Bretaně. Bojoval v první světové válce, kde byl těžce raněn do ramene a prohlášen za 70% invalidu. Zranění mělo celoživotní následky. V roce 1924 vystudoval lékařství, pracoval v hygienické sekci Společnosti národů a v roce 1928 se usadil a otevřel si praxi na předměstí Paříže, v Clichy. Po nocích psal. Jeho prvotinou je román Cesta na konec noci , v němž bez servítků vylíčil hrůzu vlastních válečných zážitků, toulek po Africe i praxi chudinského lékaře na předměstí. Kniha zapůsobila pro svou otevřenost a neotesaný, ale novátorský styl jako zjevení a zajistila mu okamžitý úspěch po celé Evropě. Podařilo se mu zlomit mnoho konvencí, např. užíváním slangu a vulgarismů. Céline totiž nesnášel vymydlený jazyk literárních salónů; chtěl psát tak, jak mluví obyčejní lidé. Manipulací a intrikami se stalo, že Cesta do hlubin noci nedostala Goncourtovu cenu. Podobné nadšení vyvolala Célineova druhá kniha Smrt na úvěr . V tomto rozsáhlém románu, odehrávajícím se na chudém předměstí Paříže před I. světovou válkou, se autor vrací k neuvěřitelným a drsným příhodám ze svého dětství. Román přináší ještě radikálnější uvolnění stylu. V roce 1937 se Céline vrátil ze Sovětského svazu. Napsal o tom pamflet Má vina , kde beze všech příkras popsal, jak to v SSSR reálně funguje. Následovaly tři antisemitské pamflety: Bagately k masakru , Škola mrtvol a Z ostudy kabát . Jejich vydávání je ve Francii zakázáno. Na počátku roku 2018 zamýšlelo francouzské nakladatelství Gallimard vydat tyto Célineho pamflety, avšak zanedlouho ustoupilo – dle vyjádření jeho šéfredaktora Antoina Gallimarda – od ...

Lois Rock (7)

Autorka mnoha knih pro děti, je světově proslulá svými jasnými a přesnými převyprávěnými biblickými příběhy.

Ljudmila Jevgen'jevna Ulickaja (5)

Ruská prozaička, divadelní dramaturgyně a scenáristka, překladatelka básní z mongolštiny.

Lisa Miles (9)

Anglická autorka naučné historické literatury.

Lisa Jewell (7)

Lisa Jewellová studovala módní ilustraci a komunikaci na Epsom School of Art & Design a pracovala jako PR asistentka pro obchodní dům s módním zbožím. V roce 1998 vydala v nakladatelství Penguin svůj první román, který se stal nejprodávanějším debutem roku, a dnes má na kontě již celou řadu dalších titulů. Žije s manželem a dvěma dcerami v Londýně.

Lindsay Bennett (8)

Autorka turistických průvodců.

Linda A Fairstein (6)

Americká žalobkyně se zaměřením na sexuálně motivované zločiny a domácí násilí. Autorka kriminálních románů.

Les Martin (6)

Les Martin je americký spisovatel, specializuje se na knihy pro mladé čtenáře. Napsal několik knih o "Young Indiana Jones" a sérií "The X-Files".

Leopold von Sacher-Masoch (6)

Leopold rytíř von Sacher-Masoch byl rakouský novinář a spisovatel smíšeného původu , po kterém je pojmenován masochismus. Publikoval také pod jmény Charlotte Arand a Zoe von Rodenbach. V neněmeckém prostředí bývá často jeho šlechtický titul „rytíř“ uváděn omylem jako další křestní jméno. Studoval v Praze, kde se také ve věku dvanácti let začal učit německy. Datum úmrtí 9. března 1895 v Lindheimu poblíž Frankfurtu nad Mohanem je mystifikace, kterou rozšířila jeho vlastní rodina. Narodil se v haličském Lvově jako první ze čtyř synů do rodiny policejního velitele Leopolda Sacher-Masocha, rytíře von Kronenthal, který byl v letech 1848–1856 přeložen do Prahy a odtud do Štýrského Hradce. Už od dětství jej fascinovala teta z otcovy strany, hraběnka Zenobia Sacher-Masochová von Kronenthal. Leopold zbožňoval ji samotnou i bití, kterého se mu od ní často dostávalo. Líbila se mu i švagrová Wilhelmina Sacher-Masochová von Kronenthal, která žila s rodinou ve společné domácnosti. Byl uchvácen katolickým uměním a kultem svatých mučedníků. V roce 1848 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Leopold učil mj. německy. Byl vynikajícím žákem novoměstského gymnázia a jeho závěrečná slohová práce byla dokonce oceněna. Navzdory svému přání věnovat se dále literatuře, přesněji psaní divadelních her, pokračoval podle otcovy vůle studiem práv nejprve na Univerzitě Karlově, později ve Štýrském Hradci, kde v roce 1855 získal i doktorát. O rok později začal na univerzitě přednášet historii. V roce 1857 publikoval svou první práci, historickou studii o lidovém povstání, ke kterému došlo za nadvlády španělského krále Karla V. v letech 1537-1539 ve flanderském městě Gent. Historikové ji však kritizovali jako příliš beletristickou. V roce 1861 se zamiloval do Anny von Kottowitz, manželky lékaře, k...

Leonardo (6)

Italský malíř, sochař, architekt a vědec.

Leon Novotný (3)

Lenka Vachalovská (7)

Narozena 31. 5. 1961. PhDr., CSc., učitelka němčiny a ruštiny, autorka učebnic německého jazyka, překladů z němčiny.

Lenka Nečilová (8)

Leah Ruth Robinson (6)

Leah Ruth Robinson Rousmaniere, autorka románů First Cutand Blood Run, je ve státě New York certifikovaná sanitářka. Sloužila na oddělení pohotovosti nemocnice St. Luke Hospital Center v New Yorku a učila několik let "základní sociální zabezpečení" v nemocnici Lenox Hill , také v New Yorku. V současné době slouží na národní představenstva Mystery Writers of America, a je členkou řídícího výboru New York / Tri-State kapitoly sester v oboru trestné činnosti. Vdaná za spisovatele Johna Rousmaniere , dělí svůj čas mezi Manhattan a Stamford, Connecticut.

Lauren Tarshis (8)

Lauren Tarshisová se narodila 23. listopadu 1963 a v současné době bydlí v Connecticutu s manželem a čtyřmi dětmi. Když není s rodinou, nebo nepracuje na Storyworks, velký časopis pro děti, chce být se svými přáteli. Se svými nejlepšími přáteli se setkala, když jí bylo 11 let a dodnes s jedním nebo s druhým mluví takřka denně. Jak stárne, zjišťuje, že je stále těžší a těžší učit se novým věcem. Naučit se psát román pro mládež byl proces, který jí zabral mnoho, mnoho let. Tento rok se také naučila péct perfektní sušenky . Stále pemýšlí nad tím, co se naučí příští rok.

Lars A Fischinger (4)

Lars A. Fischinger je německý non-fiction autor v oblasti pre-kosmonautiky, UFO, tajemství archeologie, paravědy a křesťanské mystiky.

Larry Crabb (6)

Americký klinický psycholog, pastor, poradce a vysokoškolský pedagog aplikované teologie.

Květoslav Chvatík (7)

Květoslav Chvatík byl český filozof, estetik, historik umění a literární teoretik, který se věnoval zejména teorii a dějinám moderní české literatury a výtvarného umění. Pocházel z rodiny venkovského zahradníka. Vystudoval reálné gymnázium v Holešově. Na přelomu let 1949/1950 tamtéž působil jako první předseda okresní rady Pionýra-Junáka. Dále od roku 1950 studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze, ve druhém ročníku přestoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor marxistická filozofie – estetika. Vstoupil do KSČ. Absolvoval v roce 1954 diplomovou prací Estetické názory Jiřího Wolkra. V letech 1958–1970 působil jako vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, kde jej ovlivnili zejména Robert Kalivoda, Karel Kosík a Jan Patočka. Po habilitaci publikoval svou kandidátskou práci. Od roku 1964 přednášel externě estetiku na FF UK. V letech 1968–1969 byl na stipendiu na univerzitě v Mnichově. Po vyloučení z KSČ byl propuštěn z Filozofického ústavu a v letech 1970–1979 byl knihovníkem v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Haštalské ulici v Praze. Roku 1979 s manželkou a nevlastním synem Viktorem Koženým emigroval do Mnichova. Roku 1980 získali politický azyl ve Spolkové republice Německo, později také německé státní občanství. Dále žil v Kostnici, kde byl v letech 1982–1989 hostujícím profesorem v rámci Fachgruppe Literaturwissenschaft na Univerzitě v Kostnici. V letech 1990–1991 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Mnichově. V roce 1991 byl penzionován. Přednášel a účastnil se konferencí na řadě univerzit , Po listopadu 1989 žil střídavě v České republice, ve Švýcarsku, ve Francii a na Bahamách u Viktora Koženého. Květoslav Chvatík je autorem řady studií, z nich nejznámější a opakovaně vydávané jsou Smysl moderního umění a Svět románů Milana Kund...

Květa Pacovská (3)

Květa Pacovská je česká malířka, sochařka, ilustrátorka, grafička, typografka a pedagožka. Květa Pacovská maturovala roku 1947 na Státní grafické škole v Praze, a poté pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pod vedením profesora Emila Filly zde studovala obor monumentální malba. Studium ukončila roku 1952 a začala pracovat jako ilustrátorka dětských knih a časopisů. Jejím životním partnerem se stal Milan Grygar, jeden z našich nejvýznamnějších grafických designérů. Jejich děti jsou rovněž umělecky založené – syn Štěpán je fotografem a syn Ondřej grafikem. Díky svým originálním knižním ilustracím se postupně stala jednou z nejznámějších světových ilustrátorek. Její ilustrace jsou nezaměnitelné, vyznačují se smyslem pro hravost, pro experiment a vtip, a překypují výtvarnou a typografickou fantazií. Své práce vystavovala na mnoha společných i autorských výstavách doma i v zahraničí a obdržela za ně celou řadu významných mezinárodních ocenění, především Cenu Hanse Christiana Andersena, kterou jí za ilustrace roku 1992 udělilo Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu , a cenu za nejkrásnější knihu světa Goldene Letter , kterou obdržela roku 1993 za knihu Papier Paradise, vytvořenou jako poctu osobnosti Kurta Schwitterse. V letech 1992–1994 působila jako hostující profesor na Vysoké škole umění v Berlíně a v roce 1998 na britské Kingston University. Roku 1999 jí byl udělen čestný doktorát Honorary Doctor of Design na Kingston University ve Velké Británii. V letech 1995 až 1997 realizovala projekt zahrady v Chihiro Art Museu Azumino v Japonsku. Je rovněž známá jako tvůrkyně experimentálních autorských knih pro děti i pro dospělé, které s velkým úspěchem vyšly již ve více než dvaceti zemích světa , a byly publikovány česky, slovensky, německy, anglicky, japonsky, f...

Květa Maryšková (1)

Narozena 11. 5. 1919 v Plzni, zemřela 13. 7. 2001 v Praze. PhDr., asistentka anglické literatury, překlady z angličtiny.

Kveta Dašková (9)

Kvetuša Dašková, narozena 23.8.1935 v Piešťanech. Autorka, redaktorka, vydavateľka. Jej snom bola umelecká priemyslovka, ale vyštudovala pedagogické gymnázium. Popri zamestnaní diaľkovo študovala biológiu a geografiu. Po krátkom pôsobení v Pionierskych novinách prešla do vydavateľstva Mladé letá, kde bola spoluzakladateľkou redakcie umelecko-náučnej literatúry pre deti. Po roku 1989 približne rok pracovala vo vydavateľstve VPN Archa. V súčasnosti je majiteľkou a zároveň jedinou stálou pracovníčkou bratislavského vydavateľstva Q 111, orientovaného na vydávanie náročnej literatúry pre deti a dospelých. Kvetuša Dašková píše príbehy z bežnej reality, napriek tomu ich vie podať pre mladých čitateľov príjemne dobrodružne a popritom aj poučiť. Nepoužíva zložité fabulácie, takže aj menej sústredené dieťa príbeh bez námahy „strávi“. Hoci sama ako autorka v príbehoch vystupuje, píše predovšetkým o deťoch. Jej knihy charakterizuje kultivovaný jazyk , záľuba v prírode a zvieratách.

Konstantin Sergejevič Stanislavskij (5)

Konstantin Sergejevič Stanislavskij, vlastním jménem Konstantin Sergejevič Alexejev byl ruský herec, podnikatel, divadelní režisér, divadelní teoretik a pedagog, který společně s Vladimírem Ivanovičem Němirovičem-Dančenkem spoluzaložil legendární Moskevské umělecké akademické divadlo . Divadlo MCHAT představovalo velmi významné tvůrčí období jak v ruském, tak i ve světovém měřítku. On sám vytvořil svoji vlastní metodiku výchovy herců , která později velmi ovlivnila světovou divadelní praxi a znamenala přelom i v divadelní pedagogice. Pocházel z velmi vlivné a bohaté, vážené, vzdělané a kulturně založené ruské rodiny, jeho bratranec Nikolaj Alexandrovič Alexejev byl v letech 1885–1893 starostou města Moskvy, zahynul po atentátu. Otec Sergej Alexejev byl továrník a pro svých deset dětí zřídil na svém statku u Moskvy soukromé divadlo, kde mladý Konstantin získal první herecké zkušenosti. Po studiích na rodinném gymnáziu studoval v letech 1878-1881 na Lazarevském institutu východních jazyků. Proto také velmi dobře ovládal většinu světových jazyků včetně francouzštiny, němčiny a angličtiny. Potom začal pracovat v rodinné firmě a současně se zapojil do moskevského kulturního života, navázal styky s mnoha známými umělci. Od r. 1884 vystupoval jako herec v ochotnickém divadle. V roce 1888 založil moskevskou Společnost pro divadlo a literaturu. Tato společnost měla za cíl nejen kulturní osvětu a všeobecnou vzdělanost, hrála i amatérské divadlo, jehož vznik podpořil vlastními finančními prostředky. On sám zde působil pod svým uměleckým jménem zprvu jako její herec. Během následujících deseti let divadelní práce ve Společnosti se vypracoval až do nejužší špičky tehdejšího ruského divadla. Ztvárnil několik desítek postav a od r. 1891 také režíroval. Spolu s Vladimír...

Konrad Paul Liessmann (5)

Konrad Paul Liessmann je rakouský literární vědec a filosof. Do širšího mezinárodního povědomí se zapsal především knihou Teorie nevzdělanosti . V roce 2006 získal v Rakousku titul Vědec roku. V roce 2010 mu byla udělena cena nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových.

kol. autorů (8)

Kliment Čermák (8)

Kliment Čermák byl učitel, amatérský historik, archeolog, numismatik, muzejník, spisovatel a popularizátor poznatků v oblasti historických věd. Pocházel z rodiny místního knihtiskařského mistra Klimenta Jana Čermáka, který byl aktivní v místním obrozeneckém spolku Včela čáslavská, takže se Kliment Čermák již v dětství pohyboval v prostředí, které kladně reflektovalo především národní minulost a existenci historických památek. V letech 1868 až 1871 Kliment Čermák studoval v Praze učitelský ústav. Již v této době prohluboval své zájmy v oblasti geologie a paleontologie, a to za přispění prof. Antonína Friče. Zásadní vliv na něj ale mělo setkání se správcem archeologické sbírky Národního muzea Františkem Němcem, který jej hlouběji uvedl do archeologické praxe. Po ukončení studií nastoupil jako učitel v Poličce, ale již za dva roky se přesunul zpět do Čáslavi, kde učil na místní reálce, pak měšťanské škole a nakonec a nejdéle na dívčí obecné a měšťanské škole, kde byl i ředitelem. Čermák během svého života provedl řadu archeologických výzkumů v Čáslavi a širším okolí. Především se jedná o výzkum mohyl u Chedrb , neolitických lokalit u Čáslavi a Drobovic, výzkumy ve středověkém jádru města a na čáslavském Hrádku a dále na různých hradech a tvrzích: Vilémov, Chlum, Drobovice , Lichnice, Paběnice. Výsledky těchto výzkumů publikoval ve výročních zprávách Včely , dále přispíval do Památek archeologických a byl dopisujícím členem Archeologického sboru Národního muzea. Velmi výrazný vliv měl Čermák na vývoj muzeologie a muzejnictví, kde se jako první v českých zemích zabýval také teoretickou a metodologickou stránkou muzejní činnosti. Za účelem rozvoje tohoto oboru založil muzeologický časopis Věstník českoslovanských muzeí a spolků archeologických . V roce 1877 došlo k obnovení Včely čáslavské, jejíž činnosti se Čermák nadále aktivně účastnil ...

Klaus Oberbeil (7)

Novinář a publicista specializovaný na problematiku zdraví a výživy, autor televizních a rozhlasových pořadů, statí do časopisů a knižních publikací o zdravé výživě. Je odborníkem na molekulární biologii a genetický výzkum.

Klabund (6)

Klabund byl německý expresionistický básník, dramatik, romanopisec a překladatel. Byl synem lékárníka ve městě Krosno Odrzańskie , v šestnácti letech u něj vypukla tuberkulóza. Gymnázium vystudoval s vynikajícím prospěchem v roce 1909, poté začal studovat chemii a farmakologii v Mnichově. Stal se členem mnichovské bohémy, v roce 1912 předčasně odešel z university a začal žít jako tulácký básník. Zvolil si pseudonym Klabund a začal publikovat poezii v časopisech i knižně. V období první světové války psal vlasteneckou poesii, nebyl přijat do armády kvůli tuberkulóze a mnoho času strávil v sanatoriu ve Švýcarsku. Věnoval se studiu asijské poesie, z níž začal překládat a parafrázovat. V roce 1917 byl kvůli publikaci otevřené výzvy k abdikaci císaře Viléma zatčen za velezradu. V roce 1918 si vzal Brunhildu Herberlovou, se kterou se seznámil v sanatoriu, brzy poté ale zemřela. V témže roce publikoval své nejúspěšnější prosaické dílo, román Zmetky . V roce 1923 se oženil s herečkou Carolou Neherovou. V roce 1925 měla premiéru jeho úspěšná hra Křídový kruh , založená na čínském příběhu, kterou později Bertolt Brecht adaptoval do hry Kavkazský křídový kruh. Psal také písně a scénky pro kabarety. V roce 1928 zemřel při pobytu v Itálii na zápal plic, zkomplikovaný jeho tuberkulózou. Je pohřben v Krosnu Odrzańskiem, jeho epitaf napsal jeho přítel básník Gottfried Benn. Klabund patřil k nejvýznamnějším básníkům německého expresionismu, napsal několik desítek her a románů, básní, literárněhistorických prací a překladů a adaptací asijské poezie. V roce 2003 vyšly v osmi svazcích jeho sebrané spisy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klabund na anglické Wikipedii....

Kesslerová Liz (2)

Kern (1)

Česká rocková skupina. Vznik 1981. Bývalí členové: Jaroslav Albert Kronek - zpěv Libor Machata - baskytara Karel Vodička - bicí Antonín Vodička - kytara Slávek Karásek - kytara Členové 2013: Pavel Vacek Roman Kupčík Karel Vodička Slávek Karásek Antonín "Tony" Vodička Členové 2018: Karel Vodička - bicí Michal Konečný - zpěv Iva Pospíšilová - baskytara Slávek Karásek - kytara Robi Křupka - kytara

Keri Smith (8)

Keri Smith je autorkou a ilustrátorkou bestsellerů jako je například Destrukční deník a další její knihy, které v češtině zatím vyjít nemají.

Kenneth Charles Hutchin (8)

Britský lékař, publikace z oblasti rodinné psychologie.

Katie Fforde (9)

Katie Fforde je britská autorka románů pro ženy. Narodila se 27. září 1952 v Londýně jako Catherine Rose Gordon-Cumming. Nyní žije v anglickém městě Stroud. V roce 1972 se provdala za Desmonda Fforde a mají spolu 2 syny a 1 dceru. Sestra Jane Gordon-Cumming je též spisovatelkou. Spisovatel Jasper Fforde je bratrancem jejího manžela. Fforde začala psát až po narození svých dětí. Vydat prvotinu Living Dangerously jí trvalo 8 let. V současné době /únor 2012/ má na kontě 19 románů, v češtině jich vyšlo 12 - všechny v nakladatelství Olympia. Fforde je od roku 2011 prezidentkou britské Romantic Novelists' Association . Katie ve volném čase tančí flamenco, zpívá ve sboru a sleduje televizi, což zároveň považuje za součást průzkumu pro další knihy.

Kathryn Jensen (10)

Americká spisovatelka, též knih pro děti.

Kasey Michaels (9)

Kasey Michaels je autorkou více než 100 knih, z čehož více jak 40 tvoří historické romance. Kasey se ve svých knihách ráda věnuje námětům jako je cestování v čase, duchové, také píše trilogie, o temných stránkách, o světlých stránkách a o všem mezi tím. A proč začala Kasey s psaním? Když bylo jejímu nejstaršímu synovi osm let, selhaly mu ledviny. Celé tohle martirium trvalo více jak devět měsíců, než se podařila transplantace a tento čas Kasey strávila pobytem po nemocnicích. Zde se setkávala se sestřičkami, maminkami dalších malých pacientů a většina z nich unikala od drsné reality právě četbou romantických příběhů. No a druhá Kaseyina kniha The Tenacious Miss Tamerlane vznikla v období těchto devíti měsíců. Jedna kritička Kasey po letech po vydání této knihy svěřila, že The Tenacious Miss Tamerlane je její knihou do nepohody, která ji vždy dokáže rozesmát. Jak Kasey sama přiznává tuhle knížku psala jednak pro sebe samu, aby překonala tyto těžké chvíle, a jednak pro ostatní maminky a sestřičky v nemocnicích, které měly stejně jako ona bezesné, nekonečné noci. O 25 let později má Kasey na kontě přes stovku příběhů pro stejný okruh čtenářek. Svými knihami chce vyjádřit to, že stále chce věřit, přinášet úsměv na tvář, dávat naději a šanci na štěstí, ne slib ani jistotu, jen šanci. V současné době Kasey žije poblíž Philadelphie spolu se svým manželem a jejich čtyřmi dětmi.

Karl Herloßsohn (7)

Karl Bruckner (3)

Karl Bruckner byl rakouský spisovatel literatury pro děti. children\'s writer. Oddaný míru, mezinárodnímu porozumění a sociální spravdelnosti stal se jedním z rakouských vůdčích spisovatelů pro mladé. Jakožto syn tiskaře vyrostl na vídeňském předměstí Ottakring a stal se automechanikem. Psát začal v roce 1946. Hodně cestoval.

Karen Leabo (9)

Karen Leabo je autorkou více než šedesáti románů romantických i napínavých psaných pod vlastním jménem a pod pseudonyme Kara Lennox. Žije v jižní Kalifornii ve viktoriánském prostředí s manželem a několika domácích mazlíčků.

Karen Booth (12)

Americká spisovatelka.

Karel Vorovka (11)

Karel Vorovka byl český matematik, filosof a spisovatel. Karel Vorovka se narodil 3. února 1879 Karlu Vorovkovi a Marii Vorovkové, rozené Höhmové . Vyrůstal v Praze i se svou mladší sestrou Růženou . Karel odmaturoval v roce 1897 na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze. Poté studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a fyziky. V roce 1902 dosáhl titulu doktora filozofie za práci O křivkách obalujících a ve stejném roce vykonal i zkoušky učitelské způsobilosti. Svoji učitelskou dráhu započal již v roce 1901 na reálce na Vinohradech a po dvou letech přešel do Pardubic, kde získal definitivu. V roce 1905 se vrátil do Prahy na Staroměstskou reálku a zde jako středoškolský profesor působil až do svého přechodu na univerzitu. V roce 1919 se habilitoval pro filosofii matematiky, když předložil spis Úvahy o názoru v matematice . V roce 1921 se stal mimořádným profesorem filozofie exaktních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1924 profesorem řádným. Na fakultě působil v semináři pro metodologii a dějiny věd přírodních a exaktních jako vedoucí oddělení logiky a dějin věd exaktních. V roce 1926 byl zvolen do stálého výboru pro pořádání filozofických kongresů a stal se členem Královské české společnosti nauk. V letech 1912 až 1922 pracoval ve vědecké radě matematické sekce Jednoty československých matematiků a fyziků. Karel Vorovka patří mezi nejvýznamnější české filozofy první poloviny 20. století. Zabýval se především filozofií matematiky a fyziky, kriticky se vyjadřoval ke stavu české filozofie ve 20. letech 20. století . Na zaměření jeho vědeckých prací měly vliv především myšlenky Henriho Poincarého a Ernsta Macha . V roce 1921 ...

Karel Vik (6)

Karel Vik byl český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1902–1908 studoval krajinomalbu u Rudolfa von Ottenfelda na Akademii výtvarných umění v Praze. Po úspěchu na grafické výstavě v Lipsku se začal věnovat tvorbě grafik, velkou část jeho díla tvořili dřevoryty. V Praze se podílel na založení SČUG Hollar. Záhy se přestěhoval do Turnova, kde se podílel na založení skupiny Turnovské dílo . První série dřevorytů vyšla v roce 1917 pod jménem Na horách, v roce 1921 již v Turnově Český ráj. Poté monografie se sériemi dřevorytů Zimní pohádka , Praha a Slovensko. Od roku 1941 byl člen České akademie věd a umění, dostal Cenu Josefa Mánesa v roce 1948 a od roku 1953 byl také zasloužilý umělec.

Karel Vacek (10)

Narozen 21. 3. 1902 v Liberci, zemřel 18. 8. 1982 v Praze. Hudební skladatel, trumpetista a zpěvák.

Karel Tomášek (7)

* 2. 3. 1935, Praha † 10. 9. 1992, Praha Prozaik, básník, publicista, propagandista, spolupracovník StB působící v exilu Syn spisovatelů Václava Řezáče a Emy Řezáčové, bratr hudebního skladatele Ivana Ř. . V emigraci žil Řezáč se svou druhou manželkou, redaktorkou Lídou Grossovou. – Absolvoval gymnázium ; studia archivnictví na FF UK nedokončil. Během základní vojenské služby, přerušené na delší čas chorobou a odsloužené v západních Čechách, byl přidělen ke kontrarozvědce. Od 1963 byl redaktorem Kulturní tvorby, na podzim 1967 přestoupil do tehdy nově ustavených tzv. Zelenkových Literárních novin , po jejich zastavení v dubnu 1968 zůstal ještě tři měsíce zaměstnancem nakladatelství Orbis. V letech 1965–1967 byl agentem Státní bezpečnosti. Po srpnu 1968 emigroval, přes rakouský sběrný tábor se dostal do Švýcarska , kde po kratších zaměstnáních zakotvil jako marketingový analytik. Služebně i soukromě vykonal řadu cest po Evropě. 1972 se nabídl ke spolupráci Státní bezpečnosti, pro niž v exilu pracoval až do března 1975, kdy se vrátil do ČSSR . V témže roce absolvoval několikatýdenní pobyt v SSSR, kde od té doby spolupracoval s mnohojazyčnými vydavatelstvími APN a Progress a kam v 70. i 80. letech pravidelně zajížděl. Doma byl redaktorem , 1983–87 pak sekretářem redakce Světa práce . Debutoval v časopise Květen básní Záchranka. Básně, povídky, fejetony, glosy, reportáže a komentáře publikoval v médiích, v nichž pracoval, a dále v periodikách Plamen, Host do domu , Sešity pro mladou literaturu, Tvorba , Práce, Květy, ...

Karel Štěpánek (6)

Narozen 4. 1. 1863 ve Skutči, zemřel 7. 7. 1932 v Poděbradech. Slavista, středoškolský učitel ruštiny, překladatel z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Autor hesel v Ottově slovníku naučném pod značkou Šnk.

Karel Šípek (10)

Narodil se v roce 1857 v Bohdanči v rodině hostinského Jana Pešky. Studoval na reálce v Pardubicích, od roku 1873 studuje v Praze a od roku 1877 působí jako učitel a později jako ředitel školy. Karel Šípek měl vřelý vztah k divadlu, je autorem knihy Vzpomínky na Prozatimní, ve které zachytil historii českého divadelnictví a měl přátelské vztahy s řadou herců. Pokusil se i o dramatickou činnost, ale jeho tři aktovky propadly při premiéře v roce 1913. Šípek vynikl jako libretista - napsal pro Karla Kovařovice texty několika oper, z nichž se prosadily opery Psohlavci a Na Starém bělidle. Již od počátku působení v Praze přispíval do humoristických časopisů, kde psal pod několika pseudonymy, především jako Karel Šípek. Povídky z časopisů později shrnul do 10 svazků, které postupně vycházely v letech 1888 až 1923. Povídky byly zaměřeny na zážitky ze školního prostředí, na život v tehdejší Praze a na osudy lidí v rodném městě . Neúspěch uvedení aktovek v roce 1913 autor velmi těžce nesl a tato událost zřejmě způsobila mozkovou mrtvici a částečné ochnutí. Poslední léta života strávil v Praze a převážně v Bohdanči, kde je pochován.

Karel Pejml (4)

Narozen 26.1.1892 v Příbrami, zemřel 2.3.1965 v Praze. PhMr., JUDr., PhDr., RNDr., kulturní historik. Práce v oborech etnografie, přírodovědy, alchymie, lékárnictví, autor životopisu Jana Evangelisty Purkyně, editor herbáře Adama Zalužanského.

Karel Otto Hrubý (7)

Karel Otto Hrubý byl český fotograf, pedagog a teoretik fotografie. V mládí působil jako hudebník. Na sklonku života se věnoval malířství. Po studiu na gymnáziu ve Znojmě odešel v roce 1935 studovat práva na Karlovu univerzitu do Prahy, která však nedokončil z důvodu uzavření českých vysokých škol během německé okupace roku 1939. Po přestěhování rodiny do Brna si za okupace přivydělával jako jazzový hudebník do roku 1941, kdy byl totálně nasazen v rámci Moravy. Po válce se stal fotoreportérem v Rovnosti. V roce 1947 byl v Brně kameramanem dokumentárních a reklamních filmů a potom divadelním fotografem. Od roku 1951 pracoval v redakci Květů v Praze, spolupracoval též s časopisem Svět v obrazech. V letech 1952–1977 vyučoval fotografii na Škole uměleckých řemesel v Brně i jinde a vychoval řadu dalších fotografických osobností . V téže době se současně živil jako profesionální fotograf na volné noze – zabýval se novinářskou, reportážní a technickou fotografií pro tehdejší časopisy, noviny, podniky a instituce, podílel se na řadě obrazových publikací. Ve volné fotografii proslul zejména jako krajinář a tvůrce momentek zahrnovaných pod pojem tzv. poezie všedního dne. Obesílal fotografické salony a soutěže. Publikoval recenze fotografických výstav a odborné texty. V roce 1974 vydal teoretickou knihu Krajinářská fotografie . Po odchodu do důchodu žil na chalupě v Senotíně v jižních Čechách, kde se věnoval malířství.

Karel Němec (5)

Karel Němec byl český zahradnický odborník, pedagog, známý ovocnář a ředitel Pomologického ústavu v Praze. Byl synem spisovatelky Boženy Němcové. Narodil se jako druhé dítě ze čtyř v rodině finančního úředníka Josefa Němce a spisovatelky Boženy Němcové . V dětském věku se s rodiči často stěhoval a cestoval, např. Polná , Domažlice , Všeruby , Nymburk , Liberec , Praha . Začal v Praze studovat reálné gymnázium, ale studium pro nemoc přerušil a po skončení nižší reálky se věnoval své zálibě – zahradnictví. Vyučil se u pražského zahradníka Josefa Fialy ve Společenské zahradě Na Slupi , v letech 1856–1858 pobýval ve slezské Zaháni, v proslulém zaháňském parku, kde měl možnost poznat a osvojit si mnohé ze zahradnického řemesla a umění; absolvoval odbornou praxi v Rakousku; v zahradnictví v Rájci-Jestřebí se zdokonaloval ve šlechtění květin, zejména jiřin. Karel Němec po působení v zahradě Na Slupi byl městským zahradníkem v Karlíně, pracoval také v Německu v císařském parku Sanssouci v Postupimi a potom v rozsáhlém anglickém parku Klamovka na Smíchově. Krátce byl zahradníkem v Zapči u hraběnky Kinské v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1870 byl Karel Němec jako známý odborník povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře, kde 11. července 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Postupně ještě vyučoval ovocnictví, botaniku a krasopis. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření táborské botanické zahrady , založil vinici a ovocnou školku. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky jako učitel velice oblíben. Mimo školní práci se také podílel na údržbě a rozšíření městských sadů a založil v Táboře mnoho soukromých zahrad. Dne 15. srpna 1888 se v České Skalici zúčastnili sourozenci Karel Němec a Theodora Němcová slavnostního odhalení pomníku své matky Boženy ...

Karel Müller (7)

Narozen 13.4.1958 v Ostravě. PhDr., historik a archivář, práce z heraldiky.

Karel Ladislav Thuma (8)

Karel Ladislav Thuma, křtěný Karel Emanuel, psáno též Tůma byl český malíř a ilustrátor. Působil jako učitel v Holicích a Heřmanově Městci. Jeho karikatury se objevovaly v dobových časopisech . Ilustroval převážně knihy pro děti.

Karel Kuklík (5)

Karel Kuklík byl český fotograf, představitel informelu v české výtvarné fotografii. Je zařazován mezi výtvarníky ovlivněné abstraktními a surrealistickými tendencemi a také autory vytvářející díla se silným existenciálním nábojem. V roce 2000 byl spoluzakladatelem skupiny Český dřevák. V roce 1954 se vyučil automechanikem a do roku 1960 pracoval v Dopravním podniku spojů. V letech 1960-1964 pracoval jako laborant ve fotografickém oddělení Státního ústavu památkové péče. Současně v roce 1962 absolvoval večerní studium na Střední všeobecně vzdělávací škole a stal se kandidátem Svazu československých výtvarných umělců . V roce 1964 získal výuční list fotografa v družstvu Fotografia a nadále pracoval jako samostatný fotograf. V šedesátých letech 20. století spolupracoval s časopisy Výtvarné umění, Výtvarná práce, Literární noviny a dalšími. Pro tato nakladatelství fotografoval umělecká díla, prostředí uměleckých ateliérů i portréty řady českých malířů a sochařů. Od sedmdesátých let spolupracoval s nakladatelstvími Panorama, Pressfoto, Odeon a Obchodní tiskárnou Kolín. Byl členem Asociace fotografů, v letech 1991-1998 byl místopředsedou správní rady. Pod vlivem fotografií amerického fotografa Edwarda Westona začal používat velkoformátové kamery 13x18 cm a 18x24 cm a zhotovovat kontaktní kopie. V roce 2000 založili fotografové Karel Kuklík, Jan Reich, Jaroslav Beneš a Bohumír Prokůpek skupinu Český dřevák. Fotografovat začal ve čtrnácti letech. V roce 1959 vstoupil do fotoklubu ČKD Stalingrad v Nekázance. Zde měl ve stejném roce i svou první výstavu. V první polovině 60. let 20. století byl jedním z hlavních představitelů tzv. texturální abstrakce , aktivně se zapojoval do dění na tehdejší výtvarné scéně. Vystavoval s malíři a sochaři stejné výtvarné orientace, například na výstavách Konfrontace II , Konfrontace III , Aktuální t...

Karel Krček (8)

Narozen 1938. Ing., publikace z oboru elektrotechniky a akvaristiky.

Karel Koval (5)

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Kohout (4)

Karel Ignác Augustin Kohout, také Carolus Ignatius Augustinus Cohaut, nebo Karl Kohaut byl rakouský loutnista, houslista, hudební skladatel a státní úředník českého původu. Byl pokřtěn ve vídeňském svatoštěpánském dómu jako syn Jacoba Carla Kohauta (hudebníka z Prahy a dvorního hudebníka Františka Karla Schwarzenberga a jeho manželky Elizabeth, rozené Filade z Olomouce. Hudební vzdělání získal zřejmě u svého otce. Kromě houslí si překvapivě zvolil za svůj druhý hlavní nástroj loutnu. Překvapivě proto, že její obliba právě v době měla již klesající tendenci. Z existenčních důvodů byl od roku 1758 koncipientem a od roku 1778 tajemníkem Císařské dvorní a státní kanceláře. Nicméně si získal značnou oblibu budoucího císaře Josefa II., který jej bral s sebou na své zahraniční cesty. Na oslavu Josefova zvolení císařem Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1764 zkomponoval dvě slavnostní kantáty a obdržel za ně od císaře zlaté hodinky. V roce 1766 byl císařem dokonce pasován na rytíře. Na pravidelných nedělních akademiích pořádaných u barona Gottfried van Swieten poznal hudbu Palestriny a Johanna Sebastiana Bacha. Zde se také seznámil s Josephem Haydnem a Wolfgangem Amadeem Mozartem a společně s nimi i koncertoval. V této době byl považován za nejlepšího vídeňského loutnistu. Jako skladatel zkomponoval velké množství skladeb pro loutnu v nejrůznějších kombinacích, od sólové loutny, přes komorní soubory až po koncerty s orchestrem. Karel Kohout bývá často zaměňován se skladatelem Josefem Kohoutem. Ve starší literatuře se uvádí, že byl Josefovým mladším bratrem. Podle posledních prací nebyl mezi nimi žádný příbuzenský vztah.

Karel Kamenický (8)

Narozen 17.11.1894 v Semechnicích u Nového Města nad Metují, zemřel 20.9.1964 v Praze. Ing., dr.techn., agronom, literatura z oboru ovocnictví.

Karel Jarolím (9)

Karel Jarolím je český fotbalový trenér a bývalý fotbalista, v letech 2016–2018 hlavní trenér české fotbalové reprezentace. Od prosince 2020 trénuje Mladou Boleslav. Je ženatý a má dva syny a dceru. Jeho manželka se jmenuje Jaroslava Jarolímová. Starší syn Lukáš působí v SK Slavia Praha. Mladší syn David je členem týmu Mladé Boleslavi a dcera Anet hraje závodně florbal. Začínal ve Spartaku Třemošnice , hostoval ve Spartaku Žleby a poté hrál v Pardubicích . Odtud odešel do Slavie Praha , následovala Dukla Praha , VTJ Tábor a opět Slavia Praha . Poté přešel do francouzského Rouenu a odtud do dalšího francouzského klubu Amiens . Po návratu do vlasti hrál opět za Slavii Praha , dále Viktorii Žižkov , Švarc Benešov , Bohemians Praha a Českou Lípa . Býval technickým záložníkem s výbornou kopací technikou. Nejvyšší soutěž hrál ještě ve 39 letech. Trenérskou kariéru začal v Příbrami, kde působil v letech 1997-8. Od července 1999 trénoval jako asistent Františka Cipra v pražské Slavii, kterou i v letech 2000-2001 vedl jako hlavní trenér. Přestože obsadil 2. místo, byl odvolán. Trenér Ivan Hašek si ho následně vybral jako svého asistenta u francouzského Racingu Štrasburk, kde působil v letech 2001-2003. Po této zahraniční misi se vrátil do české ligy a od srpna 2003 byl trenérem Synotu Uherské Hradiště, kde působil do prosince 2004. Do Slavie nastoupil na jaře 2005 na pozici hlavního kouče, kde nahradil Josefa Csaplára. V sezoně 2006/07 dovedl tým k druhému místu v lize. V následné kvalifikaci Ligy mistrů senzačně postoupil do základní skupiny, když vyřadil Žilinu a slavný Ajax Amsterdam. Ve skupinové fázi se Slavia utkala s FC Sevillou, londýnským Arsenalem a Steaua Bukureští. Získala pět bodů a postoupila do jarní části Poháru UEFA, kde hned v prvním vyřazovacím kole ...