Všichni Autoři a témata

Vladimír Justl (8)

Vladimír Justl byl český editor Holanových, Langerových či Škvoreckého spisů, literární historik, divadelní vědec a znalec české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil vyloučen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění , byl režisérem a dramaturgem Divadla Viola , zabýval se uměleckým přednesem. Od poloviny 50. let byl dvorním editorem básníka Vladimíra Holana; zasadil se o rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. let i o vydání většiny jeho děl v 60. až 80. letech; inicioval a vedl vydávání novátorsky pojatých Sebraných spisů V. Holana a byl autorem autentického básníkova životopisu. V letech 1965–1992 řídil Divadlo Viola. Jako nestraník se stal předsedou Komise uměleckého přednesu SČDU a místopředsedou její Subkomise divadla jednoho herce. Z této pozice spoluzaložil biennale Přehlídka divadla jednoho herce v Chebu , která se koná za účasti zahraničních umělců nepřetržitě dodnes. V době předlistopadové to byl prostor pro divadelnickou „šedou zónu“, tvorbu režimem sice povolenou, ale spíše trpěnou než vítanou. Přehlídky měly mediální ohlas, postupně vyšlo i několik knižních publikací. K páté Přehlídce divadla jednoho herce vyšel v Justlově uspořádání sborník Divadlo jednoho herce. Sborník vyznání a úvah, statí a dokumentů, který vydal Svaz českých dramatických umělců . V rámci VII. ročníku Přehlídky divadla jednoho herce vydaly Společnost přátel kultury slova a Divadelní ústav První dodatek ke sborníku Divadlo jednoho herce. Slovo a hlas je sdružení osob, podporujících kulturu mluvního projevu a především um...

Vladimír Horek (6)

Narozen 1922. Autobiografický příběh z období totálního nasazení.

Vladimír Dvořák (5)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vladimír Černík (8)

Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.

Vladimir Afanasjevič Obručev (4)

Vladimir Afanasjevič Obručev byl ruský sovětský geolog, geograf a spisovatel literatury science fiction. Obručev se narodil v rodině důstojníka. Roku 1886 ukončil studium na Báňském institutu v Petrohradě. Po promoci se zúčastnil výprav do Střední Asie a na Sibiř a v letech 1892–1894 stál v čele expedice Ruské geografické společnosti do severní Číny a do Mongolska. Poté pracoval jako profesor .

Vít Slíva (8)

Vít Slíva je současný český básník. Vystudoval obor čeština-latina na filosofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity a mnoho let působil jako učitel , nyní učí na Biskupském gymnáziu v Brně češtinu a latinu. Jeho básnická tvorba je podle autorových vlastních slov ovlivněna obdivem k dílu Vladimíra Holana. Kolem Víta Slívy se v průběhu 80. let zformovalo volné sdružení básníků, které je někdy označováno jako královopolská škola. Sbírka Víta Slívy Bubnování na sudy obdržela v roce 2003 cenu Magnesia Litera. Jeho otec byl učitelem, v roce 1958 však přihlásil mladého Víta Slívu do hodin náboženství a z tohoto důvodu byl ze školství propuštěn. Pracoval poté jako dělník v ocelárně, slévárně a štěrkovně v Bohumíně. V roce 1968 byl rehabilitován a vrátil se do školství. Matka byla v domácnosti, později pracovala jako pokladní v nádražní restauraci. Mimořádný zájem o hudbu přenášela i na své syny. Bratr Jiljí Slíva se věnuje umělecké fotografii a Libor Slíva píše poezii a aforismy. Absolvoval základní a střední školu v Bohumíně, poté v letech 1969–1974 studoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě UJEP v Brně . Po absolutoriu nastoupil jako učitel na zvláštní školu v Brně, po náhradní vojenské službě učil v Brně na základních školách a na gymnáziu . Působil rovněž na Základní škole v Mladecku a od roku 2004 vyučuje na Biskupském gymnáziu v Brně. V páté a šesté třídě základní školy vydával ručně psaný časopis Slavné obrazy staletí a na gymnáziu literárně zaměřené periodikum Vytrženo z bloku. Od konce sedmdesátých let se podílel ve spolupráci s bratry Závodskými na samizdatovém zpracování svých textů: prózy Otázky saunismu ; Breviář ; Snář ; básnické texty Časová znamení , Telefon...

Virginia Henley (8)

Virginia Henley je autorkou osmnácti historických románů. Řada z nich figurovala na žebříčku bestsellerů. Píše také kratší žánry, například novely. Její literární práce byly přeloženy do čtrnácti jazyků a získala za ně víc než dvanáct různých, často prestižních ocenění. Poroty i čtenáři společně obdivují její smysl pro zachycení atmosféry doby, zanlost reálií, přitažlivé náměty a zápletky, humor a čtivý, nekomplikovaný styl, stejně jako smysl pro gradaci děje. Je vdaná a žije s manželem v St. Petersburgu na Floridě.

Vincenc Baťa (8)

Práce o automobilu Škoda.

Vilma Sokolová (11)

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Vilma Kadlečková (6)

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Vilém Koubek (6)

Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.

Viktor Petrovič Astaf'jev (8)

Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.

Viktor Frankl, (9)

Victoria Alexander (6)

Victoria Alexander je americká autorka historických romancí. Než začala svou kariéru na poli spisovatelském, tak se delší čas věnovala televiznímu moderování, kde se jí podařilo udělat rozhovory mj. s několika prezidenty, papežem a samozřejmě s řadou filmových hvězd. Jenže pak Victoria zjistila, že jí fikce přináší víc zábavy než skutečný život, a tak dala vale televizi a vrhla se na psaní romancí na plný úvazek. Její knihy Romantic Times charakterizovaly jako příběhy “plné scén, co vás chytnou u srdce, s pozvolna narůstajícím sexuálním napětím mezi hrdiny, zajímavými charaktery a smysluplnými lekcemi o životě a lásce”. V současné době má Victoria na kontě přes dvacet knih. Přehled její tvorby můžete zhlédnout tady, její webovky navštívit zde a názor na její dílka přeložená do češtiny si můžete přečíst kliknutím na níže uvedený odkaz. ;-) Victoria s manželem, dvěma dospívajícími ratolestmi a kolií jménem Sam žije v Nebrasce ve více jak sto let starém domě.

Victor Wolfgang Von Hagen (3)

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Veronika Součková (11)

Věra Soukupová (5)

Věra Nekolová (7)

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Věra Lamačová (7)

Práce z oboru dietetiky.

Vera F Birkenbihl (7)

Vera F. Birkenbihl byla německá školitelka manažmentu a autorka naučné literatury. Byla dcerou trenéra a konzultanta manažmentu Michaela Birkenbihla . Již v roce 1969 vynalezla a rozvíjela techniku učení se, založené na výzkumu mozku a neurovědě. V roce 1970 jako první přednášela s touto tematikou přednášky a semináře v USA a po návratu v roce 1972 zpět do Evropy pracovala na „volné noze“ jako osobní trenérka a poradkyně pro velké nadnárodní firmy a zároveň se věnovala tvorbě vlastních literárních textů. Naposledy žila v německém městě Osterholz-Scharmbeck. Dne 3. prosince 2011 zemřela ve věku 65 let na plicní embolii.

Věra Čáslavská (2)

Věra Čáslavská byla československá sportovní gymnastka, trenérka a sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru. Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964–1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1959 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou. Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá. Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třet...

Věnceslav Patrovský (5)

Věnceslav Patrovský byl český chemik a záhadolog.

Valtr Komárek (7)

Valtr Komárek byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD ve volbách roku 1992. Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky. Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z "karantény" v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa. V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad. Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman , Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlá...

Václav Veber (8)

Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.

Václav Talich (8)

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.

Václav Špaček (9)

Václav Špaček, též uváděn nesprávně jako Ferdinand byl český barokní architekt, stavitel a pražský měšťan. Byl žákem významného architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který mu byl také za svědka na svatbě. V jeho pracích jsou zřejmé vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho a vídeňské architektury. V letech 1718–1741 byl dvorním stavitelem Anny Marie Toskánské. Václav Špaček se narodil v rodině zednického mistra Martina Špačka, přesné datum není známo. Pokřtěn byl 28. srpna 1689. Vyučil se v otcově dílně a v roce 1717 se stal zednickým mistrem. Špačkovo autorství je přímo doloženo pouze v některých případech, jindy vyplývá z historických souvislostí či je podpořeno charakteristickým provedením některých stavebních prvků:

Václav Příhoda (9)

Václav Příhoda byl český pedagog zabývající se didaktikou a psychologií. Narodil se v Sánech u Poděbrad do početné učitelské rodiny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filologii němčiny a francouzštiny, školu absolvoval v roce 1914. Poté učil na středních školách v České Třebové, Kladně a Praze Z počátku své kariéry se věnoval filozofii, avšak po vzniku Československa se zaměřil na reformy československého školství. Orientoval se zejména na oblast experimentální pedagogiky, díky níž prokázal ověřitelnost pedagogických jevů a dokazatelnost soudů o nich. I později používal vědecké metody umožňující pedagogické a psychologické jevy měřit, ověřovat a dokazovat. V roce 1924 habilitoval na Univerzitě Karlově; docenturu získal po obhájení spisu Psychologie a hygiena zkoušky. Profesorem byl jmenován v říjnu 1945. Stal se odborným poradcem na ministerstvu školství, avšak po roce 1948 mu byla znemožněna další pedagogická činnost. Proto se rozhodl věnovat plně psychologii. Své úsilí zúročil v roce 1956, kdy vydal Úvod do pedagogické psychologie. Tento učební text se postupem času rozrostl do podoby čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky. Za své zásluhy o rozvoj pedagogiky a psychologie obdržel v roce 1966 medaili Jana Amose Komenského za celoživotní práci a v roce 1969 Řád republiky ke svým osmdesátinám. Zemřel roku 1979 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Václav Novák (9)

24. 4. 1895 se narodil ve Vodňanech Václav Novák, v letech před druhou světovou válkou cestovatel, nakladatel a velice plodný autor cestopisů a beletrie s exotickými náměty. Jeho otec působil ve Vodňanech jako soudní zřízenec, po narození čtvrtého syna Václava však tragicky zemřel a rodina žila v chudých poměrech. V dětském věku Václav vypomáhal v místní tiskárně Antonína Dvořáka. Nejprve zde pracoval jako poslíček a po letech zde také získal své první pracovní místo redaktora různých novin a časopisů, která v období před první světové válce vydávala tato lokální vodňanská tiskárna. V roce 1912 opustil Václav A. Novák Vodňany a začal v Praze studovat na střední stavební škole. Z válečných důvodů však studia opustil, našel si přechodné zaměstnání a oženil se. Po skončení války se v roce 1920 vydal i se svojí ženou a synem na několikaletou cestu světem. Přes Paříž nejprve odjeli do Spojených Států s cílem pokračovat dále na ostrovy Tahiti v Tichomoří. Zde žili půl roku. Cestovali po ostrovech a poznávali místní domorodnou kulturu. Na přání československé vlády se snažil zachránit památky z doby pobytu Miroslava Rostislava Štefanika, který si zde v roce 1911 zřídil observatoř a meteorologickou stanici k pozorování Halleyyovy komety. Na Tahiti byl také svědkem velmi namáhavého zrodu české kolonie, jejímž členem byl i Novákův krajan Václav Raba z Vodňan. Následující stručný soupis literárního díla V. A. Nováka mapuje země, která tento cestovatel procestoval. Všechny knihy vydával ve vlastním nakladatelství v Černošicích u Prahy letech 1927 – 1931. Povídky z Tahiti. Tahitská manželství. Tropické noci. Přátelé z ostrovů Podvětrných. Globetroterovy zápisky. Tahiti, rajské ostrovy Jižních moří. Osvobození lásky. Amerika dnešní doby a minulé doby. Tři americké povídky. Když kvetly sakury. Povídky o gejšách. Japonské ženušky. Nani Sutra a jiné povídky z Malajska. Svody tropů. Dobrodružství na Sumatře. V Šanghaji za revoluce. Dívky z Annamu. Láska na palubě Amazonky. Indické...

Václav Netušil (4)

Václav Netušil byl český nakladatelský pracovník a publicista, známý především jako překladatel Julese Verna. Původním povoláním byl učitel, poté působil v Státním pedagogickém nakladatelství a od roku 1949 v Státním nakladatelství dětské knihy , které jako jeho první ředitel vedl až do příchodu Bohumila Říhy v roce 1956. Poté v nakladatelství působil dál jako vedoucí redaktor a redaktor. Některá svoje díla puplikoval pod pseudonymem Pálka Ondřej

Václav Koubek (6)

Narozen 2. 3. 1955 v Brně. Hudebník, herec, spisovatel, divadelní režisér, scénárista a skladatel.

Václav Kašpar (8)

Václav Kašpar Narozený v roce 1894 v Bořečnici u Písku. . Zemřel 15.6. 1941 v Praze. Bratr básníka Františka Kašpara. Spisovatel, divadelní autor a kritik, básník, novinář a filmový publicista. Šifry: V.K. ., v.k. . Jako autor své první literární práce počal publikovat v polovině dvacátých let, kdy některé ze svých povídek publikoval v ilustrovaném týdeníku Rozkvět. Od roku 1922 spolupracoval s deníkem Lidové listy, kde stal členem kulturní redakce. Spolupracoval s Archa, Brázda, Lumír, Pražským večerník, Rozpravy Aventina, Světozor, Filmový kurýr aj. periodika. Václav Kašpar svoji tvorbu vždy bytostně spojoval s domácí krajinou, která pro něho představovala základní kamen – kotvu, která spojuje člověka s jeho existencí. Druhou spojnicí byla víra v Boha, který napomáhá člověku překonávat i ty nejtěžší zkoušky v životě, jež před ním stojí. Bůh a láska dodávají člověku jediný smysl jeho bytostné existence. Tento předobraz již nalezneme v souboru povídek ,,Kain” z roku 1927. Postavy tohoto souboru povídek pocházejí z venkovského prostředí a procházejí obtížnou životní cestou, nelehkou, která nevylučuje i možnost zločinu. Na pozadí těchto životních příběhů si pak autor kladl základní otázku viny a neviny, trestu a odpuštění. Tvorbě Václava Kašpara nebyl neznám smysl pro komično a anekdotu, která mnohdy směřovala až do podoby společenské satiry. Tento postřeh, který vycházel ze zkušenosti soudního publicisty, pak uplatnil v některých svých podobách literárního příběhu – např.: Na břehu řeky , Vlak pro vraha jiné historky. V třicátých letech. vyšla jeho básnická sbírka ,,Žena na pobřeží”. . Od roku 1931 Počal také spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem, kde se prosadil jako autor rozhlasových her. Ze soudní síně – , Život Frederika Chopina : na pražském nábřeží : Návštěva a Paganini . Jako divadelní autor spolupracoval s divadlem Akropolis. ...

Václav Hubinger (4)

Narozen 14.10.1949 v Praze. PhDr., CSc., sociální antropolog a diplomat.

Václav Hollar (7)

Václav Hollar , známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus či Wenceslas Hollar nebo poněmčenou podobou jména Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru. Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636. Pocházel z významné a majetné pražské rodiny. Léta mládí Václava Hollara spadají na počátek třicetileté války. Otec Jan Hollar byl depozitorem českých zemských desek na Pražském hradě a člen nižší zemské šlechty. Od roku 1600 mohl z rozhodnutí Rudolfa II. používat erb a přídomek z Práchně . Jeho matka Markéta Löwová byla rodem z německé rytířské rodiny z Löwengrünu a Bareytu z Horní Falce. Švagr jeho strýce, Pavel Aretin, byl významným kartografem, autorem třetí nejstarší mapy Čech . S prvními uměleckými pokusy začínal Hollar již dříve, ale rytí začal praktikovat až ve svých osmnácti pod vedením Aegidia Sadelera, v Bruselu narozeného grafika, který se do Prahy dostal za dob rozkvětu Rudolfova dvora. Mladý Hollar měl také možnost se seznámit s Rudolfovou kunstkomorou, která již v této době byla z části rozprodána nebo odvezena do Vídně. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dürera, kterého si Holla...

Václav Fischer (6)

Václav Fischer je německo-český podnikatel v cestovním ruchu, který roku 1978 emigroval z Československa a usadil se v Německu. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen, kterou vlastní dodnes. Od roku 1980 vytváří know how Fischer, které je - stejně jako jeho jméno FISCHER - po dlouhá léta protiprávně používáno jednou českou cestovní kanceláří. V roce 1997 založil leteckou společnost Fischer Air. V letech 1999–2002 byl prvním nezávislým senátorem Parlamentu České republiky. Narodil se v Praze – Karlíně. Vystudoval Gymnázium Jana Nerudy a vnitřní obchod na Vysoké škole ekonomické . V den své promoce, 13. listopadu 1978 odešel z ČSSR do Švýcarska a později do Německa. Jeho první německou zastávkou byl Západní Berlín. Zde také získal ve studentské cestovní kanceláři ARTU REISEN svoji první práci. Po roce se přestěhoval do Hamburku a pracoval v lodní společnosti TT Linie a později v exkluzivní cestovní agentuře World in Travel. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen. Sametová revoluce zastihla Václava Fischera na Kanárských ostrovech. Přes varování svých společníků, spolupracovníků a přátel začal zvažovat svoji obchodní činnost ve Střední Evropě a od roku 1990 zde začal prodávat zájezdy. Zároveň však rozvíjel činnost německé Fischer Reisen, která se rozšířila i na území bývalé NDR, nabízela své zájezdy s odletem ze 14 německých letišť a v polovině devadesátých let připravovala každoročně dovolenou pro půl milionu klientů. O rostoucí FISCHER REISEN se začala zajímat konkurence, Václav Fischer v důvěrných jednáních v letech 1996 a 1997 zařídil převzetí svojí cestovní kanceláře nově vzniklým uskupením C und N Turistik, patřící do struktur mezinárodních koncernů. Prodejem získané finanční prostředky investoval do nákupu letadel k vlastní aerolinii Fischer Air a do dalšího rozvoje svých firem v ČR a do expanze na Slovensko, do Maďarska a Pols...

V. Schwab, (6)

Ursel Scheffler (9)

Rodačka z Norimberku, vystudovala literaturu v Erlangenu a Mnichově. Od roku 1970 píše knihy pro děti a mládež. Vytvořila série: Kommissar Kugelblitz, Pizzabande, Üxe, Rinaldo, Hafenkrokodile, Bär, Hasenfranz, Paula, Piratenlissy und Ätze.

Ulrich Strunz (8)

Německý lékař, internista. Autor publikací o zdravém životním stylu.

Tyler Cortland (7)

Autor knih z lékařského prostředí.

Toshihiki Karakido (7)

Torry Gredsted (9)

Thorvald Gredsted byl dánský spisovatel.

Torgny Lindgren (6)

Torgny Lindgren byl švédský spisovatel. Pocházel z odlehlého severošvédského kraje, kam umístil řadu svých děl. Debutoval již v roce 1965, ale úspěch mu přinesl až román Cesty hada na skále, vydaný 1982. Příběh byl o tři roky později zfilmován. Jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků a byl považován za jednoho z nejúspěšnějších současných švédských spisovatelů. Od roku 1991 byl členem švédské akademie. Za román Bethsabée obdržel v roce 1986 Prix Femina. Roku 2000 získal Literární cenu Selmy Lagerlöfové.

Tomislav Petr (6)

Dr. Tomislav Petr , ač narozen v Náchodě, do svých 29 let žil v Praze. Absolvoval studia na Biologické fakultě UK v Praze. V roce 1963 se vydal s manželkou Tamarou do Sovětského svazu, kde procestoval Střední Asii. Příroda této oblasti mu učarovala a dodnes udržuje svůj zájem prostřednictvím své práce pro FAO a Světovou banku. V letech 1964–1970 pracoval převážně v Ghaně jako výzkumník hydrolog a současně vyučoval na Makerere univerzitě v Ugandě, později na Monash University v Melbourne. V letech 1977–1980 přijal nabídku vlády Papuy-Nové Guineje pracovat tam jako koordinátor enviromentálních studií. Od roku 1980 působil jako specialista na sladkovodní ryby v Organizaci pro potraviny a výživu . Je autorem mnoha populárně vědeckých a odborných publikací, v nakladatelství Gasset vydal dvě knihy Krajiny včerejška a Papua Nová Guinea . Žije střídavě v České republice a Austrálii.

Tomáš Novotný (6)

Český religionista. Doc., ThDr., pedagog - vyučuje hebrejštinu a religionistiku, překladatel. Tomáš Novotný je docentem na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Vystudoval skladbu, dirigování a hru na lesní roh na konzervatoři v Praze. Po absolutoriu pokračoval ve studiu na Evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, kde také získal doktorát v oboru Starého zákona . Již v době studia se také díky svému intenzivnímu zájmu o hebrejštinu stal spoluautorem Ekumenického překladu Bible. Deset let působil jako sbormistr dívčího vokálního souboru Adash. Je předním českým odborníkem na židovskou hudbu, její historii a interpretaci.

Tomáš Kozák (6)

Narozen 8. 10. 1963 v Ostravě. Lékař, zabývá se léčbou zhoubných a autoimunitních krevních onemocnění. Publikace z oboru hematologie. Též horolezec a spisovatel.

Tomáš Kosačík (5)

Tomáš Kosačík alias Břicháč Tom - 27 kilo dole za rok.

Tomáš Fait (7)

MUDr. Tomáš Fait, Ph.D. se narodil v roce 1971 v Praze. V roce 1995 ukončil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy Praha. Praxi zahájil na 2. interní klinice FN Královské Vinohrady, od roku 1996 pracuje na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN Praha. V roce 2008 obhájil disertační práci postgraduálního studia na téma Metabolické aspekty klimakterického syndromu jako řešitel grantu Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR na stejné téma. . Je autorem a spoluautorem více než 350 odborných původních i přehledových článků, přednášek a popularizačních textů. Je autorem knih Klimakterická medicína, Estrogenní deficit, Preventivní medicína, Antikoncepce, Almanach ambulantní gynekologie, Očkování proti lidským papilomavirům a Přechodem bez obav. Za knihu Preventivní medicína získal se spoluautory Cenu České internistické společnosti a Cenu předsednictva České lékařské společnosti JEP za rok 2008. Je výkonným redaktorem časopisu Klimakterická medicína, členem redakční rady časopisu Praktická gynekologie a editorem Central European Journal of Medicine. Je členem výboru Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu a Sekce pro otázky menopauzy ČGPS ČLS JEP, členem České menopauzální a andropauzální společnosti, České internistické společnosti, International Menopause Society a European Society of Contraception.

Tomáš Etzler (5)

Tomáš Etzler je český novinář, který v letech 2006 až 2014 působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně. Jedná se o prvního českého novináře oceněného Cenou Emmy. V roce 2006 se stal zpravodajem České televize v Číně. Od 1. března 2014 ho na tomto postu vystřídala Barbora Šámalová. Za dobu svého působení v Číně připravil a prezentoval skoro pět set reportáží nebo živých vstupů. Při ukončení své mise mimo jiné uvedl: "Chci poděkovat i za volnost, kterou jsem měl při výběru témat reportáží, a za naprostou editorskou svobodu při jejich zpracování." Jeho bratr je český herec Miroslav Etzler.

Tomáš Čechtický (6)

Tomáš Čechtický maturoval na tříleté střední všeobecné vzdělávací škole v Plzni, pak navštěvoval plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Medicínu nedokončil. Vykonával rozmanitá zaměstnání: zřízenec na patologii, sanitář mobilní koronární jednotky, lesní dělník, elév v redakci Československého rozhlasu, pomocný technik přímých přenosů Československé televize. Vystudoval televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK, promoval v roce 1981. Od té doby až dodnes je reportérem. Ve Stadionu do jeho zániku v roce 1994, pak krátce v pátečních Lidových novinách. Od prvního čísla v roce 1994 byl redaktorem Týdne, v roce 2008 přešel do Instinktu. Posílal reportáže z osmi olympiád . Má dvě dcery a čtyři vnučky.

Tomáš Boněk (5)

Tomáš Boněk studoval v letech 1991 - 1994 na Husitské teologické fakultě UK a v letech 1995 - 2000 na Svobodné vysoké škole Obce křesťanů ve Stuttgartu/Německo, kde se vedle teologie a antroposofie, věnoval i přírodním vědám, způsobem navazujícím na J. W. Goetha. V roce 2000 přijal kněžské svěcení. V letech 2000 ? 2002 byl farářem Obce křesťanů ve Windhoeku v Namíbii a od roku 2002 je farářem Obce křesťanů v Praze. Působí jako lektor Akademie sociálního umění "Tabor" a je členem představenstva Anthroposofické společnosti v České republice. Spolupracuje s Ekologickou sekcí České křesťanské akademie.

Timothy Leary (7)

Timothy Francis Leary byl americký psycholog z Harvardovy univerzity, spisovatel, filosof, popularizátor psychedelické drogy LSD, představitel tehdejší kontrakultury. Jeho heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ se stalo mottem hippies. Byl napadán konzervativními osobnostmi a americký prezident Richard Nixon ho nazval „nejnebezpečnějším mužem v Americe“. V roce 1970 byl odsouzen na 20 let za držení dvou jointových nedopalků, které - jak tvrdil - mu byly podstrčeny vládními agenty. Posléze za pomoci krajně levicové organizace Weatherman uprchl z vězení a přes Mexiko se dostal do Alžírska. Tehdejší alžírský režim ho nakonec donutil k přemístění do Švýcarska, kde dostal politický azyl. V roce 1972 se však vydal na tajnou dovolenou do Afghánistánu, kde byl nakonec chycen a předán americkým úřadům a vězněn do roku 1976. V osmdesátých letech ho fascinovaly počítače a stal se jedním z vizionářů internetu. Timothy Leary se ve svých dílech zabýval mimo jiné mezilidskou komunikací. V psychedelické komunitě zavedl a popsal principy psychedelického sezení známé jako "set a setting". Tyto principy jsou v psychedelické subkultuře fundamentálním standardem. Byl inovátorem teorie kruhového modelu vědomí, později rozvinuté agnostickým filozofem Robertem A. Wilsonem. Ve světě psychologie a psychedelických bádání přispěl svým výzkumem v rámci experimentu ve věznici Concord, kde zkoumal účinky psilocybinu na odsouzených vězních. Experiment se těšil úspěchu, neboť ukázal, že účinek psilocybinu snižuje kriminální chování recidivistů. V lednu roku 1995 byla Learymu diagnostikovaná rakovina prostaty. Rozhodl se pečlivě na smrt připravit. Zemřel roku 1996 a na své přání si nechal svojí smrt natočit na videokameru, přičemž mu byla v okamžik smrti oddělena hlava od těla. Hlavu nechal zamrazit a zbytek tě...

Timotheus Vodička (9)

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

Timo Parvela (7)

Finský autor literatury pro děti a mládež, TV scenářů.

Tilly Bagshawe (8)

Tilly Bagshave přišla v osmnácti letech do Cambridge s desetiměsíční dcerou. V šestadvaceti se stala nejmladší spolumajitelkou jedné z nejprestižnějších firem hledajících talentované lidi. Píše pro The Times, Daily Mail a Evening Standard. Její prvotina Zbožňovaná se stala bestsellerem ve Velké Británii i Spojených státech. Žije s rodinou střídavě v Los Angeles a v Londýně. Tilly je mladší sestrou oblíbené spisovatelky Louisy Bagshawe.

Tillie Cole (8)

Anglická spisovatelka, narozena v severovýchodní Anglii, žije v Texasu. Autorka románů pro mládež .

Thomas Narcejac (5)

Francouzský spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Pierre Ayraud.

Thilo (8)

Autor je jedním z nejvýraznějších německých politických myslitelů současné doby. Tento ekonom, špičkový úředník a politik dosáhl doktorského titulu na univerzitě v Bonnu , působil mj. na Spolkovém ministerstvu financí a v berlínském senátu či v představenstvech Německých drah a Německé spolkové banky a je členem německé sociální demokracie . Sarrazin je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha poslední, Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává - bez ohledu na diktát politické korektnosti - břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo - podle jeho názoru - podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala - zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty - nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat....

Theresa Francis-Cheung (7)

Britská spisovatelka, odbornice na paranormální jevy, sny a duchovní růst.

Theodore Wilden (5)

Jeho otec byl Čech, působící v Řecku jako velvyslanec. Jeho matka byla Řekyně aristokratického původu. Vladimír Visek měl uredne provedenou změnu jména na Theodore Wilden a podařilo se mu změnit národnost a státni občanství po své matce. V Praze žil na povolení k trvalému pobytu, a proto jako cizinec mohl cestovat do zahraničí. V roce 1971 byl vyhoštěn jako „persona non grata“ , protože si někdo uvědomil, že jeho knihy nejsou v souladu s politickým smýšlením. Pokud se jeví jako mystifikátor, tak určitě ne proto, že by měl ve skutečnosti něco společného se špionáží. Podobnost je čistě náhodná s tématikou, o které psal. Sám o sobě rozšířil svého času všeobecně přejímanou fámu, že je česky píšící Řek, který se narodil v Praze jako syn řeckého diplomata a jako dítě tam prožil i 2. světovou válku. V dospělosti pak prý žil střídavě v Praze a v Athénách . Podle více či méně věrohodných svědectví je ale ve skutečnosti Čech, vlastním jménem Vladimír Víšek, mimořádně inteligentní a jazykově výjimečně vybavený člověk. Jeho první knihy ho zpopularizovaly v kruzích pražské bohémy 60. let. Docházel např. na proslulé divoké večírky do domu Jiřího Muchy. V letech 1962-1971 vydal česky celkem pět vynikajících románů ze světa špionáže a organizovaného zločinu. Podle různých náznaků mohl být napojen na tajné služby, ale není vyloučeno, že je to jenom další z jeho mystifikací. Nicméně opakovaně vyjížděl do zahraničí v době, kdy to u nás zdaleka nebylo běžné. Vrcholem jeho díla je román Umřít někde jinde , jenž bůhvíjak unikl bdělému oku strážců ideové čistoty na počátku normalizace. V ich-formě sugestivně líčí nejen strhující špionážní zápletku ze studené války , ale i frustrace a deziluze člověka, který nahlédl do skutečných mechanismů světa. Román už podruhé nesměl vyjít a v Praze se půjčoval za 100 Kč . ...

Tanja Dusy (7)

Tanja Dusy je gastronomickou novinářkou na volné noze v Mnichově, ve své práci jde vždy s dobou a je opravdovou odbornicí na výživové trendy. Její recepty, které můžete nalézt už mnoho let v různých knihách, se vyznačují především kreati vitou a naprostou spolehlivostí.

Táňa Kubátová (11)

Táňa Kubátová se narodila 14. 1. 1958 v Hodoníně. Až do maturity žila v Břeclavi, později v Brně a v r. 1997 se přestěhovala do Prahy. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně obor matematická analýza. Je vdaná. Její profesí i koníčkem zároveň jsou počítače. Ve volném čase ráda čte, jezdí na kole a chodí po horách. Je autorkou knih Co je v domě, S hlavou v písku, Záruční list na život a dalších.